V-
JAN KLECANDA t
POD TÍHOU PRÁCE
ltomAiit
"Ne nepújdemel" řekla Her
mina rozhodoě ''Umínili Jiem
I že jii nikdy nebudu ho tnepo
kojoviti lakovými požadavky
Nebylo by to ostatní nic platoo
poněvidž ani největlí peněžitou
obiti nedá le zakoupili co nám
chází k manželikému Itěttl
Edgir — lei ocelíme toho ridčjil
K čemu bych kalila tvou iťistnou
veselou mysl Tvůj mul je vzo
rem Šlechetného Človtka — "
"Opravdul Ou je velice dobrý"
rozjafila te Lidutki zipomlaijlc
oa trudy lettříny "čím více ho
poznávám tím více ho mám
ráda"
"Vlak i on má doni příčin aby
byl i tebou tpokojeo A já kdyi
tak v duchu porovnávám lebe i
tebou "
"Neporovoávcjl K čemu by to
Dylo? Mám i já ivé chyby"
"Lehko řícií neporovnivej ale
těžko le ubránili kdyl te mi
vtírá myileoka 2e i já neiu čátt
viny na oilem rodinném nelíčili"
"Nelíčili?" zvolala Lidulka
uleknuté
"Nu ano nelíčili oeboť kde
není vzájemné látky a úcty kde
není lléití a ipokojcnoiti lam
přece je domovem nelíčili cejmé
oa kdyi hrozí nim i hmotná zká
za Vidím jíž že nati velitelé
poženou nái do dražby a pak
jíme oa mízioě A co bude potom
l Edgarem i te mnou nevím"
"Oh ne tak diicao vie doipěti
oeimil" fekla Lidulka Živi "l'o
žádám ivého muže aby v té včci
byl proitfcdníkem a on a tatínkem
učiní zajiité vie aby vám zicho
vali vál majetek"
"Nál majetek" vzdychla Ma
mina i trpkým áiměvem oa rtech
"Edgar lám le tím netají že jíme
předluženi až do poiledoí taiky a
že kdyby doílo k prodeji nebu
dou vlichni velitelé uspokojeni V
tom oedá ae již nic dilati"
"Vidli přilil černě -"
"Nikoliv Vidím zcela dobře a
jasné Nezbude již nic než ne
chat celé to Cervotoíínou prožrané
tavení ipadnouti a pak — "
"Nuže pak?" ptala ae Lidulka
dychtivé všecka poitralena ledo
vým chladem ivé aeitry jenž
ivědčii o tom že mluví z hlubo
kého přeivčdiení
"Co pak? Nuže buď oái ty
troiky pochovají oba dva nebo
bude míli Edgar dosti síly aby li
založil ivou vlastní prací novou
existenci"
Lidulka bezděky opakovala po
eitře ilova "svou vlastní prací''
"Divil se viď? A nepcebopu
jel aii jáká práce by to mohli
být i již by můj rozmařilý muž
zisttl Nuže na Itěstí je baro
nem a lidí jeho rodu se v úřadech
ani neptají dovedou-li co Pouhé
jméno staií aby mu zjednalo po
stavení jakého se prostý ílovtk
mčlťantkého rodu teprve po dlou
hých studiích a dlouholetém Ce
kání domůže Leč pochybuji i o
tom že by můj muž dovedl po
užiti tohoto nespravedlivého pri
vilegia svého stavu"
Dylo to poprvé snad v Život
co líermíoa takto mluvila o Uech
tielví jeboi si dosud tolik vážila a
Lidulka poznala i toho jsk lilu
boké jest její virulenL "Doufej
me Že k tím nejhorlím koocůro
přece nedojde" tekla lby sestru
polělila "vždyť je tu jeti! tvé
véno jel jíte potud celé nedostali
a jil úrok a něho itičl oa cell ži
vobytí" "Ah živobytí livobytl" po
vidychli Hermína btsasdljal —
"jtivobytl — la není jelte Itvot
jaký male človtka učinili IťaM-oýu"
Několik dna po tomto hovoru
inženýr Vávra k naléhání své žl
outky již nedovedl ničeho ode
přít! zalel k bsronovým na ná
vltěvu Šel jak mu bylo uloženo aby i
baronem porokoval o tom byloli
by možno předejiti úpadku a pro
deji Edgarova majetku A nebrá
nil le celkem mi mnoho tomuto
úkolu neboť jcdnilo aejmu předa
vlím o to aby rodinu lejméni
tvého tchána uvirovai takové za
rmucujícl nehody Ostatní byl mu
i baron přes vlečky svá vady dosti
sympatickým oeboť Edgar tro
chu c ostychu před mladým mu
lem jehož převahu cílil trochu
léž z vypočítavosli choval se k
Vávrovi vždy velíce roztomile
Let přei to se Vávrovo poslání
nezdařilo- Baron Edgar jenž
živý svět byl by nedovedl ie niko
mu ze ivých svířitl a pravým sta
vem ivého jméní lby zkrátil ne
pfíiemné mu jednání stavil si
ikoro uriženým a div že svakovi
neřekl aby se staral o své vlastní
záležitosti a nepletl ia do cizích
když o to nebyl požádán
Když inženýr zahanben i ura
žen opoultil bsronovic dům do
honila ho na schodech Hermína a
přiměla ho lby a ol lei do za
hrady "Vím co váa asi přivedlo do
nalebo domu" řekla srdeční
když utedli v zahradě oa lavičce
"Přilel jte asi mému muži oa
bídnouti radu a pomoc A dovedu
si též představili jak jste ati po
chodil Za svého mníc prosím
vál za odpultiní za aebe děkuji
vám za dobrou vůli ale zde je již
vie ztraceno'
"Mjilím že snaJ trochu přece
mýlíte v přliíoé slávu valcho jmé
ní" chtěl ji potčlili Vávra "Ba
ron mluvil lak sebevědomé pře
ivědčivě — "
"Ach ano to on znamenité do
vedo a jen tomuto svému umíní
děkuje Že podaří ae mu vždy jeltě
nalézti prostředky k odložení ka
tastrofy o nijaký deo ii týden
Déle vlak se to již udrželi aedá
Byla jsem nlkolikráte svidkynl
scén z nichž jediná— kdyby u nál
doma byla vůbec možná dovedli
by mého otce připravit! o rozum"
Vávra cblfil coii namítnout!
leč Hermina ho přerulila "Ne
Bctilte moel Znám ho přilil
dobře a vím na čem jsem Vlak
odpusťte Vím že jeit vám tripno
mne poslouchat! a ie te nesluli
aby Žena o svém muži takto mlu
vila Chtěla jsem jeo poděkovali
vám a Lidulce od níž jsem li
víru aoi tolik sesterské lásky ne
zasloužili A cbt£la jiem vám
přáti abyste byli vždy tak velice
tťastni jako jste teď — "
Vávrovi při těchto alovecb Her
míny jel pronesena byla tónem
ledové odhodlanosti kmitla hla
vou černá myileoka "Pro Do
ha vy mluvíte jakobychom se
měli rozejiti!'1 svolil
"Vím co vái teď napadlo ale
o mne ae nibojtel To splleon—
— " odvětila Hermína zaie klidně
"Já sice jil od života nic nečekám
ráda bych zúčtovala UČ vím
čím jsem povinna svým rodičům
kdyi nemám nikoho pro koho
bych Žila"
"Máta settruraáte nás uoichl
vidy najdete přátelského přijetí"
řekl vřete Vávra dojat hlubokým
látmutkttu mladé len "Slibte
ml ie kdyl vám bude nejhůř
přijdete k Lidulce '
Po léto roimluvl a Vánou
Hermini tkutrčol častijl přilil
do otcovského domu a Lidulka
myslíc ie teatr j)l v rodiuoém
kruhu hleJi potěchu vlimolol
se soilili lby ji povytitilt
Leč Hermína nebyla z lidí
jimi neltěití stává se očistou
obrozením nebo inid dotud ne
bylo těch protivenství tolik lby
byla v její duti způsobila tak hlu
boký převrat Při povrchní po
vaze její a nedoititku smyslu pro
život rodinný byl i její zármutek
jen povrchní a ilova obdivu jež
byla mluvila o rodinném Životě
eitřioě nebyla aoi upřímní cítě
oa Proto začínalo jí býli nevol
no i nudno u Lidulky vytasila se
čistěji se svými náhledy o Životě
jeho ridostccb při čemž ovlem
mrazila vždy na odpor seitřin
tak že po kntičkém iblížení po
čaly se iob'ě opět odcizoviti
Na Itěití či na oeltěitf pro ni
podařilo ie bironu Edgarovi v té
době právě zate opatřili větlí
mmu peněz Bylo toho několik
tiiíc zlitých tedy právě doit ni
několik měsíců bezitiroitného Ži
vota v lázních což bylo pro Her
minu dostatečnou pohoůtkou aby
ie se avým mužem zase smířila
Manželé baronovic tedy odjeli z
Prahy a u šlecblú v domě jakoby
so vlech nějaká tíseB spadla Li
dulce ieiíž povaha i náhledy ae
sestřinými nsprosto to nesrovná
val) bylo ii přítomnosti Hermíny
vždy jiksi nevolno otec Šlechta
pak pokud birooovíc byli v Praze
a Hermína občn docházela do
domu žil v stálém strachu že
broží zase nějaký útok jeho po
klidoě Vlak i pint Laura byla
skoro políleoa odjezdem ivé
stirií dcery jíž tím více io odcho
vala Čím více ibližovala se s Li
dulkou v níž jak nyní ssmi tobě
již bez ostychu říkila poznávala
bytost leplí a ullecbtilejlf
A tak po odjezdu manželů ba
ronových nsslal v starém domě
Šlechlů utětený klid jež nebyl
ruleo jioak než lomozem doléta
jícím sem z blízké továrny veie
lým zpěvem mladé ženy jejíž
srdce Itěstím přetékalo a ob čai
křikem milého Vatfčka jeož měl
se Čile k světu Staří šlechtovi za
hřívali ae na milém teple rodinné
ho krbu mladých manželů byli
lim Iťaitnějií že po celých něko
lik měsíců nepřiila jim od Hermí
ny ani jediná zarmucující zpráva
"Patrně ae zaie smířili Isou
spokojeni potělil ie občas otec
Šlechta "proto zapomínají na do
mov"
Paní Laura měla lice některé
pochybnosti ale neebtíc muže za
rmucovati rsději spokojila ie i
jeho výkladem aspofi se tvářila
jakoby mu věřila i ona
XII
Starý pan šlechta přece jen ne
byl prost viech starostí o ivou
tirlí dceru ač ie před Ženou tak
stavěl Byl přilil přesvědčen o
tom že bez práce nikdo na světě
nemůže býli spokojen a opravdově
Iťasteo a z toho co časem o ba
rooovi v kruhu svých přátel se
dozvěděl poznával že jeho zeť
oa jakékoliv vážné zaměstnání ani
nepomýšlí ba že ie ani o tvé
itatky nestará
"Jakáž pomoc" říkávil li v
duchu když so mu use s některé
strany doneslo že jsou na barona
podány žaloby ba již i exekuce
vedeny a že inid pinstvl bude
brzy drižebně prodáno "Na tom
teiiinic nedá změnit! a jednou
nál ta rána itihnouli musí Ale
inid aspoD potom přijde teo Člo
věk k pořádnému rozumu a začne
nový Uvol"
V tu dobu bylo šlechtovi pro
dělali dosti bojů Lichváři kteří
měli aa bsrooem penise ve stra
chu aby snad piottvl nebylo pro
dáno pod cenou a on! se tvými
pohledávkami nevylil na práidoo
podávali il u šlechlů dvéře Oto
čili na slitého páoa domluvami
by tak krásné rodinné jtulal ne
pustil do ciileh rukou líčili mu
výnosnost statků výhodsost
koupi a hleděli ho vlerooloě pří
mili k tomu lby pintttt buďsim
koupil nebo vyrovnáoím dluhů
předelel prodeji
Nemohouce pořídili u něho tu
obrátili ae baronovi obchodol přá
telé na paní Lauru a v té ovlem
oalli ochotnou přlmluvkynl
Svolána rodinná porada v niž
ovlem důležité slovo měli manželé
Vávrovi již byli oba miláčky sta
rého pána' Souhlas Lidulky ii
paní Laura nemutila ani předem
vyprolovati poněvadž ho měla
za jistý Leč oa Vávru musila i
prosbou sby se Jim ipíie podaři
lo hlivu rodioy udolali s Vávrs
že nechtěl si pohněvat! tchýni
konečně svolil
"Eh eh" durdil ie starý pán
když polom ni něho ipolečně
vlíebol hnali útokem "Vám Žen
ikým ie konečně nedivím Lpíte
na tikových hloupostech a počítat
nedovedete Ale že tuhle Vávrou
lek nechce niblédoouti že by to
bylo ntd osle lily a marná oběť"
"Upřímně řečeno" bránil ie
Vávn "myilím že nid mie síly
by to nebylo ponivsdž koupíme
licino a knihovní dluhy mohou
zůsliti v knihách Několik dob
rých let pak nebude vůbec mož
no mluvili o ztrátě"
"A zachováme tak rodinný ma
jetek v rodině a na tom nám
přece také musí záležet!" dodala
paní Laura
Leč s tím oepfilla Šlechtovi
vhod "Jaký to rodinný maje
tek?" rozhorlil ie vyskočiv ze
židle "Nál rodinný majetek je
tuhle to co zde kolem sebe vidí
me a co povitilo z poctivé práce
rukou mých ile Um to" dodal
pohrdavě "nepřilil poctivě bylo
oabyto a nalím rodinným míjet
kem to nikdy nebylo To je pánů
ze Schlichtenlohnů a já věru ne
cítím se býli povinnen itiriti teo
slávu jejích jména"
"Ani kdyby nejmladlí Schlicb
Unloho byl po své milce tvým
vlastním potomkem?" ptala ie
paní Lsura naléhavě
"Jak to? Pult ti Hermíonnad
nlco?'' plil se Šlechta chvatně—
"Číkijí tam snad?"
Ubohá paní Laura byla v trap
ných rozpacích Jak ráda byla
by ii pomohla lží že Hermína v
jednom ze svých posledních dopi
sů cosi nadhodila Druhdy před
čaiem byla by to jistě bez přilil
nébo sebezapření učinila neboť
i podobnými neviňoučkými pro
ttředky ráda vypomáhala když
chtěla v něčem proudit! ivou
vůli Leč v poslední době ie její
poměr k muži jehož ii den ode
dne více vážila tak změnil že ne
dovedla ho přelhati
"Bohužel Hermína nepíle vů
bec nic a tak ani o tom ne' při
znávsla pravdu "Ale ty aám jii
řekl: Co není může býli —"
"Eh to anad jiem chtěl tehdy
tebe potěliti ale teď už ani v to
nevěřím A kdyby na krátně ba
ronovic měli dědice' obrátil ae
Šlechta k zeťovi "Po vfiem tom
co již ze mne vytihili nemohu
přece pro ně učinili tolik aniž
bych druhým ukřivdil? — - Nu co
ty o věci aoudíll Zoái přece stav
firmy a také tebe trochu ie to
týká"
"Právě proto že se věc i nái
dotýká" odvětil Vávra přivinuv
Lidulku k sobě "nebudeme vám
my dva do toho mluvili"
"Ale vždyť není třeba statky
odevzdali Edgarovi" vmísila se
do hovoru paní Lidulka "Můle
]e koupili firma a lůstaoou zatím
mtjelkem hrmy"
"Výborně moudrá hlavo!'' aa
smát se šlechta " co bude dě
lili hrma s panstvím? Tuhle tvůj
Vávra i já oba jsme aice ie sel
ikého pytle ale ul jsme s toho
vyrostli a polařenl neroturalme"
"A col by Pdgir al uvidí le
je nadobro hotov a ie mu nic jiné
ho netbývá nemohl te ujiooull
správy piouvl pio lebt?" oíwIii
U Lidulka
"Oh kdo osJovidl hospo
dařit! oa svém nedovede hospo
dařit! ani oa cizím" řekl hořce
továrník "To bychom věru kou
pili zahradu a udělali v ní kozla
zahradníkem "
"Lidulka má pravdujako vždy
cky" přispěl Vávra na pomoc své
ženě zsčež dostalo ie mu i od
tchýně vdéčného pohledu "Je v
tom oprivdu veliký rozdíl hoipo
dířiti di tvém a oa čirém a my
slím že Edgir nebyl by prvním
kavalírem který by zkulenoitmi
přiveden byl k rozumu Mohli
bychom to inid přece zkusili?"
"Vždyť můžete udělstl opatře
ní aby baron nemohl hospodařit!
ipatně" navrhovala paní Laura
přelťaslna jsouc Že ie věc již do
távili do příznivých kolejí
"No už vidím le nezbývá než
podvolit! se" ie emíchem vzdával
e Šlechti "Tři rozumy muií
plititi více než Jeden zejména
když tchýně ie zetěm ie tik krás
ně shoduji Aoi bych te byl ne
nadál že vy dva dovedete ii tak
notoviti"
"A koupíme tedy?" zaradovala
e paní Laura
"Dobrá koupíme když vlichni
tak o to stojíte Ale sami kupo
vat! nebudeme poněvadž oái by
asi ty pijsvice hnaly do výtky
když by viděly ie rodina o to
stojí"
Skutečně ra nedlouho na to
dollo k dražbě a že byly itatky
bodně zpustoleny a zanedbávány
koupil je šlechta prostřednictvím
ivého zástupce velice levně
Daronovic po vlechen len čaa
před prodejem nedali o sobě ani
vědět a aoi se tedy nepokusili ma
jetek tvůj uchránili nebo otce k
zakročení pohnout!
"Přece jiem si nemyslil Že je
ten Člověk tik bezcitný s lehko
myslný'' durdil se starý šlechta
"Toť poslední chalupník u nás oa
vsi když mu chtějí prodávat! pod
nohama kui země na níž lpí pot
jeho předků brání se do krve A
teo tu
"Vlak on ssi dobře tulil že my
nedopuitíme aby majetek natí
dcery přítel do cizích rukou"
řekla brdě pauí Laura jednak
aby polichotila muži jednak aby
ie zutala nepřítomného zetě
"Leda bys jim to byla ty na
plili Sám bych byl v tobě tolik
ílechetnotti nehledal" zasmál se
továrník trpce " Edgir mé mí
nění asi také dobře zná"
"Neptala jsem jim Vždyť přece
vil že teď již nic nedělám bez
tebe"
"A nebude! jim ani teď paáti
pokud sami nepřijdou jsko kajíc
nlct?" "Kdybych chtěla nemohu
Vždyť ani neznám jejich adresy"
"Tím lépe Neupadnel aspofl
v pokušení" zakončil hovor to
várník jenž ae byl již nadobro
amířil a koupí baronových statku
jež zamýťel rozumným hospoda
řením zvelebili "Nepřijde li náš
baronek pustím ae na stsrá kole
na lám ďo toho sedlačení Vfiak
o spolehlivé lid! oeoi nouze
zejména když ae jim trochu na
prsty kouká Továrnu mám bo
hudík v tak dobrých rokách ie
mne zde není stále třeba"
A druhého dne vydtl ie starý
pán Jehož myileoka na práci v
novém oboru jeo vzpružila oa
tvé panství Za oěkolikdoů vrá
til se vleček potěien a ebo první
otázkou bylo zda te jil Edgar a
Hermini přihlásili
"Nu nelkodíl Půjde to i bea
něho a snad tím lépe! Personál
hospodářský i lesnický ie ml tam
venku doit líbí a bude potřeba
jeo dobrého dohledu DUI li llůh
ie to jejoou postoupíme vnoučeti
ať tta či ooeo plkal se mu tam
bude hospodařili'
i
ZatltipUtvk 1S tbjrllul! ffif}
% tr-uaj ir f birt h ]ilt ta
uut iei mm
