JAN KLECANDAl
POD TÍHOU PRÁCE
1 tomán
1
btirý šlechta vyici již nikoli
krátě na zápraží pohlížel vžJy
dychtiví na lílnici vedoucí k ne
dalekému okrcioímu míliu Pa
trni očekával ntkoho a ten kJoai
nepřicházel neboť Šlechta vrátil
o vždy tmo rnrzutft do kuchyní
aby ti tu na ohnilti pMpálil
dýmku
Panímáma jež na ním již vy
pozorovala že má coai ca luhem
zvídavostí jen hořela ala kdyko
liv chtěla na ncho ipuitit otázka blíže dveří pak políbil ruku otci
mi vytratil to jí z Čclcdolku byl jenž ho dnet jubil tlavnoitoí vítal
ten tam
ivou povionoit jako rodiče vyko
nali a na nái chlapec nikdy nebu
de tmít naříkat Zlého příkladu
doma nevidil křivého alova ne-
ilyšcl Ale vo ivítí zkáza Číhá — '
Na dvoře ozval te veiclý Štěkot
domácího pia a hned na to za
zoíly v líni kroky S radostným
pozdravem vrazil do kuchyní
mladý chainík hoch asi iedm
náclilclý bodrých tváří jamých
oči a atatoč poitavy Objal
srdeční matku ponívadž Kála
m M Š tm la tm
Satrápcný tatik utmftla sol
lelka "Nebýt tich koláčů vlak
bych tí nepuitila a muiel bya
barvou ven"
-
blechta konečné aby mel po
miatr je starý bezdítný brzy již
aii řemeslem hodí Tak mi to
včera napovídfl že by ti za pár
let živnost lacino přepuitil a tím
bylo by tvé lihli založeno"
Šlechta ai oddechl Nebyl aice
docela spokojen ao avým řeč
nickým výkonem ale tak aii to
btavní co míl na irdci povídíl
přece A když Václav pohnut
jeho proitými tlovy popadl bo
za ruce a vřele je políbil bylo pa
tmo ze dotáhl i avébo účele
"Dtkuji vám tatínku!" řekl
mladík jadrní "Zaplať Pán Důb
viecko dobré co jste mi prokáza
li ale teď už od vál ničeho nemo
hu a neimím přijati Vychovali
jste mne naučili jíte mne praco
! r% _ a fc a fm
van wo uyen crnei vicr ue
meilu trochu rozumím teď ae už
tedy lim tvýma rukama avítem
protluku Co máte achovejte
druhým Vlak toho budou po
třebovit aby bratrovi na gruotč
nrzottalo mnoho břemen a abyile
jíž tahal z kapiy nijaký papír
Starému zazářily radoití oči
Vídíl dobře co to je — vlak jíž
včera ve míití když mu pao miitr nitry mohl trochu lépe provdati"
ten kul potištiného a pomalova- "A co ty budei dilat bez pe-
nébo papíru ukázal vyicdíl nad níz?" řekl itarý udivení
koj uiedl před itatkem na lavičku ním půl hodiny vlak proto přece "líudu je vydílávat otče" od
pod lipkou a vyklepav dýmku vyřlal z kapiy brejle a když je byl vítíl Václav proili ale tak roz
velice obřadní vyčiitil poiadil li hodní le otec i úžaiem nafi vy
znovu ti nacpal uozkreiai s za
pálil hubku lei nemoha odvrátit!
očí od lilnice div že ai prity
nepřipálil Hubka — míl jí už
jen na mále — dohořela a pan
táta přece zai mu lil pro ohefl do
kuchyní
je na noa a chopil te papíru
KozloŽil ho před tebou na stole a
důrazní počal číetiliit jímž dává ae
Václavu blcchtovi za vyučenou
i ř i i tm m
rammama jez poitaviia te
vedle muže dívala ae dychtiví do
valil oči Najednou ie mu zdálo
že ten hoch jakoby byl od vče
rejška kdy ho vidil tam ve míití
u mittra vyroitl a zvážnil
"Inu toť — že je budei vydí-
lávat" ozval e šlechta aby ne-
"Tož mi už přece povíz atarý papíru aí tčm ptaným a líští ným dal na jevo tvé překvapení "Vlak
co te to dnei a tebou díje?' od
hodlala le koneční lelka roz
bodní mu zakročila ceitu aby jí
zase nemohl utéci
Šlechta na ni upřel udivení oči
"Co by dílo otobo drahá?
Co by te dílo? Snad přece vífi
Že dnet přijde Václav?"
"lak pak bych oevídila? Vlak
přece peču o ofiatku víc než jindy
Ale proto nemuiíi chodit po ita
vtnl jako morout a vrtít hlavou"
klikyhákům nerozumíla a při tom
bedliví potlouchala aby jí aoi
ilovíčko neuklouzlo
Starý dočetl ipokojeni te Mimi
vi e ložil lut a achoval ho do
kapiy Dnet neopomene zajiti
večer do boipody na džbánek
piva aby te pochlubil tyčovým
vymočením
"Tak — teď panímámo chy
lte večeřil My te zatím i Vaší
kem trochu projdeme za humny"
te dobře říká že má řemetlo zlaté
lidem práce ubírají Každý je
proklíná každý na ní naříká Že
jiou kletbou a zkázou'
"Neviřte tomu tatínkul Stroje
jiou dobrodiním no zkázou po
žehnáním ne kletbou Myilím
ti to takt Co jindy udilalo deiet
lidí teď udilá ttrojem jeden a
tich devít může te zabývat! jinou
prací Ach kdybyite vidil"
horoval mladík ae zaníceným po
Medem "ťarní troj jaký to
důmytl jaká dokonaloitl Jaká
to myfJenka nahradit! mrtvým
ttrojem práci nikolika act lidí a
ovládat bo jedinou rukou ba je
díoým pratem Muiím do avítal
Táhne mne to za parním ttro
jem"
"Hochu hochu!" zarmoucení
řekl Šlechta jenž nedovedl chá
pati víceky ty novoty o nicbŽ byl
dotud málo elyŠel "Znechutilo
le ti poctivé řemeilol Stydlá ae
za kladivo a pilník"
"lia neitydíml Vždyť mu za
Kinu vířen Vždyť netoužím po
ničem než po práci! Hleďte
když jíní hoši bíhali za avou zá
bavou nebo za divčaty já tedal u
knih kde jakou mohl jiem aehnati
nebo pokouícl ae tettaviti nijaký
trojek a ledacoi te mi podařilo
Ovšem tam u mistra nebylo mno
ho příležitosti Práví proto mu
duu ubaauj ius jiuu luvmuy
muiím do Prahy
"Do Prahy? A co tam? Vždyť
ani nimecky neumíi! '
"Naučím ae" řekl mladík tak
dno Ale do začátku abya mohl proilč jakoby Šlo o to přeikočit
vykoupit živooit od ivého mistra itrouhu "Ostatní vždyť v Praze
'Nemračím ae přemýšlím! řek! Šlechta vstávaje ae židle
Mu ím dnet promluvit! chlap
cem rozumné ilovo"
"Pro 1'ána liona! Co pak vy
vedl? ' zdíiíla te selka a popadla
pantátu za ruce
' p
blechta potneai na ni útrpné a
pokrčí! rameny "Což pak mutí
dítí vyvést nijakou špatnou aby
ním otec rozumní promluví!?
Zítra )%qu Václavovy narozeniny
doea dostal chlapec za vyučenou
přea noc bude z ního tkoro už
jako tvůj človík Dnet jeíti je
chlapcem dnet ješti poslechne a
mutí poslechnout ale zítra anad
už bude mít i svou hlavu''
"loro ae nebojí vaciav je
přece hodný hoch
'A bodejť by nebyli" odvilil
Šlechta sebevědomí "Není bor
lim ostatních ale právě proto
bude a muif míti avou hlavu
Nebojím te o žádné avé dítě
Kostou a odrostou nám před oči
ma až do let kdy človík obyčejní
provede svůj nejhloupijií kou
sek"
"No no pantáto!" žertem
okřikla ho selka
"A po chvíli ne?'1 odtušil aedlák
a úsměvem ale hned zase pokra
čoval vážni: "S Václavem však
je to jinak Záhy přišel mezi cizí
lidi a už mezi nimi zůstane Proto
musím mu dnet promluvit! do
duie Vlí že taková řeč vltípl
ae do pamtti Ješti dnes si vzpo
minám co mluvil nebožtík otec
kdyl mi poslední koženky vyprá
šil A jak rád vzpomínám!"
bělka spoko ení se usmála To
ledy bylo ono veliké tajemství
jel tulila sa jeho dnešním nekli
dem Znala pantátu a vidila
jak ai potrp! na tvou otcovskou
důstojnou a lak rád ji občai da
kladnem káláním dotvrdí
"No vlák'' poipiiita li tedy a
projevem souhlasu "Chlapec Jp
dobrý ale rosumné ilovo mu na
Škodu uebude čloék neví kde
na duli iklittlhá'1
Tak matko! To je to pravé1
radostní ivMJÍl šlechta "My
"A kde byite te lam trmáceli"
bránila panímáma jež by ai byla
rada vyposlechla kázání připra-
vené pro Vaiíka "Vlak te dnet
chltpec už dost profit! a povídat
li můžete i zde v kuchyni"
blechta podiva! te na ženu tím
tvým ichovívavým i útrpným po
hledem jakoby ji chtí! říci "Ach
bude! přece potřebovat — —''
"Kb tatínku anad nemyslíte
že já zůstanu ve míití u mittra?
Musím do tvíta abych te vcavém
řemesle zdokonalil" zvolal hoch
ohniví
Starého ae trochu nelibí dotkla
tlova synova Mrzelo
tak ai řekl co chce a
aniž by te ptal jeho co on o tom
toudí a jak on rozhodne "Ej
už je to tu" řekl ti Šlechta v du
chu "myiIil jiem že až zítra
tnad a hle on má chlapec už
dnet tvou hlavu"
"Do avčta že mutífi? V ře
mesle zdokonalit te můžel přece
i doma? Nu nijaký ten krátký
"vandr" koneční — sam bvch
ty chudiakol Není povídání jako P'oti tomu nebyl
povídání Dnet jde o níco jiné
ho' A nahlas řekl obrátí v ic k
synovi: "Jii mad unaven? Ne
chce te li?"
"Ale kdež) len po ďme ta
tínku" zvedl te hoch radostni
Dali te zadními vrátky ven do
polí a hodnou chvíli kráčeli podle
lebe mlčky Starý odkallával
hledaje nijaký vhodný začátek
Tak míl v hlaví krámě vie těsta-
"Oh krátký vandr jak to mí
t i m 1
vsji tovaryai ve zvyku to nic
neníl Nejde mi o to abych se
trochu vylenošil a tvíta užil Chci
e ničemu pořádnému vyučili
Vždyť já potud vlastně
umím''
Toto upřímné doznání starého
Šlechtu tkoro polekalo "Cože?
Ty že nic neumíš? A co by tedy
znamenalo to tvé vysvědčení?
veno jak Václavovi do duše pro- Vždyť tvůj mistr — ani jsem ti
mluví tolik te těšil že bude do
něho mluvit tak dlouho až mu
I - - i 14-1- ll Ě M M m
uocu v sizacn siiui ze Duae po
celý Život dílat tamou dobrotu a
teď — ne a ne te rozpomenout
jak do toho
"Tak to vidíí Va&íku" počal
koneční mlka a zcela jinak než
jak ti to byl představoval "Na
učil jsi te tvému řemetlu pořádní
a bude t tebe dokonalý chasník
Mluvil jsem o tom včera a tvým
mistrem Vřecka čest chválil si
ti náramní že jsem t toho mil
tu říkat nechtěl — mluvil jakobys
ty umíl lepší práci postavili než
on sám?'
Václav ae trochu samolibě
uimál "Nu to tnad je možno
ale tím ještě není řečeno že bych
uměl mnoho umím-li tolik jako
můj mistr nebo kterýkoliv z děl
níků ii nát v městě a to proto Že
naše práce celkem je chatrná
Nechce se mi celý Život spravovat
polámané zámky mlýnky na ká
vu Mám chuť k lepši práci a
vím také Že ji zastanu Neznám
upřímnou radost Tož en te teď !y'ku a mechaniku a jak te to
hiiHr abys tostal vždycky hodným "celino jmenuje a přece jiem
Človíkeml"
Tím byt šlechta lase u konce
ueboť zmocnilo te ho v lom slav
ném okamžiku tikové pohnutí že
nedovedl le přemucl Teprve
kdyl si zas několikráte odkašlal a
uvědomit ii la na tuhl lu chvi!'
ku má syn po celý ilvot vipomí-
nl vtchopil ii iat k dalšímu
výkladu
"Nechci abys te nijak metl
lidmi nuiiřil Nemyslím kdvl
)i li vyuči! řemesla vyhnat li
do lvíla holýma rukama Střá
dám I pro tcti a budu střádat
iále Co I) patři dosianel Tvůjjthl ilirý "Tikové novoty co
does i bez němčiny človík te pro
tluče a už i dobré české knihy
jsou"
"fon ihul mm tam nannlavíl
"Kdo pracuje nepokazí se A
já chci jít za prací"
Starému blcchtovi docházely
ho že jen námitky ale přece ještě se sebral
co musí "ťřiidel tam — do ciziny nikoho
neznáš nikdo tebe Jak te tu
protluče!?"
"Kdo chce pracovat všude te
protluče A pro dělníka není
nikde ciziny Jeho domovem je
dílna"
"A nám tu — odcizil te Za
pomenet na domov "
"Jak bych mohl zapomenout?
Proč bych ae odcizil? Což to je
kraj tvíta? Parou abližuií se
vzdálená místa Za nedlouho po
vede železnice i tem k nárn Po
tom když te mi zachce domů
sednu ráno na vlak a k večeru se
zase vrátím do Prahy ku své
nic ne-1 práci"
Pantáta cítil že je se svými
námitkami naprosto hotov a od
mlčel se Za to Václav tím hor
liviji pokračoval: "A vždyť já
ani v nraze nezaslánu sedět Až
se trochu něčemu naučím půjdu
do Němec a i do Anglie ae podívám"
"Do Anglie? To je přes mo
ře ~ — " vydčsil se starý
"Ovšem Což na tom?"
"A anglicky — naučíš se snad?''
"Proč bych se nenaučil? Vše
mu se člověk naučí jen chtít"
Slechtovi zatajil se dech Od
hodlanost synkova imponovala
mu leč přece ae jí lekal
"Hochu hochul Plahočit se
budeš svitem nebezpečí se vy
stavovat — a zde bys mil všecko
pohodlí"
"Jsme stvořeni pro práci a ne
pro pohodli Což vy sám! Ne-
plahočíte se od rána do noci?'
"Inu loti tak! Ale právě proto
b}ch byl chtil abys aspoQ ty míl
lehčí Život kdyl nám zde je sou-
hroudí
v ciiioe se Uudel nuiovati
metl cizími lidmi kde ti nikdo aul
sousta nepodá"
"Kli aa penise kaldý rád mi
podá co ai poručím a aaplittm
Kdo pracuje nouie lekat ne
musí Huče mám a hlavu také
Však táni Kkáta la ji mám po
vliM
TeutQ davod toshodl jak šibat
nikdy provedl víci že nad lim
mistru zůstal rozum itáti — — "
"Já vím Chválil ti to ale
přece jen hračky Cemu jsi te
vyučil v tom aůttaftl Není radno
ipoultet iq edooho a chytat dru- rtoo plahočiti se na lé
hého' A to v citinl se budeš
"Nespustím ae ničeho Zdo
konalil se chci Neiůstaou pou
hým zámečníkem Krojolkem
budu Nemáte potuchy co teď
lidé všecko vymýšlejí" Pomalu
viecko viecko bude se dělat Kro
jem"
"Kh vím vím! Mašiny'1 vidy
Václav dobře tušil Starý rozjařil
ae a udeřil synka do ramene
"Což o to hlavu mál Vašíku
za Čtyř! jiné! Nu když tedy jinak
nedál a myslíš Žo v tom tvé
štěstí jdi si s Pánem Dohem do
svítal'' ~
"Tak co? ptala ae dychtiví pa
nímáma když Šlechta vešel do
kuchyni "PovidiPa mu pořádní
do duše?"
Starý obrátil ae nejde li Václav
za nim ale když tprtřil bo na
dvoře an baví ae a domácím
paem řek! matce významní: "Ho
lenku ten mi povídíl víc než já''
jemu Ani jsme ho neznali To
je už hotový človík a ví co v
avítí chce'
Panímáma nechápajíc významu
tich alov vyvalila oči "Jak to
že vlí"
"Inu že už má všecko dobře
promyšleno co a jak Nic se o
ního báti ocmuiíme Ten se v
avítí ani neutratí ani nezkazí Do
Prahy půjde "
"Do Prahyi" pokřižovala se
ulekaná matka
"A do Nímec a pak i do An
gličan" vypočítával otec hrdí
jakoby kus zásluhy o toto velké
synovo odhodlání připadalo jemu
A když chudák matka disila se
tich velkých úmyslů pohlížel na
ni a útrpností zapomínaje jak
před chvilkou on sám se byl vy
děsil
"A co ty? Ty mu to dovolil?"
ptala se panímáma starostliví j
"Jakž bych mu v tom mohl
bránití? Nebudu ae přece stavit
v ceatu jeho Itístí? A že Stíní
ve tvítí udilá to je jiito"
# #
Druhého dne doprovázela Vá
clava celá rodina za ves Sousedé
i nimiž te tetkali zattavovali te
a přáli mladíku ardečně Itístí na
ccttí do tvíta Za vaí u kapličky
rozloučila te te tynem matka
Plakala div že jí to srdce neu
trhlo rozplakal se i Václav
druzí sourozenci a starý Šlechta
měl co dělat aby te ubráni!
tlzám Pak poslal dcery nej
mladším tynem za matkou doma
a kráčel t Václavem tám dále
Vidil až te budou a hochem roz-
cházeti že si přece trochu poplá-'
če Hoch jemuž ty alzy platily
mohl je víditi ale před druhými
je ukázali nechtěl —
Chvilku kráčeli vedle sebe
mlčky ale pak počal blechta vy
ptávat! se na ty nové výmysly a
na synovy plány do budoucnosti
a tak lim cesta rvchk uběhla
Dnes se Šlechta již nic nestyděl
za avou nevědomost a mluvil se
synem docela po sousedaku Te-
prve když vyšli na kopec odkud
naposledy bylo ještě možno roz-
hlédooati se po rodné vísce a její
okolí rozpomenul se Že jako otec
musí ješti promluvit! hochovi na
rozchodnou několik vážných slov
"Tak Vašíku tadv se rozeide- t
w #
mel" počal pohnutým hlasem '
"Než půjdeš dál ohlédni se jefiě
jednou kde jsi ztrávil svoje dět
ství a kde zanecháš tvé rodiče I
Kdyby se ti ve světí zle dařilo a
kdybys potřeboval pomoci víš
kde nás hledat Dude li ti dobře
nezapomeň" na nás jako my bude-
me pri práci i v modlitbách na
tebe vzpomínat Kdybychom se
nad zde na světí neměli už sejiti
tam nahoře se tejdeme Dyl jsi
dobrým tynem buď těm mladším
dobrým butreml Uůh li za to
potehná Pamatuj Že jai i pocti-
vých rodičů a iflstsfl vždy pocti
vým Človíkeml Podívej ae ješti
jednou na len náš baráček! Malé
I _ _ I - - 1 M - _ J
" siacím aam io viem ki f
íťatnému a ipokojeuému livo- L
-t ft i
iyu v-utea vytáno ninoiu iih v
li při lom poleboej — ale nesa f )
pomvn le uohatstvl není všecko
A povede li i ii v avítí ui
dobře ncipyšni a pamatuj a
čeho jsi vylel — —
"Můj r-latý Utluku!' aapUkal
hoch kles) otci k nohám
1 J
