AN KLECANDA t SMÍŘENÍ Kplaoda x vlalských 1oJ A za avobodii Po celý den bavil so tu sám a sám knihami Starý Stefana jen řaseni přišel poptat so po jeho zdrávi a přinesl néjakou právu z hojišté Nebyly to zprávy utišené 1 Poi nt maršálek Kudecký Ulil od VI cenzy k Vcroné liuch jeho ar mády jcnŽ již ochaboval byl no vým a snadným vítězstvím novu posílen uvolněná kázeň znso "tu žena "Nevydržím tu nevydržím "vy kři koval ranřný netrpělivé po vstávaje s křesla "1'ryí musím tam tarn kdo jo mno třeba 1" "Nemožno panol Bmířto no % nezbytnými" "Zaduním so tu mezi téní řtyl1 mi sténami" "Pak vám radéjí dovolím aby sto veřořoj v parku I Jo tu krásné tajná místečko kdo i v případě ne nadálého příchodu nepřátel byl bysto dobře skryt Ale pryč t Jen přen mou mrtvolu zařlkal so starý sluha # Stefano dostál slovu a k večeři dovedl hrubíte do besídky skryté v nojtcmnéjším koutku parku kamž 'M uhn i přinesl večeří Po odchodu starcovi Marini se del dlouho samoten Zaslechl Šu stot -šatu a brzy na to zjevila so mu im pešíneo mezi trávníky po stava ženy jež pomalu so blížila k jeho skrýší Marini rychle so vzchopil aby uvítal dámu jež byla jisté příbuz nou snad docela ženou jeho hosti tele Stanul opřen o dřevčný sloup besídky a pohlížeje ven do parku V Šeru večerním a pro listy jež bránily volnému výhledu nemohl vidčtí jasné tvář dámy ale to jíž rozeznával že to mladá žena nebo dívka Nokráčela alo vznášela se a hopkovaltt po péšínce jako bezsta rostné dítlá Zastavila se u růžo vého keře a utrhla si % ného rfiži jíž si za fíadra zatknula Marini netušil že ta růžo utržena pro rič ho žo ta žena jde k nému za ním — — — Krásná paní Laura zaslechla od starého sluhy o tajemství svého chotfi a v samoté své zatoužila so tkatl se m zajatcem Vsak chtéla so i ním sejití jon jako náhodou Proto bloudila kolem odlehlé be sídky popřávajíc při tom cizinci aby již předem mohl se kochati pohledem na její krásu Chtčla aby ji vidél celou pončvadž pak už na nčho upře své svůdné oči pak již nebudo vidčti ničeho než ty oči Laura oděna byla lehkým domá cím odčvemsvetlým županem jejž v panujícím vedru pod krkem si uvolnila a rozepjala takžo bylo viděti snčhobílou Šíjí jež tak pčknč so odrážela od snčdébo obličeje brunety a svčžo červených tváří kypících životem i zdravím Černé oči její zářily divným le skem jenž jako vysvčtlován byl plnými smyslnými rty a lehkým chvčním růžových chřípí Celý zevnějšek jj£ prozrazoval ženu jež žila okamžiku jež uvykla uží vuti rozkoší života Laura vřdoma si své neodola telné krňy stála tu kochajíc so v myšlénce žo tam za křovím stojí mladý Švarný muž jenž v oka mžiku tom zajisté vpíjí se pohle dem do její postavy Proto vo tknula tu rftži i za ňadra Kvřti ny na Šatech oh — jak velké to kotulo jak pťkuá íáminka! O dtýehaí hyn tam pohlédnout! ttl květinu dodává ti odvahy omlouvá té i kdyJ po n! ádostivň tuku vťtáhuel Mladá žena pokročila a sklonila so k zemi Hledala tam cosi! Zajisté nijaký malý hrou Ček upoutal její pozornost Jak byla krásná 1 Jak rozkošné i vo 4 a M W selou bezstarostnosti deek a so vztýčila při čemž se její fiat jen jesté víco rozhalil Držela brou čka na dlani foukala naň mávala veselo rukou nž konečné zatřepal křidélky a vznesl so do výše Ho snivým úsmčvcm pohlížela za ním jakoby 1 ona chtčla so tak vznéstí a odletčt jako ten malý tvoreček — — Pak zatrilkovala zvonivým hla sem jakýa popčvck "Jaký to čarokrásný zjev tu v té přírodě I Jaké to rozkošné dí tě!' myslil si Marini a Laura ač ho posud ani okem ne spatřila myšlénky ty uhodla — Pak rychle pokročila k besídce jakoby do nl chtčla vstoupili Spatřila muže a vzkřikla pře kvapením — — Pohlédla na jeho tvář a vzkřikla podruhé — — — Kdyby byl kapitán znal tu ženu Jépo a kdyby byl dovedl Čisti ve zrádných rysech krásné ženské tváře I ve zvuku hlasu byl by po znal ío toliko výkřik byl upřím ným projevem překvapeni — — "Paolol Marlnil Vy zde i' zvolala Laura Nepochopujil" "A vy Lauro l Vy zde" zvo lal mladý muž "Jak sem přichá zíte í" Dáma no rozesmála "Aj toť máme oba si cos vy svčtlítil Víak dříve usednčme! A posud jste mno ani řádně nepo zdravíl" hrtízila podávajíc mu ruku Hrabě chopil se ruky a vtiskl na ni políbeni "Druhdy jste mno jinak po zdravovával" řekla s něžnou vý čitkou upírajíc na nčho pohled pod jehož žárem sklopil oči "Druhdy — ano druhdy" řekl přitlumeným hlasem "VŠak do sud nedostalo so mi odpovědí iui mou otázku jak sm přicházíte f A nevím koho mám tu pozdra vit! J" Laura upřela na nčho své oči tak žo vztáhl proti ní ruku jako by chtčl zabránili těm žárným pa prskům váňně jež z nich sálala "Zapomněl jsi žo tehdy když ty snažil jsi so poplést! tuto hla vu markýz kořil so mé starší se střel" "Ah opravdu víml" "Nužot Markýz zůstal věren naší rodině když jiní přátelé po smrtí mého otco so ztratili" pro hodila vyčítavě Stala jsem setak jeho příbuznou Vsak ty Paolo tys na mno zapomněli" Humenec radosti rozlil so po bledých tvářích mladého muže Také Laura so zasmála a oči joji zajiskřily podivným žárem "Oh" nezapomněl jsem Lau ro I" zvolal hrabě a chopil so obou rukou mladé ženy "Hyl jsem tehdy chudým poručíkem a ty — vím žo ty toužíš" po bohatství Statky mé rodiny byly zabaveny a mně nezbylo než jméno 1" "Vyčítala jsem ti kdy tvou chu dobu! Dyla mi snad ta překáž kou lásky t Ale vy muži vy no dovedete jinak než slova "láska a ženění" vyslovovali vždy jed ním dechem — Nuže — a ted' mno přece polib 1" velela so smíchem Hrabě strhl Lauru k sobě a za hrnul ji polibky H počátku brá nila so slabě a so smíchem výbu cliňm jeho náruiivoKtl ala pak rozvášněna objala jej kol krku a vpila do ji lm rtu "Ty mna tedy posud miluje) Miluje Paolol" šeptala opíje jíc ho žárem svých neodoláte! ných tak svůdně přivřených očí Hrabě toliko zaúpěl a přivinu jl k sobě tím úžeji "A tyl" "Víco nežli svůj život 1 " zase ptala "A vždyckyl Dřívo téŽ!"na léhal Odstrčila ho od sebo něžně aby mohla tím hlouběji oči své do ně ho vnořili "Mám ti říci všo! Všecko í Nu žo Paolo nevím snad bylo to druhdy jen milkování nezkušené ho veselého děvčete alo teď vím žo jo to láskal A ty — miluje mněl" "Od prvního okamžiku kdy jsem tě shlédl" "Ach to vy muži vždy říkáte I Alo věřím ti poněvadž jo to tak krásné věřit A mluv mluví Hu dci věčně mým ať cokoliv so sta nol" Šeptala "Lauro nio nás již nerozdvo- jíl" odpověděl "Nuže prchneme z tohoto do mu" řekla náruživě "Nikoliv I Nepřehneme nýbrž odejdeme odtud jako muž a že na 1" odtušil hrobě důstojně Ne ne miláčku I Musíme prchnout 1 Slyfi! Neřekla jsem ti vso — Markýz dvořil so mé s slřealo ta ho zamítla ftekla jsem žo nestal so nevěrným naší rodí ně — — Zo vzdoru nabídl ruku mně — a — Nužo proč mno od strk ujeňl" Objala ho těsně a přivinula k sobě vší silou takže marně snažil sa z objetí jejího vyprostit! "Nužo — a ty I" vydechl koneč ně výrazem hrůzy "Já! Já — " opakovala vo zmatku "Kozhněvána tvou pově rou tvým náhlým odchodem po dala jsem mu ruku" "Tys jeho Ženou!" vzkřikl Ma rini a vší sílou ji od sebo odstrčil Paolo i Laura so vzchopili O m stálí proti sobě bledí a rozčile ni hledajíce slova Konečně vzpamatovala so ona a chopivši so jeho ruky přes jeho odpor a při táhla ho k sobě něžně na lavičku "Paolo slyš přísáhám ti" mlu vila rozvášněna Nikdy nepře stala jsem tě milovali a i to co jsem učinila stalo so pro láskn k tobě za to žo jsi mno opustil 1" Marini odstrčil jí od sebo a vy vinul ruku svou z jejího objetí "Nešťastnice" vydechl "Což nevíš žo by láska ta byla zloči nem! Což nepřísahala jsi muži svému věrnost!" "Ah jdil Jdil" smála semu do očí a oběma rukama strhla jeho hlavu na svá bouřně so vlnící ňa dra "Tak mluvíš ty! — Jak pěkně ti sluší kázat o manželské věrností tobě jenž v MilánS všem paničkám hlavy pletli" "Hyl jsem tehdy ještě hochem a chceš-li vzpomeň si žo no vždy jsme my svůdci I" "Oh oh cituješ romány ("smá la se Laura "A moralizuješ! Alo to ti nesluší ty — ty neodola telný svůdčo žení" "Lauro! "zvolal Marini hlasem v němž chvěla so uražená láska i žal "Mluvím vážně a ty so smě ješ I Nenávidím markýzo " "Tím lépol I já ho nenávidím a jsem jeho ženou Pomstíš so mu — - — " Hrabě so vztýčil a vydrav so z rukou Laury ustoupil za stolek jenž stál v besídce "Slyšte pani!" řekl ledovým hlasem jenl každým slovem ja koby so do duia zaříznout! chtěl "Nenávidím markýzo jako i on nenávidí mne Ala jsem tnu zavá zán vděčností Pronásledován ra kouskými vojáky utekl jsem so k němu Přijal mu? cachráuil mi život nabídl mi pohostinství v svém domě Mohu a smím ho íraditi! Mule jenl mi věnoval ffloii tvou důvěru joul pro mne uvrhl m v ptb?zpe£It Válím příliš sebe sama než abych dopu pustil by nepřítel směl mnou opo vrhovatil "Ty mne tedy nemiluješ Pao lo" řekla Laura jakoby neslyše la nio z toho co byl mluvil "Lauro což jsi ml nerozuměla! Nemáš smyslu pro tyto věci!" zvolal hrabě v úžasu "Smysl — smysli" opakovala po něm jako bez ducha "Já ne mám smyslu pro nic než pro svou lásku a pro nikoho než pro tebe! Paolo slyš — — Což nemáš již smyslu iro to co znamená slovo i milovat!" "Mlčte markýzo!" chladně a tvrdě skoro ozval so Marini "Ne vyslovujte již toho slova Jo zločinem I A já jdu jdu paní abych so zločinu vyhnul" Marini uklonil so zlehka a od- kvapíl — "Paolol Paolol" zmírajícím hlasem v němž hněv i láska spo lu zápasily volala za ním Laura Alo hrabě ji neslyšel — Zmizel na pěšině mezi křovinami Mladé ženě všecka krev vhrnu- la so do tváří a podlila ji oči Za bořila ruce do bohatých svých vlasů jakoby si jo rváti chtčla a vypukla v křečovitý smích Po chvileo povstala Tvář je jí byla zrůznčná oči zarudlé slza mi "A musí býti mým" zašeptala náruživě IV "Noeh mno teď samotná milý Stefamt a pamatuj sis Zítra ráno odejdu odtud!" "A já pane kapitáne zaručuji se neodejdete! Pustiti vás teď když všudo kolem hemží so císař skými vojsky bylo by jako vydat vás na smrt Neodejdete panol Marná řeč I Po celý den dnes by- o vidět a slyšet zástupy vojska áhnoueí kolem Jo zázrakem žo nás postu! nenavštívili — Leč teď vhs již opustím žvatlal jsem příliš llouho a vy jslo unaveni" "Ano unaven" oddechl si Ma rini když byl osamotnil A spíše klesl než usedl do kře sla Pyl vysílen zmořen — ztrá- oii krvo i rozčilením v něž bylo io přivedlo setkání s Laurou Chtěje prchnouti před touto žo- nou hrabě zamýšlel bez ohlodu na nebezpečí jež mu všudo kolem irozilo opustili zámek leč nyní ítil žo nedostává so mu k tomu sil A děsil io při myšlénce Hiide- í míli dosti síly aby odolal při- jdc-li ona žena ještě jednou A ona přijde přijde jistě — Irabě pomýšlel na to s hrůzou do níž se mísil sladký cit lásky jež losud v nitru jeho ncuhasla Oh jak ji byl druhdy miloval I A ona! Zradila jeho lásku stala se že nou muže jehož nikdy nemilovala a jehož milovati nemohla Sa molibost našcptala mu cože jest ten ubohý znetvořený markýz ve dlo něho za nímž so všecky milán ské krásky druhdy třeštily A Laura tato nojkrásnější zo všech stala se ženou tohoto ošklivého skoro hrbatého mužíka Však proě — proč! A zaso nabyla samolibost vrcho lí Vždyť stalo so to k vůli ně mu! Když on ji opustil podala ruku raarkýzovi A markýz! Ubohý Marini pocítil soustrast s tím mužem alo hned za okamžik zas ojal ho hněv že nyní jen markýz stojí mu v cestě — Jo kapitánem j na cestě ještě výše — po válce stane so zaso pánem svých statků a mohl by ukojit! všecka přání oho krásného rozhýěkaného dě cka — — Děcka I — Hrabě vzpomněl si žo tím roxhýěkaným dítětem byla Laura tehdy pred třemi lety — Dnes byla to žena žena velkých ttárulivostl jei nelekala so pro lásku svou ani zločinu Zachvěl se až když slovo to mu prolétlo duší — Hyl vojákem byl mužem cli a povinnosti Rozpomenul so jak so mu smála žo tehdy v Miláně milkovalso i s ženami jiných Ano alo tehdy byl mladým poručíkem j omlouval so sám sobě Hyl vojá kem alo ne jako dnes kdy bojujo za svobodu svého národa Roz pomenul so co jeden z vůdců po vstání statečný Mannra byl řekl Kdo vlasti chco sloužit nesmí svou osobní čest pokálet nesmí součas ně sloužit i nízkým chtíčům svým Svatý bj za svobodu národa byl tedy posvěcením i Jemu — — "Ať přijde ať přijdu" vzcho pil so Marini zvednuv odhodlaně hlavu Vše jo překonáno Nebo jím se jíl" V tom ozval so tichou nocí ja kýsi šramot Mladému muži roz- Iriíždčnému a přecitlivému mráz projel tělem — — Zatojd dech a naslouchal Loó nebylo to za dveřmi jimiž so do komnaty vcházelo nýbrž za oknem A opět — zdálo so mu že zaslechl cinkot a hned jukoby někdo skočil s výso na zemi Něco so děje — — Tam venku v tiché noci — — Marini přikročil k oknu aby vyhlédl ven ťokrftXovául Městský systém odvodních stok Octné stoky a roury umístěné pod ulicemi každého moderního města odvádějí spinu a dolito z měst a tím udržují jo ve zdravém stavu Podobně i lidské tělo jest plno rourek a Žilek jež jsou často následkem nečistoty a nahroma dění so spotřebovaných látek slepeny Jsou-li ponechány v kr vi působí škodlivým způsobem na celé tělo Čímž podrývají zdra ví Jakožto Čistitel celého lid ského systému zaujímá Sovcrův Krveěístitcl první místo On od straňuje nečisté látky z krve pu- ponco a skvrny z tváře sílí slabou a zchudlou krev a oživujo celé těJo Hudete vždycky vychvalo- vati Scverův KrveČistitcl pakli ho jednou zkusíte Cena $100 vo všech lékárnách aneb u W F Sovera Co Cedar Kapids la Návrat Kentučuna do svých dontovQ Nízké ceny po North-Wtorn ůtkio za v kmih mfitt k volkfl konluckl uluvuo- h ti v IíouImvíIIo v červnu Chicago & North-Western ilralm otna- ui u jo to povol! nlk6 ceny vo dnech od 11 do 13 torna i výhodou a libor&liil dobou k návratu za úííolom oslavy "jH chodu KontuíííinQ doinfl" jol pofád&na biido v LouUvillo od 13 do 17 íorvtiH Oiícklvá so to velký počet bývulých Kcntuiauň pouíijo této příloíitoBtl k návfitúvo rodná pQdy Předvídajíce du- Htojnó shromáždění těchto zo vitoeh končin Hjioj BtátQ obyvntolé louisvill- fitl čí uí velkolepé připrtivy k pohoHtSuí jieh s pravou jibunHkou vřelostí Pro gram přichystaný k této oslavě Jak so vyrozumívá budo zajímavý a pestrý Pro úplné podrobnosti obraťte io na City Tiekot Ofříoo HOM403 Farnam ul aneb na Union nádraží x Pí Rosio Kretschmer ranliojičlta a vjrsbUellm prosluli řesM kořenué a Wliné masti IMl LéM kOHtUCř rmktiam nntxt nl„ llielatd Tytomaitl Tyléílly iU trpí- maji sobě rovných Navltívta II osobaé uouv uuiic uusjics popu sto cuorouy urauifuiauneli 60c Ni vnik millmi tu Mra HiwIa k'ru )ihia 83m3 IDU Ho HIlU Ht Oinihi Nh ™s ' w Louis Bořku český právník a veřejný notíř TKUKťONYllHld?(VO'fl93S l Obydlí i)6j