BSlWiSJ(ř$aSE
nMiiírtwi i Ir i'irf mi"' it~"
11
Tvrdohlavý Turek
Jollus Yerna Aut pMlíd OlIVťrorf
"Dobře!" odvětil Scarpaote
"Do té doby navrátím le do Tre
bizontu a můj páo nenechá též
dlouho na sebe cekali"
"Doufám le tam budu před
vární"
"Rozkazv urozeoébo Saííara
jiou formální a předpisují ti víc
možná ohledv Dro tuto dívku
Žádné násilí žádné aurovoiti až
bude na tvé 1 o J í t '
"ÍJude ctěna a vážena jak ai
to urozený Saííar přeje a jako by
to bvl on aám
"Spoléhám na tvou horlivost
Jarbude!"
"Jiem úplně vátím Scarpaote
"A na tvou zručnost"
"Opravdu" řekl Jarhud "by
bych ai jistější dobrým výsledkem
kdvby mohl býti ten i Bitek odlo
len a to by bylo možno kdyby
nějaká překážka zdržela urozené
ho Kérabana od okamžitého odce
stování"
"Znáš tcbo obchodníka?1'
"Musíme vždy ináti tvé nenřá
tely aneb ty kdož ae jimi mohou
atáti" odvětil kapitán "Proto
bylo mým prvním úkolem aotva
že jaem aem přijel abych ae
jeho účtárně v Galatl pod zámín
kou obchodních záležitostí před
stavil"
"Viděl jsi jej?"
"Pouze na okamžik ale to po
tiíl a "
V tom okamžiku přiblížil ae
Jarhud Živě ku Scarpantovi a ja
se mluvit! tlumeným hlasem:
"Nuže Scarpante" pravil til?
"toť alespoň zvláštní náhoda a
anad šťastné Belkáoíl"
"Co tím mlnlsí"
% "Tento silný muž pficházHlc
a ulice Péry ve společooiti svého
sluhy "
"To že by byl oo?"
"Oa sám Scarpaote'' odvěti
kapitán "Pojďme Hranou a ne
spouštějme jej a očfl Vím že se
vrací každého večera do svého
obydlí ve Skutaře a bude li nutno
abych e dověděl kdy chca odce
stovati budu jej sledovali na dru
hou atraou Bosporu "
Scarpaote a Jarhud vmísili ae
mezi stále přibývající chodce na
oimČPtf Top Hané držíc se ne
nápadně v blízkosti obchodníka a
tabákem tak aby jej mohli pozo
rovati i slyšeli neboť urozený Ké
raban — - U'ž bvl všeobecně v Ga
latě nazýván — - mluvil rád velmi
hlasitě a nehleděl nikdy důležitou
osobnoBt svou zatajovali
KAťiTOLA 3
Setkáni
Urozený Kéraban — abychom
užili moderního výraz a - by l "vy
nikajleí inui'' co do zevnějšku
povahy — Čtyřicátník dle obliíeje
avšak nejméně padesátník dle
svého objemu ve akulečnosti bylo
mu vlak čtyřicet pět let jeho tvář
byla intelligentnl jeho postava
majestátní Již prošedivělé spíše
krátce než dlouie pěstované kol
ry Černé jemné bystré oči jimi
ooujdu ani nejnepatrněji! pohyb
jako rozdíl klouki ae minií y zla
tých vážek byť by i tvofll deseti
mi karátu hranatá brada papou
Ikovitě vlak ne přilil lahroutý
noa hodící se dohře kjtho ostrým
pCíii) útta ae atvřeným! My otvl
taiícl ie pout abv ukátalv bě
Kiloé auby vysoké tnW v pěkném
rámci Černých vlaaů t kolmou
vráskou tueii Černým obuíliu pra
vou to viávkau IvrduhUvoiti-lo
U dokaaovala mu aOiitnl víc
ařtoí icela individuální tak l
kaldýi kdo t pouit jívU okřála
viděl byl oiobyčejuým ijevtui
jtha tak upoioiuěu le tu a v ke
otiipouintl
Co ae týče oděvu urozeného Ké
rubaná tož byl tokroj Staroturků
zůstavíích věrnými starodávné
mu kroji z doby janíčarů: ohrom
oý turban Široké vlající spodky
splývající na aafinové atřevíce
veata bez rukávů zdobená veliký
mí plochými hedvábím premova
nými knoflíky Sálový pás obto
čený kolem majestátně ae vypíná
Jícího břitká a konečně žonkylový
kaítan a řasnými záhyby Tady oic
evropujícího v tomto staromodoím
způsobu oblékání se jež liší se
valnfi od oděvu moderních Orien
tálů Byl to způsob jakým chtěl
potírati záplavu průmyslových vý
robků z ciziny protest proti stále
mizející národní barvě žonkylové
vyzývavoat vůči ustanovením sul
tána Mabmuda jehož všemohouc
nost předepsala moderní kroj tu
recký
Bylo by zbytečno připomínat!
že aluha urozeného Kérabana pět
advacetiletý hoch jménem Nizib
nuoeoy k nejblubfiímu zármutku
Holanďana Bruna nosil též staro-
turecký kroj Jelikož ae svému
panu ncjtvrdohlavčjšímu ze všech
amrtelníků nikdy v ničem nezpro
tivil byl mu i v tomto ohledu po
vůli Byl to oddaný sluha avšak
úplně zbavení vlastních náhledfl
ftíkal vždy již napřed ano a aniž
by si byl vědom co vlastně praví
opakoval jako ozvěna poslední
slova hrozného obchodníka To
byl ten nejjistějŠI prostředek aby
byl vždy jeho náhledu a vyhnul se
láteření urozeného Kérabana jímž
tento zrovna oeskrblil
Oba přicházeli jednou z úzkých
úvozových uliček jež vedou z
předměstí Péra na náměstí Top
Hané Dle svého zvyku mluvil
urozený Kéraban velmi hlasitě
nestaraje ee pranic o to zdali jej
někdo slyší či neslyší
"A vida nel" pravil "Nechť
jest Alláh s námi ale za časů Ja
oičarů měl každý prívo aby jed
nal dle libosti kdvž oislane
večeři Nel Napodrobím se jejich
novým policejním přidpisům a
půjdu ulicemi bez svítilny v ruce
bude-li se to mně Ubiti byť bych
měl celý zapadnouti do bláta aneb
býti chycen za lýtko nějakým po
běhlým pseml"
"Poběhlým pseml " odvětil
Nizib
"A ty neunavuj mé uSi zpozdi-
lými námitkami sice u Mahomeda
natáhnu ti tvé že ti je bude závi
děti každý osel i jeho páni"
"I jeho pínl " odpověděl
Nizib jenž ostatně žádné námitky
nečinil jak si lehce pomysliti
"A jestliže mně správce policie
uloil pokutu" pokračovala umí
něná osobnost "zaplatím nokutul
m
A jestliže mne odsoudí do vězení
půjdu do vezeni! Ale nepodrobinri
se v toni Cl jiném ohledni
Nuib kývl hlavou abv oři
svědčil Byl pohotově následovali
svého pána i do vězení
"Ab ti noví páni Turci" svolat
urozený Kéraban zpozorovav ně
kolik Catihraďaoů oděných upja
tým kabátcem a pokrytích červe
nýtu řezem "llaha vy nám chcete
předpisovali ilkony podrat ataré
avykyl Nuže a kdybych bvl no-
Bledni jenl by protestovali
Niit řekl jsem mému kadlimu
(lodníku) aby mne očekávat a
oďkou v sedm hodin u lerasv
Top Hané?1
"U terasy Top Hané!"
Troč sde mul?'
"Proč sde utni?1' byla odiovíď
NUibovs
"Skutsčoě tml jtlií tedm ho
din"
"Neul sedm boaio''
"Jak to vil?"
"Víro to poněvadž to vy praví
te pane''
"A což kdybych řekl li jest
pčt bodio?
"Bylo by pět bodio" odvětil
Nizib
"Není možno aby někdo byl
hloupější!"
"Není možno aby oíkdo byl
hloupější!"
"Tento chlapík' bručel Kéra
ban "mne tím svým věčným při
svédčováním ještě jednou notně
dopálil"
V témž oksmŽiku objevil se
Van Mitten a Bruno opět na ná
městí a Bruno opakoval s přizvu
kem zklamaného člověka:
"Pojďme odtud pane pojďme
odtud a odcestujme nejbližfiím
vlakeml Tohle Cařihradi Tohle
hlavní město komthura věřících?
Nikdy!"
"Uklidni seBruno'uklidoí sel"
odpověděl Van Mitten
Stmívalo se Slunce skryté za
návršími starého Stambulu zane
chávalo náměstí Top-IIané již v
pološeru Proto nepoznal Van
Mitten urozeného Kérabana když
šel kolem něho ubíraje se k ná
břežím Galaty Ba stalo se že
oba do sebe vrazili chtíce se záro
veň" vyhnouti nejdřív na právo
pak na levo Tímto mrzutým
pohybem nastalo několik vteřin
trochu směšné kolísání
"Hej pane já projdul' pravil
Kéraban nejsa z těch kteří rádi
ustupují
"Prosím " odtušil Van
Mitten hledě nejzdvořilejším způ
sobem ustoupit! aniž by se mu to
však zdařilo
"Přece projdul"
"Prosím opakoval Van
Mitten
Pak náhle poznav a kým má co
jednati zvolal: "Ach můj příteli
Kérabanel"
"Vy! Vyl Van Mittenel"
vzkřikl nanejvýš překvapený Ké
raban "Vyl zde? v Ca-
řihradět"
"Jásám"
"Od kdy?"
"Od dnešního jitra"
"A vaše první návštěva neplati
la mně?1'
"Naopak platila vám" odvětil
Holanďan "Odebral jsem se do
vaší pisároy avšak vy jste tam již
nebyl i bylo mně řečeno že vás
naleznu v sedm hodin oa tomto
náměstí"
"Řekli vám pravdu Van Mitte
nel" zvolal Kéraban svíraje želez
nou svou pravicí ruku svého pří
tele z Rotterdamu "Ab můj
dobrý Van Mittene nikdy věru
nikdy bych nebyl tušil ž vás
uzřím v Cařihradi? Proč jste mi
nepsal?"
"Opustil jsem kvapně Holand"
"Je to obchodní cesta?"
"Nikoli" koktal Van Mitten
"Zábavní cestal Neznal jsem ani
Cařihrad ani Turecko a chtěl jsem
vám oplatit! návštěvu již jste mi
učinil v Hotterdamě"
"To jest hezké od vás Ale
zdá se mi ře nevidím s vámi pani
Van Mittenovou"
"Ovšem nevzal jsem ji s se
bon" odtušil Holanďan jaksi vy
hýbavě "Má manželka nerada
cestuje a proto přijel jaem sám se
svým sluhou Brunem"
"Aha s tím chlapíkem zde?1'
prohodil Kéraban pokynuv Bru
novi jenl míniv Že pozdravit! má
po turecku pozdvihl obě ruce ku
klobouku tak že vypadaly jako
ucha starolímské vásy
"Ano" započal znovu Van Miť
leo "a tímto hodným chlapíkem
jenl mo& jil chtěl opustit! a vrátili
se do "
"Vrátili ae!" roíhorlil se Kéra
ban "Vrátili si bei mlho svo
lenu"
"Ano přliell Kérabane Hlavo!
místo lile ottoruanské nesdá se
tnu aol přilil vtselé ani přilil
Uvil"
"Jest to učinlaé pohřebili!!"
pliivěJČQVtl Btuoo "Aol Ijvá
duše v krámech! Ani jediného
kočáru oa náměstích! Pouze
nějaké stíny Jež se plíží po ulicích
a kradou člověku dýmky!"
"Toho však jest vinen Kama
zao Van Mittene" vysvětloval
urozený Kéraban "jsme právě
uprostřed Ramazanu '
"Ah toť Ramazan?" opakoval
Bruno "Nuže vše jeat vysvět
leno! — Ale prosím co pak jest
vlastně ten Ramazan?"
"Postní Čas" odpověděl Kéra
ban "Po celou dobu jeho trvání
zakázáno jeat jisti piti a kouřit!
mezi sluncem východem a zápa
dem Ale za půl hodiny po ráně
z děla jež nám oznámí ukončený
den "
"Aha! už tomu rozumím co
chtěli stále tou svou ranou z dě
lal'' zvolal Bruno
"Za to si v noci vesele nahradí
me denní půst!"
"Tedy" ptal se Bruno Niziba
"od rána jste ještě ničeho nepoži
li poněvadž jest Ramazan?"
"Poněvadž jest Ramazan" od
pověděl Nizib
"Ejhle to bych pěkně zhubl!"
zvolal Bruno "Ztratil bych tak
denně alespofi libru "
"Alespofi" opakoval Nizib
"Avšak uvidíte to po slunce zá
padu Van Mittene a budete jako
okouzlen" pravil Kéraban "Bude
to jako magická přeměna jež
učiní z mrtvého města město Živé
Haba páni moderoí Turci dosud
se vám nezdařilo potlačit? staré
obyčeje se všemi vašimi nesmysl
nými novotami Korán dovede se
ohradili proti všem vašim hloupo
steml Nechť vás Mahomed zardousí!"
"Dobře příteli Kérabane" od
tušil Van Mitten "Pozoruji že
zůstal jste dosud věren starobylým
zvykům"
"Jest to více než věrnost Van
Mittene jest to tvrdohlavosti —
Avšak vážený příteli viďte Se
zdržíte se několik dnů v Caři—
hradě?"
"Ano ba ! "
"Nuže tedy dobře náležíte
mně Zmocfluii se vaší osoby
Neopustíte mne více?"
"Budiž! Náležím vámi"
"A ty Nizibe budeš dbáti o
tohoto hocha" dodal urozený Ké
raban označiv Bruna "Hlavně ti
ukládám abys mu vštípil jiný
pojem o našem čarokrásném městě
Cařibradě"
Nizib přisvědčil kývnutím hlavy
a odvlekl Bruna do stále houst
noucího davu lidstva
"Avšak" zvolal náhle Kéraban
"Přicházíte jako na zavolanou
příteli Van Mittenel O šest neděl
později nenalezl byste mne více v
Cařihradě"
"Vás Kérabane?"
"Ano mne Byl bych na cestě
do Oděsy"
"Do Oděsyí"
"Nuže a budete li ještě zde tu
pocestujeme tam společně Ko
nečně proč byste mne neprová
zel?''
"Totiž " mínil Van Mitten
"Budete mne doprovázeli pra
vím vámi"
"Mínil jsem ai trochu odpoči
nout! po namáhavé cestě jež byla
poněkud rychlá "
"Budili OJpoČiflte si Kde!
Pak si odpočinem v Oděse a to
alespofi dobré tři týdnyl"
"Příteli Kérabaue "
"Přeji si to tak Van Mittenel
Snad se mně nebudete již při
svém příchodu protivovati před
pokládám? Víte dobře že umí
ním li si něco hned tak lehce ne
ustoupím!"
"Ano vím to'
"Ostatně" pokračoval Kéra
ban "nemáte mého milého synov
ce Ahmeta musila i i nim se
inámitl" "Skutečně vypravoval jita ml
o avétu synovci
"Mim jej tld jako vlastního
avého syna Van Mittene neboť
osmám dětí To vlit obchodí
obchod! Nenalezl jm nikdy
ani pět minut času abych mohl
se oženítil'f
"Pouhá minuta stačil" odpově
děl Van Mitten "a Často jest
jediná minuta příliš!"
"Nuže setkáte se % Ahmetem v
Oděse" pokračoval Kéraban "Je
to řádný hoch Ale ku příkladu
nenávidí obchodní záležitostí utb
jest tak trochu umělec tak trochu
básník ale roztomilý roztomi
lý! Nepodobá se ani dost málo
svému strýci a poslouchá jej bez
nejmeníí námitky"
"Příteli Kérabane "
"Ano Ano Rozumím
Pojedeme na jeho svatbu do Odě
y
"Jeho svatbu?"
"Ovšem Ahmet ožení se s ve
lice hezkou dívkou mladistvou
Amasií dcerou mého bankéře
Sélíma pravého to Turka jako jál
Uspořádáme mnoho slavností To
bude nádherné! Však uvidíte!"
"Avšak bylo by mně mí'ej-
íí" pravil nesměle Van Mit
ten pokoušeje se ještě vyslovit!
malou námitku
"Jest již ujednáno!" zvolal Ké
raban "Snad mně nechcete od -pórovatí?"
"Chtě! bych" odtušil Van
Mitten
"Ale nemohl byste!"
V tom okamžiku blížil se Scar
paote a maltský kapitán kteří se
dosud v pozadí náměstí procháze
li Urozený Kéraban dčl právě k
svému společníku:
"Ujednáno Za šest týdnů nej
déle odcestujeme obad vado Oděsy
na svatbu"
"A kdy budesesfiatek Bia víti?"
ptal se Van Mitten
"Ihned po našem příchodu"
odpověděl Kéraban
Jarhud naklonil se k uchu Scar
panta a pravil: "Šesttýdnůl Tedy
máme dosti času!"
"Ano ale čím dříve tím lépe"
odpověděl Scarpaote "Nezapo
meň" Jarhude že před šestí týdny
navrátí se urozený Saííar do Tre
bizontu" A oba pokračovali ve své pro
cházce po náměstí slídíce očima i
ušima
Zatím hovořil urozený Kéraban
dále se svým přítelem Van Mítte
nemnáaledovně: "Můj přítel Sélim
jenž má vždy na spěch a můj sy
novec Abmet jenž jest ještě netr
pělivější chtěli uzavřití síiatck
tento hned Mají totiž k tomu
jistou příčinu již vám musím též
sdělili Dcera Sélimova musí se
provdat! než dosáhne svého sedm
náctého roku sice ztratila by ma
ličkost as tak sto tisíc tureckých
liber (as 2250000 korun) jež jí
jedna pošetilá teta pod touto pod
mínkou odkázala Ale Dude jí
teprv za šest neděl sedmnáct roků
Proto jsem je musil umoudřili
řka: nechť se vám to již lidí či ne
svatba nebude se slaviti dříve nti
před koncem přlštiho měníce"
"A váš přítel Sélim se podro
bil?" ptal se Van Mitten
"Ovšem že"
"A mladý Ahmet?"
"Mině snadně" odvětil Héra
baj "ZboŽftuje hezkou Amasii
1 nedivím se mu tedy Má však
dosti času neboť není obchodník
Aj vy to můžete pochopit! příteli
Van Mittene když jste se Ženil a
krásnou paní Vau "
"Ano příteli Kérabane" pravil
Holanďan "Avšak jest lomu již
dlouho Že se na lo sotva pa
matuji" "Avšak ptfieti Van Milteir
je li v Turecku nesluloo tázali se
Turka po Žtnách jeho hartmu
neol zakázáno vůči ciziuci Jak
so vtde pan! Van Miitenové?'
"Oh výborní výbornš!'1
odtulil Van Milieu "Ano vyhoř
ně Slilo trochu churava
To víte Ženské "
"Ale ne já nevlmf ' svolal Ké
raban Ženské! Nikdy 1''