JAN KLECANDA :
Starý Hřích
VonnlOltý romAn
bychom byli věru pro tcbo ncpsa-l II
li Ale jsi domácí člově k a když Vavřík Světáků kráčel nolní cc
no ti zachce mezi ními pobyti „tou do kopce tak bystře žo když
kdož by mři proti tomu co namí- pMrl vrchol úvahu pod nímž
lau vsak snad jmi lam na vojno prostírala se vesnice Kužee byl by
prisei k rozumu n porovnáme „„!„ „„razil na vesnickou mlá
dež jež nechtějíe vystavovati ?a
se
' A prcce muo vhhi mladí odhyli „kěnii slunci šbi domů zutá
i - „ 1
"My jdeme od J"lo prasivcc" zlostné aloval "kou ve stínu mn
Mladý muž nechtěje býti vi-
"Holcnku pruSívcem se dělil děn uskočil zase zpět u položil ho
" každý sám" řekl Iloryna jenž na mez za křovím
"Karel mi asi doma beztoho rážná Joscfka
nezůstaň©" Sel' Iloryna dále za I slova božího a vy nepochybní z Vavřík
svým úmyslem aby dnes se sou- hospody
sedem něco určitého promluvil "A co z toho má krásotinko!
'Tak bych měl snad obé děti na obratu se Vavnk k děvčeti chtó- svým dohrosrdecným způsobem "Holoto selská — nafoukaná
vodě A eo tv mvslíš?" udeřil ho 10 vžiti žertem ko em oasu dowdl říci nejtrpcí pravdv do I — twAfi " i1i-ii(v1 "Tnlf i(
přímo na Dolanskěho aby ho Ale nevzal neboť Joselka ohnala ocj "Uslotrieňo se prnsiviria no-Ui s vámi nepokazím dnešní don
přiměl k odpovědi se rukou Ink rychle že jen usko- chytl a zdvořilý je všude rad vi- Vás bv lo některého stálo trochu
'Co bych myslil? Dejž to pán ml den Snad jsi je podle toho ne- krve kterou bych pustil ale mne
bůh aby se ti všecko dobře zved- "('o z toho?" ozval se rozhod- pozdravil? Vis my tady jsme nakolik měničů nebo roků"
1 „ 1 á 1
lo" krátce odvětil Dolanský je- no Karel Jlorynů jemuž jako nej- starosvctstl ]iIe a držíme se dle l'uk rozpomenul se Vavřík na
hož bylo těžko dostati k de!sí řc- staršímu slušelo ehopitt se slova přísloví 1 Jak kdo do lesa volá Kviěku jež mu byla padla do očí
či c oy uyjo nejiepe aoysie sel uik se mu oupoviuu vsán jsi 1 zatouživ ii ještě spatřili trochu
1 11 1 1 1 i_ 1 : x ! j- - m - _ 1 i t f r: 1
marai jsem se aoyen moni 1 nuumnuiy s mmiz jsic pu a ne-ui nim nnnee nveuiau se nadzvedl
Karlovi dáti pěknou pomoc kdy- ehnl poradna děvčata na pokojil" 11 hyn mel doni rozumu — j) „„{ „jí ni„ij uoll[ ta
by jednou Sel z domu S tím Všichni přisvěděovali n hoši již "Ale vody máte dost?" skoěil — (j Vrta Vavříku to bylo
co dostane může sednouti do zatínali peste cekajíce ze k ne
pěkné živnosti" pokračoval Ho- čemu dojde Jíylf Světák starý
ryna Cekaje že soused bude chtít voják a znárný rvác jenž slova
vědět "cifru" nesnesl
"Jen abys dceři neublížil" ře- Ale Vavříkovi bylo dnes nějak
kl Dolanský zamyšleně
spise do smíchu než do rvačky mu dovedu podle toho co mu pit
fini do řcc Vavflk děvče íako IiihIí! Však ÍHem to
"Vody? jak to vody?" hned uhodl žo z Lužce není Ale
jft ze lak tuciei posniesne odkud tedv? NnMi to panské
fckl dohrodrilll lim fiufáři! J)voree iwik to nemů
Coz o to namlit to ju kazde- že bytí než z některého mlýna
"Jakž bych ublížil? Dluhů ne- "Ah tos ty chlapečku?" zvolal tří" odvětil mlynář klidně "Ale „ „! To 11
mám spis nejaky ten krejcar ulo- jizuvym posmecnem sicnnuv jen e prnvnn im iooe y vinei ( „ poznal
žený a nebude-li Karlova nevěsta divokým pohledem po Karlovi že jí byl mezí lidmi" ta druhá Vši
AI i f 11 i f t il
Aiiy 10 lait oyia woianskvcni -mc
umrněněj kotě bych
A Horynova byla
Však si s mladím na-
tlaěiti na výplatu dřív než se k "niernio už ani nešišlás a trou- Mírná M sounedova Vnvríka I tm J(iyoU promluvíme" zu
nám snad ten Kučerův přižení— " fáS si i na staržílio No mlč ne- více popudila než kdyby iíiu od- bniěel vztekle rozpomenuv se na
"Kdo by na tebe tlačil a proč! oj tw mne! Já se s dětmi nerad pověděl nadávkou
Vsak ísou 11 tebe v tenle a sníS tahám f" "Víte vy co pantáto? U mně
w - - - # - - — j- - I _
jich přibude než ubude" Karel zrudl hněvem a skočil k sve kázání neodlnulete JScchte
Horyna nu snokojenž usmál Ne- Vavříkovi Zaťatá pěsť jeho se si ty rozumy co jste v kostele na-
řekl sic ani on ani druhý nic ur- vznesla nad hlavou Hvětáka ale bral pro ženské!"
čitého a] o oba věděli že si roz- ten také již pozvedl hůl k obraně "Jak myslíň" řekl Horyna po- ohojiíIo že jdu z hospody ale sa
umějí a že až přijde k sousedu Lfě v tom přiskočila Evička mezí řád stejně dobrácky "Ale není- mi věru že se tam také víc nemo
se synem na námluvy neodejde "'a n-zezlené muže aby zabráni- H h tebou rozumné řeči nemusíš Mlili než já 1 ř i pivě A tomu ří-
V V I I I '_ řl' 1 f II I t I V Il I v
s nepořízenou vsak nyiy 00a m Hruco jaae iviuuienna a ifí'Ht k nam družit vsak o tom ne- kuji "sloužil panu nonu a za
mlýny na lužeckém potoce stejně nik Kučerů velmi umoudřelý vím že bychom tě byli zaprosílí Lo chtějí si kupovat království ne
dobrá místa a o obou mlynářích mravoučným kázáním jehož se t tamhle pěšinou bys měl do Lu- beské!"
se říkalo že jsou zazobaní I "i 11 od děvčete cestou dostalo pří- žee blíž leda bys tu měl v lese co Spatřiv že již i hospodáři krá
srazku s Aaricm A s panem
dcem Jlorynou také — — Jen
ěte jdét roto nevázaná" hro-
za mladou chasou jež vcházela
jíž lilo vesnice "Na mne se toí
jící opodál za mladými sešli do
kroěili a chopili Karla za obě dělat"
nice Posledních slov íiž Vivřík ne I vesnice Světák zvedl se onrášil
'Nech ho Karle! Nebudeš si slyšel íK-boť skutečně zabočil doU ledabyle a zaměřil též ku vsi
přece s mm kaziti den ranči polí kudy vedla sráznější ale de ne vozovou cestou k návsi ný
Tu urážku mi zaplatíá jindy" kratší cesta k jeho domovu Točil brž po humnech k šatnému konci
V příkopě uk-sa seděl muž jenž ™ Karel k květákoví a poddav holí nad hlavou a pohvizdoval si vesničky kde stála spustlá cha
Mladá chasa jež hnala se do
mírného kopce jako mladí koní
ci náhle zastavila a děvčata jako
když jestřáb vrazí mezi holuby
se rozskočila
němu došli náhle se he nátlaku přátel obratu se k do
Ilyl zakryt křovím novu
"Kdykoliv vám bude libo pane
rytíři 1" volal za ním Vavřík po
trněšně vykročiv stejným smě
rem A jnx nudele ciitet se
vórn postavím na flinty na kor
když k
vzchopil
proto ho dříve neviděli jinak byli
by se jistě všichni uchýlili na pě
Sinu aby se mu vyhnuli
Mladý muž byl oděn jako mě
šťák ale oděv jeho dost ošumě
lý jaksi ntdbalo na něm visel Na My nebo na podávky! — A tobě
hlavě měl vojenskou čepici furi- maličká děkuji že jsi se mne uja-
hluěnč aby zakryl mrzutost nad Joupka patřící jeho matce staré
porážkou již byl utrpěl Veruně Světákové Pružným
"Ničema" odlehčil si Dolan- brokem přeskakuje příkopy 1 vý-
u(r krlvž se bvH dost vzdálili moly od posledního lijáku hvi-
"Toho nám sem'l)yl ďas dlužen! hí Již ZílN" veselo a furiant
Že si ho tam na té voíně neno- "'y ' '"'I' nd hlavou dospč
h ni í í ' '""' za hrádce s polámaným a
"Holenku bvli tnm nsi také rá- vyvraceným plotem zahrádce v
1 1 y 1 1 i ii vv I ni' rioitjiLl tt riii uno t J otril 11 tii'iii
1 iíuvz s) no znaví 1 aic vecna '"-'"' n muv
antsky na stranu posazenou pod ha' 1 I'ik jsi? škoda té ielio dobré hluvv že mu I hejli jež ostrým svým zápaclwm
ní vlasy kolem uší do kola zčesa- Lvíčku jiz se tato otázka ty- jj jarn ucruipravili" jíž z daleka se hlásilo Do té za-
né Ostré ne nepěkné tahy jeho nevrle se na něho zamračí- ' "'jaková hlava se nenapraví" hrádky vešel rozhlédl se j) ní s
opáleného obličeje hluboké černé -a h popošla rychleji odvětil Dolanský hlasem z něhož l0(livným úsměvem ssaje do sebe
oči svítící temným žárem dodá- "No takhle s vámi panstvo vyzníval hněv i trpkost proti Vav- s patrnou zálibou tu její zvláštní
vaiy mu zvmsunno razu ia iiciooeinm unueuj juko vci nu j-íkoví "Ta tak dlouho bijo do vuril VILlí rozKoji non
první pohled bylo patrno že to jarmark" křičel za nimi rozmr- zdi až se rozbije" vyvrácená dvířka vedouc
není prostý vesnický člověk a že zen že se ho tak okázale všichni ! 'jrtft roz}'jjfti' Zílsmál se čistého dvorku a vešel do
jeho kolébka stála někdo na jihu straní "Hyml to je holka jako Horyna "Ten raději rozbije de- no "f"'4"
T 1 i-lt Y ' 1 f _ 1 f 1 tnarltrr ktrXtl" Rnlí 1 fit lil í in i n ' VI í:1 iX IY
i jiHJiiuLU' uuiiie niiiry jianiiu je-1 it"j um m niinWju iiiav jiných než tu jednu
diné čemu ve svém zevnějšku vě-Ua Evičkou "IjužccIíú přece ne-Lvou j]e trochu snad přece se
hou polo
loučí do ne-
S[ustlé-
noval více réěe zdálv se tomu na- ní ? Ty už všecky znám 1 Bude
svčdčovati Stáří jdio na první I" tedy z hořejšího nebo dolejší
pohled bylo nesnadno uhodnouti h° mlýna!
l)oněvadž poněkud zvětralý obli- Zatím oba mlynáři docházeli k
ěej ukazoval tak na třicítku místu kde stál Vavřík pohlížeje
kdežto pohyby jeho patrně také posud za vesnickou mládeží hpa
o jižním původu svědčící bytfy tnv sousedy ustoupil z cesty a no
mladicky čilé Idlmle tnulvedl čapku k pozdravu
Skutečně měl Vavřinec Světá- "itam vus od slova božího!"
ků či prostě Vavřík něco vlaské Ob muži byli patrné nemile
krve ve svých žilách dojati tím nenadálým setkáním I uim
pn
umoudřil Už je doma prý něko
lik dnů a posud nebylo slyšet nic
zlého"
Dal hych za to neco za
bručel Dolanský
"Co že povídáš?"
'] přišla mu již vstříc stará
valně shrbená žena polekaná hlu
kem který tropil u zahradních
i domovních dvířek
"Ah tos ty Vašíčku?" uvíta
la ho skoro něžně "Jdeš jako
velká voda Myslila jsem že to
zase ta nezbedná chasu se ko mně
1 1
a i : ii t - rn „
Nanic jeho orgevenl se poleká- 'j""'"' ioiunsKy no uvuku r)q)0 )lh(j n(0jiíjj
i zejména Uolunsky
lo děvčata a rázem zahnalo jimhkreiu zděsil Poděkovali krůt
všecky žerty a vtipy Také hoši
nebyli valné potěšeni a mra?
se jen tak že sáhli na kloubouky dovedl bez oslovení a cie minouti
ft čapky Hyltě řSvčták 0lOVík I hmiiím-iih etoveKtt ym jo nyi po
nedobrý pravý světoběžník a l tiIltIr"v'
kteří % ním v hospd časem rádi 'k tys ul duna i vojny Sve
ňekl isem něco!" inko z my I dobývá
" V ' I í 'lili II ll# v
šlenek vvtrhl se soused "Ah "Maminko: zvolal miady muz
tak! í'htěl jsem jen říci žo bych Hiv ruku stařeně na rameno
si přál abv bvl Světák zaso tam A(lJ "" ' l"ul ju zde
jsem nelído z leen tam jen Kťive
se nu vás podíval neřku li vám
ublížil !"
totiž vo světě Dob-
"Vii tntitt iíi ii fítlini íi-iltKí
hoši ' chtěli so bráti dále Leč dob- ro(0 js„ „„ m daleko A tv 'Ičtiiui! A eo by na
Mce rosrdečný Iloryna přeee jeti ne- sj (j(jVni(5 m{xmi kdvbv tě éhtěl " hylo?" oltušila stará smějíc
i ! II f ! ' ' -i : i i i
ve mlýně navštěvovat Ale tu w ln '""U"J11" uas
se zasmáli dns před děvčaty n
měli valné chuti k němu se hlá
siti Leč Světák bu-T neviděl m
bo nechtěl viděti l o něho nikdo
nestojí a htifd se k nim připojil
" VAoni upoUrnttsti" počal
poHtuěíní n se strojenou dvortm
stl smckHO' klobouk řp&ohfn
jnl věd"d o člověkii ktrý
uniM nieil lidmi pobyliorati "Do
volit' abych r k vám připojil
Vlak jd'in jednou fttmi od
Modlíitov! k luíi l"
"To ikJ bnif" vlťb ho Vu
láku?" obrátil si k Vavříkovi
podav tnu tak příležitost aby so
k nsnt připojil
"Dutna pane otčof Stýkalo
V tni po těch iiítíieh loužích"
tekl posměítu" "Alo tuk se mi
k i
jsnie: sejdu lesem iuy en hyi urt-
vt iloinn a panimuiiut aspon mne
i i i # i i 1
so (o( Kiii tariiK st n si unes
hodně mJm
soumimJo piititixii st ruKama a
Dolanský Se dtlo ifbvstřiv krok
tu-ii i
"Co by byb? Nepřejte st to
vidět prito by to bylo snad mo
je ale také jejn-u nentesti
"Jsi détitia můj chlapečku l
Dětina" lielmtila mu hladíc ho
Th pr dobrého u nepřišel po tvářích "Sobě by ublížil a
ohlédnuv s- stranou ď poli kd
v dlH viKl postavu Vavříkovu
dA jakoby mne tu nějnk neradi "('o lyoh a to drti kdxby mi ten
Vtdrll Slti Ia- tu tt koitut pře
kálim?"
H r n: tiposind sl julivíhu
pobudu jínil Vatíík iři teh
iloveb 51 h! po Do!it!i-kěi!i a do
brostjiénň ikdpovvdétt "No '?
člověk m-I ť světa nebo apoů do
světit!"
A bitvou plnou těžkých my
k 1
iett'li tV ii pn tile' li 1 ' r n
vědomi k dolejiinm inlnu j-hi
til ♦'pl !ul" U tětttj potoe%
kdvbv bvl e hp myjtll n-mí M-ptl MlCn llorynv
Itnité - Hond nemystíí že mne t
irájí když mi vyvedou nějukó
šibaUtv( tu bo něco horšího ? Ch t
člověk prt jt n:i světě aby
(i m m untu suipait iik i m
jiVživi bvva! - "
'AK jA po s bě šíiipiU
Ift I ' I - I k
tlili! VAIiO-KVile rKtlR
tu! i ly A polud tu jsem
! Sie-iHii ťiKd křivdit"
!)-
"Nu jen se ztiš! Ztiš ho a
pojď k obědu ! 1'odivíš se jakou
sváteční trachtinu jsem ti dnen
připravila"
Vavřík shýbnuv so aby se ne
udcřil hlavou o dvéře vešel za
stařenou do světnice jediné to
uzavřené místností v celém
domku
Do neveliké prostory o začaze
ných a špinavých stěnách dralo se
světlo malým okénkem v němž
byla jen jediná tabulka skleněná
ostatní zalepeny byly potištěným
papírem i měchuřinou Ií vyvi
klaného stolu stály dva pařezy
jež zastupovaly zde místo stolíc
U stěny byla stará postel přikry
tá jakýmsi "pytlem jenž nepo
chybně kdysi býval peřinou V
koutě na zemi ležela otep slámy
pokrytá několika hadry lože to
staré Rvětačky jež byla odstou
pila svou postel synovi ač se ve
lice zdráhal přijati tento důkaz
mateřské lásky n pohostinnosti
Světák rozhlédl se po světnici
usmál se posupiiě a hodiv čapku
na postel usedl ke stolu na jeden
z pařezů
"V špatném rozmaru se dneš
vraeíš od slovu božího Vuvří-
čku" domlouvala stařena vlídně
stavíc na stůl misku s polévkou
z níž se kouřilo
"Kli snad nemyslíte "
zvolal mladý muž pohrdavě ale
nedomluvil
'Co pak dítě? Co co?" nalé
hala na něho hladíc mu zpocené
vlasy z čela
Eh nic nic maminko I Já jen
tak " odvětil nějak měkce
"Nic nic — jen tak" opako
vala po něm "Však já vím eo
to znamená ty neznaboliu ty o
šklivýl Že jsi zase nebyl v ko
stelíčku nýbrž v hospodě? Viď
dítě? Nu spasení duše zapomí
náš ale já nezapomínám a modlím
so za tebe aby tě jmu bůh nezu
tratil než k rozumu přijdeš sám"
"Maminko prosím vás" zvolal
Vavřík sepjav ruce "Podívejte
se já vám tu radost neberu když
vás to těší a když v tom nachá
zíte úlevu ale jen mne s tím ne
chte na pokojil"
"No jm jez dítě jezl Já
vím že jsi k své matce hodný lile
to přece ještě musíš vyslechnout
co ti povídám Vždyť mi jde jen
o spasení tvé duše !"
"Ale jindy jste šatna nevěřila a
byla jste "
"Světácká chceš říci světa
čka! Pravda mu to hanba Ani
kříž jsem tě neučila dělat ani
modlitbě jsem tě ifettčila Kosti
jsi jako to boží dřevo V lese ač se
z tebe stal i tak švarný chlapík
Ale pak když mi tě vzali můj
hochu u když jsem tak nadobro
zůstala ve světnici opuštěnou roz
pomenula jsoiii se sama nu mo
dlitby svého dětství a našla jsem
v tom potěchu -"
Vavřík jenž se byl právě ocitl
na dně misky mávl shovívavě ru
kou
A myslím že jsem vám snědl
všecko a vy "
Já už polévku jedla dříve než
jsi se vrátil" lhala stařena "Jen
když ti chutnalo Vuvříčku! Však
ještě nejsem hotova řekla jsem
tt ze mamě dnes body Prnmbory
jsou — v mundúru a kus hnsv
"Husy! Kde jste to prosím
vus— udiveno ptal m mladý
muž chápaje se tdtutě zavíráku
jejž inutka tnu podávala
Kli to u Kučerů zrovna selka
odběhla od krájení kdvž píisko-
čil psík tukové štěně j-šlě tt zad
ní čtvrtku odnesl Pnláěe! to
trochu po dvoře tak to už nechtě
li Ut mi tul"
Puk r jo vint
$3 00 do Chicaga a naimH
po Chicago Great Western drát
IUtky tm prb j M L rp
ni putno iio sním hdit
pmtrohnosiá dli Uni II
Cluiřehai Awt ni-JKamat
Str Otuha Neb