JAN KLECANDA f
POD TÍHOU PRÁCE
Itom&n
"Chtěl jícní mluvili se svým
tchánem ' ohražoval se baroo
když uveden do pokoje setkal se
zde Vávrou
"Jo churav a požádal mne bych
za něho vámi pro cdnal záleží
tost jež vál tem přivádí'' uvita
ho inženýr
"Nu také dobře!" odvětil ba
ron nedbale a vrhl le do lenoŠky
"liudeme bií brzo hotovi Ne
musím vám povídali Že pfiebá
zim abych li odvedl tvou Ženu
jež nachází se ve vaErm domě"
"Hermína ovšem jest zde ale
pokud znám Její voli zůstane
zde"
"Její vůle v té vřci neplatí
řekl Edgar páaovitč "Ona jeat
mou ženou a její místo jest u
mne"
"Mýlíte se pane baronet jej
místo není u vás poněvadž vy sám
jste zpřetrhal všecky svitky
vrátil jste ji tak svobodu liž ona
se vzdáti nemíní Hermína zůsta
ne u svých rodičů a bude-li potře
ba bude le i soudně domáhali roz
vodu"'
"K tomu nikdy nesvolíml" roz
křikl se baron "Zapomínáte Že
má vole zde též platí"
"Nezapomínám ale vím žc
Hermína má plné právo žádati
aby byla i vámi rozvedena Vy
víte sám a nemusím vám phpomí
nati"
"Mýlíte se" prudce vyjel ba
ron "Narážíte li na mé odsoa
zení zapomínáte Že to nebyl zlo
Čin — A Hermína půjde ae mnou'
Vávra poznav že vyražena mu
byla zbraO chopil se posledního
prostředku — "Pane barone
počal zdvořile ale chladně "Pro
mluvme o té věcí rozumně jako
dva lidé již dovedou počítatil Že
Hermína sek vám nevrátí víte vy
tak dobře jako víme my proč asi
o to stojíte"
"unci aby ma zena byla se
mnou když zamýSlím začíti nový
Život" odvětil baroo opravdově
"Znám smýšlení vaší ženy a
vím že v opravdovost vsšich
úmyslů neuvěří" namítal Vávra
"Počítejme tedy i tím že rozluka
je nutná"
"Není nutná poněvadž já si jí
nepřeji I"
"NevyruSujte mne prosím"
řekl Vávra jenž se byl obrnil na
svého Švagra oprávněným rozhoř
čením "Zkraťue jednání jež
nemůže véstí než k jedinému kon
ci Vy potřebujete peníze — '
"Myslím že jsem ce vám s tím
nesvěřil ani vás o pomoc nežá
dal" vzpřímil se baron s brdoatí
jež byla posledním co mu ještě z
jeho lep&í minulosti zbylo
"Nebylo to poprvé— a konečně
jako vá5 příbuzný" — Vávra se
bezděky s ironickým úsměvem
uklonil — "smím si dovolili tro
chu důvěrnosti Řekněte tedy že
potřebujete penízel Kolik by tak
stačilo abyste si založil novou
existenci? Hleďte pane!"— Slova
mladého muže v němž opět cele
nabyl vrchu dobrý člověk zněla
nyní vřele "Jste oba ještě mla
dí Vy můžete se domoci posta
vení u úřadu vál stav vám vle
usnadní po dvou po třech letech
může býti vie zapomenuto a Her
mina jež měla vás opravdu ráda
vrátí se zase k vám"
Baron byl by chutě propukl v
smích leč rozpomenul te jettft v
pravý čas s kým jedná a oč bělí
"Máte pravdu1' řekl a jakoby ho
slova Vávrova opravdově dojala
sklonit hlavu "Patnáct dvacet
tisíc myslím le ty ml stačilo"
"Počítali jíme na více" upřím
ně odvětil Vávra ''Chceme vis
proliti o jiitou ochotu"
"Ah prosím prosím I' zvolal
Edgar a zbystřil sluch
"Nechci vám Činili výčitek ne
Ě a m
mam pravá rozsuzovat) kdo se
více prohřešil na druhém — "
"Oh prosím" usmál se baron
shovívavě "JJsvMi vás to pokra
ču tel Jste aksi advokátem mé
ženy i bez jakéhosi aermonu tu
tedy nejde"
Vávra jenž otřásl se až ošklivo
stí při cynismu spustlíka i těží se
jen přemohl aby mohl pokračova
ti "Nebudu zneužívali valí la
skavosti a prostě se vás ptám ko
utrpením prožitým stala se lepší
bytostí než dříve byla nebylo
souzeno aby v radostech mater
ských niila náhradu za zklamání
jež bylo ji manželství příneilo
Dítě přišlo sice na svět živé
bylo třetí den po narození pokřtě
no takte baron lídgsr obdržel
smluvenou cenu ale Čtvrtý den
zemřelo A Hermína jíi dítČtcm
jakoby byla vlečka Životní síla
ušla od té chvíle chřadla vůčihlo
dě Ty tři dny jež byly jí do
přány aby patřila na své dítě tak
ncznfl a roztomilé stačily aby v
ní probudily ženu a matku A
jako dříve když zoufali zradou
Svého milence a hrůzou pomýtlela
na to že má býti matkou jeho dí
těle tutila že to dítě budo nená
vidčti pro jeho otce a pro znamení
hanby jež vpáleno mu na Čelo
jež vyčerpávaly jeho pokladou to py Strojmiatr Dvořák starý
byl denní zábavy mladého svělá věrný dělník jenž v závodě slou
ka A dotlo tak daleko že otec Žil liž dlouhá léta atělil se xvláfit-
- i — -
blcchta konečně přestal ho přidr-lnl přími slsrého Šlechty byl Clo
íovati ku práci v továrně neboť věk dobří ale lehce oopudivý
w mm w
v pisárnl slovem I příkladem ka
zil mladší úředníky a v dílnách
kdo nejslarlím dělníkům nimiž
otec jeho mluvíval jako členy
rodiny projevoval lak nepokrytě
své opovržení že z toho byly váž
oé rozmítky jel starý pán boha
lými dary musil rovnali
Byloť v (Mírově nenávisti k
pracujícímu liju skutečně cosi de
inonického Vychování matčino
vložilo do jchó duto již jako dítěti
nechuť a pohrdání obcování i
uirontm ísugarcm do utvrdilo ve
vědomí že český dělník je ulitím
tvorem než on i na vojně u jízdy
mezi šlechtickými synky naučil se
lik budete Žádati náhrady za to že tk °y°' pociťovala le teprve tím již docela podřízený lid ceniti níže
v juty nedaleký den půjdete do
kostela a tam se zapíSete do mitrí
ky jako otec?"
lit I É M
"laxo oiccř' vzkřikl baron a
vyskcčíl v největSím úžasu z kře
ala "Opravdu jako otec? Já
mám tedy prince?" smál se hia
sítě
"Snad bude princ nebo prin
'i
dítětem umřelo jí vlečko
Na smíření a nový život l£d#a
rem nebylo již pomyllení neboť
ten zapadal stálo hlouběji a projo
vil při křtu 1 při pohřbu dítěte to
lik zkaženosti le Lidntka i Váv
rou nesměli ani živili v ní naději
na nápravu -—
b tichou oddaností lrpitclkyjcž
v utrpení svém spatřuje zaslouže
ný trest a smíření s Bohem I svč-
tem hlrděla Hermína smrti vstříc
Nevzpírala se úsilí lékařů jež k ní
z celého světa svolávali ale její
tichý úsměv pravil le ničeho již
nedoufá
A ! a a
A za několik měsíců odctia za
I y intL i _
pane své iednanll V'm u""cm v poaieunicn ne
v onen den za ivflilo" onimzificu poemu lounu
tm w mm tm t
smírní ae i udgarcn- icc nebylo
í ani toho dopřáno neboť len ho
nil se kdesi ve světě za tím čemu
říkal ttčatí
"Přijde-li a bude-li vám nějak
možno ještě ho zachránili znovu
uČiBte lak pro mou památku''
prosila v slzách s úsměvem jenž
nebyl iž z tohoto světa "Od
pusťte jemu i odpusťte i mněl
Byli jsme oba stejně vinni''
Když otec Šlechta s paní Lau
rou vrátili so z pohřbu a po od
chodu manželů Vávrových zůstali
sami dlouho mlčíce na sebe po
UH2CU Ubema vynořila se na
cezna kdož vil ' odvětil Vávra
sám nemoha se ubránit! úsměvu
"Vle jedno princ nebo prin
ceznal Uznáte přece že je to za
iimave tako v oné pohádce o
králi jenž se vracel z vojny a ne
věděl co ho doma čeká A já budu
míti dědice!"
"Zkraťme
Kolik Žádáte
podpis?"
"Pane Ivagfel Je to alavné
jméno a myslím Žc dvacet tisíc
není mnoho?
"Dostanete je pane barone"
Baron Edgar jenž pochopil Že
mohl vlastně Žádati více rozmrzel
se sám na sebe — "Ale to pouze
pro tentokráte" řekl se smíchem
"Podruhé budu Žádati více Po
chopíte že svou firmu tak laci
no — "
"Pane vale žena chybila jeď
nou snad pod vlivem ovzdulí do
něhož jste vy ji uvedl" řekl Váv
ra přísně "Ndí bude v domě
otcovském žiti jako poctivá a spo
řádaní žena — '
"U čertal To jsem tedy chybil
á neboť měl jsem žádati více —
Máte sic mé kavalírské slovo Že
podepíši — "
"Také my jsme kavalíři ač jen
kavalíři práce" přerušil ho Vávra
"Nebuda tedy smlouvali Dosta
nete třicet tisíc ale zárovefi pode
píSete revers že ať syn nebo dce
ra nikdy nebudete sc domáhat!
vlivu na jeho vychování"
"Ab pane! Vy chcete obrae
zovati má otcovská práva?'1 stavěl
se barou rozhořčeným
"Nehřejme odpornou komedii
pane barone Co jsem řekl bylo
mé poslední slovo!"
Baron Edgar chvilku díval se
bádavě na mladého muže pak
rozmysliv se náhle řekl sule:
"Kde je těch dvacet tisíc?"
"Mám je připraveny Prosím
zde Račte přepoČísti"
Baroo velkopaoským pokynem
ruky odmítl a na znamení důvěry
schoval peníze nepřepočtěoy do
náprsní kapsy "A těch třicet ti
síc ř"
"Buďte ujištěn že vás v pravý
čas zpravíme"
"Budu se již těšili" uklonil te
baron a povstav podával Vávrovi
dvorně ruku "HaČte vyřídili paní
baronce že jí gratuluji a le jsem
jí vidy k službám!"
Vávra jenl se při projevu tiko
vé mravní spustloiii al lachvival
oedovedl odvětili ani slova na
roiloučeaou a baron maji jil pe
níte v kapte smiiel -—
Za několik neděl po této roa
mluví darovala baronka Hermína
Život dítěti jemul mělo býti )mé
oo otcova tak dtase i přece au
lacioj zakoupeno Leč ubohá
mladé leně jel poslední dobou
než zvíře a dle toho s ním zachá
zeti A když doma mezi dělníky
již odchováni byli trochu k sebe
vědomé hrdosti nenacházel po
korné a podlézavé trpnosli i
jakouž so setkával u prostých dra
gouoú počal ten lid nenáviděli
tím více —
Vlak se mu za to také vlečko
děloictvo po záiluze odvděčovalo
kde jen mohlo projevovalo mu
svou nechuť čímž ovlcm napjetí
stálo rostlo Otec Šlechta nejed
nou zaso musil dělat! smírčího
soudce i že pícce jen byl to jeho
syn a on nedovedl ani uvěřili že
by mu Oskar úmyslně vyvolával v
závodě různice ncrozsoudil vždy
spravedlivě A poprvé po dlou
hých létech počalo se po závodě
Škeblově rozlézali bcjll nespoko
jenosti a nedůvěry Dělníci i
Maří a závodu oddaní počali svou
nechuť z mladého pána přenášeli
na starého
"Už přilil bohatne už není ten
jakým býval a my mu nejmo už
také ničím jiným než otroky"
zahuboval si jeden a druhý hned
ochotně přikládal polínko: "Nu
vlak kule by byl ten mladý sebral
tu nenávist k nám než Joma? Ale
starý jo chytrý a dovedo se i tím
zatajit!"
Švagr Oskarův inženýr Vávra
mysli současně ona poslední alova ovšem vždy poznal na Čí straně je
nešťastné dcery A oba řekli si v vina a naléhal nejednou aby byl
duchu Že i na nich tkví část viny mladý světák z továrny nadobro
na neblahém osudu jejich dítěte vzdálen Leč v té věci nedovedl
Nepromluvili ani slova alo oči u svého tcháoa ničeho zmoci ač
H štět a a I II a a ba a a J
ma tez zauiy norka lizy a stiskem mak mel na neno veliký vliv a
ruky pověděli si vie co cítili
XV
Po smrti dceřině stala se a to
várníkem Šlechtou veliká změna
Zdálo se jakoby rázem byt o de
set let sestaral jakoby ho byla
opustila všecka energie ano i ra
dost z práce jež ho dosud tolik
blažila Byly to výčitky svědomí
jimiž sama sebe trápil
Paní Laura ač mohla si nad
mrtvolou dcery o pohřbu oči vy
plakat! a ač bývala Hermína jejím
miláčkem potěšila se rychleji a
výčitky svěďoiiíji příliš netrudily
Bylať ve všem stejně povrchní a
tak ztrativši jednu dceru a potře
bujíc přece někoho ku komu by
přilnula avou mateřskou láskou
hledala potěchu v rodinném kruhu
Vávrových
Zde bylo ovšem tak utišené
teploučko ničím nekaleného ro
dinného štěstí že i otec Šlechta
rád se sem utíkal když mu tnraii-
vý vítr slarostf o to co bude dá
le příliš ostře zadul do duše
Továrník Šlechta s hrůzou po
hlížel na svého syna Oskara jenl
stal se tak dokonalým větropla
chem a otrlým světákem le ne
bylo jil molno ntčítn působit! na
jeho cit Vlak I paol Llura po-
mávala le vychování jtl byla
synovi dala nese ovoce jeho! se
byla Dik Jy nenadála
Milostné pletky jel mívaly sa
následek pohottlivé výstupy di
voké orgie po olchl vracíval se
Oikir al sa dne domů ¥ stavu
politováol bodaém liiiirdnl hry
prosadil vždy co prosadit! chtěl
Starý Šlechta přes všecko své do
ssvsdní zklamání nepřestal věřit!
v kouzelnou moc práce jež blaží a
šlechtí toho kdo se jí oddal a ují
šťoval až se Oskar ještě trochu
vybouří že i oo — jtl) o přece
syn jeho krev — bude JObrym
Člověkem
Vávra ovšem dobře věděl že
zde je již všecko ztraceoo leč
obávaje se aby snad ve starém
pánu nevzbudil podezření že jsou
to sobecké důvody pro něž chce
Oskara vypudit! ze závodu příliš
nenaléhal
Na neštěstí musil inženýr Vávra
vtdanti se nadeisidouu z 1'rany a
vydat! se na cestu do ciziny aby
uchránil távod velké škody která
mu hrozila Všecka tíha stsroMÍ
dopadla nyní na slsrého Šlechtu
jenž jsa poněkud churav ze své
pisárny skoro ani nevycházel A
chtěje míti klid při své práci po
Osksru se ani neohlédl
Mladý mul nevěda jakým ji
oým způsobem by si zpříjemnil
čas ktirý dle otcovy vůle byl nu
cen strávili denně v závodě cho
dil po továrně a dohlížel na děl
nictvo při černi popouštěl uidu
své vojenské choutce roikřikovati
se na kaidého kdo mu přisel do
centy
Jednoho dne itilo ae le Oskar
rotmritn a nevyspaly po vesele
Hfivené noci byl obsvUllě v tý
rivé a rvavé oili ll A nešťastnou
náhodou lamltil do strojírny kde
iil několikráte před tlm byt vyvo
i _ ft a á
11 tvou svévolnosti ostré vytu
Znaje svou povahu a nechtěje
křičeli so s mladým pánem dosti
dlouho mlčel k Jtho týravým vý
Čílkám až konečně mu přece do
Šla trpělivost a on počal Oskarovi
zostra odpovídat
Na křik který ao v strojovně
ozvsl sběhlo se několik dělníků z
vedlejšího oddělení již zvědavě
atanuli u dveří
"Dobře mál Dvořákul-Ncdej
ae — Nač bychom tuhle to měli
snášeli?" — ozývaly aapovzbuzu
jící výkřiky smělejších
"Po své práci děto holoto že
bráckál" rozkřikl so na ně pánovi
tě Oskar
"My nejsme holota ani žcbrácil
A takhle i námi nikdo mluviti ne
smí'1 vykročil Dvořák vyzývavě
proti mladému Slechlovi
V Oskaru probudila se vojeniká
krev důstojník jenž jo zvyklý
ksždý odpor na místě ztrestat!
Šavlí
"Marš po avé práci psino čo
skál'' rozlítil se na strojmistra a
aby dodal slovům svým důrazu
chopil se železného prutu jichž
tu dosti leželo
"My nejsme piil'' vzkřiklo ně
kolik hlasů a v tom již Oskar po
drážděn ještě víco vzdorem Dvořá
ka udeřil ho železem po hlavě
b výkřikem skácel se starý děl
nik k zemi
"Krev! Krevl Zabil Dvořáka!"
volali diváci vrazil! do strojov
ny "Zabte ho kluka I" vzkřikl
kdosi a jil hnalo se několik mužů
po Oskarovi jenž oháněje se
prutem couval po zpátku
"Stůj pro Boha!" zazněl zdě
šený výkřik leč v tom již Oskar
letěl do výše —
Pfiblížilť se nešťastník řemenu
transmise Stroj chopil ho ne
odolatelnou silou za kabát vynesl
ho nahoru i zase dolů — Dělníci
hrůzou vzkřikli a zapomínajíce
kdo tu před nimi vrhli ae někteří
ke stroji aby ho zarazili
Leč bylo již pozdě —
Stroj zaražen a mladý Šlechta
či spíše hrozní zkrvácená kupa
masa hroutila so k zemi
S hrůzou pohlíželi dělníci na
syna svého chlebodárce
Někteří přiskočili aby ho z pod
stroje vytáhli Položili ho na vel
kou tabuli aby sn přesvědčili že
již vypustil ducha A nyní atáli
tu všichni jako oněmělí zdrceni
hroznou událostí pomýšlejíce na
zodpovědnost avou i na zármutek
jaký připravili starému pánu
Zaražení stroje a výkřiky jež
ozývaly ae ze strojírny a náhlé
pak ticho vyvolalo pozornost po
celém závodě
"Něco se tam stalo" letělo od
úst k ústům a kde kdo zanechal
práce a spěchal ke strojovně
Starý Šlechta povšimnuv si že
stroje v tak nezvyklou hodinu za
staveny vyhlédl z okna co se dě
je Podivný ruch a sbíhání dělní
ků svědčilo že stalo se nějaké ne
štěstí
Továrník rychle vyběhl a sešed
po schůdkách spěchal přes dvůr
ke strojovně
"Co je to? Co se stalo?' volal
jil zdálky
Leč nikdo neměl odvahy odpo
vědět mu k té otázce a říci mu
celou hrotnou pravdu Lidé ae
rosstupovali aby měl volnou ce
Mu M na prahu strojovny vthlse
mu kterýs dělník vstříc
Milostpane pro Bohal Ne
choJte Um I"
"Pusťte přece Musím vidět!''
a Mechta odstrčiv dělníka velel
do strojovny
Ilromý pohled divadlo jel ne
mohl ihned pochopili čekalo sta
lého mult kdyl vlt do poouié
místnosti
Vfc?uéai