JAN HAVf AHA
JAK VLNY UTIŠUJÍ
IhjUoiifeuí
"Dvě Uta prošla i víci i íilou
ho neměnily Já nepfcitil ji
milovit jako pti Icjtl jsem za
ní jako pel A oni dvě
Itli mno odkopávili dvě
letí klapala po mém idci
tli Šlipala A Já 4a dal Ka
pat i řťisten Jsem byl len když
Jiem ji ipitříl I a ním a lim
učitelem jsem jl Jednou vídčl v
podvečer držel ji kolem paau a
líbal Sel jsem kolon nich pří
Jezeře "Jen líhej a každým
ala iťjedu nevylíbášl'' prozpěvo
val jiem li na nápěv kterési nor
lká písně kterou ona druhdy mí
vala ráda to jsem ai v natí
řeči prozpěvoval jda kolem nich
rychlo le puetivMcíi i objetí a
vztýčivších On ie rděl a hyl v
rozpacích jejími modrýma
očima zelená zášť protilehlí a
teplo v nich oitydlo na led
má ústa li prozpěvovila a srdce
moje plakalo a ovíjelo ie a krvá
celo "Pes jal jeti pcil" ona
zazpívala týmž nápěvem A
podf mnou nohy ie zachvěly
hehe vodí fct zitoČili
ledy roztancovaly Kb noriky
ona xazpívala tím více to
bolelo A vlny to opakovaly)
l'oa iii ien nel ien Pcil
— § - - r w m r
Jlchcs du ti en Jlund hche
Hu-u-undl '
Za nic na ivětě nebyl bych io
do nřm otočil v té chvíli Cítil
jiem dljeho hlaiu jak asi může
vypadatt oči vypoulené rty za'
modrali úita až 00 křivící Žíly
na čela naběhlé takový byl
ten hlai
"A bvl iiem cei L)v6 letí tla
pala po mně i'ak učitel odešel
do dálky Uči í vybledly vlasy
jí vybledly tváře jí vy bledly A
opÉt lei jiem po břehu a opit
viděl jaem jí na onom místě ba
ma byla a na minulost mydlila za
imizfclvm toužila A pes připla
zil ic pel ruku lízal jež ho
a I tlil
bila pea poa nony 11 lem
Po pal roce byla mou ženou
Eh# byla mou Ženou a neby
la Chladná byla v mém ná
ručí a kdyiárn pozbývaje esnyilú
nad jejl krliou uyi uyen mými
že i ona cítí mou ilsot otá
zala ae mne čaato aavřcl-li jsem
slepice a dal-li Jsem kom pit
Pea pel jsem byl jen pes
A zi všechno lnem ií ruce lízal
A najednou po roce do Chicaga
ae chtěla podívat k znamym
Nu lela Nejednou jela
A pei čekal doma až zaa jeho
paní přijde naň Šlapat ICh
iměŠno přemýšlet nyní o těch
věcech I dítě Jsme měli
po mně ho pokřtili Aspoň
nřco melo no mni Neboť
- w — — - ~ ff
oitatním po mni nebylo Dvě
leta jsem toho nevěděl l'o dvou
letech jaem to poznal kteréhosi
předvečera když hoch ozářen za
padajícím aluncem na cosi ae
upření zadíval A ona zaa na
jela Podzim byl aychravý
podzim Do teia to znea
in Arne chtfil ven k vodí
hrát li na břeh Sychravá bylo
a Arne nebyl dobře oblečen
1 horka vyběhl KaEJal té
noci eh pekelný to byl ka
lei Volal po otci Ale
otec? Kde že byl otec! Vobl
a kašlal ji aeděl ua pcntell
oči do tmy poulil ivljil se a ivl
jal k bohu ae modlil I boha pro
kllnal A druhého dne Arne
lei li opít hrál Sychravo bylo
aychravo Ona byli v Chica
gu Třetino dne jsem odtld v
podvečer kdyl Af hrál al na
itvořa a pm odšel Jsem
a lamkl dvéře domu i branku
dvora Nohy pode mnou
thvely ale navrátil jsem
1'ovidka f9 nevernfho
WImvohhImm
T&ho večera oa4l jsem Arntho
pučícího ledět kdcil v koute
Oi kišlilo to dítě hrozně kiŠla
lo Té noci jiem nahlaa pla
kal Pátého dne ona 10 vříti
la Pro Pia pohledu nemfcla
vcšedfil A pea krčil ae v bou-
páku krčil 1 kňučel bolcitl
"Kdo e Arne? ' ptila le Nu
Arne v posteli jcit Arne
Ty její oči jak ony ae vy
třeštily Jak ke dveřím Arnova
pokoje le vrhla Kb a pei
k fluid bolestí Jiylo i ilyíet
lak křečovití pláče nad avým dítě
tem nad dítětem A jak
ie láikala ik bláznivé bovo
lili JJb což bylo by to dítě
již mrtvo bebe lak
brzo? "
Chvil Isem ae hrůzou a odvahy
1 '
Ucm ncmČI ilovo říci nebo po
nčm"ie otočit A ubohý Arne
lírícbsen pochrchlávaie pokračo
val po chvíli hlaaem vždy více
roztrhaným vždy alpivejfiímt
"Za tvden nebyla atlocm te
dřív£i&í Vlaay li rvali alzy
vyplakala a pea kňučel bo-
letití Arne byl pochován
Nebylo již cizího dítč-te v domě
A ona žalostní vypadala ch
žiloitne Já aeimál boleitl
a ona ztrnule zírala na mne když
jiem e tak amil Pei už ru
kou nelízal amál ae
divný pei A zaio ona odjela
lícho lak divofi vyna
dala tak imČšnS laty na
ní visely hche vlasy
rnÉla ncurovnány nahrbena
chodila cl) kráia jedna
kráia Odejela Pel amál
ie když odcházc íc dveře dozaví
rala A ona ae už nevrátila
Její milenec ae jí aii nabažil
nelíbila ao mu hehe
konce konců: naili ii v hotelu
otrávenou Jed vypila
CoŽ na tom? Co já jedu vy
díI a osud nebvl tak milotrdný
aby mi dopřál umřít Ona jedu
ie napila a dobře jí bylo na
vČky A pea kňučel ikučel
přeco ien miloval ji
přece jen toužil aapofi ruce jí lí
hat onv ruce ež bily
mrskaly a bičovaly ony no-
hv ež tak šlapaly Leč ona
byla už mimo tento avčt Já
zabil ií dltč iá zubil i A za
bil jsem lám aebe Svitem ie
vleku prabídné od to doby
no lesích pracuio rybařím
žal utloukám a na ni myslím
"Pei isl en peir zpívala ten
krátě SlySíte vlny to zpí
vijí poiud oh vlny eo tomu
dobře naučily
Slvfcl isem i rozeznal Že mlu
vč vstal a cosi dčlá bezpochyby
rukama rohazuie bláznivé
pomyslil jaem ti a cosi jako oba
va sa vešilo ie mi na irdce
Tv vlnv tv iediné do
vedou opakovat její klova
drtil alova mezi zuby "A já na
slouchám ze dne na den tím alo
varn a říkám ai: li a právě pea
ucm ienpefi A na třenu
chodím a na břehu tedám
a no okamžiku tuuŽím kdy me
hvch tolik sliv abvch ukončil
- #
toto trápení člm je mi život?
1 mUt jsem uprchl kde em ji
ubil ji a jejího Arne
mUu jem proklel kde jsem ji
vidil 1 jejím milencem a kde ily
Irl jiem la jejl alovai du er en
lluud do ooťch mUt ne
dovedl bych ie navrátit kde pro
lili jíme látku avéha mládí
Potloukám ie po lealch
podtluim itiomy 1 védám
IVOU Ifktru i dávám ji dopídit
dle norská písničky kterou ona
mi tctuly do srdce ulpívala
Mlu(ef tulluid" to ii
zpívám do taktu a práce jde mi
irozně rychle jo tm jakobych
ivé irdce utloukal i chvátit mírnil
lby neobživlo A 000 přece
doiud není zcela utlučeno
ubohé irdccl A jindy opčt
po jezeře jezdím 1 ryby lítí zita
huju a 1 vlnami ií zpívám:
Du tr en llundl I duíe mi pláče
a Kéná za minulostí pul
duíe"
Skytl dle zvuku poznal jaem
Žeitojí'
'Přijdou mj i chvíle kdy litu
ju že jsem jí nezabil vlastní ru
kou 01) ak bylo by krámé
dát 10 občsit za avfij zločin
"Arne Krichienc udčlil jste to
při zdravém rozumu?" Ano
páni při zdravém rozumu 1 1 ra
dosti lile takto ruku jsem
zdvihl a takto ruka dopadla: a v
ní ocitl ie nijcdnou bílý krk
mČkké hrdlo Několik oka-
mžiků a hrdlo zmodralo
tváře zmodraly Oh páni
což vy víte o té ikiti msty?
A oni by mue dali pověsit Nepo
chybně Ale takto? Do blá
zioce by mne zavřeli kdybych
nyní jim řekl že jsem 1 zabil
Jako 1 bláznem byle mnou jedni-
li A tak jsem tedy oJsou-
zen vléci ie tím ivětern bez lásky
k Životu bez touhy po zlep&cnl
Jsem mrtev jsem tělo
bez ducha tělo umučeným
irdcem hehe pci
pcif
Zhluboka vzdychl i zuby za
ikřípal bezpochyby opíral ae prá
vě o itrom neboť slytet bylo ja
kčii vrzání
"A nikdo a nic nedá mi ú ti
chy Du er en Hund
tik ony zpívat dovedou I vy
právějí mi o zbytečnosti života
7é dálky ony přicházejí jíž
nevidět o břth ie rozrážejí
kamsi zpět ony jdou podivné
vlny A já itojlm na břehu i tou
hu mám jako jsem ie vynořil z
dálky kdybych i tak zmizet mohl
iako ty vlny Miloardné
jsou vlny hučí a bolest srdce
časem přehlufií jako podle taktu
zpívají a ten zpěv je jako ukolé
bavka Oh těch dob kdy ilý
chal jsem nafie norské ukolébav
ky Vlny do toho šuměly
Dnes vlny zpívají ukolébavku sa
my matčina hlasu již není
Podivná ukolébavkal Srdce krvácí
při ní krev pomalu prchá z žil
a tepen a přece je krásná ta
ukolébavkal Sní se při ní velmi
pěkně a zdá se mi při jejích
zvucích mnohdy o dobách kdy se
mi štěstí imálo na cestu
Jako pohádka je mi takový sen
Ale když ae probudím Žal je
desateronásobný a to jsou
chvilky kdy vlnám kinu
Cosi zaskuhral Zdálo se že
mu noha uklouzla a že stromu se
zachytil Tak to zapraskalo
potom ztichlo vše Zamyslil se
asi neboť slova už neřekl ani ne
zavzdechl
Tak seděl jsem hodnou chvíli
ponořen v myšlenky Zapadajíc
slunce hrálo si s vlnami Jižo
Mys černal se v dálce mezi rudost
oblohy a matně lesklou modři je
zemí bílé plachty rybářských
bárek jakoby poletovaly nad vo
dami Pak hejno kachen se ob
jevilo a každý a těch ptáka jako
by červených plaménků měl po
perutích a po chvostě rozeseto
Mlčení mne již tísnila
"e trochu jii chladno1' řekl
isem vynuceným hlasem ničeho
lepšího nevěda
Neodpověděl
"HybáH ae vracejí aký asi
milllov?"
Ani to nestálo mu za odpověď
Tehdy otáial Jsem ie zpříma
"Nemyslíte abychom šil domů?
Slunce jpst u obiorus včer je na
padnutí1'
Kdylauitvhdy mi slovem ne
dal na evo le mne alylí otočil
jsem ie A hrůta mne ichvitita
nsboť na vrlikl groteskní větvi
jolčlio kmenu spatřil ji cm lilo
oběšence ozářené narudlými od
esky
Oči Arne ICríchacna dívaly ae
na mne děsivé 1 vypoulené
a v nich četl jsem třesa se jako v
zimnici o tom jak vlny utilujf
Soudruh skončil ivou podivnou
povídku a při jeho posledních
lovech chvěli jsme ie oba Ty
vlny jež navždy utišily ubohého
Kríchsena vbíjely ie příbojem 'do
lkal pod námi a zpívaly ivou uko
lébavku: Du er en líund
AipoA ji mírně mařil jsem ae
ilyíct v nich cosi jiného i pokud
jsme leděli na fiteiu i potom
když mlčk) jakoby zaraženi vra
celi jsme ie píičtaou k White
Piih zapomenuvše na nezdar v
honbě a na mysli msjíce jen toho
jehož láska i bolest skončily ie
tik podivně a přece tik všedně
LITERATURA A UMĚNÍ
Oiakak Chakvat:
Krvácké Čtení
Ie dnei už nepopiratelnou aku
tcčnoití Že důležitost litcritury
pro výchovu lidu jeit uznána ode
všech vritev Ačkoliv neichizeil
doiud ti kteří četbu zvláště zá
bavnou považují za věc docela
zbytečnou přece veliká většina je
těch kterým čtení atalo ie denní
potřebou S potěšením je nám
dlužno uzniti že důležitost
nutnost četby vzdělávací uznává
se den ode dne Nedá se upříti
že iidé sečtělí dívají ie na vS:cko
jinýma očima a mnohé a mnohé
začíná je zajímali čeho jindy li
mi nepovšimli Vlivem četby
itavá ie poměr člověka ke iku-
tečnosti jiným řekl bych vrouc
nějším a upřímnějším Učíme 10
přemýšleti o mnohém a na sku
tečnost díváme ie očima básníka
nebo umělce čtouce o zločinu
mimoděk ii vzpomeneme na ipi
tovitele o něm píšící a neubrání
me ic abychom hleděli nařl očima
báiníkovýma Dovedeme míti
aoucit trpícími poněvidžcit ten
probuzen byl v nál četbou jejíž
vliv mnohdy bývá půiobivějŠÍ než
mnohá skutečnost 1 ti největšl
duŠezpytci uznávají Že vliv četby
na duši lidskou je takový že často
mění povahu Člověka
často vyikytá ie otázka jak
vybírati četbu dobrou jíž účel
vzdělávací byl by dokonalým
Zde nalézáme se u kamenu úra
zu Není stále možno Čisti o do
brém a šlechetném Literatura
je obrazem ikutečného Života v
kterém vedle světlých atráock
přečasto naskytují se temné a nej
temněji A právě o špatném a
temném dá se psáti pěkně kapt
toly v nichž třeba ani o krev neni
nouze a přere není možno o po
dobné literatuře říci že by byla
krváckou
Tolstoj Zola Hugo Shakes
pare a jiní dovedli psáti o věcech
nejhroznějších o zločinech i o
vraždách a nemůžeme říci že by
byli se něčím prohřešili na dobrém
vkusu nebo šlechetném cítění
svých čtenářů Naopak podobné
spisy Šlechtí budí soucit 1 hrdiny
románů a člověk mimoděk onen
cit přenáší do itcutečnosti Tedy
možno čisti o špatném a přece
i nři tom otevře se nám srdce pro
bolest a spravedlnost často i
Člověk šlechetný vlivem různých
okolností stává se zločincem a za
jisté mnohý t nich nezaslouží si
aby zařáděn byl do kathegorie
zločinců % povolání
Kdo je v stálém styku 1 kniha
mi ten vidí do Života jaksi hlou
biji a anidno rozezná jak máme
na to li na ono nazírali dovede
různým věcem dáti vytllho smy
slu a o všem dovede si učiniti
úsudek avůi vlastní A celý Život
dovede liti docela jinak nei ten
komu vyšší cíle jsou icela lhostej
nými Není jasnějšího (akta nel to le
literatura má na Člověka vliv roi
hodujíc! a věišt nel cokoliv jiného
A nyní naleiáme se u nejpalči
věji! a nejbolestněji! otisky o
které v poslední dobš tolik se
mluv! a pile Té otáiky která
probudila mnohé k pNmýiUnl
mnohým otevřela oči i kde koho
ze čtoucích lidí donutila k pře
mýšlení V témžo čaie kdy ipiiovitel
Hivlasa zahájil boj proti ní v
české Americe ozval ae i jeho
pražský kollega: populární ipiio
vatel Ignác Herman
V článku psaném pro nejširEí
vrstvy lidové píše o zhoubném
jejím vlivu na mysl čtenářstva
Píše dějiny krvácké četby a o
boji který ie proti ní vede hned
od počátku jejího objevení
"Není tik snadný zápal a ní"
píše mezi jiným "není takový jak
na prvý pohled vypadá Neboť
každému kdo vychází v tento boj
zápasili je odpůrcem téměř
tajným neviditelným Jest to
literatura ikutečně pokoutná
skoro podzemní ibych řekl Smd
nikde ve ivčlě nevydá ie za inie
ráty literární tolik jako u nás po
měrně jistě ne avšak literaturu
krváckou jejl vyrabitelé n e i n
s o r 11 j í Na trhu knihkupec
kém krvácký román marně byste
hledali V seznamech billiogra
íických lotva ho najdete Ukrývá
ie dobře všem očím pro něž není
určen Jakoby cítil že jest v li
teratuře něčím jako prašivinou
nevtírá ae na místa kam nená
leží kde by na tebe mohl upo
zornili kde by vydal stíhání Jen
časem kmitne se — i v Praze —
domem a ichodištčm jikáa plachá
postava deskami neb rancem a
pak pode dveřmi předsíně
neb kuchyně zašustí papír sešitek
násilně viouvaný Zdvihněte jej
— a hic máte první sešit "Ne
vinně pronásledované dívky"
"Utrpení zazděné jeptišky' nebo
nějakého "Knížete hor"
V Čechách tedy zahájili hou
ževnatý boj proti krvácké litera
tuře a zahájili ho alavně Spisy
Václava Llencfie Třebízakého
dobré poutavé povídky a romány
vydali v tak levné ceně že každý
nářek že není pro nás levné a
dobré četby — jest směšným
Mimo tyto spisy jsou celé kni
hovny laciného Čtení takže čte
náři čeští nemohou si naříkali Že
nemají náhrady Jinak je u nás
v Americe Levných a dobrých
knih tu postrádáme Lid česko
americký je odkázán jenom na ča
sopisy a noviny Nemá svého
vlastního výběru nýbrž musí se
spokojili tím co najde v novinách
Jest tedy na českoamerické Žur
nalistice aby se starala o četbu
dobrou a skutečně vzdělávací V
Čechách vychází celá spousta do
brých věcí týden co týden Není
výmluvy že není nic lepšího Jen
více ai toho vMmat je třeba a oči
otevřít Zdá se Že i zde u nás
konečně Kane ie náprava A
bylo by na Čase aby i u nás ta
krvácká literatura zmizela na
dobro aby jejl vydavatele ii uvě
domili Že ie nemá vtírat na
místa kam nenálež! a že není ni'
Čím jiuým v literatuře nel pouhou
-— prašivinou
iVs Paní Anna Lulická
Srbová lailoulitá ipisovitelka
Česká alavila své sedmdesátileté
jubileum jubilantka byla první
ledaktorkou "nikfch Lišta" a
mnoho přispěla k otuaniiacl če
ských len
