4
í 1
1
JAN KLECANDA I
i
t
v ' %
i l
i
ř
i
1
A
h
l
I
A
'-2 f
t -
Ví?
'i n t
l ř
i 4 i
r :4
- t
í
-
3
POD TÍHOU prače
Jlomůn
"Oh ty ty má 5 vždycky dost
času když íc jedná o tvé dít)
horlivě bájila paní Laura vyhlídku
na novou rodinnou slavnost při
níž by sláva domu zazářila v ce
lém lesku
"Nu LiduSka je přece skoro o
Čtyři léta mladSÍ Hermíny a tu
přece nebudeme již dnes spěchá
ti je to skoro jcStě dítě' přeho
dil Šlechta nedbale vřda žo tak
pant Lauru nejspíše dostane tam
kde ji míti chtěl —
"Děvče jako LiduSka se šedna
nácti lety není již dítětem Něco
jiného bylo u Laury ta jo útlá
nčžoá Ostatně vždyť viS
jak to rychle chodívá když jde
jedna dcera z domu Pak se pro
druhé Ženichové jen hrnou A
nyní když dostane se Hermína do
velkého světa — — "
"Oh ohl" volal Šlechta zděše
ně "Již vidím že myslí! Živou
mocí LiduSku opatřit! takč ořj -kým
baronem!"
"A bylo by to snad neštěstím?''
vysokomyslně vypjala se paní
Laura
"íiylo by — Předně LiduSka se
do toho vzneSeného světa nehodí
Podruhé bylo by na naSe poměry
přece jen mnoho pozlacovatí dva
erby —
"Myslím že tě baron Edgar
ještě nežádal abys co potlačo
val?" "Jen strpení však ono í k tomu
dojde" nedbalo řekl Šlechta
"Leč ncjdfileŽitějSf věcí jest Že
LiduSka jak se mi zdá by Žádna
ho barona nechtěla "
"Tvá zvěděná LiduSka přece
poslechne své rodiče zrovna tak
jako poslechla Hermina'
"Má drahá'' řekl Šlechta do
razně "Pamatuj že my jsme v
tom ohledu Hermínu k ničemu ne
nutili Nedej Bůh aby k tomu
došlo ale dost možná Že jednou
v budoucnosti bude nám toto vě
domí aspofi trochu útěchou"
"Nerozumím co tím chce
říci?
"Jenom tolik Že Hermína půjde
k oltáři a potom Životem s tím
jehož si sama vybrala a že na nás
nikdy nesmí naříkati A tak bude
i s LiduSkou která — jak se mi
zdá — také je již se svou volbou
hotova"
"Jak že? Lydie? O tom bych
přece já také něco věděla!' zvola
la paní Šlechtová skoro uraženě
"Bývá tak Že my rodičové o
podobných věcech víme'' řekl
továrník "Nesvěří-li ee nám děti
samy dovtípíme se to Ale ty jsi
byla poslední dobou tak zcela za
ujata Štěstím Hermíny Že jsi ne
pochybně Lidušce nevěnovala
pozornosti"
"A ona Že by Vždyť je to
ještě pouhé dítě a skoro mezi lidi
nepřiSla"
"Oh LiduSka se svými sedm
nácti léty již není dítětem1' opa
koval Šlechta se smíchem dřívčjSi
Ženin výrok "A mně se zdá žc
dlouho ji už doma nebudeme
míti"
"Ale vždyť jsi dříve sám -"
"Chtěl jsem jen slyScti jak ty o
tom soudíš a nyní ti tedy povím
co nás nepochybně očekává Můj
společník Vávra jen hoří aby se
dostal nejen do firmy ale 1 do ro
diny'1 Šlechta st spokojeně od
dechl když to veiiké tajemství
Šťastně ze sebe vypravil a nyoí
očvkával výbuch
Ten na sebe ovšem také nedal
dlouho čekali "Jak le? Vávra?'
vydělila se paní Ltura "Tru ne
patrný človíček ie by leoJválil?"
Šlechta urrnll se a jil mil ni
jaiyku la se Vávra sám neodvi
lil Uč v pravý čai ie jrllě vipa
matoval Vf Jfl li by a toho
byly hrozně dlouhé řtíl a těch on
při své netrpělivosti bál se jako
živého ohně "Nu což jaká to
odvážlivost?" řekl klidně "Děvče
je ovSem dobrou partií ba tuze
dobrou partií poněvadž má cejco
peníze ale i dobré vychování ale
můj Vávra také oční ilou partií"
"Tvůj Vávral Tyť mluvil už
jako by bylo vSo hotovo Takový
nepatrný £'ověkl Nehodíme přece
své dítě na krk prvnímu kdo
pUjdeí''
"Pfijdc-li nahoru první zrovna
jeden z nejlepSích — - proč ne?
Zejména když LiduSka jíž se to
nejvíce týká jo tím spokojena"
"Ah vy jste tedy již dohodnu
li?'' zvolala paní Laura rozhofče
ně "A já matka nevím o ničem
a jsem jako prodána!''
"Nerozčiluj se má drahá ne
beř to z tak smutné stránky Jest
přirozeno že jako se baron obrátil
nejprve na tebe tak rnfij Vávra
otevřel srdce mně"
"A tys mu řekl?"
"Já mu řekl jak se to v dob
rých rodinách dělit Promluvte s
matkou já vás mílerád přijmu za
syna!"
"Ale já nel Nikdy!" pathetícky
zatíkala se paní Laura
"Eh nikdy - to je olklívé
slovo a neměla bys ho vyslovovat
poněvadž se vystavuje! nebezpečí
Že je bude! muset odvolat''
"Nikdy nikdy!" Nedáme přece
své dítě pouhéma —"
"Továrníku iako ieern á sám!
Č ¥ 9
i zdá se tobě snad že udělal
jsem tě malou partií? Nebo nejsi
dost spokojena ee svým stavem?''
"Olito bylo něco zcela jiného
horlila paní Laura bezděky uzná
vajíc Že ona sama nebyla tak
dobrou partií jako její dcera
"Nevidím v tom rozdílul Pakli
se ti dva vezmou vezmou se jistě
také jen z upřímné obapoloé
lásky d je v té příčině rozhodu
jící Ncchil jsem ti v příčině
Hermíny volnou ruku ač dosti
nerad O LíduEČe vždy říkávái
Že je mou a tentokráte si tedy ne
dám rozhodnutí vzíti z ruky" řekl
Šlechta tonem který prozrazoval
že vScchen odpor byl by marný
"Ostatně" dodal ihned mírněji
"buď přesvědčena že při tom my
slím na Hermínu''
"Na Hermínu že myslíS? Právě
Hermína otevřela LiduSce cestu k
Štěstí — "
"Co jmenuje! Štěstím?"
"Považ! Otevřela jí cestu do
vySSÍ společnosti — "
"LiduSka po té vySSÍ společno
sti netouží a ona jest to jež sama
má rozhodnout! jak si chce za
ložit! své Životní Štěstí VSak zrní
nil jsem se o Hermíně a myslím i
na Oskara VÍS dobře že ten hoch
se k mému obchodu naprosto ne
hodí Kdybych já dnes zavřel
oči musíS se závodu zbavit! nebo
svěřit ho cizím rukám A kdyby
obě dvě dcery byly provdány za
vzncSené pány a Oskar jeStě po
máhal rozhazovali vypadalo by to
s věnem nc-li bídně tož přece
hoře než když Vávra bude mým
synem bude se starati aby ani
baron bchlachtenlolm nebyl zkrá
cen Pochopuje! přece?''
Paol Laura skutečně pochopila
Viděla Že musí te rozloučili s
pyEnou myllenkou že o'jě její
dcery dostanou se do společnosti
k nli coa pohlížela s takovou
xbolnou riclou Itč za tnoloott
vřtsiho Štěstí své Hermíny ráda
obětovala ltěstt Lldulky ilěitl
jehož si tato patrně ani nedov Jla
váliil Šlcihtov důvod tedy ros
hoJI leč přes to nechtěla ihned
iloíiti ihrafl "Mluvil jakoby
postaveuí nale bylo bfthví jak
tkrovueM"
"To jsem právě neřekl Ale
uzná! přece že Hermína Jel se
stane velkou paní nebude činili
skromných nároků A nechtěl
bych ani aby baron byl tak ptíli!
zklamán ve svém očekáváni Mlu
vil jsem ovlcm jen o případě
+
mého brzkého úmrtí — '
"Ah kdožby si pfipoultěl la
kovlch slaroslíl Isi zdráv i svě
HA zalichotila paní Laura — již
nadobropřekonána
"Nu což sám myslím Žonřja
kou chvilku tu jetlě pobudu
usmíval se spokojeně továrník
"ale dobrý obchodník na vře musí
pamatovat! A tak ledy zdi se
že jsme se Šťastně dohodli i
přijde-li Vávra uvítá! ho jako
syna"
"Ty ho zoái ly tnutí! oejlépo
vědět komu dává! své dítě" od
větila paní Laura odevzdaně
"A leď abychom se zeptali LI
duSky co lomu říká" zakončil
Šlechta rodinnou poradu jež
mimo nadání ařtSIa bez bouřky
Zazvonil a poručil vescdSÍ služ
ce aby zavolala Lldusku i'o
kratičké chvilce přihnaly se obě
dcery jež právě kdes zabaveny
byly starostmi o zítřtjlí den
"Nu dobře Ie dete obě" uví
Isl je otec "Hermína je už zku
lenějSí a bude moci Liduficc pora
diti kdyby snad nevěděla jak se
rozhodnout! Myslím Že budel
už asi vědět" obrátil se pak k
miadS! dceři "že oá! nový spo
lečník Vávra má tě rád?"
LiduSka překvapena zapálila se
do temna a sklopila oči Leč
ihned se zase vzpamatovala a ne
schopna přetvářky pohlédla na
otce "Vím to latinku!"
"Ah skutečně? Vv už lite si
řekli?" zvolala paní Lauratrochu
rozmrzena
"Ano Včera o slavností' od
větilo děvče upřímně
"Nu vidí! Přiznala se bez mu
čení" zssmál se továrník srdečně
nic se nezlobě že se mu tak poka
žila nevinná komedie již chtěl se
hráli aby paní Laura nepoznala
že již bvli dohodnuti "A snsd
ví! už i to že nás Vávra zítra
chce požádat! o tvou ruku?"
LiduSka pohlédla nesměle na
matku leč vidouc ji vlídně usmí
vsti ihned uhodla že již je boj
Šťastně vybojován
"Nevěděla sem že již zítra A
vy mu odpovíte?"
"Rozhodli jsme se že tě nebu
deme k ničemu nutiti a nemái-ll
ho ráda nebo kdyby snad někdo
jiný? — "
LiduSka rozpálena ruměncem
vrhla se otci do náručí "Ah
nikdo jiný! Jen on—onl'' zvolala
" si tv nehodné dítěl Takhle
se tajit před matkou" hněvala se
paní Laura ale LiduSka posplSila
k ní z otcova náručí aby jí udob
řila
"Vždyť já jsem sama ničeho
nevěděla až včera a tu když
máte tolik starostí a Hermínou —
omlouvala se dívka
"Budeme tedy míti obě svatby
na jednou?" zaradovala se Hermí
na jež byla až posud mlčela
"Obě ns ednou? Ne to ne!''
protestovala paní Laura ve stra
chu že by lesk svatby jejího mi
láčka utrpěl sprostým občanským
původem Ženicha Lidulčlna —
"Vždvť nevím kde mi hlava sto I
starostmi o tebe což teprve kdy
bych měla sháněli výbavy dvě"
"Lldulka mi jeltě dost Času a
myslím Ie rok ráda počki Zatím
ta Vávra trochu voraví do avého
nového postavení" rozhodl Šlech
ta a pí! tom aoitalo —
"Ani Isrm nemyslela že ualo
mail Lldulka je lakový pokrytec"
vadila se Hermina Icriem se svou
sestrou kdyl oputtívle rodiče
vrátily se sate ku ave prici 'v o
jsi se mamince nepochlubiiatoaiu
se konečně nedivím ale nrtlei ule
wul sestře — M
Ttillo lo lak na)dnou~-sama
jicm uctulila ' omlouvala se LI
duSka alydíc ae za svou nesdíl
nost "A mál ho ráda?" ptala se Her
mína "Háda? Jakž bych a! bo brala
kdybych ho neměla ráda?" udíve
ně řekla LiduSka nemohouc ani
pochopit! otázku sestřinu
"Jsi tedy hodně zamilována do
avého inženýra?"
"Ah což ty nejsi zamilována
do avého barona?" odpověděla
LiduSka touže otázkou
Hermína jež byla ae usmívala
aby projevila svou převahu náhle
zvážněla "Zamilována? Ne
jsem" odvětila pak prostě
"Jakže? A přece a! ho béřcl?
Což je to možno?"
"Ty ae ptá! věru jako malé dí
tě Mysli! že dva lidé kteří
vstupují v manželství rnmí býli
do sebe zamilováni? Je pravda
baron se mi dost líbí Ač jeho
bouřlivý Život zanechal na jeho
tvářích zejména na čele dost pa
trné stopy je dosud sluSný Člo-věk—"
"Oh je velice hezkýl Zsjíma-
výl ' horlivě a upřímně ujiSťovala
LiduSka "A máli tě opravdu
lak rád jak se zdi ~"
"Vycíťiijí t tvého hlasu že
sarna o tom pocbybujei ale neboj
se to mne ni ak netrap!
"Zahrnuje tě dary Jeví oprav
du nejoěŽnějSÍ pozornost — "
"To přece vyžaduje dobrý Ion
opatrnost"
"Opatrnost? Tomu já neroz
umím"
"líčře-lí si dceru z měSfanského
rodu on — kavalír — musí přece
dáli na jevo Že je zamilován aby
se ncsouJilo že mu jde jen o pe
"Ty (o fiká! jakobya tomu
sama vířila — "
"Ne — jakobychl Já tomu oprav
du věřím ano jsem o tom skoro
přesvědčena že barona do naecho
domu přivedly peníze"
"Ale to je atrainél ' zvolala Li
duSka chopívSí ae za hlavu "A
to praví! tak klidně?"
"Proč bych ae tím rozčilovala
dělioo?"
"Manželství bez lásky Vzíti si
muže jehož nemám ráda — "
"Kckla jsem ti přece že se mi
baron doat líbí Je příjemný zá
bavný společník já jemu nejsem
odpornou — "
"Odpornou! s hrůzou opako
vala mlad&í aestra "A to úplně
atačí?"
"On ví že udělá se mnou dob
rou partii já vím že jako jeho
žena zaujmu vySSÍ společenské po
stavení a to nám zajisté oběma
stačí"
"Ah Hermíno nsznala jsem tě
posud aama jsem ae bála že má
tatínek trochu pravdy mluvl-li o
baronově spekulaci — "
"Eh to je sprosté jmenovati to
tímto způsobem"
"Snad drsné ale upřímné po
nivadž je to alovo správné A já
ie teď děsím a lekám tvé budoucnosti"
"Oh o mne ae nestarej" sebe
vědomě usmála so Hermína —
"Každý je aám atrojcem svého
Štěstí a já si svou budoucnost do
vedu zařídit! Nale poměry nám
unvožní abychom žili skvěle jak
tomu lídgar uvykl a jak já po tom
toužím liude to veselý život a
kde nebudeme moci jiti společně
vedle sebe nebudeme a! navzájem
překážet!"
"PřestaB už přestáni volala
Lldulka zakrývajíc ei rukou uSi
"Vím že to ani nemalé! vážně
mysleli přece mne I pouhý ten
lerl naplňuje hríUou"
"Protože jsi po nul děvčátko
které lije ve avém Pavlu a Virgi
nii představuje si Idylický iivol
tivot někde v chaloupce na břehu
moře — "
"Ano tak bych si to přála a
stačila by ml i la chaloupka
"Mni tas je muejlt pěkf po
hodlný dam — "
JUT
ň
1
7
'An! já jím nepohrdám a při
poultím žc za peníze člověk sobě
í jiným může mnoho radostí zpfl
sobitl ale bez vzájemné lásky by
mne ani uejskvělejfií Život netě
lil"
"Protože jsi snilka kterou te
prve život musí z jejího snění pro
budit!" "Což ly již tolik ví! o Životě?
Uylissnsd jíž někdy zklamána?"
"Nebyla prostě proto žo jsem
posud nikdy nevěřila"
"Mluví! jakobys nebyla nikdy
bývala dítětem Což jsi dříve ne
smýSlela podobně jako já?"
"Nikdy Nemám té dóvčfívé
povahy jako ty"
"Když tě tak slylím skoro
bych myslela že vlastně nemá!
srdce" řekla LiduSka rozhorleně
"Ale Já ti nevěřím nevěřím l f(í
ká! to jen proto abys se přede
mnou stavěla moudřejí! a zkuSe
nějSÍ nebo abys mi otrávila mou
radost ze života"
"Nu za rok po tvé svatbě si o
tom zase promluvíme" zasmála
se Hermína "Přála bych ti abys
i pak smýSlela tak jako dnes ale
myslím že tvůj inženýr zrovna
tak dobře umí počítat! jako můj
Kdgar"
"Oh ne ne a stokrát nel Křiv
dí! mu a uráží! ho tímto podezře
ním Můj Jiří si mne béře z čisté
oezíStné lásky"
"Sobectví samolibost z tebe
mluví"
4 "Jak to — sobectví? Vždyť já
ho má ráda tak že bych za něho
život dala Kde tu je sobectví a
samolibost?"
"V tom je ta samolibost žo ví
ří! nebo aspofi si namlouváš že tě
mám rád k vůli tobě samé Já jsem
méně domýSlivou a sama k sobě
upřímnou ale jak povídám přála
bych ti abys vo nedožila zkla
mání" t
Po těchto slovech Hermína opu
stila svou miadSí sestru zanechav }
Si jí v duSi osten pochybnosti Li'
duSka osamotněvSi hořce se roz
plakala Chladná a tak a pře
svědčivou určitostí pronesená
slova sestřina velice jí otřásla ale
dojem ten přece jen nebyl trvalý
Rozpomenula se co otec říkával
o starSÍ její sestře a co ona sama '
na Hermíně i na matce vyciťova-
la Hermína neměla srdce sama '
nebyla schopna lásky a proto také
ani v lásku nevěřila —
IJylo to dnes poprvé co Lidu
Eka dostala se a vlastní sestrou do
takového hovoru Nebylo mezi nimi
důvěrnosti jako mezi sestrami
poněvadž Hermína vždy považo
vala se za něco lepSího a LiduSku u
i -~ i i _íii ii M t ir -i jď"'
k hcido riiHuv nevili um iciiiur
_ 1 é -
styky obmezovaly se jen na nej-
vKpdnřiřJ invv ílrnníhn Života o
t~-f — — — -
diSevním životě druhé žádná z v
_a_ v %wt ll i t f
nírn n ruf'M r i a i ifrrriuij npiiir-iii
mladSÍ sestru ani ráda poněvadž
již od dětství slýchala od matky
že ani do rodiny nepatří a Li
duSka ač viděla že je Hermína
krásná že je duchaplnější než
ona cítila ae od ní odpuzována
její chladností
Docs poprvé poněvadž srdce
její přetékalo Štěstím pocítila
touhu sdělit! se s někým a proto
tak ochotně a radostně přivinula
se k starSÍ sestře Zdálo se jí na
okamžik jakoby ji byla teprv na
lezla leč záhy pomalá Že velicu
se v ni zmýlila a že nikdy si a ni
neporozumí — "
"Jaká to poutť beznadějná jaký
život bezradostný" myslel el
uvažujíc o slovech sestřiných Ne
není ani možno aby její Jilík byl
také takovým člověkem jako ti
vSichni Hermína i její matka
baron lídgar i její bratr Oskar
LiduSka rozpomenuta se na svého
laskavého otce a mylleaka ta
jako by ji v tom sobeckém chlaď
nu byla šatila příjemným ttplcm
Fi'trf4nt Wťxírnl
2tiUpUnk l5o llfll í: vřlf!
t#t krian tilr tlivá jiks SH
7
