10
JAN KUCANDAl
SMÍŘENÍ
Eplaoda i vlaXkch bojů ta avobodu
S hlubokým povzdechem resig
nace markýz po chvilce opětně ta
bral le do avé práce tak usilovně
že míjela hodma po hodinř aoi
toho pozoroval Náhle byl výru
len ze ivého zadumáni vrzoutíni
dveří
Zvědavě pozvedl hlavu chtěje
viditi kdo v tak pozdní chvil
jcsti k němu vchází Nebylo tu
niuobo Teprve pak obrátil te
aměrem k verandě Překvapen
vyskočil ae židle a itrhl ae atěny
kord Skleněnými dveřmi veran
dy vitoupil právě muž drtíc!
ruce obnaženou iavli
Markýz pokročit mu odhodlaně
vstříc leč muž skloniv zbrafl za
ujal postaveni jež svědčilo le
nepřítel úmysly nepřátelskými
Oba muži pohlédli na sebe akoro
zvědavě než a obavami leč v témž
okamžiku kdy rozeznali výraz
svých tváři vzkřikli překvapeně
a odskočili jako když člověk na
hnusný plaz šlápne
"Marinil" zvolal markýz
"Aj Casagrandel Dobrý večer
pane markýzí odvětil příchozí
hlasem plným pohrdáni
"U ďábla co tu chcete pane?
Proč přišel jste ke mně?"
"Co chci? Abyste mne zachrá
nil před mými stihateli" řekl dů-
stojofk klidně
"Jakže? Proto jste přisel?"
"Aoo jen proto"
"K svému úhlavnímu nepřlte
li?"
"Nevěděl jiem že jdu k vám
ale i tak byl by:h přifiel Vlmť
Že moe neoslylíte"
"Vy žertujete můj milý"
"Nemluvil jsem nikdy vážněji
a větifm přesvědčením než nyní "
"Kde máte svou dýku?" řekl
markýz jizlivě
Důstojník hněvivě eebou trhl
bezděky napřáhl iavli jako
útoku
"Pardon můj drahýl Pozoruji
že jsem vál uraiil" řekl markýz
galantně a odraziv zlehka ránu
sklonil kord ivúj k zemi — "Vy
tedy jste opravdu nevěděl kam
jdete?"
"Byl bych lei třeba k samému
ďáblu!"
"Zanecbme zdvořilosti Pozo
ruji že mne posud milujete"
"Neméně než vy mnel"
"A kdybychom se tedy jinde
setkali — "
"Mluvil bych méně — " odvětil
důstojník zařinčev iavli o zem
šáh m a i
w více jeanan neni-u prav
da?" dodal markýz "Ostatně
— co není může přijití"
"A přijdel Buďte ujištěn mar
kýzi"
"Děkuji vám za toto přátelské
ujiStěnl" uklonil se domácí pán
dvorně "Mám vás tedy zachrá
nit abyste mi mohl někdy později
vrazit avou dýku do týlu?
"Slyite Casagrandel Urážíte
mne zcela bezdůvodně neboť sam
víte že jinak než od předu vás ne
zabiji Nejsem zákeřný vrah Ale
v okamžiku kdy já k vám přichá
zím o pomoc ne pro aebe — "
"Ach věru! Mám vál draho
cenný život patrně zachovat ne
pro vás ale pro někoho jiného
SOid — "
"Pane myslil jsem vždy že
jste Šlechtici'
"Eh promifite můj milý" řekl
raarkýi poněkud zahanbeni a z
míry připraven důstojným chová
nln hraběte "Leč příliioá látka
uvolfiuje pouta etikety Nule ví
tám vás jaku hostě"
"Dosti toho Slyite markýii
Vy jíte Ital poctivý Ital — my
Ifmř
"Přilel jste moaurllstl'
"Nikolitl V 14 příčině věřím
ve vaii poctivost a proto mluvím
otevřeně Sejděme dolů do za
hrady máme stejné zbraně maže
me tedy konečně rozhodnout! nái
dávný spor Vlak alibte mi le
padnu li vykonáte vy co měl
jsem vykonali já"
"A to jest?"
"Nesu důležitou zprávu do tá
bora Karla Alberta od Vicenzy
Pronásledován rakouskými huse
ry unikl jsem jim ač zabili pode
mnou koně a i mne poranili"
"U ďábla pane! Patrně umíte
dobře běhat' posměině řekl markýz
"Ještě lépe za nepřítelem než
před nim" odvětil Marini klidně
akoby necítil osten v oněch ilo
vecb skrytý "Nuže půjdeme?"
"Ne hraběl" řekl markýz roz
hodně
"Ah? liojíti se ocele ČÍ inad
vás trápí rýma?''
"Ani to ani ono Lee nebiji se
člověkem jenž jest poraněn
zejména Je-li mým hostem i lilo
dal-li a mne ochrany"
"Pak vás k tomu donutíml So
stoupím dolů do zahrady a poženu
na vás útokem -—"
"A já pošlu avého vrátného
aby vám natloukl ale bít te i
vámi nebudu imál se markýz
"Ujilťujl vál že budete"
"Ticho! Nekřičte tak Vzbudíte
dámy Slyite můj drahýl Že
vál nenávidím právě tak jako vy
mne o tom myslím netřeba vái
ujiíťovati A le vás dříve nebo
snad později zabiji lám tobě jsem
přísahal a já rád i tobě Kojím v
slibu Ale teď máme válku i iá
nesmím vlast zbaviti ruky tak sta
tečné! Nu — a dáti se zabít
vámi k tomu nemám chuti"
"Myslíte?" zssmál se hrabě
"Což mi vlak nebude překážet) pilulku jsem
abych jakmile jen bude válka
skončena poslal vás k ďáblu k
němuž patříte"
"Ab vy jste se již od něho vrá
til že znáte jeho rejstříky?1'
Markýz kynul odmítavě rukou
"Dejte lem dopit Obstarám ho"
"Vy sám byste chtěl?"
"Nikoliv Jsem vázán čestným
slovem že po tři měsíce nebudu
sloužit proti Rakousku Jsou to
podmínky kapitulace milý hrabě
jinak byste mne ocnaiel v tomto
zátiší nýbrž tam kam v této po
hnuté době patři každý Čestný
muž"
-verim vam markyzi i vv
věčně!'' řekl důstojník i vý
čitkou
"Zahanbujete mne neustále'
zabručet markýz a upřel hluboký
vůj pohled tentokrát nikoliv ne
vraživě na hraběte
Oba muži mlčíce stáli prot
obě a dlouho na tebe pohlíželi
"Hle" myslil si markýz "My
dva jsme mohli věru býti dobrým
přáteli" A nahlas dodali "Milý
hrabě budiž tedy mezi námi mír
al do skončení války Promiňte
nepoviiml jsem aí la jste raněn
Krvácíte"
"Maličkost Dovollteli pomohu
ai lám"
"Jak vám libo Zde máte vodu
tu v aktlnce obvazky i vit Čeho
vám třeba Nebudu vám překá
žeti Dobrou noc'
"Dobrou noc''
Markýz odcřcl
Důstojník oiložil zťuft a usedl
aby ohledal raou na noze V tom
velel starý sluha neia láhev vína
m mát i M it a
a stuueoe zakuiuy na stříbrném
podnosu
"Jsem vál iluba pane kap
láne"
Důstojník zadíval to do jeho
tváře
"Neklame-Ii tvá tvář a ty ledí
ny jii poctivý chlap"
"To jiem signore Jsem jak
Bůh nade mnoul"
"A jmenuje! ie?"
"Suíano paoo U2 od maličko
iti Steřano"
"Dobrá tedy Steaoo A mohu
ti ve vlem důvěřovali ?"
"Jsem Ital pane Jsem stařec
ale kdyby vál tu nalli mám dosti
íly abych vál bránil Zeptejts
to jeho excelence
"Dobrá Věřím ti i bez ptaní
jim ? j aa i j MawMit iv usnul
"Ostatně není as čeho báti
Spustíme záslooy aby sem žádné
všetečné oko neproniklo a je po
vlem A nyof dovolftc-li pro
hlédneme trochu vali ránu Koz
umím tomu můj pane Býval
jsem vojákem I já eloužil jsem
pod dvojblavým orlem a mnohou
z rány vyfial i t
"Byl jsi vojákem rakouským?"
zeptal le důstojník opatrně
"Byl byl — ale — — už jsme
dosloužilil" zvolal stařec hrozivě
zvedaje ruku — "Aj! Kulka není
v ráně Tím lépe Zde vyletěla
jen tak že vás trochu Ikrábla"
Hrabě bezděky se usmál tomu
Ikrábnutl
"Mizerná rána" liboval ai sta
řlk "Pramizerná Za několik
dnů ani vědět nebudete kde jste
byl raněn A do pole zase po
táhneme Viaktě teď potřebujeme
každé zdravé ruky"
Za hovoru Stefano dokončil
tedy bojoval jste již pod prapory vou Prácl jiťujf Že ani hore
Karla Alberta?''
"Pod praporem spojené a svo
bodné Itálie" opravil markýz
"Vál Karel Albert mi není ničím
Obstarávaje dopis nechci pošlou
žiti jemu nýbrž nalí svaté věci
Chci zabránit! by netekla zbyteč
ně krev Karel Albert neví ničeho
tom že Hádecký pokořiv Vi-
ceozu spěch k Veron Král
chystá ae k útoku na Veronu jež
e dnes jeitě {patně a slabě báje
na Ale do rana ph)de Hádecký
se svým! pluky a král byl by pora-
en Tomu se má předejiti?"
"Výborně! Uhodl jste vlečko"
"Nuže za čtvrt hodioy vydá le
můj nejspolehlivěji! sluha na cestu
přel slunce východem má král
vali zprávu v ruce"
"Přísahejte markýiil" řekl dů-
stojofk vytahuje jakýsi papír se
záfisdll
"Pfl-jaháml Při černi Při lásce
k leně?" zasmál se warkýz
"Ne Ta časem pomíjí"
"Nule tedy pří ivé nenávisti k
imV
"I ta pomine snad ai jeden a
Ě é-M k t I
nu pajne napomenul lite ea
áfkst k vlaní markýii Ta trvá
čka ae nedostaví
"Ale teď pane kapitáne dluž
no pomýlleti na viecky možné
případy Můj pán poručil mi
abych vás zasvětil do viech ta
jematvl této komnaty Ďas nikdy
nespi a tak by ae mohlo ititi Že
by vás zde hledali Zde vizte
pane Stisknutím tohoto knoflí
ku otevrou se dvířka ve stěně
Ani nejbyitřejlf oko netulí le tu
jsou a tak jste za nimi úplně bez
pečen Tam dáme vale věci aby
snad ve spěchu ae něco neza
pomnělo co by Tedeikům prozra
dilo la jste tu byl A jak byste
tulil le vám hrozí zde nebezpečí
můžete i vy se tam uchýlili — A
jeltě něco Vidíte le můj pán
vám důvěřuje jako bratru Zde
jelti jedno tajemství Kdybyste
chtěl nepozorován vyjiti domu
stiskněte toto druhé péro jel otví
rá dvířka do tsioá chodby Ale
sel vstoupíte do své komůrky
nikdy nesapomeRie 1 toto péro
stisknout! Je to starý mechanis
mus časem selhává — A teď
kapitáne dobrou ocd"
Starý Stalaoo aby ukánl le v
nim i jeltě kus itarého vojáka
satutovat po vojiniku i odclcl
III
Po noci klidně ztrávené Marin
povstal značně posilněn Zraněná
noha bolela ale přes to moli
dobře chodili Hanhojičské uměn
starého sluhy skvěle ae osvědčilo
Podepíraje se o židle i stoly Ma
rini přistoupil k oknu aby potili
ao pohledem na ivěžl želet) zabra
dy Nyní když v klidném sátii
patřil na bujnou květenu svítíc
vlemi barvami mládí s radost
pod paprsky ranního alunce červ
nového vybavovaly se mu teprve
na mysli hrůzy Jeho dnelnf nočn
fsdy a nebezpečí jemuž sotva
unikl A pak vzpomínal na po
divné ivé setkání úhlavním ne
přítelem ivým i markýzem Po
divil se sám sobě jak přea tu noc
iž ztrávil pod jeho itřechou velí
ká změna alala ie v jeho cítěni:
včera jeltě byl by i divokou rado
stl vnořil tvou smrtící ocel do
prsou markýzovýcb včera jeltě
planul nenávistí kterou myslil že
ani smrt neseclabí a dnes pojed
nou cítil že na markýze mysli
zcela klidně i vděčností baakoro
úzkostí zda přijeti uprchlíka
pod itřecbu nemohlo by mu způ
dobiti nepříjemnosti Oviem ihned
sám sebo zakřikl jaLoby ae itydll
za ono hnutí srdce jel bylo by
mohlo býti považováno za slabost
markýz neučinil pro něho nic vl
če než co musil učinili jako Vlach
pro Vlacha v době tak vážoé
Bylo to jeho povinnosti ničím
více a hrabě tedy není mu zavá
zán nižádnou vděčností Až bude
po válce až budu oičioa moci po
hřeloťatí ode je lioho nebo dru-
)ébo pak riídkjde chvíle kdy i on
vyrovná maikýícm starý spor
— — Tak rozhodl hrabě v duchu
eč ani nyní nezachvčlo se jeho
nitro onou divokou nenávistí jež
včera jeltě celou bytosti jeho há
rala
Velel starý Steíano přbášeje
iraběti snidsoi
"Ejpan kapitán jižná nohou"
zvolal radostné spatřiv zraněného
okna
"Jak vidli příteli nebylo to
opravdu nic než pouhé Škrábnu
ti" zasmál se hrabě
"Nevěřte tomu pane Co jsem
tem lekl včera řekl jsem jen
abych vál nemepokojil ale bylo
to dost ieredné aby ae dostavila
horečka z poranění
"Ale jak vidli nedostavila se"
"Viděl jsem to již v noci když
sem k vam domedi" tekl starec
úsměvem "Přilel jsem něko-
ikráte za noc sáhnout vám na
tepnu—"
"Abl Tys tedy byl ten dobrý
anděl jenž v noci přistoupil k
mému loži? Skoda těiil jsem se
iž nfi nějaké malé dobrodružství"
zvolal Marini
Starý Steíano nepoviiml si
těchto slov Jeho jedinou starostí
bylo zraněni důstojníkovo Přisu
nuv brabců k oknu židli kynul
mu aby se posadil
"Pročí" podivil se Marini
"Musím přece dohlédnout! jak
pokračuje hojení" řekl stařec
'Spaní měl jste klidné jako dvou-
eté děcko ale vyhráno dosud
není"
"Jen když jsi mne svým raoho-
ičakým uměním již dostal tak da
eko že mohu ae udrželi v sedle"
odvětil Marini "Musím ihned
zase daie
"Oho kapitáne Takové my
lenky si bohužel musíte jeltě vy
puditl z hlavy O sedlo by oviem
nebylo zle nalli jsme vale vlastni
tam v lese kde vale věrné zvíře
vám dosloulilo ale koně vám
půjčiti nemůžeme protože ho
prostě nemátne '
'Jakle? V celém zámku le by
nebylo koně? Toť nemožno l"
"Vlicholoali lidé jsou na boji
ti kromě mne jiní jsem jil
pouhou zříceninou a krom! rusí-
ýii jol má natři měilco spou
tané ruce A kJyl lidé (tou pryč
nenechali jíme il ide plece koně
aby v případě nepřátelské návitě
vy padli Rakušanům do rukou
Poslední iluba z těch kteří byli
ichopni držeti zbrafl v ruce vy
praven dnes v noci do Verony a
pán aám odjel za čaaoébo rána"
"Ahl Markýz tedy odejel?"
"Na několik dnů Přikázal ml
abych ho u vás omluvil Prosí
vás kapitáne abyste užil jeho
pohostinství pokud nebudete moci
zcela bezpečně vydati te na ce
ltu" "Dobře děkuji tobě i tvému
páou Vyřiď mu to ažie vrátí"
"To mu budete moci vyřídili
lám neboť v několika dnech zase
bude zpět — Vlak málem bych
byl zapomenul jeitě něco co ml
pán a obivláitnlm důrazem na
ardce kladl -"
"Nuže?" zeptal ae dychtivě
hrabě
™ mi JV a š ar a
"rorucni uekni panu ze no
jménem veliké jednotné Itálie
prosím by byl pamětltv jen toho
že vlasť potřebuje dnea každého
statečného mužs a této povinnosti
le musí ustoupili viecky jiné
ohledy"
"To řekl tvůj pán?''
"Aoo a dvakráte jiem mu mu
sil ilova ta opakovali abych je
nespletl"
"Dobře Děkuji markýí i za
to Ale nyní ie již cítím došli
silným abych mohl lam kam
mne ona povinnost volá Ntuí-li
koně půjdu pilky"
"Chuti vás búbkapitíícl Snad
nemyslíte že vás odtud v tomtu
stavu pustím? Hučím rtiaruyil
ivým Životem za vali bezpečnost
Nepustím vál prortě"
'Ručil jsi vdomuěof žu budit
ležet bez vědomí Ale já jak vi
dli jiem dost pří smyslech abych
mohl ručili sám za aebe a cesty ie
oebojlm"
"Oh pokud le týče vás vím
již le jste z těch kteří co li
umínili provedou Ale považte le
se v okoli potloukají vlude silné
rakouské hlídky Nemůžete bě
hat neuniknete jim kdyl vás ně
kde postřehnou A jak uvidí člo
věka kulhajícího hned řeknou:
Ukaž ránu a pověz kdes ji utržil?
A pak vás již mají"
"Myslil opravdu?"
"Při ipasenl své dule se vám
zaklínám I Nechci přece abyste
byl odsouzen v císařském zajeti
vyčkávat konec války když vím
že muže jako jste vy mohou nafii
dobře potřebovat"
"Můj milý Steíano- Jáťbychie
věru konce války nedočkal Pakli
padnu Rakušanům do rukou budu
zastřelen"
"Jakže? Vy jste tedy býval též
rakouským vojákem?"
"Oviem Byl jsem t prvních
kteří přeili ku praporům spojené
talie A se mnou celá ictnina
vyjma setníka Němce Dobři ti
hoši dnes již odpočívají na bře
zích Gardského jezera Svěřit
sem se ti poněvadž ti cele důvě-
uji Bude! aspoQ tím ostražitěj
ím" "Ob můj pane Děkuji vám
za důvěru ale nebylo toho již
ani třeba Zde u nás jste si jist
životem Nás několik starců a
mrzátfl kteří se do pole nevypra
vili jsou sami spolehliví lidé I
kdyby vás nikdo z ostatních spa
třil nezradí vás A kdyby snad
kromě nadáni nepřítel sem přece
přitrhl a zámek prohledával ve
vé tkrýli jste dobře schován Ta
i! hostila mnohé tajemství"
Steíano odelel a Marini posní
dav jal ae prohlížet! knihovou
vého hostitele
ťokrřování
Na prodej!
Dobře silíieoý obchod zbožím
smileciým prodá se ve velké české
osadě ve středu Nebrasky Příčina
prodeje chatrné zdraví Adreiujtet
utf Lock Bos j
Ha? tona Neb