Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920, July 18, 1906, Image 3
ři-illi JAN IUVLASA Mladá srdce Itfuká Idylla Neiloimvřiliil Tt-utiikrutn ttu Zimu Jílka uilvr&tllu rflskoflil k ni a nu kloitiv xit oil Její tvAfo Hjmtil ni vy "Ale Jirko" zakoktal "To nn m Míníte liiicil luiovut Tu Já jun tuk Neodpověděla vyhýbu jíc ho jo IlO OČflll lak hh nakláněl položil jí ruku na rameno o píra jo se o ni Za chvěla ho nlo ještě vzdorovala "Jiřinko" zašeptal měkce "Ne hněváte se? To jíi jmi tak " Tehdy ona tiše odtušila: "A ji'i tuké jeti tuk jsem to řekla Ale atítii" Vzpřímil ho a pohladil jí po vln Hecll už vážílčjl "Tedy vám to není k mnichu?" Potřásla hlavou vrtíc ji ochot ně a vinny jí přepadly pod bradu Oěi Ondřejovy zálibní! na ní Hpo čin uly a ona zachytila ten po hled "A budeto vzpomínat jak junu spolu chodili a honili e a vše ehnof Přikývla zuso tuk ochotní' Po dala mu ruku hledíc nau zo spo da oddanýma očima A ruku v ru ce na chvíli ztišeni h očima v dál ky roztěkanýma šli ko Skálám líriédásků mlčky jo obešli ani o tom nevědouce a teprve když ocitli no nad Jtřtdicm Hmutcčních Plášťů probrali m i myšlenek a rozechvění "Tak ani jsme hc na poule nepodívali na naše Skály Hnědá ukul" povykřikla Jiřina a upřela šťastné oři na Ondřeje tfasmál ho ''To jsme taky" prořekl hou pajc rukou Jiřininou a zraky inajt ponořeny v jejích Jak jo to možno?" A obkládaje hí měkkou teplou paži Jiřininu kolem panu a sám pak hvou obejmuv jojí pás obrátil se a vykročil zpět "Vru tíuic hcI" rozhodl "Na Hkálách llnčdásků jsem si jednou rozra zil palec pamatujete a vy jste mi ovázala svým Šátkem I "Oh Ondřeji" splala "ne bylo to hrozné? "l'1-iim" otiskům se "io na tom trochu krvel Ale já by tenkráte tak rud že jste ho o mne polekala a že juto mi zavázala runu" A cítě její tčlo přitlačeno k Hvé irm chvějící ho a teplo Ondřej při1 stal mluvit přeplněn jsa čímsi Hladkým čeho dobře nechápal a co bylo mu zároveň bolestno uvě doměním že zítra zas osamotili - že všemu bude konce "Já nevím" řekl po chvilce když se zůstavili u malých orva- ných ukal na nichž seděli tu i tam Špinavě hoědí nevelcí motýli nevím proč — ale tuk se mi zdá že že dnes teprvo vím jak to vlastně bylo pěkné být h vámi chodit údolím a lese všude a vědět žo zase zítra budeme tak Hpolu" "A teď už nebudeme" odtuší la Jiřina smutně "A přeco bu deme Hpolu " dodala zastřeným hlasem "Já budu myslet na vás a vy nu mne "A už budeme velicí" řnčal Ondřej ale nedozvěděl A ona ho iiedotuzovula Obešli mlčky Ská ly Hiičdáskň a mlčky ne vraceli k Hřebu Smutečních l'láštň Teprve 11 vody zuso rozvAxiily ho jim jnzy ky Trhali květiny suso je jetrň- eeli — tu a tam ku umulli na chvi li vždy těsně druh u druha — lu nili xe i xu pomalu kráčeli ruku v ruce Kdyl slone chýlilo no k íápn díl ttlii ievčdoutu o tom ocitli ne tm vnhu odkud vidět hl v dál v v teskné obrviy m" kobku kupe ttýih Klrtwid níkclik Htrtimu n kííe Jik mIiiíicc ki) liUilo M rud b dtik4 MH východním dioril prúvé nad smutnou Hkiipinou bar vila so do růžová a na okrajích do fialová i tak vypadalo to jakoby jiné pohádkové světy se rozvlnily za křížem Jc nimž cchU vedla tčj nfi kolem oněch stromu Podvečer ní ticho uložilo se v kraji Nikde živé dušičky spatřit nebylo Ani ptáčka právo k zhlídruití nebylo ba ani motýlku Jakási bezbarvost lpěla vo vzduchu nud Inkami a po li Kůznotvárné lány matnč ido přeco podivuhodní výrazní jevily hvó burvy bez odstínu bez živo ta jakoby je tou nebo onou bar vou přcmázl — mrtvě ležely po sérem i)rolahujicím se téměř w zmatolně tichým údolím Hilná těžká vůn5 prosycovala ovzduší ale tak to bylo jakoby nevydeebo vala z údolí nýbrž vanula sem daleka až z tam toho protějšího vrchu na jehož temeni křiž a stro my a utříšky vždy intensivněji ří alovčly a stávaly se vzdálenějšími Ondřej a Jiřka hí usedlí zast stlačeni k sobě jakoby druh bál se o druhu Tak so jim oběma zdálo žo ho vypovídali a vy vztekali ale jakoby Čehosi ještě hí nedopo včdčli k čemu se jim nedostávalo slov A obojím bylí unavení i tím co všechno namluvili a udě lali toho dne i oním neznámým čeho nevyslovili a neučinili Oba upírali oči k tesknč skupině na ob zoru jež po západu slunečním Hta la ho téměř vzdušným přeludem "Vidíte Jiřkol" tichounce pro mluvil Ondřej "Oh Ondřeji" zachvěla scu přitiskla k němu "Je to tak smutně!" fječ Ondřej byl všecek zaujat Hvými dojmy a myšlenkami Mně ho vždy tak zda jakoby ten kříž a ty stromy ani nebyly na i zemi Kuyz červánky hioji za nimi Mají takovou barvu jako ty věci které rozeznávám v oblacích a mají i takové tvary Jen jakoby byly o poznaiiičko blize Můžete to také rozenat Jiřkol Jitka se zamyslila Ob ano ovsem i ona 10 muze rozeznal Tam lilo ten cíp oblaěkft — vi dí-li Ondřej — ten vypadá docela jako vlečka a onen pod ním no ulni'i nrm uhnrti íulín samovar A nahoře 10 uniové jako hřebínek do vlasfi Ondřej rrdČel "Co myslíte Ondřeji?" otázala ho patrové "Něco docela jjnoho odpově děl a trochu zklamání čišelo z je ho hlasu "Je to tak zvláštní: oba se díváme ale každý vidíme něco jiného Já vidím jezero ve liké jezero a v něm se obrážet za padající slunce Vidíte Jiřko jak voda je červena Víte to je tak vždycky: jezera jsou červena kdvž slunce zapadá myslím A rozeznávám klikatý břeh Na pra- vo poloostrov vybíhá do jezera loehý a smutný To jsou jusemy vito Jiřko Tam nittdo nebydlí tončvndž poněvadž no je to jen písek a nic tam neroste u vltr tam luei on hi ko io si ani představit nedovedete jnk akový vítr řeže a studí Kybiui i i io nemají riuil icjicn vesnice jsou tam hle u toho zálivu za p- oost rovem To tiiňže byt lisí til k šest hodin rychlé jízdy po moři od Mdoostrovit to ho ví když je lobrý vítr Vile rybáři maji jdu ebetul loďky inočna žo jo n xeináto na jezeře Já aspoň jich vidím počkejte pět Scat Ite jki cdiii Jihu Idu Klíči radostně a Jeho oči visel v na oblačnem divadle ilké liíkil HO divitltt do dálky H upjatí o iViiod přciiiítida "Zátoku je velmi klidná" po kričnVíil Uodfvj 'rvbiíi ji mijl rádi Alo na jezeře často zuří bouře Jen počkejte Jiřko možná že ji uvidíme To se vlny poválí a budou přehazovat oh hrfizu!" "Už jste to viděl Ondřeji?" ne směle se otázala Jiřka "A ty palmy" ukazoval prstem ' vidíte jiřko Jam zijo jmy kmen nomadi víte koéov nící Mají velbloudy někdy mfižete vidět jejích karavany jak táhnou po pouští Poušť je ještě smutnější než jezero A kdy přijde sum um o Jiřko to bysto so třásla jak takový hii miim jo zlý Zavanu velbloudy a lidí všechno Když přeletí tam kdo dříve jste viděla karavanu nespatříte už ani njii tohle 1" A Ondřej v zápalu vyprávěcím lusk prsty Jiřco před očima "Jen pí sek a písek a písek červený pí sek" "To jo hrůzu Ondřeji" podí víla se Jiřina "A také jste to už videi Často?" 'líni to bych řekl" hrdé při svědčil 'Jednou je tak že jsmi se dostali včas na oáu" to Jiřka nevěděla předně co jest oása a puk naprosto nedovedla hi vysvětlit juk teď do toho přijde "my" a "já" Ale mlčela očima sledujíc pohyb rtu Ondřejových "Vítr byl horký cítil jsem jak mne pálí a tak mí bylo oh Jiřko jen se zalknout Vi dělí jsme písek jak Jeti "No ale" namítla Jiřka "proč vás nozjisypal? Ondřej přišel do rozpaku "To jo pravdu" zamumlal "V oáse jo voda a stromy a datle " "Datle?" "A což když přijdu písek?" On dřej se poškrábal za uchem "Ha pru porte to je divné proč nás ten písek nezuHypal studné a všechno " Chvíli mlčeli obu "To je divné" pfd šeptmo pro nesla Jiřka "Já to teď také vi dím a jej Ondřeji hleďte už ho jezero začíná bouřit U bohé Jodičky chvtno-Ji je to tak" "Jiřko" prohlásil "až budu velký budu cestovat Všude A uvidím jezera a moře a hory a pouště všechno " Jiřina pomalu se otáčela k ně mu h obdivem v očích "Pojedu po Hahuře na velblou du a budu střílet hrochy na Viktoria Ujunzu a tigry u J-en galského Zálivu a a usly síni vřešťuny v lesích venezuel ských a papoušky uvidím lítat oh Jiřko tak jako tudy rabce A budu honit klokany v Austrálii a pštrosy v Africe' Jiřka Hotva dýchala "A mezi indiány půjdu" "Oh Ondřeji prosím vás ne tam nechoďte I" Položila svou ruku na jeho a při tiskla ji k zemi "Proč?" Jejich oči ne potkaly "No tak" odřekla Jiřka a kousla se do rtň 'Mylo hy varn lito slovo za slovem ze sebe vypnivaval Ondřej 'kdybyste se dověděla že inue In liáui skulpoviili?" "Ob Ondřeji" vykřikla "no mluvte tuk Víte ani mluvit tak nemáme o tukových věcech I" hvť Ondřej stál na svém "Mylo by vám lítof" oukoval Jiřka však hodila hlavou "A nebylo!" Ondřej v nepochopeni vyvalil oči "Co proč?" " Neminul jnte tam chodit" roz hodla "Heztoho" "Co?" " Jvd) byste mne utčj rád kdy byste kdybyste nič! svou lnu ttuku rád nebyl bynte šel do ta kových IM nlíp'čťlltvl" 'kr?uviiit j ROZMANITOSTI Oiud óenkéb0 uměleckého díla — Před časem jsme oznámili že přít katustrofé v Hun Jraiieískii shořel těž známý obraz českého umělce Maxe ňviibinskěho "J)év čc u sta vu" Obraz ten budil ne všední pozornost jíž mi výstavě v St íiouisii Mo„ odkud zakoupí jej pro hvou sbírku milionář John Crooker Obraz byl opravdu dí lem uměleckým jak o tom kterýsi ciiiei umem řívahinsKejio pise v českých pražských listech j Potvr dila ho zpráva ze v plamenech Han 1'Yuitcíscu zaJiyniil obraz Maxa Hvabínského — zahynul pravím neboť byl to obraz který měl du ši který byl živ a mně milý tak jako nevím který vzácný člověk Pylo to dílo — jak zní to h!ovo "bylo" u výtvoru tak mladého jemuž dán byl život nu dlouhá desetiletí a jež zmizelo tuk záhy luk náhlel — duševně spřízněné h "Splynutím duší" drahocenné hodiny tvůrčí jakých dostavuje se v životě umělců bohužel tak má lo — málo v poměru k délce živo ta! Pro všední očí nebylo na tom zeleném záření ducha určí nic jí něho než nuzný íoteriour tkaloov ský kde nad rozotkuným dílem I g I t I I A I I t A t zunmia iioiaa iKaieoviíu Ale co viděly v něm očí básníkovy I Ne ní to den není to noc — bez času bez hodin na něž 'pedunterío lid ská dělí u rozštěpuje věčnost Hlav no mystické plápolaní zelenou zá plavou valící so okénkem do vnitř i do nitra — toť tajemné vlévaní se íluse přírody do duše lidské no vé splynutí duší Ve chvílí neo doJutelné objala duší dívčinu po divná dřímota a ve chvílí té kdv lyJu nu přechodu mezi životem a smrtí v oné záhadné oblasti v úchvatné ex tasí snu splynula velko duší věčné přírody Jaké bu de probuzení tvoje duše lidská? A tento obraz zahynul truchlivý ooklaiJ slov básníkových' "Co dobré co veliké a krásné jest to vezme špatný konce" Časová vzpomínka — Dne 28 června bylo tomu 25 let co svede' na byla tuk zv bitka chuchelská po niž nastalo rozdělení pražské university na českou a německou Doby před L'8 červnem roku 1HHI byly velíce pohnuty zvláště mezí studentstvem tehdejší utrukvisf cké university pružnké Tehdejší mistodržitcl byl Weber líbonhofu rektorem odstupujícím proř dr Preysky nastupujícím prof dr I obit Studenti buršáckého spol ku "Austría" slavili v Praze čtvrt stoleté trvání svého spolku lráže li českou národnost různými ulo triemi nu př vodili své psv na procházku na slovanských triko lorách a j Včeské Praze tyto ne místné a neslušné provokace pů sobily pochopitelné vzrušení Vše zdobilo se slovanskými tcikolo v - nimi Došlo k srážkám na Příko pe při íiicbž němečtí studenti své volné trhali dámám trikolory s prsou Jiylo z toho veliké jitření myslí Dne 'JH červnu 1H1 měli němečtí studenti zábavu v Culíku ve restauraci v Přední Chuchlí kde přítomni byli též čelní studen- tl čest Kdvž voii'iiiská boillm hrála rakouskou hymnu a čeští akademikové smekli němečtí stu denti a h nimi kníže Thiírn Taxis zůstali ostentativně Hcdčtl To bylo lezproslřcdnim podnětem k sráž ce při níž kníže byl slut když po tupil české akademiky plivnuv řcd nimi Po srážce ziVstalv mi Hijišti čepice buršácké přeláiiiiiuč liole tlehtiitky rozbito Ntohee la vice a stoly v pestré směsici Tdt dy utéeiii byli heren Kaňkovský slldek eselý spisovatel Km Zu'iníl a j u také dostali se před sond Nu universitě íiustounrno tylu proti českým studentům růz nými tnuty !l to však poničil li! IleiiřátcUký čili nčmeeké lilii eisity prtiii českým posltoha i n a Vzpomínka na druhou pouť k Hunově mohyle v Koitnlci — V berlínské ''Vlasti" vzpomíná ktc-' rýsi účastník druhé kostnické pou ti na některé zajímavosti z této cesty lléasteiiHtví bylo tehdy ve líké Mnoho turistů a delegací různých zahraničních spolku do stavilo se do Kostnice Jako oby čejné bývá li Němců neopome nul kterýsi "přítel" našeho ná roda v kostnickém německém Ji stě vylíčit! Čechy jako národ riiu hířft lupičů a zlodějů a vymalovat jo jako dokonalé vrahy Doě po zději přišlí tumnčjší k jinému ná hledu O zajímavé a významné té slavností jíž tehdy sučastnílo so na 400 Českých poutníků píšu dotyčný účastník i Představova li si nás opravdu jako trhaný a když pak viděli řadu spanilých naších dam když viděli tu spoustu růží které byly sypány na posvát né místo když slyšeli řečí naše a viděli slzy naše teprve tu smýšle li o nás jínuk Košut začal velíeo krásnou znělkou Kol I Arovou zpřed zpěvů "Hbívy dcery "t "Htoj no ho posvátná jsou místa kamkoli vkročíš" Mluvil dojemně bez řrásí a vlastecky a líčil neblahou dobu našeho utrpení Po něm mluvil Dr Podlípný a mi konec v německém jazyku dékovd náš Ko šut na prvém místě rudé městské a dobrému lidu německému za je ho laskavost že dopřáno nám po zdravit! město nám tak posvátné Na to vypravoval v krátkostí o našich poměrech Po slavnoHlní řeči vraceli jsme ho ku banketu do ínsel-llotelii překrásně vysta veného vším komfortem opatře ného nalézajícího so na břehu pře krásného jezera Podumského to ho bouřného vodstvu a hned zun klidné hladiny Zbývá zmíní ti se je$tě několika slovy o pomníku který v Kostnici jest zřízen Pom ník orÍKÍnální a velice případný Obrovský to balvan který prý spadl s vysokých hor švýcarských Kolem pomníku zřízeno zábradlí a balvan zarůstá břeěřunem ntálo vití a více — snad příroda Hama chce zahalili Hvětu tu křivdu Hpáchaiiou nu dvou slavných synech naších Není návštěvníka Hcrý by ne utrhl sobě na památku kousek to ho břečřánu uč to přísně zakázA- no a břeoran bedlivě hlídán Po žitek druhé výpravy Kostnické byl národní a zároveň i turistický pro krásy přírodní Jaká to hýla ra dost když se sešlo několik set Ctí chú roztroušených po celém šírém světě Myly to dojmy k nepopsá ní Každý si jo odnášel a po celý žíyot jich nezapomene Všechny ty dojmy a vzpomínky nezapome nutelné připravilo nám několik mužů zlatého srdce mezi nimiž náš milovaný ode všech FríČ Po mocí jeho utvořilo se veliké množ Htyí českých spolků zahraničních Vychoval nás několik a mohu h hrdostí říci že jsem jedním jeho žáků a těm zásadám jeho jsem vě ren a pro ně pracuji Jaká to ru- ( losi Pťo ccsKchn dělníku v oizmc ' ~ r když po lopotě týdenní přijde do Ceske besedy" My kteří jsme u zdroje českých zábav to nedo vedeme nní oeeuiti lile v cizině? Žena česká nebaví se v chaiita iiceh a divadlech ale ve společno- sti kde slyší svůj mateřský jazyk a to je ta pravá radost — Nebvti spolků zahraničních neuměly by čti českých rodičů v cizině ani česky Otec jde m zaměstnáním matka zaměstnána v kuchyni po případě i jinak a děti jsou odkázá uy na školy německé Juká to rit dost slyšeli % těch maličkých notvti mluvitl se naučivších rUkŮ píseň uašíi "Kde domov můj" ! řeské zvjky se ve ttpobloh gti litauičiiýcli řuchováviijl Myla vdy naši starosti % Josefem Krb čem aby se čewky plvalo tt rM sílali jtnm zpěvníčky Pofáddl joiuc 1 uálodtd české poMvlcetd kil Milému byly napečeny po ček koláče lilUV