Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (April 12, 1905)
10 CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA Foraán ol Viléma Boroie "Tedy pícce jest v tomto veli kém městě" Šeptala hlasem po hnutým "kde soused netoá iousc da kde tisíce a tisíce lidí mohou umříti hladem aniž by te jejich spolubliloí o ně starali srdce tak naivní jež chce pomoci jež chce neznámému úvěr poskytnouti?" Oh ve Vídni jest mnoho dobro srdečných lidí nemyslete si sleč no že zde jsou všichni necitelní A pak — abych se přiznala upřím ně — přivedl mne k vám také můj zájem " ' "Váš zájem? Což já vás mohu zajímatiř" tázala se Markéta "Budete se smáti když vám to řeknu" "Jsem opravdu zvědava jaké zájmy by vás mohly vésti právě ke mně?" "Můj muž jest průvodčím při dráze ačkoli je z lepší rodiny Máme hecha Josefa chodí teď do šesté tfídy na gymnasiu Rádi by chom aby vystudoval a stal se pánem'' "A toto vychování souvisí Be mnou?" "Nikoli Myslíme si jen že Bůh bude také dobrým k nám prokážeme-li jiným dobrodiní a že nám pomůže abychom mohli syna vychovati" "Jaké to čisténezkažené srdce!'' pomyslila si Markéta Bard pak za stěnou španělskou žasl nad touto řečí až zapomněl ústa zavříti "To je zvláštní žena!" pravil si v duchu "čeká za dobrý čin opět dobrol Přišla v čas ale od této matky nikdy více peníze nedosta ne zpět!" "Přivádíte mne do rozpaků milá paní ''koktala Markéta "Do sud jsme spolu nikdy ani nemluvi ly nevíte ani kdo jsem co jsem a již mně chcete prokázali laskavost tak velikou Čím se vám odslou žím? Jak vám za to mám podě kovati?" "Ob já vás znám! Žena která pracuje celé dny a večery a Žije jenom svému dítěti nemůže býtí špatnou! Nuže — kolik potřebu jete?" "Padesát zlatých paní má" "Právě tolik jsem přinesla Hleďte mám s sebou právě tolik jakobych byla tušila že tolik po třebujete Tu jsou slečno při jměte je a pak —jak jsem již řekla —splaťte mně je zase v měsíčních lhůtách po desíti zlatých Tyto peníze byly schovány pro mého Josefa však mu je zase hezky ulo žíme" Markéta Fehérová zahanbena přijala nabízenou padesátku "Děkuju vám děkujuváml'' še ptala s pohnutím "Bůh vás ke mně seslal!" Sousedka se blaženě usmála Bylo jí viděli na tváři jak jí laho dilo že mohla jinému pomocí z nesnází "Ještě něco slečno'' pravila sousedka "Prosím" ''Uvařila jsem dnes velmi dobrý oběd Hovězí silnou polévku pěkné zelíčko Polévka poslouží malé vaší oemocné Mohu vám trochu přinésti?" Markétě Fehérové vyklouzl z prsou těžký vzdech Vzpomněla si na minulost kdy ještě ona činila taková dobrodiní "Můžete dobrá paní sousedko Od ženy tak šlechetné jako vy nestydím se toho přijati!" Když dobrosrdečná žena odešla klesla Markéta ná postýlku své dcery přivinula dítě k sobě a se vz!) kotem pravila: "Mé dítě již jsme zacbránčnyl Nájemné již máme dobrý Pánbůh neopouští toho kdo v Boha důvě řuje!" "Bůh v nouzi jest vidy ncjbliŽ Ší fiká nám pan katecheta od pověděla malá Adéla a pohladila matku po vlasech měkkých jak hedvábí KAPITOLA 64 Žádné odříkání Markéta Fehérová odešla k do movníkovi a zapravila dlužné ná jemné "Vidíte slečno! Jenom chtíti a už máte peníze!" řekl domovník cynicky "Domácí který byť jen Hodinku ceka na peníze je blázen! Oh nájemníci — ti jsou pálení! Dovedou vždy peníze se hnati jenom se musí na ně nále žití uhoditi Zkrátka — musí bili pořádný domovník! Dobrý do movník ano ano!' Markéta ťenerova neuznala za hodoé aby mu odpověděla Če kala mlčky na kvitanci Domovník hledal kvitanci ve velké knize Mezitím vešel do bytu jeho te legrafní posel "Hledám byt Markéty Fehéro vé" pravil příchozí "Ve třetím poschodí Ale tu je koho hledáte'' řekl domovník "Co je to?'' tázala se Markéta "Telegram" "Odkud?" ' "Odtud z Vídně Račte ho při jati" Markéta bezděky podepsala po tvrzenku že depeši přijala "Kdo mně asi z Vídně může te legrafovat!? Obchodníci s prádlem volají mne jenom korespondenč ním lístkem chtějí li mně po skytnouti práci anebo když mne o ni upomínají " Otevřela lhostejně depeši a če tla: "Nejsou mně známy vaše pomě ry slečno Abychom nebyli vám na obtíž prosím vás uctivěabyste mne ráčila v Burgu ihned navští viti Mám pro vás sdílení velice důležité Generál Hajdak" Markéta Fehérová zbledla "Baron jest ve Vídni?" šeptala si zaraženě "Snad věděl že Bard ke mně přišel Hledá vraha své choti proto mne zve k sobě Jen proto! Hajduka neznám a co jsem o něm zvěděla vím od kom tessy Zuzanky Mám jiti do hradu? Do císařského hradu? Oh ale neučiním to ráda! Mohla bych se tam snadno setkati hra bětem Hajošcm a setkání toto by mne opět velice vzrušilo a zabo lelo" "Upomínají vás o peníze co?" osopil se domovník na Markétu podávaje jf kvitanci kterou koneč ně byl našel "Vy — dotěrný!" pravila Mar kéta a vrhnuvši na hrubce opovrž livý pohled rychle odcházela Vyšla Da ulici V hlavě vířily jí tisíceré a tisíce ré myšlénky "Hajduk se dozvěděl že Bard jest u mne a já nebudu to popírá ti Ať přijde večer a odvede si bo aby mně Bard nepůsobil sta rosti když mám beztoho dost sta rostí Oh proč jen jsem bo ne udala teď jsem ti mohla ušetřiti mnoho výčitek Baron Hajduk může právem o mně špatně smý šleli Ale vysvětlím mu vše aby mne nikdo ueměl v podezření aby nikdo o mně špatně nesmýšlel" Urychlila své kroky UbíraU se k Burgu V prostranní™ křídle tázala se po Hajdukoví "Pan generál jest zde hostem u pana hraběte Hajoše" pravil dvorní lokaj - Kolena Markéty Fehérové se zachvěla jak ji tato správa podá lili "Batou mne volá do bytu llijo sova?' šeptala si v tanytleol 'Co to má býtil Chtějí mne plive" tli v nástrahy chtějí mne oJuh nouti od mého dítěte? Anebo nicii tím co já budu tidy odveic mně Hajoš mé dítě 1 příbytku? Ne! To nemůže učinitil Jest tam Bard 1 ten Adélu uhájí! Baron ostat ně tfcŠI se dobré pověstí Slyšeli jsem o něm jen hezké ušlechtilé a povznášející věci Ten se nepro- půjčí úlohám špatným Bude na mně žádati vydání vraha jeho choti ano proto si mne volá jen proto!' Po té obrátivŠi se k sluhovítá zala se: "Pan hrabě Hajoš jest doma?" "Posud nikoli Doprovázel je jich výsosti z Budapešti do Prahy Z Prahy se vrátí teprve za několik dní" Markétě Fehérové spadl veliký kámen se srdce Nabyla skoro odvahy a smě losti Tiše zaklepala na dvéře Sluha v uniformě husarské ji otevřel Mluvil ve Vídni sice německy ale protože byl Maďar lámal něm činu až běda — až si matka Ger mánie uši zacpávala Byl to sluha barona Štěpána Hajduka přivezl si ho 8 sebou z Debrecína "Ohlaste mne u urozeného pá na" pravila Markéta "Panu baronovi 6e již říká ex cellenci protože byl vyznamenán od jeho veličenstva" pravil sluha poněkud štiplavě ale Markétu přes to ohlásil Sotva odešel vyšel z pokoje Markétě vstříc vyfoký důstojník hubených vpadlých chorobných tváří Obličej jeho byl vtěleným žalem Z očí jeho zíral nesmírný bol Tento zdrcený vysoký důstojník — byl baron Štěpán Hajduk "Nehněvejte sena mne" pravil velice vlídně "že jsem vás sem zavolal Rád bych vás byl navští vil slečno ve vašem bytě ale slyšel jsem že nebydlíte sama a já naopak musím s vámi o samotě promluvit! Račte vstoupit! dále račte se posaditi" Hajduk ukázal na dvéře salonu když Markéta vstoupila ubíral se i Hajduk za ní kroky zdlouha vými a těžkými "Bydlím pouze se svou dceru škou" pravila Markéta když se baron Štěpán Hajduk naproti ní posadil "To jsem nevěděl byl jsem ji nak zpraven" Baron se na chvilku zamyslil a pak pokračoval: "Zá!ežitostpro kterou jsem vás o návštěvu požádal jest velice choulostivá Mám za to že tušíte oč se jedná" Markéta sí odkašlala Byla zmatená netroufala sí vy znati se přímo že Bard jest u nf skryt "Dovolte slečno abych mluvil zvolna a kuse Vytrpěl jsem v poslední době od smrtí své milé paní nesmírně mnoho Oh zažil jsem strašné dny! Ztratil jsem ve své drahé ženě ženu nejlepší a nejdražší ztratil jsem v ní vše co mám " V očích generálových zaleskly se slzy Hlas mu selhal musil umlknou ti aby ne propukl v hlasitý pláč Voják zlomený a slzící působil na Markétu Fehérovou podivným dojmem )i nesmírně musil tvou choť milovatil Jaké to neobyčejné štěstí zničil Bard svou vražednou rukojil "A já ho ještě hájím! Já mu poskytuji útulek!" činila ti Markéta v duchu výčitky "Oh proč jen mám srdce tak měkké? Proč jen nedovedu opanovat! své city? Ale budu silnou budu siloou — na Štípána Hajduka hromo jest i podivili" Hajdukoví pak odvětila: "Já jiem excellcncpanf nemilá ale truchlila jsem pro ui spolu iq všemi Vídcflany Zda 'byla via obecni ctěna — litfiza a sdělení naplnilo trdce niie kdyl jsme c vraždě slyšeli" "Což teprve kdybyste jí byli znala slečno! Mně stala se andě lem strážným Zapuzovala mó starosti v radostech i v Žalostech byla mně upřímnou družkou Mi lovali jsme se jako děti dny uám míjely v jasu a Štěstí Ona mně byla slunečním jasem Životeml Byla mně vším všiml" Hajduk opčt umlkl Slzy zkanuly mu na tvář utřel si je třesoucí se rukou V tom přiběhli do pokoje dva hošíci Byli oděni v smuteční Šaty Byli asi osmi- až desítiletí Tvá řičky měli bílé jako mramor A podobali se matce jakoby jf z oka vypadli "Otčínku" řekl větší chlapec "pojďte kočár již přijel a čeká pojedeme do kostela pomodlíms se za maminku — ja jiz nemohu ani plakali srdíčko mne hrozně bolí" Markétě Fehérové vytryskly slzy bezděky z očí- 1 Hajduk přivinul chlapce k sobě políbil ho na čelo a těšil ho "Půjdu hned počkejte na mne vedle v pokojí musím dřfve se slečnou zde něco důležitého Bdí - iti" Hoši vyběhli Smutně zaraženě "Oh jaký to zármutek! Jaký to bol!" šeptala si Markéta Baron si z hluboká vzdychl "Ale já jsem vás nepozval sem protoabyste vyslechla moje nářky mé vzdychání" pravil hlasem zvolným a tichým "Musíme trpě- ivČ snášeti co na nás Bůh sesílá Hrabě Hajoš mne v Budapešti po žádal abych s vámi promluvil" Markéta Fehérová se slabě za- rděla "Ah tedy mne nepozval k vůli Bardovi ale na žádost Hajošovu?" myslila si Markéta a tváře počaly hořeti "Co mně asi chce? Jistě jen abych abych se z Vídně odstěhovala protože tady jem mu v cestě tady se se mnou může přece jen setkati Jenomže já zde mám obchodní etykyl Moje ruční práce jsou již ve zdejších krámech známé!" Baron pokračoval: "Hrabě Hajoš dostal od kom- tessy Zuzany Levalové zprávu Že ráčíte zde žiti v tísni O tom hrabě nevěděl a také to nechce trpěli Vzkazuje vám po mně že vám a tvému dítěti bude vyplácet! roční rentu šesti tisíc zlatých Jste-li nakloněna přijati tuto na bídku jsem zmocněn odevzdati vám prvních šest tisíc zlatých na tento rok" "Pane barone" odvětila Mar kéta hluboce pohnuta "na nabí zenou mně sumu mohu říci pouze tolik Že hrabě Hajoš yážf si veli ce málo svého dítěte ačkoli ne upitím že Šest tisíc jest značná suma jenomže hra 'oč Majos jest mnohonásobný milionář! A jest svoboden - Ale já smlouvat! ne budu Neříkám aby maě dal více když jeho svědomí mu více neradí" "Ale jemu radí svědomí více lečool Jsem zmocněn oznámiti vám že vtom případěnebudete-ti nikdy oaléhatí na sňatek panem hrabětem že nikdy neučiníte proto ani jemu ani nikomu jinému žád ných výčitek uzná svou dceru před zákony za svou dá jí jméno také se postará o její vycho vání" "A ponechá ji u mne?" "Ponechá ji pod vaším dozorem stále pokud budete živa poctivě a čestně" "Odříkám te bo odřekla jsem se liz aavno a na veky tóno ze bych kdy byla trnou hraběti Ui jíe Výčitek mu nebudu Qikdy dělali jiko jsent mu je nikdy na činila a také ho nikdy plrd nikým neumím jako se lo il posud nikdy neitilo Hrabě Ilajol to ví velmi dobrcl" "Zítra večer odjedu Mám jeltfi pochůiky u soudu ta účilem vy pátrání vraha Račte mne poctít! návštěvou tltra dopoledne Zavo láme sem notáře a dáme icpsati potřebné listiny" "Přijdu" "Zde jest test tisíc zlatých" Markéta Fehérová sáhla tře soucí se rukou po obálce v níi bylo obsaženo šest tisícovek "Těší mne" řekl baron "že jsme le tik snadno domluvili Slyšel jsem o vás od komtessy Zuzany mnoho pěkného a proto jsem přijal toto sprostredkovanf —-ačkoli mám sám dost svých starostí!" "Jak dlouho se zdrží komtessa Zuzana v Budapešti?" "Snad již dnes večer sem při bude se svou matkou Komtessi Zuzana mně pravila abych dal ve Vídni pátrati že vrah dlí zde že zařídím-li dobře vaši záležitost a hezky vás o to požádám Že mne snad i na jeho stopu přivedete Oh prosím vás víte-li co nebo máte li nějaké podezření povězte mně to upřímně a otevřeně Podí vejte se na mnel Popatřte na můj žalostný stav bol a utrpení jež mně vrah onen způsobil nelze ani popsat!! V záležitosti vašf jsem vykonal vše co bylo možno Bu dete li mně pomocná' uvedete-li mne na stopu vraha mé ženy po skytnu vám také ročnf důchod — anebo bylo-li by vám milejší vy nechati podmínku o "odříkání" z notářského spisu -— zodpovím za to Hajošoví sám Proč by se ne mohl oženit! s dívkou tak hodnou hezkou když vás již připravil do neštěstí? Člověk nemůže ví dčt! daleko do budoucnosti Srdce Hajošovo může ještě změknout! a Vy mně rozumíte slečno Mám v životě tomto jedinou tou hu: aby muž který protknul srdce nejlepšf ženy dýkou byl postaven před soudí' Markéta Fehérová sklopila hla vu na prsa a mlčela Zápasila sama 1 tebou Ráda by řekla že Bard jest u ní ale strachovala se že se jf budou vyptávati na začátek této známosti bála se že noviny o nf budou psátí bála se že by se mohl Bard po případě jejímu dí těti pomstili "Pane barone" pravila posléze po delším váhání a boji "něco o něm vím Vím ale nemohu pro mluvili Dnes večer se někdo představí polícejofrnu řediteli A řekne mu kde jest vrah Ale pošlu tam někoho jen v tom pří padě když " "Když v notářský spis nebude pojato odříkání" přerušil ji Haj duk "To jsem říci nechtěla" "Co tedy?" "Když se posla toho nebudete tázat! ani jediné slovo Nechť mu dajf vypsanou odměnu jednoho tisíce zlatých a vrah bude tam kde on označí" "Proč má být! věc tato tak ta' jemnou? Vám by nebylo těch tisíc zlatých k dobru? Vy se nemůžete vyslovit! sama?" "Nikoli A to proto ne že se obávám o své dítě před pomstou vrahovoc" "Rozumím jíž slečno Zde má ruka slibuji vám na svou čest že toho muže se nikdo nezeptá na nic a já že nikomu nepovím že jsme spolu o této věci mluvili" A po chvilce dodal: "Znáte vraha osobně?" "Znám" "Jest zdejší?" "Nikoli Bude mít na sobě dlouhý černý plášť tvář jeho jest Žlutá nepravé jméno jeho jest Bard Dříve před lety nazýval tr