Tvrdohlavý Turek
V7i snynmi junu yrrnn au vimuiii vi i rirtnn yo-í
V A v okamžiku odjezdu zatáhl
ho Bruno Hranou a tázal ae ho:
"Nuže pane?"
"Nuže Bruno v nojbliŽBÍm
místečku"
% v "Jakže?"
}£"Aoo! VArtachenul''
'A Bruno dopálen jsa takovou
slabostí ulehl si bruče do kout
ku araby zatím co jeho pln do
jali díval ae na tuto romantickou
krajinu v níž ahledával ae ho
landskou čistotou k níž as dru
lila vlašská pitoresknost
V Artacheou bylo tomu jako ve
Witie a v Arcbavě Bylo tam ve
tří hodiny přepražeoo ve Čtyř!
pak jelo ae dále aviak při vážné
neipokojenoiti Brunové rozhodl
ae konečně Van Mitten že prove
de avé předsevzetí než přijedou
do místečka Atiny kdež měli pře
nocovati
Mutili urazit! pít mil aby ae
do tohoto místa doatali což do
hromady Činilo by patnáct mil
jet by tohoto dne vykonali To
skutečně nebylo málo pro tak
jednoduchou káru ale déšť jenž
byl již na ipadoutí a ceatu učiní
neachfidnou zsjisté bude příčinou
Jopítoého opozdínf
Ahmet díval ae a nepokojem
vatřlc blížícímu ae ničaiu Iluaté
mraky rostly nad mořem Dusný
Vzduch činil dýchání neanadné
Zajisté vypukne v noci bouře na
imoři Po prvním zarachocení
bromu naataoe hrozná 4 vichřice a
ta nepovolí dokjd ae páry v déšť
nepromění
A araba nemohla pojmout! více
než tři oioby Ani Ahmet ani
Nizíb nemohli ukrýti ae pod
plachtou jež bezpochyby neodolá
uirhliri FrotO DVlO iaif DfO
ICZUC6 IBM UIU Uliaiu MUfjH
nutno aby co nejdříve dorazili do
nejblíŽiího mčatyie
Dva neb třikráte vyatrčil Kéra
ban hlavu zpod plachty a pozoro
val oblohu jež se stále více za
temfiovala
"špatné počasí?" prohodil
"Ano atrýče1' odvětil Ahmet
"Kéž dostali bychom ae pod pří
střeší dokud bouře oepropuknel"
'Jakmile ae dá do deité" pra
vil Kéraban "skryje ae v arabě"
"A kdo přenechá mně avé
místo?'
"Bruno! Ten hodný hoch
sedne si na tvého koní
"Zajisté" doložil rychle Van
Mitten za avého vířného Služeb
Ale jisto bylo že promlouvaje
I tito slova netroufni si oa Bruna
pohlédnouti Ten musil ae vil
lilou pfemanati auy nepropuKi
Jeho pán tušil to dobře
"Nejlépe bude když ai pospí
šíme" díl Ahmet "Jakmile se
vichřice rozpoutá jediným oka
mtikem strhne plachtu a araby a
nikdo v ní více ncvydržll"
"Popožefl své koní" vybízel
Kéraban potuliona "a nešetr ra
nami bičemr
i k
A skutečno posunou jcmui
nezáleželo ménfi než cestujícím na
tom aby ie co nejdříve dostal do
tiny nikterak jimi ntlelřil Ale
abohá ivllata anavená dusným
vsdtichem nemohla tetetl v
V L_t_tt4 !l
tednom trysau po mimino
' nici
Jak aii Kéraban a jeho druii
( eávidčll "čapaiavi" jboi ekypál
Vkříiila ae kolem sedmé hodiny
večera jich araboul Byl to an
) Itlický kurýr Jenl kaldých čtrnáct
dol přináší do Teheránu iptávy s
K vtopy t Trapeauntu pothbie
ta dvanácte dni do hlavního
mina perského a dvima neb
Keml koni jil nesou J
zad a a nčkolika průvodčími na
koních Avšak na poštovních
stanicích bývá mu dávána přeď
noet před ostatními cestujícími a
Ahmet míl ae co obávali žc do
razíce do Atiny naleznou pouze
koně unavené
Na líčili nenapadla Kérabanovi
tato myšlenka Byla by se na
skytla zcela přirozená příležitost
k novým stížnostem vzácné této
osobnosti
Ostatní snad vyhledával sám
tuto příležitost Táž byla rnu po
skytnuta Van Mitteníin
Holanďan nemoha déle odda
lovali vyplníní slibu jejž byl
Uranovi učinil odvážil se ko
neřně k jeho provedení ale vyna
ložil k tomu všemožnou opatrnou!
Hrozící nepohoda zdála se mu
býti výborným úvodem k řeči
"Příteli Kérabane" započal
tonem človíba kterýž nechce
udíleli radu nýbrž apí&o o ni žá
dali "Co soudíte o počasí?"
"Co já o ním soudín ?"
"Ano! Víte žc jsme neda
leko podzimního rovnodenní a
jest ae co obávat! že nebude nám
počasí tak příznivo jako v prvé
polovině cesty!"
"Nuže bude méně pfíznivo
toť víel" odsekl Kéraban suše
"Není v mé moci abych dle své
libovůle poroučel počasíl Pokud
jest mi známo nemohu rozkazo
vali živlům Vsn Mittene!"
"Ne ovíem" odtušil Ho
lanďan nejsa tímto začátkem
přilil povzbuzen "To neclittl
jsem vám říci vážený příteli!"
"Co tedy chtěl jste mi říci?"
"Že dle vfieho dostaneme silnou
bouři "
"Jež se jako každá jiná bouře
přežene Van Mittenc Trvají
více neb méně dlouho tak
jako hádky ale přejdou a
krásné počaaí je následuje
toť přirozeno!'
"Totiž" podotkl Van Mitten
"není-li vzduch jJíliS znepoko
jeni Kdyby nebyl nyní čas
rovnodennosti '
"Je-li rovnodennost" odvítil
Kéraban "musíme ae v tuto o
kolnost vpravítil Nemohu za
brániti aby nebyla rovnoden
nost Mohlo by se míli za to
Van Mittene žo mně to vyčítáte?''
"Nel Ujišťuji vás vám
vyčítali můj příteli Kérabane
chraň Bůh!" hájil se Van Mitten
Bylo vidno že záležitost špatní
začínala Snad kdyby nebyl míl
za aebou Bruna jehož tlumené
povzbuzování slyšel byl by Van
Mitteo zancchsl tohoto nebezpeč
ného hovoru a odložil jej na dobu
pozdljšf Ale nemohl více cou
vali — zvláště když Kéraban
tufie již níco svraštil obočí a
tázal ae:
"Co je vám Van Mittene? dá
se že máte níco za luhem?''
j4?
"Ano vyl Hleďme! Vyslovte
se upřfmnči Nemám rád lidi
kteří mračí aniž by řekli
proč I'1
"Já že se mračím?''
"Máte níco co byste mní míl
vytýkali? Poival jiem vál biče
k hostino" do SkuUri — a což
vás anad neveiu du Skutari? Je
to snad moju vina že byl mftj
kočár roitřlltín lun proklalou te
lesnici í"
Oh ano! Hýla to jlio a tulí
jen jeho vina ala Holanďan ihrá
nll se mu to vytýkali
"Jest ta snad mi vioa U nim
hioil ftpainé počati a že ntiuáiim
jiného povolit nrl tuto aralui?
Hleďte mluvu!"
Van Mitten byl jil tak popktrn
že nevídíl co by odpovídíl
Proto tázal se svého málo trpčil
vého druha zdali zamý&lí vyčkat!
buď v Atíné nebo v Trapezuntu v
případě Že by Epatné počasí pří
lift znesnadňovalo cestování-
"Znesnadnili neznamená zne
možnili není liž pravdiJ" odpo
vídíl Kéraban "A jelikož chci
býti do konce mísíce ve Skutari
pojedeme dále i kdyby se proti
nám zapřísáhly vfeechny živly!"
Van Mitten sebral vcEkeru od
vahu a vyslovil ač ne bez váhání
svň řlavný návrh
"Níže pHtHí Kérabane"
pravil "ritpohorM li vás to pfíliS
poprosil bych vás za ik-bc a za
Bruna ano poprosil bych
vá abychom zdstatí Kmíli v
Atíní"
' Žádáte mrjf bych vám dovolil
zořitatí v Atinč? " řekl Kéra
ban dávaje kaMé slabice zvláítní
plívuk
"Ano proslul vás za dovolení
neboť nchtM bych učinili
nic bez vaří'-ho avoh-ní
"Chceie uw od náí odloučili
vírt?"
"Oh j'-n dočasnř zcida na
krátkol pospíííil ai Van
Mitten odpovídí "Já i Bruno
jme již velice znavt-níl Vrátili
bychom hc do Cařihradu po
moři "
"Po moři?"
"Ano příteli Kérabane
Oh vím že nemáte rád moře!
Nepravím to snad abych váa po
hněvali Cnápu oplnc že jct
vám jízda po moří nepříjemnál
Proto nalézám to zcela při
rozené budete li ve své cestí po
pobřeží pokračovali! Ale
únava činí mní dt-161 cestu příliS
obtížnou a pohlédnčte na
Bruna jak hubnel
li
"Ah! Bruno huiinci pro
nesl Kéraban aniž by se ohlédl
na vířného sluhu jenžehvíjící ae
rukou ukazoval jak stává se mu
odiv příliS velikým
"Proto prosím vás milý pří
teli'' pokračoval Van Mitten
"abyste se na nás příliš nchorfiil
zastaneme li v Atiní odkudž ae
pohodlníjiím způsobem dostane
tne do Evropy! Opakuji vám
la ohledáme se v Cařihradě
Ci spíte ve bkutari ano ve
Skutari a já nebudu jistí ten k
vftli nímuŽ by ae Břiatck mého
rnladiho přítele Ahmcta opozdili
Van Mitten řekl vSc co chtřl
říci Čekal nyní na odpovéď
Kérabanovu Bude to svolení k
žádosti tak přirozené či výbuch
zlosti?
Holanďan skloail hlavu aniž
by ae odvážil zvednout! oči ku
svému stra&nému druhu
"Van Mittene" odvítil Kéra
ban mírným hlasem jakého by se
byl sotva kdo nadál "Van Mitte
ne připustíte laskaví Že mne váš
návrh naplfluje údivem ačkoli
jest spíše takového druhu Že by
mne mohl dopálili "
"Příteli Kérabane! ' vzkřikl
Holanďan( obávaje se že tato
slova budou tníti v zápčtí nijaký
bouřlivý výstup
"Nechte mne dokončili pro
sím I" děl Kéraban "Mažete si
dobře představili že by mní tolo
odloučení zpAsobilo skutečnou
lítost1 Ba dokládám Že nebyl
bych to očekával od svého přítele
s nímž jsem již třicet let v ob
chodním ípojí-ní "
"Kérabane!'' xvolal Van Mitten
"A) ii Alláha! nechte mne du
mluvili!" roikřikl e Kéraban
"AvJUk lelkem viato Van Mít -leue
jitfi volný I Nrjlti ani inaj
přibiitaý ani mnj sluh-hulkl Jíte
pmtie maj přltťl — a přltťl maže
i dovolili by iruiil svanky staré
ho i'láuUtvl
"Kéraanel mftj drahý
Kérabane "svolal Van Mitten
ink n dajat touto výčitkou
"Irdy taiUneti! v Atiní nebo
v i iapeauulti btivlt li vám libo
lamti v Tiaptiunlul"
Na to opřel ae Kéraban do
svého kouta jako človčk jenž
nemá kolem sebe leč osoby tnu
lhostejné cizince nimiž jej byla
náhoda na ceatfi svedla
V celku byl Bruno přeiťasten
že ae víc ta tak dobře zaokrou
hlili Van Mitten vlak byl celý
zarmoucen Žc způsobil tuto lítost
svému příteli Ale v celku poda
řil se mu jího plán a nepomýšlel
na to že by ae mohl jeíté vzdát!
avého předsevzetí Ostatně byl
zde Bruno
Zbývala jen ješté penížní o
tázka Ta však nemohla způso
bili nijakých neinází Velká část
ka prníz Van Míttenových míla
co nejdříve býti uložena do banky
cařihradské a Kéraban mohl vy
zdvihnout! si sumu jež by mu
byla na Šek Van Mittenův vy
dána "Příteli Kérabane" prohodil
Van Mitten po ijíkolíkamínutové
pomlčce jež nebyla nikým pře
rušena "Co ai ještí přejete pane tázal
sc Kéraban jako by odpovídal
nijakému dotíroému Človíku
"Až přijedeme do Atiny I
koktal Van Mitten jsa slovem
"pane'' zasažen do srdce
"Nuže až přijdeme do Atiny
rozloučíme sel Ujednáno!"
"Ano zaisté Kérabane!"
Netroufal ai říci více: "příteli
Kérabane"
"Ano zajisté Proto
bych vás prosil abyste mi zane
chal níco peníz "
"Penízel Jaké peníze? "
"Malou sumičku již si vy
zdvihnete v cařihradské ban
ce ''
"Malou sumičku?
"Víte že odcestoval jsem témčř
be peníz a jelikož vzal
jste velkodusní cestovní výlohy
na se "
"Tyto výlohy jsou pouze mou
starosti! '
"Budiž! Nechci se příti
"Nebyl bych vás nechal vydati
ani jediného piastru" odtušil
Kéraban "víru ani jediného!"
"Jsem vám za to velmi povdč
čeo" odvítil Van Mitten "avfiak
dnes nezbývá mi ani jediného
para a byl byste velmi laskav
kdyby
"Nemám peníz pro vás'' díl
suše Kéraban "mní samotnému
nezbývá leč tolik abych mohl
cestu dokončit!!"
"Avšak dáte mní laska
ví?" "Nic pravím vámi"
"Jakže? ozval se Bruno
"Zdá se mi že Bruno opova
žuje se mluvili!" zahřmí!
Kéraban
"Zajisté' odsekl Bruno
"Mlč Bruno" káral ho Van
Mitten nechtí aby se intervencí
sluhovou víc zhoršila
Bruno umlkl
"Drahý Kérabane" započal
znovu Van Mitten "jedná se
pouze o pomírnč malý obnoa
který by mé stačil na níkolik dnů
v Trapezuntu "
"Malý Či velký pane' pravil
Kéraban "ode mne ničeho neo
čekávejte!" "Tisíc piastrů by stačilo! "
"Ani ts(c ani ato ani deset
ani jtdinýl" svolal hníviví Kéra
ban počínaje se již nakvašovat!
"Cože? nic?"
"Nicl"
"Pak tedy"
"Pak nezbývá vám nic jiného
mi abyste cestoval a námi dále
pane Van Mittene Nebude vám
scházbti na ničrml Ale abych vám
zanechat jediný piastr ba jen půl
piaitru tu nikdy!"
"Nikdy?"
"Nikdyl"
Způsob jakým toto "nikdy"
bylo proneseno poučil jak Van
Mitten lak i Bruna le bylo toa
bodnuli tvrdohlavce skálopevné
Kdyi byl jedngu lekl ie ne pla
tilo to
Byl-li Van Mitten přilil uražen
tímto odmítnutím svého obchod
ního přítele bylo by víru tížko
říci neboť irdce lidské i hlavní
srdce Holanďanovo jeit nevyzpy
tatelné Co ie týče Bruna ten
tuřil CoŽel Bude musili ce
stovat! dále za tíchto okolností
ba snad ještí za horších? Bude
musili pokračovat! v této nesmy
slné cesii v káře kořlmo pilky
Či kdož ví jak jeltí? A to vle
jen pro libovůli umlníného
Osmanlíka před nímiae jeho pán
třásl? Má přijít! jelti o zbytek
svého břicha kdežto Kéraban
vzdor nepříjemnostem i námaze
zachovával ai stále jeltí avůj ma
jestátní objem?
Co vlak bylo to pltno? Proto
též nemaje jínlho útočišti než
bručením si idehčiti bručel milý
sluha statni ve svém kouté
Chvilkami jej napadlo aby opu
stil Van Mittcna Avfiak penížní
otázka stavila ie mu před oči tak
jako jeho pánovi jenž v té chvíli
nemít při sobí ani tolik aby mu
mzdu vyplatil Nezbývalo nic
jiného než jej náaledovati
Za tohoto přemítání vlekla se
araba namáhavě dále Tížká
mračna zdála ae stahovali nad
mořem Temné hučení příboje
vln vifitilo že jeat moře rozbou
řeno Na druhé straní obzoru
burácela již vichřice
Postilion pobízel koni seč
mohl Ubohá zvířata sotva Že ae
vlekla Ahmet poháněl je co nej
více neboť mi! na spfch aby
dorazil co nejdříve do Atiny Ne
bylo vlak již pochybnosti že bu
dou bouřkou předhoníni
Kéraban maje oči zavřeny ani
nehlesl Toto mlčení tížilo Van
Mittena tak že byl by raději viděl
nijaký výbuch zlosti u avého bý
valého přítele
Cítil jak mu aai v duchu ipílá
Koneční nemoha to déle sná
šeli nahnul ae Van Mitten k
uchu Kérabanovu a potichu aby
ho Bruno nezaslechl zaleptali
"Příteli Kérabanel"
"Co ai přejete?" tázal ae Ké
raban "Jak jen mohl jsem dáti vznik
nouti myilence abych vás opu
stil?" dil Van Mitten
"Ano! Jakř"
"Věru nechápu to!''
"Já též net" odvítil Kéraban
A to bylo vle ale ruka Van
Mittenova hledala ruku Kéraba
novu jenž přijal tuto lítost velko
dufiným stisknutím jehož patrnou
známku praty Holanďanovy dlou
ho jevily
Bylo právě devčt hodin večer
Nastala velmi tmavá noc Bouře
propukla celou svou prudkostí
Na obloze křížily ae bílé bleaky
ač nebylo ještě hřmění alyficti
Vichřice stala ae tak prudkou že
bylo se několikráte obávat! aby
araba nebyla převržena Vyaílené
poděšené koně zastavovali se co
chvíli vzpínali se couvali zpět a
jen atíŽÍ mohl je postilion na
uzdě udržet!
Co míli ai za tíchto okolností
počíti? Nemohli přece zůstali bez
přístřeší na tomto pobřeží! Ještě
celé půl hodiny bylo třeba než by
dosáhli Atiny
Ahmet nanejvýše znepokojen
neví Jíl k čemu by ae odhodlal
když tu zabočiv ca úskalí spatřil
prudké svitlo as na dostřel i
ručnice Byla to svítilna majáku
u Atiny jent zbudován jsa na
cípu nskati před místysem vyst
lal dosti intensivni svitlo do čité
tmy
Ahmatovi napadlo aby popro
i!) hlídače majáku by popřál jim
přea noc přlitřclí
Zabušil na dvéře domku vy
stavěného na ápatl majáku
O níkolik okamlika posdijl
nebyli by Kéraban i jeho diuil
mohli odolali totkaceným livlům
fwkfttufáitt
