10
CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA-
Román ol Viléma Boroit
Ntbyl lo Iflcnec za jakílio ho
prohlatovall Naopak Lucclicoi
byl ctižádostivý bezectný lotr
trjfift jako ocitni anarchisté
kteří maji jen jedinou zástdu cni
Čiti vlc co jo čestné a pocti vé I
Svět tedy sáhy byl o toni pře-
tvřdčeu že Luccheni uemoJe býlí
za svůj ukrutný či:i potrestán
nriirtf
Upokojila ho poněkud správa
že v ženevském kentoně biče Jct
trest Mnrll zruloo za to vlak jiou
zde pro vězně k imrti odsouzené
Žsláře zvlátlcího druhu a v lích
zschází io a vězni lakovým způso
bem který jo atokrát horli než
' prostá smrti
Takové víznfi umísťuji prý v
úzkých podzemních proitorách
Cela jejich jest tlí kroky dlouhá
dva kroky Široká a tak nízká Že
ic v ní vězcřl nemůže aoi vzpřim!
ti Jfoo to žaláře podobné žalářům
v Dalibore?
Sluneční paprrek tem nikdy ne
vnikne- Oken rde není a vzduch
voiká aern jem tehdy když Žalář
nik mu dvéře otevře
K odpočínkutloužlmu kamenná
tavíce ruce i nohy má tpontané
těžkými železy jež jenom tehdy
mu animují když ho vedou za
die ku práci
Učívají vfzflů takových k ruč
ofm pracem alo jen v takových
celách kde Jsou lametu! a odku
mohou viaet kousek nebe jenom
nahořo oid hlavami kdo jeit ve
atropě malé okénko
Do líné kde se tpolečně pracu
U nikdy nejsou vedeni ti kdož
pro vraždu jsou odsouzeni
Potravou jejích je t ráno a ve
čeř chléb v poledne půl litru kmí
nové polévky a porce iultěoín Ve
avátek a v nedělí čtvrt kila masa
Kromě duchovního nikdo je ne
oavltfví Denoě pracují deset
hodin ostatek tráví v okovech a
tuhém vězení
K tomu třeba přičísli nelítostné
zacházení se strany žalářníka
strážníka a obraz jaký jest osud
vězfii v ženevském kantoně doží
votně odsouzených je úplný
Ve tmi cd hladem trápen i
prací zmožen i nejcyničtějSI zločí
nec se obrátí probudí se v něm
tvědomí objeví se mu zkrvácený
stín jeho oběti a pokáaí je pak
hrozoél
"Kadějt umřití než takto do
nedozírné doby žití T zaťipl v£t6i
nu vězflů
I Luccheniho očekával ta
kový oud Proto také nékolikrát
prohlásil že by rád umře! že se
smrti nebojí
Ha psal z vězení i dopis na pra
sidtnta spolkové rady v němž ho
prosil aby ho soudili v Lucernu
protož tam by ho mohli odsoudili
k smrti
Luccheni sedel ve vyietřo
vstl vazbě V této v ilS zachá
seli s ním velice Šetrně a mírné —
Dotitil i vlno a doutníky arci jcu
proto lo sm J so obrátí a pojme
nujtj své soudruhy Ale Lucelteoi
oevyitnl vo a niftho Hyi zevla
Hiosirjný a hrdý jsko v tu chvíli
kdy ho tstkli
Také v deu pohřbu eíaafavnioa
dal si so vratu to liláh ( ti
véi a vylýtht ha poaaovu
To hu da yvájfio vluui
ivooy v Ztmb tu poieit seinulé
cUařovny
Jdio oknu v kanceláři sou Uu
vl byla otav) ia nuUJtcW hu
čnt ot& byla jittil a 1 1 ! t i
lUčchtni bjl i f ivť Iíu dlm
lllilliik) N ItikUU { (V i Iiuhttl
ttut třtly ikcv) i -lr M vlUk l
úmivtro 1'řt ttoiíptl přt j igthlť
"Vil H%í ih x jt tltiatl " lítat
s slilul návUJnl
"Ano slyšel jsem o tom Dnes
odpoledne bude císařovna Alžběta
ve Vídni pochována '
"A ty se imíjtií Mál duti?"
"Nemohu za to psne soudče
že jsem vesel odpověděl zločinec
nestydatě
"Víak 16 sond naučí abyt se
choval slušně Slylíl vyzvánění? '
"Ano slyfcím"
A necítil žádných výčitek avě
uormr
"Ne"
"Nenutí tfi Žádný vnitřní hlas
abys so modlil?"
"lo neumím se modlili pane
soudče Nikdy jsem se nemodlil"
"Vsak se tomu ve vězení na
uch v zaiati do nchoz se po
tvém odsouzení dostanil Nemysli
si že se ti zde stále povede tak
jik so ti vede vc vyšetřovací vaz
bě
"Žalářnic! i strážníci mne stále
stračí podzemním žalářem Aviak
nevadí víak j tam nějak bude —
Mne je lhostejno co se mnou učí
níte Třebas mne dejte popra
viti "
"S tuhým vězením jeit spojen
také půst dvakráte za týden
"Znamenitě Aapofl umru hla
dem dokončím rychleji svou po
zemskou pouť"
"1'ozoruji Luccheni že jsi ve
líce na omylu"
"1'roč?"
"Myslíš ci o mně a o v (ech
úředních orginrch že uvěříme
tvým ničemným podlým slíbom?
Myslil že budeme považovali za
pravé a přirozené toto zatvrzelé
lhostejné a nestoudné počínání?
Nepovažuj nás za tak obmezeoél
Já vím dobře že každičké tvé
slovo a každý tvůj pobyt) jest
lstivé a prohnané předitírání
Mluvíš o trestu smrti prosít aby
chom tě dopravili do Lucernu ale
hrozil se smrti stejně jako doŽi
votního podzemního Žaláře Jsi
zbabělec a ve své nestoudnosri
považuješ nái své soudce za
hl jupé UpozorRuji té Že od této
chvíle bude jinakl Neleknu se sni
tilcinéliO trestní Přede mnou sí
netrop úšklebky po cestě když tě
Ke n vedou nehvízdej sice ti dám
holí vypráskat!"
"Jsem ve vaHÍ moci pane soud
ce mozete se mnou dělat) co
chceteae já i budu přece zpívali
hvízdali'
"Tak? Jsi tedy skutečně zatvr
zelý zločinec? Ne řása Jy ale tvá
bídná duše ti vtekla vražedný ná
stroj do ruky Soudruzi tvoji ue dal Iperky kněžniny
budou mfti mnoho radonti Místo peníze nemohou ti již
věnce mucťdn ckédo dontane se ti
opovržení a kletby
"Ať kloou ani toho nedbám"
"Že ne?"
Nikoli Nit Jyť
'A co líkáft ton u co se v tvé
domovské obcí v italské Varaoě
Malrgrii dejc ř'
"Co se lm děje?"
"Vřtcky domy jsuu ověleny
černými prapory v kostele vyavá
uřjl od ríua (o večera lidé tlsČI
se v chrámě a v hlsíitém pláčí naprosto popírám"
bědují iu tvé jméno se uvádt se "Dudou t oa to svědkové buď
jménem poCttré obcu jich Stud bes starosti Does bylo jl doti
jim hoři ve tvářích U ty meii oě výslechu ostatek vykonají talital
patřit Mnou tl to il a usrodil sirálntci Zítra budtme pokrafo
Vlak to vydržím Jsem bez domo
va nemám otce ani matky ať mně
obec ktne co oa tom''
Ano bídák onen fakt le mu lo
je lhostejno Ale tvář se mu zasmu
lila oči zaleskly st mu vlhkým
leskem i bylo třeba velikého se
beovládáol aby lstivý tločíatc
zdržel so slzí
Soudce položit mu v tom oka
mžiku tuto otázkui "Kdo by
onen bělovousý suchý vysoký
muž a nímž jsi v don vraždy na
nábřeží se procházel?"
"JJyl jsem vždy ismoteo''
"To není pravda'
Luccheni mlčel
"Také v noci před vraždou jste
spolu hodovali píli Učiň raději
upřímné vyznání tím zmírnil zpo
sob jsk a tebou bude zscházeoo
polepili svůj osud Vyšetřová
ním to vyjde beztoho na jevo i
zapíráním si jen Isodll '
"Ode moo ae nedozvíte ani j
díné jméno jiných anarchistu
pane soudče Ani je podle jmen
neznám my máme čísla těmi se
Imenuleme 1
"Zase lžel Čísla také mále o
tom dobře vím ale přes to znáte
majitele oněch Čísel Nedál tedy
o onom starci žádoé vysvětlení?
"Nemám žádných spoluvíoní
ko"
"Dobrá ntliži to tě již po
tom Vask te ti ve vězení úila
otevrou Odpověz nyní kam jsi
dal peníze a klenoty jel jsi
kněžny s Arragonu uloupil"
Luccheni se začervenal To
byla neočekávaná otázka
"Neokradl jsem kněžnu" odpo
věděl Luccheni po krátkém pře
mýšlení
'I to popírá!?"
Topírám"
"Zmizel jsi po loupežit 1'army
a istým aoarctiistou který sejme
nuje Michiels"
'Nikdy jsem neznal anarchistu
Michietsa"
"I to popírál?"
Topírám"
Soudce mu ukázal psaníjeŽ měl
na atole "Tento list pssla Elvl
ra dcera hostinského u 'Goleoty'
svému otci do Parmy Dívka jež
a Michielsem uprchla i domova
pile svému otci a prosí ho aby jí
odpustil a dovolil jí aby ae směla
doma vrátit! Lituje tvého hříchu
přiznává so že se dostala mezi zlé
anarchisty z nichž nejnebezpefi
nějlím jest přítel Michiclsov —
Ludvík Luccheni Nuže co
tomu fikái?"
"Nic nemohu k tomu fíci pane
soudče' popíral Luccheni dů-
aledně "Jak Živ jsem ani nesly
let o hostinci v Golentě a o dceři
toho hostinského"
"NestíŽÍI si rozsudek tím při
znál li se upřímně kam a komu jsi
Uloupené
vzíti ale
odcizené iperky mezi nimiž byly
Četné velmi vzácné rodinné pa
mátky odkoupila by paní kněžna
ráda od těch komu jsi je prodal"
"Nebyl jem nikdy sprostým
lupičem Nfiaclililo te mně
nikdy cizích penis a Iperko Jsem
mučedníkem tátad anarc histl
ckých"
"Aoo sprostý lupič a vrah
"Dokažte mni te jsem kněžnu
Arrsfgontkou oloupil ťoplrám to
Vlachem!
"Ve Vaianě Že te stydl ta
moeř" pravil Lucchaol viině
"Anrt tl-rUl se lardívait a
klium ) Vtithni oi yvattté obce
odli se vis stuutt k a jen kdna řeč
tm p))ie so tu ~- aby lah po
IloUl ltivihatuhu
"Kla přiučí tuto ipilvuř'
'tťt plttfitva ui tl tl
tOu d'lM 4 pttt (I att Itk4
vlscfcy sÍtoé litj"
"Uvil t ff co tam
vati l'rotole dnes jttt veliký
smultčnt dtn pamatuj ti te do
tlttka do poledne ustanovuji tl
pait Hlad saa l plate tmlrnl tvoji
teieloit
Soudce pokynut laUlutkA ii a
tlio odvedli vraha Okovy tpoulť
nt ha
luuheul oUháitt se imUltíiu
a araiavuy iouKovy aie srnu nu
hu nikdď naviti) Vildové na
thodbUh vlinke I ptothlitjUI
mllitl opevitlivi vytctřovaoáho
muže klerý hrdě ti vykračoval
o něm! již věděli Že jest vrahem
císařovny Alžběty
Luccheni po čas vytetřovac
vazby byl umístěn v obyčejném
žaláři
V celí bíle obílené a ikké byl
železná postel so alamníkem Vrah
mohl viděli odtud i koutek nebe
okno jest zde bezprostředně
stropu i jest veliké asi jsko arch
papíru
Luccheni když za ním Železné
dvéře zapadly uvelebil to na
lůžku a díval ae okénkem na
modré jasné nebe Díval se stále
nahoru A pli tom neustále váž
něl a hrubnul
Matka do které te nutil vcticl
a tmích zmizely a jeho tváře
Vleček bledý a to strnulýma očima
pohlížel do vzduchu a tento Luc
chcnl by věru I pana soudce pře
kvapit
Když byl tamolen uprostřed
tlěn žalářních kjyž ho nikdo no
viděl byl Luccheni zamlklý i
tkoro nezpíval ťomalii počíná
nahlížet! Jak hrozný a bídný Život
ho očekává Zahynout! pod zemí
poznenáhlu spuchřet! a Živa -to
není malá oběť zásadám černého
anarchismu Z Jader nejednou
te mu vyrval hořký vzdech
vícekráte byt blízek Io'ío že ti
okovy hlavu roztří&if
v tom vtak zabraňovala mu
marnivost hloupá ona domýili
vosi JeŽ je vlem ansrchlftůrn
vlaatoí
"Mučedník má sn Máti srbevrt
icm? Ne nel Upokoj te hořkosti
mého trdce ať nikdo neřekno že
tem byl tbtťělým vytrpěl! toud
rjŽ pozrmtká spravedlnost mně
vyměřil"
Tak zvolal si Luccheni když liž
zvedat okovy k hlavě aby si lebku
rozbil
Nahořt úzkým otvorem okenním
doznívalo sem opět vyzvánění -
"Dnea e pohřeb Dnesl
zachvěl se Luccheni naslouchaje
tmutnému a dojemnému zvuku
zvonů ' Cíisřovna je mrtva
ak te tím změnit tvěltký řád
polečnost? Nic! Vie za
slalo při tlarém Co to?
Stín oné černé paní A jak se
na moe dívál Jsk upírá na
mne avé lítostivé oČil Což zde
v poledne dulo mrtvých tlrafií?"
Luccheni zuřivě vyskočil t InŽka
a obrátil se ku dveřím kde vo avé
antasii viděl vyčítavou Černě odě
nou pottavu tvé oběti
V tom zarachotil ve dveřích klíč
těžké železné dvéře te pomalu
otevřely
Na prahu objevila se rozkolná
postava spanilé kněžny Arragon-
ské S ní přicházel souden a ža
álník
Luccheni vleček proměněn vy
dělen a jako iíleoec stát nedaleko
dveří Zachvěl te užasl zarazil
te Kád by so byl dal do smíchu
ale nemohl
"Nu neřekl jsem to?" — pravil
soudce za kněžnou "My nevěří
me tvému usměvavému obličeji a
tvým venelým písničkám Jsi li o
atmotě mál docela jinou tvář
dotela jinou duli jiné mvllénky"
Luccheni pomalu pficháiel k
tobě Vydělená tvář Jeho nabyla
opět lživého výrazu Vrah te opět
utiríval
"llylo mni Ipatně to je vleť
tpověděl soudci cynicky "A
co mni chet tel Chcete mne týrsti
ronásledovali vehnat! v tebe
vraždu? Oh tile tvého nedo
lihnete) Lucclieui nestane se
tthevrahemr'
(l"Duu(im te anil tuto dámul"
(list se soudce ukatuje na kněl
nu AtrtKouikou
♦Nemám '
"Cliinat jit tet le jíl 1)1 ve
uibácřt kuiltle i Aitagouu
"Ah tak ano Ik vm to "
'A pant kulluu tiaitiltr
"lil sa pimtluil "
"itll iiiuoit plila st oiuhul II
fiaJMiti Chce tl vytvati abtt
ji přivedl na stopu uloupených
rodinných klenoiA"
"Nebojí so její jttnott?" pttt
to Luccheni tile
"Spoutaného vězně douíám
ncmuWn e ttrachovalí o život?"
odpověděla kněžna
"Zavřele tedy dvéřu a nechte
mie i kněžnou o tímotěť' fekl
Luccheni
Soudce ztvřei dvéře a zůstal te
žalářníkem venku
Kněžna tlála před Lucchonim
"Nedala jsem váa pronáslcdo'
vati nepřála jsem ol abyste byl
poireKtán'' oslovila ho kněžna
"Douíám Že nyní kdy musíte na
věky se Životem tvým účtovali
dovedete mne na stopu mým oblí'
beným Ipcrkúm?"
"Jste jista tím Že jsem já je od
clzil?" Iioklal Luccheni
"ťoxntla jsem vás'
"Víte čeho od mne žádáte?"
"Své iperky"
'Nikoli I Alo mé muČednictvíl
Mou anarchistickou pověst''
"Jsk lo? Nerozumím vám"
'Tříznám I! te nyní k tomu že
jsem kněžnu oloupil budu rázem
sprostým zločincem a"
"Vždyť nejste ničím jiným než
ukrutným a ohyzdným vrtheml"
"Jenom mne urážejte!'
"Odpovězte kde jsou mé Iper
ky? Nemám chuti tady čat tvůj
trávili"
"AU )U c hrubostí!" Žasl Luc
cheni "Nu poSkejtel"
Vrah chopil te rukou řetězu —
Zalinfcl jím silně jakoby tet ním
chtěl vrhnoutí na kněžnu Ale v
nfí lilií tfii oUartiiikii kts dal da
smíchu f
"Ne ncl Kněžně Arrsgonské
ani myšlénkou nebmí I ýii ublíže
no) Šperky valí jasnost! jtou
ukryly v mém bylě v Lsutinne v
komíně nshofe na půdě za červe
nou cihlou Dejte ti je vyhle
dat! a modletv teaby Lucche
ni nikdy nedostal se z pustil
Neboť pak l'ak běda valerau
Itéttí paní mál''
"Jiůh vám budiž miiostivr1 oď
'Otěděla kněžna a opatrně vi
klouzla ze dveří za nimiž soudce
poslouchal a Čekal
KAPITOLA 43
"Mařila"
Jednoho dne po zavraždění cí
sařovny usadila se v Lausanoe
cizí rodina Sestávala z otce
matky a dcery Muž byl vysoký
suchý ai jo— jsjetý a černým
Inovousem a a černým skřipcem
na nose raní byla vznesená
ullechtilá asi čtyřicetiletá něžné-
io výrazu každé alovo její pro
zrazovalo dobrotu a ullechtilost
Dcera byla vtělená rozkol pří-
emuot a půvab Měla bohaté
černé vlasy velké tmavé oči kre
olově snědou pleť na čele panen-
anwu bviwu kiwiiuim vuwbii %
lila její je milý a příjemný
sko ntjii ěkčl hudba pohled jcil
snivý způsoby takové jakoby
ani nebyla bytostí pozemskou
V hotelu na ulici i na procház
kách vzbuzovala vfiohecnou ná
Mdnowt
"Kdo to jo a odkud přijeli?''
látali se občné lauiaont( a
ioté jil trávili podaim v rozkol
ném rkftll tohoto města
V dtn kdy cizí rodina přibyla
nedovedl nikdo vu společnosti
ausauniké odpovědět! oa tuto
OtálJíU
Niťiřl a večrra pak několik
KhMi mladých pánů podávalo
svým krtinou snímám toto vy
svltleuh 1 Spanilá tlivka jel do
naKiiu tuhli přibyla jmenuje se
Ulrn riutoíttiová ťřiiclastO'
líi a lUtie a fv'iui 1'rijtli do
se t :avíli Dívka jeit
uuHud Uu iúbol je piý lamiiO'
á dví uitl ti#ha čtena ilaliké
nujií I ttíd uy a tato ťeinsdřjni
áika ji f t I tm luouivlaou nti-
VOKtl thtUiíbttůU-