Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920, January 24, 1906, Page 10, Image 10

Below is the OCR text representation for this newspapers page. It is also available as plain text as well as XML.

    10
'
JAN KLCCANOA l
'
' i'
"
♦ i
'i
i í
POD TÍHOU PRÁCE
IlomAn
"Ah pan baron" vítali ho paní
Laura stavíc se překvapenou
oodávaiíc mu na uvítanou ruku
již on dvorně políbil Pak uatoupil
o krok nazad pohlížeje na ni oči
ma plnýma údivu t
"Milostivá paní" svolal nadie
ni -'nevěřím svým trakám a
ikoro bych ae domníval že jiem
ivůj dopia adresoval i napsal ne
správně "
"Nesprávně? Jak to? Zd jo
vál dopil ''
"Ah ovlem lei Pul jiem —
proie váa o ruku ilečny dcery a
teď ia mi zdi jakobych měl piáti
o ruku mladil lestíičkyl"
Pani Laura radostí ae ažzarděla
při té lichotco "Pan baron mne
uvádi v rozpakyl Dvojnáiob v
rozpaky poněvadž jiem dosud
neměla ani tnu — — Netěkala
jsem tak brzy vali návštěvu!''
"Milostivi pani zajisté omluví
můj spěch! Jsem zvyklý jednati
vždy rázné a zejména doea kdy
jedná ae o záležitosti mého srdce
tak se dotýkající nemohl jaem
odkládat! Každá minuta byla mi
mořem nekonečností a proto spí
chal jsem abych z valich úst vy
ilechl svůj ortel"
Tonouc v moři rozkole při tom
to přívalu zdvořilých alov paoí
Laura nabídla baronu křeslo —
"Buďte nám vítán pane barone'1
řekla co nejsladčeji dovedla Ob
jak ráda byla by desetkrát stokrát
za sebou opakovala to krásné slo
vo "Mluvíte pane barooe jako
bych byla přísným aoudcem a já
jsem jen milující matkou"
"V okamžiku tomto milostivá
paní rozsuzujete nad celým mým
životem" horoval baron "Ve
valí n£Žné ruce leží můj osudí
buď budu nejšťaitnějlím pozem
šťanem dovolíte li bych spanilou
slétnu Hermínu mohl nazývati
ivou nebo — — "
"Nebo inad učiníte rukou i
irdcem svým Iťastnou níkterou
jinou" zažertovala paní Šlechto
vá hrozíc baronovi "Známe vál
pány jak snadno irdce zadáváte"
"Tato výčitka platili umd mno
hým mužům mos te netýká a
proto se nebudu milostivé paní
bráoiti" řekl baron tak přiivědči
vč jakoby tvým slovftm věřil "Je
ovíem pravda že í já — jako jiní
mladí lidé dobrého vkuau — libují
ai ve společnosti vzdělaoých dam
ale srdce mé při tom zůstává
netknuto a baronka Schlachteo
lohoová nebude se jisté i nikým
jioým o né idfleti než se mou"
To bylo ovlem tak krásné řeče
no že mateřské srdce pani Laury
tonulo v moři rozkole Leč mu
sela přece svému budoucímu zeti
ukázali že trocha rozumí ivétu a
že umí býti i shovívavou
"Oh pokud se týče budoucno
sti" zvolala horlivě 'nemám ani
nejmenlí pochybnosti o Itěstl té
kterou pan baron povede k oltáři
a o minulosti nu o té nemluvme!
Ta bude asi jako u vlech mladých
pána vykazovat! maohé milostné
dobrodružství jež vlak nyní je
ukončeno a zapomenuto"
Baton políbil ji dvorně ruku na
znamení ivé vděčnosti "Milostivá
pani ráčí býti shovívavou jako
kaldý kdo zná lidskou povahu a
bouře života a při tom má téi sám
srdce"
"Ah ty bouře jíl doboutily a
nemluvme jit tedy o nich" dovr
lovala pani Laura avou llechet-
nosí
"A o o mluvne raději o věd jel
mne aera přivádí Přicházím bych
proiil o vali odpověď k avčmu
H a 1 1 a abych paoa maolela poli
d o avolcol hroliu doulsliř"
tioulail doufati?'1 opakovala
pani ŠUcblová jl vuaila aa ol
lílně přemáhat! aby vzácnému
zeti nepadla hned kolem krku což
bylo by ae přece nehodilo —
"Myslím že pan baron byl ai
avým vítězatvím již jist Což mů
žeme my rodičové v té věci mluvi
ti? Děti volí a nám nezbývá než
nejvýle poradní hlas — — "
"A jakou radu ráčí milostivá
paoí dát! slečně dceři imím-li ie
ptáti?"
"Řeknu jito pejleplí co matka
může dceři říci totiž aby lla za
hlasem tvého irdce a rozumu což
obojí ji zijisté nezklame"
"A slečna Hermína?"
"Myslím — a vy to ni víte sám
nejlépe Že má dcera je vám velíce
nakloněna Hermína je děvče
prosté vlí koketerio a nedovede
sni zatajíti co ai mysli a co cítí "
"O pak mne tedy mé tulení ne
zklamalo" zahořoval baron "a
já jsem přelťasten že horoucí má
láska dovedla i v ni rozoítiti po
dobné city Odpusťte milostivá
paoí nenacbázím-li dost alov
abych vyjádřil vie co v tomto
okamžiku cítím Mé srdce mi sice
oaleptávalo že nejsem alečně lho
stejným ale přci to Život
lidský je naplněn tolika ivízely a
žaly že těžko je věřiti v úplné
blahot"
"Nuže tedy věřte věřte" odvě
tila paní Laura vlečka pohnuta
horováním vzneleného nápadníka
jenž ruce její zahrnoval tak vřelý
mi polibky jakoby ac ucházel
její ruku a ardce a ne o její
dceru
"A pan manžel tčž neklade od
porn?"
"Moj manžel bude přelťaiten
Že maže dáti svou dceru muži tak
dokonalému jako jste vy"
To bylo přece jen více než ba
ron očekával leč dovedl se opa
novali aby přílilnou radosti ne
projevil jak se bál pana šlechty
"Muži jenž má nejleplí vůli stála
se dokonalým opravil baron
skromně "Přiznávám le že jsem
se poněkud bál předsudků jež
chová vál pan manžel -— — "
"Nevím o Žádném předsudku
chvatní ho přerulila paní Laura
"Moj muž rozeznává na světě jen
dvojí druh lidí: takové již pracují
přiměřeně svému stavu s ty již
neprscují vůbec nic Když vlak
slylel že pan baron zanálí se sám
správou svých statků byl tím ve
lice potěšen
Baron nemohl při těchto slo
vech potlačili lehký úsměv jejž
vsak pani Slechtová přehlédla
"Pracovat! a pracovati v tom je
veliký rozdíl milostivá paní'
řekl důrazně "Nemohu ovlem
pracovati jako jiný kdo je k práci
zrozen: Mám své úředníky a zři
žence ale vrchní správu svých
statků vedu ovlem sám abych
zachoval je v míře neztenčené jak
jsem povinen svým předkům1'
Paní Lauře ae radostí až hlava
zatočila když alylela miuviti o
předcích a pomyslela že dcera
její účastna má býti velkeré té
aláv) baronských předků
"Dovolíte abych sena okamžik
vzdálila" omluvila se co nejlioez
nřji "Musím zavolali avého mu
le a říci Hermíně co se zde při
pravuje" Zatím co pani Laura zatáhla
Hermínu jel jako dobře vychova
né ditě poslouchalo za dveřmi al
do třetího pokoje a tam ji plna
nadieoi opakovala vleekt ty kráa
ué řeči jel byla vyslechla oddal
ae baron ivfm myllunkám šle
chetný mul jenl poslouchaje
hlaiu svého srdce byl stekl se
vlech předsudků šlechtice proti
občanské krvi byl a výsledkem
své výpravy velice spokojen že
u ctiUdoitivé psnlšltchtové dob
ře pochodí o tom byl již předem
přesvědčen za to vlak tím více ae
bál odporu továrníkova jemuž vě
děl Že svou modrou krví a řadou
llcchetoých předků imponovat!
nedovede tím méně an sám mohl
jen dva Šlechtické předky své jme
novati Také v příčině avých
atatků měl baron Edgar jisté
snadno vysvětlitelné obavy
Velkeré jeho statky pozůstávaly
v nádherném druhdy ale nyní
velmi zpustlém zámku a v nikoli
ka k němu příslulejících dvorech
Děd jeho když byl druhdy za své
veliké zásluhy a jeltě vétlí peníze
povýleo do Šlechtického stsvu
pomýilel předevlím na to jak b)
novému svému jménu a Šlechtic
kému erbu jenž jeltě silně páchl
čerstvým lakem dodal hodně
mnoho lesku a vzezření ctihodné
ho stáří Proto koupil rozsáhlé
panství zchudlé hraběcí rodiny
Byl to jediný Ipatný obchod který
tlechetoý pan Schlachter ve avém
avém Životě udělal neboť převzal
panství v lak bídném stavu že
aspoň dvě třetiny kupni ceny
mohly býti počítány na braběcí
eak a slávu a teprve třetina odpo
vídala skutečné hodnotě vymrska
ných statků a budov jež podobaly
se spíle zříceninám než panské
mu sídlu Ale pan Schlachter
když se stal von Schlachtenlohnem
a za nedlouho baronem nepřestal
býti dobrým obchodníkem a brzy
si nahradi Ikodu již mu omodfe
ní krve bylo způsobilo
Po smrti prvního barona za
kladatele rodu Scblacbtenlohnů
ujal se správy panství jeho syn
enž po otci nezdědil žádnou z
eho obchodnických a hospodář
ských ctností za to vlak velice
rychle si osvojil všecky ctnosti a
nectnosti vlastní onomu stavu do
něhož se byl rod dobytkáře
Schlachtra dostal po pčliné dláž
děné stříbrDáky a zlaťáky Kdežto
atarý baron až na své panské
choutky do své smrti zůstal sna
ží vcern a hrabivcem jenž životni
úkol svůj spatřoval jen v hroma
dění peněz přiČiBoval se jeho dě
dic aby peníze nashromážděné co
nejrychleji do světa se rozbíhaly
a aby statky jež za krátké vlády
otcovy počaly prospívali uvedeny
byly opět do dřívějšího velkopan
ského stavu a na konec dostaly se
do lepších rukou Ženitbou sta
vu svému přiměřenou rozmnožil
sice baron své jmění poněvadž
však nevyžcnil ani zlatý důl ani
nevyčerpatelnou studnici bohat
ství znamenalo to jen oddáleni
konečného úpadku jejž v dědictví
se vlemi krásnými vlastnostmi
svého otce přijal baron Edgar
Schlachtenlohn toho jména už
třetí
Kdyby byl baroa Edgar po
předčasné smrti svých rodičů cho
pil se rázně a rozumně sptávy
statků kdyby byl odprodal co
se udržeti nedalo a na zbytku s
menšími dluhy hospodařil ještě
by byl snad mohl je zachovati —
LcČ mladý muž nebyl vychován
pro vážný Život a proto sotva Že
stal se samostatným pánem vrhl
se střemhlav do viru rozkoši Je
dinou starosti jeho bylo aby ze
svého správc vynutil — vem kde
vera — hodně mnoho peněz nebo
aby u některého lichváře vymámil
třeba na závratný úrok půjčku o
niž věděl již předem že v den
splatnosti nebude vyrovnána
Tím způsobem padal baron
Edgar atále do věill tísně a sáhy
poznal že již nedovede se jinak
zachránili před dokonalým úpad
kem nel bohatou ženitbu Věděl
sám o sobě že jeco do sevoíjlku
sluloým mulem a jeho přátelé
lichváři dávno jil říkali mu do oči
Iv co půjčují dávají nikoliv na
hypotéku jeho předlužených stát
ků oýbrl na jeho "alatou svobo
du' kterou dříve či potdlji obě
tovali nimi Vlk pro skutečné
bohaté dědičky a kruhů atisiokra
cis byl mladý rodokmen Schlach
teolohnů přece jen alabým lákad
lem zejména když vědělo se o
baronových dluzích A tak kooeč
ně nezbyla než jedioá cesta spásy
— baron musel ae odhodlali k
mesalianci musil hledali nevěstu
v kruzích aristokrscíe peněžoi
Jednoho dne schnsli se na něho
eho věřitelé s vysvětlili mu kril
ce ale určitě Že již déle Čekali
nemohou poněvadž i poaledoí
předmět na nějž půjčovali totiž
on sám ztrácí na ceně Téhož dne
setkal se baron Edgar na nějakém
plesu s Hermínou a dozvěděv se
že otec její jest milionářem od
hodlal se věnovati ji vlečky city
svého dosud "netknutého" srdce
a -— — zamiloval se do ni náruži
vě —
Baron Edgar dospěl ve svém
uvažování až k tomuto koncitotiž
k myšlence Že se mu tedy šťastně
podařilo najiti bohatou dědičku
jejíž jměním vyproetl se te spárů
svých dotěravých věřitelů
"Jaká to krásná myšlenka '
rozumoval usmívaje se spokoje
ně "Za několik neděl až papá
Šlechta vyklopí své ststisíce po
zvu vlečky ty syny Abrahámovy
vyplatím je do krejcaru a pak je
dám lok í ji sházeli se schodů Ze
dvora dám jo vyitvati pay a který
z nich nebude doat rychle běžet
aby se vzdálil na dostřel sídla
mých předků tomu z okna zámku
vpállm náboj broků do losů To
bude sladká pomsta za to že mne
ti cblapí připravili o zlatou svo
bodu!"
Pan baron se upřímně rozesmál
svému nápadu a aby si ukrátil
dloubou chvíli rozpřádal dále své
blažené any Připadla mu na mysl
budoucí pani baronka slečna
Hermína Šlecbtova
"Hra celkem ne zlá partie ta
mladá milionáfkal Obličej sličný
' a jak podle matinky možno
souditi zachová si svou krásu
dosti dlouho Není sice z nalicb
ale do nali společnosti se dosti
rychle vpraví Ostatně — snad
se dočkáme i toho že ten ježatý
milionář zatouží jako kdyai můj
dědeček slavné paměti po zmod
rání krve a pak bude ta mesalian
ce dodatečně napravena Jinak —
zdá se mi podle pana Ivagra in
spe že i zde v rodině rozumějí
tomu jak užívati peněz k zpříjem
ňování života a tak bude ml sta
tečně pomáhat užívat! rozumně
mění jež pan otec nalakotil —
Hm bude nutno časem pomýšleli
na rozumné hospodařeni jinak se
potom octneme oba Či všichni
tam kde jsem dnes já sám"
Z těchto myšlenek jež braly
tak neobyčejně vážný obrat vyru
šen byl baron Edgar příchodem
manželů Slechtových
Továrník nebyl nikterak potě
šen že musil opětně vstáti od
práce a s těži jen nalíčil vlídnou
tvář
Baron proti avému velkopansky
nedbalému obyčeji zvedl se velpo
hbitě z křesla a pokročiv příottOzí
mu Blavnostoě vstříc podával mu
ruku Továrník zběžně opětoval
eho stisk a vybídl ho aby se zsse
posadil
"Přišel jsem ve věci veledůleži
té pane šlechto jak asi již milo
stivá paoi vás zpravila" rozhovo
řil se baron "Poznal jsem valí
dceru slečnu Herminu a zahořel
jsem k nt celou láskou jaké je
schopno srdce mladého mule v
mých letech Myslím Že se němý-
im domoivám-li se Že i slečna
opětuje mé city Proto přicHIsím
vám žádat o ruku slečny Her
míny — — "
"Slylel jsem jil pant barone
vlak je mi s podivením ie nejíte
si dosud jist opětuje-li má dcera
vale city A přece jil — "
"Jednalo a mi předevlím o sa
beipcčeui valcho svoleni''
"Hermina je poslulu! divče a
usni ! rodičové jtjl petttpe s nt
mysli1 zakročila paol šlachová
"Já vlak bych nikdy ivl ddl
nepřemlouval mužem jehož ai
lamo nezvolilo" řekl továrník
vrhnuv po atraně káravý pohled
na pani Lauru- "V té věcí mám
tvé náhledy pane bironel My
rodičové máme právo enom radili
a insd jen v krajním případě kde
bych viděl Že dcera má chco se
vrhnouli ve zkázu odhodlal bych
se k prostému zákazu "
"V tomto ohledu úplně i vární
souhlasím pane Šlechto" ujišťo
val baron horlivě "leč mys!ínže
slečna je mi opravdu nakloněna a
zdá se mi Že s mé strany neobá
váte se zkázy — — "
"Ale pane barone" obražuvala
ae paoi Laura na avého muže
"Tak přece to nebylo mmčnoi A
pokud se Hermíny tfče — mluvila
jsem s ní již a mohu říci fa chová
pro pana barona city nejvřeleji'"
"Pak ovlem nezbývá mi nic než
svolit! ku sRatku" klidni řekl to
várník a podávaje baronovi ruku
dodal srdečněji: "Přeji vám
upřímné abyste této volby nikdy
nelitoval a douíím že i má dcera
vždy ráda na dneloí den bude
vzpomínali"
"Tím buďte jist pane Slcchtol
Baronka bude po mém boku šťast
na a spokojena Celý můj život
bude vyplněn snahou aby jejf ži
vot nebyl zkalen nižádnou chmurou"
"Budeli mezi vámi panovat
vždy vzájemná láska a úcta pak
nepochybuji Že může být! vale
Itčatí úplné Vy jme mladý muž
pane barone osud udělil vám tak
vzácné postsveni ipolečcniké do-
talo se vám skvělého vychování
k tomu rodinné bohatství — —
zkrátka je tu vie co můic štěstě
na poakytnouti tomu koho učinila
ivým miláčkem — "
"Ob ste fříh! laskav pano
šlechto" uveden poněkud v roz
paky vypočtením" vlech tvých
skvělých vlastností
"Připomenul jsem vám to vše
byste inad nikdy nelitoval že po
dav se okamžitému nutkání svého
srdce zřekl jíte ie výhod i před-
udkú svého stavu —
"Ob panel Nejsem jíž ve věku
kdy jednáme v mladické nepřeď
loženosti"
"A co zamýšlíte po svatběpane
barone?" otázal se Šlechta náhle
"Douíám Že otci své vyvolené
nezazlíte tak důvěrnou otázku!"
"Uznávám otázku tu za zcela
oprávněnou a pochopují ji zejmé
na u vás jenž pohlížíte na nái
stav s jakýmsi předsudkem — '
"Jsem prost všech předsudků
vašemu stavu nepříznivých" odvě
til továrník doBti chladně ale
hned zase dodal vřeleji: "Vážím
si stejně všech poctivých lidí ať
narodili ee v chudé chaloupce neb
v paláci Rod a původ—odpusťte
— v mých očích nemají ceny té
dodává člověku povaha Jsem mu
žem práce pochopíte a omluvíte
mé stanovisko je li omluvy třeba
Uznáte zajisté že vkládaje do ru
kou valich osud svého dítěte
smím se zeptali po vašich úmy
slech do budoucnosti Neznám
ttavu vašeho jměof nechci ae
jinde doptávali — stačí mi úplně
vale odpověď''
Pant Laura pohlížela na svého
chotě s upřímným obdivem Říka
la si v duchu že vede ti důstojně
jak se na milionáře sluší A pak
ani pro tyto jeho dárky se na
něho nehorlila neboť bila se vět
lího výslechu
"Nevěnoval jten se Žádnému
úřadu' odvětil baron "neboť ae
chci obírali aprávoti tvých statků
To vyžaduje etlého mule a odpo
vídá nejen mému prospěchu ale i
náklonnoiii 11
IuKmv kl4ui k lu if
► )r l ilíi ! K
I ilio iU htitt t
tMv aur m
V a VI vU Mlat
1o