Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Nov. 29, 1905)
JAN HAVLASA: Úvahy povídky a feuilletony Glossy V V Chicagu III 1iic 21 II VM Líné vody se iai jednou po hnuly Šlehlo to do nich ' trochu zprudka brzohlcdňi tle lik mu sílo být míly-IJ se vody po hnout Ironicky pojmenoval mne kte r ý si Český denník chicagský ne zvaným reformátorem a domýŠle je se jakési strany za mnou vypo Čítal všechny hříchy Jež jsem spí cti a 1 strauníttvím ta pohledních ofi kolik týduů Zmýlil to ten listí nepomýšlel jícm nikdy na nesmírnou onu čest být zda reformátorem a sž posud zássdni na nikom ze zdejších lidí stran i Časopisů oczáleří mni ani co by za nthtt vlezlo Nikdo ne' má co mluvit v soukromí do toho co chci piit a píšu A to co pilu jsou prapotihé dojmy "Máme li dojmy není dovoleno jo projevil?'' ptal ao druhdy Taíne Mil li jsem dojmy i chtil-li jsem je projevit — není poctivé učinil li jsem tik do očí udiveným kteří ode mnll očekávali snad lichoceni nebo aspoí) opatrné mlčení? Ti klefí až podues promluvili bylí anad jen tí bičem (lehnutí mimo "Osv£tu Americkou" jel bez ohledu na zájmy konkurentu! — ovšem podlo zdejších názorů o kollegialili novinářské — mi trojím pérem už schválila pocti vou mou snahu x "Rozhledy" v jednom Čísle c trochu načepýřily čemuž nelze Sfi divit a cítit bylo že nechápou logickou souvislost v niklcrýeh bodech mých "gloss" V poskd ním vlak čísle snad nevčdornky mi dávají zadostiučinění! "Mimo to chceme doplnili svfij dfívčjšl vý rok o nemožnosti nápravy pro níjž hlavni polemika vznikla v len smysl že ovšem nemáme ná právu za nemožnou ale skoro za nemožno1) k provedení za stáva jících pomčrů Vzpomínáte si co jí trn psal? Ze náprava byla by snad možná jen tehdy kdyby tří věci se obra cely k lepšímu k tem prvním dvčma časem so dostaneme pro zatím dnes jiní uchytili se toho co my tehdy pamatujeme li se dobré jsme podtrhli' Ze nutná jest rt forma iurnalistíky "Rozhledy'' jioými slpvy připojují se přímo k našemu pfesvčdčení jsme tomu povdččoi tak že zapomínáme i jednu velmi nekollegiální vetu kterou předešle aamy utvrzovaly nemožnobt dobré snahy a zápasu o vyjasniuí myšlenky v české žur nalhtice americké "Svornost'' ovšem odpovidila svým způsobem: nejprve překrou cením pravdy a snahou vmkivit lidem že mám jakési postranní zájmy do toho přimíšeno bylo trochu nvŠkodué malicherné iro nie jež mne znamenití pobavila l'o druhé "Svornofiť' snažila se pérem p Dr oxrcsovým dodat od povčdi rázu logické úvahy Ale bozi — co z toho vypadlo? Hodili jsme udici byla to udice ul pořádná když i v kalných vo dácii ryby ji zahlédly a buď už tonut jakkoliv i nalíčena byla asi dost obratnéi ryby fce chytily Za tlí uiutMo budu již a povzdálí vzpomínat na ktáíné chvíle ztrl vené meri Čechy americkými a rta bolesti jimiž ty příjemné vrpo míoky krvavč m podbirveuy Abych iAfiuval se svy'iu svČdo minu mimo 'losny'' připravím k vydání v i ní kuiik podrob nijších studil potřeboval jHiit k doplnili! ibiiky dukuiueitlA alty se jrtil ryby thytily Nčkolk nd vit výitiluviifjiUh vít tkvi i v uJpoveMi "Svoina Hi''í hlť národní pipgramt A vedl třih prii l flHolik tlkáíek jak se idu dovedau pta ♦'pravdu"! lidé od novin obítovat i k nej sprostšímu překroucení pravdy Jen si považte chci prý aby Čelí američtí' byli duchem v Če chách pčttovsii českou politiku a americké mí nevšímali Chci abychom přesvědčovali dfcli ie Čechy jjou velíkolepéjší Ameriky Ža mají vždy "státoprávní'' česky cítit a české koruny nad hvčzdna tý prapor ai vážit Uczpochyby prý nepociťuji nutnosti naučení se sngličiní — — Nechávám toho vypočítávání radijl je Škoda místa Žasnete co všechno chci — vy jste ani o tom nečetli! A já dokonce ani toho nenapsal nýbrž právi opak toho všeho Takovému překrucování ie fiká míroí novinářská nepoctivost ''Svornost" dokázala tím že o myšle&ky jí nejde jí jedná se pouze o ubyli myíltnek O dokument k studiím více # Ostatních vývodo na lžích za ložených právo pro tu nepocti' vost pisatelovu opomineme jsou vitřínoii nelogické nebo pravda je v nich účelní upravena a vyostfe na k podpoře lži 'Tokud v česko-ameríckých no vinách zůstanou zblbující krváky je všecko horlení marným a duhud od novlndřikfch pracovníku nebudou vyiadvvAny ilíi ichopnoitl při Itpíi odmtni hmotné tak aby žurnalistika lidí skutečná nadané vábila nelze opravdové reformy uskutečnili Ty hrozné nadávko vé polemiky jakých pan tlavlasa zde byl avídkem jsou vpltdkem michopnottl Novinář neschopný když mu akrovná zásoba argu mento dojde začne nadávat A nČktcré listy českoamerícké do spěly tak daleko že pouze ty na dávky jsou v nich povodní — tčch tůbec nelze odnikud pře ložit" Tak napsaly chícažiké "Koz hledy" od Čísla k číslu lépe ae rozvíjející a slibující rárovtD a clevclandskou "Dennícl Novově ku" a omalskou "Osvítou Ame rickou" být nejlcpšíml týdenníky českoamerickými jel v mnohém by mohli sloužit za vzor i za mo řem zvlášti řadí tak zvaných krajinských lišto českých Jsme rádi že to slovo koneční přišlo odjinud jakýsi pocit kolle giality % studu bránil nám aby chom první proneali toto odsou zení Čekali jsme až ono aiovo vynutíme na rty jiným — niko mu r ončch kteří jsou samí sou částí té žurnalistiky toho Života Tedy neschopnost novinářů? Dodávámi a zneužívání i lé nikdy nepatrné nikdy zanedbané SCOpOOMti Chceme II rtormu chceme ji pfedev&ím v žurnalistice a to 1 v hmotném postavení onich kteří msjl být vychovateli lidu Kdo první hodil kamenem? Vychovatelé lidu Neboť onino kteří snaží se zne mravnit a obloupili sta a tisíce svých Čtenářů nemohou sami být ut2 mravné skleslými a otupený mi k vlaMoímu svému povznesení k důstojnosti stavu jel mezi americkými Cechy poklesla Často 1 pod nultu Stávají se otroky Tedy otrokům patřily mé Uchy v pivní řadi Otroci promluvil lil nadávkou blátem A moi hudtf i m u tu o neskonale smutno nebol' budu cítit i pod třmi ohytduými slovy lie alyM coii jako tichý itUimeuý ohlas řinčí cích okovt Ti ktrřl miliivé sny a touhy a kh skáte taplatili krvavou Usů svého motku svého srdce své duli ti jimi! sté poměry unikly v oituííol ti kltřl své přovldčrnl prodávají jako neviatky avé tílo donuceni k tomu bojem o existenci a neschop ností odporu ti kteří sténají pod okovy a v jichž nitrech to pláče za ztracenými sny — — ti vlichni nechť zamyslí se není li snad ruka byť i důtkami Šlehající přece jen rukou přátelskou vzta ženou a čekající kdy ato rukou ji itiikoe a zamává potom nad hla vami týmiž důtkami — — Z cest J'liřoíiil V ty dny kdy jsme byli ve White Filli liay od středy do so boty počasí bylo takové až tčžko bylo il představit že přece jenom jest už listopad a příštího dne Žo můžo napadnout snihu Slunce svítilo od rána do podvečera v noci na modré obloze zářil ňplnčk mezi tisíci hvizd — lesy zsrníva ly ješlí zpívem ale do vieho biu boko byla vtíltina pečet odumí rání Skoro jakoby ani vhodnijší doby nebylo k oávštívi White l'ih liay t okolo odumírajícího místa odumřelé lesy Kde před lety Živo bylo a hlučno dnes sotva časem lidský hlas se ozve vyšší zvučníjŠÍ tóninou Kdn druhdy ke dvima stům lidí Žilo dnes ži voří jich třicet jsou to vítšinou rybáři nikdy dobře se jim loví i vyplácí a pak ai Žijou jako páni kteří jinak nedovedou než utrácet buggy si koupí a koníčka do Surgeon Hay ai vyjedou a dollár ky roztočí když peníze se rožku tálely berou ai vici na dluh z místního "ílóru'' a že nebylo právi nejveselejší mít mezi lidmi sta dollarů jel strýc Vojta právi zavřít whittíishbayský svůj "štór" Až se tak stane místo za padne do pustoty eštivitší Kdysi lodi přistávaly u pieru Maškova dnes hrot pieru zabodeoý mezi přtlamujícl se vlny jezerní zpola jsa zřícen očekává svého úplného konce jako človčk odsouzený k smrti a ztrativší počet doí Kdysi i lesů to zaznívalo sterými hlasy a piib pracovala plnou silou Lesy strýc Vojta vykácel co zbylo zni čil strašný leaní požár a pila stojí dnes poustkou pomalu se blížíc dni začátku své zkázy Už po leta pustne White Fish liay ale aspofl farmáři t okolí lajffdíli sem do "štóru'' nakupovat své potřeby za misie i to poslední odvezeno bude do Jakaoaportu a zbudou tu jen rybáři Ale je krásné to zátiší zastrče né mezi hučící lesy a hučící jeze ro paseka posetá řídce roztrou Šenými domky pařezy a hradbami polen v sluneční záři se lesknou ty domky jako ditské hračky tro chu již otřelých barev a ohmatá ného lesku a tmou volají drobná avitélka jejich oken jako ztracené dušičky Čtyři tisíce akrů koupil kdysi Vojta Mašek v tichto končinách dnea bezmála už polovinu vyple niného lesa rozprodal farmářům kteří rok za rokem kamenité hrbolaté paseky přivádějí k vitŠI podobí i poli na jaká ai vzpomí náme z cest po Nebraice a ješti does stoje na scházejícím svém pieru Vojta Mašek v dálen po obou stranách vidí svou zemi obloukem se táhnout po obsoru a aalesnŠoými mysy ie zařezávat do modravých vod ale ta zemi vy pleniná a ipuitošená není dnes ul k uíilk i Mrtvými lesy oikolik jthnů bloudi a sta nejedlých kachen ob čas nad nimi přeletí a velikého jezera na jeiliko Clatkovo datli tlukou na hnijící kmeny a veverky pískají ai spokojeni v jehličnatých korunách} a vloy Michiganu vy ha sujípUek na pusté břehy vryihul cként oddachb % Co bylo se ul ntviáti a Šli jume na jeleny Ubohá zvířata jsou bezmála pouleduf co lu zbylo z minu losti na dnešek zákonem je dovoleno střílet je pouze od desá tčho do dvacátého listopadu ale to stačí aby zajistilo jim vyhubení na poloostroví v níkolíka příštích letech Kozléhalo ae ranami na všech stranách honci z okolí i z povzdálí nahnali se do lesů Ma škových v nichž tabulkyzakazující bonini cizím dávno už byly zniče ny a bylo slyšeli fitíkot ač užívání psů při lovu jelenů je zákonem zakázáno A co chvíli čerstvé stopy na siezce nebo blízké výstre ly připomínaly nám že jelen byl tu nikde na blízku Na onich rozlohách kde les před lety doražen byl žárem pla menů bylo ovŠcrn pusto Kam zrak padl nesmírná tesknota bila do očí tesknota polámaných křížů nad zpleninými hroby Olio řelé kmeny bizarnými tvary ae Šklebily z puntiny k chladnému nebi na nimž slunco zářilo jsko svitlo příliš vzdálené a slabé Štď a černé oditíny nerozplynuly se pod jeho paprsky a tak zdálo se že ten lesk nemohl se ani za chytit na holých práchnivijících mrtvolách vrzajících a klektají cích jak vítr jimi chvil a hýbal jakoby koMlívcem nikdo byl čas od času zprudka trhnul A ty kmeny jež čas už podlomil kam padnou tam leží — a přes ni mech zarůstá a houby na nich ae množí Nikdy orla spatříš nad tou lesknotou pomalu kroužit nebo lufláka uslyšíš odkudsi melancholické tepání datlova zo bákuale více nic Jen tvoje kroky šustí a chrastí tím za smutnřlým tichem kudy přišla druhdy zkáza Cestou i necestou dolem i vrchem jsme se drápali pátrajíce po jelenu a když pak na jednom z tich pahorků zapadlý mezi holá křoviska a opřen o tesklivý kmen břízy vyčkával jsem zviř zatím co druzi se rozešli lesem přehlí žeje žaloitaou poušť odumřelých kmenů po jedné a lea po druhé stráni zalétaje zrakem na právo k nekonečné matni se lesknoucí hladini Michiganu a na levo k půvabnému obrazu který poskyto valo do lesů jak perla zasazené jezírko Clarkovo vzpomínal jsem onich podobných hodin ztrávených kdysi při čekání zvíře tam daleko za mořem v Ta trách Níkolikráte jsme prochodili ty lesy mezi jezírkem a jezerem niko likráte se nám zdálo že v příštím okamžiku zviř se objeví a ruka bezdíky natahovala již kohoutek alf nespustila A tak posledního dne když na jelena jsem si nemohl ani zamířit chtčl jsem aspoň níco zastřelit k vycpání do čekárny svého druha chicažakého dentisty Chudinku datla kulka pohladila po křídle a (razila ho k zemi mrtvého sotva zanechavši stopu Ale hůře to dopadlo a veverkou Tak spoko jeni si sedila skrčená vysoko v holém siromí na vítvi cosi oku sujíc Že ani Času nemilá po nás se otočit Hána zasnila a veverka pustivši co hlodala ani sebou nehnala A teprve ca oka mžik a vitve na vilev pádila marni se zachycujíc Dopadla jelti Živi prostřeleným tilem vttkla se po stmi A ly její oči volaly po rychlém ukončeni jejich muk M)slim Že bych už nikdy po veverce netřt lil A byl bych rád kdyby ptedttav té ubohé maličké trpící vici po mui otáče jíc! umalená oíkt kdyby ta přrdttava mohla aipoíi poblednout hedai brio v mé mvtli ale mám velmi doťio pamít rt přd stavy ltsy kolem jema Llaikova byly nassáklé vodou a plny překá žek bud se poškrábat o livc nebo sklouznout mezi omšené kmeoy nebo ai nabral do bot — ten výbčr jsmo mili stále než jsme se doutali k břehu Ale pro cházka při jezírku byla by stála i za více námahy! Vílší než štrbské 1'leso V Ta trách Clark Lake proitírá e mezi jehličnatými lesy na jihu takřks omývajíc Jích kořeny na ecveru vlnkami Šlehajíc pod balvauiý břeh přes níjŽ se vílvo vycliylují jakoby ie chtěly zhlídnout ve vod ním zrcsdln l'od sluncem čeřící so hladina třpytila se ohnivými barvami jako prolamované sklo v okné starého paláce benátského a na písČiní břehu kukly so jako slída tenoučké plály k-du liličl bylo svižo zelené kam jen oko dohlédlo A v dálce skoro uprostřed jezera zrak rozeznal nesčíslné mizících a opit so objo vujícícb bodů Kachny to byly na neŠtistí ne jedlé rybinou prý proiivnfi pách noucí ale hezoučké na poloostro ví Žije jich na jezírkách i na velikém jezeře do tisíců jen na jezeře Clarkoví a nsd ním jsme jích vidíli onoho dne stu v niko lika hejnech Výstřelem vypla šeny mrakem se nad vodu vzucbly ale než přelétly jezírko a padly na vodu v dálen ul zase jiné zvedly so odjinud a přilétly blíže a přes lesy od jezera nová ht-jna se otijo vovala a jiná a jodrka za vršky zalctíla k jezeru TříŠIí jsme i k opuŠtioému "log-housu" kde léto co léto kewauoská společnost ztráví vcicle aspofl čtrnáct dní při společných zábavách a rybařeni a kdyby slunce nebylo ie již pováŽlivČ chýlilo k západu viru nebylo by se nám odtamtud aoi chtílo byť i loďky byy na"řetizech domky zamčeny a chladno vždy vČtŠÍ A když zase dostali jsme se do mrtvého lesa alunce zapadlo již a Šero rozlézalo so mezi trčícími pa hýly Obloha na západí byla oranžové zbarvená a karmínovi červené šmouhy táhly ae přes ni už jen půl kotouče nachového slunce stálo nad obzorem a na jeho rozhořelém Žhavém podkladu rýsovaly so černé obrysy zkřive ných kostlivců Vik kotouč za řízl se do záobzorna a Šmouhy se prolomily i zvlnily oranžová bar va vysoko nad obzornou Cáru bledla clo okru šmouhy na modrém nebi nsd našimi hlavami Žlutavé a ponenáhlu do fialová přecháze jící čím blíže k východu — ty šmouhy temnily jakoby ničí ruka blankytné roucho vždy více muchlala a Špinila A na východi obloha napuŠtčna byla takovým smutným fialovým odstínem jaký na obrazech Remingtonových při-1 padá tak mnohému až neuvéfitel- f oým ! Šero houstlo v tmu ale na oblo-1 ze stále jfšti hořela íulová zápla va když dávno již vymizely ostatní barvy a do té červenomodré oblo hy vzpínaly ae jako Číni ruce marni volající o smilování a pla číc! za lepší minulostí ty pa hýly ohořelé a vrzajíc! závanem] vitru 1'nkrVovitnl biitloutnifi Prémie r Ct čtenářům nabízíme Utos opi t Iifiloiuliiro 'a Jool ? 1TČÍKKÚV sa doplatek t J VKIKV slovanský i it doplatek 15 tlKSUl) lUHI sj Ku pirmiím jsou Opi ávníoi vtiíhn kdo) sobi přdplati na tok ku pt d V ikti Vyd 1'oktoku I