Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (June 14, 1905)
10 CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA 1 w m i i inii r rl nomaij oa vncma soroif KAPITOLA 13 Horečka Anglický salonní váz nyní tc prve koial oejužíiečnějll služby Poraněnému hraběti Levaloví odestlala lama Lea v saloně vozo vém 1 sem ho přinesli z postele v níž hraběte vynesli z bořícího zim ku- Hrabě nerozuměl ze vicho zmatku sní jedinému slovu v teo Čas byla horečka jeho největlí Strašlivé ty hodiny znamenaly u něho nejosudoějšl chvílí nemocí Blouznil Mluvil stále o svém vynálezu o svém elektrickém ku lometu bojoval zápolil vykřiko val velení na tváří pak í ve itrba ných o(ích jeho bylo vídéti Že vidí před tebou nepřítele i Že v duchu řídí velikou bitvu Matka a lékař seděli u lůžka ne mocoého Lékař klidní jako ten kdo ti již zvyknul na pohled na umírající hraběnka Levalová pak plna úzkosti a zouíalosti Stra chovala se o Život tvého tyna a byla plna úzkostí o Zuzanu jež stále posud se neobjevovala Lea Hesbartova zatím prohlíže la park a okraj lesa Hledala Zu zanu a svého siuhu Nenašla však nikoho Vyptávala se všech slu hů co viděli a pozorovali při vy puknutí požáru ale sotva že jí odpověděli JJyliť jeÉtl zaměst náni hatěním Aoi slečny záme ckého správce nemohly jídátí žád ného vysvětlení Byly rovněž po děšeny i na ni děsně působil požár V parku potkala Lea lesního Uyl všecek rozedřen a schvácen "To je hrozné! "Co se vám přiho dilo?" ťzala se Lea rozdíleni ''Přistihl jsem v lese jednoho lotra který se pustil se mnou v zápas Chtěl zapáliti zámek na pravém křídle vzadu Neměl jsem s sebou Žádné zbrani Jeho vlastní nůž jaem mu vyrval a po zápase skoro půlhodinoém jsem ho pře mohl Chtěl mně rozříznouti hrdlo sle pořezal mne jen v obli čeji Vypustil svou černou dufii' Lea se zhrozila čeho jsou Ma ďaři zde schopni V těchto konči nách jest ještě tento národ nejmé ni pokažen — hle co všecko vykonali za málo hodinl "Nevím co počíti Nikde ne mohu nalézti komtessu Zuzanu Levalovou A Uerté také zmizel obávám se aby se jim nic zlého nepřihodilo" "Sluhu vašeho jem viděl milo stivá slečno'' "Kde?'' tázala se Lea rychle "liěžel k lesu honil jezdce který držet v sedle na rukou dív ku Právě si vzpomínám Že po stava oné dívky se podobala vel ce postavě komicssy Zuzany Jakž bycn si byl v tom zmatku porny slil že je to komltsa Zuzana' Vždyť mů) život vit- jtruofii na nitce - na ntyšéiky nezbývalo mni ani čau! Myla to jmii kom tnssa o -jen jťzdtrc ji unesl Proio asi lícrté i teí dechu za jezdcem se hnali" 'To i hrozné! Str-Slivé!" bé dovála Lea " 1o4Ij toho )em jii přesvédieua o tom ž všecko jest čioem Iraucouaského knížete Du puye i'aao nadlesot d musíme něco učíuiti neboť kdyby se noě ný hrabě Lml doivěděi že tnu sestru unesli snad by to ani ne přelil" "Hothodui musíme hned ráno vlečný sily napnouti abychom vimiika vypátrali " Nadlcsnl odcbril sa do mysliv ny aby si smyl krev obličeje a přistrojil sr Lea pak smutni vracela na uiJfsil Obé křídla ilmccki jclii hoře la Trámy střechy byly v plném plameny a oiařoraly daleko okolí (Stříkačky chrlily vodu plnými proudy jenom že k uhašení požáru bylo třeba větších stříkaček než jakých na vsí měli Lea se rozmýšlela má-li něco říci hraběnce Levalové jež bezto ho byla žalem zlomena 'Má jí říci pravdu? Hány osudu jtž braběo ku Levalovou stíhaly byly tak hrozné! Lea vstoupila do salon nlho vozu Hraběnka Levalová klečela u lůžka nemocného a ma jíc hlavu na jeho rukou položenou modlila se Lékař se založenýma rukama pozoroval tvář nemocného Oba Čekali smrt konec hrozný konec Hrabě Leval Šeptal tiše a bezvládně Lea blížila se po Spi čkách k lůžku a stauula za hra běnkou Levalovou Mlčela a po slouchala Ruce při tom sepjala Nemocný šeptal tiše její jméno "Nehněvej se matko že srdce s Leou rozdělím" pravil těžce ne mocný v horečce "Viděla! dob ře že jsem nikdy žádné ženy ne miloval Ty a Zuzana byly jste mni vším Ale poznal jsem Leu drahou hodnou dobrou milou Zítra budeme míti svatbu přijďte také buďte svědky mého štěstí neboť Lea je hodná velmi velmi laskaví " Z očí stojící Ley vytryskly slzy Tváře její zbledly chvěla se po celém těle Horečná slova hraběte Levala dojala ji hluboce Zmínka o svatbě byla jí jako bodnutí dý kou do srdce Svatba v tu chvíli znamenala smrť Lékaři bylo vi děti na obličeji že se již vzdal vší nadije Pomalu a tichounce padla také na kolena u lůžka a s prudce bušícím srdcem naslouchala kaž dému slůvku jež mladému hraběti plynulo se rtůl "Nepřítel jest nadobro zničen Císařský prapor vysoko vlaje A za to patří můj dík tobě moje zbožDovaná Leo Družičky sy pou nám na cestu kvítí Var hany bučí sbor andělský pěje děla duní Zvony hlučí Zpěv jásl hosanna U oltáře stoji kněz v bílém roaše Pohleď toť Ježíš sám sám nás přišel spo jit Pojď Leo pojď se mnou Jak krásné a nádherné jest zde všecko)" Oči mladého hra bite se zavřely bezvládně hlava smekla se mu unaveni na polštáři stranou Ve voze železoičním bylo hro bové ticho Lea a hraběnka Le valová tiše plakaly- V tomto oka mžiku dala by Lea všecko své jmění za to aby zachránila drahý život tohoto jinocha který ji na prsbu smrti tak vtle a vroucně miloval ''V této hodině se rozhodne vzácné dámy zůstane li pan hrabě Leval životu zachován" pravil lékař fclavnotetně "Nemocný teď une Herečka jeho se amenŠI Probudí ti se bude zachráněn Kdyby však více oči neoťvkl tu mul se oddali do vůle bolí mé dámy 1'roIui abyste pro nemoc ného zachovaly velké ticho V tom okamžiku rozletěly se 1 nemalí m hlukem dvéře vosu a zá mecký správcw všecek bea sebe a nesmírně roičilen vrátit do salonu a skoro bea dechu svolali "Kom tessa Zuzana byla unesena prostu tým postrachem hor čerčeleml Zde jest u tom správa od Uertéa " Obě dámy poděšeni vyskočily Lea přiskočila k správci a zacpá vala mu rukou lUta aby mlčel Hraběnka Levalová v tu chvíli hroinl vyhltlcls Uchopila tře souelma se rukama sněhobílou ruku Letnu a louíéle se ptala kde jtit ejt dcera? Ale dovedla vyšlo viti jen několik slov Náhle sáhla si k srdci a bea vědomi klesla u nohou lámetkf ho spiávce Jenom nemocný sebou oepo hnul Ztrnule se zamhouřenýma očima a 1 rozpálenýma tvářema Jtžsl na peduškácli 1 V oné síni kde Zuzana ležela na díváni stály na krbu hodiny s hudebním itroicm čtrčel spustil hrací stroj a po sadil se oa dva hedvábné polštáře jež u divanu na zem si položil Hodiny hrály dojemnou slsdkou píseA milostnou Líbezné zvuky ty naplnily celou slfi a přivedly Zuzanu k vědomí Hozhlédla se překvapeni Vše co viděla bylo nádherné a přepychové A doem ná sladká pístfi stále zněli Zu tana se zachvěla Černé drobné oči ČerČelovy byly na ni upřeny "Kdo jste! Kde jsem?" tázala se Zuzana a náhle seskočila s di vanu Moula si oči hladila si čelo jakoby se chtěla pftsvíd Čiti bdí-li Či zdili jen sní Cerčcl něžně ji uchopil za obi ruce a posadil ji na divan "Po saďte se sličná komtesso jste na dobrém místě ' "Jak jsem se sem dostala?'' "Na to se teď netažte komtes so Podívejte se na mne a bojíte li se mne povězte Že si nepřejete abych s vámi zde dlel simoten" "Prosím vás zsstavte ten hrací stroj písefl tato rozdírá mně srdce" "Prosím" pravil Čerčel zvedl se a zastavil stroj Zuzana si zatím horského lupi če prohlédla Neviděla kde c nevěděla a kým mluví viděla jen tolik že přítomoý muž jest oprav du hezký a vznešený "Přece jen bych ráda věděla proč jsem zde?' tázala se Zuzana Můj bratr zápasí se smrti a nade hlavou nám střechu zapálili!" "jste zde proto spanilá kom tesso" odpověděl Čerčel "abych k vám učinil důvěrnou otázku Jsem bohatý a mocný mohu ae směle vyjádřili co mni řeknete tůstsne vični tajemstvím "Co bych vám mohla říci? Ani vás neznám" "Velmi mnoho" "Na příklad?" "Znáte knížete Dupuye?" Zuzanino líce se při tomto jmé ně pokrylo lehkým nachem "Znám" odpověděla a Živi se zájmem poslouchala "Milujete ho?'' "Měla jsem ho ráda" "A teď?" "Nenávidím ho A aoi tento výraz nestačí abych vyslovila své city jež mne ovládají " "Ah!" "Nemusíte se tomudiviti Jste-li bohatý a mocný jste dojista i vzdělaný a patrni jste již slyšel přísloví: Z lásky k nenávisti jest ediný krok "Dupuy vás urazil?" "Ne nikdy " 'A přece ho nenávidíte?" "Zastřelit mého otce To snad stač!?'' ''Což ale kdyby kníže Dupuy Želel svého činu kdyby zdrcen se vám předšli vil komtesso a celým svým srdcem vám dokázal Že chová jen jedinou myšlénku sby vás mohl zváli svou choti kdyby vrhl se vám k nohám a prosil abyste byla jeho a kdyby vám k nohám slož í nejen svou oeodví slost ale i své jmění — - co byste mu odpověděli komtesso?" "Nechci ani srdce ani ruku aoi jmění kullete Dupuye" "To byste mu odpověděla?' "Ano" "A řekla byste to Dupuyovi do oči?" "Jest snad na bldku?" "Ano jest vám velmi Mlíko" "Nemám příčiny proč bych se se svými city kollcti Dupuyovi nebo inmu Ujita "Vjboroil lludu vál ládili komtesso abyste mluvili itrjnl upřímní I v plftoninoill Dufuyo- vl A teď mol dovolte opět Jmou otiiku" "Zdá se Že mni vyslýcháte?' "Jik chcete Je velmi příjtmno dámy tik sličné jsko jste vy komtesso vyslechnout! "Čeho si přejete?" "Kdybych místo kníže Dupuye já strnul před vámi a tázal se vás zdili byMe mne dovedla milovali? Co byste mni odpověděli?' "Neznám vás Vidím vás teď poprvé a ani ten koho Iiůh obds říl srdcem vznětlivým nemůže ns podobnou otázku hoed odpovědi ti A mé srdce jest k smrtí utý ráno umučeno o lásce nedovedu ani mluvili " "V lásce zpravidla rozhoduje md oiudem lidským vliv prvního setkání Povím vám kdo jsem Přiznám se vám i k tomu Zuzi- 00 že vál vroucni miluji Že jste mé srdce přivedla v prudký po hyb ačkoli jsem jíž lásky užil do statek Tento skvělý palác který před vámi se prostírá tyto síně nábytek lustry hromady zlata a stříbra vše vše jest v útrobách obrovské hory Jsme na místi krytém a nezasvěcencům naprosto nepřístupném Svým bohatstvím svou mocí s odvahou panuji zde nad celým údolím Jinsk zní mé jméno Arpád Cerčel jsem Maďar tělem i krví a daleko Široko obá vaný horský lupiči" Zuzana vykřikla Zděšeni skr čila se na protějším konci divanu a bojácně pohlížela na lupiče "Dojíte semne?" "Dojím" "Proč?" "Je6tě se ptátel Vím Že jsem ve vaší moci!" "Zapřísahám se vám Že ani vlas se vám zde bez vaší vůle ne- zkřiví Dez vaší vůle nechci byste se stala mou Ženou" "Prosím vás o něco čerčele" "Přání vsše bude splněno" "Dovolte abych se vzpamato vala ze ivého překvapení Po skytněte mně Času abych nabyla vám důvěry Podejte zprávu mému bratrovi a mé mstceže mni nehrozí Žádné nebezpečí" "Já viřím v Uoha komtesso o íiohu jest mni matka nejdražšl bytostí na světě Při památce na tuto svou matku vám přísahám že u mne nehrozí vaší cti ani cnosti pražádné nebezpečí" "Chci vám důvěřovali Podejte zprávu rtému bratrovi a mé drahé matce!" čerčel políbil Zuzaně ruku "Nyní mám z% to'' řekl vážni a slavnostně "že jsem v této chvíli mšel své Štěstí" Zuzana počala nabýviti klidu čerčel neučinil ničeho Čím by důvěru její zaplašil A Zuzana přece se domnívala e jen sní Čerčel se náhls zvedl 'Pojďte se mnou komtesso představím vás svým ženám Také lam bude kníže Dupuy liuďte k němu vlídná však se vám příleži tost naskytne abyste mu mohla svou zášť dáti na jevo" Zuzana dala se vésti Aleteprve ( bylo jakoby se octla ve snul Nádherné síně jimiž ji Cerčel vedl byly jakoby z pohádky Uyl v nich skutečně přepych knížecí Všecky síni byly osvětleny Ve velkém sále čekal ho Dupuy ve společnosti Žen čerčelových V nitru Dupuyovi vířila bouře- Ne směl ji všik dáti na jevo Cerčel se Zuzanou vstoupil do dvorany Knlle Dupuy hluboce se uklonil "Přivádím do vašeho kruhu rné dámy komtessu Zunou Levito vou" pravil Čerčel vlídni "Při měte ji a vlídným přátelstvím a 1 opravdovou láskou Komtessa an iline v mém palici lak dlouho pokud li pio oi nepřijde anoube nic a neuvede jí k oltáři " Dupuy rděl se radosti "Zuta- not" svolal prudce "Vytrpěl jícní uo vát pekelná muka sa ten čís kdy Jsem vás neviděl Prosím vás neodpusujla mns od ssb po tomto shledáni" Zuisua nutila at k úsměvu Usmívala i ale neodpoviděla Uerté pronásledoval čerČeli po kud neschůdoá cesta a temnot noční omu dovolovaly Uyl una ven oa smrt Jízda na oeosedla néni kooi tížném nebyli příjem nou S Čela mu kanuly velké krůpěje potu Dorazil do Viléiáry zde 10 dověděl že únoscem byl Čerčel Přes to však oepovsŽoval komtessu za ztracenou Poslal rychle zprávu po dobrém poslu do zámku goerRéflského a lám bledli lešti vyslídili jak by bylo nejlépe možno do skalní tvrze vnikoouti Naztjtřl ráno vyšel si Čerčel se dvěma ivými velkými piy do vsi Sel potěšit vdovu po itsrostovi který v zápise podlehl Ziplitil jí slušnou sumu peněz za Život min Želfiv Když pak se vracel stopo val ho Ucrté přestrojený za chu dého uhlíře jichž v lesích okolních bylo velmi mnoho A našel způ sob jak do nedostižného psláce jeho se doststi Když opit nade šla noc přibyla sem setnina voj ska povolaná zámeckým správ ccm Po neschůdoých stezkách úskslích podařilo ie několika mužům dospět! k balkónovému oknu ve skále které vedlo do hlavní síni tvrze ČerČelovy Ve tvrzí vše spalo Jenom Zuzana bděla a snila o svých milých z jichž kruhu byla unesena Náhle zaslechla v Ševelu větru slabé za- řinčení zbraní Tiše přistoupila k oknu a spatřila dole své osvobodí tele Hadostí div nezajásala hlasi tí A pak pomocí provazového žebříku jejž jí zdola hodili za chránila se ze zajetí Sotva byla dopravena na místo bezpečné po starali se vojín! aby nebezpečné tvrze a všech jejích obyvatelů se zmocnili Lea Hesbartova jela ve svém pohodlní zařízeném voze Železnič ním do Pešti a odtud ihned do Nizzy Mtxická milionářka hle dala pro hraběte Levala mírné jarní podnebí V Budapešti byl podzim ale dole na Riviéře zářilo slunce mírni karafiáty tam podru hé kvetly cesty na pobřeží byly vroubeny kvetoucími růžemi— zde po podzimu nebylo ani stopy Za několik dní přijela za nimi i Zuzana Z čerčelova doupěte se Šťastni zachránila a nadlesní když se po vystálých útrapách v jeho rodini poněkud zotavila vy pravil ji za nimi do Nizzy Uyli tu tedy všichni Čtyři pohromadě: Lea Hesbartova hrabě Armand Leval vdova Levalová a Zuzana Hrábl pomalu se uzdravoval Ale již vstal a lůžka a se svolením léka řovým prošel několik kroků po břehu mořském Lea Hesbartova věnovala vlečku svou pozornost Armandovi Povolala vynikajíc! lékaře a slíbili jim nesmírnou od měnu jen lby hříběte co nejdříve vyléčili Hidost jej! byla nesmír ná když jí Armand řekl že je mu dobře a že douíá v uzdravení Ovdovělá hraběnka rovuěž se ra dovála nsd synem □ Jenom Zutina byla smutná Rozčilení a útkosti je! v skalním úkryll Čerčelovl byla nucena vy stáli nesmírní ji rozčilily Stala se sklíčenou smutnou zamlklou Sotva promluvila několik slov deonl Společnosti se vyhýbala Vyhýbala ic matce nerada se idržoyala u bratra Jednoho jitra kdyl ji Lei hleděla oišla pokoj její práidoý Všichni adliili velice A a večsra byla vytažena jejl mrtvola 1 mole Savčími obdilela Lea Icltgrim r Mexika od svého otce One ie]l byt tvo len sa presidente republiky a vo lil i domů Loučeni vlak neb) la lidné Zunnu pochovali na mol skám břehu v háji vičol kvetou cích tůll a msgnotií tta a Ar mand se siiaoubili "Musíme li pospíšili" pravili Lta "Osní mi m olei oile iisnoubval a olá dám ho tcl(tiťicky O Iptlvu mime li ihned se vrátili