Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (July 19, 1905)
Tvrdohlavý Turek Kapitál Julius Yerae rifHfHf)' Příštího dne ráno odcestovali a Alt BfeklaéOUrctreré v brzku ocitli se ot ruských hra f Dících Zde setkali le jttfe některými obtížemi Došli 'nepříjemné íor imalíty celní prohlídky uvedly Ofna jWrřípec trpělivost Kérabana jenrJíky svým obcholnfm zálež! Y toitem — ať jit d Štěstí Čí oa ne 'Štěstí — dovedl ae v jazyku ru ském dorozuměti Chvíli ruíailo se již 21 celníci jimž ve sve tvr dohlavosti jich práv up(ralnepustí ho přes hranice Nicméně podařilo te Van MU tenovi ač oe anaduě že jej upo kojil Kéraban svolil konečně že e podrobí celní prohlídce Nechal prohledávat! své bedoy přijal celní atvrzenku dávaje vsak několikráte na jevo tento správný úsudeki "ítnřn tir viiAu Unii vIiiHa tlnÁ a nmotnit ani va kftril A6nH'f ÍWMW - j — — - — - — jKonecoě překroCena byla hra nicí a kočár ujížděl oním dílem Uesarabie jenž letí ni severový chodním pořeží Černého more Kérabao a Van Mitten nebyli více než as dvacet mil od Odisy zdáleni KAPITOLA 8 Ve vllle bankéře Sélima Mladistvá Amasia jediná dcera ankéře Sélimt a její společnice edžeb procházely se hovoříce v galerii rozkoínébo příbytku jehož zahrady tvořily terasy až ke břehu černého moře Z poslední terasy jejíž schody nvtlr y ie ve vlnách mořských prog hých ač chvílemi zvíře vání 'TV ze starobylého Pointu ?ť: ukazovala ae Oděsa as na půl m Je k jihu v celé své nád Toto město— oasa to uprostřed ohromné Již obkličující stepi — poskytuje skvostné panorama pa láců kostela hotelů domů vysta věných na) příkrém úskalí jehož úpatí nof£ se kolmo do moře Z domu bankéřova bylo lze viděti i velké stromy orázené náměstí a monumentální schody dominující sochu vévody z Kichelieu Tento %eliký státník byl zakladatelem tdboto města a zůstal jejím admi nistrátorem až do chvíle kdy měl pracovali o osvobození půdy frao couzské přepadené spojivší se ''t Evropou Podnebí tohoto města jest pod vlivem severních a západních vě- l trů suché i jsou rohatí obyvatelé tohoto nového Kůtka nuceni ta ~ Úmorného vedra hledat! osvěžení ve stíau venkovských zátiší To vysvětluje ony nesčetné viliy na pobřežích v nichž občerstvení na lézají ti kdož pro své záležitosti nemohou se vzdáUi z Oděsy na dobu několika měsíců Mezi těmi to různými villami vyplnila se též villa bankéře Sélima jejíž přlzoivá poloha ji od nepříjemností vysou šejícího vedra chránila Oděsa byla obchodní město a zůstala jím ba může se míli sa to že jim vIJy zůstane Jejích pět set liilc obyvatelů nepotůstlvl k pouze i Kusů ale též a Turků Reků Arménů — skiltka meii národní sroři lidí již maji jen il pro obchod Nule a jestliže se obchod a hlavu! vývosoí ob chod neobejde bra obchodníků tu neobejde se tál bss bankéřů A # (Olo laloliny byly hned oa po Víitku povstlol města domy ban kovní mtii nimi ve svých požit cích skrovný eyol vlak mssi hlavni st počítající na oámlstl tojfct bankovní dům Sélima ťomáme jej dostateční pakli lekneme le Silitu nálelel k Tur lCn lijícím v jednoltnitvl jichl Jest více než by se soudilo byl vdovec a po ivé jediné Ženě již vůbec měl zůstala mu jediní jebo dcera Amasia nevěita Ahmetova jenž byl synovcem Kérabana A mimo toho Sélim byl obchodním přítelem tohoto nejtvrdohlavčjSiho moslemína jehož hlava se kdy v záhybu tradicionelního turbanu u krývala Víme že měl býtí sfiatek Ahme ta a Amasií vykonán v Oděse Dcera bankéře Sélima nebyla ni kterak určena k tomu by stala ae první Žíoou harému dělící ae více neb méně eokyoěmi o ženské komnaty sobeckého a rozmarného Turka Ne Měla lama a Ahme tem vrátit! ae do Cařihradu do domu jeho strýce Kérabana Sa ma anil by se a kým dělila měla žiti po boku muže a nímž se byla jii od dětství navzájem milovala Nechť zdála ae tato budoucnost pro mladou tureckou ženu v zemi Mahomedově dosti zvláštní přece bylo tomu tak a Ahmet zajisté ne byl mužem jenž činil by výminek ve zvycích své rodiny Dále víme že jedna teta Amasi ína sestra jejího otce umírajíc odkázala jí ohromnou aumu sto tisíc liber tureckých pod podmiň kou že musí býti provdána do svého lestnáctého roku vrtoch to staré panny jel nemohouc nalézt! manžela pravila si že nenalezne ho neť její nikdy přilil brzy — a víme též že tato lhůta vyprieti měla za lest týdnů Jinak připtdlo by dědictví jež tvořilo největŠÍ část věna dívčina vzdálenějšímu příbuzenstvu Ostatní byla by Amasie rozkol nou i pro oči Evropana Kdyby ae byl odhrnul soOalmech čili bílý musellnový zivoj balící její sličnou tvář jakož i hedvábím protkávaná látka jíž měla blavin ku pokrytu a kdyby se byla troj násobná řada dukátů na jejím čílku posunula byl by každý spo zoroval bohaté černé kadeře mladé Turkyně Amasia nepoužívala zvyků své vlasti aby avou kráau kosmetickými prostředky zvyšova la Ni hanura nebarvilo její obo čí ní khol nečernil její brvy ni henné nebylo rozetřeno na ví čkách Obličej její nebyl ani biamutovým pudrem ni karmlnem nalíčen a rty nebyly tekutým ker mesem Červeně obarveny Některá moderní žena ze západní Evropy byU by zajisté více nalíčena nežli ona A vlak její přirozená elegán ce elaatičnost těla a půvabná chůze uhodla se pod íeredžé Širo kým to kašmírovým pláštěm jenž jí až k nohám jako dalmatika splý val Dnelníbo dne procházejíc se v galerii vedoucí do zahrad otcov ského domu oděna byla Amasia dloubou košilí i bruskébo hedvábí již pokrýval řásný lalyar připev něný na malou vylívanou vrsti Čku a entarii a dlouhou hedváb nou vlečkou rukávy zdobeny byly prýmky tk zvaným! oya druhem to krajek jež se vyrábějí výhradně v Turecku Kalmírovým pásem podkasáo byl dlouhý lat dívčin by jí v chůsi nepřekážel Náulaíoi a prsten byly jejími jedinými I pětky Její společnice Nadltb mladá živá veselá to holka jej! vlrni drulka mohlo se líci přítelkyni— dlela právl u ní přechásejíc tem a tam švitoříc a laškujíc oživujte tento dům svou upřímnou a sJll nou veselostí Nedlib jsouc původu clklo kéhoi nebyla nikterak otrokynt Ačkoli lie vlditi jeltl prodávat! Kthiopčaay neb černochy ae Sú dánu oa triích pisce jsa otrokář Itvt vleobtea! araleaa jelikož jest počet služebnictva ve vznešených rodinách tureckých značný—v Cařibradl tvoří třetinu moslemíoského obyvatelstva— ne jsou služebné osoby snižovány až k stavu poroby a musí se říci že jsouce dle schopností přiděleny tomu či onomu odboru nemají mnoho oa práci Tak tomu bylo poněkud v domě bankéře Sélima avlak Nedžeb přidělena jsouc výhradně k obslu ze Amasie zaujímala v domě zcela zvláštní mláto neboť nebyla v ni čem podrobena služebným výko nům čeledi a5 byla co dítě do domu přijata Amasia hovíc si na divanu po krytém drahocennou látkou per skou bloudila zrakem po zálivu tděsském "Drahá velitelko" děla Ned žeb usednuvši na polštář u nohou mladé dívky "Vznešený Abmet ještě nepřišel? Což dělá vzuešený Abmet?" "šel do města" odtušila Ama sia "a snad přinese nám dopis od svého strýce Kérabana" "Dopis! Dopis!" zvolala mladá společnice "Ne dopis ale strýce samotného potřebujem a věru nechá ten strýc dlouho na sebe čekali" "Jen trochu strpení Nedžebo" "Mluvíte jak vám libo má dra há velitelko Kdybyste byla na mém místě nebyla byste tak trpě livá!" "Pošetilko!" pravila Amasia — "Neřeklo by se že se jedná o tvůj sDatek a ne o můj?" "A myslíte že není to závažnou uJálostí vsioupiti do služeb paní když jí byl Člověk dříve jako dívce sloužil?" "Nebudu tě proto mlti méně ráda Nedžebo" "Já též ne drahá velitelko Ale uvidím vás tak šťastnu až budete chotí vzácného Ahmeta Že budu se cltiti též sama Šťastna Štěstím vašimi" ''Drahý Abmetel"Šeptala mladá dívka jejíž krásné oči zarosily ae v okamžiku kdy vzpomínku na svého ženicha v duši vyvolala "Aj musíte tedy zavříti oči abyste jej viděla má předrahá paní!'' zvolala potutelně Nedžeb "Avšak kdyby byl zde stačilo by je otevřití "Opakuji ti Nedžebo že šel pro dopisy do banky a že přinese psaní od svého strýce ' "Aool psaní od Kéiabana v němž bude Kérabao dle svého zvyku opakovali že ho jeho zále Žitosti zdržují v Cařihradě že ne může ještě opustili svou pisárnu Že tabák stoupá totiž nepadá li že přijede určitě za týden neb za čtrnáct dníl A přece to spěchál Nezbývá nám nežli šest týdnů ještě a nebudeteli vdaná tedy celé vaše jmění " "K vůli mému imění mne Ah met nemiluje!" "Budiž avšak nesmíme jej opožděním kompromitovatil Ob kdyby ten pan Kérabao byl tak mým strýcem!" "A co dělala bys kdyby byl tvým strýcem?" ' Nedělala bych nic drahá veli tetko jelikož ae zdá Že a ním nikdo ničeho nepořídil A přece kdyby byl zde kdyby ještě dnes přijel zítra nejdéle Šli bychom k soudci zapsali smlouvu a pozítří jsknule by imam vyslovil svou modlitbu byli bychom avojiúplně svoji a slavnosti prodloužily by se o čtrnáct dní ve ville a— Kéraban odcestovat by před jich ukonče ním jestli by mu totit radost pů sobilo navrátit! ae tam dolů!" Jen jisto ie mohlo se vše takto událi leč pod podmínkou ie by strýc Kéraban avůj odjeid a Caři hradu déle neodkládal Smlouva sapsána u tnollaha jnl sastlvá funkci mioistetiilnlho úředníka — smlouva ve kteréž ženich oby tejní aavaiuje le dl své lení si bytek odiv a kuchyfitké aáladl— pak obřad náboženský la vlerol svými formalitami nic nebylo by bylo bránili aby byly v tak krát kém čase jak mínila Nedžeb vy konány K tomu vlak byla nezbytnou přítomnost Kérabanova jenž ja kožto poručík ženichův musil ae na několik dní od svých záležitostí vzdálili aby sDatek mohl býti pro hlášen za platný Tu vzkřikla náhle mlada společ nice: "Ao viztei vizte onen malý koráb jenž zakotvil u paty zahradí" "Opravdu" odtušila Amaaia A obě dívky kráčely ke scho dům vedoucím k moři aby lépe mohly pozorovali loď jež se gra ciosoě ve vlnách-houpala Byl to druh bárky jejíž plachty rozvinuty byly právě na lanteb Lehký větřík dovolil jí proplouti zálivem oděsským Připevněna jsouc svým řetězem na kruhu po břežním kolébala se klidně na vlnkách jež o zeď bankéřova pří bytku klidně šplounaly Turecká vlajka — černá látka se stříbrným půlměsícem — upevněna byla na konci jejího ráhna "Můžeš přečisti její jméno?" ptala se Amasia Nedžeby "Ano" odtušila dívka "Vizte jmenuje se Guidara" Skutečně byla to Jarbudova bár ka Guidara v níž tento právě do této Části zálivu připlul Avšak zdálo se Že nezamýšlí se zde dlouho zdržeti neboť nebyly plachty svinuty a každý námořník byl by poznal že byla přichystána k rychlému odplutí "Skutečně" děla Nedžeb "jak rozkošoo byloby projíždět! se v této hezké bárce na modrém moři kdyby jí větřík pod jejími bílými křídly kolébal" Pak díky své Živé obrazotvor nosti mladá cikánka spatřivši na malém Čínském stolku vedle diva nu skřínku šla ji otevřít a vydala několik iperků "Jsou to ty krásné věci' zvo lala "jež vám vzácný Abmet po slal? Zdá ae mi že jest tomu dob rá hodina co jsme si je nepro hlédly" "Myslíš?" šeptala Amasia be rouc do ruky třpytící se náhrdelník a náramky "Vzácný Abmet myslí že učiní vás těmito Šperky ještě krásnější avšak to se mu nepodaří" "Co to mluvíš Nedžebo?'' ká rala ji Amasia "Která žena ne získala by na kráse kdyby ae tě mito skvostnými šperky ozdobila? Hleď na ty démanty z Visapoarul Jsou to klenoty plné ohně a zdá se mi Že na mne pohlížejí jako krás né oči mého ženicha!" "Ah drahá velitelko setkajíli se a vašimi nečiníte-li mu dar alespoň rovnocenný?'1 "Pošetilá!'' prohodila Amasia "A což ten ssíír ormuzský a tyto perly ophirské a tyto tyrkýzy macedonské?" "Všecbnv tvto drahokamy vás nevyváží drahá paní" děla se smíchem společnice "Na štěstí není Ahmet zde aby tě slyšeli" "Dobře drahá velitelko kdyby zJe byl řekl by vám sám všecky tyto pravdy a v jeho ústech měly by jistě zcela jinou cenu než v mých'' Pak uchopivši pár skvostných trepek položených vedle skřljky Nedžeb se tázalai "A ty hezounké pantofllčky celé vyšívané a prým kované i labutím kožíškem zho tovené pro dvě malé nožky které dobře soám Dovolte abych vám Je zkusila" "Zkus je sama Nedžebo "Já?" "Nebylo by to poprvé co bys chtíc mi ipůsobiti radost " "JJajlstéiajiitér' vpadla jí Ned leb do alova "Ano Zkusila isem iil vale krásné toalety a Šla jsem ie v nich ukátat na te tanu Ully A mohla jsem býti povalována aa vás drahá velitel ko ByU Jsem v nich totil vel! ce krásná! AyŠak ot to nemá býti a dnes ještě méně než kdyko liv Hleďte zkuste ty hezké pan' toflíčkyl" "Chceš to?" A Amasia podrobila se nápad j Nedžeby jež obula jí trepky jež si zasloužily aby byly ďáuy do výkladní skříně pro drahocenné drobnůstky "Ah jak může se v tom chodi ti?' zvolala mladá cikánka "A kdo bude nyní žárliv? Vaše bia vinka drahá velitelko oa vaše malé nožkyl" "Nutíš mne k smíchu Nedže bo" odpověděla Amasia "A tyto ruce tyto krásné ruce jež necháváte obnaženy Což vám vlastně udělaly Vznešený Ahmet však na ně nezapomněli Vidím zde náramky které jím budou výbor ně slušeli Ubohé ručinky jak je a vámi nakládáno Na Štěstí jsem zde ještě jál " A smějíce se Nedžeb navlékla na ruce dva ekvostné náramky zářící ohnivěji na léto bělejší a teplejší pleti než ve svém sameto vém pouzdře Amasia nechala si to líbiti — Všecky tyto šperky mluvily ji o Ahmetu a v tomto ustavičném štěbetání Nedžeby zaslechla po jednou zvolati: "Drahá Amasie!" Zaslechnuvši tento hlas dívka rychle povstala Mladý muž jehož dvaadvacet roků hodilo se dobře k šestnácti jarům jeho nevěsty stál vedle ni Nadprostřední postava pohyby elegantní rovněž hrdé jako gra cíosní černé jemné oči jež však váleli naplnili mohla sršícími blesky hnědý vlas jehož kadeře chvěly se pod hedvábným střap cem fezu jemné dle albánské mody zakroucené kníry bělostné zuby — k tomu všemu pojilo se vzezření velmi aristokratické ač může li se tohoto názvu užiti v zemi kde není jméno dědičné a kde neexistuje nijaké dědičné šlechtictví Ahmet byl svědomitě oděn po staroturecku jak se samo sebou rozumělo u synovce strýce jenž byl by se pokládal za zneuctěna kdyby se byl miláček jeho byť í pouhým oděvem chtěl poevropčiti Jeho zlatem vyšívaný kabátec jeho šalvar bezvadného střihu ne- přetížený nijakými nevkusnými prýmky jeho graciosně obtočený pás jeho fez ovinutý malým hed vábným turbanem jeho saíiánové střevíce tvořily kostým jenž mu nemálo slušel Ahmet přistoupil k dívce ucho pil ji za ruce a přiměl ji něžně by se opět posadila kdežto Nedžeb zvolala: "Nuže vznešený Abmete do staly jsme dnes ráno dopis z Caři hradu?" "Ne" odvětil Ahmet "ba ani obchodní dopis od mého strýce Kérabana" "Oh ten ošklivý Člověk!" vy křikla mladá cikánka "Nemohu si vysvětlili' pokra čoval Ahmet "proč nepřišly po štou ani žádné zprávy z jeho pi sároy Jest právě den kdy vyři zuje obyčejně aniž by to byl někdy opominul své peněžní zá ležitosti a baukéřem v Oděse a váš otec nedostal dnes ohledně toho nijaké zprávy" "Skutečně můj drahý Ahmete vzbuzuje to oprávněné udivení u obchodníka jenž tak pravidelně záležitosti své vyřizuje Snad ně jiká depeše?" "On poslat! depeši? Ale vždyť víte drahá Amasie Že neužívá nikdy telegrafu lak jako neceituje po Železnici) Užili moderních vy nálciů byť by i vihleden k ob chodnímu spojení Myslím že by raději obdržel Ipatnou správu do pisem oet dobrou depeší" "Vždyť Jste mu přec psal?" lá tala se mladá dívka Jejll něžný pohled utkvěl na Ahmetov!