10
i
JAN KLtCANDA i
Starý Hřích
Vcilťtk romAiii
VllVřílt H putťMOU OMkJÍVUMlí 0(1-
strčil hliněný talíř od nebo
"To jo od Kučerů? Díku ji
nechci!"
"Chlapče nnml bys so ncStítil
božího diiruf U Kučerů mají na
dvoře rÍMto jako na štolo A k
tomu v Modlili! Podívej sel Sama
si VOZÍOU"
"Jezte maminko I Já nebu
du!" Ml Vavřík vlídní alo roz
hodní "Ty můj bože jaký to hrdý
chlapce!" naříkala stuřcna ale
jíž stutečiič potýkala so m Čtvrt
kou huny "Baronem jsi se míl
mi rodit ale na u takových chu
dýeh lidí J I Ur aspoň tu ten
kousek! Ten mu jihli zemí ani
nedoteknul I"
"No proto ale žo jo to od Ku
('ítTi Spokojím se m bramborem
Ani nevito jak jsou mí ti lidí
de vSiehni odporní I Tuková sel
ská pýcha! Našinec žo nemá
krom 6 té chaloupky nic než kou
sek toho políčka jo jím ménč než
a taká tak divocí a uvelebila so
v chalupě z níž praví nedávno
vynesli její matku jež byla sta
rého Světáku o níkolilc měsíců
přečkala?
Světuěka poetivi no živila a od
nikoho nechtěla nic zadarmo ale
proto přece jí každý opovrhoval
čky dřívo než ho matka vzpama- jakožto padlou ženskou a zkusila
i m
tovaia mnl '( noHííiíehu tolik
Pro Ježíšo Krista!" vzdychla žo ne všichni zatvrzovali a stá
stařena spínajíc ruco "Snad by vali zlými Když zhoubná nemo(
ten chlapec nemyslil na Dolan- urvala jí oba starší hochy Sví
ských l'Jvuí Nejbohutší a nej- „ěku jež ž dosud dost dbala nu
lezci devco z krajo! A ja že bych
mu jí nepřála ni myslí! Vlastní
krví kdybych mu ji mohla kou
pit uíarovat kdybych jl dovedla
uíarovula bych koupilo bych
Vavřík zatím vybíhl ze dvor-
díl i i na sebe spustila no docela
Pracovala sice dosud nŽ do upa
1 t t'V VI llil 1
(i li aie už ueNia k sedláními nv
irž na panské kde konala ty nej
horní práce jež žádna jiná koná
ti 'nechtěla Tri tom pilu klela
ka a zahrádkou zase ven ze vsi L nadávala jak slarý voják a k
MyJo mu lum uvnitř těsno 1 ne- nvému nyní jedinímu -Hyn
tt
peg
"Ale ne můj milý! Dobří jsou
doni dobří—"
"Míla jsto vidít jak no na mne
wtrhovalí Jako od praSivce se
ode mne odtahovali
"Ty mflj bože snad by té to
netrápilo!" domlouvala synovi
stařena horliví se obírajíc husou
"Po mní díti časem kamením
házejí psy Štvou n staří jinak nv
mluví než nadávkami ale ten kun
chleba přece vždycky dají
"Hodí jako psu hodí"" trpce
namítl nyn
"Oo chce! Takový jo oud
nás chudých lidí! V boudí jsi
narodil tak jsi pes třeba žo máš
jen dví nohy!"
"Ale ja necnen rozkřikl se
Vavřík a odstrčiv misku so ze
máky vstal od stolu "Prosím
ván drahá maminko která to
jol Šla Lužickými ale nikde
před gamou vsí ho od nich odtr
biu Krásná holka jako jedle
Černooká tváře jako broskve Na
hlaví míla Šátek jako zlatý pa
trní hedvábný a na krku řetíz
z velkých zlaťákň Není to rmad
Šafářových re Dvorce t"
"Ta ti padla do očí!"
"Matko to je dívče jako luskl
Zapomenout by se člověk dovedl"
zahořoval Vavřík
"To raději zapomeň hochu!
Není to Safářovic Ta je nevelká
červená juk veverka aí ne oškli
vá alo ta tu "
"Myslím Karel Horynů že se
kolem ní točil-—"
"Karel Horynů! Tak tak —
ti uŽ jsou Bkorem jako svoji Je
to K vička i dolejňího mlýna"
"Dolanskýehí" vzkřikl Va
vřík Na mou duši kam jsem dal
HÍ že jsem se mohl rozpako
vat!" "A tys ho na ni odvážil!" pta
la ho matka v úžasu "Pane to
jo holka! Direktorovie synek ze
zámku na ní mohl oči nechati
K starý tomu jukni nepřál a
mladý Hory na i hochy st na mla
díka počkal—"
"Kuráže má ten mladý seker
itík iloht" pohrdavé řekl Vavřík
al na mne af si netroufá I"
"Pro boha snad bys si nechtěl
a ním nťeo řařínutí A na Kvi
Čku myslit!"
"dá si vám íe jtfn pra ni
mAlo?" vipřímil m mladý mul
pyínA
M Královkeu dorku bych ti
přála kdybvsh tl ji mohla dUI
VIk jwm lvoj maíka a ty m#
Jrtliné dítíl"
Mf4plř pán bňh t ob- l!" ivo
Jti VvHk náh a rhťpit čspkti i
hh ptwtflř vyrašil m ivítni i
volno v tí Spíní a zkažením vzdu-
Jehu a pří zbožním vzdychání mnt-
činí j-ž se mu do duSe protivilo
(!htíl býtl sám sárn se svými my-
Slinkami jež mu hlavou tak di
voee vířily —
Tedy jtřece je to ona ona
ku přilnula m celou divokou lá
skon matky jež žije jen ve svím
dítěti
Vavřík jen jako v mlháeh pa
matoval se na svou matku žo bý
vala hezká že často plakávala
an paK ze nejnu sesiarla zane-
leera Dolanskího toho tvrdého Lllllft „(1 4(1 Hm ((íl
mlynáře který na něho dnes tak kroVH„ř lá Ht klíhm vfi„ lřlÍM()
posupne se díval když si ho do- jV„ 0( lntllhnU vř(( ?m ll0
matka nikdy neuhodí Pak po-
bráeký Jloryna tak Špičatí nabí
ral I A ona sama — jak pohrdá
ví se po ním podívala! Jako
královna na otroka!
Takto k sol)ó mluvo mai se
skoro k lesu jenž zvedal so na
výSiní nad Lužeern Doraziv na-
íal pomáhali matce v živobytí
chodil na panská sedlíkflm husy
pásal potom dostal se k dobytku
a koneční i ke koním VSude
zakonňcl dost pohrdání i odstrko
vání pro svftj nečistý pftvod a
horu Vavřík udýdáu zarazil a pr() ImÍNtoiu'HV„ lmjtky) (lí H(un
obrátil se dolů k dídiní 7An le
žela pod jeho nohama n tími ú-
hlednými statky pod šindelem a
došky ale n čistí vybílenými zdí
mi s dřevěnými tu n tam pestře
malovanými průčelími se zele
nými zahrádkami kolem nichž
daleko Široko kam očí dohlídly
rozkádala se plodná role a louky
skvějící se Šťavnatou zelení
ze jmí na když dorůstal a stával s
t něho Švarný chlapík dbal do
sti o čistotu i slušný zevnějšek
Poslední byl Vavřík v Dolan-
skím mlýní jak se mu tíž po
mlynáři říkalo Pyl zdo u koní
zakusil dost lího od chnay Ča
sem i od mlynáře Jenž byl na
svůj lid velice ostrý ale taká
dost dobrího od panímámy kte-
Co tu bylo bohatství — a z rň ěmiookírnu veselímu a divo
toho všeho jemu patřila jen ta h(ml chiisníku nijak zvláSlí přá-
spustia chaloupka tam o niz a jfl(
V I ¥f „ 1 ! 7 2 1 : I
poKmecnern riKaii ze je mmi pro Vn
ohiuuu vsaK proe proci i roi yřfk (u](M (]f) „vaa ]uM (h] „„
zo lam ia zena uoie uaja inu ivoi Iifl „ KlVift íml j„Six nni
ale otce mu dňti zapomněla — ~ i„VJltn1t 1lt uhí]v_ ň]a ivi
Vuvřík v tu chvíli pocítil hlu
bokou bolest a pokoření ale na
matku nroto přece nepomyslil n
nenávistí ba ani ne a trpkostí
statný chlapík a že schylovalo
se k vojní nechali si ho
Na vojní Hvíták držel se jak
to už bylo ve Hvftákovio krvi
byl časem vzdorovity někdy
no dosti spoieniivy a casio uo
trestu přicházel vysloužil si ka
pitulaci jako prostý Odbyv si
vojnu jež tehdy trvala čtrnáct
let vrátil so domů
Našel zde svou matku nado
bro spustlou v bíd? a spině po
něvadž kořalka učinila ji skoro
práce neschopnou Za to však
stala se s ní veliká změna neboť
bývalá neznabožka od níž děli
nikdy neslySely zádní modlitby
W t t 1 I- _ t
za to vsaic lim více proKiinum
všeho co člověku svato stala se
ry '11 l 1 '' 'V'"
rrunill it ni uik jaifuyia spusuu vl nwi ll(i(Mllti nuw
a sešlá jako vlče k vlčici míl JÍ T „tatečnost a odvahu ale
v 1 l _ I '"
třena ze mu oyio nyní ouporne
to její pobožnňstkářskí skuhrání
jež bylo mu po příchodu z vojny
ničím zcela novým nezvyklým
S tím větší hořkostí vsak myslil
na všecky ostatní Nenáviděl jo
za jejich pohrdání nenáviděl jo
pro jejich bohatství v nímž spa
třoval svou křivdu A nejvíce
po mladím Kučerovi n nímž byl
se již několikráte nevraživí sra
zil eítil že nenávidí Kvičku a
Karla Oh kdyby těm dvěma
mohl něco vyvěsti něco hodn? zlí-
ho pro ní samí a pro ty jejich I ' „wJmWUřWui
dobráckého Norynu- ' ' '
Vavřík usalil se na pokraji J 7 '-':
nu a díval se dlouho d on 10 do- N"IU " ' "
- F I I _ T 1 H A I
11 x:u i ku hvou nmifl vmrnu mu jy
IU jiKony nemoiu se navánu po-
liicuil iin urinu i " " I 1 iit 1 I- II'
„ i„„ uoiuu a oyi uy mihu vjui-i u-
au viji lau uooroui 1 ruwm m s juy
r - I Jutťli vn linul um 1 M
zadíval s do korun sosen y-i i" ' " - 7V
I ( „„!„ A „U lm vv l™}ni iMUMWini" i" ''
IIIIU lillll Bllllllll jun" 'J I - 1 i 11
„1 1' ii„ H „uuiv tehdy veliká peníze zn než mohl
tak v hUvS jeho mySlenka honil "V "W"11
mySlenku
Vťpiunínal na sví mládí Otce
nikdv nepooal Matka jeho mu tlojitalo na uvítanou a opu
Verunka jediná deera domkář jvrletií v nimi matka jeho lila
Světáka jenl kaídomení nřko-[tk ho yatvrditu e odhodlal se
ik míUn jedil uvitém ► vým prodati dmek prvnímu kupel a
rusém kdvui mladých let u- jiti matkou pryč pryč někam
tekU 1 domova la vojáky jil tá d uvita 11 matky narAťu sm
ili vt-Miiel Jeden i nh jí ud' tta mlpor pro Který nemohl svůj
A uvinut oíima t kí optuttía I um v pruvimti ihpoA m ihtwl
rodile a iU di VI Iní sloužit jen n!hdUl e tidV ťekntl
aby mu molda být tm blUktt Poj O ťm viem přemýžlel avř
nx vrátila tvmn na oťie hn S v t i k 'itU ej ofo t
třfiol d'tMii miÍ kluky ji! Mínruj# Jtk ty mrá-ky putuji
lvli tni tAtovi černí Jstko rtVánl d dálí 1 hl nikdy nevrátí
domek do lepšího stavu
KeČ všeobecná pohrdání jehol
A díval so tak dlonho až konc
ín? oči unaveny tím jasem so za
vřely a on usnul
lil
Hylo jíž hezky pozdó k večeru
když so Vavřík probudil
V Jiiižeí byla muzika a větřík
jenž zanesl nahoru až k lesu du
něiií velkího bubnu a řinčení pu
klie vyrušil ho z libího smi
němž dařilo se mu mnohem lípo
než ve skuteeuosti Vavřík vy
skočil ze zemí protáhl ňdy zdře
věiiělí dlouhým ležením a zadí
val se riidostní5 i chtiví dolů k
vesnici
j) liudlm JiikIIui! Div ze si
radostí nczavýskl MyJť náruži
vým tanečníkem a zu hudbou byl
by běžel kraj světa nebo protan
řil celím níe A což jiní rozkoše
jež taková taneční zábava sky
talal To milkování m rozjuřeny
mi tanečnicemi venku na zahra
dí a lo rozbíjení hlav hochům jíž
žárlivě se dívali na to jak dív
čata jen jen se bud na vojáčky
Kj jak často Vavřík s jedním
nebo dvěma kamarády vytloukl
eloii hospodu I Ovsem tehdy byl
vojákem něhož šla hrůza třeba
i I I VI a 1 _
ani zbraň po noku nemel aic
Vavřík cílil bojovnosti a kuráže
teď dost a podněcoval ji v něm
jesto více úmysl vyvzdorovati
těm chlapcům kteří n ním ráno
ak pohrdaví jednali
Půjdu tam půjde! Zatančí si
zavíří! Peníze má da si 1 sólo
zahrát a bída tanečnicí která by
snad h ním nechtěla jiti do kola
ičda hochu jenž by mu v tom
lití! bránili! Ať potoíc trochu
rvo vsak 10 jisio nenuuo jenom
eho krev jíž on si ostatní jako
nivý voják pMIíS nevážil
Vavřík podíval se po sob? a
yl tou přehlídkou dosti spoko-
jen Hat neiiyi Jiz novy aie siu
Sní posla víti se před tanečníci v
něm vždycky jesle mohl A
když si nakroutil kníry byl si
vědom Že bmle jeStí i se svou tří-
jítkou nejšvarnějsím zo vSí-ch ta
nečníků tam dole
Chvatní sešel Vavřík po svil
tu íloiu (jo vsi a zamění primo k
lospodé odkudž stále veseleji
zaznívala hudba jež mu rovní
rtuti lila do nohou
Hudba právě dohrála hoši v
dívčata procházeli se sálem stál'
oken nebo vyhrnuli so přec
lospodu na zahradu když s
Vavřík přiblížil
"Světák jo tu! ' Vavřík jdel"
zaslechl jak to Slo od úst k ú
stům a dobře pozoroval že z očí
mnohého mladíka nevraživí mu
iosi šlehlo v ústrety Staví se
jakoby ničeho nepozoroval po
zdravil Světák čapkou a Sel si
ro pivo U vchodu cvrnknul
zlatníkem pro muzikanty bodne
okázale o stůl a se džbánem v
ruce hnal se nejprve k palandě
aby dal hudebníkům připít a zí
skal si tak jejich náklonnost již
mohl dnes jesto potřebovali VSalc
byl mezi nimi i nejeden bývalý
voják —11 voják k vojáku přece
vždycky drží
"Světák je v kole! Dejto si
pozor Že dnes k něčemu dojde"
šumělo to sálem a dolítlo ovšem
i k sluchu Vavříkovu Pozoro
val ten nápadný ruch mezi taneč
níky a tanečnicemi viděl juk
někteří odvážnější hoši vyýva
ví se na něho dívají kdežto děv
čata tlačila se po koutech sálu
něhu valem hrnula b zahra
dy a b Vedlejší místnosti odkud
v pHpadá nebepéčí snadněji trio
hla dontati se ven
Ve Vavřikovi všecko vřelo
Nejraději byl by nejbliKíiiui t
hoehu jtřtjtd pěnti pud bradu !♦
proti laková přeile věděl Iv
ti) In by kitfitotvlni m'eo i'inati
Ještě kdyby lkdi jmy vyvol!
růťtilei liebo přímo jemu ublííd
lni y kou'1 počítat! knul na po
ino0 (ho a ouohu b tiiVto byl
by přiiu tMatttoťťtt lrot lati-
í
i
4
iiiú ubv i Pěsti přemáhal svfl
vztek a když byl dal muzikau- í
tům připít a opatřil si nový džbá- (
nek zašel h ním do sousedské %
místnosti
I zdo slušně pozdravil a když
se mu doslalo slušní odpovědi ť-
[postavil džbánek na roh jednoho
stíilu a sám stoupl si vedle
"Jdeš si taká dupnout Va
vřík 11 í JdeS!" oslovil ho který
soused podávajc mu džbánek na
poetu
Pyl to snad některý ze sedla-
kň jenž druhdy byl by syna sta-
rč Svělaěky neuznal za hodna po-
vSimnulí ale ovšem ted byl V a-
vřík vysloužilý voják a při tom
dosud nic trestního nedalo so mii
vyčisti 11 tím byly — uspon v
očích sousedů — ymnliny ma-
jetkoví rozdíly Vavřík byl člo
věk h nímž pokud nezačal vyva
dit bylo dlužno jednali slušní
poněvadž nosíval císařský kabát
a přinesl si z vojny "metál" jenž
svědčil že vedl si se ctí i před
nepřítelem )
Vavřík jenz cite ze jo tu ne
rad viděn a jsa povahy nepod
ílí jní zpii pne a vzdorovití díval
so kolem sebo vlídným tím oslo
vením byl mile dojat a skoro
vděějií chopil so džbánu souse
dova
"Na vaše zdraví pantáto" zvo-
al pozvednuv džbánek a kdy
yl trochu upil postavil ho na
stůl Poděkovav za poctu uklo
nil so jak to byl vídal ve městč
mi iV'f
mezi pany ro umí oioeu se mt
mlč a šel zas kc dveřím vedou-
!Ím do sálu aby se rozhlédl po
tanečnicích
"Níe plátno vojna jo vojno"
řichvaloval si soused dívaje so
s patrnou zálibou za Vavřínkem
'Podívejte se jaký se z něho
stal Svarny chasník a jak si pe
kní vede! Jako nijaký pán
"Kli však on také asi má v
sobí panskou krev" mávl rukou'
pohrdaví jiný "Kdož ví kdo
si ho stará Svčtoíka uhnala Alo
kdyby byl sebo švarnější myslím
—bída dívčeti která by si s ním
co začalo Nic dobrího mu z tich
očí nekouká I"
Sousedí mluvili spolu přitlume
ným hlasem alo Vavřík ač sta
věl so jakolvy mil oči i uši jen
ro to co se v sále dělo přeco
jo slySel Slov nepochytil leč to
toznal podlo hlasu že první ho
nijak pochválil a druhý žc o něm
mluvil poHiipno a pohrdaví Ja
ko mane se obrátil a na okamžik
poeinul zrakem na druhém sou
sedu
"Ah starý Kučeru!" řekl si v
uchu "Máš taká vroubek —
vedle mladého!"
"Nu neřekl jsem to!" nachý
ko k sousedovi Kučera jenž
yl pohled ten zachytil "Ten
jimi umí loupnout co! Odpliv
nout by si člověk měl aby ho ne-uřknulvl"
Muzikanti v tom právě spusti
hlučnou polku tak že Vavřík
slov těch nezaslechl Ostatní ne
měl teď sotva že první takty za
zněly pro nic jiného smvsl než
ro tanec Dychtivým pohledem V
svých ohnivých očí rozhlížel ho
kolem hledaje děvče jež by" na
Miprvé měl urovésti Snatril ii
—
kole veselou Mudleiiku Hory-
novnjež vytáčela se s mladým Ku-
erou a jin tuk okem po něm šle-
1 1 1 i ii #
nu viuei i loseiKu a jma íiěvěa-
ta jiehi si byl ráno nu eehtě z
Miillitinvu 1 1 1 i t 1 ! i' i
i'--1 „
sále vyhlížel bystrým krnkeiu ja-
1 : 1 1 1 1 1 '
mi j'uriio tioiiicuail h iiciuiilil
"Kb" jekl ni v duchu ztoht-
"není de ta — —! Pít hilu
tt
í
(
Pukrniivtol
MÁM NA řRODEJ'
iojný výběr Putami China ksn
íků kterým Wm vťnnvit iu
dlouhá léta iiejvítši poioruot Za
iťipufcujriij ruMm
tf Jolu Horké
rarwcll Neb
1
1