Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Aug. 1, 1906)
JI JAN HXVLASA Oči krásné oči Chlcn2k& povídku I Tma ilívulii nu do oken bílá trna Venku sněžilo Hylo těžko říi har vila-Ii plynová světla to sněžení nebo bylo-h světlo v redukci 'Kov iioníí ' zabarveno odlitkem třpytné běloby Judo bylo tolik že kou sky trny jež venku rušenu byla třepotáním sněhu uvnitř ležely velmi lenivě pod stoly v koutech pod židlemi u dveří a V poolov řcné skříní k niž Benda právě no díval levou rukou vytahuje ho dinky z kapny veNty Pravá ruka držela tužku jež setrvačností se ještě pohybovala ač jen ve vzdu chu "ret minut do sesli zamu mlal Benda zastrčiv hodinky zas do kapny odvratu oči od skříně v níž řekni naň jeho kabát a zim nik a phkaju ní potichu jakousi marimiládu zo viíech možných i no možných1 pÍHřif arií i amerických odrhovaček dokouřil několika Nlovy Hvňj rukopÍH Právfi v čau Když za zvyku načmáral ozdobné klikyháky pod poNlcdní Milkou ozvaly ho na Hchodech chvatné kroky a do redakce vrazil kluk tiskárny "WeII MrlkndaM houkl "Ilii kopw rcudyí "Kúr Majk!" pul pro Nebo za hučel Honda rovnaje rukopis azá libné hi letmo Nbíraje drobty z jed notlivých Htranek Iloeh právě mluvil k druhému členu redakce Mědícímu opodá a zuřivé dýmajícímu laciné dout 'niky: "Tady jsou proofs (korrektu ry) Air llartman alo forman vzkazuje abyste toho tam moc ne nadělal Že prej abyste opravo val jen měkký i a tvrdý yhche není uz času zrovna nazbyt "AII nulit" zasmál se Ilart man olysalý otrok jenž se nesty děl za dvanáct let novinářské ná deničiny českoumerické ztloust nout a jehož duše zdála no být obalena tukem Jeho oborem redakci bylo překládat nejinizer nější krváky z němčiny a upru vovut jo na "české pomčry" "jjtipie šumavských lesu jenz zpňsobil rozruch v českoamerieké obci čtenářské byl částečné jeho dílem — dílem icho fantasie jak :('„ i _ s :ri_ ik řti £ i těmto věcem Jinak měl na sta rošti psát přehled politického adu ševního života ve "staré vlasti" což Hpočívalo hlavně v denním vystřihování drobných zpráv pražských listu kdo služka ho otrá vila roztokem sirkových hlaviček kde dva opilci se poprali kde kdo koho zalijil kde při vesnické mu ziee se Neprali Třetím jeho obo rem bylo koneční vypomáhání v překladech místních zpráv clu- eažských z aujíličiny což vsak e tkávalo se časem s obtížemi Tak jednou llartman ve zprávě o kom- ni jenž vyřezávaje si kuří oko po ranil se i remřel otravou krve pře ložil "coru" slovem "kukuřice1 místo poetickým pojmem "kuří oko" a způsobil tak ostudu své- I4t it listu jemul ostutnl české lio viny vysmívaly e pak m vyřezá váním "kukuřice" ttejméné čtr riáťt duí Jindy jíh "rounům plioii of ment" přtdoJil "soucho tiny mánii" mUtu "spotřeba" a v tom wnyslu vynl celý člám-k lihluA zkompilovaný do "Iiomjmi dúruU" rubriky litu Benda opovrhoval lUrtmaiteiu aU eitit den u diyni Jo litu hliíi ob vaa 1111 podivný výmiuý pocit jakoby ke rout v něm íUmulo liiolit Ukikit nahmátnout V0 vé doi tuUto kd mm jedu vpruUt hríilj í ípM4 ititl vieetoty ~- uvnobli tluJw bude jako stnrá pohovka proline se pod vsím a její povrch zftstatii v každé formě To vědomí zvy ňovalo blczděcny jahn sarkasm rozmluvách h llarlmancm nebo Šlehaje jej Šlehal i sebe klesá-lí duse jest jí zdánivým pozdviži ním a osvěžením i schopnost vý smechu sobě Namému Ostatně llartmunňv jemnoeit byl dávno obalen sádlem jímž mohlo pro mknout Jeda kopnutí nikdy vša jehličky saj-kusmu "(Jo opravujete Jlartmunoť' otázal se když hoch vzal jeho ru kopis a odešel "Zase to vaše svinstvo — totiž román?" "Ucho Žárlív co?" zachichla se dobrácky llartman a lienda měl pocit žo i jeho ples ho směje "Panečku — llraběcí dceru a ci kánský knál mi čtcnářfim líbí Denněi chodí starému dopisy Je V tom hodné fantasie" "Py god" odjilivl ní Benda "To iřz stará kobyla by musila mít fantasii" Zarazil ho n pak do dal "Vlastně křivdím staré ko byle u té Izo spíše věřit v existen si ion " LeČ llartman ho přerušil: "Jlah ~t kdo chce s Indiány vyjít musí 8 Indiány tancovat "Ilajřfaš" zvolal Benda "mm nechcete llartmane Hložit novou morálku pro církev svobodornysl ných jako obstaráváni její lite raturu její krásnou irósu?" llartman se usmíval Bendu mu do obličeje neviděl ale podle je ho plese hlasu a bot usoudil že j tomu tak Ifartmanovy boty totiž vždy se dojatě vrtěly na podlaží když ÚNměv sedl na jehoobtloustl rty Bylo zřejmo že Narkasm j( tu luxusem a Benda ho tedy roz hodl že jím nabude plýtvat Pro táhl se a měl se k povstání očima opět zabloudiv ke skříni "Hay" ozval se v tom okamži ku Hartmanny hlas "Well?" "Já tady mám také Zdráhal o vy místní zprávy a soudní síň — Hlas Ilartmaiiňv zněl velmi do jemně "To je pěkné mixtnm cornpo sittim vaším sviň cli romá nem" odřekl líně Benda vstává jc "Je to jako odvar z třikráte přecezené kávy po Spatných koň sKycn l)urt!cn A v zapotí se otřásl: "Br tak špatného vtipu jsem dávno neudělal Ilart mane zaznamenejte si ho Hodí se do satyrické části našeho listu až budeme psát o někom z našich ideových odpůrců Mimochodem řečeno Hartmane — víte jaký druh alkoholu je idea vlastně jaký" "(Judem" zasmál stí llartman ''p„u „ i rt tun nu tinjinu mu li necháte člověka " "(Jrammatickú chyba Neiúti flověkn" "Nenecháte člověka dostat se k slovu" "Tohle je perla Hartmane Při jměte mou gratulaci" llartman se otočil Jeho Vod llilté rozlezlé vybledlé modré oči se zadívaly na Boudu na lolm hy působily dojmem kohosi ze vlujícího m ústy dokořán otevře nyini "Jako tele na nový vrata řekl mí v duchu "Vy jnte taky k tunb-hu s V5I KrtuuiHtttikou" řekl vážně Ilart man i lov h nv neřekl "Kaw chyba" "že jte tu p t 1 1" "luh mním hubených let" "K ničemu to nid l'ro koh tat t Nč piát lépel Km"S l Vh lOlUe psát do Hovili ttkv M 'ed k bode i Je vl itlití chybou ii neloičnoslí opravovat chyby a louJku " "Hajním to jsem si nemyslil že víle co je logika" "V řátelských dopisech odbě ratel" dokončil llariman a jtalc opět prosebně dodal: Byl by sle tuk laskav kolleo a opraví dvě loďky zpráv Mám také na spěch a koukejte co tady je toho " "Hvinstva" pfyřízl jeho ře Benda "Dejte to sem" A v příští chvíli sedě zas u sto lu zuřivě trhni tužkou mezi řá ky maluje obrazná slova na ozna ěení svého nadšení se Zdráhalovou češtinou "(Ihlaji jeho věty jsou ja ko klobásy jen že vycpané drti mimi llartman no jen znchiehlal znse za okamžik : "Posílat h tvrdým y toh už by ani c k návladní v Praze nenapsal" Za chvíli skoro tragicky: "Byli jsme hluboce zarmouceni zprávou že manželka chvalně zná mého krajana Antonína Patočky vlastnícího chvalně známý saloon na rohu 2'} u Kedzifj Ave a vSe obecně oblíbená mezi všemi kdož ji znali zvláště ve sboru ('Ji) "Kliška Přemyslovna" kdež byl zvolena právě jednohlasně před sedkou Ntižcna byvši mrtvicí ná hle sklesla k zemí a než kdo moh jí přispěchat na pomoc tiše beze slova jako uvádajíoí podlomený květ včera ve dvě hodiny od po ledne dnp 15 prosince zemřela pochována bude na Národním Hřbitově pozítří chvalně známý řečník "Svobodné Obce" vyko nav pohřební obřady v domě ze siiiilé i na hřbitově " Ilart man slyšel jak Benda praštil tuž kou "Sto tisíc hromu"! Hlas Bendův skoro vykvikl z tragické své tuiiuy "Svobodná Obec má podle všeho i svou zvláštní řeč a skladbu!" "llartman se zasmál nad kor rekturou "hvčIio" románu: "Zdráhal lakýruje každýho ž' má maturitu " Nedokončil Cosi zarachotilo za ním Polekaně se otočil i spa třil že Benda vyskočiv převrh židli "Co se stalo?" téměř vykřikl vida změněný obličej Bendův "By god by pod" hučel Benda v třesoucí se ruce drže korrekturu "Je to ona je to ona je to : "Co onu?" Benda místo odpovědi čiotl úryv ky ze zprávy : "Smutná zpráva ch vče ra zemřel Václav Kubíček krejčí " lllns chvěl se mu a zlomil "No a co?" "Zesnulý náš chvalně známý krajan B Mladé Boleslavi před osmi roky a prosperova zanechal ženu Paní Lud mila Kubíčková je chvalně zná mu "No u co?" tupě se otázal llartman 'Kristovy rány člověče" křikl Benda "To je ona" "No tak zas: to je ona!" "Hartmane tu vaše kořinká fun tasie si nedovede představit" vo lul Benda mávaj korrekturou nad hlavou "ničí fantasie si ne- lovede představit jaká onu byla krásna mi ier m ty te ty krásné či " zamlkl nu oka mžik "Hartmane vidél jste ně- kdv moře?" "Myslíte Á jsem sem přijel po trukaii!" odtušil llartman jeho ltie na okamžik proiňtbt e sollti od dojmem a rozrušení Bendovu "Tuková byly její oči Měnily t i mrvu ohloiooi Milliee v nien se o!ráeo lllubokt byly A moře se jim nevyrovná Moř b rUi jeli co j lldd ním Jeji iei obrážely i to eo bylo uvnitř hite ILtrtm uie uvnitř!" IVttritováML PSÍ CHORÁL (NiijmhI FiÍCiii firimeli) (lilium Žiirnúly 'Miily ftún ))! nriicc líc lilu vy: to íc zun Hliilo mi lioniíli ňm buprávl liczjirlvl — uhlí liýt iiiniitižc řiTiiřjHÍ než je ion život vcdejhl Jo liornik H'H jn linniík (mm plnieka ]ihO JihCi jmA lioriilckl jii vóru kiižiliiiki ves !n 1y ykn jiejiniveil vpine-ll iióeo h! (In lilavyf Od ňiieliťy k AucliU! tuhnou iihIII Himitiil pHl toulaví — jmi liilwku krvavo avyjí dělnic! imliijf niililjl: nuer mi' lnivíí koujiíl jiuu u vřrnoMt ihI psi jmf z olovu iiiiuv i íi ii „ Poil iřiHtivoii krvavou olilnhoii íerné mřou nevíry II JirHtÓ liít IHMIlollOII licllliililill ril(ío když líc víry kilyŽ i'il'() ninloiifá uevCi'! liuilíiia pfeco 'im udeří Jak Jhiiio mí hIíIiÍIÍ linvííí víňT my vAiclinl jmi ihí iní vílenou Stviinini krvavou Mlííž TAhiut jun pH když křiknou s kuň! Hn trilion kdo tdrtú chcef UMÍ jo dout vínk zridn' u?„ Do jirácul J)o prieoí Nřkdo to na koned jiocliod uhlím Hn nliiil atoií nřkdo mi na konee ujmío za Mdii mA iHft jmfi — liavlři dnenka inii n yílru (bivtícl OTAKAR CHAEVAT: Úzkou cestou mezí drobnými ba ráčky horské dědiny za tichého jarního podvečera jel starý Anton &!!_ ! i r i - :i l 1 Dvuirii jei ii nore se uu Jiejniiio ších zákoutí své duše vážné pře mýslel o příjemných snech chví letni opřudajících jeho mysl Vftz tažený párem koní drkotal po ne schůdné vytnlelé cestě u tiaráeji nu kameny temně harašil Ač kolí v tom nebylo docela nic pří jemného přece Antoš cítil se úplně šťastným a dokonce si přál aby ta cesta trvala ještě hodně dlouho Vlastně nebyla příčinou té rado sti ani jízda taje jako myšlenky které míhaly se v jeho duší a které napadaly mu pouze za podobných večeru kdy bylo liž všude tichu a jen jeho vftz svým brčením ru šil obecný kolem klid A uvědo mil si: že blaživó ty sny plní jeho srdce již od několika dní Skláněje hlavu cítil jak bezi vší snahy rýsuje se v ní obra Aneše hezké a veselé děviiehy s kterou slouží u Kazdy létnula Noří se celou duší do těch snu no ří a vzpomíná na onu příhodu jež křikla do jeho duše vzbudila v ní cosi a dala podnět k jeho myšlen káni Bylo to za večera Seděl přei stáji a m klidem člověka jenž vy konal svou práci spokojeně po uiřuje odpočíval A pojednou přišla odkudsi i Alieša Veselá a rozjařená a čemusi se tuze sinala Přisedla k němu a po chvíli zdálo se jakoby til Veselost chtěla vliti i lo jeho iieitiladého tělu Pi iliskbi se k němu holoubkem turui le naiývalu a jako h děekem s ním m lohrávahi Kiuhovohlt se kpolu rozhovořili a ona i kob-m krku ho v rabi a Škádlila ho tiujie ne kdy se on vlastně oield KUlo Se V jehlí JiVotě mllild pil rvé Je lehiká bytoxt se k němu řitulila a přece bylo Antonovi tobrýeh i[ iie tient bt Byl iťustell tehdy N Vm IUU jeli UIUÍ vak AltM Nvidř4 Vrpoiuioá ti uvědomuje hi le luktlv nejioetlil ohk blaha jiko tehdy a nudy ne hvélo ne tolik j ho sldee j iko l četl pi kol eh okamllkrt utrive ných v jejím objetí Od té doby zdál se mu Život jaksi světlejším ba on spatřoval v něm cosi ťiěeb ně pěkného ědio si jindy ani ne povšiml A ve své duši utvořil sí o Alieňe pojem jako o své milé a v fen klam pevné věře stavěl si ve svém nitru krásnou liidoue nost Sedí on Antoš ftvidrn sedí na lavicí ti kamen n ženu jeho — Ancša toéí ne kolem ohniska u va ří Večeří Dívá se na její pěknou i'tiobokou pimlavil oéínia jí té měř pohlcuje a spokojeně kývá kývá K večeru zasednou spolu pojedí n pak si spolu pohovoří A žijí pěkné celkem jako lidé Nu vždy I' všichni mátne stejné touhy a táž krev nám proudí v žílách Jede Antoš jede n na všechno sí vzpomíná Denně oživuje fy své vzpomínky a ku podivu vždy cky v nich spatřuje cosi nového u ly a zdá se mu že mladší krev teéo ly u zdá se mu že madší krev teču jeho žílami Nechápe jak je možno že už jest mu čtyřicet šest let Zdvihl očí a vidí jak šedý ve éer rozlézá se krajem jak houstnu a všechno halí v takový podivný' smutek A v očích rýsují se ztemnělé kontury lomenie í rozký váných stromo a Antoš poznává že už ji- domu v dědině Přes náves pljdo pěšky Hlezl s vozu protáhl se laskavě pobídl koně u jel — — Jak zahýbal cestou kolem ryb níka viděl dvě temné postavy tisknoucí se k sobě Spokojeně pokývni hlavou milenci nu dobře tak ' A když přijel k nim zdvihl oči a přívětivé se na ně zadíval V téže chvílí však v očích se mu za kalilo cosi bodlo ho do srdce a stříklo mu jedem do duše Antoš cítí že se mu hlava točí chalupy j stromy kolem se točí — a vůbec všechno se toéí Nevidí už nie kolem sebe jenom chvíle mi zdá se tnu že mihly se mu v očích výsměšně dvě postavy A on zase v nich poznává A nesu u mladého Alíelináku a oni dokonce se líbají ! Jedo dál u cítí jak všechny sny jeho se v duši hroutí hroutí u u mírají v nej tajnějších záhybech jeho nitru — — A když byJu duše prosta všech těch snfi n myšlenek o štěstí man želství Antoš sklonil hlavu Zdálo se mu že jest všechno vlastně v úplném pořádku on že neměl nikdy zabloudili do těch sfér kde není pro něj místa A uvědomil si že život jde ko lem něho u mijí ho — míjí a ob chází Neměl v té chvíli už žád ných snů A pojednou bylo mu jakoby bylo umřelo cosi co ho poutalo k životu cosi světélkují cího co zdobí život — - a zdálo se mu že všechno jeNt temné hrozně temné u velmi smutné A ačkoliv mu bylo čtyřieetšest I rozplakal ho jako ženu - - -~ ~~ Gt našim příznivcům Dmháxejt iiáa it&U utíiiiOHtl to kru jauA Jimi řftHi)iln oilttnt do iiUrýcti v lunt 1 JtiHt sHiliin nmluHtávaJl 1'ukruli pravUtoliié a fanta to lutn iiiuit na Un ulili voMáťh UooliVeet Ruxhodll jnni t ttiitil aby lifi-itťMo na témta ítHVňiu I'tdplMtiié ii a I'okrk do llvrouy o4 tUa duby výSitt i IlJiíl tm f-uo foí A Jnttai Jsiittt muviit mistJ ]eiUt(H'ntK v snimky dávat fa (Moula mamku 4VQUeotU0VUU V UU Vy4 ťokroka Kvv# Vlak ú Tvítt PkIm l lnul vl k vy liřlv tel i ()uU l!tt- jh uilmlt Ví 3 3 udHttHn 10 ťnw ll (ilull V 3 M tMllHlť tkSB Lřtjli- Mii da Vot Kila v fS) v4 Miraí vUk d M (11111 ttaiUm lmninif ťitfíwll tofeivUU tVotiom ♦'Ol V'-L a d iUhU Mini v Vl uvt- Koíiiit ll urtiiMU Uřtmiet tm 1VUJU tl II tburvhUt ti át 1MJ ťiMm Hi4 ttM4k tlia
