JI
Tvrdohlavý Turek
Hupnul Julius Yerue
Aut překlad OLIMeové O4
Po celou hodinu stupňovala se I mříž
frrzdkost bouře Znepokojeni mísil
hlídači vycházeli občas 1 domku živlů
13)1 to ohlupující skřek jenž
te do vřavy rozkacených
Vzduch byl tak otřásán
by prohlédli věž na jejími vrcholu 2e hořejší část ví že chvěla to tak
"'Usála avftilaa Jich hosté že dávalo to vzoik nej vážnějším
!'líi
fmožcni
Jich
únavou zaniaJi nnit
rlv" ' ' ~r-'
W i ___ I to
iva místa na uvicicn a marné
hleděli nalézt! ve spánku odpo
iioku
v Náhle kolem druhé hodiny s
půlnoci byli Dání í sluhové prud
'fce vyrušení ze své ztrnulosti
lukna jichž okenice byly větrem
1 -
utrhány otevřela se rázem
ZároveO po krátkém utiSenl se
- tm a i m i t
v:ru siysana pyia se siréno more
tráoa z děla
KAPITOLA 4
Ztroskotaná loď
(Všichni vyskoěili spěchali
3knům a pohlíželi na moře jehož
Iny zpěněny větrem dorážely
ako prudký déšť na domek majá
ový Tma byla neproniknutelná
tk že nebylo lze nic i na několik
Yoků viděli leda chvílemi kdy
Iviromné bleskv ozářil v krannu
V Při jednom zablesknutí postřehl
♦hmet pohyblivý předmět jenž
m na tnriti t tM a u 1 v m 1 a I
"Jest to oějaká loď?" zvolal
l"A je-li to loď byla to ona jež
Vpálila ránu z děla?'' dodal
Uéraban
obavám Nebí to nic ořekvaou
jícího Často dřevěné věže evrop
ských majáku bývají tak poškoze
oy Že hodiny na nich se porou
cbají a zastaví se Na tomto místě
Kéraban jejž vlny pouhého Bo
sporu učinily nemocným byl by
pocítil všecky účinky mořské ne
moci Ahmet a hlídač snažili se při
každém zablesknutí aby postřehli
onen pohyblivý bod jejž byli již
lednou zočili Ale bod ten biď
zmizel anebo nebyl bleskem prá
ví osvětlen Bylali to loď bylo
možno te se za této bouře ztro
skotala
Náhle vztáhl Ahmet ruku l
obzoru Zrak jej neklamal StraŠli
vý zjev vznášel se od hladiny
mořské až k oblakům Spatřil
dva sloupy měchýřovité podoby
nahoře vzdušné dol tekuté spo
jujícl se kužclovitou Špicí a po
hybující se sem tam nesmírnou
rychlostí Byly duté následkem
vdoovajícího se do nich větru a
objevovaly se každé chvíle na
jiném místě víříce na své cestě
vodu Nastalo-li chvílemi ticho
bylo slyšeli pronikavé syčení jež
"Vystoupím na galerii majáku" bv° uk mocné Že musilo nésti se
Vil jedeh hlídač ubíraje se ku
V j:věným schůdkům na něž se
v sházelo po Žebříku umístěném
1 { 'rostřed světnice
v "i provodím vás" nabídl se
I Zalím Kéraban Van Mitten
)lBřuoo Nizib a druhý' hlídač
dor vichřici dívali se z roztříště
i ých oken
Ahmet a jeho průvodčí dostali
1 rychle nad střechu na plošinu
terá tvořila podklad věže Od
tuJ vždy mezi dvěma trámci
1 Jpojeoými příčkami jež tvořily
vzdušné schody šlo se k hořejší
až do velké vzdálenosti Rychlé
křivolaké bltsky křížily se nad
ohromným chocholem těchto dvou
_fc 4 1 J 1
az v oDiacicn ztracejicicn se
sloupů
Byly to dvě mořské smršti
Nikdo neubrání se hrůzy při spa
tření těchto přírodních zjevů
jichž původ není dosud úplně vy
světlen
Pojednou nedaleko jednoho z
obou vodních sloupů zavznČla
temná rána jíž předcházelo silné
zablesknutí '
"Toť rána z dělal'' zvolal
Ahmet vztahuje ruku směrem ku
iásti maiáku kdež bvl osvětlovací zmÍ0ŽDému mÍ8tu
přístroj umístěn Též blídaC uPřei 8v0Í zrak v
( Vichřice byla tak divá Že tato onu stranu
chůze byla nanejvýše nesnadná "Anol Tam tam!'
Pevné podklady věže chvěly se ve Pravn'
svých základech Chvílemi Ahmet
jcítil se býti k zábradlí tak při
páČknut Že se obával aby nepo
Volilo Používal však chvilkové
ho ztišení se větru až konečně se
mu podařilo vyšplhat! te až na
hor Jen ještě dva neb tři stupně
1 í m -
% sltJuie nemené rozpačitého hlt
Qače dospěl až na hořejší galerii
mocné divadlo otvíralo se
ch očím Obrovské vlny
rozpoutaného moře
lkaly a jich pěna
trtm halila svítilnu
víře do
V 'i m
attyud jlC
tristuy se o
metána vě-
majáku chví
enu do bělostného závoje celé
lory vod obrážely o sebe na širém
3oři a bělavé jich okraje odrážely
a oj temné oblohy pokryté nlz
kým! mračny
V Ahmrt a hlídač zachytili se zá
talll galerie btojlee na právo
( a na levo plošiny rozhlíželi se
I pátrajíce no pohyblivém před nětu
m
ah aáhletku nové rány z děla
Jrol by jim byl mlto označil
Nemluvili nebol1 oebylt by se
A ve světle silného blesku po
střehl Ahmet menší koráb zápa
sící s bouří
Byla to plachetní loď jejíž
plachty na rahnech visely již jen
jako pouhé cáry Nemohouc více
vzdorovali loď blížila se neod
vratné k pobřeží Vzhledem l
ostrým úskalím a oběma sloupům
vodním nemohla ujiti zkáze
Pohrouží li se nebo ztroskotá )i
se toť bylo otázkou již jen něko
lika okamžiků
A přece loď ta vzdorovala
Snad unikne-li přitažlivosti vod
nich sloupů dostane se do někte
rélio proudu jenž ji zanese až do
přístavu Při větru vějícím na
pobřeží podaří #e jí vplouti byť i
brz plachet do některého zálivu
jehož směr jí světlo majáku na
značovalo To byla poslední
naděje
Proto loď hleděla vším úsilím
bojovali proti nejbližšlmu sloupu
jettl hrozil ie ji strhne do svého
hli slyttii jich cčím naskýtal víru Proto tyto rány a děla ne
Viak doli široký roíhUd Sví
i maiáku viěmino iouc do
'lektoru nemohlo j oslfiovati
ii vrhala před ni svoj ilř na
Volík mil dálky
Nsbylo se však co obávali l
tito svíldtia náhle uhameř Chvi
lmt tavil vítr al k plameni joi
ohnuv se idll s býti uhasnut
?irotn tnolitl plácl postile at
vichřicí iloNtsti k ivlnlnl jako
círraiaý hmya k lampě přiváb
nf 1 tllltili ti hlavy o chráníc! jilslranu průlivu
ta oce tm signálu nyťri pro
ochraou Točící se sloup vody
musil býti aoičeo dělovou kulí
kterll by jrj ve dvl rozpoltila
Koule prolítla ikuUčaě slouprii)
oba úuky se oddělily polrtujlct
ve vzduchu jako dva trupy něi
kého fantastického ivittte na to
spojily se opěl a pokiačovaly ve
kioulkltm pihytm
Hýly stí Iti hodiny táno Koráb
stále bvl laolien na opačnou
Tu vichr zalomcoval věží až do
základů Ahmet a hlídač měli se
co obávali aby nebyla z půdy
vyrvána Praskající trámce hro
žily zbavili se příček jež celou
staibu udržovaly Bylo nutno
aby co nejrychleji sestoupili a
domku vyhledali úkryt
Nebylo to vlitk snadno neboť
točité schody téměř se pod jejich
kroky prohýbaly Konečně po
dařilo se jim dospěti až k posled
ním stupňům vedoucím do vnitra
světnice 1
"Nuže?' tázal se Kéraban
"Jot to nějaká loď I" odvětil
Ahnu t
'V nebezpečí? "
"Ano" zněla odpověď hlídačo
va "jest po ní veta nedostane li
se přímo do zálivu atinského''
'Jest to možno?"
"Jest to možno zná-li kapitán
průliv jejž ohefl majáku osvě
tluje''
"Nelze ničeho učiaití abychom
mu dali znamení a přispěli mu na
pomoc? ' ptal se JOraban
"Ničehol"
Náhle oslnil prudký blesk svěť
nici V témž Okamžiku zahřmělo
Kéraban s ostatními byli elek
trickým otřesem celí omráčeni
Byl to pravý zázrak Že nebyli
ihned usmrceni
Zároveň bylo elyšeti hroznou
třeskutou ránu Nějaká tížká
hmota sřítila je ns střechu jež st
probořila a vichřice vnikajíc širo
kým otvorem řádila zuřivě po
domku j-hož dřevěné přepážky
po zemi rozmetala
Díky božské prozřetelnosti ni
komu nic se nestalo Stržená
střecha sřitila se na pravou stranu
kdežto všichni krčili se do levého
kouta u dveří
"Ven! ven!" křičel jeden z hlí
dačů vyběhnuv na pobřežní
skály
Všichni následovali jeho příkla
du a odtud mohli rozpoznali pří
činu této katastrofy
Maják zasažen byv bleskem
přerazil se právě nad střechou
již při pádu probořil a v málo
okamžicích dokončila vichřice
úplnou zkázu domku
Nyní nebylo již ohně kierý by
osvětloval průliv k malému
ochrannému přístavu Nebude li
koráb pohlcen vodními smrštěmi
nic jej nezachrání by se neroz
tříštil o celou řadu úskalí
Bylo vidětí jak malomocně zá
pasí mezí vodními sloupy jež
kolem něho vířily Sotva šedesát
sáhů dělilo jej od ohromného
skalislia vynořujícího se as na
padesát stop nad ostatním úaka
ím Bylo jisto ie malá loď bude
sem zanesena kdež se nezvratně
ztroskotá
Kéraban a jeho druhové pře
cházeli stm a tam na pobřeží
dívajíce se s hrůzou na toto stra
šné divajjo jsouce neschopni aby
pomohli lodi jsouce sotva sami s
to aby vzdorovali prudkosti roz
líceného větru jenž pokrýval je
pěnou smíšenou s pískem již z
moře odnášel
Přikvačilo několik rybářů k
přístavu Atiny — snad aby ro
dělili sc o trosky korábu jejž
příboj vln co nevidět měl zanéti
na úskalí Ale Kéraban Ahmt t
a ostatní tomu tak nerozuměli
Chtěli aby aíflj co stůj Šlo se to
nouclm na pomoc
"Pochodně pochodněl
zvolal Kértban
Ihned bylo několik smolných
větvi iiiohkých borovic jel $ ra
zbořeným donami nalezly uli
mino a jich čoudivá ilř nahtazo
vala více neb néuě zhaslé světlo
majlku
Avlak loď uchylovala se stál
od břehu Při kaldém sabletkuuil
bylo viděli jak marně a vlnami a
věifrm zápolí Kapiiln poUtil
e iciviuouti jednu shývajkl jitě
plachtu ale sotva Že byla totvi
nula jI bytattileua imm jmi
kuty jvjl laullcl al na potřeli
Loa zmítala se chvílemi na
obrovských vloách a pohroužila
se hned na to do prohlubně kdež
by jistě za své vzala kdyby na
nějaké podmořské akalirko na
razila
"Ncšťastnícil'' zvolal Kéraban
' Přátelé nemůžete nic pro ně
uč nití abyste jc zachránili?"
"Nic!" olvětíli rybáři
"Nic Nic Nuže tiíc
piastrůl deset tisíc píastrůl
sto tisíc tomu kdo jim
půjde na pomoci"
Avšak velhodušná tato nabídka
nemohla býti přijata Bylo ne
možno aby vrhli se do rozlícené
ho moře nemožnost aby udali
zápasící lodi směr k zálivu Snad
nějakým moderním záchranným
Člunem bylo by Izo přiblížili se k
lodi avšak v celém přístavu slin
akém nebyl sol jediný ďfjobyítj
nější záchranný člun
"Nemůžeme přece nechali je
zahynoutil'' opakoval Kéraban
nemoha při tomto hrůzném di
vadle zůstali déle kliden
Ahmet a všichni jeho společní
ci jsouce neméně než ooiodf6o
ni byli ve stavu úplné malomoc
nosti-
Náhlý v křik přicházející z
paluby zachvěl Ahmetem Zdálo
se mu ze zaslechl volali své
jméno ano své vlastuí jméno z
korábu
Skutečně za ztišení De větru
slyšel zřejmě opakovali:
"Abmetel pomoci
Ahmete!''
Kdo jen mohl jej takto volatí?
Pod dojmem neodolatelného tuše
ní prudce zabušilo mu srdce
Zdálo se mu ic pozoává tu
loď kde ji as ien viděl?
Kde Nebylo to v Oděse před
villou bankéře Sélima právě v
den jeho odjezdu?
"Ahmete! Ahmete!"
Jméno to bylo ještě opakováno
Kéraban Vn Mitten Bruno a
Nizib přiblížili se k mladému
muži jenž maje ruce k moří vzta
ženy stál nepohnutě jako přimra
žený
"T-é jméno! Toť tvé jmé
no! pravil Kéraban
"Auol ano! pravil
Ahmet "toť mé jméno"
Náhle hrozný blesk rozpoltil
oblaka osvětliv as nadvř vteřiny
okolí Uprostřed tohoto prudké
lu světla rýsovala se loď v určí
tých tvarech jako by byla elek
tricky osvětlena Její hlavní sto
žár rozpoltěn byl bleskem a hořel
za vichru jako pochodeň
V pozadí lodi držely se dvě
Jívky v objetí a z jejich rtů při
cháielo stálé volání:
'Ahmete! Ahmete!
Ona! Toť ona! Ama
sia!' vzkřikl mladý muž
octnuv se skokem na skalisku
'Ahmetel Ahmete!" zvolal
nyní Kéraban
A s přebal k synovci ne snad
aby j"j zadržťl nýbrž aby mu
přispi-! na pomoc kdyby to bylo
uuioo
4 Ahn ctel Ahmetel "
Jtřtě jednou zaznělo tolo jméno
prostorou Nebylo více pochyb
costi "Atnasiel Amasiel"
kí!el Ahmet
A uhnuv se Jo zpěněných vln
ziuztl
V lom stttena by la loď a předu
do viru voJnílio uloupil jeul od
„ _ ' I i M I - % 1 I 1
nini 11 na icvo k uskiiiui kur
e $ přlšernýn hřmotem přelitu
šujřcfm bouři rozlřiitilaj ea 10
tmiicla a vodní sloup v témž
okinitku imaťiv na (Ukalí roi
Iřt tkl se jako giutn( puma sa
ot chav moři svůj tekutý spudek a
oblakům tvá páry jel před tím
krou říci chochol jeho (volily
Mohlo ic mfii ia to ) stracmi
jíou všichni kdol tyli na lodi te
stračen {nt i utlválný oihtáncv
jmi vthl a oběma dívkám na
pomoc ilo moftf
héralaa chtěl a t ti u o u 1 1 do
rozpoutaného vodstva aby jej za
chránil Jeho druzi mírnili a
ním zápasili aby zadrh li j ) př d
jistým iitoniitím
Průběhem této chvilky bylo za
jasu blesků vídítl Ahmeta S nad
lidským úsilím vyplul na jrdnu
skalisko tlfle jrdoii z dívrk v nl
ručil Druhá držíc ko Úletu
vité jeho O IČvu spěla n nírti
Avšak kromě nich nebylo viděli
nikoho Jíepochyhy bylo
vodní mužstvo vodní siofítí do
mofs vmeteno a jedině obě dívky
byly zachráněny
Když se Ahmet z donahu vln
dostatečně vzdálil rozhlížel se
jaká vzdálenost jrj dělí od pobřa
žl Nini-jvýfi patnáct stop Po-
uživ rychle odrážející se vlny j Ž
otva několik palců vody na písku
zanechala vrhl se so svým IJrrrio
rjtrii do rncíe a připlul íťaUnfi k
pobřeží
Několik minut ni (o ocítí ho
Ahmet uprostřed svých přátel
Odevzdav do lích náruče tu liž
byl zachránil sklesl přemožen
dojmy a únavou
"Amasíel Smm
volal Kéraban
Anol Byla to nknlřčiiě Amálie
Aniasíe jíž byl v Odísc zanechal
dcera jeho přítele Sélínal Ona
to byla na palubě lodí jež ztro
skotala se tři sta míl od OdČsy
na opačné straně Černého moře
A a ní Ncdželi její ipoleěnícel
Co se as událo! Ale dívky
nemohly dáli pro okamžik - vy
světlení neboť tbb pozbyly vě
domí
Kéřsban vzal Amaiíí do náručí
zatím co jeden tďdafi rnajiku po
zdvihl NedŽebu Ahmrt opět ře
vzpamatoval ala zdál to býti ne
příčetný jako Člověk kterýž ne
chápe co se kolem něho dějo Na
to odebrali ao do měktečka Alinv
kdež jím rybář jeden poskytl pfí
střeŠÍ ve své chatrči
Amatía a Ntdžeb položeny byly
ku krbu kdež vesele ohefl plá
polal Ahmet skloněn j nad Amasií
podpíral jí rukou hlavu Volal ji
mluvil k ní
"Amsit! má drahá Ama
aie 1 Ona mne víco neslyší!
Neodpovídá ninfi více! Ach
je-li mrtva zemru též!"
"Ne ntnl mrtvaT zvolal Kéra
ban "Dýšel "Ahmetel
Žijel " '
V témž okamžiku jiodvíhla se
Nedžeb a vrhnuvši se na tělo
Amasie volala:
"Má velítelko má drahá
velitelkol Ano Žije! Oči její
se otvírají!'1
Skutečné pootevřela se víčka
mladé dívky
"Amasíel
Ahmet
"Ahmete můj drahý Ahme
te!" odvětila jeho nevěsta
Kéraban vinul je oba na svou
hruď
"Avšak jaká 10 byla loď?"
tázal se Ahmet
"Byla to táž již měly jsme ua -všllviti
přrd vaším cljf-zdc tu z
OdČsy vážený Ahmete l" vysvě
tlovala NtdŽtb
"Ciuidira kapitána Jarhuda?"
"Ano ten unesl nái obě dvě''
"Avšak pro koho jednal?"
"To nevíme!"
"A kam plula tilu loď?''
"Též to nevíme Ahmete" dřU
Amasia "Avlik vy jíte zdil
aapotněla jnu oa tcl '
"Ale já neiaj'iiiii iu!'' vikhkl
Kéraban
A kdyby sw byl v léto chvíli
ohlédl byl ty ptlil nřjkťhvi
rnuie jenl alídiv u dvíH thaty
ryt hlť smiiel
Byl 10 Jaihud kletý jediný r
chtáuil s ao svfhu mtiNiva
rCntiř ihned ua U( auii t y byl
viděni spěchal opačným ifiiřiem
do Atiny (piki )
Amasiď' šeptal
kriij' it"H tmn ii U J u