CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA
Romái oi Viléma Boroie
"Mytlil jiem již často nato"í "ZníS MiVhVU?''
pravil po krátká pomlčce "Také "lu hvfh h
včera ráno stanul jsem před oí kolem mé dcery Jeit to hodoý
r uviwchi ze li zaiMfllfll Al Dl Ofmui Viď E vfrolTv Uimu
vzpomnll jiem si že Arragoo jest
doma Vzpomnll jiem lí
rouivai iiem se kotlat do oci a
bylo po viem Mlčky iiem le od
plížil Ale budu silný kamarádci
Knize Často cestu e moc zřídka
bťře icbou Nepovažuj moe za
zhahtlce Já budu mlti také pení
ze rojaeme do l'ame k vůdcům
Ať žije společoý majetek voloá
láskal"
"rak tak Luccheoi To iiou
Dlíc záiady To jeit naše beilo
Pijme Ut) Elvíro jefitě tu oe
mám víno? Jedoa dvě rychle
sice rozházím celou tu osterií f '
lil víra kvspoě pfíoesla nafialo
vílí víoo utrijiké nilivíí do
nibo bodní loďové vody takže
se pěnilo jako iampaliké
ťarmský policejní náčelník byl
také oikloníoi?"
"A o o otče anol Míchíeli jeit
velmi poctivý" pravila dívka
"Vy jíte prou! dobromyilnl
lidé Míchiela je nebezpečným
anarchíitou"
Hostíoiký i dcera jeho dali ie
do imíchu
"Viřte moě to"
"Není možoá pane řediteli
Míchiela se potud aoi nepohádal
nikým v hostinci aoudruzi bo
mají rádi jeit oblíben u nich a
ám jeho miitr chová o nim nei
Upil míoíní"
"Dělnicí bo milují ale jeho
mutr ty a tvá dcera jíte na velí'
kém omylu"
"Máte snad dokladv o tom
_ _ - r
pane řediteli?"
"Zajiatél Poalechnite mne vlak
vleček zbrozeo elovy jež napolo vy budete hoed na toho muže jíaak
od druhého atolu zaalecbl
"Nu počkejte zlodiíí iá vám
dám kntžau lil víru peníze i Pa
rní" myilii ai a vrátil ae pomalu
do lvího úřadu aby uvažoval co
by 10 melo ucioiti
KAPITOLA 38
Kvit i tiboa osterie
Parmský policejoí náčelník ae
rozmýšlel ml li flcl knížeti Arra
gonikému co v hoitínci 'Golentě'
Slyšel cl má-li jedooduie oba oe
tiezpecoe anarchisty zatknouti?
Hoitíoiký poslouchal
Policejní náčelník pokračovali
"Dnes jsem byl zde u vás V pře
strojení sedél jiem v sousedství
Michielsa e Luccheniho"
"Ah pan ředitel bvl u nás v
přcitrojeni!" Žasl hoitíoiký
"Nebylo to poprvé vždvť Ml
chiels a Luccheoi jsou nám dávno
podezřeli
"A co jste slyíelr Co si vvora
vovalíf"
"Míchiela řekl zřejmě Lucche
— — - — — — -f w
oimu že z Elvíry si trooí ienom
a Luccheoi mluvili o anarchitmu žerty že jako anarchista nemůže
jea vleobecoě nestaral se mnoho nesmí vážně mílovati Míchiela
o ně co vlak nyaf slyiel bylo ve-1 touží jen po pmlzích Elvířiných
Kdyby knížeti fekí jakýma oči- oitstním soudruhům anarchisti
ma Luccbeni pohlíží na jeho eboť ckým Rotami se že by divče
vyhnal by kníže okamžiti svého vše připravil také o čest neboť
sluhu a tím byla by jeho policejní dcera vale se mu líbí arci jen na
ostraihoit tak Aňbizln dLn chvilku'1
r m
kdyby se obou zmocoíl
Po dlouhém uvažování a přemý
iieoí se rozhodl že neřekne kní
žeti ničeho ale že dá Michielsa i
sluhu zatknout!
Ale jak? Odvést je z jejich bytů
chvilku
Hostinský divil se až bróza
Se rtů Elvířinýcb zmizel úsmlvs
zbledla ale přes to potřásala hla
vou že nevěří co policejní náčel
nik vypravoval
mstwu Tllisa LIslVII
bylo by lehké ale protože jest on jí náčelník policie "slyiel jsem to
sám jediným svědkem proti ním
Derntlo by zatknuti jejich takové
ho účinku jako kdyby je na pří
klad přistihl při Čínu
Vymyilíl si tedy plán Vzpome
_ P V tě M
nui si na biviru spaoiiý květ z
bahna osterie jež mu bude nápo
mocna k zmocněni se obou nebez
pečných mužů
Vyčkal až ruch v mésti se uti
lil a osterie se skoro vyprázdnila
Pak veiel do krčmy a zavolal si
hospodského stranou "Rád bych
promluvil a tebou a a tvou dcerou
o samotě řekl policejní náčelník
"Naveďte mne do světničky věc
je nadmíru vážná '
na své vlastní uli jak málo si tě
tvůj milý váží"
"Co máme dělati?" tázat se ho
stinský
"El víra nechť sem přiláká oba
ty muže My v úkrytu vyslechne
me jich řeč Elvíra poví Mi
chíelsovi že by ráda z Parmv
odeila — na příklad do Pařížeby
si tam oaSla výnosnou službu Ať
požádá Michielsa aby ji doprovo
dil Nechť mu mluví o Droalulém
anarchistovi Kavachovi který ie
Taliánem ať se staví jakoby bo
od dřívějika již znala Uvidíte že
tím oběma jazyky rozváže Vy
znají ae jí ochotně že jí doprovo
Hospodský tupě se podíval na I dl a ai si všecko umluví vystou-
policejního náčelníka a první jeho
myšllnka byla že již přílli na
jeho manipulace a vínem a proto
ie si přeje policejoí úředník a ním
promluvili 'Pojďte do mého
bytu(" řekl hospodský áaečoě -
"Myillm si oč se asi jedná''
"Tím lépe vli-ií o tom" odvě
lil policejoí náčelník a lei do
svitoice
Klvíra ubírala se lhostejni aa
otcem nepolekala se přilil pflcho
dew policejního náčelníka vždyť
hostinský mívá často slyky a poli
dl Vstoupili do prosté malé
čislé ivitoUky
Policejní náčelník iivřel dvéře
na klič a lekl hospodskému! "VII
ie Ivou oiutii navštěvují lidé ve
líce ntbcipecolr"
"Ntvlm Kdo ke mol třkhá
plme z úkrytu a zmocníme se
jich"
"Co tomu říká! Elvíro?''
"Mám za to že se pan ředitel
mýlí Míchiela nikdy neměl svě
toborných myšlének ke mně cho
val se také vždy uctivě Ale aby
chom ho poznali v jaaoém světle
poleptám mu zítra až saae nřiida
jako pravidelně ie budu zde v
pokoji na něho čekatl aby přiletí
a Luccheoim že — chci ifil Aa
Pařile Učiním lo jit proto bvch
se upokojila Alelo si vymifiuii
le Sfiliil bili itlfcnl len w lom
připadl pakli skutečoě se ukále
i i u
MAoo jea tehdy Elvíio" pra
vit policejní ředitel "len v tom
připadl přUtihoeme li je při ne-
ťeipečoím umlouváaí Koíhodal
lí jlOU VSIIliií PQkud VÍO) DOttlliuuil Mil nhtin ik
l dllolcl I Wlikll Uv! la l'll- A
abys to mohla učinit! a dobrým
svědomím opakuji že Míchiela se
does Luccbeoimu velmi potupní
o tobě vyjádřil"
Dívka vážoěla stále víc a více
Hostinský pak velikými kroky pře
cházel po pokoji zlobil ae hněval
se "Měl bych zakroutili krk tomu
lotru" bručel hostinský rozčíleně
"To by tak scházelo aby se má
jediná dcera dostsla do rukou da
rebákovil Postsrám se o to bych
poznal tobo Michielsa i Lucche
oíbol Arci arci Já jsem je
často vídával pospolu ai leptali a
se radit) Přijďte jen pane ře
diteli zítra večer zase A přiveďte
a sebou také strážníky vyplatíme
zajíčky z roští Dcera moje je po
uli zamílováoa ta je slepá a dftvě
řívá Pan ředitel vlak ví Jí i
chladnou rozvahou a se střízlivým
rozumem Odhalíme je ať se
jim stane po zásluze!"
A obrátiv se k Elvíře hněvivě
zvolil "Tebe nadobro vvdědím
pakli sem oba ty podezřelé hochy
nedostsoell Jsi obratoá hezká i
chytrá múŽel to soadoo udělali
jeo když budei cbtíti"
"Dobrá otčel Zítra budou tady
v pokoji" leptala dcera smutně
"Aspofi se přesvědčil i ty že jest
Míchiela Člověk počestný"
Policejní úředník byl a výsled
kem spokojen Vrátil se domů a
klidně si ulehl
V osterií niitalo ticho Otec i
dcerou mluvili jeitě chvíli o událo
ití ale pak i oni odebrali se na
odpočinek
V domku nastala tma vle spalo
-vyjímaje Elvíru jež a otevřený
ma očima čekala až všichni oby
vatelé v domku usnou
Milovalať Michielsa nesmírně i
bolelo jí velice co od policejního
relitels slylela Nechtěla čekati
do zítřka do večera Chtěla zvěděli
jeitě té noci zdali ji milenec
opravdu miluje či nic
A aby se to dozvěděla šla mou
dřejŠI cestou nežli policista aby
oba anarchisty dostal do své mo
ci Když se přesvědčila o tom
že v domečku vlečko spí zvedla
se pomalu z postele přehodila
přes sebe laty a po špíčkách vy
klouzla ze svitoice
Venku byla krásná noc Měsíc
svítil Obloha byla úplně Čistá
bez mrakfl plná zářících bvězd
Ulice byly tiché vymřelé
Elvíra věděla kde Michiels bv
dlí Věděla 1 to že Michiels spí
z pravidla v besídce před dílnou
na starém slaměném divaoě
Domek byl obehnán plotem z
mříží železných ale dvířka nebyla
nikdy zavřena
Srdce jí prudce bilo když sta
nula před dveřmi Napadlo íí
jak Ipatoě by o oí smýšleli kdyby
ji náhodou někdo známý zde spa
tříl A přece jest dívkou poctivou
a čest dovedla by si i za takových
okolností uhájili kdyby bylo toho
třeba
Bojácně poněkud stísněně vella
do dvora Dvůr byl prázdný ale v
jasu měsíčním bylo viděli slámě
nou pohovku v besídce na zápraží
a kameníka Michielsa který na ní
apal Elvíra pomalu přistoupila
k němu Dotkla ae rukou jeho
čela a til mu pošeptala do uchat
"Michielai já jiem tady já tvoje
Elvlral"
Kameník ze spaní aabručel a
kvapně se posadil "Cotoř
Tos ly Elvfroř" řekl udiveně a
mnul si oči
"Ano já ale prosím tě nedo
mýšlej se o mně nic slébo Je sle
velmi zle přišla jiem tl to říci
otl odejdu do svita'1
"Sedoi sl ke mně a mluv" lekl
Michiels "Dříve však bys mol
mohla dáli hubičku neboť neví
řím le by bylo lak ale"
"Máš li mne rád nebudeš leď
na mni ládatl abych tl líbala —
Nepřišla lm na doilavenlčko
ale abych ll poprosila o pomoc o
ochranu sict budu velmi ne-Ifailoa'
"Co to? Mluv Elvíro čekám
netrpilivě co mněchcel říci'
"Dnes večer jaem mluvila a
otcem o tobě ftekla jiem mu Že
mne miluje! já pak Že jiem li ve
líce nakloněna a že bych se a ra
dostí stala tvojí ženou"
"Nu — ař"
"Otec se nesmírně rozhněval
Vydědil moe řekl že nejsem vlce
jeho dcerou abych se považovala
za teoracku pobihlici "
"Co se na moe starý hněvá?"
"Určil mně jiného za muže a to
ho inrzl"
"A co se dále stalo?''
"Svolila jsem ie jsem osiřela
že jsem bez domova Odešla jsem
z domova mám u sebe jm tolik
peněz co bych se skromoě do
stsla do Paříže Slyšela jsem již
mnoho o tomto velikém měně
půjdu tam zkusit svoje Itěslí Je li
pravda cos tak často tvrdíval Že
moe mál tolik rái pojď se mnou
uame ae spolu oddali u parmské
ho kněze a půjdeme do svita Ty
i ja milujeme práci Uudema pra
covati a uživíme se "
Elvíra umlkla S líčenou smut
nosu skionua niavu na prsa a —
pozorovala účinek svých slov
Michiels se Ikrábal za uchem
Odkašlal si vrtěl hlsvou ohrno
val nos Věc ta nebyla mu po
chuti Tak oo nepočítali
"Nuže neodpovídá!?" tázala se
Elvíra když zdálo se jí mlčení ka
meníkovo již dlouhým
"Co bych odpověděl?" řekl Mi
chielalbostejoýmhlaaem "Nemái
peniz jai žebračka tak si tě vzíti
nemohu"
"Tys tedy toužil jenom po
mých penězích?" tázala se horko
krevná Vlslka a oči sa jí temně
zaleskly "To tedy byla ta tvá
velká láska?"
"Nu nežertuj Elvíro Mám tě
rád ale potřebuji také peněz U-
končme to krátcel Vrať se domů
seber vlečky peníze otcovy jež má
ooms prioes také šperky vím U
jich máte hodol a pak a liohem
doprovodím tě do Paříže"
"Ale dříve se dáme oddali?''
"Ano pod některým stromem v
psrmském lese"
"A proč ne před knězem?''
"Protože nebude na to času
budeme li prchati penězi jež
otci tvému odcizíme"
"Zoái Havachola v Paříži?'1
Michiels s úžasem pohlédl na
Elvíru "Proč se ptáš?"
"Ježto je mým soudruhem z
mládí z dětských let Navitlvím
ho Um"
"Půjdeme k němu spolu Je to
můj učitel můj apoitoll"
'"Ne půjdu jen sama Michielsi
docela sama Kdo touží jenom po
mých penězích kdo mne učí jen
krásti ten nemůže býti člověkem
poctivým Jiný si mne bude vá
Žiti a uhájí mne S Bobem!"
Elvíra ae zscbvěla a zastavila
se jakoby kořeny do země za
rostla Líce i oči jí plály Sty
děla se velice za toto setkání
Luccbeni tiskl si levici na prsa
a blížil se k dívce btanuloddvch
si z hluboká a tile pravili "Přede
mnou se nestyď Elvíro Vím již
dávno že miluješ Michielsa
A Že jsi k němu přišla? Toť pole
tilost Láska přivede Člověka k
mnohým věcem Buď klidná já tě
neprozradím ienom tv mně trochu
' i
pomoz je zle ae mnou'
"Co eti? Vidíoi že iil velice
bledý" pravila dívka
(
n
Na ulici ae někdo blížil volný
mi klopýtavými kroky
Elvíra bojácně se ukryla ve
vratech Bála se Že půjde kolem
nikdo známý a že ji pak pomluví
Michiels lehl si opět na slaměné
své lože Mrzutě si chvíli něco
bručel ale nedbal přilil o děvče
jel pohněvané a se slzami v očích
od něho odcházelo po oné hádce
Dbal on o dívkul Toužil jen po
peoirlchl
Postava potácející se na ulici
blliila se stále víc a vlce k obydlí
Mlchielsovu
"Velký Hole toť Luccbeni!'1
sachvila se Elvíra podiieoě kdyl
vrávorajlclho mule pomalá "Co
li o mol pomysli pskll moe ide
spatři! Ja nejsplšt opilý Jak tilce
ktičl Má lilkou blavul
A jde ses ka vratům jda k Mi
thieliovi
Plvlra culila uklouznout! o al
kolik domů dále aby se Lucche
uhnu vyhnula
Luccheoi ji spoiotoval a oslo
vili "Stoji Dobře le jsi lady
ssitro tul"
1
"1 toho vinoo ie mé ardca
Picbli moe sestřičko Vrazili mně
dýku do boku ale na štěstí no
doit hluboko Vrať se na dvůr k
Michielsovi a obvaž moě ránu tv
to lépe dovedeš nežli Míchiela"
"Byl In na špatných místecb
viď? Vidíi jak se daří dotěrným h)
milovníkům" f
"Kde jaem byl je teď naorostof
vedlejší Pojď půjdeme přímo ke i
studoicl jsem všecek zkrvácený a
bok mna bolí"
"Snad lo vydrŽÍI než doidemo
domů "
'Ach to je jeitě daleko!"
"Michiels mne nemiluierařekla i
sem se že více prahu jeho nepře
kročím" 1
'To jsou řeči! Jakž by tě nemi-
val Včera ieltě mně řekl "
"Ano mé peníze po těch on '
toužil"
Luccheni na okamžik umlkl
Zadíval se dívce do očí a myslil ai
zobu soaa včera je oepoaionchala rj
když Michiels mluvil o penězích?
ak přikročil až k samé dívce a a
důrazem řekl: "Kdyby tě Míchiela
nemiloval měj mne ráda já si tě
vážím Mám peníze mnoho
velmi moobo peněz mám nebudu
toužit po tvém jměoí"
"Pojďme odtud'' odpověděla
Elvíra vyhýbavě "Otec mne bude
řebas hledati a bylo by zle"
"Nevrátil se bys mně zavázala
ránu?"
"Půjdu ale jen rychle Lucche
nl Michielsa zatím ani nebuď
neříkej mu nic pokud budu já na
dvoře Michbls jest člověk zlý
necitelný"
Luccbeni opřel se o rámě dívčí'
no a oba vkročili do dvora Mi
chielsova Ubírali se přímo ke
studoíci
Luccbeni strhl si laty a fiader a
ja! se vymývat! levý bok Bvl
samá krev Elvíra podala mu ka-
pesník i látek a hlavy: těmi obvá
zali ránu způsobenou dýkou v
těle Luccheniho
Michiels při svitu měsíce mohl
jasně přehlédnout! celý dvůr
bpozoroval je záhy a pomalu bo
k nim blížil "Nu co tu děláte?''
tázal se opřev si ruce v bok
"Malé bodnutí do žeber kama
ráde" odpověděl Luccheoi
"A Elvíra tě ošetřuje?"
"Co je ti po tom?" přerušila jej
Elvíra hněvivě
"Hněvá! se krásni květino?
Ale nejsi v právu Bez peněz dnes
není nic po láscel Viď Luccheni?"
"Ano Ale člověk ai peníze
oprtří kdyl ho láska trápí Ale
nehádejme ae popřej moě místa
Michielsi musím si lehnouti mu
sím si odpočinout! sice sahynu"
"Kdo li vrazil dýku do žeber!"
"Ta"
"Aha! Rozumím Nepovedlo
se?"
Luccheoi naklonil se k Michils-
ovi a tile mu poleptali "Pentx
a klenoty mám sde a sebou kdyl
jsem ale chtěl knilnu políbili
vrasita mni dýku do boku"
"Pojď trochu ilraoou iiem ve
Ilceavldav"
♦'Elvíra poiplehá"
1
4
KiálovoapofiuuiUká Arud
ludovsta po nlkoltk roka na lé
kařku v Analii a Francií V
studiích chce poktača-átl tk
dlouho al dotáhne doktorátu
!S TPlSL -Wň-fe " SE t
