JAN H AVI AHA t
JAK VLNY UTIŠUJÍ
PokraSovánf
Povídka 70 severního
WlMCOHftlttN i i
Je tomu již moolio roků —-jal
le vypravovat hlasem i počátku
poněkud le chvřjleím — inad
patnáct a nad šestnáct ale v pa
mřti to mim doaud tak zřetelně
jakoDy ae to bylo přihodilo ne
dávno nanejvýše loni Stalo au
mi v Životě mooho vécí podivných
i nepříjemných nejedna vlastní
boleit dívá ae na mno z razných
kouta tohoto zátiši kdo jsem
prolil většinu svých let ale
nic neutkvělo mi tak podobně a
tak živě v představách jako tato
příhoda A přece nic tak zvlášt
ního nepoutalo mne k onomu clo
věku byl z těch kteří přejdou
potichu téměř nenápadně po
našem obzoru nemajíce ničeho
apolcíného i námi a ničeho pro
oáa neznamcnajfceani avým žitím
ani avým zmizením ala právě ta
okolnoat že vidci jsem ho než
zmizel a že pak amutoé jeho
o£i vyprávěly mi o jeho odchodu
— ta okolnost anad působí že
nemohu naň zapomenout Ničím
mi nebyl a byl by mi tak lhostej
ný zmizel jak lhostejný mi byl
po viechny dny kdyby ty
jeho oči nczíraly na mne z dálky
v níž on mi zanikl avým odcho
dern více ae mi přiblíživ než svou
dřívějSÍ blízkostí
Řídil jsem už tehdy whítcíísh
bayaký "Étór" a dohlížel jsem na
pile jiný tu byl tenkráte život
bylo cítit přírodu a nutno bylo bo
jovat ní Sta lidí se zde vystří
dalo v době kdy nyní sotva jeden
dva nové nezcela známé obličeje
ae tu objeví A mezi těmi mno
hými a nimiž denně jsem přišel
do styku byl i on Arne Erichsen
hrdina mojí povídky Ničím
zvláště ao neodlišoval od jiných
a v hloučku se ztrácel Lidí na
hrbených a nejíatou chůzí o no
hou těžce d spadajících a Šedivým
ateskem v očích neklidně těkají
cích i hlasem jako přidušeným
hovořících jaksi vynuceně až a
nechutí takových liJÍ potká
váme příliš mnoho než abychom
ae každým z nich zaměstnávali ve
evých myšlenkách ArneErichsen
byl z těch a jeho husté plavé
prošedivělé vlasy jeho vybledlé
druhdy modré oči jež nyní zdály
se býti popelavými vrásky kolem
jeho úst a mezi obočím — celý
jeho zjev vypravoval že leží za
ním jakási temná historie jež po
sud věsí se mu na paty a hrbí
jeho záda Ale což většina z nás
nevidíme cosi smutného otočí-me-li
se na cestu' kterou jsme
prošli až po tu chvíli? A lze se
zastavit! nad každou bolestí jež
dívá se z očí mimojdoucího?
Možno se divit že neměl jsem
zvláštního zájmu na Erichsenovi
afi bydlil právě naproti mému
oknu ač večer co večer viděl
jsem ho schýleného vycházet ze
dveří a mířit k jezeru ač v lese
několikráte padl můj zrik na ně
ho náhle ae zamyslivšího a ustáv
šího od práce?
Tět šest roků Erichsen Žil mezi
námi a po pěti Šesti rocích mohl
tmiiet aniž byl bych ho pohřešo
val Den však někdy stačí aby
roky aatlačil svým dojmem do
posadí A takový deo připletl se
mi do zkušeností
Jako doea vámi tehdy jsem
so toulal aa jeleny a Euchseoem
Nevím proč vial jem sl právě jej
ia průvodce aai jak ou to přijal
a co mi fekt oibo idal ou sám
te cul nenabídl To ještě byl mi
lhostejnými a via podrsbněl{ co
týkala by ae jeho poibyto hned
výraiaoiti na obrysech a na dne
lek rot plynulo se lak U aai at
jasné upomínky ml nsabývajl i
Všech těch episod Ani nevím
kolik dní jsme spolu chodili po
lesích msrně byste ae mne
ptal kolik jelenů jsme zastřeli
li lhal bych kdybych chtěl
vypravovat něco sebe nepatrnější
ho z toho co on cestou řekl jak
ae tvářil jedním slovem
Erichsen byl mi vždy příliš dalek
pokud byl poblízku
Jen tolik vám mohu zaručit Že
byl úžasně krásný den listopado
vý jako dnes když jsme a
Erícbsenem došli touže cestou na
totéž místo na pobřeží Odpo
ledne bylo i chýlilo ae k západu
více už než dnes Modrá obloha
ohnivé alunce myslím že bylo i
tepleji než dnes NelaŽte se
proč jsme Šli a písku sem na bal
vany ""nemohl bych upokojit vaší
zvědavosti Musí vám postačit
jistota jediného fakta že na ko
oec tam kde vy nyní seděl jsem
já otočen jsa jako vy k jezeru a
dívaje ae do dálky k Jižnímu
Mysu whitefisbské zátoky A
zde kde nyní já tehdy seděl on
takřka za mými zády O Čem
jsme hovořili zpočátku msrně
bych si vzpomínal nebylo to asi
pranic tak významného Ani toho
nevím jak jsme se dostali k tomu
že on začal sinu stěžovati do své
ho osudu do svých neštěstí Jen
tolik ae pamatuju ze ve chvíli
kdy vzbudil živější můj zájem byl
už téměř v proudu svého vypra
vování
JJyl rodem z Washington
Island jenž úžinou a jiným o
strúvkem oddělen jest od polo
ostrova Dvorského jak asi vítr
jeho rodiče přišli do Wisconsinu
z Evropy otec z Norska matka z
Dánska a dostali se brzo po pří
chodu na ostrov kde Žili spolu s
několika rodinami osamělý život
odtrženi jsouce od světa a často
po týdny o něm nevědouce Arne
Erichsen vyrostl na ostrově beze
Škol do šestnácti let neznal ani
slova anglického a psát neuměl
ani v řeči svých rodičů jejich
jazyk byl ostatně jakousi neurči
tou smlšeninou norštiny s dánšti
nou propletenou anglickými vý
razy a místním dialektem V té
době Erichsen zamiloval se do
dcery sousedního rybáře půl míle
vzdáleného jejich domku
Bledá prý bývala vždy a
světlé vlasy i modré očí působily
že připadala mu již tehdy jako
světice I ona jej milovala
láskou dětinskou a čistou jej milo
vala a oba nedovedli si ten
krátě budoucnosti před tavit jiné
než společnou Též ona byla
Norkau ale jako Arne mluvila
podivnou norštinou číst dovedla
málo a psát ještě méně takřka
nic To všechno však nebylo by
vadilo některým lidem málo třeba
k štěstí a jen právě ti mohou býti
skutečně šťastnými jimž tak má
lo stačí A o tom svém tehdej
ším štěstí Erichsen dovedl vyprá
vět slovy překvapujícími u Člově
ka tak nepatrného tak odstrčené
ho Ty projížďky a ni ve Člunu
po moři ty procházky a ní po
břehu bouřlivé nocí letní
kdy vlny bičovaly skalal útesy a
pekelným rachotemt zimní
metelice kdy svět mizet v bílém
pýřl vŠe uměl popsati tak
výrazně a krásně několika větami
U jsem ani sluchu věřit nechtěl
Otočiv se na okamžik udiven
spatřit jsem ivláštot uápaduou
změnu v jtho obličeji jindy na
žloutlé tváře chorobně mu srftlo
věly šedé oči jakoby mu ztemně
ly i cítit bylo i duši j daleko
ode mne velmi daleko A od té
chvíle byl ml btfikým
Náhle ie suaiil v půli alova
tho iraay s toitlkaly po do
hledné hladině Zdálo sc Že rty
au mu odkrvily v tom okamžiku
'NuŽi?" pobídl jsem ho když
už chvíli mlčel zatím co z očí
křičelo tnu tím více bolesti
Pokusil se promluvit ale hlas
klesl mu jakai velmi hluboko a
jakoby se rozlámal v křaplavé
koutky Trvalo zase chvíli než
aebral ty kousky a slepil několi
kráte nabral dechu než vypravil
ze sebe opět srozumitelná zřetel
ná alova
"VSe bylo v pořádku" hovořil
těžce skládanou lámanou a ne
čistou angličinou "a vše bylo by
se skončilo dobrým kdyby se ne
bylo do toho nahodilo něco ne
předvídaného Její rodiče pře'
stěhovali se na poloostrov a tam
ona začala chodit do distriktu!
školy a já nemoha na poloostro
vě v oněch místech nalézti příle
žitosti k uživení a maje touhu
trochu se vzdělat a pozdvihnout
nad lidi avého druhu odejel jsem
po skooneru do Chicaga Dvě
teta jsem neviděl té kterou jsem
miloval od prvního probuzení své
ho srdce a dvě leta jsme si nevy
měnili ani jediného psaní Ale po
U dvě leta jediný den neuplynul
abych byl nemyslil na ni abych
byl netoužil po spatření jejích
blankytných očí abych si byl ne
představoval krásu onoho okamži
ku kdy si padneme do náručí
Jen když náhodou někdo přišel
nebo přijel od severu ze soused
ství jejich domku dověděl jsem ae
o ní a třikráte dostal i její po
zdrav a sám poslal jsem pozdrav
tolikráte kolikráte jen bylo mi
možno Po dvou letech uměl
jsem téměř tolik anglicky kolik
znám dnes a měl jsem uše
třeno tolik že jsem se mohl vrátit
s nadějí na lepší život Chodil
jsem několik měsíců i do večerní
Školy obchodní a vyznal se poně
kud ve vedení knih "
Hlas jeho stal se jednotvárným
tichým jakoby uhlazeným rukou
kohosi konejšícího kdo hlas byl
by slyšel a slovům nerozuměl
nebyl by si pomyslil že je řeč o
mnohých bolestech o zlomeném
Životě o beznaději
"Ale na severu Čekalo mne
zklamání!" pokračoval s náde
chem lhostejnosti jež činila jeho
slova tím zoufalejšími "Ten
okamžik shledání který jsem si
tak dlouho představovil v takové
kráse nebyl ani odleskem onoho
co jsem očekával Ona půvab
nější než kdy jindy s očima stejně
modrýma s vlasy stejně zlatými
asertystejnS lákavými s týmž
dětským výrazem v tvářích který
měla před dvěma lety ona
uvítala mne s jakousi plachostí a
rozpaky jež zdály se být podezře
lými Cosi jako obava bylo v je
jich očích a vše jicé jen ve
liké radosti nebylo a touhy po
objetí Ani eh což plat
no povídat o těch věcech ob
nažovat staré rány Nu ode
šel jsem do Sturgeon Day a tam
dostal dobré místo Snažil
jsem se zapomenout neboť co
zbývalo mi jiného? Přece
však nedovedl jiem nepátrat co
bylo příčinou změny proč
odřekla mým prosbám aby se
stala mou ženou Učitel dist
riktu! Školy Eh col plátno
vzpomínali těch věc! A přece
až podnes nemohu si pomoci a
vzpomínám Slyším ejí anglická
slova jimi! odpovídala na mé
prosby pronášené ponky
Tak chladná a ostrá jak ocel byla
ta slova v cizí řeči kterou jsme
nemluvívali kdyl ještě naše srdce
nevědělo o ničem jiném ncl o
lásce druha k druhu
Tu přece ae sajikt a pak ul
hlas třásl le mu jako nikomu
jen! chatrně oděn vyhnán byl a
tepla do kruté aimy a prosí o smi
lováni
LITERATURA A UMĚNÍ
Otakar Charváti
Jan Klecanda
Mterúnii úvaha
Dokončení
Duchem zalétám do těch nedáv
ných dob Co tu bylo zápalu a
nadšen! pro dobrou a poctivou věc
českou pro práva tak houževna
tě upíraná macešstvím vídcflskó
vlády Česká ardes dovedla se
vybouřit v tichosti — mezi čtyřmi
stěnami Tu bolcsť nad svým
porobením dovedla utlumit trpěla
raději a čekala vhodněji! chvíle
liyla přeavědčena že ta chvíle
přijde — —
A přišlal
Když jsem četl prvé zprávy ze
staré vlasti že náš lid — ten dob
rý tichý Český lid stoj! v ohni
jsa hotov za svá práva obětovat! i
život — cítil jsem takovou radosť
jako nikdy v Životě "Naši se
bijí' — dlouho znělo mi v uších
A novinami prolétlo že tekla
krev česká poctivá krev tekla
uražené duše zavolaly výkřikem
vzpoury ardco se otevřela doko
řán — pro právo pro upíranou
věc Nedalo ae již potlačit
spravedlivé toto volání Vždyť to
byla práce několika desítiletí
A mimoděk vzpomněl jsem si na
první průkopníky toho hnutí 1
na Klecandu jsem vzpoměl který
dovedl burcovat česká srdce po
vzbuzovat přesvědčovat že není
ještě všecko ztraceno Celá deseti
let! živil tu myšlenku Že není
třeba založit ruce malomyslnětže
doba obrození může se očekávat
každého dne každé hodiny
Doba ta přišla Přišla náhle
neočekávaně a byla tím silnější a
úchvatnější A zaplanula tím zá
palem celá otčína od velikých
měst od paláců až do dědin a
chaloupek těch nejmenších a nej
bídnějších Všude vzplanul cit
pro právo kde pro něj přípravo
vala půdu mnohá cítíc! česká
srdce A že Klecanda byl jednou
z největších a nejobětavějčích ne
třeba podotýkat
Klecanda obětoval pro dobrou
víc českou vše Celé jmění —
ba i zdraví Nebyl odměfiován
podle zásluhy Bohužel Klecanda
nebyl jedním ze ziskuchtivých a
za svou bezíštnost byl trpce okla
mán — liknavými čtenáři A když
před pěti roky po třináctileté práci
stál nad troskami "Vyšehradu''
jediného listu českéhokterý vzdor
útrapám a nástrahám zůstal věren
svému programu do poslední
řádky a který připravil ho o
všecko přece nezoufal Vědomí
Že učinil vše možné pro dobro a
výchovu českého lidu že zůstal
do poslední kapky takovým jako
při svém začátku bylo mu pa
prskem — v těch dalších letech v
kterých pykal za svou ideálnost a
důvěřivost
Mimo politickou a výchovnou
práci -— Klecanda vynikl též jako
belletrista Byl spisovatelem ši
rokého rozhledu malířem českých
duší jakých je nemnoho Komíny
a povídky které otiskoval v zá
bavné příloze "Vyšehradu1 nazva
né "Svatveier'' které jdou do
set jsou toho přímým důkazem
Jeho knih už je pěkná řádka A
vem i nich kteroukoli otevři ji
kde se ti namane — a všude ctIS
to velké dobré jeho srdce Nikdo
nedovede nakreslit Čerkého člově
ka tak jako on jeho popity oři
vuj! zrovna před očima idá se
vám že jeho hrdiny potkáváte
denně JI ae vám ie je vidíte
všude ať ul je to český sedlák
maloměstský občan voják nebo
měšťák Potkáváte je na katdé
cestě aetkáváte se ťimi v
nízkých světničkách chudých fe
akých dědin i v salonech velko
městských paláců Klecanda vnikl
viude ničeho neopomenul ani
nevynechal
Hned prvou svou knihou "Na
bojišti'' kterou před lety začal
svou literární činnost dovedl kde
koho uchvátit Jsou to obrazy z
pohnuté doby plné citu pro spra
vcdlnosť a právo Z každé té
črty z každého řádku cítíte české
ho člověka A zcela bezděčně
jste strženi mistrným líčením Kle
candovým do válečné vřavy rakou
sko italské války prožíváte i jeho
hrdinnými desátníky trubači a ji
nými hrůzy i radosti z hrdinských
skutků NcjlcpŠírn důkazem a
odporučením jest skutečnost že
čtenáři češt! sáhli po knize té
pravým porozuměním pro dobrou
zušlechťujíc! četbu Dočkala ao
několika vydání což na náš úzký
literám! obzor jest úspěchem
znamenitým
I druhá jeho kniha "Všední
příběhy'' nezůstala pozadu za
prvou Procítěné hiatorie malých
i velkých Šťastných i nešťastných
střídaj! ae jako v kaleidoskopu
Ať je to obrázek veselý nebo
chmurný tvůj účel vykoná vždy
cky a dovede uchvátit
Po delŠ! přestávce Klecanda vy
dal "Tvrdé hlavy" Několik pro
stých příběhů ze života českých
lidí to bylo a přece kniha byla
tehdy literární událost! Nepama
tuji ae že by kdy byla přijala ve
řejnoat česká knihu takovým
porozuměním jako knihu Klecan
dovu Nebylo jednoho Člověka
aby o nl nemluvil jednoho listu
aby se o n! pochvalně nezmínil
Za nl následovaly "Bludičky"
a potom jedna za druhou
Jan Klecanda ve výběru hrdla
nejde daleko Doma zůstává v
každém případě u českých lidí
Ať ui Kč! historii českého kněze
(Páter Vojtěch") nebo politického
demagoga ("Maloměstský Apo
štol") vždycky je jenom náš a zase
náš Dovede paáti historii srdcí
nešťastných tak Že aami prožíváte
a cítíte jeho hrdiny Ale on do
vede i kapkou humoru potěšit
svůj národ Tři knihy veselejších
nálad "Divoké kořeni" "Vojáci v
míru" a "Z nekrvavé vojny''
jnou důkazem že i v tomto pro
středí zůstává Klecanda mistrem
pera Romány jehos "V panská
alužbě" "Karascon Aladar"
"Starý hřích" a v našem časopise
uveřejňovaný "Pod tíhou práce''
jsou práce mistrně založené vy
pravované prostě a přece zajímavé
a poutavé do poslední řádky
Knihy povídek "Hrdinové ma
lých románů" a "Povídky starého
redaktora" nezůstanou v ničem
pozadu Jak je z předcházejícího
vidno vykonal Klecanda už pěk
ný kus práce — k obrození české
ho lidu V jeho spisech skryt jest
pravý poklad který dovede každý
myslíc! český člověk ocenili
Mooho se mluv! a píšu v posled
ní době o zhoubném vlivu krvavé
ho čteni Kapitoly trpké a bolest
né od prvého řádku do poslední
ho a přece bohužel pravdivé do
jediné litery Boj vedený celá de
sítiletí boj který vzala na sebe
celá Česká myslíc! vtfejuosťznovu
oživen Padla nová jiskra
Bylo na čase už aby přišla aby
pobouřila a probudila bojovníky
kteří skládali ul race nedoufajíce
ve vítězství Maruost odporu
zlomila na Čas šlechetné snahy
Psali jsme o tom dříve do Amoru
a mluvili jíme do unaven!
Marnosť nad marnosťl Mnohde
Itala ae sice náprava (aiem za
bouřilo 1 uvědomělé čtenářstvo
ale konec konců mnoho sdílelo
při starém Doufejme tentokráte
te uvědomělé pokrokové ctcuáf
itvo půjde a námi ruku v ruce
Boj ten nebude bojem j dnotliven
— ale celku
Jest u a tae aby ty bLhé pře
klady německých škvárů vymiiely
(lwVíuYÍnt tu tr fi)