Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920, January 10, 1906, Image 10
JAN KLECANDA ( POD TÍHOU" PRÁCE IlomAn A ještě di zpáteční cestě k do movu nemohl se myšlenek těch zhostit! Ječ sotva že ae vrátil do Tuby a zapadl do toho víru tvého Čilého obchodního života zmizely dojmy x venkova Zatedl k tvému pracovnímu Holku kde cekaly celé haldy nevyřízených vlci na jeho rozhodnutí puiiil io zase zimntčnl do ivé práce a byl opít týl jako před návštlvou u ivčho umírajícího otce Dl i kdyl te nu vynořila na royali vzpomínka na otce což by valo obyčejné když při obědě neb veíer po návratu k rodin! obírá e Lidutkoit uimál ae ikoro útrp nl dětinskému horování prostého terce Uylť Šlechta jíl přilil prosáklý jinými názory povzneii oými nad nízké stioovisko vesnic kého dobráka Byl kosmopolitou větoobčmem jeoi celý ivět po vížovil za tvou vlait vlecboylidi za ivé bratry a na horlivce té i nebo oné národooiti pohlížel jen i útrpnoitl jako na lidi kteří le pachtí za něčím co dávno te jíl přežilo cenu ztratilo Dětí tvých vlímal li nadále jako dříve — neméně ale také ne více přenechávaje péči o ni matce jež zaie přenálela vie na bedra pltceaých lidí Jen i Li důtkou obíral ne víc nei i oMstní mi ale aoi to ne úmyslem lby její vychování bylo ipííe dle přání dědečkova nýbrž proto že zábivi ní byla mu vždy milým otvěže ním Propadal tak bezděky zcela uvědoměle tomu duchu četkébo venkova pro nějž jinak neměl než shovívavý útrpný úsměv A tak po této kratičké epiiodě ilo zaie v domě továrníka šlechty viecko ivýoa dřívějším chodem jako v jiných panských domech ' III V pracovně Šlechtově u stolu na němž rozloženy byly četné vý kresy a rozpočty teděl mladý inženýr Vávra Přišel ku svému léíu lby se ním dohodl o jakési záležitosti a nenaleznuv ho ve větoici usedl a čekal Inženýr Vávra mohl si něco podobného dovoliti poněvadž ve věcech ob ebodních byl důvěrníkem ano pravou rukou továrníka jenž k mladému snaživému muži byt přil nul ikoro otcovikou láskou S potěšením znalce probíral Vávra výkresy jež byly jeho vlastní prací opatřenou opravami Šéíi závodu Dylyť to jeho my šlenky a plány jež byl Šlechtovi předložil k poaouzení A nyní poznával že všecko došlo schvá lení Radostně pozoroval razné Črty cizí rukou tu a tam přičiněné jakož 1 zobybané kraje papíru jež svědčily že pan Šlechta jeho prací Často se zabýval Tu a tam něco opraveno někde oprava zase tuž kou přeškrtioa dokaž že továrník v prvním okamžiku nepochopil jeho myšlenku a teprve po doklad ném uvážení shledal že svou opravou by byl věc poškodil Vy křičníky na některých okrajích zrovpa do papíru vryté byly Váv rovi znamením že tu srdce šlech tovo zaplesalo nad jeho domysl ným řešením úkolu a poněvadž továrník neměl ve zvyku vykřiko vat) chopil se vidy tulky a má meni avé radosti vyryl do papíru laltoýr Vávra 101I jít všecky tyto protivy spokojenosti a umí losti avéha pána a proto tišil t jil na rosbovor o ivých návrších I stálv soovu prohllltl výkresy lby v kildém připadl mohl podsti vy ivltlenl a po připadl I obhájeni své původní myšlenky Zabrat le tik do tvého roijímlnt le lei si nepovšiml tichého iikitplat ni dvéře pneovay Ihrit Vávra Ani když te dvéře otevřely a do světnice vklouzli dívčí poitivi nsvyruŠi! te mladý muž ze tvých úvib Teprve když stanuli iž před ním a pozdravila vyskočil rozpačitě se židle "Ach tlečna Lydie" zvolal hla cm t něhož vyznívalo že není nikterak nepříjemně překvapen "Kičte odpustili Nepozoroval jsem vašeho příchodu Dyl jsem zcela zabrán — — " "Zabrán v práci" přerušila bo dívka rozmarným hněvem "že neebtěl jsem býti vyrušován a proto jsem na zdvořilé zaklepání ani neodpověděl" "Ujišťuji vás ilečoo Že — " "Co le? Že jstezrovoi tikový jsko náš titínek viďte? To jste chtěl ni říci Simá jen prrráce a zai prrráce — a nic ostitoího ni větě pro vál neexistuje — Jen že u sterého pána jako je můj otec" dojala trochu vážněji "je to jakž takž snesitelné kdežto mlidýmuž činí se tím — ispofl nám dámám — protivným ' "Jestliže však tento mladý muž ni tvětl nic jiného nemá?" chtěl te bránili inženýr "Pik je ubožák nánmně k po- litování" ziimáli te Liduški srdečně "Slečno kdo nichásí avé Itěití v práci není k politováoí Práce je největšíra požehnáním Člově čonstvi" řekl Vávra nadšeni "Oh jé vy to krásni už umíte po tatínkovi" zvolalanapodobujíc jeho hlai i geiti "Já uma — věřte — dovedu li vážit! práce a nic mi není tak protivno jako ne činnost ku které mne odsuzuje nsle bohatství Ale pře to my slím že jsme také ješti pro něco jiného na ivěti než ibycbom itále jenom po krk v práci vězeli a pro nic jiného na svítě neměli smyslu'' "Ubezpečuji vás slečno le mám stejně vyvinutý smysl pro vše co je krásné a dobré" zahoro val mladý muž a oko jeho bezdě ky spočinulo na ladoé postavě Li duščině Leč hned zase pohlédl jinam a dodal klidněji: "Alemla dý muž v mých poměrech nemůže li prožitím dopřáti žádného jiného potěšení než onoho jež mu právě práce poskytuje" "No přeji vám toho potěšení v plné míře" odvětila Liduška ne vědouc ani proč se trochu mrzl "Jen te při tom nestiBte takovým živým počítacím atrojem jiko náš tatínek" "Buďte ujištěni že právě váš pan otec je mi skvělým vzorem "Připouštím že ve mnohém může jím býti ale ve všem přece ne Vlak teď bych se byla — já nehodná dcera— dala do posuzová ní tvého tatínka' "Především musím hledět ri beipečit tvou budoucnost" vracel e Vávra k předmětu téhož se LiduŠka vzdalovala "A pak — pik ovšem budu přemýšlet! — jak dále" Liduška propukla v irdečoý mích md rozpaky jal mladému muži způsobilo mluvení o budouc-nosti 'Mluvím válnl o věcech nti- válnějllch a vy se mi smějete tlečno Lydie" Iskl Vávra výčitkou "Prosila jsem vás ul nejménl desetkrát byste mne tikto nejme noval jmenuji se dobře po česku Lldulkt a chcete-li mne jíl jme novali jménem — "Odpusťte Zspomalljicm se" "Jsk jíte te aspomniir "že nemám posud práva jme novali vás křestním jménem'' vy- "Posud?" Zvonivý arních LI důlky jen ještl rozmnožil rozpaky mladého muže "Věru vy jste mne posud nežádal o dovolaní Udílím vám tedy toto právo K čemu těch okolků? Vy přece ja kožto otcův důvěrník patříte naší rodiněl Totiž k té čáatl rodi oy" oprivovala le tplšně "ji tvořím já i tatínkem Ostitní vál koro ani neznají poněvadž ta o továrnu nestarají Ah Jak bych byla Iťastos kdybych měla bratra jenž by vám byl podobeni Tato slova pronesla LldjŠka vážni a beze vleho Škádlení " "Pin Oikir je dokonalý mil dík" řekl ileoýr zdvořile "Oh velice dokonalýl Je tako vý a snad o nic horlí než celá ti společnou v níž te pohybujeme a ve které — věřte — je mi časem opravdu úzko Nemá smyslu než pro avé pohodlí pro avúj oblek a jiné své choutky" "Na Itě&U má takové mění le i to může dovolili "Je to pravda! Leč co by ti ten nešťastník počal kdyby toho jme ní tu nebylo?1' "iiy! by nepochybně dostsl jiné vychování a byl by tudíž jiným člověkem" "A což kdyby to jmění zmi zelo?" "To je ovšem také možno ale pravděpodobno to není" zasmál e Vávn "Jsou oksmliky kdy li toho ikoro přeji'' zatoužilo děvče "A jsou lidé kteří by si to přáli a vámi' vroucně prooeil Vávra a uchvácen okamžikem po kročil blíže k Lidulce Ti po hlédla na něho udiveně vlak když se zraky jejich tetkiiy za rděla se do temni a sklopila oči "Slečno Liduško" pronesl tože nýr chvějícím se hlasem "Zdá ie že titínek přichází" zašeptala dívka tiše skutečně totviže odstoupila na dva tři kro ky od Vávry rozlétly ae dvéře a továrník vrazil i obvyklým chva tem do své pracovny V prvním okamžiku nepovšiml i Šlechti obou mladých lidí a hnal ae přímo ke tvému ttolu Te prve když inženýr pozdravil obrá til te a oba tpozoroval "Ach pan Vávn! Dobře Že přicházíte Vaíe návrhy jsou zni menité Způsobily mi mnoho ri dosti' mluvil chvitoě hladě při tom tvář LiduŠky jež ae k němu přifuli a "Síla páry je znamenitě využitkováoa — - počkej dítě! — zařízení bezpečnostní úplně odpo vídají Stroj bude tik lehce a spolehlivě pracovat! Že není mož no pomyslit! něco dokonalejšího" Potěšený inženýr poděkovat te hlubokou poklonou za lichotivé uznání "Nebudu nyní vyrušovali Při jdu později" omlouval se chtěje odejiti "Jen zŮstaBte pohovoříme til" zdržoval ho továrník štípaje Li duŠku na niž ostatně byl dosud nepohlédl něžně do tváře "Ta maláčečetka nebude nám překá žeti Ostatně je ona jediná z celé rodiny jež má aspoň trošku imytlu pro mše starosti Co bych zi to díl kdyby můj iyn byl vám trochu podoben!" vzdychl továr-' nik upřímní "Vidíš tatínku! Totéž jsem i já před chvilkou panu inženýru řekla" pochlubila te Liduški "A tyl to už také pozorova la?" aasmál se šlechta "Nu není divu Rozdíl je příliš patr ný Náš Oiktr adá te le nikdy nenajde v tovární záliby" "Proto bylo by snad lépe po neebati mu ivobodu u volbě povo lání?" nstuítsl Vávra "Ano ta volba byla by mu ni velice inidaou ' trpce odvětil Šlechti "Kulečník dfvidlo jiná tábava — to by bylo tak povoď ním podle vkusu našeho mladého pána K vilaé práci při ni! by lieehu moisk asraáhitl musil věn ho nedostaneme a budu rád docllíin-li ispofl toho aby li ob chídnl itránky závodu trochu vlí ml Ostitní bude te musit po mťm odchodu tvéřii jiným ru kám" "Dá Pán Uůh la k tomu jeltě hodně dlouho nedojde" ozvala se LiduŠka "lib kdož ví? Snad dost brzy již zatoužím po odpočinku — a co bude pak továrnou?" "Nu však on ae jeli! nikdo najde kdo té té ittrosti iprostí potřšili LlduŠki otce "Ano mol" durdil te žertem továrník "Zatím všik přiděláváte mi všichni itirott! a nejvíce ty Proč pak jsi vlastně přišla právě teď v dobu kdy víš přece le mám nejvíce práce? ' "Tak? Ty mne tedy vyháníš? Jakoby nebylo třeba aby tě časem někdo přišel vyrušit z té neustálé timmční činnosti která tl bezto ho umořule? ' Šlechta srdečně te zumál "Vi díte ji? Je z nich tice nejlepší tle podobni je jim přece Již to tlovo "práce ' je jim něčím tik hroz ným Že ani nedovedou pochopit! člověka jemuž je práce milou Vidí že Jsem zdráv jsko ryba že jsem dosud oezastooal a přece nedovede ai to myslili jinak než že mne práce umořuje" "V té věci já ovšem trochu tou hlásím se slečnou'' přidával se Vávra k Lidušce "Jestliže dosud vile Železné zdrtví metlo nesmír né a ttálé duševuí namáhání mohly by mad později přece do itiviti le následky Dlužno pimi tovati na ttará léta ta mstívají se časem právě tak tomu kdo při lil mnoho pracoval jako tomu kdo nadmíru uživil ndovánek" "Výborně pine Vávro!" tra dovili te LiduŠki že tak neoče kávaně našla pomocníka "Vy chcete nepochybní říci Že poře kadlo "všeho a měrou' platí i pro našeho tatínkaP 'I jděte mi k lipku oba kaza telé! Tof jtte te proti mol umlu vili ku tpolečoému útoku" "Vidi titínek je v koncích le ivými důvody a proto nás vyhá ní'1 doráželi Liduška tím statněji To přece připouští! že práce není účelem nýbrž jen prostřed kem" "Do tikových filosofických há dek ie ženským rozumem nebudu se poultěti Práce je oejvětlím po žehnáním pro lidstvo tič ji mnozí prohlašují za kletbu boží To vím a toho ae držím" - "Ano pracuj tolik abya tobě a tvým zibezpečil budoucoottl Když však jti toho již dotáhl "Založ ruce a zahálejí' vtkočil Šlechta Lidušce do řečí "Já to však nedovedu Utrápil bych ae při tom Pracuji teď jednu část dne abych — jak jsi moudře ekla — zabezpečil aobě a tvým budoucnott druhou část dne pak pracuji pro tvou zábavu Ostatně - co činím nedělám jen pro te be nýbrž pro veškeré lidstvo Cokoliv učiním z toho má užitek veškerá společnost lidská Ptmi- ujte li: Kdekoliv jeden člověk za- láli jisti jinde za něj Člověk jiný trpí hlad a nouzi Dott je těch ktelí pracovali nemohou a tu je povionottí nát kteří můžeme bychom to zi ně nahradili" "liž vidím le mše moudrost na překonání tatínka nestačí" vzdávala te Liduški V tom vešla alužka oznamujíc e milostivá paní pros! páns aby na chvilku přišel domů "Vida pro naši učenou hádku byla bych málem aapomoěla proč sem vlastni přišla 1 rozesmála te LiduŠka "Maminka mne poslala abych tě co nejrychleji přivedla" "Hude to asi nlco důležitého" pólo iertem a polo mnut! pravil Šlechta "Počkejte ade na mne pane Vávro Hned te vrátím1 A chopit dcera pod pilf odelet pisároy Pozornosti jeho neušlo le oba mladí lidé dnes při rozchodu jaks! podivně na sebe pohlédli Dosu i nikdy si ntpsvšiml že by ti dva soLě nějak zvláštní pozornou! vfc novali ač LiduŠka dosti Často b{ vala u něho v pisárně Jejich hi vory pohybovaly se vždy v obvyk lých mezích zdvořilosti kdežto dnes postřehl továrník jakýsi dft věrný too "U všech všudy" pomyslil xi šlechta "Kam j sem dal oči? Myalím že ti dva si již dobře roz umějí' Tató myšlenka ho překvapila ale ovšem nezamrzela Toví-nlk vážil si mladého inženýr jko znamenitého a nadaného pracuv nika a měl ho upřímně rád pooě vadž v něm poznal človílu svědo mitého a v každém ohledu dob rého Dosud nikdy ho nermpdlo připoutat! Vávru k tvé rodmé poněvidŽ myslil li na závod ne myslil nikdy ni rodíou Nyní po prvé mu to Šlehlo hlavou byl tím tik potěšen le rtdojtnS při tulil k tobě ruku Liduščinu "Zdá te mi Že te a Vávrou ně jak nápadně v náhledech shoduje te" zažertoval LiduŠka ae zarděla ale nezapí rala "Aoo Co pan Vávra mluví i jak jedná velice ae mi líbí Tobě přece též?'' "Ovšem že ale mytlím že v tom je ati jiný rozdíl jak se komu z nát jeho řeči líbí Nu — i co říkáš jemu? Mytlím jik on te ti sám líbfí" uhodil Šlechti hned na jádro věci "Znám ho příliš málo než abych o něm pronášela tvůj úiu-dek" "Ilohol Tohle zní náramně zdrželivě" zasmál ae Šlechta "Myslil jsem že vy Ženské ncpo- třebujete mnoho času abyste si úsudek o někom utvořili Ze je hezký muž toho mad jsi si jíž po všimla?" "Ano to ie mad k ooznání — - í w " Věru na první pohled jiem to vě děla" zatmála ae LiduŠki "Ale to přece ještě není všecko?" ' "Dovede ! pěkně mluvit" chválil Šlechta zaatavil se úmy slně lby ni dceru lépe viděl "A co je hlavní — on vždycky jedná sk jak mluví a mluví tak jak myslí" ' "Oh — toje patrno Že Vávra e přímá a poctivá povaha" hor ivě svědčila LiduŠka "Ano tak se mi také ikoro zdá" poznamenal továrník jakoby nerozhodně a váhavě Hltí tn a a ěl l ( 147 Vždyť přece jsi již měl dosti pří- 7 _ir-&f -1 i i a v ' eziiosii aoys no aoiciaane po- - znali" "Což já — já jsem si o něm útudek dávno již učinil ale chtěl rván bwbw w cmwm ak podle tvé horlivosti poznávám '' e velice lichotivé" zasmál te to várník že mu Šla dcera tak do patti "Nu a co říkáš jeho praco vitosti jeho vzdělání?" vyzvídal kádlivě LiduŠka vidouc že ie dala po- apiti pohněvala se "Eh o tom á nemohu touditi poněvidž mne tolik nezajímá ibych za nim po lechoel mé mínění o něm?" i "Proč ne? Vím že ho mál rád a proto mi není lhostejno jaký on e' "Nule — Vávra je vzdělaný ivědomitý a velice nadaný člověk en to ie mi na něm nelíbtle jspll il ládostiv peněi a že nepochyb nl it re mu k tomu naikytne přilelitost prodá aa penise první bohité nevěsty tvou svobodu" ťukrtfiuvánl budouení biloé mruy způsobuji tilué ka lin! a nastuzení Ať jakkoliv titný vál kašel neb oistuieal pu- unjie vidy ir August očníma Hamburger llrutlthee Vyléčí oachlaieo! a kašel