JAN KUCANDAl
Starý Hřích
VvmnlOUý romAn
I
V Modlínovi před kostelíkem
bylo živo
Mladá chasa z přifařených okol
nich vesnic nevešla ho do kosto
líka jenž byl už ke dvořím nama
čkán ii stála tu kolem vo nkupi
náeh veselo rokujíc Divčata nik
lu zvlášť hoši též ale časem dovo
lil si přece některý smělejší šuhaj
měním že jo poražen Teď byla
na nem řada červenat! ho alo 110-
imtou jen 1 1c h pole
"Vidíš" obrátil ho h pohrůž-
kou k divčeti "říkal mi Vuvřík
abych ti a něho večer provedl
Vyprosila prý si to na nčni Ale
ti'ď tč nechám stát a celý večer
nepřijdeš do kola"
Pražena dívka linivem skoro
přitočili 80 k divčatům oby je zbledl o nic družky ho rozesmály
poškádlil nebo ničím veselým ro-jtak hlasitě Žo Kačaba pozvedl hůl
zesmál
Musilo ho tak ovšem díti jo při
tlumeni uby Htarní lidi již také
hc opozdili a v kostele již niíwta ne
milí nebyli pohoršeni Zejména
bála ho mládež starého krejčího
Kačaby jenž sedil na nevysoké
hřbitovní zídce Širák položený
vedle nebo velikánské modlitební
knihy na kolenou a na nose černi
koštiné brejli! přen niž přei tu
chvíli přísni i hrozivi díval ho
po mladých
Pyltě krejčí Kačaba jakási dob
rovolná místní policie mil nedá
leko do kostela byl zdo vždycky
jeden z prvních a byl by mí mohl
uvnitř vybrati nejlopší místo ale
on zůstal vždycky zde říkaje žo
přenechá to své mÍHto jinému kdo
by venku nedovedl ho tak pobožní
modlili jako v kostele Zatím
vSak šlo mu o to aby ta bujná
a jím pohrozil
To mám žo jsem ho ti zasta
la proti tomu nevázané!" Šepta
la dívka Mndleneo llorynň "Já
být tebou "
"wlí nehnčvej Mel Suma jsem
ho podráždila alo budo-li chtít
večer ho mnou do kolo musí nejen
mne ale i tebe před (hanou od-
prosit
Jeník zatím přidružil ho zase k
hochům Doráželi na něho co
m to holkám vyvedl alo jemu ne
chtělo ho pochlubili Zkrotí tro
chu vida Že ní dovolil příliš mno
lio a že ho čeká trpká pokání
nechtČje vinu hvou zvit-
íítí postavil ho raději stranou
(vařil ho velice rozšafní
Z koHtela ozvalo ho cinkání n
nahoře na včži zvon ho rozezvu
'ol Venkovani poklekli a bili ho
dožní v prsa Tnki Jeník ná-
lůvek plný sousedů a sousedek Za lilučniho hovoru a mnichu
již brali ho k hřbitovním vratům hnali ho mladí rychlo k předutak
nebo ho jestí rozcházen k Jíro- žo nedaleko za vhí dohonili své
bům aby nvým nebožtíkům včno- staré již nemajíce na spieh krá
vali nčjnký tyji očenášok o dví- čeli vážně přes tu chvíli v hovo
rek z kruchty vedoucích vyšlo ni-Iru zastavujíce a po kraji se ohlí
kolik sousedů a za nimi pan uči- žejíco ftlo tu nčkolik sousedů
tel ho zj)iváky a hudebníky lužookýeh ho staršími čeledíny o
Jeden z mladíku hoch Švarný I podruhy — panímámy jež odbyly
uroHtlý jako jedlo rozhlidl ho by- si již ráno tichou mSi byly v tu a žil mezi avými čtyřmi ntinami
Htřo kolem íi oko jeho utkvělo na dobu doma zabaveny kuchtěním kdo při rachotu mlýiiHkýeh stro
divčatech Patrni ncnaScl mezi —a za nimi brali ho oba mlynáři jů bylo mu nejvolněji žil své-
mnu tu jiz Jilcdal neboť obrátil z Liizookého potoka líoryna i Do-linu mlýnu Hvým trudným my
ho ku vchodu do kostelíka od-Manský
kinu stalo jeMe vycházeli lidé Oba mini otcovi bvlí dokladem
mi nic rozjasnila ho Jeho tvař a htnré zkušenosti žo na nišem ven
skoro soiiiasní zardilo ho divio kovi nepiiniije mezi příslušníky
rušky roztomilé Kvičky jež mu
po nebožco zůstalo snad byl by
si sáhl na život
Pochoval ženu alo ai nabízelo
ho mu ho všech stran nevčst dost
a dost a mezí nimi mnohá švar
né divče j} si mohlo vybírali
i mezi Hvobodníky zůstal jíž
vdovcem Zanevřel vsak na hvoi
slinkám a nvé dcerušce jež roz
kvítala v krásnou pannu která
zrovirt jakoby si byla od matky
i otco vybrala všecky jejích dobro
vlastnosti alo žádnou z chyb
Dolujiský nechodil nikam— nez
v nedili do Modlínova k službám
zikanti a zpiváci rym n Polanský sedili oba na božím a kromi hví ehnsy a panu
' ťhtíl jsem ti ještě ziitáhnouti jednom potoef zájmy jejich— na- otco Jloryny z hořejšího mlýna
lo školy Karlíku" řekl rum uči- muozo ovšem společné-čusto ho neobcoval m nikým leda h mleči
tel zaklepav mladíku na rameno skřížily mnohdy co jednomu by- a i ty kde jen mohl přenechal
"AI lim tmu novou mši z Prahy v 0 na úkor druhému prospílo stárkovi a když dospívala i doč
ti by tuk bylo pro tebe pěkní ho- no přen lo panovala mezi obimn ří Evičce
jez sestupujíc ho schůdků n ko- žádného stavu tuk přátelský po
stolních vrat šlehlo očkem v tu mir prostý vší nevraživosti a žár
striinu kdo obyčejné stávali mu- livosli jaíto mezi mlynáři Ho-
rod od tioiximiti dobrá vfile a Iiidů v Luzoi a okolí si tomu
il kt 1 n i li ti _ _ I
-- ii iwk lil irin tjéiiii m tu i ' i i i v i i i i i u i
in {mjuiuu ij li wujiu vii- iiiKOy nesi110 HO ani V ne nicnsim I pominu vynn n luivi ynmm
nivo odvětil Karel jenz tiři tom hiby druh druhu wvedl niiaké moroiiHcm mluvili nemusili nevy-
oslovení sebou jaksi trhl příkoří Ovšem pokud oba byli hledAvnli ho a nepoiiStilí ho h ním
"J no ne" zasmál ho učitel do- mladí a u nvýeh pantntínkň ješti do řečí— Proto taki nu cesii z
iromysluc Vsak liz vnllin že nv!iZttivni n kIÚcIolmIÍ rrnvti] kosic a ostatní HotiHcdi šli snolu
i más ted zas jiná Htarostí na Li mivzájeni Jedaiakou taškařici! napřed nechávajíce oba mlynáře
mysli Pánu bohu Jsme dnes uz jnk to už u mlynářň bývá zvy- jíž si nejlépe rozumčlí pozadu
dost Hloužili jdi hi lidyl" Urm ale tu ho vždy Hrovnali po Proto i mladá chasa jež přihnala
obrem i bez advokáta a stmívali ho jako velká voda kolem pan-
(e stejné HrdečnČ i ten jenž dru- tatínku sla jaksi zarazme
hiho napálil i len který právi
inipálití so dal Však včdčli oba
o si nczfjstaiioij nic dlužni a Žo
iiečekajíeo na jána boha napo-
ou hí "opbitek" sami
"Nu když myslíte pane uči
telí necháme fo na příští nedi
li" poddával se Karel jakoby
nerad alo bylo patrno žo již má
naHpich nikam jinam
Zatím iirostnitiství iiřed koste
lem již ho vyprazdňovalo Domů
Dolanský krátce a vážni podi-
koval za pozdrav al! pan otec
líoryna nedal nikomu kolem Hebe'
přejiti aby ho vlídným slovem
nepotěšil nebo nijakým žertíkem
mladá chasa z okolních vlsnic l)ožni udeřil o iřikráto iln r)rnn cí Hoiisedi a sousedky vytratili so a )1v1iIií hlmdn mo-A nWmn nepoškádlil
jež beztoho přišla vždy schválili do když pak vrtal mčl zaso oči I nej]řívoř přespolní ve skupinách 11 0tryl i pak když oba 'No no dčti" volal za mla-
lymi vyi nejaa tieiie any vatu
pozdí nemohla zdo tropili nez
hodnosti
Kačaba trochu nedoslýchal a
také mu již valni zrak nesloužil a
tak musila již mládež hodni vy
vádití aby mil příčinu k okřik
nutí ale když ho tak nikdy pře
co stalo a ani pak ješti nebylo ti
cho stávalo ho že v nejbližší pří
ští nedili zaslechl nezbedník své
jméno z kazatelny pro potupu jo
mu a výstrahu všem ostatním
Dlužno ovšem poznamenat! žo
soiiHod Kačaba při vykonávání
svého dobrovolní přijatého uradu
nebyl naprosto nestranným neboť
pynkfun a divčatům z rodin jež
u niho dávaly šiti ledacos pře
hládl kdežto na jiné byl jako kat
Zvláštní přízni tišil so u niho ze
jména Jeuík Kučerů z Lužco jenž
také jeho shovívavost vždy hojni
využitkoval
Tak bylo i dnes Mladý Ku
čera přen tu chvíli přitočil se k
divčatům aby jim nijakou čerto
vinu pošeptal načež vždy zaso s
tváří nejnevinnčjsí vracel se na
své místo při čemž časem přisko
čil ku Kaíabovi zvedl mu list vy
padnuvší z modliteb nebo opra-
řoval mu klobouk na nimž třeba
nebylo ani smítky
"Půjdeš ty neplecho!" osopi
ly ho na niho dívky když již dnes
příliš mnoho vyváděl "Jdi si
mezi chlapce a neplet se mezi
n Au I"
"A cot Pojíte se mne snad!"
Škorpil so hoch
"Co liyeb-m se ti bály! VSak
řd jo posvěceni místo a nemilžeš
tmi kopýtko vystrčit odpově
děla jedna kuráínějíí
"A není posvěceni! ('ž ne
vil ž zdo pochovávají namovra
byt"
"Ty toho vU nemndltMiěel NV
uvěťMté jc tamhltí u hřbitovní
udí" horlivě ukažovalu děvv%'
"Nu ty to muU nejlěpo vi
dět" hoeh jetil byl ěťkal
tuto udpoěď "vak tam asi JÍ
LU vidy v nu'i o svatěm Jan5"
pěvě ♦ nrdělo jíkii rúle
i%tdtui prpukty v ťtdťh
"H tiiit l ní'ítifJ1M tkřikf
!a ihAt(bviHi Urii dnPi
♦'Tt v 14 trn jikhy bvt rh"dd k
SvrtUovi Vavri in ď Jkuly"
Nvv t-uít-H t v t lnUdikovl m
lilné bujnosti Zalétl pohledem k
Madlerico a postřehl že so právi
no riem dívala A nebylo v jejích
)iích ani stopy po hněvu To mu
Jodnlo odvahy ftlehl zrakem po
Kačabovi a vida žo již zase za
bral ho do své pobožnosti šoura!
o k divčatňm
"Madlenko už ho nehnčváS!
"líniváml Jdi pryč ode mne!
"Jsmo zdo na místi posviee
nim tak mi odpusť I Hněváš e
tedy ješti f"
"No tak já už no alo tuhle
foscCka!"
"Tak co Josefko! Ať nejde
tne ve hněvu od slova božího
řekl hoch srdečně "Však jsem
ti chtěl jen trochu pozlobit za to
tvé bodnutí"
ttk M
yie za to mne veeer provo
i v m i
ues i '
"Když Madlenka dovolí!" od
ví til kajícník
"Já ti k tanci nejednala" brá
nilo se děvče
"Alo provedeš mno za sebe nc
za Vavříkaf" vyjednávala Jo-
sefka
"Což jsem nijaký podruh bych
podělkoval za jinéí" odsekl hoch
"As Vavříkem já nemám žádní
h a
spoij y pamatuj ki to a vy
mlčte" obrátil se k druhým "ať
toho není zas plná ves!"
Aha stydíš se že' tak brzy
krotí!"
"Ten tě bude poslouchat
Madlo!"
"len si nemyslete! Teď se
staví ale po svatbu vystrčí růž
kyl"
1'odobnfi sypaly so vtipy na mla
líka se všech stran a mnichu bvlo
tolik že pantáta Kačaba so roz
hněval a skokem bvl so sdi dole
"PudHe li tiii! A ty Jeníku
af neslySíí y neděli sví jmínn
kaíStelnv !"
KaČrtliít postavil h invi děvča
ta hy jrt přinutil k rdě-tl a Jf
nik po U výhríU'e ťtrntil iřan
toei hochy Tě 511 !(♦ tm to
udivil jednou iv- jíněno $ ka
iřtítchiy při olťáíkáeh nU abv ho
pan fsrAr před pf!ut obe! ro-
topě!k protdAiil o t- nMt!
hoiieně oívnlv iíe jon v
v'Iťf iikořiěfid 'ulh llbh
Tu hUhidn pínOtS hrnuli věří
A i kfutrU a vt % ťt- hv hřM
niv umo Ktervm směrem se nra n
pomalu odcházeli rozkládajíce
vážní buď o počasí a o vyhlíd
kách na žní nebo o tom co dnes
bylí při kázání slyšeli Nechtělo
so jim jiti blízko za starými kte
ří příliš vážní pohlíželi na svit
4(oro sotiíasní ujali so po rodí-
'íeh živností a když z bujarých
mládenců jichž při každí muzice
bylo plno stali so rozšafní -hou-
4odé Nezměnil-1! so vsak přátel-
iký poměr mezi obíma pány otci
měnili se tím více oni sami Ho-
a hned okřikovali když ho mezi ryiia zmJlova HÍ KÍC Hvuj vHf!iy starosti
m m adým ozval hlučnější srních („„„„ ro Jlřjž yl (]a(kf) Siroko ěťra
Pozdrav pan bflh vespolek! m yMl poto(ífh ftn{m a 0 nímž "A tj
B zvuenym hlasem ozval so Kurd k ni j'iriUovó dovedli v šalandách užci"
doma koroptvo nevylita ly A jnk
to jdete divní v párech? Tys si to
nějak popletl Karlíku! Nevíš žo
máš jít ho nestrou?"
"I však já vám jí pantáto
ohlídám za něho když on má jiné
" obrátil ho mladý Ku-
florynfl přikročiv ko skupině
mládenců a dívčat "Čekáte ještě
na mno?"
"Toť víš žo bez tubo domů ne
půjdeme" odpovědí! Jeník
Pík no jhi zpíval Karlo" po-
íalo jedno z děvčat "Tuhle Evi
čka si mohla krk ukroutit jak se
pořád po kruchtě ohlížela"
"I mlí!" okřikla ji jmenovaná
"Dívala jsem se po tatínkovi Ni
jak mu dnes houslo skřípaly"
Vždyť tvůj tatínek dnes nni
na kruchto nebyl" lhal Jeník
c!wii i ii„ irx„i „i: t
iinui umu n jai:uiuu nu ui
'A oba míli co dílat s okřiko
váním tohohle neznaboha" při-
11 ty
uaio se K žertu ocliotno Ktcres
dívče
'No však!" vážni zahrozil Ka-
rpl Nemusili bysto pokaždé zro
vna být pos'cdní Takhle so bude
říkat žo Lužeití staví vždycky
oltáře před kostelem!"
"Kli před kostelem so můžeme
Za to pan otec Dohuiský juriž
v domácnosti wměl tak na rů
žích ustláno stal so podmraie-
ným nemluviiým1 a společnosti
lidsko so skoro vyhýbal V živ
nosti dařilo se mu sice právi tak
dobře jako sousedu Ilorynovi za
to však se ženou mívá1 mnohé po
tíže Zde na svitě lo již asi ni
kdo uerozsoudí alo je-li něco po
smrti jako žo jisti jest ukážo sc
jednou při víěnírn soudu byladi
mlynářka skuteční vinna ii zda
jí Dolanský snod přeoio křivdil
Pan otec byl z lidí již dovedou
žárlili i nu vastní stín a bývaly
proto mezi mladými manžely
hned brzo po svatbě křiky a vády
zrovna tak nábožní modlit jako Ona byla veselá a do svita a ou
uvnitř" odbyla Madlenka bratra jako by jí to nepřál Každý
úsměv její střehl na každém
kroku byl jí v patách a aí nikdy
"Ty so toho asi namodlíš"
polo žertem polo opravdoví řek!
Karel "Proí pak tuhlo Kviěka
Dolanských vždycky s dostane
do kostela třeba Že píijdo spo
lečně s vámi!"
'Tak—tak jen si přiehviiluj !"
prohodil kdosi
tllelikn Vídorovitěi hlavou " Kdož
ví co i cheo na pánu bohu vy-modlit"
"Plesknu tě vítteěko!" ihro
bratr a Madlenka honem uehč-
td4 xtriiniu
Tdio jHniii Jeník a přitoěil t
k id !v dokončil smír kteří mu
!Hvt Ko'dj mvíht itkřikníitlm
poKMíl řtírrl t fiilnl!
k Fviěee t n I rhai pak I ti
t A k t k i
!s krt luiruinu kHa-iUí1 sf meu
holt A ěitiem doráljfi i n obd
itdiidA pUVy
ty si dělej potměného v
odbylo ho dívče žertem
vvpravovati přemnohé veselé 'i """"'J "° M-Píeliu do vozovO
historky alo ztloustl valní a zpo-Uty "My pro náš mlýn mámo
liodnil Oženil ho šťastní a že 8VÍ"" wmnw
mil doma ve mlíní uíininó ne- ™ "lahoJu a smíchu přehnali
bo v nímž i dva andělíčkovo zpí- Hft 1fSi n dívčata kolem starých
vali netoužil z domu a také valní Í'ž "yrí ]W ("- Htoupnla do
nevycházel když zrovna nemusil koV™ zmírnili krok
10 ty tak oyly dva slusne
párky lidiček" obrátil ho k hoii-
sodu "Ti dva přední myHlím
že si už řekli a druzí dva asi ne
budou také čekat až my jo po-
bídncmr"
Myslíš jako váš Karel a moje
Cvička?" řekl Dolanský tak ni
jak jako ve snách
"No— toť žo myslím" zasmál
so líoryna "Či snad ty obmy
slíš s děvčetem iiíeo jiného?"
Oo bych obmýšlel prosím tí
coí Však budo h ch'iipcem žít no
já tak ať si ho vybéřo podle své
ho gusta Když budo pořádný
člověk a z dobrého místa— s tm-
nem Indiem"
"Tak-tak! Má to řeě Jen
ne dětem hranovat pokud to
nj ní proti rozumu a proti pánu
bohu a do ničeho jo nehnat (Jo
si člověk sám uplete přece spi
se snese a v n oj horším pádu nemá
komu jinému proí vinu dávat"
Ha tak je to tak" řekl za-
sinušile Doliiuský a vpotiienv ní
na mládí zase se odmtécl
Starosti jsou h těmi dětmi"
nenašel u také neslyšel nni toho
nejmeiišiho co by ho opravňova
lo podezřívat! její poctivost po
řád si namlouval že snad je pře
ee klamán
Nebýt té neblahé Žárlivosti by
li by se mladí lidi měli jako v
ráji neboť na niěyui) jim lusehá
clo a rádi ho měli Ale jnk již
v svítí bývá netrvalo to jejith
ítěsti dlouho - snad proto ž) si
ho lieduvedli vážiti že on ji ítrp
ěoval život svou nedůvěrou a ona
jemu svým ikádUnlui v němí i
tlm VÍee libovali ěíin více -I
ie popoui jfho Hárlivost
Ki l byli polu si ds-t lt
stáhl kdyi l%f iiilynářka upadU
f stodole patr lit tudý mlat
l'fl leJet ort M' n i ř
tvhdv mohl 4ilet iiebvt d
navazoval líoryna hovor "Ten
lilo Kučerů by se do mlýnu dost
hodil Tak jsem x mycími
mlýna xa jen rhlapeo který s
na potoeo narodil ale luh I Veni
- mní K Miidleni dobrý b x
ni ho byl pan otee ---"
" Vi ik j on také tuho pul-"
odutil Dnlrtiuký MJ h„ ('„ailrt
poehM ř e tnKě i li ii }„ '
tneobi a má U tdy ho h v krvi"
PřeilpUeejte „ l!% uirA
♦10i)roěiu5
