m -mr mw mtr tsár M7 &r ttíf sjitir fmkW
a
ríi
Tvrdohlavý Turek
tak ie nebylo víc tatem a stříbrem vykládanými
boažiJí se vybřísti hlavněmi ruko eťmi drahokamy
' I r
ípiil Juliu Terno Aut překlad 01 1'etmtf
"Dli toho co právě vidíme
milý příteli jistě není tato historie
nepravdivou''
"Nuže pojďme do kočáru"
"Čekali jsme pfflíí dlouho!" dři
Vao Mitten ošívaje ae uprostřed
'Ultbiuítol klídel jichž chvění Čítá st
oi rouiooy za vienou
V okamžiku kdy urozený Kéra I dorážení tohoto hmvzu hvl h
vua jeno aruii cntcii se vytinouti se Bruno poddal své únavě ko-
do kotáru zastavil se první znich nečně usnul Leč apáti za tako
kolika tuctům komárů vniknout! I
dovnitř a vrhnouti ae na ubožáka
1 JI I __
tmi% iukuu aa vsecnoy itrany a
ikrábaje ao po celém tíle marně
soalil se aby zjednal si od těchto
krvežíznivých vetřelců pokoj
isk uplynula celí hodina a pak
a perleti ozdobenými mtoii tyl
hodily se splfe za okrasu patu ně'
jakého agy nežli k vážné střelbě
Van Mutcn Kéraban a Bruno
musili se tedy spokojit! těmito
zbraněmi a ulití jích pouze k jisté
ráně
Zatím přiblížili ae divocí kanci
"1
v
řka: "Ačkoli není Čeho ae obá
valí b)lo by dobře kdyby zůstal
Bruno na hlídce dokud nevrátí ae
postilion"
"Nebude se zdráhali" odvětil
Van Mitten
"Nebudu ae zdráhali'' řekl
liruno "poněvadž jest to mou
povinností bych ae nezdráhal ale
budu za živa sežráni''
"NeC namítal Kéraban "Bylo
pokojnějlímí
pochybností
z hustého bláta vzpínali se a otři
sali prudce vozem Zdálo t že
se světelné body blíží Jakési
temné chrochtění mísilo se do
hvízdajícího větru
"Myslím že by bylo záhodoo
i I g f m m m m
auycn oznámil to nerabanovi a
svému pánu' prohodil liruno
sám k sobě
Bylo to skutečně velmi důležité
Bruno seskočil obezřetně kozlí
ku pustil stupátko vozu otevřel
dvířka a zavřel je za sebou lak
líí W Snr ' !í ocile " '"I kd ob fUt'U " íiebí til byl ivlcf Irupu
"Pane ' pravil tiše Bruno i nej většího ailáka rozpárat! Si
uouiauv se riKou rame van Mine tuace cestujících uzavřených v
nova
"K čertu který dotěravec mne
budí?" bručel Holanďan mna si
oči
"Nyní nejedná se o to abyste
_ „ í I - I UJÍ I K - _ lilii !_ l!
mL r: rj: "rA v w odtusii Bruno
''Anebo nepřevrhneme
odvětil Kéraban
"Měli bychom hledčti zmocnit]
se uzdy' prohodil Bruno moudře
A spustív přední tabuli hledal
oenahmátne-li otěže aviak koně
Škubajíce sebou bezpochyby je aa
přetrhalí tak že volky nevolky
musili se odevzdat! náhodě i po
kračovali oazdař Bůh v této sílené
v postu as dvaceti a počali kočár ceně močálovitou stepi K zatta-
obklopovat! Ve svitu luceren ven! povozu zbýval jediný prostře
jež je byly přilákaly bylo lze zřítí
jak sebou házejí a svými tesáky do
země rýpají Byla to ohromná
výcb okolností bylo věru nemožné
Mohlo býtt něco přes půlnoc
když dostal Bruno jakýs nápad
len že měl mu přijít! dříve jemu
jenž byl z těch pravých Holanďa-
dříve po troubcli dýmky než po
prsu své kojné Měl si totiž za
kouřit! a kotouči dýmu odhánět!
komáry Ze si na to dříve ne
vzpomněl? Tento bmvz Dodunal
mně řečeno že komáři neštípou ských močálů potřeboval by věru „a ív m'
podruhé na témž místě tak že tuhý Život aby mohl vzdorovali P rhi?i
Duae liruno brzy zbaven jich do nikotinové atmosféře jíž
Bruno naplnhi svou budku
Bruno vytáhl svou porculáno
vou květinami pomalovanou dým
ku sestru oné jež mu byla v Ca
řihradó tak nestoudně ukradena
Lpal ji jakoby nabíjel zbraň již
Dy hodlal na nepřátelské tlupy vy
těrnosti"
"A do až budu celý poŠtípán"
"Tak tomu chci Bruno"
"Avíak mohl bych aletpoB
bdíti v budce na kozlíku?''
"Zajisté však pod podmínkou
že neusnete '
"Jak mohl bych apáti uprostřed páliti pak rozkřesal oheB zapálil
lunoio sirasoeno roje nmyzur' a tflhl plnými doušky kouř výteč
"Jsou to pouze komářiBruoo" nébo holandského tabáku vypou
oaiusii rveranan "ťouzl koma i štěte e v notnóeh UntnHrh
' ' m ~ —
ři Nezapomefite na tol"
Po této poznámce vstoupil Ké
rabao s Van Mittenem do kočáru
přenechávaje Brunovi péči aby
Koj bzučel zprvu tím zuřivěji
pak však rozpýtil ae poznenáhlu
do nejtmavějSích koutků boudy
liruno mohl si k svému soásné
L I M _ I _ i I ě _ I
niiaai sveno pana anebo lépe ře- mu nápadu blahonřát i neboť ko
čeno své pány Od setkání se Ké máři rozprchli sena všechny stra
rapana a Vao Mittenem mohl ulov ležto vfiak nordtM i nUniť
věru říci Že má dva svými vězni— ba naopak—otevřel
Přesvědčiv se že jsou dvířka hbitě okno abv dovolil uvnitř aa
dobře zavřena prohlížel si Bruno nalézajícímu hmyzu uniknout! vě
zaprez námahou vysílení koně děl dobře že hutý kouř zabrání
0 ¥ U f W lm U mmě IUII
"Já váě sluha"
"Ah Bruno to'i ty? Ale
konečně dobře jsi učinil že jsi
mne probudil Zdálo se mně Že
ttenocá "
Chtěla a vámi háHatil
rhříl
něco zcela jiného!"
"Co se děje?"
"Byl bytc tak laskav a vzbudil
pana Kérabana?"
"Abych jej vzbudil?
"Ano Jest nejvyšSÍ čas"
mam
aoiz oy se aaio vyptával za
třásl jeSté zpola spící Holanďan
so idruhem
Není nad spánek Turka má li
tento Turek dobrý Žaludek a dob
ré svědomí Tak tomu bylo u Van
Mittenova společníka Musil se o
to několikráte pokonšeti
Kéraban aniž by oči pootevřel
bručel jako Člověk jenž není
právě naložen aby se podrobil
kočáře byla ovřem nemálo znepo
kótující kdyby bylo bývalo na ně
s obou stran přeď východem sluo
ce útočeno
Zapřažení koně cítili to dobře
Za chrochtání stáda plafiili se
trhali sebou stranou tak že bylo
se co obávati že přetrbaji pro
strafiky anebo přelámou voje ko
čáru
Náhle zavznělo několik střel
ných ran Van Mitten a Bruno
vypálili po dvou ranách na kance
jíž chystali se již k útoku Byvfie
více neb méně zraněni váleli se
po zemi vztekle řvouce Avšak
ostatní rozzuřivše se vrhli se
svými ostrými tesáky na kočár
jehož stěny na různých místech
rázem prorýpali tak že bylo jisto
ze povoz neodolá
"K šlaku!" mumlal Bruno
"Palte!" křičel Kéraban stříle
je statečně z pistolí ale chybuje
se skorém pokaždé cíle — ač ne
chtěl se k tomu doznati
Revolvery Bruna a Van Mittena
zranily ještě několik z těchto stra
Šlivých útočníků z nichž někteří
se přímo vrhli na spřežení
Zděšení koní bylo přirozeně
ohromné neboř nemohouce se
leželi na zemi těžce oddychujíce
a mísíce svůj horký dech s mlhou
této močálovité krajiny
"Ani ďábel sám nevytáhl by je
z těchto čistých kolejnic" bručel
k sobě Bruno "Musím doznati
hmyzu venkovnímu dovnitř dorá
Žeti
Takto zbaven byl Bruno dotěr
ných komárů i mohl ae odvážili
na právo i na levo rozhlédnoutu
Noc byla stále ieště tmavá
Kdyby pro pouhou maličkost bý- volně pohybovali mohli se pouze
vai ve spaní tax tvrdohlavý jako
když bděl bylo by lépe bývalo
ntcbati jej dále spáu
Nicméně bylo naléhání Van
Mittenovo i Brunovo takové že
se konečně Kéraban probudil roz
tábl ruce otevřel oči a rozespalým
hlasem promluvil: "Hml Už se
vrátil postilion a Nizib a koBmi?"
žo měl Kérabao skvostnou myšléo Prudké přívaly větru zalomcovaly
ku dáti se touto cestou Ostatně
h jest to jeho věcí!"
h A Bruno vlezl do budky spustil
skleněnou tabuli ákrz niž mohl
4 vidéti zář již svítilny vysílaly
Co mohl sluha Vao Mitienův
' lepšího učinili než suíti s otevře
nýma očima a přemáhat! spánek
pomýšleje na řadu dobrodružství
J do nichž jej jeho pán k vůli nej
L tvrdohlavějšímu ze všech Turků
l zapícdlf
Tedy on dítě utaré Batavie
f rotterdamský občan rybář na od
počinku zevloun na kanálech
protkávajleích jeho rodné město
zavlečen byl na opáčný konec
% Evropy Dostal se z Holandu ai
f do říše turecké! A sotva že přistál
W v Cařihradě raněni jej oiud až do
P atepí dolního Dunaje! A zde jsa
1 vtěsnán do poštovního vozu uvízl
i J v bahně DobrudŽÍ za tmavé noci
f f a jest zakořeněn v této půdě více
nežli gothická věž v Zuidekcrkul
t A to vše jen proto Že chtil upo-
slechnouti svého pána jcuž aoiž
: by byl k lomu nucen poslouchal
zase Kérabau
"Oh jak podivné jiou lidské
osudyl ' opakovsl si žalostně Uru
no "Ejhle jak jrm ia ocitl na
('itě kolem černého moře jestli
ji toŠ vůbec dokážeme a to jedí
til pro tiletřeul dcfcill píru jel
bych byl inikrid i vlastni kapsy
il saplatUl Ach ten Ivrdohlavecl
Jsem si jist le od oaloko odjeidu
shub! jncii jíl o dvě libry !♦ Za
čtyři dnyl Jak tomu tuiJe ta
čtyli týdny? Tak a ke vlemu
jelll tu proklatý hmyil1'
A£ bylo okno kotlíku htrmetN
tky itvřtoo plen podařilo ie niv
T
1
chvílemi kočárem ten však trčel
pevně v půdě ba příliš pevně
Nebylo tedy strachu že by mohl
býti převrácen
Bruno snažil stt rozpoznali zda
□a vcvtroim oozoru neukazuje se
nějaké světlo věštící návrat posti
lionů a koňů Panovala však čirá
tma jž Re zdála býti v dálce ještě
vci&I neboť bylo místo před povo
zem svítilnami úsečně ozářeno
tt i -
memene ponuzete stranou po
střehl Bruno v dálce šedesáti kro
ků jiskřivé body jež se v černé
noci sem tam rychle a tiše pohy
I 1 - L !
uovaiy goievujico se brzy icsne u
mokré půdy brzy opět as na dvě
neb tři stopy nad ní
Bruno domníval se zprvu že
jsou to bezpochyby bludičky Ivo
říci se na povrchu močálů jež ob
sáhují vodík sírový
Soudě tak mohl se mýliti Ne
mýlili se koně zapřažené u vozu
neboř je pud jejich v příčině to
hoto podivného úkazu neklamat
bkutečně počali dávatl na jevo
xviistnl nepokoj odfrkujíce zdě
šeni rozšířenými noidrami
Co to mámená?' táial se v
duchu Bruno "Nepochybní ně
jaké ještě příjemné dobrodružství
Jsou to snad vlci ř
Nebylo ovšem nemolno že to
byla smečka vlků jil vyčeuichav
le koně ntllill se k nim Tato
vidy hladová aviřata jsou hojni
kolm dul Dunaje
"K ďáblul1' bručel si Bruno
"Tohle by bylo jelti ocplliemulj
tl nei kcmlli oaleho tvrdohlav
col Teulokiite by nim tabik
nepomohli"
"Ještě ne" odpověděl Van Mít
ten
"Proč mne tedy budíte?''
"Protože nejsou li zde ještě
koně'' odtušil Bruno "přiblížila
se k nám jiná velmi podezřelá
zvířata jež obulopují kočár a chy
stájí se nfi doráželi
"Jaká jsou to zvířata?"
"Podívejte se"
Kéraban spustil porticru a na
klonil se ven "Allan buuiz a
námi! zvolal "Toť celá smečka
divokých kanůP'
Nebyla to mýlka Byli to sku
tečně divocí kanci Zvířata tato
jsou velmi hojna v celé krajině
hraničící 8 úrtími Dunaje jich
útoků jest se velmi co obávali tak
že skutečně mohou býti mezi drav
ce zařáděna
"A co si počneme?" ptal se Ho
laoďan
"Nebudou li na nás doráŽeti
zůstaneme klidni pravil Kéra
ban "a budou 11 doráŽetibudeme
t a
se brtniti '
"Proč by na nás tito kanci do
ráželi?'' vmísil se Van Mitten do
řeči "Pokud je mi tnámo nejsou
masožravci '
"Nechť" odtušil Kérabao "Ale
nemáme li vyhlídku I budeme
sežráni máme vyhlídku Že bude
me rozpáráni"
"Stejně příjemné" poznamenal
Bruno
"Proto připravme se na vlečky
případy I" PII těchto slovech po
ručil Kérabao aby byly ibrani
přichystány Van Milieu a Uruuo
mlll po laitihlavfiovém revolveru
a inacny počet patron Un starý
Tutík výilovný nepřitel vlech
moucruku vyntitia měl pouie
vyhazováním kopyt bránit! tesá
kům divokých kanců Kdyby byli
bývali volni byli by se dali na
útěk a tu bylo by se pouze jedna'
lo o rychlost jejich a rychlost di
voké smečky ťOkou9cii se a
hroznou námahou aby zpřetrhali
prostranky a uprchli Ale pro-
straBky zhotoveny jsouc z pevné
ho lana vzdorovaly Buď musil
se tedy pífední díl vozu ulomili
anebo vůz při tom děsném škubání onou částí stepi kudy již byli
dek totiž zastavili rozlícenou
smečku jež je pronásledovala
Avšak střelné zbraně jichž rány
ztrácely se v této pohybující se
masse nemohly stačit!
Cestující házen! byli při každém
otřesu druh na druha neb vrhání
z robu kočáru do rohu Kérabso
jakožto dobrý moslemín odevzdán
byl do svého osudu Vao Mitten a
Bruno byli pak jako praví flegma
tičtí Holanďané takže celá spo
lečnost nepromluvila ani slova
Tak uplynula dlouhá hodina
Vůz uháněl stále dále Divocí
kanci jej neopustili
"Příteli Van Mittene" proho
dil konečně Kéraban "Bylo mně
jednou řeíeno že v podobné situ
aci jistý cestující pronásledován
jsa v ruské stepi smečkou vlků
zachráněn byl oddaností svého
sluhy"
"A jak?" ptal se Van Mitten
"Ohi Nic není jednoduššího
nad to' pokračoval Kérabao —
"Sluha objal svého pána porou
čel duši svou Bohu vrhl se z ko
čáru a zatím co zastavili se vlci
aby jej rozsápali podařilo se jeho
pánovi uniknouti a takto se za
chránili"
"Jest tuze politování hodno že
zde není Nizib!' odtušil klidně
Bruno
Pak po této poznámce upadli
všichni tři opět do nejhlubšlho
mlčení
Zatím noc pokračovala Koně
neumírnili se ani dost málo v šíle
ném svém trysku a divocí kane!
nestačili aby se na ně mohli
vrhnouti Kdyby neudála se ně
jaká nehoda nezlomilo se některé
kolo a přílišným nárazem vůz se
nepřevrhl mohl Kéraban a Van
Mitten douíati že budou zachrá
něn! — byť i bez oběti Brunovy
již se tento cítil býti neschopen □
Musíme říci že koně vedeni
jsouce vlastním pudem uháněl!
É
z bahna vytrnnouti
Kéraban Van Mitten a Bruno
chápali to dobře Hlavně obávali
se aby nebyli převrženi Divocí
kanci již nebyli by více odstraDo
váni střelnými ranami byli by se
vrhli na vůz a veta by bylo po
těch jež uzavíral Avšak co mohli
Činiti by zahnali takové nebezpe
čiř Vždyť byli úplné vydaní-na
pospas této strašné smečce! Vzdor
tomu neopouštěla je jich chladno
aM Ir M I I
krevnost tak ze nesetnu ranami z
revolverů
Náhle otřáslo ještě silnější škub
nutí kočárem tak jako by byl
přední dli býval odtržen
"Ah tím Jépel" vzkřikl Kéra
ban "Nechť prchnou naše koni
do stepi Kanci se za nimi pustí
a nechají nás na pokojil"
Ale přední dli držel pevně a
vzdoroval všemu úsilí koní což
činilo nemalou čest tomuto anti
ckému výrobku anglického kočár
nictvl Ale za to kočár povolil
zvyklí choditi Pádili tedy přímou
cestou k poště kde se přepřáhalo
Proto též když první záře denní
počala kreslili úzký pruh na vý
chodním obzoru byli již jen na
několik verst od ní vzdáleni
Smečka kanců pronásledovala
je ještě asi půl hodiny pak však
zůstávala poznenáhlu pozadu za
to však koně neochabovali ani na
okamžik v běhu a skleslí vysíleni
pouze na několik set kroků od
pošty k zemi
Kéraban a jeho dva společníci
byl! zachráněni Proto nebyl Bůh
křesťanů méně vzýván než Bůh
nevěřících za ochranu do níž po
jal cestujícího Turka i oba Holan
ďany za této nebezpečné noci
V okamžiku kdy vůz dospěl až
k poštovnímu stavení Nizib a po-
stilion nemohouce se v noční tmě
vydati na zpáteční cestu chystali
se k odchodu s čerstvými koňmi
Když byla uštvaná zvířata za něž
musil Kéraban slušnou sumu za-
Škubánl stalo se lak prudkým že pinhi Xa nové oře vyměněna a
vybřednul i hlubokých kolejnic v
oichl al po ony kol vězel Ještě
jedno škubnuti vyděšených koni
vytáhlo jej na pevnější půdu a jil
uháněl ta trysku ubohých zvířat
která v léto Čiré noci nikdo neří
dil Nicméně nevzdali se divocí
kinci svého aáměru Běleli po
obou stiiaách kočáru jedni dorá
tejíce na koně druil na povos
jenl nebyl a la uniknouti
Kéraban Van Mitten a Bruna
opltli se o poradí kupé
"Buď plevitmcute
Zatím ilávali t koni jclii nedvi pistole výroby oltomaniké le Van Milttn
děl
voj a postrafiky spraveny což ani
celou hodinu nevyžadovalo jet
kočár tvou obvyklou rychlosti po
silnici do Kilie Toto městečko
jeho! hradby Kunové tbofili nel
je) Uumuntku odevtdall jest těl
sároveft dunajským přístavem le
licím na rameni nesoucím jeho
jméno
lha dililch nehod doratil k
ntmu kočár na večr a7 itpna
Unavení cestující odebrali ta do
jeduoho i hUvulch hotclft a vyna
hradili ti oáltlili Otrapy předvlti
noci (lokr)