10
CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA
Komis oi Vílími Borod
PS
"Tu j ml ruka' pravil car
víecfi Kusů vesele "bělovlasá div
ki ty lí mohla jclti myslíti fa 10
Lojíra její vidyJ"
líyppia poíala prorokovat!
"Caříce pláče Car sedí v
šťastném kruhu rodinném — ala
oci carcvnou "
"Lžeš! Pryč odtud f mých
otíl' pravil mocný pán pobouřctl
a vytrhl prudce ruku ivou z ruky
prorokyni
"To je zvláštní'' pravila ilyp
pía obvyklým avým klidem
"Prorokují-U zprávy smutné ode
Ilou moc pryč prorokuji-lí vlak
látku a blaženost nazývají mne
lhářkou A já přece vidím pouze
pravdu nejmocnf jší pánové Až
ae splní vzpomene a! car všech
Husů na to že mni za íii urážkou
odplatil"
Car a čelem svraltílým a vleček
pohnfváa pohlížel na dívku( jež
odcházela volnými vážnými kroky
zc íálu
KAPITOLA a
flaníná srdce
V celte ai 1 U v pařížské vfz-
oici byli dva vezni uvězněni
Jedním z nich byl kníže Dupuy
který odpykávat li zde trest za
zavraždění starého hrabito Leva
la Druhým pak byl hrábí Ivan
Ostrov odsouzený rovníž pro
vraždu — avlak úplné nevinno
Dupuy inálel klidní a trpflivi
osud svůj ae rta jeho nikdy ani
nejmenlf stížnost nevyšla ehtíl
mužní snést! trest který mu byl
zákony a soudem vymíitu
Soudruh jeho ruský hrábí Ivan
Ostrov byl za to povahy tím
prudší nctrpílivíjší a horlivljlí
což ostatní nebylo ani tak divné
protože trpíl nevinní
Dii obíma rukama do pomalo
váného stolu v cele a vypravoval
skoro každodenní že ital ae obití
vfiemocoého cara ruského
HuŠtí hodnostáři poslali ho do
Paříže a zde ho obratní zapletli
do obžaloby z vraždy
"A tím jsem se provinil?" kři
čet pobouření "Ničím jiným
nežli že jsem miloval knlžnu Olgu
Dolgorukou dívku jež roznítila
také srdce mocného cara Dívka
byla mojí! Hodina její mní ji alí
bila dívče mne milovalo—ale car
ji také spatřil poslal ji do pensi
onátu mna vypovídíli z Huška
Knížna Dolgoruka vychovává se
zde v Paříži Co myslíte kolikráte
již v tomto roce byl ruský car po
tají v Paříži?"
"O ruského cara se nestarám"
odpovidél Dupuy "Ale chcete-li
dokázat! svou nevinnost chcete-li
obnovit! ivflj proces mohl bych
vám být! pomoc o j jediné zname
ní z okna mého postaČÍabyste do
stal z věnčí pomoci"
"A to mní pravíte teprvo teď
když spolu zde Žijeme již lest mi
efeů?" (3"VŽdyf vy také mluvíte itprve
teď poprvé se mnou tsk důvčrnl"
"Znáte Kuiko?"
"Neznám"
"Pak arci také nevíte ie v
Kolku není známo slovo 'svobo
da"!" "O tom vím"
"Mou jedinou touhou v tomto
livotí jest afcytb vysvobodil svou
vlasť od absolutismu aby I nál
národ mil svou ústavu — byť I
vyteklo k uskuleínluf této my
llénky se ba vlce krve Mátell
Itdy 1 tohoto víienl tikové spoje
n( se svitím aevnijllm la byste
mne mohl odtud vysvobaditiviáiíl
byste mé vlast! utiskovanou svo
bodu a pak bíd caru který no
hou utltcuj hrdlo mlho národa u
kttrý mní vyrval i prsou f jkiál
nřjN kvitl'
V tom okamžiku byla roztffíli
na tabulka v okénku a sklo f ra
chotem sypalo ae na podlahu zá
rovci! spadl vítlí kamínek do pro
střed celly '
"Jako bych je byl zavolali" pra
vil Dupuy a zvedl kamínek
Kamínek byl zabalen v tenký
hedvábný papír Na papíře byly
napsány pcvoýrri tahy tyto fádkyi
"JJard byl ve Vídni zatčen Míj
rozum nasyť se koneční žalářní
ho vzduchu a pojď mezi náa pro
tože nemárno vůdce Stojíme na
prahu velikých událostí vyhození
snímovny do povítfí jest icn
otázkou níkolika dní Huiký car
dlí potají v Paříži Můžeme pro
vésti avčtové události liarda mů
žel jedíaí ty vysvobodili ChccŠ-li
přijití bude dnes večer před tvým
vízením aláti žalářník č 117 Jest
to nál atoupenec — promluv a
ním on ví již vie potřebné '
lOupuy roztrhal hebký papír na
malé kousky a vyhodil je rozbitým
oknem do vítru
"Moji stoupenci slibují mní
avobodu protože potřebují vůdce
Chcete-li tedy dokázat! ivou ne
vinnost udejte mní své důvody
já vali nevinu objevím'
"Půjdete odtud?"
"Dnes večer uprchnu"
"Což jest to možné?"
"Mní ano"
"A mne byste nevzsl a sebou?"
"Vždyť jste pravil Že jste ne
vinen-"
"Ano Jsem!"
"Proč byste tedy chtít prchati
abyste pak byl stálo pronásledo
ván? Opakuji vám že vali nevin
nost přivedu na jevo"
"Nemám vlak důkazů a vlečko
avídčí proti mní žalobou nelze
nevinnost moji dokázatil"
"Co tedy zamýlllte?"
"Uprchnu vámi 1 pokud ie
okolnosti nezmíní budu žít! pad
nepravým jménem Prosím vás
snažní znáte-li tajnou cestu od
tud jíž by se mohl Človík dostati
na svobodu vezmíta mne 1 sebou
— budu po celý avůj život valím
vděčným přítelem I '
"Slylel jste jíž někdy o společ
nosti pařížských bídníků?"
"Slylel v Hušku se vypravují o
jich moci báječné včel"
"Já jsem byl hlavou této spo-
lečnosti"
"Pozdravuji vás"
"Jenom nespéchejte tolik se
svým pozdravem I Domníváte se
že pařížští bídníci mají stejný cíl
jako oni Husové kteří jsou vypo-
vezeni do hřbitovů sibiřských?
Kult! bídníci chtčjf opalřiti vlasti
své svobodu palížltí vlak — ne-
chtějí ani chléb jenom lihoviny a
nečinnost Hus nadchne so pro
ideály a umírá v olovíoýcli bá
ních Paflžan Činí piklo kapitálu 1
hyne v žaláři při těžké práci To
jest rozdíl mezi bídníky obou ná
rodností Dovedtle-li hýli dare
bákem a dovedete li překřičet!
manu lidstva můžete ji pak alepí
vésti proti trůnům i oltářům
Chcete?"
"Chci být! vlitu hudíHl se
moci svými hříchy pomstít! tyran
ství Ale teď kdy tyran uchopil
mne it srdce dovedl bych stát! se
( nejpodleji! postavou bídníků jen
abych mu mohl opít uloupeiiý
kvit odclíitl Kolína Dolgoruka
jest na vychování v Pařili pomoci
bídníků mohl bych ji opři snadno
dostali '
Dupuy podal svinut spoluvltni
tuku
Okovy obou vliAů smthotily
"Jtlil dnsa budete moci Voli
nu spatřili alt jsdno 1) vymiftujh
ikmllt opustíme vlivní musili
mne v# vletu ilplut poslouchat! '
"Ihidu via včinfiu sluhou '
řekl ruský hrábí a prudce olřá
podanou mu ruku
Večer o lesté hodiné byly alrá
že vystřídány
Zámína stráží stala se po tichu
a bez hluku a vízni dovídčli se o
ní teprve podle toho když akuli
nou ve dveřích nakoukla do celly
líná tvář
Kníže Dupuy zaťukal třikrále
po tichu na dvéře
Na zaťukání toto vstoupil do
celly strážník č 117
"Co nového?" tázal se kníže
Dupuy
Strážník ukázal na hrabíte
odpovídíl Že nic
Dupuy mu porozuměl
"lírabí jest zasvícen do naleho
tajemství před ním můžete smfle
mluvit) On uprchne také i námi
jste li ovlcm k tomu dost obrat
ným že nám obíma dopomůžete
k útíku"
"Jí rabí se stal stoupencem na
tím ?"
"Ano" '
"Lituj! velice Že jsem to nevi
dí! před vystřídáním na stráž
Mám ns sobí pod tímto iatstvem
jenom jedny laty strážnické a tak
nemohu vám obíma pomoci'
"Mál u sebe klíč od pout?"
"Mám"
"Dej mní tedy zatím své vrchní
laty a sejmi mní pouta já posta
vím se tu stráž přede dvéře a ty
odbíhni do svého bytu pro jiné
aty"
"Kdyby vlak náhodou přišel
žalářní dozorce do chodby a po
znal vás kníže?"
"Můj útík by nebyl při tom
ohrožen' protože bych ho-mohl
skolili bodákem na pulce upevní
ným a psk bych uprchl"
"To by bylo možné"
"Hychle tedy — odlož putku a
svlékni se sundej nám okovy a
pospí! a! prn jiné laty'
"Vydávám svůj život v nebez
pečí" pravil strážník položiv
putku na lůžko a rychle sejmul
pouta obíma vízflům
Pak svlékl si vrchní laty pod
nimiž míl na sobí joltí jinou
úplnou uniformu
Dupuy se rychle oblékl do od
oŽených latů strážnických stráž
ník odkvspil do svítnico v příjem
ku aby přinesl také pro hrabíte
potřebný oblek 1
Kníže tatím přehodil půlku na
rameno 1 postavil so před vízenl
do chodby Procházel so lhostejní
sem a tam
Pojednou zaslechl zvukkročejů
lillžil so dozorce žalářní
Dupuy se obrátil 1 zmírnil své
kroky aby byl k dozore! obrácen
zády pokud ho nepředejde
Dozorce položil mu ruku na ra
meno
"Ty atotedmnáctkol Chceš si
vydělali pěníte?'' tázat se ho do
zorce leptem
"Chci" odvítil Dupuy rovníž
cpiem a sklopiv hlavu k zemi
stavil se jakoby nfco hltual na
zemi
"Huský hrábí budiž do rána
mrtev — ide mál zatím sto franků
zálohou"
Dozorce vtiskl Dupuyovl ban
kovku do hrsti
"Hude mrtev I" řekl kníže a
irdí se viiýčiv pohlédl dozorci
evní do oet
"Co to? Kdo to? To jste vy?
Knlle?' tarasil se překvapený do-
sorcn víiflů
"Ani slůvka sice vás piobod-
aul" lasyčtl Dupuy "Krabí Ivan
Ostrov nechť mne ta půlhodiny
olileluje lice hudci jdi! dnes v
noci na svítilnu povílcu Vtpto
voď mne řadami hlldk a dlUj
skbys ničeho nevidll aui uctlylrl
co se dlje v mé relle ja li ti život
milýl Pojď půjdemar
"lotře! latyčtt doioice ialll-
nf a přitlumeným hulvem tnvřev
tuce v pliť seUI 1 kuíKleui Du-
iniytm do pttituiku a řadou vojí
nů da ptdjvidu
Kdy I it t llídi ku ittili dlvsl
l knlle dttitd pil da OČI
Pohled tento pravili Pozor ne
prozraď mne je-li ti Život milý!
Dozorce skřípil zuby a— mlčel
V nejblížlí chvíli vystoupil koi
Že Dupuy vfzefi jako ozbrojený
strážník z dubových vrat včzoico
KAPITOLA 3
Látka mocnýcb
Kníže Dupuy odebral ae do ho
spody zvané "u jednooké eovy"
kde v tu dobu bývali Jeho přátelé
a stoupenci pohromadě
Lid bez vQdce ve skupinách po
píjel a rozmlouval o denních udá
lostech
V politickém Žívotí pařížském
působil Gambetta neobyčejný roz
ruch
Tento státník potlačil do ústraň
ní dílo a agitaci přívrženců krá
lovství O kom vyllo na jevo že
jest spříznín o bývalou panovni
ckou rodinou francouzskou toho
buď vypovídíl z Prsncic anebo ho
dal odvést! k vojsku
V krčmí posuzovali vystupování
Gambettovo
"To jest vlastenec!"
"Přetvařovačl" zvolal jiný
"Nál nepříteli" okřikl je oba
třetí
"Nál nepřítel?" tázalo ae níko
lik současní "Vždyť Švadlena
jest jeho milenkou může tedy
znáti bídu dělnického lidu!"
"Zná ji a přece proti nám se
staví V řečích svých prohlašuje
aby jenom dílnfei francouzské ná
rodnosti byli do práce přijímáni
To jeit nespravedlivé! To jest ha
nebné! Pryč 5 Gambcttoul"
V tom okamžiku vstoupil do
místnosti kníže Dupuy
Zalářnické šaty a puška a bodá
kem vzbudily všeobecnou pozor
nost a lůza v místnosti ao tísnící
počala se potají pošťuchovali a
očima si dávala znamení že 'prší'
což znamenalo že jest mezi nimi
nebezpečný cizinec a žo všechen
důvírný hovor má umlknout!
Dupuya nikdo nepoznal
Sejmu! pušku a ramene V udeřiv
pažbou fiilní do podlahy zvolal
zvučným hlasemr
"Kdo si tu ttoufá uráŽett Gam-
bettu?"
"Ven s níml Pryč s ním!" křiče-
a vlečka hrdla "Chyťte toho
královského psa"
Dupuy zmířil lůzu pohledem ta
kovým jakeby ji litoval
"Jest vidíti že nemálo vůdce"
zvolal zvučným hlasem "Bez
ilavy jednáte bez rozumu mluvíte
Teď vlak jsem tady já: Červený
tygr! Přicházím práví z včzení
sami jste si přáli abych uprchl"
Vznikl to ruch a křik v hospo
díl Dvacet lidf obklopilo Dupu
ye objímali ho tiskli mu ruku
eho jménem naplňovala ae celá
mííitnost-
Vlečky poháry znova so naplní-
y přítomní pozvedli je nad hlavy
připíjeli navrátivšímu ae vůdci
"Neradujte ns napřed" pravit
Dupuy "Vyšel jsem ovšem z
víření aie nejsem posud váš Žá
dám na vás velikou službu —
splníte-U ji půjdu 8 vámi k vytíc-
MVItU VI
"Nál Život a nafie krev náleží
tobí králi pařížských Žebrákůl
Slyšme co praví poruČÍŠ-li zbo-
luito i brány pekelné!'
"Nežádám tolik Ve Vídni Žije
opultíná osiřelá komtessa mi
ni Lf valovi V srdci jejím pro-
mínila se láska ke mní v oeuá
viť Nakloňte mní ji tase při
veďte ji do mého paláce bdíte
nad nt aby mne nemohla opustili
a já budu zase vál'1
"Půjdeme! Přivctcme ji b —
hude-U třeba uneseme jil Sláva
červenému tygru sláva knížeti
Dupuyovl vůdci bldolkůl"
Dupuy pokračovali
"Nešli pak iauí vti místo imii
vám! nibUlm vám sa sub vfuí
tiihu vůdce Poltil) jsi tu ho v
iiUH Jtkt ta hubl Ostrov jeho
(Iteiu jeiti vyhodili rutkého csra
da pavillt car j M v PařUi mohli
byste tplihati svžlavl čiu pakli
so s Ostrovem spojíte Dejte o
sobí znamení Života — nechť
francouzská lůza dobude svobodu
Huskul A teď ať dá otec Sova
mým vířným Ismpaflské pijme
na Šťastnou shlcdanoul"
Okno ve dveřích hostince S ra
chotem se rozletělo
Nikdo na ní zvenčí upadl
Otec Sova hostinský kvapil
dvéře otevřít a k nemilému pře
kvapení spatřil že přichází opítní
žalářní strážník S
Vrávorsl na amrt bledý dovnitř
"AŽ sem jsem byl pronásledován
- jítm váš rtoupenec - mé jméno
jel Ostrov — dejte mní dojšek
vina - síly mne již opouštějí!"
"Oh toť opít stoscdmnáctkal"
volali nčktcří když hrabíte spa
třili
"Toť váš budoucí vůdce!" pra
vil Dupuy ukázav na hrabíte
který vysílen klesl na stolici
Ostrov silní si přihnul z láhve
mu podané
Lůza pozorní ai prohlížela od
počívijfcího ai Človíka
"Máme již knížete teď (eŠtí
dostaneme hrabíte Mohou tito
byli pravými vůdci bídníků?' tá
zal se druh druha —"Dupuy roz
dává své jmíoí chudým ale tento
hrábí asi bude sám na Žebrot!!"
Ostrov cítil že od ního níco
očekávají že musí promluvili aby
důvíry lůzy aobí získal
Postavil se na stolici sundal s
hlavy čapku Číslem 117 opatře
nou rozhlédl se po shromáždící
jal oc mluviti
"Císař Napoleon Veliký atál s
hlavou odhalenou pfed lidem
když přísaha! vírnost národu Tak
snímám i já soudruzi před vámi
tuto státní Čapku skládaje do
rukou vašich přísahu Že budu cí
lům pařížských bídáků so srdcem
i duší ba i a obětováním svého
života vířní sloužit! Velikého
Napoleona i a jeho aárodem zniči
la marná ctižádost v mé vlasti na
á t S I __ -É____
pianinacn rusKycn anenem poury-
tých spí víčný sen 42 tisíc hrdin
ných írsocouzských vojáků kteří
su stali obítf Napoleonovy ctižá
dosti 'A teď z této půdy lidskou
krví nasáklé vyrůstá atrom svobo
dy na ruských sněhových pláních
vane dech nové doby snad zve
dají ae tam duchové vašich kraja
nů— aneb snad vznikl tento vánek
z bolestných vzdechů ruského ná
rum —um jisiu jcai o ruiny nu
chce svobodu že touží po-tom
aby roztříštil otrocké okovy aby
mohl býti důstojným spoluobča
nem jako svobodní občané fran
couzské republiky- Před devade-
ráti léty poprvé zaznčio z úst
francouzského lidu trojí heslo:'
Svoboda rovnost bratrství I" A
heslo toto zaslechl celý avít a
nežli ozvína Evropy vrátila so ke
zdím pařížským válela se již hla
va hrdého Ludvika XVI u nohou
katových I Nechť vyhubení ne-
řátel bídníků rovníž vyjde z l'a
řliel Podejte roní svou pomoc
nou ruku k proveden! mých úmy
slů! vyhubit! vše co smiřuje proti
všeobecnému blahu i blahobytu
vysvobodit! všecky národy a říše a
zničiti v prvni řadí tyrana který
ruské národy drží ve jhu Pomoz-
te mni k tomu a já Vám budu al
do svého poklcdoího dechu sloužili!"
Na této řeči bylo zřejmo Že
hrstí Ivau Ostrov nemluvlval v
krčmách a ku shromáZdinim opil
ců ale k hrdinům tuským Ostrov x
všik vpravil se do svého postave
nl a byt by se spojil i ďábly jen
aby dobyt na mocuérn tátovi ra
nk ím svou milou — kniínu Dol
gorukou jel poidil se stala tak
sv(touámou
Sliiomáldéul v kičmi poslou
chalo Ut ruského hrabíte 1 ote
vřenými lUty netoiumélo jl jemu
byU řeč tt plflil vysokou ale
potule se hrsbí odvolával na
kila ďábla a na puttolnt provo
bii mu k tyl byUamluviÍ hluční
slívu a }řiaW ho meii sb
' Cit )! v Patiiil lov nala
A" V jtf&exim' Sas"--:'- ff
