10
JAN KUCANDA t
Konec Románu
"No no dílkují I Najdu to než no mohl ke mní protlačili nu
híiw vyrazil jsem zo Nebo skoro děl jsem v drožce jež ihned tiunIÍ
ui ho (io nejpruusino kiuhu jaicym
70 xkiiScnoaf ( atarlho redaktora
Když jsem no šfiistnč bavil sto
rublovky do jínIí míry pro mno
zncucťujíeí — nic ncpošpínl ruco
novinářské více neŽ peníze neza
dloužen 5 přijatí — a když schoval
jsem podobiznu přitclo nby mno znovu odlepil no ode dveří a pří
nevyrusovala práce pustil jsem bližív no ko mní podiu mí list na
n nebyl to snad ord člověk nýbrž
spise Ntín jenž hluboce no uklon'v
přilepil Ne na dvéře
Nemile vyrušen pokročil jsem
mrzutí) ke dveřím Hlín uklonil no
uleknuté
"Prosím prosím! Pochopuji!
Vážnost — a e mnou ! To věřím
to nejde Alo jo to těžko hlodat
Iři dny jsem pátral
Aha" pomyNlil jsem ní "Zpro
pit ní Tak tedy vy juto ndm
nasel?" zeptal jsem no huso
kdo kdy viděl pražskou drožku jc
ti K nemalému Nvému gatidiu
viděl jsem okénkem svého muže '
jenž běhal po chodníku jako zbč
silý
Povoz proplétal no hiučnicí
úzkých uliček Starého a pak Žídov
m? chutí do psaní Však nešlo mi
to nešlo jako jindy Ať řezal
jsem do vídeňská vlády nebo řešil
politická otázky zahraničil! iiř
pNal jsem o naších domácích plet
kách nebo Niiažil no vo feiiilletonží
řež ihned zaso vrátil no na sví
místo
"Pan komisař xyz dává no váž-
noNti poroučet!"
Pohlednu na muže neboť mkip
teční byl to přece jen člověk a ne
Já prosím — jl! Pan koiui-ského me8ta a koneční zaatavil
Nař poručil — Tří dny jsem bí- Vystoupil jsem na dlažbu úzkí
hal----" škaredé a temní uličky kterou
Ah to jo ovšem něeo jiného! jsem vidél zajislé poprví v celím
J ojdle Nem ko Ntolu a podepište životě Pylo tu tieho Ninutno ba
mi potvrzení na příjem desíti zla- skoro piiNto aí vNiide jinde vo me
tých!" nIÍ panoval čilý a veselý vánoční
Téžkou rukou třeNoucí no — ruch Okna a okénka domu v celo
Niad hladem Nnad radoNtí čí vít- ulici byla buď temná nebo mdle
ným Ntraehem podepsal no muž osvětlená jak bývá od malí lam
býtl vtipným při čemž no časem I příšera jakás a polo uděšen polo
hrozní musím zlobit myšlenka na potěšen pravím! "Ah vy juta
přítele nešla ml r hlavy Zejména I — " Ncdopovčdčl jsem neboť ml
teď kdy no mi jestí nad to zdálo I nepadl hned nějaký Hiicsitelný ti-
žo jsem tou druhou Ntoriiblovkou tul pro toho človíčku jehož tvář
zavázán dej no co dej tu Aničku byla mí několikráte již nápadná
najiti a na Kavkaz odtransporto-lpří rfiznýeh shlucích lidu démon-
vat Utraeích a podobných přiložilo-
i ' "
"A také by mohl míti rozumí Ntech kdo pořádný redaktor nb
VNak už jo na to dost Ntarý hu kdy neNiní Neházel
boval jMcm v duchu udeřív roz-l "ProNÍm proMÍrn" uklonil Ne a
horleno perem
nevzpomene
pálí jako OMinnáctilctý mladík a líoztrhnuv obálku četl jNem
lunio munnoo aůy na Ntara bolena ehvntnoí viino Aninka Jydll v
"Franz IiolJelNehek" a pod tím
počal malovali k U eož vňak roz
mysliv no nčjak zawo přeSkrtl Pak
nvíIč radoslí očima hluboko znpid-
lyma Nekoval deNÍlku a když jnem
řekl že mfiže už jiti wiiiýkal w
skoro kolem zdi ko dveřím "Mi-
lostpane" ozval no jeítč ua prahu
"to budo dnes Ntčdrý večeři JtAh
za)lať! A neráčejí zapomenout
kdyby paní Hauersveiu neehtčla
být v nčéem po vfili jen se ozvou
perem "Taková léta si tajemn-1 zamrkal jakoby ehtčl ří- jménem pana komisara I" A zmizel
eno a teď najednou se roz- eii i "No vSk se známo" m (Jv4rJ(j) ywM m polJj) juko
slin — —
bčhal za děvčaty a k tornu jeSUí na
cizí vrub Pozvčdčt no to někte
rý kolega nepřátelského tábora
dostanu no jestč do pikantních
zprav I Už jako bych to vid žil eer
ní na bílím! — Farizejský mra
voicarce nenoi ucirei naroua na
honbí Ka džvčaty nebo nějaký po
dobný titul Nebo v nejlepsím
případcí i Storublový dohazovaS a
jizlivé a pikantnS psaná zprava
pod tím titulem i 8tarsí ctihodný
pan otec rodiny hlasatel mravno
Nti jehož vous počíná jíž siln pro
kvítati — — Alo vždyť to není
pravda! Můj voun přece
Tak jsem no rozlobil žo bych
byl málem rozbčhl no do kuchyní
a tu Nlorublovku poslal zpátky
Itw uklidnil jsem m zasj a psal
lálo Druhý den byl jsem Sťaxtní
hotov h číslem a měl jsem tedy
přes vánoční svátky pokoj
Ano pokoj! Jindy mohl jsem
no oddatí své rodině leŽi teutokrá
to čekaly jeStí Ntarostí Přítel ic
nepsal alo za to takí pan komisař
o nciozývfij A dnes byl již Itčdrý
vecor Ubohá Anička!
"Kh což!" těžil jsem ama no
bc snažo so přemoci rozčilení jež
ho mno zmáhalo "Přítel Václav
Václavovi? i já snad pojímáme tu
věc příliš tragicky Možná Že mi
14 Anička teď už má vánoční stro
mok pro své duti vystrojený a já
na náS posud ani nepomyslil Ale
to tak jo m vSím a má žena má
pravdu že se vždycky starám víeo
o jiní než o vlastní A ti jsou mi
přece bližší než přítel který ní po
jednou po tolika letech vzpomene
— A konečně — jakáž pomne f
Pláče-li Anička musí to letos jo
Sítě jednou vydržet — — Jiní vy
držely víc — — "
Jo to vždycky dobrá věc dovit
de-li no člověk potčSítl A já jsem
no potřSil Zavřel jsem redakci a
pustil jsem no do strojeni váuoč
ního stromku Dárky byly opa
třeny večeře měla hýli ni po osmé
hdiní pon$vad2 nám bylo Čt kati
jednoho Ittoittt jenž měl přijeti ni
večerním vlakem j bylo tedy dt
ěnxu —
Právě kdy! jsem byl v nejlep
Jím n chtěl jsem při nastávjíeííu
veči rniiii Séru ikouHt ti rfifid sví
U-Ui ffikty a oiěit t ve vánoí
nl Sitiiuaji ktertui uiuím vidy dru-
den po htídrm večeru virtuo
lič j Ukfit nbyth ji d roka a-m
ťipomnřl prÍv5 kil v J jieiii $a
lil prriíhii frsiitkN rhynUl
di kiuhyu ná n'?a vyfouknou
oěvU j il lřál i-
kbpl kíb't nmmťlrt ma dvír
Vltf! rvrll níbrl Uoul
Židech Přehová ul č u paní
J JI
ísa belly Haiierwein Mnoho asi
nw iiej(lěSfto „ Tak jrii jisal pře
ochotný úředník
"Vyřiďte panu komisaři mí sr-
!cní díky" propouštěl jsem taj-
[y nebo od lojovky jen první pa
tro domu před ním jsme zasta
vili bylo jdsiě ozářeno
Tak — prosím I Zde jsme jc
jich milosti Mhin poékatl ze
ptal ho drožkář
"Ovňem" odvětil jsem ((ran
liosní a chtěl vejiti do domu -
"Dudu prosít jejich milosti"
volal za mnou muž s kozlíku
Pochopil jsem že bodrý ten ob
čan má strach aby má "milost"
nevyl ratila se mu domu někudy
zadním vchodem
Počkáte zde než přijdu" řekl
jsem velitelsky a vtiskl mu do ru
ky dva zlatníky
Vkročiv do domku zůstal jsem
Upřímní přiznávám Že jakživ
Jsem neměl ze žádného skutku kře- překvapen stáli Z těžkého zápa
sťanského milosrdenství který kbu ulice ocitl jsem se najednou
jsem teprve chtěl vykonali tak v omamující vňni pačulí A pru
imihm iwImmI ' íříinml i„ íczfl domku íenž z věnčí vinadal
ní- io zřízence poiici% jenz " vsa u ou(a liM ihmíl0mmli vcn (J(J Utejnó zpustle jako vňichni jeho
ncnynai s misia navoje mi iw mtvnii u]u „ i (řlřri„ Uousedí bvl uiu-avei skoro nád
navého židovského města Oimstit nernc
ženu jež mne přen tu chvílí k ní- "Aha" uhodl jsem ihned neboť
čemu potřebovala a říkala dnes j'í vždycky všecko ihned uhodnu
pří každé maličkosti "mužíčku"
a "tatínku" ještě mnohem sln1
čejí než jindy když Slo o nový klo
bouk I Opustit tu roztomilou dro
N
Nnad na jevo že bych se n ním
mohl pustili do hovoru Napadlo
mne hned že mi asi komisař posílá
člověka který Aninku vyhledal a
od něhož bych m mohl něco blíž-
Sího dozvědět! Poněvadž vfiak
pří vSÍ příchylnosti k policejnímu
zřízení zřízence tohoto druhu to
tíž "tajní " nemám přilili rád a
zejména dnes a v tomto pokojí
jsem toho chlapíka nerad viděl
hleděl jsem se ho co nejrychleji
zbaviti "Tak a zde je pro vás
maličkost na stromeček dětem má
lodí jakí
Postava se zase odtrhla ode dve
ří a má zlatka zrovna z ruky mi
vyrvána cinkla v její kapse jako o
želízka "Vážnosti márn-lí dčtií
A kolík t Itáčejí myslit že bych
zastával tento ouřad kdyby neby
lo tolik hladových krkň doma?"
Nevěděl jsem na to co odpoví
dčt než že jsem vzdychl a sou
citní i důmyslně několikráte kývl
hlavou Ostatní mi bylo toho
božáka z něhož bída čišela sku
teční líto
"A neráčí si vážnost nic přátit
Pan komisař poručil abych byl k
službám jakoby ráčili býtl náS"
řekl ml lichotiví "Nic zvědětt
Podrobnosti? Nebo Nnad nějaký
vzkaz? Doběhnu rád — — "
"Ne ne děkuji! Miiím 'tam
sám!" odvětil jsem chvatní
"Kdyby ráčili prominout — pan
redaktor ráčí znáti ten dftrnt"
ptal se pohlížeje na mno pátravč
"Nikdy jsem v to ulici nebyl
Ani nwvím kde Jeíí!"
"To věřím věřím! Spořádaný
otce fa mílie Ale jsou pani že
natí páni pěkní páni — a vědí
utoire KU jf io t patu iniw —
Myl jsem tak roradostnín Je
koneční vím o Václavovi Aničce
spolu víak r'mreii o mutím j
Mí n domu írt Jkciu řečem dtekti
v nevěnoval valní ponrnosti
Jak řeíeuii tul ml tu iibojAk
vým řrm'nlen tk fMlpurný in
jwm měl jedtiioii mvslenku by
u 1 by! m% prí VmU dítí"
myild J l "iiťla tedy pNve
do Nluiby k tomu di 7idi k li
dovce řoj pro ptttíkí dtHČi i
Irpil rodili V Milwl) bvti OU'tU
trpká "
"Kdyby váíiuMit rAČil porou-
ít ditprnvíoM tfblM' i epM
oťhutHÍ tíjhý
"pan HaiK-rvveiii je jeden z oněch
bohatých židů starověrcu kteří
I)OHud nedovedli se rozloučili Ne
špinavými uličkami Nvého města u
botínu jež dnes zrovna jakoby se k f'lí nádheře odhodlal se asi jen
byla umluvila že mí podá malou "a nátlak ve pani Jsaliclly
- I M
ukázku jaký to je asi dar od M'z' tímto uvozováním Hloupni
pána Hoha mít hodní tiehí zve- jwíin do nízkého patra ' Zazvonil
riene UCH I jI-ICI NO jcnnolio Z ICCII Jm ' " jeouicu (jven a prisio jii i
nemnohých večeru kdv má misi- otevřití BluzebnI děvče
noe naprostý pokojí
Lečí moje uvažování netrvalo
ani tak dlouho jako přečtení těch-
to několika řádek Slíbil jsem
musil jsem tedy splnili Ostatně
— jak se tak člověk rychle do vše
ho vpraví — bylo potřeba jen vzíti
drožku abych se dostal domii za
hodinu nejdéle za dvě
Oznámil jsem žení Že nejdéle
Ne — to nebyla Anička to bylo
prostí mladí vnkovxká děvče
Na osvětlení chodbě viděl jsem
kmitnouti so dví dívčí postavy v
bálovém obleku což mne velice
překvapilo poněvadž se mi zdálo
že židé v tuto dobu bály nepořá
dají Nebylo vsak času o tom
uvažovat!
"Mohu mluviti e slečnou Au-
za dví hodiny se vrátím nebo že nou?" ptám se dívčete
přímo zajdu na nádraží plačícím
dětem namluvil jsem že jdu pro
Ježíška a chvatní vysel jsem z do
mu abych hledal drožku Ze o-
ravdoví velcí paní objednávají
si povoz k domu aby ní nenarno
čili v hiáte boty to mne ani ne
napadlo Inu takový malý ne
patrný redaktor nedovede si ani
když má peněz plní kapsy zahrát
na pána
Poručil jsem drožkáři aby je!
nejprve k Jlazaru kile tehdy mela
Živnostenská banka sví místnosti
a pak do Hřeboví ulice Při po
jmenování ulice a čísla drožkář
jaksi potutelní se na mne usmál
eož ho mi vSak rolrčrlo v hlavě
teprve asi za hodinu když jsem
totil byl ua mUtí Vyzvedl jsem v
ouice kdn právě ehyittali se za
vírat peníiře I1H íek příteltí Váe-
láva a upíchni dolň V priu-hodu
HíUhiu tlačily m jStí davy obe-
eeiisitva nakupujícího dárky po
nejvíce to malt lide drobni uřed
"Slečna Anna?" vyvalila na
mne oei služka Jíaccji k milost
paní
Ah ovšem — — " rozpomenul
t V V 0
jMi-in se ze so slusi anycii pozauai
paní domu o dovolení k rozmluví
se služebnou snad komornou nebo
Kiivcrniintkoii
Děvče otevřelo mi dvéře do ja-
kéhoHÍ pokoje Pyl to malý útul
ný salonek nádherně vyzdobený
ja ozářený lampou jejíž Nvětlo bylo
přitlumeno hedvábným rázovým
stínítkem Po stěnách rozvěše
ny byly četní obrazy jež všecky
představovaly patrní pramáteř
Kvu a riVuí řecko a římské bohy-
Zarazil jsciu se a počínalo mi
býti jaksi louko Zmocnilo se
mne divní tiŇeid kde to asi jsem
lee drive než jsciu si mohl jauí
uvědomili sví podezření otevřely
ě ti i tt
se jme tivťťu a juni vciii iiimia
dáma i nil spatřil jsem něko-
lik Ženských pusta v tlačících e
ii let a podobní jií iitn-hávají ná- r'pwtiiii U dveřím jakoby mne
kup na ptmlidnl chvíli a tí jedno- cbtly v Měli Dví m-ho tří nich
uucnn pnemv le urive loitionou 'u"ili u'hru mmi
kupovittí pokud lo-iiiftjí úitovni ' v hrotií mlě5r-nf -
n iouiu raci v kapuc TlustA dima okřikla hrubí imy
Mc4 diváky ptříiu pojednou míní tUutí přibourhU dvířc n
' - liL i ' l'Lt I nlr il ilt t k H I11T1 A lil-íllllhKlll! 1
iiit#i- i 1 1 1 1 1 1 m n ii intvi ifi — - ™ — rf w
mne pointoval vidřl jm jak iíui pohledem jiikíha jen b1
obličej jeho rsibU laAřd a en nehoptu Hyh tu lid nU ai ity
icel ťncrjílcky Mměíil ke mní Necti- snad Í pndrsAtilctá d-ko-
fí v tm pr4ví hnal at tudv IbUivao4 tuk hroiní I p ihlucje
tln davu i HUUU ni dřívtlM iii nWil J'W4 kam dUi oči
Postřehla mí rozpaky u domní
vajíc no nepochybně že její vnady
vyvolaly tak mocný účinek niiiiio
libí o blahosklonně se usmála Ky
nula mi rukou bych no posadil na
íež zasveholila uřmcckoi otázku
co že si pleji
"Dovolte jaký jo to ďimf Kdo
jsou tam ty dámy?" vyrazil zé se
bo stísněně ne jsem již věděl dost
a nebylo třeba se ptáti
"Ty dámy tam?" dala no do
smíchu jenž budil přímo hnus
"To jsou Amaiida Arinída Ksme-
ralda Zonada a tak dále hažďi
k nakousnutí Allen íriselie
Wuare "
Myslím že perlil se mi pot na
čele Kam jsem to zapadl? A k
tomu dncH— o Štědrý večer!
'Je ii ván Anna Nováková?'"
ptal jsem no zkrátka
"Anna? Novák? Kemr leli
nícht!" zavrtěla hlavou a tvář'
její vzala na sebe odpudivý ale o
nic odpornější výraz "A co si vij-
bce přejete? Kdo jste pane?
"Kdo jsem madame na tom ne
záleží ale chci mluvit x Annou No
vákovou
"ítekla jsem uŽ pánu Žo ji ne
znám nač to mám ledy povídat
Jehlo jednou i
"A já pravím ze je zde ! zvo
al jsem a velitelsky jsem se vzty
čil "Vzkazuje vám pan komisař'
xyz abyste mi jí ihned přivedla
Chcete vidět písemný roknz?"su-
al jsem do kapsy vedu ze rozka
zu nebude třeba
Pří slovech těch tvář ctihodní:
matrony hrozní e zrfiznila "Din
límmels willen! Co ta dívka vy
vedla?" spráskla ruce nad hlavou
"Neptejte no a zavolejte jíl"
"Hned hned ji přivedu !" od
větila a chtěla odběhnout!
Vpravil jsem ae překonav prv
ní rozpaky a htud pořádného otce
rodiny do úlohy vyšetřujícího
Houdce nebo pána od policie a
můj hlas zněl tak velitelsky že
madam pohlížela na mne zděšení
"Nepřivedete ji nýbrž zavoláte
a v tom okamžiku kdy ona vejde
těmito dveřmi vy odejdete tamtu-
ly A opováží-1 í no někdo poslou
chali za dveřmi běda vám! Mám
vás v hrsti—takhle vidíte?"
Cell jsem kdysi něco podobného
v jakémsi kriminálním románu a
znamenitě jsem to napodobil při
čemž jsem vsak měl dosti Ktrachu
že mi madam skočí do oči ncnia?
li příčiny báti se policie Na ště
stí či neštěstí však měla asi dosti
příčin a šla jako beruška ke dve
řím do sálu Otevřela jo a skře
hotavým hlasem zvolala: "Esuie
ralda!" Pak couvla pozadu ke druhým
dveřím a v tom co volaná vešla
ona s hlubokou poklonou bledá a
třesoucí se zmizela
Vo dveřích zjevila se dívka im
posantní postavy a oslňující krá
sy Tak no ml aspoň zdála v tom
růžovím světle a v její fantasti
ckém kostýmu jenž dával tušili
všecky její vnady
PokrafloviaL
Slovo k moudrému dostačí -~
Jstedi nemocni ehuravi nebo
nějak nevolni nechybíte když
se obrátilo na Dra Petra lloboko
starý to dobou zkoušený bylinný
lék Hoduje posiluje u omla
zuje jako nlo jiného nemťUe
Tisícoví nalezli v něm pomoc v
čau nouze Není to lék lékár
nický nýbrž dodáván jo lidem pil
mo akre vhUtiií jednatele 1'inIm
nn jediní majitele Dr Peter
Ftthrney £ Sons IV llj~lg
Ho líoyuc Ave ('hicHtfn P
~ " Niv i Vak' ii' rm IkMUtT'
ťbkugti Uit WiMrinra drak vjr
j ya vlak vjJUUjIsl 0Ha Pat
9 atJrill 9 31} tltmltln m ťuua
cil Itluffa v 3 5U atliHiUUa HJ)t
díJU-t da rvf Iknij v fijj „íf
fhff lk l MMa l4ilaM
klaaalaf ťarfull Uarvitl Kom
}Vit tKulg t d Ual iHtti i}U av
daiml O mdrla4 iaffM h
ijjla H li lkufaUl U
1311 rat ttt Owk
llv