Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (June 27, 1906)
i Na4 hrobem dcery Zdo poklad odpočívá inftj zde nadéjc mého žili j-Ž vyrvána ini osudem neblahým krutým lítým Zda kvČt lilie podťat jíž osud ranou ostrou ý skolil a ná omráčil tou ranou neúprosnou :V Nttdčjo Tvoje: vznešené i Jmou pochovány a Tebou j nám zbývá pouze vpoinfnka na duál Tvoji filutou i I 4t Chlčla jsi prospčt lidu zde však nebylo Ti přluo dosícl toho účele Před časem vše zmařeno i- í r' r t I Tčlo Tvé drahé spočívá do v tomto tmavém hrobfl po duch so vznáší do výšo n sílí srdce moje u ar OTAKAR CHA E VAT i r PROČ MARTIN JORDÁN j ZMIZEL OklnhoniskA povfJkrt Nu pod Sm loéského roku vy skytla Hti vo sloupcích "Oklahom ského Zákopu ík n " následující zpráva í Krajan t pohřešuje--V ncdáv ných dnech micl beze stopy zná mý uvčdomčlý krajan Martin Jor dán a veškerá pátraní po ním zft fttala bezvýslednými Před krát kým časem zemřela inu žena jíž prý miloval mulo vše a od té do by bylo možno pozorovat! na Jor dánovi zvláštní zrn ínu Besinut nčl neobyčejné a často býval vi din jak vo společnosti nvůho hr ného psa toulá 80 bez určitého cíle po polích dlouho do nocí JJa ča stokráte — jak n námi sdělili jeho nojbližší pousedé — protoulal co lou noc rAa nčkolik dní zmínil so k nepoznání Druhdy mužné ' jeho postava (? shrbila a celé tčlo ho jaksi seschlo takže v poslední dobo činil dojem stařečka Na posled byl vidin na svém pozem ku blíže léna Hedčl všecek do sebe schoulen a usedavé naříkal Druhého dno na to beze stopy zmizel Po "Oklahomském Zákopníku" přineslo tutéž zprávu i "Texasské Slunce" ohlavlvši ji několika názvy v nichž lova záhadný a tajemný hrála vynikající úlohu Konečné i některé jiné českoarae- rickó listy nenechaly hí ujiti tuto zprávu a otiskly ji vo svých sloup cích Lidé ji pročetli pokýval hlavami pohovořili o ní v saloné a po časo ho zapomnělo na Marti na Jordána i na jeho záhadné zmizení Dobytka jeho? nčko lik málo kusu zanechal na své far mé ujali so sousedé a o stavby no bylo se třeba Htaratl A konečné i my v redakci "O klahomského Zákopníka" — níž tehdy jsem i já zasedal— jsme na Jordána zapomněli a jen íafteiu návžtčva některého jelo bývalé ho NoiiNeda vyvolala několik vzpomínek A poznámek O jeho řá hadném zmizení AI konečné jednoho litopado včhn duo Netkal jneiu no n ním tváří v tvář Hedél jem v 4rdnkclM jak to ťd nabývali jsme jetlcii kout nuiU uípintué tiskárny oddčlvuý h1 imtittidlio uvrtá ttNkské ét-rué několika prkny a v potu tváfo NUIlil jn-iu hlubokou reUkčul úvahu o iiiolttiuttl války Kftkouika tuhl A o llánledeUih jel by 1 toho v!ly kdy d iulttiutl v íel flovťk velmi mjíuittvý Ni byl velký aul malý Oblečen byl tVrnč ano I kt-Ailo klobouk byty Čiřiiá barvy ObličpJ Jvho bl opálený do buiova plný vrA4k a ptnlivtiin výraiti tm lamhol "ílood inornírt(r" pozdravil 1'odíkoval jnem a nabídl jnem mu židli "1'oaaďlo ho" pobízel jHem ho "A co pak jto nám pčknčho při neHlt" "I nic? jnem nepřinesl" odřekl krátce "jen tak podívat jneni tw na ván příáel" Mluvil temným jakoby hrobo vým hlaaom a po každém lovč tčžco MÍ oddechl AŽ do té ehvílo ncvčdčl Jacm u kým mám tu čent Včdom ní vé ""víoiiohU a rozkazu vylavatelo VAIiI jeni lítek kam pMal jnem "právy osobní" a chyxtal jxem m vyptati na jméno a jiné potřeb né včdonouli "I nech to" řekl neznámým— "Nepíí nicl Nedbám už tiyui na to Dříve dokud jnem jcáté pa třil mezi lidi rád jem ni přočctl nčco o Kobé Jo to tak nčkdy milé človčku doČíwlí m o aobé Al nyní už nemám proto zá jmu UŽ no — už no A byla by to vlaxtné celkem híoupoHt o inuo pwtt Já jem Martin Jor dán " "Mar-tíii Jor-dán" slabikoval jem vňecek užawlý "Vy jto ten Martin Jordán který před néja kým čaem bezo xtopy zmizel f" "Ven" odřekl krfacx' A po té začal mnřé vyprávčli nvojí hiMtord i ' H Karlem líarawn bývali jámo dobrými kamarády od útlého mlá dí Nepamatují m určité kde nafio Dřátelcdví vz"ío nu vod ale rnyxlím žo bylo to na paxtvf) kdo jxmo společné n 'Awíkhn Krcčma- riwítit iňkí vul t iuv Oh tehdy bývaly y jiné řay íčM! víak novzpoifiínat — —Dar wo bych M utal citlivým Bj)oleč nČ Karlem Hamaem Jcm roatl oba jm idimlívalí na zábavy a vždy íttáli u ucho byl li toho po třiíba i A oba U?jn5 jHino mčlí rádi AncŽkti KrcČmarovu Tedy ná nikoho ni nenapadlo žo by ona učkoho 7 nfiH mohla niVtí radií po névadž chovala mi k nám tejné lankavé a my iienčll žádných pří Čín býtí žárlivým? druh na druha Dylo to pčknó 'dévče Iíofii z celé nai5í dčdinyt i z okolních rno hlí očí nechati Tia její kránnó po utavé licfi ona ncmčla pro ní ÚHmčvu itcdhola té pozornosti fl vwech utratí jí projevované Míla ÚMtnéT iauze pro nás dva a my j tím ícf milovali i To celí détliné divili ho tomuto naŇemu 'záhfldnému přátelství a tají níi íct)tnli žo mezi mnou a Karetu Iíarflcm dojde k zlým VČWOti Xiiit Tic8tal( ho nic podobného (llilt ArieŽce ji!Ž byla 1c oběma tej- nw lhťJíavou n milou h nátelNtví naňo nroFilubovalo o 'U'Fi odo dno a čaHto ho nimi zla Uk ffí my tři bychom druh ho druha ani žiti nemohli A konoČné jednoho dno ocitli bo za naSinii klobouky bílé cMuliéky a veliké kytice VeHniř:ká hudba iiííni zahrála jakousi tttve Ninutuou píseň vojenskou my míí zavýskall nuSo Tábory a pentlo zs plápolaly a všichni uhořeni jsme ca polit ko mut matička vychovala1" Dvacet nás bylo jako wosny urost lých hochft -— a vezli Jiá k tnlvti- du Starosta Mál tm voze inc1 námi Na návsi 'íála dčvlata Ně která kynula nám Aát cekem na pozdrav jimi plakala A my řttiotovall aavUMtee brouSenA a "koMlttu iki vttvčlA 1'odivué i ly nuJo libidy Upl vali jsim tdo miiohčmui hA do pUčtí lylo l'k dal? iiii po udrav inutimled a vyjeli Jmna k okrotit) lnut iittntUi IKtYBdll ná tba utejního luku pu U juto ulouVdl a po třech letnu JoitH! f o obi% vrátili do Meí tím no u nád mnoho zmčtil- lo Arwížcu Krečmarové zamřela matkajk'ž byla podruhyní u dčvčo ocitlo Vfl Nvčté Wréwi OHamo-ceno Na misVw hohpodářství nastou pil vlái u mfjj Ntar&í bratr který byl jíž žwmt Jř očl jít na službu V tčch' ilobách onpho se u nás mluvilo tp Americe 'A naSÍ dčdi- ny odstčhovalo se do meríky nfi kolik rodin a vňcm ho l'íM 1lřl' lo Dochizoly často ol nh vy a tčch vysvítalo žo ť A""' rika jo zemé docela jiná a žt1 v ní kžlému ílohřw vede ]Wlčjí jsem ho přesvčdéíl žo bylo mn(lf) v tčch dopisech přohnáno ale ka rlý rád pochlubí no blahobytem a nevčdomé jej zvčtáujo Jedi(ho dne jsmo no ujednali í já Haraš a Anožka žo vydáme se také do té zcmčt za mořem kde se každému tak dobře vede A také jsme itvuj úmysl pro vedli Jeli jsme přes Hamburg Do New Yorku přijeli jsme asi za tři nedčle Plavbu jsmo mčli dosti pčknoii a zažilí jsmo pouze jednu malou bouři jež pouze Anežce způsobila pončkud tčžkoxlí Dyla neoocnu jo celý týden a my ji oba ošetřovali jako oko v hlavč 'A New Yorku odejeli jame do Wisconsinu kdež již nčkoJílc kra janů naSÍ dčdiny bylo usazeno Tam žili jsme asi tři léta Praco vali jsmo Npoločné na farmč jisté ho Nčmco kde no nám híco dobře vedlo alo touha poznali jesté jiné kraje a lidi hnnla nás dále NČjaký čau bylí jsmo v Neb- rasc Karel % Anežkou praco vali na armé kdežto já míl jwsra (imčsttánl v ťlcvatoru Jednoho dno Sel jsem navštívit dvé přáteli) Farma kdo praco valí nalézala no asi 2 mílo Od mé bo nftsobífitS a byla celA obklope na zelení Ntromů ficl jem tifie ní pohvizduje Když přicházel jsem k hospo dářským Ntavcním zasletihl jHem veselý ti do vád i vý smíclu Po té dolehl ke mné známý hbirt Anež čin A po chvílí opít vše utichlo Tise blížil jsem ho k zahradí Již z dálí vídčt jsem dv5 postavy k Nobé Neboulené ale nerozeznal jsem jích dříve až tanul jnem od nich na nčkolílc krolríi Jtyl to líaras a Anežka Cosi lA)dIo mne n rd!co a V očícli se mné zakalilo IIara držel Anežku v objetí Šeptni jí jakási sladká slova a chvílemi ji i ubal V té chvíli bylo mn5 hrozní Mčl jsem tisíc chutí rhnouti ho mezi ní a vzkřiknouti nčjuká u rážhvá slova Lee rozvalia ve mné zvítězila a já odplwil e tiSe jak jsem přisel Od té doby mčl jsem Ilarana v nenávisti V dusí mé jíikoby bio dal červ a já hledal příležitost abych mohl se h ním pidinčvutí ir vyčisti mu do očí čchiy jsem byl svědkem Nikdy vsak k tomu nedošlo (!hoval ho ke mné vždy tak laska vé žo nemohl jsem ho rvzmoei na slova v nichž dula by m nenávist aspoň tusiti Hyli jsmo dále dob rými kamarády uů v lité duši onomu vířnému přáteístvl bylo již dávno odzvoněno Tehdy přinesly noviny řpcávu že v Oklahomé budou otevřeny in diánské reservacma každému budu možno získuti pozemek úplné zdarma ' ' Oba toužili jsem po wuiumUt liostl tl když jinlnuho dno mluvili jsmo o ihyntnnm otevřeni Hetit krt přiili jsm k tomu uAhlNlu ie hyvhotti mohli no o itčstl ipoň po kusit Hljelutll jstau ©4 kUrých (mitdniki o pudolmúu otvíráni po eukft v Nelrasuo n jiuihs kdo luioxl domohli nu k ttuiitvum nuv- jutkit aé přml tím l) tl chudí jku kustvltil mi MíU Uim ob JU troihu i-Hr tt i tiVhlu přtdiU jíme 1 viU l koué n jellodtO dptf vSichní tři vydali jsme e na CCHtlI Zn nčkolik dní nvízelné cesty dorazili jsme konečné k cíli Za jeli jsme ku strané kansasské kde lyJo již plno poíioimycn povozu jako náš n plachtami i bez nich mnoho jezde (i i pčsích Nčkolik tisíc nás bylo a váicbm jsme če kali na onen významný výstřel z dčla jímž dán byl povel k útoku Dyji jsme všichni rozčileni a ejm více blížila se osudná chvíle lim patrnčjňí bylo fia nás ehvční JConečné zavznčla rána K útoku — Vňíchril jsmo ho rozebčhli — Jako vyšívaná zvčř hnali jsme se po prérií neohlížeje e ani v prá vo ani v levo majíce před sebou j'íiiom jelen cíl - Mileny nyi ro uen Tl 'nozi klesali k zemi únavou ale zt V)vu se zvedli a hnali se opčt dálo—— bylo toho dno nesnesitel né HluncH} Kálalo jako výheň á tím valní znetnowiovaio nas oon KíiruZnr mfivci) vysílen a k tiiiaímii břlu m-Hchopen zastavil jsem se na obvili nedaleko lesa Kotva jsem vtanuf vidím v dálí jakéhosi človMa em na mne vo lajícího a prapontfJtem mávající ho Iefi nevšímal janm ní bo pří liAn klidní zabodl jsem prajoree lil OlíH' Po chvílí postřehl jsem ze za- lunflv iiedaekir mne KroKy 'ÁvotW Wm hlavu a Hpatříl jaein Jlarasa JJyl juksí rozezlen a oči mu podivné plály "(Jo zde dclts Jínal na " Jdi sl hledat Dozemekl Vídčl jHi jřcce fa já zabodl svoje zna mení dříve než ty J" V té chvil? napadla mne podiv ná myšlenka Vzpomínky na ne- ílávno nrož t& :liVÍJe vynořily se na povrch mé luše a vzplála ve rnnř nenávist "Zůstanu zdiv" řttl 3mn 'ccla klidné "Jdi t ni hledat nový pozemek!" TÚIO Rozhlédř Íhciu no ko lem a vídčl jaern žo není daleko Široko živé duse 'A daleka dolé hal cm tlumený pokřik a kdesi v dáli na obzoru barasii sou povo "Martine kamaráde" zase ptal Haraš "V této chvíli přesťává přátel ství" odřekl jsem suše a odplivl jsem sl "Dohrál NepůjdeS-li uziju násilí" vzkřikl Haraš Nepamatuji ws kdo učinil první útok ba nemohu hí vzpomenout! ani na nrůbčh zápasu vím je nom žo v icho rueo ocitl ko nuž A o ten jsme zápasili Byl jncin rnnřn na několika místech alo ne povolil jsem Dostali jsme ho až k lesíku Tu Daras klopýtl a nu upustil V témžo okamžiku cho pil jsem se nožo a vrazil jsenr jej líjtrnnovi do zail "Martine" zavolal roztáhl ru m a klesl k zemi Několikráte ~imi 'nkviil rukama zalomil V hohmlcch Pak oči jeho obra lil v Stí V sloUO -— — ]yř mné hrozné Utekl jsem lesíka a pátlil jneui od mÍNta Kvé ho hrozného éiuu jako šílený Te prve k vOčoru dostal jsem no k hranici k(h dosud stála Anežka h povozem "Kde je Karid!" I'talrt se "Nevím" MU jwut temné "Jsi tak bledý n celý roztrhá ný" poziuiiuenala "A celý jíl jaksi xnaveiř a potlučen Jdi a lehul si Poétíttiii Ntuua Karl Ael jsem k vozu klop) tnje Uý v tom oknmliku jsem si vzpomnět i by utňj čin tuuhl vyjiti n J'V u žo j nutno luVo v) konat "Podívám m m idut" řekl jem Vím kterém M " rem" ltwlil Uu no tuVU K lestt 3)U jtl temní mw kd)i dontild Ijsem eib' llaran ťť mru'V IsíeuuAkid j-m a aÚA jwtu lélo jeho do rokliny kdejwm je skryl Po té jsem se vrátil Druhého dno jsem jel s Anež kou na pozemek na který Haraš zarazil praporec Nemluvil jsem více h Anežkou než co bylo nutno třídili jsme si jakýs stan a ubyto vali jsmo se v nčm Anežka čekala stále na Harasa ale den za dnem minul a on nepři cházel Jedné nocí využítkovav chvíle kdy ona spala odešel jsem do le sa vyhledal zapáchající jíž mrtvo lu Jlarasovu a odnesl jsem ji k řece asi 8 míl od nás vzdálené a tam hodil jsem ji do vody Nevím co bych vypravoval dá le Pozdíji bvla mrtvola Kara sova vylovena a dle listin jež u Nebo mčl ztotožnčna Anežka kdvž dovčdéla se o smutném jeho konci plakala nčkolik dní Hlala ho ko mné nedůvčřivou a vyhýba la se mní Než konečné přece došlo ku smíření Vzal jsem sí jí za ženu a žili jsme spolu deset Jet Dčti nemČIi jsme Žádné a život náš byl nudný bezradostný O bídném skonu Harasové ni kdy jsme spolu nemluvili — — Před osmi mčsící zemřela — — Na smrtelném loži obrátila so ko mné a řek lat "Martine pro Do ba řekni mné upřímné jak zhy nul Karel?" Neodpovídal jsem "Pro Boha povez" řekla pro sebné "Zabil jsem ho" přiznal jsem se nemoha víco lhátí Anežka vykřikla zděšené a na to vydechla naposled „ Třetího dno po jejím pohřbu dostavily se výčitky Nvčdomí Ne mel jsem klidné chvíle obraz ne šťastného Harasa i Anežky všude mne pronásledoval Ani spátl jsem nemohl Chodil jsem po polích toulával jsem se celou noe leč klidu jsem přece nedošel Konečné jednoho dne odešel jsem z domova a od té doby toulám so h místa na místo Dokončil Vzal klobouk a vstal Podávaje mné ruku řekli "Zahynu brzy Vím to A tu jsem chtél aby aspoň nČkdo vé dčl proč Martin Jordán zmizel" Po té odešel Díval jsem se za ním a když po stava jeho zmizela za rohem uli ce zamyslil jsem se Po třech dnech dočetl jsem so v časopise "The Daily Oklaho man" žo nedaleko Kingfisher na lezena byla mrtvola muže jenž zhynul pod koly vlaku Pyl prý černé odén i košili a klobouk by ly černé barvy Papíru u Hcbo ne ničí žádných Tak neslavilo odešel ze života — Martin Jordán MĚ pééí ia život za skutečnou cena $t Vttt Woodmenm World (DfttvatA Nvótttl ČESKÉ TÁDOKY V OMAZK A SOUTH OMAZK 1 Ml! Huurhollny Mthiiit kM vetkoré liliu ni choroby Jma rytMltol MnianoTiUh Titiťt mu nívh Uitmt nomut aiiil tiyll )ln4t ttiMiti tiylimifm 14 ktttt iUtf tua ivi)t K#thnnttlnuu IMrmt ty phli VUiit ftorvMťil IutttVH íultjvlm HkM ort) thubtt lu4 hiui rh l4 VUiliím ul OmU IVktttkfm (iAit ho1 utt-