7
1
Tvrdohlavý Turek
Mpnm junu věrna aui vrcHiuu in rnrova
kA TTTTT T T I I I I I — i
I KAPITOLA j
n
V ©chrinl majáku
fl Dřevěný domek z hrubě otesa-
0
ných klad rozdílen byl ve dvě
Jvtolce jichž okna vedla na mo-
W- Nad ním vypínala ae věž z
trámců zhotoveoá os níž byl
himístéo aparát totiž svítilo i a
reflektory Tato aa ledesát atop
vyioká věž toť byt maják u Ati
oy Zajisté nelze pomyslili ai
něco primitivnějšího
Nechť byl vlak jakýkoliv pro-
£ kazoval velké služby lodím plu-
jícím v těchto končinách Bylo
tomu teprve několik roků kdy byl
zbudován
Dva hlídací bydleli trvale v
dřevěném domku na úpatí májá
ku první světnice sloužila jim za
společnou aífl druhá obsahovala
dvft lože jichž vlak nikdy sou
časoě nepoužívali Jeden z nich
'jyl hlídačem nočním maje na
"starosti jak udržováni ohne tak l
[dávání výstražných signálů když
{se nějaká loď bez kormidelnlka
$4o průlivů atinských odvážila
i'Ti Po zabušení jež přicházelo
ltveníí oietfelv la dvéře domku
Kéraban hnán jsa náhlým zadu
tím větru vrazil jako vítr dovnitř
Za ním následoval Abmet Van
) 1 Ylitten Uruno a Niztb
H)l v"Co ai přejete?'' tázali
i hlídačů zatím co druhý
Ven isa nříchodem cizí
l — ' r--
' prvému ae přidružil
se jeden
probu-
cizincú k
U "Pohostinství pro tuto noc'
' fravil Ahmet
: ' " B'-r"
ť l t illll I I 11
' : m r rnnnmnitvi r lina hijvhi mi
1111 KL! I! mti
1 'UBC l uiieuuicic-ji uuusc yn-
střeŠÍ jest vám dům otevřen"
"1'řístřeSí kde bychom vyčkali
f ini" odtušil Kéraban "a něco
k ančdku abychom hlad ukojili"
"Budiž" pravil hlídač "ale v
některém hostinci v Atině bylo by
vám lépe"
"Jak daleko jest ještě tam?"
ptal se Van Mitten
"As půl míle od majáku za
úskalím" odvětil hlídač
"Půl hodiny jeltě v tomto
hrozném počasíl'' zvolal Kéraban
"Ne moji dobří lidé nel Zde
jsou tavíce na nichž budeme moci
ztráviti noci Budou li ae moci
naši koně a araba ukrýti za vát
domek bude to vle čeho nám
jest třeba Zítra časně z rána
vydáme ae do městečka a kéž po
může nám Alláh abychom nalezli
lepší povoz
"Hlavně rvchlei&í! dodal
I? Ahmei
rf l "A méně nepohodlný!" bručel
'kJT "Uruno mezi zuby
než tato araba na niž si
přece jenom nesmíme stěřovatil'
doložil Kéraban vrhnuv při
tom ptlsný pohled oa sluhu Van
Mittenova
"Tane" započal lilldac "opa
kuji vám Že jest vám nál domek
k alulb£m Již dosti cestujících
ta ipatného počasí hledalo v něm
útulku a byli spokojeni
"Tím čím i my dovedeme se
pokojili ť o jtufiil Kéraban
Na to se cestující zařídili aby
mohli přenocovali v domku Na
kaidý ipnsob mohli si jen blaho-
'_H! 1 „Ui: iLn4ln nl(jilll
jA-%iffé při vlem svém nepohodil
$ ' chránila je před větrem a lijákem
vtoku luříclm
nAvlak tnáti lie len po něiské
-Vičíli Uyl to ovlem Bruno
U u r ý 1 učinit tuta poinámkti
VUmv aárovtfl ! iásoby potra
vin v aut 6 jiou již úplol včer
(lány
"Nule dobři lidé co mftltte
nám dátl k měJkuř lať e
vl i laplallm pfivil Ké
ikttan
"Mohu vám nnbídnoutí jen to
co zde mám a za vfiecky píastry
sultáoství nenalezl byste zde nic
jiného než něcozbytko potravin!''
♦To postačil" pravil Abmet
"Anol Bude-li jich jen
dostil " mumlal Bruno jenž
dělal ai již laskominy
"Jděte do vedlejií světnice"
odvětil hlídač "Víc co jest na
stole jest vaía"
"A liruno nám bude přisluho
vali" děl Kéraban 'zaiím co
Nizib pomůže postilíonovi aby
koně a vůz co nejlépe před dtřlčm
ukryl"
Na pokyn pánův vzdálil se
Nizib aby rozkaz jeho vykonal
Kéraban Van Mitten i Ahmct
jsouce provázeni Brunem ode
brali se do sousední síně a usedli
za atolek vedle vesele plápolající
bo krbu Zde nalezli na hrubých
talířích trochu zbytků studeného
masa do nichž ne vyhladovělí
pocestní s chutí pustili Bruno
vida je jak hltavě jedí měl za to
že prokazují až přílifioou čest ku
chařskému umění
"Aviak nesmíme zapomenout!
na Bruna a Nizíbal" upozornil
Van Mitten po čtvrthodinném
žvýkání jež zdálo ae sluhovi vá
žeoého Holanďana býli neko
nečným
"Zajisté nel" odtuSil Kéraban
"Nenlť příčiny proč by měli ze
mříti hladem!"
"Ta dobrá dulel ' zabručel
Bruno
"Nesmíme s nimi nakládali
jako kozácil " dodal Kéraban
"Ach ti kozácil Kéž by jích
bylo sto pověieno
"Ohi" zvolal Van Mitten
"Tisíc deset tisíc sto
tisíci" dodal Kéraban učiniv mo
hutný rozmach rukou "zbylo by
iich leitě přilili Aviak noc se
blíží Pojďme spatl"
"Ano to bude nejlepíl!" od
tulil Van Mitten jenž tímto
klidným "oh'' málem by byl vy
volal hrozné krveprolití velké části
kočovných kmenů ruského carstvl
Kéraban Van Mitten a Ahmct
vrátili se tedy do první síně právě
v okamžiku kdy vstoupil Nizib
abv a Brunem povečeřel Zde
zahalivše se do pláíťů a natáh
nuvSe se na lavice všichni tři
hleděli ve anu zapomenout! na
dlouhé hodiny bouřlivé noci
Avšak za těchto okolností bylo
jim asi velmi nesnadno usnouti
Zatím Bruno a Nizib usednuvše
proti sobě připravovali se svčdo
mitě by dojedli a dopili vše co
je&tě zbylo v mísách a ve džbá
nech Bruno jako vždy byl velmi
pánovitý k Nizibovi a Nizib jako
vždy velmi úslužný k Brunovi
"Nizibe" prohodil Bruno "dle
mého náhledu jestliže páni pove
Čeřelii jest právem sluhů aby
dojedli zbytky ráči li jln nějaké
zanechali"
"Máte stále hlad pane Bruno?"
ptal se ipytavě Nitib
"Stále hlad Nizibe zvláltě
když jem p'ných dvanáct hodin
nic nejedl
"Nezdá se že by tomu bylo
takl"
"Neidá se ie ty lomu bylo
lakl Což nepoiorujcta Ni
aibe le jsem aa potlednl týden
opět ihubeněl? Do mých nyní
přilil volných lIQ velli by se dva
lidé silni jako já"
"Toť skutečně ivliilnl pane
Brunol Ji při tomto ip&sot u
života spllt tloustnut"
"Ahl Ty llooitntll n ru-
čel BiUQOi pohlédnuv úkom na
Niiiba
"1'odívejme sc co jest jelit na
této mine" navrhoval Nizib
"lim" díl Bruno "Není
to mnoho a j li na ní nřco jest
to sotva pro jednoho ntrcí-lí pro
dva"
"Na cestách spokojili se musí'
me tím co nám právě naskýtá
pane Bruno "
"Ah dělál ze sebe filosofa''
pravil Bruno sám k iob£ "Ah
ty si dovoluje! tloiistnoiitíl
ty!"
A přitáhnuv k sobě talíř Nizi
bův zvolal
"K čťrlo co jue si to zdo na
ložil?'' "Ntvíw ale vdicose to podobá
akopovčmu mam" odtušil Nizib
postaviv sv6j talíř před sebe
"Skopové maso? " vzkřikl
Bruno- "Aj Nizibe mějto se na
pozorní Myslím že e mý
líte!" "Uvidíme" pravil Nizib na
píchnuv kousek masa na vidličku
a chtěje strčili bo do út
"Ne nel- namítal Bruno
zadržev jej rukou "Nespěchejte!
U Mohameda jak pravíte obá
vám se aby nebylo to maso ne
čistého zvířete — nečistého pro
Turka toť sc ví ne vlak pro
křesťana"
"Co tím myslíte pane Bruno?''
"Dovolte Nizibe abych ae o
tom přesvědčil
A Bruno položil na ivůj talíř
kus masa jež si byl Nizib vybral
na to pod záminkou že chce ho
ochutnat! pozřel je několika
sousty
"Nu lak co?" tázal se Nizib
ne bez jakéhosi nepokoje
"Nuže" odvětil Bruno "ne
mýlil jsem se! Jest to vepřové
maso! Hrůza! Byl byste jedl
vepřové maso I"
"Vepřové maso?" zvolal zděte
ně Nizib "To jest zakázáno!"
"Na dobro zakázáno"
"Nicméně zdálo sc mí "
"K Šlaku Nizibe můžete věřili
Člověku který se v tom lépe
vyzná nežli vy"
"Nuže pane Bruno?"
"NjŽe na valem místě spokojil
bych se tímto Kouskem kozího
sýra"
"Toť hubená večeřel" odvětil
Nizib
TAno alo sýr zdá se býli
znamenitý"
A Bruno předložil svému kama
rádu sýr Nizib jal so ho ač ne
bez úlklcbku jisti zatím co druhý
hltal do aebe pokrm ejž hyl ne
správně prohlásil za maso ve
přové
"Na vale zdraví Nizibe" zvo
lal Bruno naplniv si sklenici ob
sáhem džbánu stojícího na stole
"lakv iest to nápoj?" tázal se
9 1
Nizib
"Hml " děl Bruno "zdá
se mi
"Co pak?'' pravil Nizib nasta
viiíe Uli-nici
"Že iest v tom trochu kořal
ky " odtušil Bruno "a dobrý
moslemín nemůže ai dovolili
"Vždyť nemohu přece jisti bez
Pití?"
"Bez piti? nel hleďte
v tomto džbáně jest čerstvá voda
iiž se musíte aiiokojiii Nizibe
Jak šťastni jste vy Turci Že jte
zvyklí na tento zdravý nápoj"
A zatím co Nizib pil Bruno
mumlali
"Tloustni hochu tloustni"
Náhle vlak obriliv s spatřil
Nizib iinou mísu na krbu na uU
jrllě (byl kus chutně vyhlížejícího
masa
"Ahl" svolal Niiib "Tento
kráte budu ae moci válněji na-
jílil
"Ano tentokráte Ninbe
pravil Bruno "roidilline se jako
dva dobří kamarádit Byla mně
skuličnl lito kd)l vidil (Min ie
puk ot i i ie mile lim kuilm
sfreml"
Tohle bude skopové paue
iJtunot
"Myslím Nizibe"
A Bruno přitáhnuv k sobě mísu
s masem jal se je krájtli z a tím
co Nizib dychtivě naň pohlížel
"Nuže?" probr-díl
"Ano skopové" dal
Bruno v odpověď "To bude
skopovél Ostatně potkali Jme
celá stáda těchto zajímavých
čtvernožcůl Mohlo by se míli
za to že jiou v tomto kraji jedině
skopci"
"Tedy prosím "díl Nizib
podávaje svůj talíř
'Točkejte Nizibe potkejte í
Ve valem vlastním zájmu bude
lépe přesvědčím-lí se Pocho
píte zde jsme teprve několik mil
od hranic a jest zde Jellě
léměř výhradně kuchyně ruská
A ti Kusi jest se jich co obá
vatíl" "Opakuji vám pane Bruno
že jest zde omyl nemožný''
"Ne'' odpověděl Bruno
ochutnav nový pokrm "jest to
sice skopové a přece ''
' Cože?" ptal se Nizib
"ífcklo by se" odtušil
Bruno polykaje rychle kusy ma
sa jež si byl předložil na talíř
"Ne tak rychle pane Brunol"
"Hml Je-li to skopové má
aspoň zvláltní příchuť!"
"Vlak uvidím!" zvolal
Nizib počínaje se při své trpěli
vosti iž durdíti
"Mějte se na pozoru Nizibe
mějte ae na pozoru! '
l'ří těchto slovech pohltil Jíru
no rychle poslední sousta masa
"Konečně pane Brunol
"Ano Nizibe konečně jsem
přesvědčen! Tentokráte měl
jste zcela pravdu"
"Bylo to skopové?"
' Skutečně skopovél''
"Jež jste pohltil?"
"1'ohltil Nizibe? To slovo
nepřípouitíml Nel Ochut
nal jsem pouze!"
"A já jsem se krásně navečeřel!"
odvětil Nizib plačtivě "Zdá se
mi pane liruno že mohl jste mně
nechali můj díl a že jste nemusil
snísti vle byste se přesvfdčíl Že
to bylo "
"Skopové věru Nizibe! Mé
svědomí velelo mně ''
"ftekoěte vál Žaludek!"
"Abych poznal Ostatně
nemáte příčiny něčeho lítovati
Nizíbel"
"Ó ano 6 anol"
"Nel Nebyl byste ho mohl
jistil"
"A proč?"
"Protože bylo to skopové lpi
kováno Nizibe rozumějte dobře
lpikováno slaninou a slanina
není ani dost málo stravou ortho
doxníl"
Na to vstal Bruno od stolu
hladě si bříško jako Člověk jenž
dobře povečeřel pak odebral ae
do společné síně provázen jsa
Nizibem úplně zklamaným
Kéraban Alirntt a Van Mitten
ležíce na dřevěných lavicích ne
mohli dosud ani na chvíli nalézt)
spánku Venku rozpoutala se
bouře s dvojnásobnou zutivoMÍ
Bylo se co obávali aby maják
nebyl úplná rozmetán neboť dře
věné noučástl jeho sténaly pod
hroznými nárazy vichřice Vítr
lomcoval dveřmi a okenicemi jako
by do nich nějaký strašný beran
doráiel Musily býtl silně opře
ny Avšak při otřesech dřevěné
věře vlěinaué do zdí domku
mioIh si člověk učinili představu
o prudko li vichřice as padvsát
tmu o nad stlccliou Odolá 11
maják a bude li ohrl) osvětlovat!
průlivy u Atiny kde! moře lupo
chyhuě vyiloupilo tu bylo velkou
oláakou pluoti nejváinéjllch po
chybnufctí Bylo půl dvanácté v
noci
"Zde ueni moino spálil" svolal
Kéraban puvitav i pobíhaje po
ipoUfné ivřtnUi
' Ne" odvětil Ahmet "a j-Mli
ie bouře jrttě tktt rualltl )! ie
ca obávali o domek ťroto my
slím že by bylo zábodnoy bychom
byli na vše připraveni"
"bplle Van MÍUíj? MúŽtte
spáti?" ptal seKérsbin
Na to zatřásl svým pfíiefem
"i'odřímoval jsem" odvřlí!
Van Mitten
"ííjhlf co dovi-dou klídjé po
vahyl Zde kdež by nikdo uedtť
vedl naléii chvíli odpočin ku
může Holanďan podřimovali!"
"Jakživ nevidij jsem podobné
oocíl" prohodil jeden z hlMačfl
"Vítr Šlehá do pobřeží a kdož ví
nebudou li zítra skály aiímtké po
kryty roztříštěnými koráby"
MByJo snad viděl) nijakou loď? '
tázal se Abmet
"Ne " odvílíl hlídat "Ale
SpoA ne před západem ílunt
Když jsem vystoupil na maják
abych rozsvítil nepozoroval jsem
ničeho na moří 'Jo Jest ]cM
dobře neboť průlivy ailusfcé jsou
nebezpečné tak Ie 13 jimi st£ží
proplout! nehledě k tomu že je
maják na pět mil od malťho pří'
slávu osvětluje"
V témž okamžikii zatřásl víir
domkem až se dvéře rozlétly
Kéraban však vrhl se na dvéN
a za přispění hlídače podařilo s
mu je uzavřití
"Jak hrozná to vlthřkel" zvo
lal Ahmet
"Hrozná ovšem" odtušil Van
Mítlen "Podobá se UtnU oněm
vichřicím jež přicházejíce od
Atlantického oceánu řádí na po
bfežích holandských"
"Ohi" zvolal Kéraban "Podo
bá se téměfl"
"Jen si považte přítel! KéraOs
nel Jsou to ony vichříce jež pří'
cházejí i Ameriky přea celičký
oceán"
"Což mohou být! hrůzy oceánu
srovnávány s hrůzami černého
moře?"
"Příteli Kérabane nerad bych
vám odporoval nicméně však"
"Nicméůě chcete tak učinili"
vpadl mu Kéraban do řeči ne
maje právě nijaké příčiny ku příliš
dobrému rozmaru
"Ne pravím pouze ''
"Pravíte? "
"Pravím že v poměru k Atlan
tického oceánu abych sb správně
vyjádřil jest Černé moře pouhé
jezero"
"Jezero!" vzkřikl Kéraban
vzpřímiv hlavu "U Alláha! Zdi
e mi že jste pravil Jozcro?"
"Chcete!! velké jezero!" odtu
šil Van Mitten hledě zmírnili
svůj výraz "Ohromné jezero
aviak jezero"
"Pročpak no rybulkř"
"Nepravil Jsem rybník"
"Pročpak ne loufce?"
"Nepravil jsem louže"
"Pročpak ne umývadlo?"
"Nepravil jsem umývadlo"
"Nel Van Mittenc ale
myslil jutě si to"
"Ujišťuj! vás "
"Nuže budiž! umývadlol
Ale kdyby nějaká potopa
vrhla vál Holand do Olioio umý
vadla potopil by se v něm celý
Umývadlol Ha Ha"
A opakuje vrčivě loto Movo
jal se milý Kéraban plrtházeli
dlouhými kroky po pokoji
"jsem sl však zcela jisti 2a jsem
nrřekl umývadlo" bručel Van
Mitten jsa celý popleten
"Veltr můj mladistvý přítrli"
dodal obriliv ae k Amrtovi "o
mně trniu výraz aul na myl
přílel "
"Budii pane Van Mltttiie"
oJpovědM AhllíH ' i' mul d
věru ani vhodného m(ta aul Časti
k léto hádce"
"Umývadlo opakoval sl
meii taťalými mhy umítaný
Kéraban
A laslavil se aby ae díval při
ma do (viře ivéhu plUtU HnUti
ran a jtnl uclioulíl ai vlm Itijitl
svůj Holand jr)l by milý Kéraban
v teta divili byl jtadřl udý
ponořil do vln f iiHHwofk)!i