MN KLLCANDAl
SMÍŘENÍ
KpUoda i vUSkch bojft t uvobodu
I
Kůfl vzepjal te divoce skočil
strmou Z křoví o cesty vylétli
plák sstřepetsv mohutnými
křídly odletět do sksl odkud!
ozvalo io smutné jeho zsskubráoí
Chybilo málo a kůB 1 jezdcem
byl by se ifítll do propaatl leč
Dounuti do sisbin jakoby mu do
dalo nová idy
"Ku předu Orlaodol Ku pra
dul" pobízel jezdec koně bodaje
ho oitruharni a boed zase achyluja
se nad olm a blsdl ho po liji
"Avantll Slyšil můj staral Jsuu
Qám jil v patách a jeo ty mne mů
lei Jeltě zachránit"
A kůfl únavou jil klesající ja
koby rozuměl slovům avébo pána
toovu divoce ku předu ae boal
v skliách za nimi ozýval ao du
lot několika kool a výkřiky i
kletby jezdců Děsivě odráiel it
ten pokřik o lkalo! stěny duně
nlnf i zvonění podkov o karneol'
tou půdu podobalo ae umíráčku a
dunění rakve na nit hroudy do
padají
Temoá mračna oa obloze se
rozletěla i z oleb vyplynul atííbro
lesklý měsíc Pochodcfl pohřeb
ní -
"Ilurál" zajáiali pronásledo
vatelé apatřivie prchajícího Jaeoi
tak blízko před sebou Osaměly
jezdec ae zachvěl a pod nim 1 jeho
kofl ale tím rychleji letěli ku
předu
Úzká cesta mezi skalami Po
Jedné stráni příkrá stěna vzhoru
jakoby až k oblakům se vypínala
po druhé straně hluboká propast
zela a na dni hučela divoká by
střioa Sporé stromy i křoviny
jež Černaly sena avitlé půdě
označovaly ve tmi kool cestu
Teď když měsíc ctstu ozářil
chránily jezdce před kulem! pro-
následovstclo Za propastí opit
skály bělaly se v hustém černám
lese 'Tam bylo by snsd bezpečné
útočiltě snad i zrádná paeť —
Náhle ae divoká rokle llříla
kály pe obou stranách ae nliily a
tes řidnul Cesta roslířila ae — a
jezdec vyrazil ze skal do rozlehlé
planiny
Jako plachá zviř vyitvaoá z
úkrytu akal a lesa do otevřené ro
viny zrychluje svůj běh aby brzy
acbváceoa klesla tak i kúQ nyní
Dez pobízeni bleskem ku předu ae
hnal
Jezdec pohlédl před sebe kde
opodál jil prostíral ae let a změřil
vytřeštěným zrakem vzdálenost
jel ho jeltě od lesa dělila Nebylo
již daleko ale po zvláltním i za
chvění v alabioách koni poznával
Že za nedlouho ji! pod ním věrné
zvíře padne A za ním vidy blíže
blíže již ozývaly ae výkřiky ne
přátel "Ztracen" zahučel Chtěje ži
vot svoj co ncidrále oroditl —
poslední to povinnost vojínova —
vyBel pistole ze sedls Nebylo
jíž pomoci nebylo spásy Ne
přátelé měli lehčí koně a teď
když vyrazivle do roviny mohli
jeti vedle sebe a se předháněli
poiorovai ze no jil dostihují
Hoiurall již jejich výkřikům 1
kletbám Nebyli to Vláli — tím
hoře pro něho
Tichou nocí zahřměla rána ka
rabiny Kule letěla' kol hUw
prchajícího Slyšel j9j sviitěnf
vzduchem a otřásl se A zase sa
ním zadunělo a rachot výitřelu
dosnivši zmíraje mesi skalinami
Jeidec pocítil ti kfin pod ním se
sternu a unodi ihned co to zna
mená Kule ho zatáhla ai ne
snad smrtelní
"Sseta Mado&aat Jta jtltl mi
nulu a jsem zachráněni"
KůB klopýtl o káouo — Divoč
zajásali nepřátelé Zaduněla třetí
čtvrtá rána lezdec lil chtěl se
skočili s koni leč ten ae vzepjsl a
letěl zase dále Jezdec pocítil div
né teplo jež jtkoby se mu po celé
stran! těla rozlilo Jjylo to smrto
nosné olovo půlky jež bo za
sáhlo — Ale nezoufal neboť ne
daleko jii kynula mu spása Asi
na ato kroků před ním Již Černal
ae les a v dáli mezi korunami
atromft bělaly se v záři měsíce
světlé zdi jakéhos stavení A
kůň jakoby viděl In mezi těmi
stromy je záchrana napjal posled
ní aíly Dorazili do lesa a tak
na oksmlik unikli zrakům neořá-
tel kteří ae chystali znovu vystře
lit! Mezi stromy Ulály se dvi
cesty Jezdec ponechal koni vol
bu Za chvilku poznal le stí
hatelé se zastsvili Uvil na roz
cestí a uvažovali kudy se dátf V
tom kfifl osainllébo jezdce klesl k
zemi Uyl mrtev Na Itěstí byl
jezdec již připrsven ku ekoku li
nek by se byl dostsl při pádu pod
koni Odhodil plášť Jel mu pře
kážel na cestu a sám uskočil oa
druhou stranu Nebyl vtom roz
myal neboť k tomu nebylo času
byl to jen pud sebezachovánf
Nyní teprve zase ZMlechl duset
koní po cestl Ztratili minutu
času a ta minuta snad ho zachrá
nila Uyl! již jen asi na sto kroků od
nlho Přemýllel má li se dáti
lesem či má 11 vylézti na strom
Rozhodl se pro poslední V lem
lesa hmatal po kmeoi atromu veli
kána hledaje větev po níž by se
vyiplhsl vzhůru Asi ve výií ra
men nahmatal dutinu Strom byl
vyhnilý Nebylo času k dlouhému
uvažování S mritností a jakou
dodává odvaha zoufalcova vyli
nul se vzhůru i za okamžik na to
zmizel v dutině stromu
Byl nejvyllí Čss neboť v tom
již přicválali jezdci v plném try
sku Spatřili černé těleso na
světlé půdě
"Stoji" zaznělo velení a pět
koní vzepřelo ae kopyty
Tři jezdci seskočili koní -kleli
vlíchni
'Ticho ať slylíme"
Jezdci i koni rázem utichli ale
v hrobovém tom mlčení lesa ne
bylo alyiet ani iumotu kroků ani
praskotu větví Něco cinklo
"Prokletý" zabučel desátník
na jednoho vojáka
"Já nicl"
"Mlč cikánel"
A zase ticho Muž v dutině
stromu ani nedýchal Šavle kte
rou za sebou do dutiny stromu
byl vtáhl byla by ho málem pro
zradila "Ntmůle býti daleko Dal se
touto stranoui hle tde ctrath i
plálť Dva jeďte dále ty Jáno
ši podrž naSe koně My půjdeme
po leio stope mt se zde na po
zoru '
Uprchlík slyšel dusot dvou koni
a praskot suchých větví
Jáool chopiv se opratí opřel
ae o strom Tichým hlasem bru
čel ai jakýs popěvek smutný a
divoký jako ta noc —
Mul ve stromě přemítal nemá
li mu vpáliti ránu do hlavy Uyliť
od aebe vzdáleni oa piď jen dře
vem atromu llylo potřeba jeo
vitáhnoutl ruku z dutiny byl by
u(UiS{ jno mavu Stisknutí
kohoutku — a Jáool byl by jil
mrtvolou Leč cosi ozvalo se v
jeho srdci Uyla by to přece jen
iriíue a u t ve vilce aloči-
oru A pak — zdil by ae mu
podařilo uniknout] mititelůmř- —
SkrčU se a zatajit dech aby ho
Vraceli se jit ©ba rllcl
"Co lest? '
"Propadl ao do země Prokletý
Vlach!"
"Alespoň koni kdybychom byli
dostali Živého Dylo by pltadva
cet zlatých Co s tou zdechli
na '
UUI4 I
Kdosi kopl zlostně do koni a
něco zacinklo
"Hoj co to? Zlaťákyl Odškod
níme so"
"Na tři díly" ozval se Jáool
chtivě
"Pít je nás proklstý cikánil
Neumíl čítat?" zakřikl deaátník a
schoval sáček "Koidělfrno se v
táboře Mlčet o tom''
"Co teď?"
"Počkáme až s vrátí druií a
pojedeme zpět Nebudeme přec
honit vítr po pláni!"
"A sami - Ta hanbsl"
"Kdo za to může? Přivaž koně
ke stromu — — Ne — držme je a
sedněme Odpočineme"
"Kdo to byl?"
"Což já vlmí fttklíi Chyťte
no — a my chytali Nijaký dů
stojník ordonance Karla Alberta
lei nepochybně a depclíod Vlceo
ty kde nali vyhráli Ostatně —
dosud neutekl Nsle hlídky jsou
tu již všude kolem Jeliě dnes
ráno dorazí hlavní sbor k Veroně
Neproklousne"
"Ale nám uklouzli''
"Chytej si ho"
"liyl raněn Vsadil bvcli ae
že nese mou kulku v těle"
"A má je tuhle Měřil jsem
na koui Je to jistější 1'cčítsl
jsem že za Živého Člověka ly
nám snad víc dali než za'koně A
teď nám dají!" Zaklel a kopl v
bnlvu do zdechliny
"Nekopej koni Kůfi jako vo
jftk Kamarád"
"Tu na blízku le zámek Znám
to i doby manévrů Což abychom
bo tam hledali?'1
"Nesmysl Pit mulů TI by
nás pěkně uvítali"
"Hej Siylcli jste? Něco cvak
klo Kohoutek pistole"
"To kolečka v tvé lebce ciká
ně Na koněl Nali sa vracej!''
Uyli to oba vyslsní husaři kteří
volným krokem přijížděli Zasta
vili —
"Cikáo dobře alyŠel" řekl de
sátník "Ttďzasl Stůjte!"
Všichni pohlíželi pátravě vzhů
ru do větví atroraů velikánů leč
marni Neviděli ničeho Desát
ník jen aby své svědomí upokojil
střelil do větví a po něm zaboukly
ješti dva výstřely Pak vle zaan
ztichlo jeo listí ratolesti kulka
mi zpřerážené padaly k zemi"
"NeplaŠme veverky Sedat —
Pochodem!'' zavelel desátník
"cikána" Pronásledovaný zmi
zel v houltí
"Co teď?" rozpačitě ao ptal de
sátník "Nechrne ho tu ležet Pohan
cikání" navrhoval kterýs
"Ksmsrád" rozhodl desátník
"Ostatní ať i! vyrovná Honem
nebo čertem alo ležet ho tu nene
cháme" Jeden z vojáků seskočil bez od
mluvy a přehodil mrtvolu soudru
hovu přes sedlo jinému muži
I voj (jydram ho nejspíše
unese"
"Pochodem'' zavelel desátník
a malá tlupa hnula se ku předu
Zatím uprchlík kryle se houlti
ínami a temnotou spěchal dále—
Cítil hroznou únavu poraněná
noha bolela vlak vědomí le na
této ccstl závisí jeho bytí neby
tí dodávalo mu síly Po chvilce
stanul a naslouchal
Nikdo ho nepronásledoval —
Přece vlak musil rychle kupředu
sby snsd ho neopustily sily a on
neklesl v osamělém lese JJylť
dobře slylel le krajina hemží ae
již rakouskými budkami A jemu
nešlo jen o Život ale o něco co
voják cení daleko výše
Za nedlouho spatřil v nepravé
vzdálenosti mezi stromy kmitající
se svitlo Ješti několik kroků a
vyrazil z lesa Před ním prostíral
se pěkný psrk v jehož středu
stálo stsveoí v nimž i po tmi
rozeznávsl panské letní sídlo
Nehledej vrat přelezl nízkou
lídku aniž ho kdo pozoroval
Nebylo rsdno příliš mnoho lid!
zssvčcovsij d ) tajemství jež muž
ten a sebou ccil
Ocitouv se v zahradě stanul
blíže zdi a přemítal co dále čioi-
ti Viděl před sebou osvětlená
okna komnaty jejíž dvéřo vedly
na verandu Tam za těmi okny
někdo bděl Vle ostatní bylo po
hříženo v spánek Udící byl ne
pochybo! sám majitel zámku jútl
Vlach snad Šlechtíc Tomu mohl
důvěřovali Kdyby zaklepal na
bránu vzbudil by služebnictvo
mezi nímž by snad mohl býti též
zrádce V každém fřípsdé byli
by do jeho tajemství zaavčceoi
lidé o jichž spolehlivosti nemohl
být! přesvědčen
Nezbývalo než vylézti na veran
du a vniknout! dveřmi do osvětle
né světnice I kdyby snad so se
tkat a nepřítelem má zbrafl v ruce
i dvéře k ústupu otevřené za
sebou
Noční chodec provedl bez dlou
bčbo uvažování avůj úmysl a
hbitě vyšinul se na nízkou ve
raodu
II
Ale kdybych nebyl přesvědčen le
to vle mluvil jen jsko malé roz
marné dítě jež chce avé okolí
tkádlití musil bych tě nenávidět!:
musil bych — "
Muž se odmlčel Příkré slovo
nechtělo mu splynout! se rtů Ale
mlsdá žena odpověděla na Icho
vážná alova zvonivým smíchem
"Nu dobře tak dobře Je to
tvé Itěstí le vidí! na světě vždy a
vždy vle en tak jak viděti chceš
a ne jak ve skutečnosti jest Já
jsem i tím spokojená a víru tvou
ti neberu jen mne nenuť abych i
Já věřila jak ty ve své nevyléčitel
né nsivnosti věřit! se snsžíi"
"Lsurol" vzkřikl muž nolo hro
zivě polo prosebně — "Stokrát
jsem tě zaklínal nemluv mi tak o
věcech jež jsou mi neJsvětějŠÍ
Ženo lenol Což — pro boha —
v žijácli tvých nekoluje též Italská
krev což necítil to pokoření
svého národa jenž oa deiet pan
[stvi roztrhán musí tu i tam po
alouchat rozkazy clsáckých bar
barů?" "Kh eh vidíš můj drahý to a
těmi barbary aspoR kdybya m!
stále neopakoval Dovolávál ae
hlasu krve a sám — "
"Tvůj otec byl Vlach "
"Kakuiaoem byl cífahkým je
oetálem jemuž vale blouznění
bylo zločinem proti rozumu vděč
ností ! cílu A má matka byla
zpola Slovanka zpola Maďirka
Pro koho se tedy má len hlas krte
rozhodnout!?''
"Tvůj otec byl Vlirh if ba Je
ho neblahý osud 'jčiiil ďČast ě
otrokem jeho přfily — tys
Vlsika poněvadž jsi se narodila
pod naším nebem a Já jsem Vlach
CoŽ nevíl — "
"Ah vím vím Stokrát již
jsem to slyšela Důh tvůj je lio
hem mým či jak to atojí v písml"
zvolala posměšně "Ale takto
jsme spolu svatební smlouvu
nesjednall markýzi Cassgrande
jsem tvou ženou ale to jeltě ne 1
znamená le bych musila a tebou
souhlasit! i v takových věcech jež
hraničí na zločin čí na iílenství"
Laura hněvivě vstala z křesla a
popolcdl! kokou jala se Jako
rozmarné dítě jež neví na čem
by ti hněv zchladilo potrhávati
záslony Také warkýz vstal t
pomalu vážni vztyčil se před
svou ženou Jeho malá shrbená 1
postava jakoby byla vyrostla jeho
hluboké jindy nepříjemně polil
hávající oči zazářily svatým zápa-
lem a rysy obličeje jeho vzaly na
se výraz nezvykle ušlechtilý v'
Mladá Žena pohlédla na něho
A pět jezdců volným krokem
jelo zpět šavle zvonily o třeme
oy koně frkali a vojáci polonia
sitl zpívali a! maďarský popěvek
tak smutný a divoký jsko ta ooc
Když ae trochu vzdálili vynoři
la ae z dutiny ruka a pistolí
Dusot I zpěv v dáli utichl
Z dutiny vyhoupl se muž
Oddechl si a narovnával akrče
né údy
Dvěma kroky byl u svého koně
Nachýlil se nad ním a pohladil
jeho hřívu
"Ubohý Orlaodol DoiloužiPa
mi"
V tom pozvedl mul hlavu Dva
cet kroků dále tam kde lesní
cesta zahýbala sedil jezdec na
kool Uyl to voják jenl neposo
rovaol zůstal za ostatními Půlka
Jeho tahřmlla a již se řítil ku
předu Pronásledovaný skoti! oa
nohy poavedl pistoli — rána — a
voják a výkřikem spsdl a koně
Splašené iviře divoce se hnalo ku
předu sotva le proniilsdovaoý
mohl mu uskočit! a ctitv Pře
létlo zdechlinu a Ulilo dáte po
lomí cesti jil te mlítc slabí
ozařoval
"Uurál liurál" vskřikll vojácia
otrAtívl avi koni hnali se apěl
N§U iJe jta MtUéuo
V nádherní zařízené komnatě
letního sídla sedili muž a žena
zabráni v živý ba akoro rozčilený
hovor MuŽ z jehož rysů nebylo
snadno odhadnout! jeho věk
mohl být! asi třicet snad 1 čtyři
cet roků stár žena byla málo
přes dvacet On byl ošklívec ona
krasavice prvního řádu A hádali
se patrně jak mez! takovým mu
žem a takovou ženou ani jinak
býti nemohlo
Muž přes tu chvíli sklonil svou
neforemnou ežatou a mezi rame-
nami jeho vraženou hlavu nad pa
pír jenž na stole před ním ležel
I prstem po něm nervoso! přejíž
děl Žeos pohlížela na tyto jeho
projevy bnlvu a útrpným spolu
pohrdavým úsměvem Muž po
svedl k ní hlavu a postřehnuv ten
výraz jejího oka roslobil ae a hně
viví vyskočiv udeřil pěstí na
stůl Mladá dáma pohlédla na
oUio udiveně ale smála se dále
"Ano zlob se zlob a mol to
vis je plece jen k smíchu Vale
veliká Itálie vale republika anad
docela jeho avatostl papežem
Piem v čele Ah k smíchu a
přece mne la jil nudí poulvadl
pořád slylím tolél'
Mul vztyčiv st př#d nl polili
Jeje oi nl hněviví pravili "Ty
dobře vil Lauro jak ti miluji
udiveně pak mávla rukou jako
rozmařilé děcko a se zvonivým
smíchem odběhla ze světnic
iMarkýz po odchodu ženy nějakou
chvíli jeltě procházel se prudce
po světnici aby uklidnil mocné
pohnutí jež se ho bylo zmocnilo
pak usedl opět ku stolu Leč
marni snažil se pokračovat! ve
své práci Byl přilil roztrpčen
vida že jeho posvátné nadSení
pro věc národa u vlastní ženy do
chází místo porozumění jen vý
směchu A on JI přece tak milo
vali Ale vedle toho byl věci svo
body tak horoucně oddán že cítil
kdyby měl jednou přijít! do sporu
met! svou láskou k ženě a láskou
k vlasti dovedl by se I od Laury
odtrhnout!
Ostatně to vle nebylo mu ničím
novýmj tnarkýs viděl již dávno
le jeho žena nejen nesdílí jeho
přesvědčení o povinnostech k
Itálii nýbrž že je přímou nepří
telkyní strany jel osvobození ra
kouských provincií vlilských a
sjednocení veikaré Itálie se domá
hala Leč omlouval ji tím lo
byla dcerou starého jenerála Ji nl
sice původem byl Vlach ale vy
rostl v onom ovsdulí v olm! se
nevychovávají aul Vláli ba aa! ne
Ntmci nf bil jen Uakulaaé viroě
oddaní panující dynastii
i