Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (March 14, 1906)
JAN KIECANDA": POD TÍHOU PRÁCE llom&n Pjdep ala tedy smlouvu leh kým srdcem a radostně přijala z ruky manželovy nádhernou novou rohu jež byla odměnou za její ochotu Méně potřísni byli v Praze manželé Slechtovi když o něko lik dna později dozvěděli te o prodeji Hermíoina domu Událost la otřásla i pani Lau rou neboť dům byl přece jen do mem a na lakových věcech ona jeř druhdy nepoznala kouzla ma jelku lpěla ftlou svou duší "Takhle to ikoočl jednou vle čko" bylo vše co řekl šlechti— "Probýll dům a pak promarni po ilednf co jim inad ještě zbylo z jejich panství A tím budí u kon ce to veliké štěstí na němí jii si tolik zakládala" Paní Lauratentokrátc nezmohla se ani na odmluvu A nejvíce jl tísnilo že tiízusla ani adresy těch "nerozvážných dítl'' a nemohla jin dopsati VII Zatím co mladí manželé utrá celi v kterémsi moderním lízefl ském místě na jižním přímoří ve cle peníze za dům stržené plynul život rodiny šletbtovy klidné a bez velkých vzruScní Přestaly návštěvy lichvářů při nášejících směnkyponěvadž kratší závazky baronovy byly již všecky dospěly k platnosti a věřitelé i dlužními úpisy vyčkávali si se baron vrátí z cest aby nsd při liiným naléháním nepoškodili svéh? urozeného a lehkovážného dlužníka a tím i sebe do Škody ne přivedli Továrník Šlechta ne znaje přece jen pravý stav věcí potěšil se rád Že již asi konec je útokům na jeho pokladou a Že ko nečně takovouto tkoufiku snad no vydržel Doufal že baronovic až se vrátí a budou závislí jen na tom co on jim vykáže budou spífie přístupni otcovskému kázá nlčku jímž chtěl provodit! vrácení vyplacených směnek — Vfiaktě jíž měl zase jiných sta rosti dost a dost Mladý pán Oskar stal se již kadetem blýskal se aspoň" ve svátečni dny po domě ve své uniformě se zlatými knoflí ky a — ještě častěji než dříve — přicházel k papínkoví o peníze Paní Laura ovšem tonula v moři rozkoše Jedou dceru měla již opravdovou Šlechtičnou a nyní byl i sya na nejleplí cestě státi se důstojníkem totiž polovičním ka valírem a povznésti se tak nad svůj sprostý měšťanský stav Otec Šlechta ovšem toto ženino nadše ní nesdílel Bylo to ještě v době kdy nebylo všeobecné branné po vinnosti a kde kdo mohl vojně se vyhnul Hodnost důstojnická byla sice vysoce vážená alopooě vadž důstojníci měli malé platy a mnoho voloého času bývaly dlu hy — a hodně mnoho dluhů — takřka nezbytným přívlastkem toho důstojenství u lidí již neměli dost značného vlastního jmění A šlechta jenž v životě neměl nikdy dluhů bál se jich jako Živé ho ohně zejména když věděl že jeho syn se v lé přičíně po něm nezvedl Jako muž práce jenž vlastni silou svou se povznesl dovedl si Šlechta váliti jen lidí jil žili i vlastni své práce nebo aspofi jit prací svou vyzískali tolik fe mobil býti živi A stav jent byl tak špatni placen že jeho přísluš nici byli odkázáni na děliol dlubft a sháněni bohatých oevět v jeho učích přes viechea lesk slata i pc ilátka nebyl vlasti váluým 'Litoval! lo chtěj míli pokoj v domě povolil l Isotokráto naléhá ni Isnimi Uč koucčnl poiílil a [Že jeho závod když ve Vávrovi získal tak znamenitá1 sílu vydrží i Šlechtického zetě i dluhy syna důstojníka A nemoha jil ani jinak smířil se konečně i my šlenkou že jeho syn zaměnil péro za Šavli Vlak až se vyboufí kdož ví co 10 stane aoebudeli to jméno na jeho firmě přece zacho váno Tak v obvyklých starostech i radostech jež působil mu závod přiblížil so jeden z rodinných svátků jež u Šlechta vždy oslavo vány byly jak si na řádnou rodi nu sluší Továrník sám ovšem ani na to nepomyslil že dosáhl padesátého a pátého roku ivébo Života Měl na kalendáři svém pozuamenány dny kdy měl oěja kou zákatku odevzdali nebo kdy měl od zákazníků bráti peníze ale jinak vzpomenul si při pohledaná kalendář sotva svátků svatých tedy dnů jmenin členů své rodiny Přes to byl příjemně překva pen když dozvěděl se lo Vávra jako budoucí č'eo rodiny pozván byl pani Liurou na slavný oběd jehož významu se konečně nzpo mcnul Přišel k obědu i mladý pan Oskar jenž vymohl si dovolenou na celý den dostavila se i depu tace úředníků továrny a dělníků a tak rodina v radostné náladě se dala ku stolu Jediné co kalilo Šlechtovi a pani Lauře radost bylo že manželé baronovic na to se sni nerozpomenuli nebo vnad že se posud hněvali na tvrdošíjné ho a neochotného papínka Šlechta sám sotva narážkou se o tom zmínil a pani Laura ne cí tíc prozradit! že neznajíc adre sy na zdař bůh za dcerou poslala dopis sby jí významný den připo menula snažila se všemožně oba omluviti — "Jsou mladí užívají svého Ště stí a tu so nesmíme diviti že na nás zapomnělil" "Kh ba Mastní lidé bývají vždy sobeČti a vzpomeoou-lí o a koho je to jtn proto aby se tvým Štěstím pochlubili" řekl Šlechta vesele ale přece trochu přihofkle "Je-li jejich mlčení spolehlivým svědectvím pak jsem a tím konec ně smířen" V tom zahrčel na dvoře kočár a panf Laura pojata radostnou předtuchou přikročila k oknu "A jestliže ani ve svém Štésti ne zapomenuli' zvolala živě "bu deš zajisté tím více potěšen?'' "Jakže? Jsou to skutečně oni?" rozradoval se Šlechta poznav na vítězoslavném výrazu tváře ženi ny co se děje "Ano oni to jsou sami A při cházejí zrovna dnes aby ti blaho přáli'' odtušila pani Laura a po hlédla na manžele s něžnou vý čitkou v oku "Hle jaký to útlocit jaká to pozornost od nich!'' Proti tomu nedalo se ovšem nic namltaii a všichni spěchali aby příchozí uvítali Baron Edgar a Hermína při hnai se s radostným výrazem bez slarostoých lidiček a překvapeni slavnostním uvítáním pozdravo vali se a rodinou co nejsrdečněji Oba vědouce žo je asi čekámno há trpká výčitka snažili s aipoB prvol dojem zpříjemnili hodni okázalými projevy radoiti nad shledáním A podařilo se jim Sám starý Šlechta vida dceru zářící ttětilm a nádhrrou přemohl všecku hořkost a uviial nejen Her minu ale i Edgara upřímní a srdečně MlaJi manželé odhodili se vzne šenou nedbalosti cestovní laty a kdyt přineseny pro ně Shory atdti a oitatoM ku stolu Zatím všichni domácí čekal! na gratulaci Pani Laura mrzuta sama na sebe žs pro jistotu Her míně při uvítáni oepoleptala co se v domě děje upozorOovala ji pohledy leč marně —Ani Hermí na ani Edgar neměli ae k tomu aby otci přáli a radostná oálida domácích pomalu ustupovala trap ným rozpakům — "Jsko byste nás byli Čekali" rozpřádala hovor Hermína "a přece jsme vám úmyslně nic ne psali chtéjíce vál překvapili" "Však jsmo proto nesešli" propukla trochu hořco LiduŠka "Což nechápeš komu pláli dnes tato kytice i rodinná hostina?" Baron EJgsr zachytil pohled Lidulčin jako dokonalý svíták ihned vpravil 10 do silusce Po chopil žo nemůže so jednali než o otce Šlechtu na něhož Llduška očima ukázala a vyskočiv zo Žídle spěchal k tchánovi "Žtť přece jsto so rozpomenuli! Pět a padesát letí" zvolala paní Laura jakoby radostně alo hlavně proto aby pomohla z rozpaků "Jen v radosti nad setkáním jsmo zspojienull' omlouval at baron "Hermína celou cestu jsko malé dítě so těšila A i dárky vezeme!" Blahopřáni obou dopadlo tak srdečně a i dárky te zavazadel přineseny Že nezbylo než uvěřili Za veselejší nálady ikonČena hostina a k návrhu otce usneseno vypiti černou kávu na veraodě ksmŽ se celá rodina přestěhovala Pani Liura použila první příleži tosti aby a Herminou mezi Čtyřmi očima promluvila o viem co se od svatby přihodilo a odvedla ji od stolu Vávra Lidulkou uáslcdo vali jejich příkladu sešli do za hrady Oskar vytratil se poně vadž se příliš nebavil Tak zůstal Šlechta ic svým ze těm o samotě Nějakou chvíli panovalo trapné ticho poněvadž baron nahlížel le oyní nadešla chvíle kdy so sluše lo aby ae zeptal tchána po osudu ivýcb směnek Dlouho se neroz mýšlel ale vrozenou mu lehko stí počsl bn:d z prostředka "Vy jstr se ati papínku na nái trochu zlobil?' začal Žertem — "Způsobili jsme vám zajisté ač neradi nemilé překvapeni'' "O jakém překvapeni to mluvi te Edgare?" ptal te Šlechti jaksi chladně "Myslím ty nestoudoé pijavice jež prý hned po našem odjezdu se na vás vrhly' oJtulii baron uve den v rozpaky tchánovou chlad nostl "Ah to byli snad docela cti hodni lidé" odvětil Šlechta po divným přízvukem "Vidouce Že neplníte vy své povinnosti přišli se mne zeptali zda jste mne ne splnomocoil abych tak učinil za vás" "A vy jste zaplatili" "Měl jsem jim snad poradili aby Žalovali manžela mé dcery?" "Ale nel Odbyt jsme je měl Psy dát vyštvat z domu!' zvolal baron velkopaosky "Odpusťte ale takovému place ni dluhů já ncrocumiml Když vy jte nepomýšlel na to čím jsto po viooen cli svého jména musil jem já pamatovali na čest svého domu — a zaplatili'1 "Ah vy tu věc béřeto přilil vážně papinxul A jak so umíte mračili!'' nutil so do Žertu baron i "Jsem prostý občan tak snad poblížím aa tyto věci přilil lo leky" rekt šlechta trpce "Mám jisté náhledy o doJrlooi daného slibu a čestných závazcích a ty jak se zdá neshoduji se i ví lími!" "Alo — směnka vystávaná lich váři osul přece čestným lávat kiro?" bránil lo baron úikoSol "Nemluvím o lichvářích jslto před svstbou jste rol lekl i i elmi nestojíte v lidném spojsul — A ilíbil jito mi Že své záleži tosti sám urovnáte?" "Zajisté" ozval io baron tro chu podrážděně "A dovolte papínku abych ivé záležitosti i oyul sám — — " 'Dovolte milý synu bych vile záležitosti trochu pnvsžoval i za vé'' pokračoval Šlechta zcela klidně ale rozhodné "Mám k tomu jakési právo od lé chvíle co jsto mo i dceru vedl od oltáře a to tím více ie jste mi je pří ivém odjezdu nechal na starosti" "Nežádal jsem vás o to — f "Ale věděl jste fe k tomu do jiti musí a připustil jsto tomu — " "A mají II mi ty směnky být vy čítány pak jo vyplatím" lebově domě řekl baron ač sám nejlépe v té chvíli znal cenu ivých slov "Nevyčítám vám ničeho alo chci i vámi účtovali A při účto váni je radno zachovat! klidnou mysl " "Oh nemyslil jsem ie hned v prvním oksmliku po našem při chodu -" fek! Edgar citlivě "Nebyl bych se o této celkem nemilé věci zmiflovsl" omlouval se šlechti jehož uvedli baronova výčitka přece trochu v rozpaky— "Vy sám jste začal Alo když jsme se již o vfci zmínili dojed nejme to! Vidíte milý barooo nechci vám ani slovem vyčítali co io dosud přihodilo Vím žo se to nedá výčitkami odčíoitik čemu tedy plýtvat! řečmi a ztrpčovat! li hned první dny naleho setkání Přeji vám od srdce těch pěkných chvil jež jste zažili a ač myslíte o mně že jsem skrblý obchodník jenž nemá pro nic smyslu ujišťuji vál Že io mi nezdá že by byly příliš drtzo zaplaceny Jsem spo kojen že vidím svou dceru velice Šťastnou" Vlídná slova továrníkova nezů stala bez účinku na barona "Jste přilil laskav pspfnku" řekl svě ták dojat ' Věru tolik dobroti vosti sem nečekal" 'lih my prosti lidé jsme také přístupni lepiím citům" odvětil šlechta již zase příchuti trpko sti ' Leč nyní mluvme trochu o vali budoucnostil Myslím i by bylo dobře kdybychom ae o té věci i zcela upřímně dohodli" "Ujišťuji vás Že si nic ieplího nepřeji" "Nuže nahlédnete Že nyni nutno uvésti vali domácnost do trochu jiných koleji Vyboufili jste se užili jste líbáoek fádně teď dlužno pomýšlet! na rozumný život Vale panství jak jste mi sám řekl je poněkud zadluženo věno mé dcery pak ostatní již valně ztenčené nestačí tak ná kladnému životu jaký jste patrně v cizině vedli — Neznepokojujte se neni to výčitka-Dlužno vlak počitati abyste jednoho dne ne stálí před rozpočtem vykazujícím nulu jako výsledek I" "Ob papínek je opravdu věčný počtář" zažertoval baron 'A věřte mi vždycky jfcem při tom dobře pochodil "Nuže budeme počitati tedy spolu Budu rád když se od vás trochu přiučím neboť já—upřím ně řečeno— býval od jskživa špat ným počtářem" odpověděl baron jeni dobře v Jel že takovouhle otevřcoostf jedině může tísksti trochu důvěry tchánovy Aby to Boh dal" vzdychl Šlechta tak z hluboká Že se tomu oba irdečoě usmáli "Co tedy zamýšlíte opravdu v budoucnosti dělali?" počal ihned tase vážně "Setrváte při ivém původním úmyslu vSnovati se oioboě správě svého psotivl?'' "Ovšem ie" svědčil baron horlivě- "Doufám io ao lim značně avětli vynos mých ststků vie bude use tase dobře" 'A kolik byste asi potřeboval hotových peněi abyste st ráiem slavil všh dluhů?" Baron so při léto přímé a no očekávané otiíco laplUl al po čelo Nedovedl přemoci své roz psky nedovedl vyslovili zahanbu jící slova upřímného vyznání Kdyby byl někdo jiný za něho sumu tu vyřkl bez obtíží ano s IfhVostl byt by jfikýl blsvou a celou ěc rerteri) odbyl sle sám vážné olovo vyzoánl ze tebe vy pravili nedovell " Továrník pozoroval jtho rozpa ky a vykládaje si je jinak ochotně mu přispěl ku pomoci svým pro sým srdečoým způsobem "Ne buďte dčtinoul Nemluví tu kupec s paoem bironem nýbrž otec se synem Odložte tedy zbytečnou ostýchavou i falešný stud a po vězte vie Přinesu miicrád něja kou tu oblť Vždyť jde o itěitl mého dítěte jehož osud trvale je spojen osudem vaším Nuže vy neodpovídáte? Což je to tak hroz ně mnoho? Nestačí čtyřicet tisíc?" Vysloviv tuto sumu jež jem i samému zdála se až přilil velikou poněvadž ač bohst byl přece jtn na peníze dosti opatrný pohlížel Šlechta zpytavé na barona My slil ie mu nahlédne až do duše leč ač byt jinak dosti dobrým znalcerk lidí Edgara neprohlédl Nevěděl le kdyby byl řekl "deset tiiíc" byl by baron stejně ochot ně přikývl hlavou jako k sumě desateronásobné NcŠloť mu o nic jiného než aby trapný výslech byl jil iťattně skončen aby mu z toho pro okamžik vyplynul něja- ký zisk Bylť si baron dobře vědom le na úplné zaplaceni všech dluhů bylo by třeba bezmá la celé kupní ceny jeho statků tulil ie to bylo přece jen přilil mnoho třeba ie byl jeho tchán v tak pHíoívé a pohnuté náladě "Oh" zvolal baron překvape ně "Čtyřicet tisíci'' Nule stačí?' "Nevím to tak na krejcar ale ie to stačí vím jistě" lekl Edgsr přesvědčivě "Nu chvála Bohul Tof bylo kus práce" oddechl li Šlechta sám rád le již je věc odbyta "Vyplatím vám ty peníze kdykoli o oě požádáte Ale teď prosím vás putťie si již do práce! Věřte mi milý Edgare Že najdete v práci zalíbení Svět bude se vám zdáli hezčím nel dosud — " Továrník byl by rád pokračoval ve svých výkladech o tomto oblí beném předmětu leč vracely se již dámy a přerušily tak kázání jak Edgar v duchu si říkal právě v nejleplím Manželé baronovic brzy po čer né kávě loučili se s rodinou Če kaloť je po příjezdu ve vlastni do mácnosti dosti práce úpravou bytu což uznala i pani Laura jež pro příští den nabídla se se svou pomoci a pro dnešek nechtěla zdržovat! Vávra spěchal jižzase do pisároy kamž ho Liduška jako jeho snoubenka nyní mohla bez ostychu doprovodit! — "Nuže co ty říkál tomu Štěstí nali Hermíny?" zeptal se Šlechta pani Laury když byli osaměli a ona proti svému zvyku příliš dlouho mlčela "Svěřila se ti přece?" "Ah ovšem ie Nebude přece před svou matkou míti tajocstir' "Nu - i Edgsr se mi svěřil" řekl šlechta i úsměvem "Zdá se Že jsou opravdu velice šťastni" "Nu sám to tedy nahlížíš?'' zaradovala se paní Laura "Her mína je opravdu velice šťastna Edgar je dokonalý kavalír a uvedl ji do velkého světa jako by do něho odjakživa byla patřila " Kh toto vyinsmenánt bylo by trochu draze zaplaceno kdyby nenacházela více Itěsti své domácnosti" sabručel šlechta mrzutě "Ostatně junt promluvil Edgarem rozumné slovo o jejich přištim hospodářství a byl bych rád kdybys I ty mne vtom trochu podporovala" "jit Col bych mohla já?" di vila io pant Laura IVsrtfotUt luleu