Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920, June 06, 1906, Page 10, Image 10

Below is the OCR text representation for this newspapers page. It is also available as plain text as well as XML.

    AN KLECANDA t
SMÍŘENÍ
Kplaoda x vlalských 1oJ A za avobodii
Po celý den bavil so tu sám a
sám knihami Starý Stefana jen
řaseni přišel poptat so po jeho
zdrávi a přinesl néjakou právu z
hojišté
Nebyly to zprávy utišené 1 Poi
nt maršálek Kudecký Ulil od VI
cenzy k Vcroné liuch jeho ar
mády jcnŽ již ochaboval byl no
vým a snadným vítězstvím novu
posílen uvolněná kázeň znso "tu
žena "Nevydržím tu nevydržím "vy
kři koval ranřný netrpělivé po
vstávaje s křesla "1'ryí musím
tam tarn kdo jo mno třeba 1"
"Nemožno panol Bmířto no %
nezbytnými"
"Zaduním so tu mezi téní řtyl1
mi sténami"
"Pak vám radéjí dovolím aby
sto veřořoj v parku I Jo tu krásné
tajná místečko kdo i v případě ne
nadálého příchodu nepřátel byl
bysto dobře skryt Ale pryč t Jen
přen mou mrtvolu zařlkal
so starý sluha
#
Stefano dostál slovu a k večeři
dovedl hrubíte do besídky skryté
v nojtcmnéjším koutku parku
kamž 'M uhn i přinesl večeří
Po odchodu starcovi Marini se
del dlouho samoten Zaslechl Šu
stot -šatu a brzy na to zjevila so
mu im pešíneo mezi trávníky po
stava ženy jež pomalu so blížila
k jeho skrýší
Marini rychle so vzchopil aby
uvítal dámu jež byla jisté příbuz
nou snad docela ženou jeho hosti
tele Stanul opřen o dřevčný
sloup besídky a pohlížeje ven do
parku V Šeru večerním a pro
listy jež bránily volnému výhledu
nemohl vidčtí jasné tvář dámy ale
to jíž rozeznával že to mladá žena
nebo dívka
Nokráčela alo vznášela se a
hopkovaltt po péšínce jako bezsta
rostné dítlá Zastavila se u růžo
vého keře a utrhla si % ného rfiži
jíž si za fíadra zatknula Marini
netušil že ta růžo utržena pro rič
ho žo ta žena jde k nému za
ním — — —
Krásná paní Laura zaslechla od
starého sluhy o tajemství svého
chotfi a v samoté své zatoužila so
tkatl se m zajatcem Vsak chtéla
so i ním sejití jon jako náhodou
Proto bloudila kolem odlehlé be
sídky popřávajíc při tom cizinci
aby již předem mohl se kochati
pohledem na její krásu Chtčla
aby ji vidél celou pončvadž pak
už na nčho upře své svůdné oči
pak již nebudo vidčti ničeho než
ty oči
Laura oděna byla lehkým domá
cím odčvemsvetlým županem jejž
v panujícím vedru pod krkem si
uvolnila a rozepjala takžo bylo
viděti snčhobílou Šíjí jež tak
pčknč so odrážela od snčdébo
obličeje brunety a svčžo červených
tváří kypících životem i zdravím
Černé oči její zářily divným le
skem jenž jako vysvčtlován byl
plnými smyslnými rty a lehkým
chvčním růžových chřípí Celý
zevnějšek jj£ prozrazoval ženu
jež žila okamžiku jež uvykla uží
vuti rozkoší života
Laura vřdoma si své neodola
telné krňy stála tu kochajíc so
v myšlénce žo tam za křovím stojí
mladý Švarný muž jenž v oka
mžiku tom zajisté vpíjí se pohle
dem do její postavy Proto vo
tknula tu rftži i za ňadra Kvřti
ny na Šatech oh — jak velké to
kotulo jak pťkuá íáminka! O
dtýehaí hyn tam pohlédnout!
ttl květinu dodává ti odvahy
omlouvá té i kdyJ po n! ádostivň
tuku vťtáhuel
Mladá žena pokročila a sklonila
so k zemi Hledala tam cosi!
Zajisté nijaký malý hrou
Ček upoutal její pozornost Jak
byla krásná 1 Jak rozkošné i vo
4 a M W
selou bezstarostnosti deek a so
vztýčila při čemž se její fiat jen
jesté víco rozhalil Držela brou
čka na dlani foukala naň mávala
veselo rukou nž konečné zatřepal
křidélky a vznesl so do výše Ho
snivým úsmčvcm pohlížela za
ním jakoby 1 ona chtčla so tak
vznéstí a odletčt jako ten malý
tvoreček — —
Pak zatrilkovala zvonivým hla
sem jakýa popčvck
"Jaký to čarokrásný zjev tu v
té přírodě I Jaké to rozkošné dí
tě!' myslil si Marini a
Laura ač ho posud ani okem ne
spatřila myšlénky ty uhodla —
Pak rychle pokročila k besídce
jakoby do nl chtčla vstoupili
Spatřila muže a vzkřikla pře
kvapením — — Pohlédla na jeho
tvář a vzkřikla podruhé — — —
Kdyby byl kapitán znal tu ženu
Jépo a kdyby byl dovedl Čisti ve
zrádných rysech krásné ženské
tváře I ve zvuku hlasu byl by po
znal ío toliko výkřik byl upřím
ným projevem překvapeni — —
"Paolol Marlnil Vy zde i'
zvolala Laura Nepochopujil"
"A vy Lauro l Vy zde" zvo
lal mladý muž "Jak sem přichá
zíte í"
Dáma no rozesmála
"Aj toť máme oba si cos vy
svčtlítil Víak dříve usednčme!
A posud jste mno ani řádně nepo
zdravíl" hrtízila podávajíc mu
ruku
Hrabě chopil se ruky a vtiskl na
ni políbeni
"Druhdy jste mno jinak po
zdravovával" řekla s něžnou vý
čitkou upírajíc na nčho pohled
pod jehož žárem sklopil oči
"Druhdy — ano druhdy" řekl
přitlumeným hlasem "VŠak do
sud nedostalo so mi odpovědí iui
mou otázku jak sm přicházíte f
A nevím koho mám tu pozdra
vit! J"
Laura upřela na nčho své oči
tak žo vztáhl proti ní ruku jako
by chtčl zabránili těm žárným pa
prskům váňně jež z nich sálala
"Zapomněl jsi žo tehdy když
ty snažil jsi so poplést! tuto hla
vu markýz kořil so mé starší se
střel" "Ah opravdu víml"
"Nužot Markýz zůstal věren
naší rodině když jiní přátelé po
smrtí mého otco so ztratili" pro
hodila vyčítavě Stala jsem setak
jeho příbuznou Vsak ty Paolo
tys na mno zapomněli"
Humenec radosti rozlil so po
bledých tvářích mladého muže
Také Laura so zasmála a oči joji
zajiskřily podivným žárem
"Oh" nezapomněl jsem Lau
ro I" zvolal hrabě a chopil so obou
rukou mladé ženy "Hyl jsem
tehdy chudým poručíkem a ty —
vím žo ty toužíš" po bohatství
Statky mé rodiny byly zabaveny
a mně nezbylo než jméno 1"
"Vyčítala jsem ti kdy tvou chu
dobu! Dyla mi snad ta překáž
kou lásky t Ale vy muži vy no
dovedete jinak než slova "láska
a ženění" vyslovovali vždy jed
ním dechem — Nuže — a ted' mno
přece polib 1" velela so smíchem
Hrabě strhl Lauru k sobě a za
hrnul ji polibky H počátku brá
nila so slabě a so smíchem výbu
cliňm jeho náruiivoKtl ala pak
rozvášněna objala jej kol krku a
vpila do ji lm rtu
"Ty mna tedy posud miluje)
Miluje Paolol" šeptala opíje
jíc ho žárem svých neodoláte!
ných tak svůdně přivřených očí
Hrabě toliko zaúpěl a přivinu
jl k sobě tím úžeji
"A tyl"
"Víco nežli svůj život 1 " zase
ptala
"A vždyckyl Dřívo téŽ!"na
léhal
Odstrčila ho od sebo něžně aby
mohla tím hlouběji oči své do ně
ho vnořili
"Mám ti říci všo! Všecko í Nu
žo Paolo nevím snad bylo to
druhdy jen milkování nezkušené
ho veselého děvčete alo teď vím
žo jo to láskal A ty — miluje
mněl"
"Od prvního okamžiku kdy
jsem tě shlédl"
"Ach to vy muži vždy říkáte I
Alo věřím ti poněvadž jo to tak
krásné věřit A mluv mluví Hu
dci věčně mým ať cokoliv so sta
nol" Šeptala
"Lauro nio nás již nerozdvo-
jíl" odpověděl
"Nuže prchneme z tohoto do
mu" řekla náruživě
"Nikoliv I Nepřehneme nýbrž
odejdeme odtud jako muž a že
na 1" odtušil hrobě důstojně
Ne ne miláčku I Musíme
prchnout 1 Slyfi! Neřekla jsem
ti vso — Markýz dvořil so mé s
slřealo ta ho zamítla ftekla jsem
žo nestal so nevěrným naší rodí
ně — — Zo vzdoru nabídl ruku
mně — a — Nužo proč mno od
strk ujeňl"
Objala ho těsně a přivinula k
sobě vší silou takže marně snažil
sa z objetí jejího vyprostit!
"Nužo — a ty I" vydechl koneč
ně výrazem hrůzy
"Já! Já — " opakovala vo
zmatku "Kozhněvána tvou pově
rou tvým náhlým odchodem po
dala jsem mu ruku"
"Tys jeho Ženou!" vzkřikl Ma
rini a vší sílou ji od sebo odstrčil
Paolo i Laura so vzchopili O
m stálí proti sobě bledí a rozčile
ni hledajíce slova Konečně
vzpamatovala so ona a chopivši so
jeho ruky přes jeho odpor a při
táhla ho k sobě něžně na lavičku
"Paolo slyš přísáhám ti" mlu
vila rozvášněna Nikdy nepře
stala jsem tě milovali a i to co
jsem učinila stalo so pro láskn k
tobě za to žo jsi mno opustil 1"
Marini odstrčil jí od sebo a vy
vinul ruku svou z jejího objetí
"Nešťastnice" vydechl "Což
nevíš žo by láska ta byla zloči
nem! Což nepřísahala jsi muži
svému věrnost!"
"Ah jdil Jdil" smála semu do
očí a oběma rukama strhla jeho
hlavu na svá bouřně so vlnící ňa
dra "Tak mluvíš ty! — Jak
pěkně ti sluší kázat o manželské
věrností tobě jenž v MilánS všem
paničkám hlavy pletli"
"Hyl jsem tehdy ještě hochem
a chceš-li vzpomeň si žo no vždy
jsme my svůdci I"
"Oh oh cituješ romány ("smá
la se Laura "A moralizuješ!
Alo to ti nesluší ty — ty neodola
telný svůdčo žení"
"Lauro! "zvolal Marini hlasem
v němž chvěla so uražená láska i
žal "Mluvím vážně a ty so smě
ješ I Nenávidím markýzo "
"Tím lépol I já ho nenávidím
a jsem jeho ženou Pomstíš so
mu — - — "
Hrabě so vztýčil a vydrav so z
rukou Laury ustoupil za stolek
jenž stál v besídce
"Slyšte pani!" řekl ledovým
hlasem jenl každým slovem ja
koby so do duia zaříznout! chtěl
"Nenávidím markýzo jako i on
nenávidí mne Ala jsem tnu zavá
zán vděčností Pronásledován ra
kouskými vojáky utekl jsem so k
němu Přijal mu? cachráuil mi
život nabídl mi pohostinství v
svém domě Mohu a smím ho
íraditi! Mule jenl mi věnoval
ffloii tvou důvěru joul pro mne
uvrhl m v ptb?zpe£It Válím
příliš sebe sama než abych dopu
pustil by nepřítel směl mnou opo
vrhovatil
"Ty mne tedy nemiluješ Pao
lo" řekla Laura jakoby neslyše
la nio z toho co byl mluvil
"Lauro což jsi ml nerozuměla!
Nemáš smyslu pro tyto věci!"
zvolal hrabě v úžasu
"Smysl — smysli" opakovala
po něm jako bez ducha "Já ne
mám smyslu pro nic než pro svou
lásku a pro nikoho než pro tebe!
Paolo slyš — — Což nemáš již
smyslu iro to co znamená slovo i
milovat!"
"Mlčte markýzo!" chladně
a tvrdě skoro ozval so Marini
"Ne vyslovujte již toho slova Jo
zločinem I A já jdu jdu paní
abych so zločinu vyhnul"
Marini uklonil so zlehka a od-
kvapíl —
"Paolol Paolol" zmírajícím
hlasem v němž hněv i láska spo
lu zápasily volala za ním Laura
Alo hrabě ji neslyšel — Zmizel na
pěšině mezi křovinami
Mladé ženě všecka krev vhrnu-
la so do tváří a podlila ji oči Za
bořila ruce do bohatých svých
vlasů jakoby si jo rváti chtčla a
vypukla v křečovitý smích
Po chvileo povstala Tvář je
jí byla zrůznčná oči zarudlé slza
mi
"A musí býti mým" zašeptala
náruživě
IV
"Noeh mno teď samotná milý
Stefamt a pamatuj sis Zítra ráno
odejdu odtud!"
"A já pane kapitáne zaručuji
se neodejdete! Pustiti vás teď
když všudo kolem hemží so císař
skými vojsky bylo by jako vydat
vás na smrt Neodejdete panol
Marná řeč I Po celý den dnes by-
o vidět a slyšet zástupy vojska
áhnoueí kolem Jo zázrakem žo
nás postu! nenavštívili — Leč teď
vhs již opustím žvatlal jsem příliš
llouho a vy jslo unaveni"
"Ano unaven" oddechl si Ma
rini když byl osamotnil
A spíše klesl než usedl do kře
sla Pyl vysílen zmořen — ztrá-
oii krvo i rozčilením v něž bylo
io přivedlo setkání s Laurou
Chtěje prchnouti před touto žo-
nou hrabě zamýšlel bez ohlodu na
nebezpečí jež mu všudo kolem
irozilo opustili zámek leč nyní
ítil žo nedostává so mu k tomu
sil A děsil io při myšlénce Hiide-
í míli dosti síly aby odolal při-
jdc-li ona žena ještě jednou
A ona přijde přijde jistě —
Irabě pomýšlel na to s hrůzou do
níž se mísil sladký cit lásky jež
losud v nitru jeho ncuhasla
Oh jak ji byl druhdy miloval I
A ona!
Zradila jeho lásku stala se že
nou muže jehož nikdy nemilovala
a jehož milovati nemohla Sa
molibost našcptala mu cože jest
ten ubohý znetvořený markýz ve
dlo něho za nímž so všecky milán
ské krásky druhdy třeštily A
Laura tato nojkrásnější zo všech
stala se ženou tohoto ošklivého
skoro hrbatého mužíka Však proě
— proč!
A zaso nabyla samolibost vrcho
lí Vždyť stalo so to k vůli ně
mu! Když on ji opustil podala
ruku raarkýzovi A markýz!
Ubohý
Marini pocítil soustrast s tím
mužem alo hned za okamžik zas
ojal ho hněv že nyní jen markýz
stojí mu v cestě — Jo kapitánem
j na cestě ještě výše — po válce
stane so zaso pánem svých statků
a mohl by ukojit! všecka přání
oho krásného rozhýěkaného dě
cka — —
Děcka I — Hrabě vzpomněl si
žo tím roxhýěkaným dítětem byla
Laura tehdy pred třemi lety —
Dnes byla to žena žena velkých
ttárulivostl jei nelekala so pro
lásku svou ani zločinu
Zachvěl se až když slovo to mu
prolétlo duší —
Hyl vojákem byl mužem cli a
povinnosti Rozpomenul so jak
so mu smála žo tehdy v Miláně
milkovalso i s ženami jiných Ano
alo tehdy byl mladým poručíkem j
omlouval so sám sobě Hyl vojá
kem alo ne jako dnes kdy bojujo
za svobodu svého národa Roz
pomenul so co jeden z vůdců po
vstání statečný Mannra byl řekl
Kdo vlasti chco sloužit nesmí svou
osobní čest pokálet nesmí součas
ně sloužit i nízkým chtíčům svým
Svatý bj za svobodu národa byl
tedy posvěcením i Jemu — —
"Ať přijde ať přijdu" vzcho
pil so Marini zvednuv odhodlaně
hlavu Vše jo překonáno Nebo
jím se jíl"
V tom ozval so tichou nocí ja
kýsi šramot Mladému muži roz-
Iriíždčnému a přecitlivému mráz
projel tělem — —
Zatojd dech a naslouchal Loó
nebylo to za dveřmi jimiž so do
komnaty vcházelo nýbrž za
oknem A opět — zdálo so mu
že zaslechl cinkot a hned jukoby
někdo skočil s výso na zemi
Něco so děje — — Tam venku
v tiché noci — —
Marini přikročil k oknu aby
vyhlédl ven
ťokrftXovául
Městský systém odvodních stok
Octné stoky a roury umístěné
pod ulicemi každého moderního
města odvádějí spinu a dolito z
měst a tím udržují jo ve zdravém
stavu Podobně i lidské tělo jest
plno rourek a Žilek jež jsou často
následkem nečistoty a nahroma
dění so spotřebovaných látek
slepeny Jsou-li ponechány v kr
vi působí škodlivým způsobem
na celé tělo Čímž podrývají zdra
ví Jakožto Čistitel celého lid
ského systému zaujímá Sovcrův
Krveěístitcl první místo On od
straňuje nečisté látky z krve pu-
ponco a skvrny z tváře sílí slabou
a zchudlou krev a oživujo celé
těJo Hudete vždycky vychvalo-
vati Scverův KrveČistitcl pakli
ho jednou zkusíte Cena $100
vo všech lékárnách aneb u W F
Sovera Co Cedar Kapids la
Návrat Kentučuna do svých dontovQ
Nízké ceny po North-Wtorn ůtkio
za v kmih mfitt k volkfl konluckl uluvuo-
h ti v IíouImvíIIo v červnu
Chicago & North-Western ilralm otna-
ui u jo to povol! nlk6 ceny vo dnech od
11 do 13 torna i výhodou a libor&liil
dobou k návratu za úííolom oslavy "jH
chodu KontuíííinQ doinfl" jol pofád&na
biido v LouUvillo od 13 do 17 íorvtiH
Oiícklvá so to velký počet bývulých
Kcntuiauň pouíijo této příloíitoBtl k
návfitúvo rodná pQdy Předvídajíce du-
Htojnó shromáždění těchto zo vitoeh
končin Hjioj BtátQ obyvntolé louisvill-
fitl čí uí velkolepé připrtivy k pohoHtSuí
jieh s pravou jibunHkou vřelostí Pro
gram přichystaný k této oslavě Jak so
vyrozumívá budo zajímavý a pestrý
Pro úplné podrobnosti obraťte io na
City Tiekot Ofříoo HOM403 Farnam
ul aneb na Union nádraží x
Pí Rosio Kretschmer
ranliojičlta
a vjrsbUellm prosluli
řesM kořenué a Wliné masti IMl
LéM kOHtUCř rmktiam nntxt nl„
llielatd Tytomaitl Tyléílly iU trpí-
maji sobě rovných Navltívta II osobaé
uouv uuiic uusjics popu sto cuorouy
urauifuiauneli 60c
Ni vnik millmi tu
Mra HiwIa k'ru )ihia
83m3 IDU Ho HIlU Ht Oinihi Nh
™s ' w
Louis Bořku
český právník a veřejný notíř
TKUKťONYllHld?(VO'fl93S
l Obydlí i)6j