Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (July 25, 1906)
JAN KLECANOAi Konec Románu xkiiXerioff starlho redaktora llyny obličeje jejího byly ušle- Podobnou myňlenku Žena vždy chtilé oii krásná výrané bohatý vy Sto v očích muže Sklopila sty- M P"f hnn- jež no píí pohledu "Tři Min mne atála ta~čubkal" rošt—- — Kam i dévČctem! Do vyhrkla ze Nebo Židovka zoufalo své rodiny jl přeci nemohu uvó- Neurážejte slečnu hic — —1 1117 Nemohl bych ani kdyby by- A zde jsou peníze ač bych mohl lo dost minia u kdyby nebylo jí- li vnmi Nmiouvati Ilonám Jdete tiyvn hosti cjmena dnes v la se přcvlčel má dítě do avýeh Ku- kový večer kdy chce býtí rodina fň a desel minut ať jste zdol" pohromadě v ncidúvčrnčíAímkrou- Anička jako u vytržení odlehla U-k Anička neděla skrčena v koutku vlas do něhož byla vetknuta čelen- dlivó očí a zkřížila ruce pod hra- " I'''J troelm vzpamatovala a plakala ka m falešnými brilianty rozpu- don jakoby chtěla zakrýt svou obrátila se ko mnČi "Hmím mí to "Milé dilfi led nechte pláče a fitřn Nplýval jí no bedrech až na nahotu před mými zraky Pro- vzít llcrr Komisar!" (oději mi řekněte máte-li v Praze žaty hluboko vystřižená Htála dejná žena styděla se u muže jenž Vezmete jo to vasnl" předo mnou okamžik mlčky a ta- znal její jméno a minulont "A '" proNÍm žo jsem tak nuič zaví upírala na mno umějící ne oři "Mé dít-" řekl jsem hluboce ' bude s tou — slečnou!" uS byl-li to opravila ňsmčv co no- dojat a cítě- potřebu napravili O to so nestarejte!" hrávalo Jí kolem rtft co očí mě bezděky v obdivu pro "Prosím už mléíml A Mním li lftk jakoby se náhle vzpamato- zrazovaly "Neptím e vás jak 1'lAt eo Zoraída!" ptala so dá- vala pokročila otevřenou náručí jste sem přišla nýbrž ehccfe-li od- znepokojena ke mní tudí" "To vidíme až "No staroušku! To jo hodný Jtadostf zazářily její oči Mží- váková — — A led mne nechte že přinesl Ježíška a zrovna mne kem uklepla křesla na kolena a nemám chutí k tlachům — — ní vybral" řekla hlasem jenž zněl vrhla no ko mní objímají! má Židovka odešla li po malá chvil sic melodicky alo mno pronikl ja-nohy eo vrátila se Anička oblečena k ko ostří nieée "Ach pane pro Dobo — chci vycházce V xhiínčm fau vyblí ()(lntrčíl jHein jí od nebo no hru- chci I (Mvedto jrmo kamkoliv žela tak žo nemiiNÍI jHem mi olý bě alo přece tak rozhodní že na třeba do hAUfa — — Jen pryfi od- chatí n ní vyjiti a kromi loho jak krok ucouvla a udivcnfi o na mne tud jcm z řeči poznal ~- byla tu ne zadívala ívedl jhcii ji akoro nežne n dávno a nemčla domid žádných "Sednčtp wlečnol řekl jnem zemč známoMll — ukázav na křcnlo "Vataňte díté! rljdomo — " Mlčíe n oeíma atuď-m sklopený Muailo býtí neco v ničm pohlo- řekl jMem proaté 1'řťkonal jHi-m ina atanula předo mnou čekajíc nčkoho ke komu bych ih mohl I i I m I I (joveiii "Ach co bych byla takhle pa l lil l i V f I 0 il i t na Kdynycn meia živa i ijhií t zamlkala "Kdo padl liiflže ne zveduouji Dovezu váa tedy do hIumičIio To vidíma až o výHlcehu No hohtínci) a taňi počkáte do zítř ka"' Vychýliv e z okčnka označí jhcju drožkáří hotel ve čtvrtí mč hUí kam jakživ nepřijdu a kdo mi in-oiiixí l híiti že mne zna jí Víak to nebylo níe malčho jří i ií Mé i i i i jeli n mladou (Pimou io iioiejii ja "tehdy jeté ne atarý íelívý a proti vžemu podezření brnčný jako dnen KdyŽ jiiie hh octli v lioatinakem pokojí do néhož ním uvedla pode du co jí prozradilo že nemá před v aobň mužo poud ne atarčho a ne na má rozkazy V tom zawleehl Z''(J "'"ívajíeí panská vybídl Hebou avčtáka jenž přmel do toho- Hlejtčho pro ženkou kraau a vidčl jwem venku prudký hovor to brlohu aby užil za mrzký peníz jnem v ní v tom okamžiku jen ubo- "Žádný komíxarí" nlyŇol jnem chvilková rozkoíío Kueo jí uklo- hon trpící proto znčl mftj blan {čív blan žídovkv Kly a obličej nabyl jmelio výrazu tax ze vznuzoviu (ifivcru "(j0 ttk f Lump — deweu- Johlížela na mne akoro wmutne a ťliopiia mno za ruku a než jMcm hčrl" vzkřikl kdoai a v tom liž řekla po mnč "8leČno7 — Co ko nadál políbila ji ai tedy račte přátif" "Vy přicházíte od nčhof" za V okamžiku tom utála přdc neptala mnou jiná žena zcela rozdílná od "Anol" oná jež m UKtálenýrn vynuceným "Alfij Jložol Mftj HoŽel" za uwmevem acm veSla kvílela a kleHla do křela zabo "Hednčte proHÍm" řekl jneni řívSí tváře do jejího lenochu bezdčky velice dvornň a Sel ku Dotkl jVm mo zlehka její ruky dvořím Chtčl jacm ko přeuvčd- "Nechte teď pláčo milá dítčl čiti zda n&a nikdo nepoulouchá 1'ozdčjí vám vho povím Teď mu Za dveřmi na chodbě nebylo ni- KÍmo odejiti koho za to pohlédnuv do Halonu A nifttfí moc mno odtud vy a v rozletčly no dvčře Na prahu atál — mňj muž k al- pinkami za ním vletčla ď xvél id eo paní Jibell a vrhla Ne na Ani čku "Dál to dolu coiirol" křičela Miažíe no Ntrhnoiiti jí paletot "Ta- (y zijNianeN rozum mi" Přiskočil jem a odhodil Židov ku tak prudce až zavrávorala jwm Aničku aby no ponad i la 1'odíval jnem no na hodinky My lo pul fieatá a já mčj tedy doat ža nu nebolí na nádraží kdo mčl jem čekali fitčdro večerního hosta bylo blízko "Nevím jak vám mám dčkova tí pii ne že jto mno z té bídy vy proHiíl" počalo dčvče po chvilce "A nevím jak JnIc m o mriň doví- i ii "Vyitátral jem ván ponřvadŽ mno on o to proNil odvčtil jnem Jí "On tedy žije 7 Žije — — " zvo lala radoNtnč ale hned no zao za- i y y i 1 I I'" IM"niM i UMJ lili' IJ rVi í(Pfy rtft í íS : -a! byb by kdy včti7" "Mám penízo — — " "Jern zdo mnoho dlužna "Zaplatíme' Zavolejte paní i" V tom ozvalo ho z chodby com Bjiatříl jaem tu nčkolik dívčat jež patrno chtěly poNlouchati nebo e tu jen tak bavily Muail jNom hráli úlohu človčka jenž ví žo má právo poroučet! Tryo od tčch dveří a bčda té jajío runy a ženské výkřiky jež m přiblíží ! Která jo Zoraida7" "Co to 7" ptal jem no ptal jnem no na jméno jež nu do- 1'řítÍNkla ruce k ňadrům jnko iWftif i i i i" in I ! w w w i ' ii Hiui uticveio v mynn uaazaiy mi jež KrCI o před ranou a uaz KozeNinál zjevila no celá Nkiipína zvčduvýeb dčvčat Madairie jež no zatím vzpamatovala vrhla no jako roz drážděná tygřice na mne leč v toni oknmŽíku odNtrČil ji muž t ajpinkaml "Zjiátkyl Ten jo můjl A obrátil no ko mnéi "Jménem zákona- oni půjdou M III I ÍIÍ 7 'i AII' ttm I til mivny nu jeuuu ju unij'ni:Bi nvcuive rcKia: ío jtun nuuo pani n chopív hituaci jméno poa neiuiem zoieuut un zao paaaji oaio rany i jvara- 'Jřítelí vy "Wej no na pozoru at nejdeíi a bačern — hlo — " ukázala mí ru- "ýAiíní rřífel a ' Mil V 1 1 i _ Yt Lt li I "llllr MIMI II nami ř reiu jsem n priNnoHu iuk- kou na rameno nuo apaifii jaom jHiri no hbiNÍtč [iO- f blázníte- Žádné řeči!" Vílu 1íln iuiin Mt í A líiln ÍmI vwiwiru priNvuuj j pouuiy prun vy h H „„„fňi „a mne7" Tiiiiifi in ví uk T i ir i 1 1 i 1 1 iiruruii vrtl - w u uaii y v mim n i m i i" s jiiivMv u uinii" jucy Biinijiia jut uu miivy ij'l (jni ÍHU VAcIaV Iloťálek "ft lil jicm a uo wuuoiru mauaiuu kj NiHHtim ze Krilí ZIICIU JinflK byl N Tt1l-_ lt I V 1 1 t 4 v v t l jNayeiiy — i oyen wi a anaa zanu lono ciovcka " rv a i vykřikl Uem v rr il i IK1- _mí: Ai I ! t a t _ v i I ' " ' uhciu jwm uu jvri!u yiuu uiv icnz ono oezoranno zeny ireoa l ffi "A iřijíitn ui Jiii" chu co asi so budo díti "Zavolejte pnní" řekl Vy se jmenujete Anna Nova- ukrzo zuby ková" řekl jnem vlídné alo prcce po chvilce vcfila Židovka V ruce určité mčla ieStč bokovce icž roznomo Vzkřikla zdčSení a zakryla ní nuvíi e skryla rozpačité za zády rukama oči "Slečna nAjdo no mnou ihned 'Uydlela jste pml lety s ma- pryč" řekl jsem proatfi linu v nl iM ' niitfrncnvftl iMorn I 'í1 ií „ii i i i w i f u f i — i ' I 4! HllVU iii r i nu nu nu 1 JVUtVJIt u výslechu pojmenovav jměno než toto žena jež z pokorně akrčo ul ico luč pojednou e vzpřímila "To Iíuco jí sklesly a ona vytra5enénoní možné punol To není mol- na mno pohlížela "Ano" sply- nč' zaječela nulo jl Notva slyšitelné o rtft "Jiekl jsem a pftjdol Ci chcete "Znala jato hejtmana von Uoť jít ko mnou vy 7" zenplotzo7 "Ach ano ano — ala co to má znamenat!" by byl mrtev I" Nastala chvilka mlčení Mylo mi trudno a leskno Dito mí bylo dčvčete jež patrn či nebylo zkaže no líto mí bylo S přítele — — "1'otČNte noI Hnad bude zuno vho i i y t uoure — "Ach ne nol" zavrtěla hlavou "DčvČiita z takových domu nebe rou no za ženy -" Netroufal jsem ní ji potčňiti po- učvadž za přítele Jlorálka ulibova ti jacra nemohl Leč útčeha byla přece — v jeho nesmírné lánce a v jeho včdomí žo snad i on nese část viny na jejím pádu O tom oviom musí rozhodnout! on sám neboí ňlo tu především o Podal jsem detektivu užaslému ř°' ft jsem nld wm m(d)m dopis komisaře "Slečno" řekl jsem po chvilce xyz a pak podržel jsem mu před P"'iv huu nciciere ju-iteiovy očima obálku doísu mou adre- dopiNy "Víte jauy jo dnes den nou Ubožák zbledl a lekl se div pochopíte žo musím vás opusti- že zavrávoral ti Zena a ucti rnrio cekají vcf- "No eof Zatknete mne jeStč7"M-' bych ván byl dnes uvedl no sve rodiny aoysio neuyia lan ťipiiHlčiut lile není to možno ponČ- vnd je nás již tolik že m kolem mého malého stolu sotva vejde- řekl jsem Nebevedomč "Uáčejí odpustit ale já jsem — já jsem opravdu oseli" přisvěd čil pokorné "Pustčjí toho pána lt tu dámu" obrátil se k Isiibelle "A prosím neráčejí nie panu ko- hiínuíí— To jsem so nehledal a naběhni— — " dodul skoro smut né "No aby vám toho nebylo líto" "Pamatujete s na Václava Ho látka!" Z prsou dívky vydral so vťkřek při nčml jsem ho otřásl ni do nej hlubSích ňtrob duíe Vjela ú ru kttina do vlasu a vytřeitila na mne či jakoby jí chtčly x dňlkft vy htouiMtl 1 ak kk eU tlo tMXW do křísla a ťrtkryvii tváře rukama roplakala se Zdálo s mi ja- koby m její tělo bolesti svíjelo a iiiíitato a bujná ňadra bouřlivá m n I níta projtruťujíee co pol mmi sni dčli — " Pa fhvilcu se uklidnila spslotiU ruett a pchliJslii na mn# tiéttua v uieh jmmmIiI třpti'y s tAty Ab ) y 1 1 krMH i krMii v tuiu oka tiuiku Kť kiti jí arl dříve k ly vvj ad tU jiko ¥ňdný hřích — — To účinkovalo neboř žena ihned zase stála tu pokorné pohlížejíc usu tišeno na mou riiKti je rajna i hhři „ Ilftkl i - ii i i i i i wo iiriu Knpsy jHKuoy mm neou krm H(lNfllA hhríU V„f „ I Nedula heKtitVte SVrtj Ueet ma- j nk „ Ilftl)linií dul „tivo4i niiiini nnuerw eni " Milostpane jA jsem ruinírtl To j mftj nejlcphl kus!" naříkala "Nemluvtn a počítejte nlo já budu poěítnt jun vásl" fekl jsem hrolve "Na uliel Jsem ji uvedla Kost mo' Míisto odpovčdi chytila mnu za ruku a chtěla ji políbili "Prosím vás co to déláte!" utr hl jsem se tritchu "Ach— nevím nevím juk bych vám projevila svou vděčuostl Za víetko! Za to že jste mne vy ve- z toho brlohu i za to žo se níirž uroto abveh mohl rvehieii mluvilo jaku — jako řád- ť "I A - 11 I % Aničkou odejiti Vědčl Jsem ileveetein Ach aiM% je to tivií utii ii i i-iíii juIío almuna ciamusovi — — a O minutku podeji seděl jsnii n vy tedy mvnlite že nejsem tak u A l 1 I I i I liilml 1'' Atih kmi v i roeti Juk lišme Wi i""" h'hm dostali ven ani nejím VSecka ta ilěvěuta shrnula se kulem nl aby a koj hyU a t r — podívejte ae Urt ní ruiuiiěihj některá mMej tu j uiauléU! Dva mčiíoe jnent ií iulváliltí m i na žert v se tunou ji krmila a nikoho k nl nepu-L™ zkrátka byl jVm veliep rád lt lisí ~-~ — " I lilií iilill tli !l Ú lr Si li In Ml V (31 "1'oěftejtis ah Jen rychta a jen itioíhv t-nkii svá vílohyl" hHve 1-und i-ei í k inidtoie h! 'mIimiíí ěiií i raviU smutuňi "A kd j mftj profil!" vťh Saurrwein upUtiti jeitá nektenU "PrAuiU Jm-iu coufale ml pila se lni vřpureí íii od'ui Amisěiun v ěetu j mí jVm podlehhi PmlraU jwm tak "MAm jiti sám! Al JÍ s in lov Sem atd křejnrit lumidoiiva) tk Md ni kdyi mne ona lenit vrátím!" iwhrtwil Jwm přiuJt AU tef pa!U na mnu novA uta-lnnlU "Vhho svědomí vál cit musí vám říci pokud jíte sama inua a pokud IcM siiad vina na okolno st eeh -" Sepjala ruce ni kHns a pohliže- ti i m x í jio na mne jko nte na eioe a je loví tjubrotivýeh (M chi' slyšeli t i tin1 Tu frxiihim M 1 1 í t tv j í r 1 1 " fllll $ III JUII'l" " "Ano zachránila mno NkutcčnoV před smrtí hladem OvScm žene 2 jsem jí zavázána vděčností ponč- vadž učinila tak jen proto aby ] měla ze mne užitek a aby mno du- ( sevnč í tčlesnč zničila" "Dyla jste u ní dlouho!" pal jsem se čekaje dychtívč na odj-o- včf "Několik nerlčl jen HlyŇel ( jste co oňi sama řekla ieprve před několika dny uznala žo jsem schopna toiio výdělku Hyla jsem tam držena jako u vězení Cli těl a jsem prchnou! i — viděl jste onu P jiiwiiiiii —~ JMU líni'! in n"iin dnu již nutila Ic hanebnčmii tom - řemeslu učila mne usmívat so na muže kteří přísli — Dva dny tomu co — — jsem no vzdala — " dodala zakrývajíc ní studem tváře "Dva dny — dva dnyl" zvolal jsem ehytiv no za hlavu "Mftj Možo proo jsem vás nenasel o dva dny dříve I Ubohý Václav — ja koby byl měl tušení že hrozí vám nebezpečí—-"—" "Ach Václav Václav!" zaho-Jf' řekovala "Nebýt těchto dvou't dnňmohlabych sčístým pohledem jiřed nčho předstoupili J'ane" { zvolala náhle náruživé chopivsi d mne za ruce "byla jsem skoro dí L tč když mne opustil Dylo mi tehdy osmnáct let — — Pokušení í se všedi síran na mne dolěhalo : V nle já chtěla mu zachovalí věrnost —Jemu jen jemu jenz mi byl i4itťi tu vsun — j paií Když jsem dospeia k poznání Že na mne docela za pomněl " h '4 i i ti "Nezapomněl Hledá vás Jl lsal vám lilo zde posílá i poíla-' A í lístky na důkaz že i v dálné ci- psal cí lí zínč na vás vzpomínal a po' vás toužil" "Nedostala jsem ničeho Ani nejmeriňí zpráva o nem kam so poděl nám nepřišla" "A přece vám psal když sam nesměl Ne vrátili Zde z jeho do- isň seznáte Že miluje' vás posud a že po vás touží " Jiadosu zazářily ji oei a dychti- i vtt i i r ve sama po nateču "Hmím! Hmím je čistí!" "Proto jsem vám jo přinesli Mním jeho přání abyste dnešní večer zažila radostní- u vědomí žo co nejdříve budete jeho — " "Jchol Jehol" opakovala po mnč n výrazem nevýslovná bolestí Což jo to možno pane! Je to možno!" Unírala na mne očí v t 1 nichž četl jsem zoufalou prosbu abych přisvědčil — "Ach pane } irosím vás vy vy jste počestný ? muž mohl bysto vy suďte r )odle sebe " "Láska všecko překoná a vho- -Mo odpustil" odvětil jsem vyhý- i )iivč "A z jeho dopinu poznáte Žo vás nikdy nepřestal milovali" i "Odpustit — ano nle za ženu vzít! Vidíte vy — vy nedovede - te říci anol Aln ovsem" těšila ( so hned sama "on mne tak neví- 4 děl jako vy a vy mu to neřekne- V tel Oh když si vzpomenu jak % jsem k vám jiříšla hanbou se před Ls vámi chvěji — Ale musila jsem—" "Oh poznal jsem to na vás ihiied" odvětil jsem abych ji po- i-Hl "Však nyní" řekl jmmi f 'ohlěduuv na hodinky "musím již jiti 1'ovinnoht mne volá —" jf "A píijd-te zasol" ] "1'rijdu se SV OU Ženou Ity Klím I rde v hotelu nevzniklo noi!eřn J - "A tyto iuty!" sečnám vatu je zde Tíhti se jimi a litu-ítuli ji mih hýli samotná vpomluejtii mt mim Uiodietu ie toťjíiiieite o lni lun Im ÍívotM" "A o miiuěm" ftVU smutně "Ten vyitMlti' ta né p4„ti " "Col je t molno!" pohlčlltt " n i mne něimu Mrii MdUly J "A nespumeát nM ditč 'J lUm dole potřebné r X i t t
