ři-illi
JAN IUVLASA
Mladá srdce
Itfuká Idylla
Neiloimvřiliil Tt-utiikrutn ttu Zimu
Jílka uilvr&tllu rflskoflil k ni a nu
kloitiv xit oil Její tvAfo Hjmtil ni vy
"Ale Jirko" zakoktal "To nn m
Míníte liiicil luiovut Tu Já jun tuk
Neodpověděla vyhýbu jíc ho jo
IlO OČflll
lak hh nakláněl položil jí ruku
na rameno o píra jo se o ni Za
chvěla ho nlo ještě vzdorovala
"Jiřinko" zašeptal měkce "Ne
hněváte se? To jíi jmi tak "
Tehdy ona tiše odtušila:
"A ji'i tuké jeti tuk jsem to
řekla Ale atítii"
Vzpřímil ho a pohladil jí po vln
Hecll už vážílčjl
"Tedy vám to není k mnichu?"
Potřásla hlavou vrtíc ji ochot
ně a vinny jí přepadly pod bradu
Oěi Ondřejovy zálibní! na ní Hpo
čin uly a ona zachytila ten po
hled
"A budeto vzpomínat jak junu
spolu chodili a honili e a vše
ehnof
Přikývla zuso tuk ochotní' Po
dala mu ruku hledíc nau zo spo
da oddanýma očima A ruku v ru
ce na chvíli ztišeni h očima v dál
ky roztěkanýma šli ko Skálám
líriédásků mlčky jo obešli ani o
tom nevědouce a teprve když
ocitli no nad Jtřtdicm Hmutcčních
Plášťů probrali m i myšlenek a
rozechvění
"Tak ani jsme hc na poule
nepodívali na naše Skály Hnědá
ukul" povykřikla Jiřina a upřela
šťastné oři na Ondřeje
tfasmál ho
''To jsme taky" prořekl hou
pajc rukou Jiřininou a zraky inajt
ponořeny v jejích Jak jo to
možno?" A obkládaje hí měkkou
teplou paži Jiřininu kolem panu
a sám pak hvou obejmuv jojí pás
obrátil se a vykročil zpět "Vru
tíuic hcI" rozhodl "Na Hkálách
llnčdásků jsem si jednou rozra
zil palec pamatujete a vy
jste mi ovázala svým Šátkem I
"Oh Ondřeji" splala "ne
bylo to hrozné?
"l'1-iim" otiskům se "io na
tom trochu krvel Ale já by
tenkráte tak rud že jste ho o mne
polekala a že juto mi zavázala
runu"
A cítě její tčlo přitlačeno k Hvé
irm chvějící ho a teplo Ondřej při1
stal mluvit přeplněn jsa čímsi
Hladkým čeho dobře nechápal a
co bylo mu zároveň bolestno uvě
doměním že zítra zas osamotili -
že všemu bude konce
"Já nevím" řekl po chvilce
když se zůstavili u malých orva-
ných ukal na nichž seděli tu i tam
Špinavě hoědí nevelcí motýli
nevím proč — ale tuk se mi zdá
že že dnes teprvo vím
jak to vlastně bylo pěkné být
h vámi chodit údolím a
lese všude a vědět žo zase
zítra budeme tak Hpolu"
"A teď už nebudeme" odtuší
la Jiřina smutně "A přeco bu
deme Hpolu " dodala zastřeným
hlasem "Já budu myslet na vás
a vy nu mne
"A už budeme velicí" řnčal
Ondřej ale nedozvěděl A ona ho
iiedotuzovula Obešli mlčky Ská
ly Hiičdáskň a mlčky ne vraceli k
Hřebu Smutečních l'láštň Teprve
11 vody zuso rozvAxiily ho jim jnzy
ky Trhali květiny suso je jetrň-
eeli — tu a tam ku umulli na chvi
li vždy těsně druh u druha — lu
nili xe i xu pomalu kráčeli ruku
v ruce
Kdyl slone chýlilo no k íápn
díl ttlii ievčdoutu o tom ocitli ne
tm vnhu odkud vidět hl v dál
v v teskné obrviy m" kobku kupe
ttýih Klrtwid níkclik Htrtimu n
kííe Jik mIiiíicc ki) liUilo M rud
b dtik4 MH východním dioril
prúvé nad smutnou Hkiipinou bar
vila so do růžová a na okrajích do
fialová i tak vypadalo to jakoby
jiné pohádkové světy se rozvlnily
za křížem Jc nimž cchU vedla tčj
nfi kolem oněch stromu Podvečer
ní ticho uložilo se v kraji Nikde
živé dušičky spatřit nebylo Ani
ptáčka právo k zhlídruití nebylo
ba ani motýlku Jakási bezbarvost
lpěla vo vzduchu nud Inkami a po
li Kůznotvárné lány matnč ido
přeco podivuhodní výrazní jevily
hvó burvy bez odstínu bez živo
ta jakoby je tou nebo onou bar
vou přcmázl — mrtvě ležely po
sérem i)rolahujicím se téměř w
zmatolně tichým údolím Hilná
těžká vůn5 prosycovala ovzduší
ale tak to bylo jakoby nevydeebo
vala z údolí nýbrž vanula sem
daleka až z tam toho protějšího
vrchu na jehož temeni křiž a stro
my a utříšky vždy intensivněji ří
alovčly a stávaly se vzdálenějšími
Ondřej a Jiřka hí usedlí zast
stlačeni k sobě jakoby druh bál se
o druhu Tak so jim oběma zdálo
žo ho vypovídali a vy vztekali
ale jakoby Čehosi ještě hí nedopo
včdčli k čemu se jim nedostávalo
slov A obojím bylí unavení i
tím co všechno namluvili a udě
lali toho dne i oním neznámým
čeho nevyslovili a neučinili Oba
upírali oči k tesknč skupině na ob
zoru jež po západu slunečním Hta
la ho téměř vzdušným přeludem
"Vidíte Jiřkol" tichounce pro
mluvil Ondřej
"Oh Ondřeji" zachvěla scu
přitiskla k němu "Je to tak
smutně!"
fječ Ondřej byl všecek zaujat
Hvými dojmy a myšlenkami
Mně ho vždy tak zda jakoby
ten kříž a ty stromy ani nebyly na
i
zemi Kuyz červánky hioji za nimi
Mají takovou barvu jako ty
věci které rozeznávám v oblacích
a mají i takové tvary Jen jakoby
byly o poznaiiičko blize Můžete to
také rozenat Jiřkol
Jitka se zamyslila Ob ano
ovsem i ona 10 muze rozeznal
Tam lilo ten cíp oblaěkft — vi
dí-li Ondřej — ten vypadá docela
jako vlečka a onen pod ním
no
ulni'i nrm uhnrti íulín
samovar A nahoře 10 uniové
jako hřebínek do vlasfi
Ondřej rrdČel
"Co myslíte Ondřeji?" otázala
ho patrové
"Něco docela jjnoho odpově
děl a trochu zklamání čišelo z je
ho hlasu "Je to tak zvláštní:
oba se díváme ale každý vidíme
něco jiného Já vidím jezero ve
liké jezero a v něm se obrážet za
padající slunce Vidíte Jiřko jak
voda je červena Víte to je tak
vždycky: jezera jsou červena
kdvž slunce zapadá myslím A
rozeznávám klikatý břeh Na pra-
vo poloostrov vybíhá do jezera
loehý a smutný To jsou jusemy
vito Jiřko Tam nittdo nebydlí
tončvndž poněvadž no je
to jen písek a nic tam neroste
u vltr tam luei on hi ko io
si ani představit nedovedete jnk
akový vítr řeže a studí Kybiui
i i
io nemají riuil icjicn vesnice
jsou tam hle u toho zálivu za p-
oost rovem To tiiňže byt lisí til k
šest hodin rychlé jízdy po moři od
Mdoostrovit to ho ví když je
lobrý vítr Vile rybáři maji jdu
ebetul loďky inočna žo jo n
xeináto na jezeře Já aspoň jich
vidím počkejte pět Scat Ite
jki cdiii
Jihu Idu Klíči radostně a Jeho
oči visel v na oblačnem divadle
ilké liíkil HO divitltt do dálky H
upjatí o iViiod přciiiítida
"Zátoku je velmi klidná" po
kričnVíil Uodfvj 'rvbiíi ji mijl
rádi Alo na jezeře často zuří
bouře Jen počkejte Jiřko
možná že ji uvidíme To se vlny
poválí a budou přehazovat oh
hrfizu!"
"Už jste to viděl Ondřeji?" ne
směle se otázala Jiřka
"A ty palmy" ukazoval prstem
' vidíte jiřko Jam zijo jmy
kmen nomadi víte koéov
nící Mají velbloudy někdy
mfižete vidět jejích karavany jak
táhnou po pouští Poušť je ještě
smutnější než jezero A kdy
přijde
sum um
o Jiřko to
bysto so třásla jak takový hii
miim jo zlý Zavanu velbloudy a
lidí všechno Když přeletí tam
kdo dříve jste viděla karavanu
nespatříte už ani njii tohle 1" A
Ondřej v zápalu vyprávěcím lusk
prsty Jiřco před očima "Jen pí
sek a písek a písek červený pí
sek"
"To jo hrůzu Ondřeji" podí
víla se Jiřina "A také jste to už
videi Často?"
'líni to bych řekl" hrdé při
svědčil 'Jednou je tak že jsmi
se dostali včas na oáu"
to
Jiřka nevěděla předně co
jest oása a puk naprosto nedovedla
hi vysvětlit juk teď do toho přijde
"my" a "já" Ale mlčela očima
sledujíc pohyb rtu Ondřejových
"Vítr byl horký cítil jsem
jak mne pálí a tak mí bylo
oh Jiřko jen se zalknout Vi
dělí jsme písek jak Jeti
"No ale" namítla Jiřka "proč
vás nozjisypal?
Ondřej přišel do rozpaku
"To jo pravdu" zamumlal "V
oáse jo voda a stromy a datle "
"Datle?"
"A což když přijdu písek?" On
dřej se poškrábal za uchem "Ha
pru porte to je divné proč
nás ten písek nezuHypal studné
a všechno "
Chvíli mlčeli obu
"To je divné" pfd šeptmo pro
nesla Jiřka "Já to teď také vi
dím a jej Ondřeji hleďte
už ho jezero začíná bouřit U
bohé Jodičky chvtno-Ji je to
tak"
"Jiřko" prohlásil "až budu
velký budu cestovat Všude A
uvidím jezera a moře a hory a
pouště všechno "
Jiřina pomalu se otáčela k ně
mu h obdivem v očích
"Pojedu po Hahuře na velblou
du a budu střílet hrochy na
Viktoria Ujunzu a tigry u J-en
galského Zálivu a a usly
síni vřešťuny v lesích venezuel
ských a papoušky uvidím lítat
oh Jiřko tak jako tudy
rabce A budu honit klokany v
Austrálii a pštrosy v Africe'
Jiřka Hotva dýchala
"A mezi indiány půjdu"
"Oh Ondřeji prosím vás
ne tam nechoďte I"
Položila svou ruku na jeho a při
tiskla ji k zemi
"Proč?"
Jejich oči ne potkaly
"No tak" odřekla Jiřka a
kousla se do rtň
'Mylo hy varn lito slovo za
slovem ze sebe vypnivaval Ondřej
'kdybyste se dověděla že inue In
liáui skulpoviili?"
"Ob Ondřeji" vykřikla "no
mluvte tuk Víte ani mluvit tak
nemáme o tukových věcech I"
hvť Ondřej stál na svém
"Mylo by vám lítof" oukoval
Jiřka však hodila hlavou
"A nebylo!"
Ondřej v nepochopeni vyvalil
oči
"Co proč?"
" Neminul jnte tam chodit" roz
hodla "Heztoho"
"Co?"
" Jvd) byste mne utčj rád kdy
byste kdybyste nič! svou lnu
ttuku rád nebyl bynte šel do ta
kových IM nlíp'čťlltvl"
'kr?uviiit j
ROZMANITOSTI
Oiud óenkéb0 uměleckého díla
— Před časem jsme oznámili že
přít katustrofé v Hun Jraiieískii
shořel těž známý obraz českého
umělce Maxe ňviibinskěho "J)év
čc u sta vu" Obraz ten budil ne
všední pozornost jíž mi výstavě v
St íiouisii Mo„ odkud zakoupí
jej pro hvou sbírku milionář John
Crooker Obraz byl opravdu dí
lem uměleckým jak o tom kterýsi
ciiiei umem řívahinsKejio pise v
českých pražských listech j Potvr
dila ho zpráva ze v plamenech Han
1'Yuitcíscu zaJiyniil obraz Maxa
Hvabínského — zahynul pravím
neboť byl to obraz který měl du
ši který byl živ a mně milý tak
jako nevím který vzácný člověk
Pylo to dílo — jak zní to h!ovo
"bylo" u výtvoru tak mladého
jemuž dán byl život nu dlouhá
desetiletí a jež zmizelo tuk záhy
luk náhlel — duševně spřízněné
h "Splynutím duší" drahocenné
hodiny tvůrčí jakých dostavuje
se v životě umělců bohužel tak má
lo — málo v poměru k délce živo
ta! Pro všední očí nebylo na tom
zeleném záření ducha určí nic jí
něho než nuzný íoteriour tkaloov
ský kde nad rozotkuným dílem
I g I t I I A I I t A t
zunmia iioiaa iKaieoviíu Ale co
viděly v něm očí básníkovy I Ne
ní to den není to noc — bez času
bez hodin na něž 'pedunterío lid
ská dělí u rozštěpuje věčnost Hlav
no mystické plápolaní zelenou zá
plavou valící so okénkem do vnitř
i do nitra — toť tajemné vlévaní
se íluse přírody do duše lidské no
vé splynutí duší Ve chvílí neo
doJutelné objala duší dívčinu po
divná dřímota a ve chvílí té kdv
lyJu nu přechodu mezi životem a
smrtí v oné záhadné oblasti v
úchvatné ex tasí snu splynula
velko duší věčné přírody Jaké bu
de probuzení tvoje duše lidská?
A tento obraz zahynul truchlivý
ooklaiJ slov básníkových' "Co
dobré co veliké a krásné jest to
vezme špatný konce"
Časová vzpomínka — Dne 28
června bylo tomu 25 let co svede'
na byla tuk zv bitka chuchelská
po niž nastalo rozdělení pražské
university na českou a německou
Doby před L'8 červnem roku 1HHI
byly velíce pohnuty zvláště mezí
studentstvem tehdejší utrukvisf
cké university pružnké Tehdejší
mistodržitcl byl Weber líbonhofu
rektorem odstupujícím proř dr
Preysky nastupujícím prof dr
I obit Studenti buršáckého spol
ku "Austría" slavili v Praze čtvrt
stoleté trvání svého spolku lráže
li českou národnost různými ulo
triemi nu př vodili své psv na
procházku na slovanských triko
lorách a j Včeské Praze tyto ne
místné a neslušné provokace pů
sobily pochopitelné vzrušení Vše
zdobilo se slovanskými tcikolo
v -
nimi Došlo k srážkám na Příko
pe při íiicbž němečtí studenti své
volné trhali dámám trikolory s
prsou Jiylo z toho veliké jitření
myslí Dne 'JH červnu 1H1 měli
němečtí studenti zábavu v Culíku
ve restauraci v Přední Chuchlí
kde přítomni byli též čelní studen-
tl čest Kdvž voii'iiiská boillm
hrála rakouskou hymnu a čeští
akademikové smekli němečtí stu
denti a h nimi kníže Thiírn Taxis
zůstali ostentativně Hcdčtl To bylo
lezproslřcdnim podnětem k sráž
ce při níž kníže byl slut když po
tupil české akademiky plivnuv
řcd nimi Po srážce ziVstalv mi
Hijišti čepice buršácké přeláiiiiiuč
liole tlehtiitky rozbito Ntohee la
vice a stoly v pestré směsici Tdt
dy utéeiii byli heren Kaňkovský
slldek eselý spisovatel Km
Zu'iníl a j u také dostali se před
sond Nu universitě íiustounrno
tylu proti českým studentům růz
nými tnuty !l to však poničil
li! IleiiřátcUký čili nčmeeké lilii
eisity prtiii českým posltoha
i n a
Vzpomínka na druhou pouť k
Hunově mohyle v Koitnlci — V
berlínské ''Vlasti" vzpomíná ktc-'
rýsi účastník druhé kostnické pou
ti na některé zajímavosti z této
cesty lléasteiiHtví bylo tehdy ve
líké Mnoho turistů a delegací
různých zahraničních spolku do
stavilo se do Kostnice Jako oby
čejné bývá li Němců neopome
nul kterýsi "přítel" našeho ná
roda v kostnickém německém Ji
stě vylíčit! Čechy jako národ riiu
hířft lupičů a zlodějů a vymalovat
jo jako dokonalé vrahy Doě po
zději přišlí tumnčjší k jinému ná
hledu O zajímavé a významné
té slavností jíž tehdy sučastnílo
so na 400 Českých poutníků píšu
dotyčný účastník i Představova
li si nás opravdu jako trhaný a
když pak viděli řadu spanilých
naších dam když viděli tu spoustu
růží které byly sypány na posvát
né místo když slyšeli řečí naše a
viděli slzy naše teprve tu smýšle
li o nás jínuk Košut začal velíeo
krásnou znělkou Kol I Arovou zpřed
zpěvů "Hbívy dcery "t "Htoj no
ho posvátná jsou místa kamkoli
vkročíš" Mluvil dojemně bez
řrásí a vlastecky a líčil neblahou
dobu našeho utrpení Po něm
mluvil Dr Podlípný a mi konec v
německém jazyku dékovd náš Ko
šut na prvém místě rudé městské
a dobrému lidu německému za je
ho laskavost že dopřáno nám po
zdravit! město nám tak posvátné
Na to vypravoval v krátkostí o
našich poměrech Po slavnoHlní
řeči vraceli jsme ho ku banketu
do ínsel-llotelii překrásně vysta
veného vším komfortem opatře
ného nalézajícího so na břehu pře
krásného jezera Podumského to
ho bouřného vodstvu a hned zun
klidné hladiny Zbývá zmíní ti se
je$tě několika slovy o pomníku
který v Kostnici jest zřízen Pom
ník orÍKÍnální a velice případný
Obrovský to balvan který prý
spadl s vysokých hor švýcarských
Kolem pomníku zřízeno zábradlí a
balvan zarůstá břeěřunem ntálo vití
a více — snad příroda Hama chce
zahalili Hvětu tu křivdu Hpáchaiiou
nu dvou slavných synech naších
Není návštěvníka Hcrý by ne
utrhl sobě na památku kousek to
ho břečřánu uč to přísně zakázA-
no a břeoran bedlivě hlídán Po
žitek druhé výpravy Kostnické byl
národní a zároveň i turistický pro
krásy přírodní Jaká to hýla ra
dost když se sešlo několik set Ctí
chú roztroušených po celém šírém
světě Myly to dojmy k nepopsá
ní Každý si jo odnášel a po celý
žíyot jich nezapomene Všechny
ty dojmy a vzpomínky nezapome
nutelné připravilo nám několik
mužů zlatého srdce mezi nimiž
náš milovaný ode všech FríČ Po
mocí jeho utvořilo se veliké množ
Htyí českých spolků zahraničních
Vychoval nás několik a mohu h
hrdostí říci že jsem jedním jeho
žáků a těm zásadám jeho jsem vě
ren a pro ně pracuji Jaká to ru-
( losi Pťo ccsKchn dělníku v oizmc
' ~ r
když po lopotě týdenní přijde do
Ceske besedy" My kteří jsme
u zdroje českých zábav to nedo
vedeme nní oeeuiti lile v cizině?
Žena česká nebaví se v chaiita
iiceh a divadlech ale ve společno-
sti kde slyší svůj mateřský jazyk
a to je ta pravá radost — Nebvti
spolků zahraničních neuměly by
čti českých rodičů v cizině ani
česky Otec jde m zaměstnáním
matka zaměstnána v kuchyni po
případě i jinak a děti jsou odkázá
uy na školy německé Juká to rit
dost slyšeli % těch maličkých notvti
mluvitl se naučivších rUkŮ píseň
uašíi "Kde domov můj"
! řeské zvjky se ve ttpobloh gti
litauičiiýcli řuchováviijl Myla
vdy naši starosti % Josefem Krb
čem aby se čewky plvalo tt rM
sílali jtnm zpěvníčky Pofáddl
joiuc 1 uálodtd české poMvlcetd kil
Milému byly napečeny po ček
koláče lilUV
