10
MNKLECANDAl
ierwtatisessfrT
POD TÍHOU PRÁCE
llomAn
Nakolik dnů po šlechloví dI
vratu z venkova právě když to
várnfk rabráo byl cele do avé
práce jíž nyní i vrozenou mu 21
vostí zaie cele věnoval zakle
páoo na jebo dvéře i dovnitř
nečekaje vyzvání vrátil baron
Edgar
"Ah Edgare! Vy?" zvolal to
várník a zapomenuv pro překva
peni nad Km nenadálým přícho
dera na vlečku trpkost pokročil
zeťovi vstříc aby se ním objal a
políbil Lei pohlédnuv na baro
na zarazil le
Edgsr jcož byl do světnice
vrazil kloboukem na hlavě
likmo naraženým odbudil klo
bouk nedbale na stol a itil tu
nyol rozkročen jako ílovřk jenl
je li vědom ze nestojí doit pev
ně Otevřel tchánovi avé náruil
a imál te jako opilec
Továrník zarazil te v poli ccity
a díval ae na tvého zetě uitroule
"Kb to je mi tuze dlouhé če
kánil" zvolal baron roimrzen
pohledem tvého tchána a vrbl ae
ďo křeila "Čekal jiem věru lep
íího uvítání"
"Leplího uvítání? Viděl jíte
přece že jiem vál chtěl ardečně
uvítali" řekl Šlechta "Ale vál
zevnějšek a způsob jak přichá
zíte "
"Nuže — mój zevnějiek? Je
přece bezvadným jako vždy Leda
Že mám kravatu trochu na klivo
což dlužno omluviti když nemám
ženulku při tobě aby ji upravila
A že přicházím doit veiele a ne
doit pevně Hojím? Setkal jiem
te tu i několika itarými známými
a tu pochopíte Že ie na nějakou
tu láhev nehledí Hlavní věc že
jiem tu a že le na vái milý pa
pínku pranic nehněvám'
"Skutečně? Oh vy jíte přilil
laikav milý zctil Ale nechtěl
byste mi inad říci proč byite ae
měl na mne vlaitně hněvati?"
"Ob na to je doit čaiu" amál
ae baron "Především věci pří
jemné Dovolte abych vám gra
tulovali'' "Gratuloval? K čemu?'' nutil
le Šlechta do přímého tónu
"K čemu? U všech všudy což
to není doit velikým štěstím itáti
ae pánem tam kde doaud vládli
Schlachteolohnové?"
"Ah takl Nu pokud se toho
štěstí týče byl bych býval rád
kdybyste mne jím byl ušetřil Je
vidět že aipoB poslední pán ze
Scblachteolohoů tam hrozně Spat
ně vládl neboť je to vlečko vy
mrskané a zanedbané až běda"
"Pod valí pevnou rukou ae to
jistě zvedne" odvětil baron a po
aměfinou úklonou
"Doufejme" ledově řekl továr
ník "A kde máte Hermínu? Šla
snad přímo k matce?'
"Hermínu? To vy se orné ptá
te?" vyvalil o£i baron "Přisel
jsem pane šlechto abych baron
ku odvedl tam kam patří totiž do
svého domu —"
"Jak žet Vy hledáte Hermínu u
nás? Což nepřijela s vámi?" vy
děsil se továrník a vyskočil se
židle
"Ne skutečoě nepřijela Odce
Kovala přede moou — abych ne
musel říci Že mi utekla" se smí
chem dodal baron
"Mi dcera le vám utekla? '
"Ano tak se tomu fiká mezi
sproitlími lidmi Já myslil že se
uchýlila k malince Ale nyní kdyl
ji sde nenacházím počiai ta hi
storie býlí romantickou"
"Romantickou? Prosím vás
mluvte sfcttloiji"
"Nula budu Vy jste otec sít
stane to mcii námi v rodial AI v
Monaku si o tom vlichol lidé le
ptali le ml utekla milloem''
"Pro Boha co to mluvíte?"
svolal Šlechta popadaje ae za
hlavu
"Ob oh netřeba se tsk rozčilo
vali starý pane" smál se cynicky
baron "Není tu posud ale jistě
brzy přijde Nabaží se A zatím
tedy počkáme na sličnou kajíc
nicl" šlechta strnule pohlížel na
svého zetě
"A to pravíte ae smíchem? Vy
její muž?" yrazil ze sebe ko
nečně "Nu což papál Mám snad pla
kali? Nejsme přec malé děti"
"Člověče což u vás nejsvětějlí
svazky nejsou ničím?" horlil to
várník
"Oho pane Šlechto' stavěl ae
baron uraženě a zvedl se dosti
pracně z křesla "Za to že moe
vale dcera tnad s jiným oklamala
vy jeltě mne zahrnujete výčitka
mi? A docela mi fikáte: člověče)
Místo co byste mne jménem avé
rodiny prosil za odpultěnl? Ale já
oepřiiel pro kázání nýbrž pro
svou Ženu Není tu — dobrá
počkáme až přijde k rozumu a
vrátí se Zatím dovolím ti svého
milého papínka požádali o malou
zálohu Bude to jako malý do
platek na kupní cenu mého pan
ství jež věru mezi bratry stálo za
víc"
Drzost tato a způsob jakým se
Edgar hlásil o peníze vyčerpaly
úplně Šlecbtovu aílu sebezapření
Kozčiien a zlostí i lítostí se třesa
pokročil baronovi vstříc a ukázal
mu na dvéře
"Pryč odtud neatoudný Člově
če! Jako má dcera vás nechce
znáti neznám vás ani já"
"Ob oh" stále se smíchem vo
lal baroa "Takhle mluví otec se
synem?"
"Neuznává-li vás má dcera za
muže pak přestal jste býtí i mým
synem pane barone"
"Znamenitá logika věru zna
menitá To není zlé Dceruška
mi uteče a papínek místo co by
moe potěšil a otevřel mi srdce i
pokladou otvírá mi dvéře Což
mohu já za to Že mi Hermína
utekla s jiným?"
"Nevím co se mez! vární událo
sle buď jak buď vy jste vinen
poněvadž muž mi býti strážcem
domácího Štěstí A Hermína jistě
bez příčiny vás neopustila Ale
pokud mezi vámi nezavládne po
měr jaký ml býti mezi mužem a
ženou ani vy ani ona mi nesmíte
na oči"
Baron Edgar jenž zatím byl již
valně vystřízlivěl vycítil z řeči to
várníkovy Že by byly další poku
sy mamy Přece však se vzchopil
ještě k výhrůžce "Nu dobře já
tedy jdu ale vrátím se sem s po
licií abych hledal svou zpronevě
řilou ženur
A vida že ani tato hrozba ne
účinkovala narazil si klobouk a
odešel Otec Šlechta ještějse ne
vzpamatoval ze svého ohromení
když přichvátala paní Laura
"Edgaři Baron prý je tu?" vra
zila skoro radostně do dveří —
"Kde je? A Hermína?"
"Tamt Poslal jsem ho odkud
přišel řekl šlechta chladně uka
zuje na dvéře — "Vyhnal jsem
tvého barona" procedil skrze zu
by pojat hořkosti i proti své
leně
"Jakle? Vyhnal? Svého teti?
Mule své dcery? — A Hermína?
Kde je Hermína? Proč nepřišla s
ohr
šlechta poioruje uleklo! avé
!oy doni leirol jl sdllil co se
byl od barona hdgara dosvědll a
psal Laura spínajíc rucepropukla
v hlaiiiý Qlftlf nad haobou jel
rodinu jejich stihla
"Eh jdi mi jdi" hněval teto
varnu Co nám konečné po
tom co lidé řeknou? Hoilí je co
bude teď s Herrntoou a jak to vše
jednou skončí"
"A Hermína kde jest nevíš?"
ptala se paní Laura posud
slzách tonouc "Což ti Edgsr
nepověděl?"
"ftekl jsem ti přece že sám
neví Jinak byl by ji nehledal u
násl Ostatně — je-li pravdou Ic
utekla avému muži s jiným pak
dobře udělala žo se vyhnula
otcovskému domu neboť mně
pod střechu nesmíl"
"Václave pro Boha co to mlu
víš? Vlastního dítěte byi ic zří'
kal?" vyděsila se psot Laura
"Vlastního dítěte jež tsk těžco
se prohřešilo na svých povinno
stech — anol ftekl Jsem již Ed
garovi a opakuji to tobět Nikdo z
nich nesmí mi vkročili do domu
pokud se nesmíří a nezsčnou nový
Život"
"A což není li Hermína ničím
vinna? Jak můžeš ji odsuzovat}
dříve nel jsi ji slyšel? Znáš přece
barona a dovede! si představili
jaký Život s ním měla"
Šlechta pohlédl na ženu s vý
čitkou Chtěl cosi říci lečtŽclelo
se mu zsrmoucené matky a odml
čel se
"Ach má drshá" ozval se ko
nečně "myslím že my oba ho
přilil málo zoáme a Že je horší
než jsem se kdy i já domýšlel —
Leč aai to Herminu neomlouvá
Potřebovala li ochrany měla ji
hledati u svého otce potřebovala
li potěchy měla přijít k tobě k
matce a ne vrhati se v náruč bří
cbu a hanby"
Oba manželé sklíčeni zármut
kem na dlouhou chvíli se odmlče
li Paní Laura jež s počátku
myslela více na lidské řeči než na
provinění dceřino a osud jenž ji
asi čeká pohlížejíc na svého mu
že poznávala a vyciťovala Že zá
rmutek jeho je hlubší A postřeh
la i to že jednou nebo dvakráte
pohlédl k ní a chtěl cosi říci Vy
četla mu v očích Že to asi měla
býti výčitka jimiž ji jindy když
Šlo o malé věci dost bodával jež
však dnes smlčoval nechtěje ještě
více rozdírat srdce matčino
"Ubohý muži" řekla rozlltost
něna a v návalu vděčnosti cho
pivŠi ho za obě ruce "Vím dob
ře co jsi mi teď chtěl říci a co též
plnou měrou zasluhuji Ano jen
já sama svou krátkozrakostí svcu
neblahou zaslepeností jsem to vše
zavinila"
"Eh je-li kdo vinen" hleděl ii
potěšiti šlechta "jsme to my oba
rovnou měrou"
"Ne ne Jen já sama Hleď
na Lidušku jaká se z ní stala roz
šafná žena a to je jen tvou záslu
hou kdežto já — "
"Netruďme se tím matko My
slili jsme s dětmi oba dobře
Ostatně dá Bůh že u Hermíny se
ještě vše k dobru obrátí jen kdyby
on ten Člověk měl více rozumu a
— cti"
Po chvilce trapného opět mlče
ní vzchopil se Šlechta z křesla a
přistoupiv blíže k ženě vzal ji po
dlouhém čase opět do náručí Tak
mu jí bylo líto kdyl jt viděl za
rmoucenu a zarcenu ze nieaei li
potěšili-
"Netřeba si tu věc tak přilil
bráti do hlavy" domlouval jí tik
vlídně jak ho jíl dávno neslyšela
mluvili "Kde jsou děti bez po
dobných přeháněk nikdy nebývá
Máš to v kaldé rodině A my nyol
byli přilil šťastni přilil se nám
dosud vlo dařilo Musil I na nát
osud vspomeoouti nějakým klít
kem a máme i lak dosti ridosti
"Ah věru" roijamila se pani
Lavra "Je lu Lidulka a Oskar "
"Oskar Oikar" opakoval po
ol pao Šlechta v myšlenkách a
sachtuuřaoi tvá) jtho svědčila le
ho vspomloka oa syna přilil opo
Ulila
"Nu proč ji li tsk tawiiSiU
naléhala na něho paní Laura jíž
tato změna neulla "Z Osksra
přece stal se dokonalý důstojník a
konečtě— ty jeho malé dloužky"
"Patři li k dokonalosti milost
né pletky a hazardní hry pak
ovlem je nál syn vzorem dokoná
lostil" řekl továrník trpce "A ty
jebo dloužky? Nu malé sice ne
jsou ale konečně jsem se i s tím
již smířil a doufám že to má po
kladna přece jen beze Ikody sne
se Jen aby s té strany na nás
nepřišlo někdy něco horšího —
"Jsi přestrašeo tou jednou ra
nou jež nás stihla — "
"Ne nemohu se nikdy ubránili
obavám v té příčině" zasmušile
si vzdychl Šlechta "Oskar mi
příliš dlouho chodil k baronovi do
fckoly A víš že se (lkává Že ne
štěstí zřídka kdy chodívá samo"
Paní Laura chtěla cosi odpově
děti leč v tom zaklepáno na dvé
ře a hned na to zjevil se na prahu
ten o němž byli právě mluvili
"Oskarel - Mé dítěi" svolali
oba rodičové současně a pokročili
příchozímu vstříc Paní Laura
vrhla se synovi do náručí sle
Šlechta když se Oskar z objetí
matČioa vybsvil dosti chladně
otevřel mu svou náruč
"Vítám tě synul Překvapil jsi
nás" řekl jaksi stísněným hlasem
"Právě nyol jsme s matkou o tobě
mluvili Ale cožo přicházíš takto
— v civilu?"
Paní Laura jež pro radost z
nenadálého příchodu synova tuto
okolnost přehlédla podívala se oa
Oakara poněkud znepokojeni
"Ah tatínek mne vítá s výčit
kou a já myslel že právě tobě
bude milejší tento oblek na mně
viděli než nenáviděnou unifor
mu" odvětil mladý muž
"Když jsi se již tomu stavu vě
noval rmířit jtrm se s tou uniíor-
M
mou' Ui b inta "Kiklvaji íe
šat dl kí u c4 ale Člověk dodá
cť Lu ým vlastuí ii jednáním
Ni - ijť
"ji j'' i pakoval mladý muž tro
chu rpackh jež uažil se zs"
krýn hnilým lóotm hovoru —
' fťk u to hned ba poprvé Já
j in tcho vojaočcoí zanechal —
Z echutila se mi ta piráda a vrá
tím ba zase k tomu povolání Jež
jsi mi byl ty uičil"
továrník pfekvatcn pohlížel
na syna nedůvěřivě — "Jak že?
Tobě se vojaočina znechutila a ty
sám žc ji — "
"Vzdal se důstojaické hodnosti
— ano otčel A doufám že jsem
se tím tobě jen zavděčil"
"Ob tys myslil při tom na
svého otec?" zvolal továrník hoř
ce "Těžko mi to věřiti Tys
byl zbaven své hodnosti Oskarel''
"Kam to myslil otče?" uraže
ně ozval se mladý muž "Já sám a
se ctí složil jsem důstojnickou
šavli i portepé A doufám že ve
tvé pisárně a při práci najdu spí
še po čem toužím"
Šlechta jenž přel brejle bystře
zadíval se na syns vycítil z jeho
řeči že nemluví jak cítí "Ahty
— oprsvdu? Ty a v mé pisárně
při vážné práci?"
"Nu douíám Že se přece v na
šich závodech najde pro mne
vhodné místečko?" řekl Oskar
trochu zpupně popuzen ironickým
přísvukem otcovy otázky
"Místa doit i dost práce" řekl
šlechta jenž byl nyol skoro utvr
zen v svém podezření "ale mu
sím tě upozornili Že já ve svém
závodě zaměstnávám jen řádné a
poctivélidí"
"Otče takhle se mnou mluvíš
na uvítanou?" vypjal se Oskar
urateně a paol Laura tél vyčíta
vě pohlédla oa mule
"Mlč matko! Mlč a ocmysllle
mu chci křivdili Musím vlak
dříve vědéti pra jakou příčinu
vídal se své Uduosti a nabude li
nám jtho přítomnost v otcovském
domě k haubi — Pravil ledy le
jsi Id dobrovolní?"
"Ano ji lim a dobrovolně A
přiznávám se byly v tom ženské
pletky — "
"Tedy přece?" '
"Ah věc u nás vojáků zcela
viHfini linu in u r r i w m hhiii v
i mim usvficf ii bia n niriiT iin"
u vi ai nituv vij atv w m # v
mluvívá — "
'A o tobě se tedy nrluvilo?''
"Nu jsme jen jednou mladí a
nudný Život v garnisoně nutno ai
sladili jak to právě možno Měl
jsem nehodu a abych vyhnul se
oplctačkám vzdal jsem se hodno
sti -"
"Jinými slovyi lei jsi sám aby
tě neposlsli Kvitoval jsi —"
"Ano tak se tomu říká Kvito
val jsem ale se clí Ale teď již o
tom nemluvme jsem příliš una
ven cestou a hladov — "
"Pojď tedy dítě! Pojď!" hledě
la paní Laura zakončili trapoý ho
vor "Tatínek je dnes v nedobré
náladě — "
"Jdi tedy jen jdi sle domluví
me se o té věci ještě" řekl lovár -
olk sám již toule po lom aby
zase mohl pustili se do práce jež
oa něho čekala "Pravíš že jsi
kvitoval se ctí ale mé pojmy cli
se trochu snsd liší od toho čemu
jste vy tam říkali čest"
Paní Laura hojíc se sby snad
ještě nedošlo k nějakému výstupu
odvedla sjna a zanechala Šlechtu
trapných myšlenkách o tom
jaké nehody valí se na jeho dům
"Musilo to tak přijdi musilo"
vzdychl ii trudně "Příliš pozdě
poznávám ivé děti jichž jsem byl
potud neznal"
XIII
Návratem Oskara šlechty jako
by se byla spokojenost z otcovské
ho domu jeho nadobro vystěhova
la Mladý muž jen několik prv
ních dnfl po svém příchodu dovedl
se přemáhat! a stavěl se jakoby
zcela vážně pomýšlel na plnění
povinností mu uložených
Starý Šlechta přesvědčiv se Že
Osksr na vojně skutečně nedopu
stil se žádného překročení trest
ních parigrsfů a jen lehkomysl
nými kousky svými donucen byl
zříci so hodaosti důstojníka smí
řil se se synem a vykázal mu
místo v úČtároě svého závodu
poněvadž pro službu technickou
neměl dostatečného odborného
vzdělání A mladý pán na ně
hož léta na vojně ztrávená neměla
žádného příznivého vlivu pokra
čoval tam kde byl před časem
přestal Práce ae mu protivila
pisárenské ovzduší bylo mu ne-
snesitelno Jak ieaom mohl stra y
til se ze závodu a nejmileiším tav 1
stem byly mu kavárny hostince a
jiné zábavní místnosti z nichž
vracel ae domů často až k ránu
ale nikdy ne dříve pokud posled
ní krejcar neutratil
Otec Šlechta když náhodou na
synovy spády přišel zle se horšil
leč nyní nedovedl již otcovskou
autoritou ničeho apra víti poně
vadž syn — jak Oskar sám říká
val — otcově metle dávno již byl
odrostl Leč toulky jeho a mar-
notratnictví nebyly nejborším
zlem Oskir v jehož povaze
bylo cosi zlomyslného Škodolibé
ho velice rád ztrpčoval Život
všemu svému oko'l a zejména
podřízeným lidem a byli to zvláště
dělníci jeho otce na něž měl spa-deuo
Jíl jako dítě naučila ho matka
pohlíželi na dělnický lid i pohrdá
ním jaao na placené otroky Na
vojně se náiory jeho v tom směru
jen utvrdily a jeho nechuť ke
vlemu české mu stoupla Dělnictvo
bylo mu jen českou tmou pro ni
měl jcu osdávky itěll se přemá
haje aby je časem neprivátel i
násilími je mu I byl uvykl u vojska
Z loho doháieto čsMok tunu-
loitcm při nich! otec šlechta neb
Vávra munli býti roisudlmi meti
podtlieoými lidmi a Oskarsnu
)nl byt tldy viaotktm
t
