JAN KLECANDA:
POD TÍHOU PRÁCE
llom&n
Vezmeme dav
"Nezníte náš livoll
' dětem učitele učitele řečí hudby
tance a těch povinností je starat
se o vychování jak toho naše
doba Židi"
"A vy? Co vy při tom děláte?
Příkladně - ty?"
"Ji? Já mám zase jiné starosti
a musím vydělávat peníze by bylo
pro ty učitele" shovívavě Msmá
se Šlechta jeho! ten hovor posud
dost bavil "Mám tak rozsáhlý
závod že nemohu se včnovati do
mácností Každou hodinu mohu
ztratit ale také vydělat tisíce "
"To je ovšem smutné — a lépo
než tisíce je ztratit děti" zahuče
starý Šlechta ale Václav tuto po
známku přeslechl
"Přijdu doma z práce unaven
starostmi a vždy ještě zas nová a
nová práce na mne čeká — — '
"Pamatuje! se Václave na své
dětství?" zahovořil starý náhle
tak srdečně až se mu oči roz
jiskřily "Plabočíli jsme se i
matkou od rána do noci od šera
do soumraku abychom váa aluioě
do světa vypravili a ten stateček z
dluhů vyprostili Ale když jsme
se tak večer sesedli a modlitbou
tu denní robotu zakončili pustili
jsme starosti o vezdejší chleba
mimo sebe a pomýšleli tak trochu
na vale vychováni
"Můj drahý tatínkul CoŽ snad
myslíte že na ta vaSe zlatá slova
málo vzpomínám? '
"Eh zlatá aloval Z mála Člověk
maže dátí zase málo Škol jsem
neprochodil z koih mnoho učeno
sti jsem nenasbíral ale trochu
těch zkušeností a rozumných rad
pro život "
"Ano — a ty byly základem
mého itěstí" řekl továrník vděč
ně stisknuv upřímně otcovu ruku
"Inu zdar vidím na všem co
vezmeS do ruky Dej bůh aby
to bylo i úplné Štěstí! ' odtušil
starý dojat "Ale nemluvme o
toml Ta léta kdy jsem tě mohl
a směl poučovati už dávno minu
la Pravdu máš Že tomu vašemu
světu vašemu životu nerozumím
Ale právě proto mí zde není vol
no proto už toužím zase doma na
ves Ale jedou radost musíš mi
ještě na tomto světě způsobilí
Myilím věru že to bude už po
slední o co tě prosím kromě
abys mi jednou přišel oči zatla
čit"
"Mluvte tatínku vždyť přece
víte Že všecko vám rád udělám'
"Dej mi to dítě na nějaký čas
dej mi Lídušku" pracně ze sebe
vypravil starý Šlechta "Ze star
ších nechci Žádné ty by u nás na
vai nevydržely Všecko by jim tam
bylo sprosté a směšaé Ale Li-
duška to je ještě naše krev náš
duch Ta nám bude rozumět a
bude se jí tam líbit A i zdraví i
jinak to bude užitečno takovému
pražskému dítěti když se trechu
na čistém vzduchu proskočí"
Dědeček pohlížel na syna s
napjetím jako obžalovaný čeká-li
na rozsudek soudu Radost jeho
když mladý šlechta ochotně svo
lil byla bezmezná
Dříve než se dědeček Li
duškou doma vypravili bylo ovšem
nutno ještě přemoci odpor paaí
Laury jež o pobytu na venkově
nechtěla ani slyšeli Dála se ie
tam Lidulka osvojí si hrubé mra
vy ie ji tam slunce opálí coí se
pro pražské dítě nehodí a na
tucty jiných námitek si vymyslila
Ale šlechta byl tentokráte jako
obyčejně kdyi se právě o Liduiku
jednalo nepovolný a provedl
vou Nu kdyi se nebojll úraiu
k němu! by oa venkově irohla
přijdi oemál strach ie se ti po
nt sasteskns to oitatoi jsou mali
chernosti" řekl trochu boJavě
ženě pocítili Že právě nt
vážnější námitky neuvedla "I
jsem také vyrostl nt vsi a přece
dovedu i pány jednali a zdra
vou opálenou tvář jmenuje spro
stou Jen ten kdo si ji nemůže
opatřili"
Bylo tedy rozhodnuto Že Li
duSka dědečkem pojede ale
alespofi k tomu musil Šlechta svo
liti aby s ním jela jedna ze slu
žek poněvadž přece nebylo mož
no aby dcera pražského boháče
vypravila se do ciziny bez komor
né Dědeček byt k tomu ovšem
jen rád poněvadž v Čas polních
prací nemohly býti dvě zdravé
ruce na škodu
Vypraven domácí povoz těžký
starý kočár do něhož naložena
celá halda různých krabic a zava
zadel jež pro malou slečinku
matka vybrala ani ne tak z něžné
mateřské péče jako spíše z okáza
losti Dědeček se po straně té
výpravě "jako do Ameriky' jen
smál ale mlčel když však přinesli
velikou krabici plnou různých
mlsek jimiž si měla Lidulka při
slazovati sprostou venkovskou
stravu přece se nezdržel "Jen
až se hodně vyběhá a nají bram
bor na loupačku jutě se jí nebu
de chtět těchto trttů'' zasmál se
nevšímaje si že pouhá zmínka o
bramborách na loupačku velice
nepříjemně dotkla vysokomy
siné paní dcery Ovšem dědeček
nevěděl že vyvolal tak v ní bez
děky vzpomínku oa dobu mládí
kdy nemaštěoé zemáky bývaly
často její večeří
LiduŠka vydala se mileráda
dědečkem na cestu na venkov
jenž jí byl dosud pohádkou Také
jí bylo jaksi nevolno v domě
otcovském vedle matky a souro
ženců od nichž musila stále sná
šeti plísnění a myšlenka na Život
oa tichém venkově kde bydlili
samí tak přítulní a upřímní lidé
jako dědeček velice ji vábila S
lehkým srdcem rozloučila se
matkou i sourozenci zaplakala si
trochu při loučení otcem ale
když vyjela i pošmourných ulic
města ven do zelených políspadla
ní veškerá tesknota a ona nále
žela cele milému stařečkovi A
což teprve pobyt v rodné vsi otco
vě Tu byla hned první den jako
doma a v několika dnech běhala
již dceruška pražského boháče
prostovlasa a bosa o závod s
ostatními vesnickými dětmi
Pobyt na vsi byl Lidušce dobrou
školou a zanechal v povaze její
stopy nesmazatelné Dědeček
Šlechta věnoval se cele dítěti jež
si byl tolik oblíbil Pochopoval
Že u vychování svého syna Václa
va byl nechal mezery ie zde byl
něco zanedbal a toto něco chtěl
aspofi jeho dítěti nahradit! Za
ta léta co byl Václav z domova
odešel do světa jeho duševní Ži
vot velice se byl prohloubil a
obzor rozšířil Druhdy u Šlechtů
nepřišla po celý rok kromě kalen
dáře žádná jiná Itniha do domu
Však těch knih tehdy vůbec málo
vycházelo a ještě méně dostab se
ich do rukou prostého lidu ves
nického Leč od té dobv co tví
šlechtův syn ve světě odkud po
sílal občas domů dosti obšírné
zprávy cítil starý druhdy nepo
znanou touhu dozvěděli se o
světě něco více a sháněl na faře i
ve Škole kde jaký kus potištěného
papíru mohl
Tak uzrálo a vykvasilo v něm
co druhdy byl jen temni tušil že
národu našemu v odvěké vlasti
eho děje se křivda a ie není vle
ak by býti mílo Bolelo ho kdyi
dopsá synových doavldal se ie
iol národové ve vědě v uměni i
v průmyslu vysoko nad nás vyni
kají a těžce nesl poznání že jeho
syn sám o tom mluví jako o ně
čem na čem nedá as nic měniti
co je zcela přírozeno On prostý
venkovan chápal že povinnosti
každého českého člověka jest pra
covati k tomu abychom se po
vznesli na rovcfl jiným Václav
sice sám též rostl a povznášel se
ale zároveň odcízoval se ivému
původu
Za dobu krátkého tvého pobytu
v Praze starý Šlechta to příliš
dobře prohlédl ale prostému ves
oičsou scházela vhodná slova
jimiž by byl synovi své náhledy o
těchto věcech ztlumoČil Atskése
trochu ostýchal Václav přece ač
byl jeho aynem a choval se k
němu uctivě byl dnes již velikým
pánem a z jeho řt-ČÍ při vší uctivo
sti vycíťoval starý jakousi šetrnou
shovívavost jež ho uváděla v roz
paky
Nedovedl li vsak promluvili sc
tyacm jenž stál tsk vysoko nad
ním postavením i životními zku
lenostmi Lidulkou mluvili se
ovšem neostýchal a snažil se v
dítěti pokud mu rozumělo utvr
diti vědomí Českého původu s
áiku k rodné půdě
Žel že pobytu LiduŠčioa na
venkove bylo tak na krátcel Dé
deček se totiž roznemohl s ulehl
Poslali do Prahy psaní aby Vác
av chce-li ještě v životě i otcem
se shledali co nejrychleji přijel
rovároík Šlechta ovšem neodklá
dal ani na den a vvdal se na ce
stu Přišel právě v Čas k smrtel
nému loži otcovu jehož života
bylo již na mále
"Dobře že přicházíš Václave"
uvítal ho stařec mdlým hlasem
"Nemohl bych ani spokojeně
umřití kdybych ti nepověděl vše
co mé svědomí tíží Přisedni si
kemnéaalyšt Už snad jen málo
dnů nebo hodin je mi vyměřeno
mezi vámi pobýti a chci jich tedy
užiti co možná nejlépe"
Továrník posadil se tak jak byl
sestoupil vozu vedle lože otcova
a chopiv se vrásčité ruky jeho
vtiskl mu oa ni vřelé políbení
"Jděte jděte tatínkul Však
eŠtě nebude tak zle Namohl jste
se trochu nešetřil jste ie ač jste
mne dovedl dobře napomínat Ale
až li trochu odpočinete budete
zase zdráv a čilý jako křepelka"
"Nebudu hochu nebudu" řekl
stařec odevzdaně "Však jsem
iž dost ve světě užil i zkusil a
sem teď zrovna ve věk i kdv můi
otec a ostatní šlechtové přede
mnou umírali Přišla teď řada na
mne a je to tak v pořádku Co
sem dovedl z toho úkolu jež mi
pán liůh na světě vyměřil jsem
iŽ vykonal Teď bych zde jen
stál v cestě a dobře je v čase se
uklidit Děti jsem vychoval —
chvála Bohu všecky se mi též
zvedly "
"A ještě jitte si k stáru starosti
přidělával s naší Lid-jÉkou Potě-
il jsem se když jsem ji spatřil a
cestou jsem pár slov a ní promluvil"
"Ne pro starost ale pro radost
sem ai ji sem přivezl a mnoho ra
dosti jsem s ní užil Ale teď pro
mluvme o tom co mám oa srdci a
co bych nerad s sebou vzal do
hrobul Pamatuješ se ještě Vác
ave když jsme se tehdy před lety
tam nahoře u křížku loučili?" po-
račoval starý měkce "Tentokrát
varoval jiera tě naposledy jako
otec syna před věcmi jež mladě
no člověka na nebezpečné cesty
přivádějí fiekl jsi mi dobře Že
práce bude tě chránili před vším
okušením Nezapomněl jsi na
to a vidím že práce byla ti
opravdu ochranou a poiehnáoím
Ale na jedou věc jsme zapomněli
edoo měl jsem ti přiložili na
srdce kdyi jsi opouštěl avé rodné
iníido a tri rreii ciil lid meti lid
ciilho jaiyka Jstin prostý Člo
věk ale tolik vím ie přesadil ti
pu do cui půdy lipou aůttant i
dyťya ji meri tímtf duby vkl
sťl Neznal jsem tehdy světa
nevěděl jsem že mladému člověku
i jiné nebezpečí hrozí než jen
z j ítí ksret a ženských Proto
isun tě otvarovall Nevěděl jsem
aoí Že by člověk v cizině mohl ae
zpronevěřit svému původu když
toho ani mezi nerozumnými tvory
nesí Mlč mlčí Vím co chceš
mí říci Když člověk umírá vidi
svým drahým až do duše třeba se
mu oči kalily smrtelno'1 mlhou
Vím že jsi mi zúatal věrným sy
oeui a avým sestrám s bratru
mnoho dobrého jsi prokázal
Splatilo-lí kdy dítě svým rodiiúm
co pro něho učinili jsi to ty A
ještě více jsi učinil než bylo
tvou povinností k té střeše pod
kterou jsi se narodil a přece zase
ne všecko! — Mnoho jtem o tich
věcech přemýšlel od toho dne kdy
jsem poznal tvou domácnost a ro
dinu a mnoho mne to natrápilo
Víš-ll pak můj hochu Že ač jsi
nejhodnějŠÍ člověk na světě těžce
jsi ie prohřešil? Nehněvej se
umírající otec ti to praví a aám
část viny tvé zodpoví před tím
tam nahořel Odcizil jsi se svému
původu přestal jsi býti Cechem
co horšího vychoval jsi své děti
na takové lidi kteří nejsou ani
Čechy ani Němci a kteří se budou
ednou i tobě svému otci pro to
sprosté jméno Wcozel posmívatí"
Starý Šlechta ie odmlčel prsa
eho těžce oddychovala
Syn pohlížel ztrnulým zrakem
přeď sebe nemoha najiti slov
tirými by byl odpověděl ke všem
těm výtkám jež jako příval na
něho se hnaly
'Drahý tatínku" počal koneč
ně stísněným hlasem nemoha aoi
pozvedoouti zraků svých aby po
hlédl do očí otcových v nichž tu
šil bolestnou výčitku "My tam
v Praze žijeme v jiném světě než
vy u nas slova naroooosi moro
ani neznáme Či nechceme znátí
sou někteří kteří se mu i posmí
vají kterým se to zdá býti bláz
novstvím hlásiti se k hrstce lidí
protože mluví stejným jazykem a
odříkati ie milionů a milionů
ostatních — Ostatní — já o tom
nikdy nepřemýšlel nebylo k tomu
Času Mou vlastí je celý svět do
něhož se mé výrobky rozcházejí a
odkud za ně dostávám peníze —
Vím že jsem českého původu a
také toho nezapírám ale proč bych
se měl k tomu veřejně hlásiti? Dá
mi za to někdo co? Spíše se mi
idé vyšklíbnou Kdybych byl
Němcem nebo Angličanem měli
by ke mně větší úctu protože —
nic to není plátno zapírat — ti
sou ve světě více vážeoi Mým
národem jsou moji dělníci nechť
si mluví česky nebo německy"
Trvalo chvilku než si starý
Šlechta v hlavě srovnal co byl oď
syna slyšel "A zapíráš zapíráš
svůj původ" ozval se pak rozhoř
ené "Což neumím čisti a nevi
děl jsem nad vraty tvé továrny avé
poctivé jméno překroucené jak
bych ho já nikdy nenapsal? A
proč to? -"Aby nikdo nepoznal
že pan Weozel Šlechta narodil se
poctivým českým Václavem z tatí
ka který tam na vsi pánům robo
toval ale který dnes víže jest če
chem a musí jím zůstali až do své
smrti? A ty že nevíš proč bys se
měl veřejně hlásiti k svému jazyku
orofi bvs měl učit své děti
ásce k ostatním Čechům?"
Továrník pohlížel na otce udi
veně nechápaje ani významu jeho
slov Ano byl překvspen slyše
pojednou od prostého toho muže
takovéto otázky k nimž aoi odpo
věděli nedovedl
"Vidíš isi dobrým synem ale
nejsi dobrým Čechem A kdo tím
není není ani celým člověkem
Nestyděl jsi ae svého otce ie
nosí prostou halenu a odřené ko
eoky ale nemá! se styděli ani ta
svůj národ Máš nás ktetí jsme
tě při černém chlebe odchovali
srovná tak rád ba snad jeltl
více nel dítě boháčů své rodiče
Proč byl nemíl zrovna t&k wilo
vali tu tem ne chudou s ne zlou a
tea národ z něhož jal vyšel?''
Stařec unaven klesl do po Mek
s křečovitě tiskl ruku synovu
usmívaje se na něho tak výmluvní
s skoro prosební že továrník ne
dovedl přemoci své pohnutí
"Jsou to pro moe věci skoro
nové o nichž mí zd mluvíte l-
tínku" řekl po chvilce Slyi I
jsem o nich časem mluvili alene
všímal jsem ai toho protože jíní
říkali že obchodník má býí po
výšen nad takové věci Byl Jim
dosud Živ jedině své práci"
"A mamonu!" zašeptal iťftc
spíše jen pro sebe
Buďsi tedy mamonu Však j i
to snad hříchem že chci dětem
hodně mnoha zachovalí'''
"Ne nel Vždyť přece vím la
peníze jsou pánem svita' horl vě
svědčil starý Šlechta "Kdo má pe
níze má neodvÍKlost má mnoho
ale ne všecko Peněz máš však
pro děti jíž víc než co potřebují
Hleď tedy raději abyi jím zane
chal i jiné bez čeho ani ntjvětŠÍ
boháč pravého štěstí doíti ne-
múŽel"
"Budu o tom přemýšleli" od- -
větil syo pokorné vzrušen váioo
stí okamžiku i výčitkami starého
otce
"Přemýšlej hochu milý pře
mýŠlej" řekl stařec měkce hladě
ruku synovu "A i o tom pře'
mýŠlej jak bys mohl svému náro
du prospěli kdybys trochu svých
peněz a trochu práce mu věnoval
Pravíš že vtom světě ve kterém
ty Žiješ o národnosti so nemluví
Jsi boháč a vím že co budeš ty
dělali jíoí po tobě udělají Vždyť
e to prý tak mezi pány moda že
druh po druhu se opičí Příhlas
e k tvému národj konej své po
vinností a sto ba tisíce jioých
budou se dle tebe řídili"
"Učiním tak tatínkul"
"Budou se ti inad mnozí po-
imívati ale poctiví lidé tě za to
jen pochválí"
"Co mi po lidech?"
"Máš pravdul Jsi dosti bohat
abys ae nemuail po lidech ohilžctí
A teď milý synu přijmi mé požehnání"
Továrník poklekl vedle ložo
otcova a stařec položil ruce na
eho hlavu šeptaje alova žehnání
ak schvácen únavou poklesl zae
do podušek "Chraň" Lídušku
tu dobrou dufii" řekl hlasem jenž
akoby již přicházel z jiného svě
ta "Ty druhé — myslím — Že's
iž ztratili '
#
Toho dne večer atarý Šlechta
zemřel požehnav dětem i vnouča
tům Umíral i onou Šťastnou
odevzdaností člověka jenž ai byl
vědom Že svůj úkol na světě"
ádně vyplnil a že všecky avé
milé dobře zaopatřil 1 poslední
obava jež spokojenost jeho byla
kalila nyní byla zaplašena V dě
tinské důvěřivosti své byl pře
svědčen že poslední slova tl byl
Václavovi promluvil do duše způ
sobí žádoucí obrat v celém životě
synově a že oyní rodina jeho bude
Českou
Továrník zůstal na vsi ještě až
do dne pohřbu otcova u pak vrátil
ae do Prahy vzav i Lídušku
sebou
Poslední slova otcova byla na
továrníka učinila přece jen mocný
dojem Počal přemýšleli o věcech
o něž as byl posud nestaral Po
celé tři dny jež strávil v rodné
vísce chodil zamlklý a zamyšlený
uvažuje o slovech prostého vesni
čana jenž byl jeho vzdělance
a pána i města tak zahanbil
Pukrkíuvint budoucn
Nejitarlí oአdědičný nepřítel
reumaiiemui dostavuje se vidy
se zimními větry aby bolestmi
trápil ty kdoi nevědí Že Jakoba
Oel jest nejjiitějlím prostředkem
l is léčba jest rychlá s jistá
