10
JAN KLECANDA:
POD TÍHOU PRÁCE
Jlomáiti
Mladý muž píitel chvátal po
něvadž Šlechta nerad dvakrát
koho volal a byl velice překvapen
uvítáofm jež bylo jakil slavnostní
a okázale srdečné
"Dal jiem vál volat poněvadž
bych vámi rád několik upřím
ných alov promluvil" fekl blech
ta nabídnuv mu křeslo a vytrh
nuv mu z ruky avítek papíru
nimi se byl inženýr doatavil
chtěje vyřídili příležitostně i jioé
záležitosti zvolal rozmarníš "Dnea
nemáme na takovéhle maličkostí
řasu iíudeme jednali o velikých
věcech Předevlím o váal Dylo by
mi milo kdybyste na okamžik za
pomněl Že mluvíte ae svým
přísným a věčně nespokojeným
principálem a kdybyste mluvil
jako mluvíváme a otcem" začínal
Šlechta dalekou oklikoj
"Mluvím vždy upřímní a zvlá
íté a vámi pane Šlechto' odvětil
Vávra klidně a důstojně
"Dobrá vím tot Ale ji bych
vámi rád promluvil nejen upřímně
ale i dověrně Víte nerad bych
abyste anad vstal a lekl: 'Tane
priacipále to nejsou obchodní zá
' ležitosti do toho vám oíc není
ř poroučím sel"
Vávra zardil ae trochu při tom
to úvodu ale při smíchu šlechtovi
nemohl ae ubránili aby ae též ne
zasmál "Nevěříte sám psoe že
bych mohl podobně ae odvděčítí
za vyznamenání jehož by ae mi
důvěrou valí dostalo" odpověděl
upřímně
"Počkejte začínáme tuze de
klamovati a toho mezi námi sta
rými spolupracovníky není třeba
Chci ae vás trochu peptatí po
vašich poměrech po yalícb úmy
slech do budoucnosti a tak dále—
— Předevlím chcete-li mi odpovč
děti— jak to atojí valím srdcem?
Jste už přece někde zadán? Máte
už něco vyhlédnuto — — "
Touto neočekávanou otázkou
inženýr Vávra přiveden byl úplni
z rovnováhy a rozpačitě počal:
"Já skutečně nevím pane Slech
to
"Jak ae tak mažete plést do
mých záležitostí" vskočil mu to
várník do řečí
"Nikoliv to jsem nechtěl říci''
'Nužedovolíte-li mi tu otázku
řeknu vám otevřeně oč mi běží
Neptal jsem se vás i pouhé zvě
davosti nýbrž proto že ae o vás
upřímně zajímám Nemusím vám
snad ani povídati že ai vis oprav
du vážím a že vás mim rid jako
vlastního syna Nu a kdyby můj
ayn byl již ve vaSich letech anad
bych bo také zavolal a eeptalt Co
je? MáS jeltě srdce nebo jsi bo už
i ar m
poaarovau — jenom za maj ayn
ten bejsek anad jakživ ani srdce
neměl nebo bo mi aapoQ na ne
pravém místě" dodat továrník
zasmuSile "Víak teď mluvme o
vás Vy jste znamenitý Člověk
avědomitý pracovník a tak dále a
já jak ostatně aám víte mám ve
vás výbornou pomocnou sílu Tak
dobrou Že vás ani nemohu přímě
řeně platili "
"Oh pane Šlechto!'' zvolal
Vira radostně zarděv ae při
těchto lichotivých slovech
"Nene bez komplímeotftl Vái
plat je hanebný Věru ani pořádně
oženiti byste se na to nemohl"
"Ob o to by nebylo Ale ji
upřimoě řečeno — na ženění posud
namyslím"
"Ale to je chytal Na to ae my
slet má — Ostatoě o to nám nyol
nebělí Vale to starost a já mám
teď na mysli starosti ivé jich!
bych rád aspofi trochu ae sebe se
třásl Vlak jito ul asi slylel
jaké Itěstl potrefilo mou rodinu"
f cist továrník trochu trpce "ná
ilcdkeoi čeho! musím se Karati o
výbavu přiměřenou tomuto veliké
mu Itěsif"
Inženýr Vávra jenž byl již zs
slech iedacoi o povaze baronově a
jeho hmotných poměrech nemohl
oež němě se uklonili
Já tedy — zkrátka řečeno
pokračoval šlechta '"ohlížím ae
po společníku a myslím že vhod
oějlfbo nikde nenajdu než jste
yy "
"Já?" zvolal Vávra ruměnec
rozpaků na jeho tváři ustoupil
smrtelné bledosti Bylo to pfílii
vHíké slovo jež v mladém muži
chladných cíer vyvolalo moccé
vzrulení "Já?'' opakoval udíve
ně "Pane Šlechto vy ráčíte
přece vědět že jsem úplné chůd!"
"líh nesmysl! Vy ae svými vě
domostmi a se svou pracovitostí-
vy nejste chůd Dáme-li na jedou
yáhu mé jmÉoí zkulenosti i
sríýmí trochu opotřebovanými
schopoostmi na druhou pak vale
vědomosti mladistvou energii
podnikavost a tak dále zflstsne
malá diference a ta ae již nějak
vyrovná A ji vím jak! — "
Při těchto slovech pohlížel
Šlechta na inženýra a úsměvem
pod Jehož mile hřejícím teplem ae
tváře mladého muže opětně zepá
lily "Ano vyrovná se tot Záleží to
jen na vil' pokračoval továrník
"Vím pro víi o vhodné partii
Nevěsta ilulná z dobré rodiny a
předevlím peněžitá'
Šlechta ač stavil ae jakoby pří
celém tom hovoru nepozoroval
jaký dojem Činí jeho slova na
Vávru dobře viděl že ae tvář
jeho znamenitě protáhla a zacbmu
říla
"Je akoro nezbytně nutno'' po
kračovai dříve než te Vávra
vzchopil k nějaké poznámce "by
můj apolečník příneil do závodu
trochu kapitálu jednak k vůli
rovnováze mezi oběma itraoaml
jedoak — ou vlak víte jaké obětí
na nás oynějíí konkurenční zápal
vyžaduje Leč nežádám na vál
mnoho Asi jedenkrát sto tisíc by
stačilo ta kterou bych vám rád
dohodil bude aii roíti právě to
lík"
"Děkuji vám za laskavou péči
pane léíe" odvětil Vávra tonem
trochu odměřenějlím oež obyčej
ně ae Šlechtou mluvíval "Ale já'
jak jíž řečeno na Ženění nepo
mýšlím —"
"Právě proto myslím za via
ji'' durdil ae na oko šlechta
"Hleďte i dohazovače víra dělim
a i na svůj prospěch při tom my
alím"
"Ne nei Jsem přesvědčen že
chcete jen mé dobroale odpusťte
já mim o ženitbě své vlastní ni
hledy Kdybych měl vzíti ai za
ženu dívku bohatou měl bych tím
dile ku svatbě poněvadž bych ae
dříve neženil pokud bych proti
věnu své ženy nemohl postavili ae
se své strany — — "
"Ale u čerta!" vyrušil ho Šlech
ta netrpělivě "Za sto tisíc přece
už vy aim stojíte já aspoR vál
cením výll A pak — vždyť bu
dete jeltě před svatbou mým spo
lečníkem a tedy aám také dobrou
partií"
"Ob pane Šlechto! Vidím aku
tečně že chcete jen mé dobro a
uevím aoi jak vám děkovali za
tolik laskavosti ale — — "
"Nu jaké zas ale! Poděkujte
Um že přijmete můj návrh — "
"Ne nemolool Odpusťte já
nikdy neuval m na aebe poderte
ní le jsem le lenil k voli peni
tam "
"Ale vldyť vy se třeba do té
nevěsty jeltě lamllujtt'' a tajem
oým smíchem ktičti Šlechta —
MJaký jste to člověk? Aoi se oe
ptá kdo to je co to je a brání se
rukama nohama jako malé dítě
když ho do vany strkají"
Vávra ač bylo mu při lom ho
voru dosti horko nemohl ae ubri
niti úsměvu vida horlivost starého
pána
"Odpusťte pane š echto" oi
pověděl "ač vždycky jsem vám
byl za vali radu povděčeo v
těchto věcech — nemohu oež po
slechnout! hlasu svého srdce — "
"A anad také trochu rozumu"
"Pfípouliím — do jisté míry"
"Nu — a — vidíte mne ae lak
hned nezbavítel Dohazovači ne
věst bývají vždy vytrvalí" řekl
žertem hned vlak zase zabočil do
vážného tonu: "Když tedy spolu
už mluvíme jako otec se synem
ptám st! Copak to vale zairápené
srdtt posud nic? '
Vávra ae trochu zapálil "My
sllrn věru Že jsem mu k tomu po
sud oipoakyll příležitostí — —'
"Vidíte — a Ji vám přece na
bízlm jeo příležitost a nic více)
Dám vám docela i půldenní ba
celodenní dovolenou abyste měl
čaa ae zamilovat! do té mé kandi
dátky!"
ložtnýr se srdečně zasmál ne
boť can šlechta skutečné olrad
dával dovolenou zejména v době
kdy bylo tolik pláce v závodě
jako přivé teď
"Můj ardečoý dík za nabízenou
laskavost Snad jednou ti tu do
voleuou vyprosím Dnei prozatím
"M6Í drahý to byste mohl pro
melkslí neboť ji potřebuji apo
lečníka a čekali nemohu —
"Pak ovlem nemohu než zříci
se lé naděje" odvětil Vivra ode
vzdaoě dosti jsa zkrulen že tak
krásni vyhlídka do budoucna tak
rychle zas zaoíkla
"Ale přece k čertu aspoň po
iltchflěte kterou iatm vám to vy
hlédl!" rozkřikl ae šlechta
"Bylo by zbytečno jmenovali
oou dámu když ji nechci uchl
zelí se o její přízefl ' držel ae
Vivra statečně
"Ah to jsou vímí potíže! Jak
Živ jsem ae takhle nezapotíl! A
teď vidím že při vlí své upřímoo
sti jtte mí nepověděl pravdu "
"Pane Šlechto Nikdy bych-"
"Prosím vis mlčte! Zapřel
jíte mi a teď to vidím: Jste zami
lován"
"Pane šlechto"
"Zamilován Nezapírejte!" kři
čel továrník zlobě se více než vy
lelfující komisař
"Zamilován ite jinak byste se
tak urputně nebránil A to potře
bujete mně zapírali f uoz Jtte
malé dítě?" dorážel Šlechta oa
inženýra "Když já byl takhle
veliký byl jsem dávno zamilován
a nic jsem le za to nestyděl"
Oba muži ae těmito slovy sr
dečně zasmáli
"Nuže tedy osmělil se Vivra
"nebudu vás klamali a přiznám
se že jsem ivé srdce zadal dívce
která vlak o tom inad aoi tušení
ncmi"
"Tak jí to u kozla přece řekně
te -"
"Nemožno Leží mezí námi
hrozná propast lidských před
sudkft"
"Oh iemíoel" zděsil se Slech
la duně ae smíchem nad potížemi
a jakými musí % inženýra páčili
vyzoáoí lásky "Toť je to nějak
romantické To bych byl ve vás
jaktěživ nehledal Ostatrě víte
co? Nic jí neříkejte Ty malé
ldmv uhodnou něco podobného
dříve než my se odhodláme rot
umně olevllti díla Ona ta vala
princezna zakletá žatou hroznou
propastí to už nepochybo! ví
Nejlépe byste učinil kdybyste —
kdyi se stydíte mluvili i ní před
stoupil ptsd její rodi!e — "
"Nemolool" svolal Vivra
"Styďte sel Technik a ullvá
slova 'nemolno' Od vynaleienl
nárv není nic nemoloého poj
luneem Vy ledy bysti pttdttou
pil před otce a fekl bysle asi toto:
Pane principále jsem na arnrt za
milován do valí dcery Liďilky"
Vivra vyskočil zděieně z křesla
jakže? Vy bysle tulil?"
"lil oesmysl Tulil Ji už vím!
Což skutečně myslíte že jsem ta
fcový počítací stroj jak moje Li
dulka říkává a le aoi nevím co
se kolem mne děje? Ale teď pro
sím vás mluvte už dál vy aáml
Přece nebudete chtít abych to
odříkal vlečko za vás?''
Nyní ovlem bylo oa Vávrovi
aby promluvil vážné slovo Po
vzbuzen bodrouí a dojat laskavo
stí svého léía vzchopil se k řeči
"Pane Šlechto Jsem chudý oiuž
nemám oež — — "
"Počkejte pcčkejtel" vskočil
mu továrník do leči "Chcete-li
mluvil takhle hloupě to už raději
neříkejte oíc Iste společníkem
dtmy "šlechta a spol'' a ten ae
přece může ucházet o ruku dcery
továrníka? Myslím le ta firma
mi dosti dobré jméno — A ačko
liv jste vlastně jeltě oic oeřekl
odpovídám vám: Ano!"
"Pane Šlechto!" zvolal Vivra
a přemožen citem nejsa ichopen
jinak ivé Itěslí cnopíl továrníka
za obě ruce
"Nu ano milý synu" opako
val šlechta a chopiv inženýra do
náručí upřímně ho k sobě při
vinul "Pozdravuji vál srdečně i
jako ivého společníka i jako zetě
jsem přesvědčen le přivedete
můj zivod k novému rozkvětu a
že mé dítě bude i vámi (ťastno
Důvěřuji vám zcela vlm le mne
oezklamele A také Lidulka je
hodné děvče a co by load vycho
váním řylo oa ní trochu zanedbá
no to ti napravte lám Vlak mále
z toho dost rozumu"
"Oh v tomto okamžiku věřte
mi nejsem aoi schopen projevit!
co cítím a co ai myslím Přiilo to
tak neočekávaně A ji lim nikdy
bych ae byl neoamělil — — "
"Vlak Dřivě proto Isem musil
zakročit! ji" řekl Šlechta jíl opět
svým bodrým tonem "Je to až k
neuvěření že ji o němí m myilí
že je milionářem musí pro tvou
dceru ihioět ženicha Doufám
vlak le bude Lidulka le mnou
pokojena Ji lim jí neřeknu o
lom ničeho to i! vyřiďte vy A
jeltě oleo Moe jíte lice o ruku
LidulČmu nepoládal ale k matce
muiíte Ta trpí více na podobné
formáloosti Nu oelekajte ae
Tam jíž půjdete jako společník
firmy Kdybyite byl aipoB lajtuan
tem nebo zadluženým baronem
doitalo by ie vim jistě lepšího
přijetí ale ji bjdu nad vim! držet
ruku A teď již jděte zaie po
tvé práci Oitatní li zase řekne
me zítra až budeme dělat! spole
čenskou emlouvu — Dnes_ jíme
' - i
už promarnili hromadu caau
Inženýr Vivra pořid jeltě ne
schopen vpravit! le do lituace
jež te mu zdila býti ipííe pohid-
kou než skutečností zvedl se k
odchodu
"5 Bohem Vavroulku a Bo
hem" propouítěl bo tovirník
srdečoě mu ruku tiskna "Zapotil
jteu te vlmi důkladně než jsem
dostal dceru pod čepec a via pod
pantofel Alo doufám Že li na
doeíní den budeme vlichoi rádi
vzpomínali"
"Nikdy nezapomenul'' byla je
diná slova jež mladý muž mohl
ze sebevyprrviti
Oaamolněv ve ivé pisároě vy
řídil továrník chvatně celou ladu
naléhavých záležitosti a právě byl
a prací avou hotov kdyt přilia
Lidulka jel v tuto dobu ráda ai
zaskočila k otci oa chvilku po ho
voru
"Kh jdel ml irovna vhod"
uvítal ji továrník na oko halvivě
"Zlobím te tu ukrutně ae alo-
blin"
"Oh col talluck nic líného ne
dovede ntl od ráoi do večera ae
slobll na práci a pracovníky A
přsae tl ta práce tllí'' inaála ae
Lidulka vidouc na olei že nebu
de tak zle jak praví
"Což o prácí S lidmi se mu
sím zlobit Právě jsem měl otrý
výstup i Vávrou — — '
"S Vávrou? ' lekla se Lidulka
"Div že jsme ae nepopadli'
Lidulka ustrašeně dívala ae oa
otce leč oynl nemohla ničího %
jeho tváře vyčisti "Prosím tě
cože tak najednou? Přece Vávra
Jest -
"Ano pan Vivra Spekulant
chytrý! Považ co li zamanut
Vzpomene li mladý pán le byl
nebyla Ipatnou partií a — pořádi
moe o tvou ruku '
"O mou ruku?" vzkřikla Li
dulka a chopila le oběma rukama
za hlavu
"Totiž o tvou ruku zrovna ne
říkal ale ebee dříve mluvit! a te''
bou Považ aíl"
"A tyl Co tyl mu řekl tatíokt?"
"Já? No můžcfi s! pomyslit"
durdil se atile jeltě Šlechta jeho!
byl výstup Vávrou přivedl do
výborného rozmaru "Potřebuje
me my nějakého paua Vávru když
ai teď baronové a podoboí pini
budou u oia dvéře podával?"
"Ale ne oe" rozeamála ae Li
dulka dívajíc ae ostře otci do
tváře "Kdybych ti vlečko věřila
tohle nevěřím" A cbopívBi bo
kolem krku počala ic a ním točíti
po ivělníci
"No no oo počkej blázínku!
Počkej Vídíl přftce Že mi dech
dochází" bránil ae továrník "Už
pozoruji le a tebou nic není Na
měřil jsem ae dost a Vávrou tsk
ať tornám a tebou rychle odbyto"
' Skutečně tedy zde byl? A
mluvil?" ptala le Lidulka zvě
davi
"Oh a jak mluvil Každé alovo
jsem i něho píčít musil —
"To věřím Oa je tak nesmělý
jistě le se bál abys jej nepokli
dal za Ipekulanta '
"i ipekulant je Dřív nesvoiil
le li tě vezme až jsem mu slíbil
že ho učiním avým ipolečníkem"
"Společníkem? Ale tatínku po
věz mi přece vážně jak to bylo?
Vždyť jde tu o mne "
"Nu ano dítě Právě že jde
o tebe a ze jaem na vrcn mavy
ipokojeo vidí! mne v lak dobré
náladě Povím ti tedy vlečko
Dál jsem se aby ti nale baronky
oepopletly hlavu nějakým kava
lírem — "
"Oh o mne ae nemusí! báli—'
"Eb Čert nikdy nespí a vy
Ženské jste křehká stvoření! Měl
jsem tedy strach abyi nezapomně
la na ivého Vivru — — Nu nu
jen sebou tak netahej vždyť atarý
otec mi oči pro ivé dítě a ledacos
vypozoruje Poněvadž vlak jsem
věděl Že Vivra aim by ae neodvá
žil lei jsem mu trochu na ruku"
"Na ruku? Jak to?"
"No — tak Snad jsi už někdy
alylela jak ae malým dětem před-
říkivi otčeoál? A llo to dost
dobře"
"Ale tatínku" řekla vyčítavě
Líduřka jež hořela touhou zvědě
ti jak se to vlastně přihodilo
"No mil pravdu dítě Třeba
že lo tak vesele akonČiloje to pro
nái vlečky věc váfni a ji ti
vlečko vypovím ai jsem Vivrovi
řekl že to nechám jemu na staro
sti Ale to jen ze strachu aby ho
snad někdo nepředešel poněvadž
vy leosKé ae vždycky zamilujete
do toho kdo vám nejdříve začne
mluvit o lásce"
"Ani jsem nevěděla Že tatínek
nám Ženským tak rozumí1' zasmá
la ae Lidulka
'Má zlalál Ji mám z toho ško
ly" řekl šlechta plilrpklým smí
chem — "Nu a co ledy tomu
vícmu řlkál?" zeptal ae kdyl byl
dceři vylíčil průběh svého eduán(
a Vávrou "Jsi se moou spokoje
na? Mál ho trochu rádo nebo
myslil le byt ho jednou mohla
mil ráda? časem se látka dostaví
Itprve poidiji — — "
fvkrtlovial atrfoaptl
o -
5
4