10
- -
1
r'4 v
I i
I
1
"1
'%
Ví?
l" v 'í
CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA
Konin oJ Vilím Doroiť
"Důvěřujete urozená komtcsiú
ve tvé služebnictvo tolik te li tni
nemyslíte ic by mohlo býtí úplat
néf Nikolik zvonivých dukátů
přivede i hubicí ilulcboictvo k
řeči"
"Moje služebnictvo bet výjimky
vyrostlo v našem paláci vilou je
ke moč rodinné tradice"
Detektiv se usmál a pokríil ra
menoma
"Ne nedám Darda zatknout!"
rozmyslila se náhle a zatáhla silni
táhlo zvonce na stole klícího
Detektiv ani netušil co se v toni
okamžiku stalo
Ve vedlejší komnatě Bpal Bard
úplně spit na divaně
Bručel si že spaní stále něco a
mával rukou ve vzduchu jakoby
někoho odháněl
"Pryč odtud ty stíne krvavý!"
bručel st do vousu
A zase tiše ležel nadivanČ
A divan počal pomalu nepozo
vani klesatí
Bard ve svém opojení necítil
pranic
Nevěděl o ničem
Divan zmizel z pokoje a na
jeho místě se podlaha opět zavře
la aniž by zastalo nejmenší zna
mení z něhož by bylo lze tušitíže
zde něco stálo
Místnost} do níž divan pomalu
s snesl tvořila část sklepní
Byla to sífl čistě vybílená roz
sáhlá ale tmavá
Světlo padalo sem sklepním
oknem ze dvora východ pak byl
uzavřen těžkými kovovými dveřmi
a vedl do zahrady palácové
V této podzemní prostoře válely
se v neladě rozházené razné so
chy bohyně řečtí i římští bojov
níci faunevé vybásněné postavy
z bájí a představitelky lásky Ve
nuše i Junony
„ Byla to díla jež praděd Leval
po celý svůj život tvořil rodina
opatrovala je v uctivostí! ale nikdy
je nevystavila na odiv protože
starý Leval zůstal po celý život
svůj jenom diletantem v umění i
nechtěli vystaviti svého praděda
případným poznámkám
Divan dolů spuštěný stanul ve
sklepení před sochou ženskou
Socha v životní velikosti prove
dená mistrovsky představovala
vznešeně sličnou tvář a junonskou
postavu nejvyšší kněžky Šaty její
byly lehký koturnus který prozra
zoval čarovně krásné tvary vestál
ské panny
Bard opět se pohnul
"Krevl Krevl" bručel napolo
v horečce a posadil se "Pijme!
Pijme I Dejte mně ječtě láhev ru
mu' zasyčel a se zamhouřenýma
očima vztáhl ruku v domnění že
sedí vedle stolu a že na ním jest
posud láhev
Ale sáhnul na prázdno
Otevřel oči
i
Oči jeho žárem rozpálené zůsta
ly vybouleny Zděšeně pohlížel na
postavu před sebou na bílou so
chu vestálky
Ve tváři objevila le mu hrůza
pohlížel ztroule na sochu již ve
svém opojení považoval za ducha
za duši Lukreciinu
Mrazilo ho po celém těle Sot
va dechu popadaje vyrážel ze
sebe:
"Kněžno vrah jsem já Bůh
však ví že tebe jsem nechtěl zabi
ti! Přicházíš pro mne viď? Chceš
na mně svůj Život? A já Eskobe
do stojím zdrceně před tebou ač
jsem se tě jako nepřítele nikdy ne
bál Smilování kněžno svědo
mí mne beztoho dost trápí a mučí
hleď na kolenou tě prosím smiluj
se nade mnou nepronásleduj mne
svými sněhobílými krve prostými
4FmS alíhrtií li ffí _e dObfOVOl-
ni přihlásím a trčit svůj poditou
plm"
Bard klesl na kolena před so
chou a se sepjatýma rukama polili
lei na sličnou tvář sochy
"Nehýbáš se?" úpěl Bard zou
fale "Nemáš ani jediného slova
k hříšníku před tebou v prachu se
svíjejícímu? Tvé vyhaslé oči bo
lestoS se dívají na mne a pohled
ten mne pálí v duši Ale co to?
Nad hlavou mně huČÍPteré a steré
zvony Obyvatelé pekel mně
řvou do uší: vrahu vrahu! Slyšíš
to Lukrecie? Slyšíš to a přece se
nehýbáš? Hleď hadi blýska
vých očí lezou sem ke mně lezou
mně po nohách po rukách
Hal Tady z kouta ženou se na
mme tisíceré ohyzdné krysy 1 Po
moci Tomoc! Jedna krysa hryže
mně již hruď jiné ničí mně zrak
dvě hryžou mne na krku krev
mně teče mrazí mne chvěji se!
Pomoci Lukrecie! Lukrecie!
Zapuď odtud ty nestvůry!
Habahat K tobě se utíkám a ty
je na mne posíláš! Když jsem
tě již zabil zabiju i tvého ducha)
Bardel Eskobedo měj rozum
vždyť jsi pán jsi mocný celá
armáda stojí za tebou snad bys se
nelekl ohyzdného roje krys!
Ať žije republika! Sláva Juarezovíl
Murrel Nalei mněl Nalei ba-
hahal"
Bard v šíleném smíchu a s pěst'
mi sevřenými hnal se na sochu
Pohrozil jí šíleně chtěl ji udeři
li ale ruce mu náhle klesly ztrha-
ná tvář jeho rázem přestala se
smáti pohlížel tupě a blbě soše do
obličeje a s děsným výkřikem
klesl k zemi
Hlava jeho udeřila do sochy a
muž v deliriu přitiskl rty své na
nohy mramorové panny
Zatím policejní úředník se svým
průvodem prošel všecky koutky v
paláci jen na toto skryté místo
nepřišel ze sklepa ostatních ne
vedl sem žádný vchod
Mrzutě vrátil se ke komtesse
Zuzaně a prosil ji Šetrně za pro
minutí že musel ji znepokojovat!
"Bylí jsme přivedeni na špat
nou stopu ale to se nám policí
stům může přihodili " -
Bezpečnostní stráž odcházela
Lea zůstala u komtessy a když
osaměly něžně jí pravila:
"Komtesso z pohledu vašeho
vidím že jíte vykonala mistrov
ský kousek já ještě tvrdím že
Bard se zde skrývá protože jsem
viděla velikou láhev rumovou a
sklenici z jaké jen Bard pije
Domnívám se i to že z milosrden
ství bo nechcete prozradili Oh
tento Bard jest muž velmi špatný
v mé vlasti povraždil nejlepší vla
stence a kdyby ho nebylo možná
že by císař Maxmilián — - byť i bez
trůnu — přece v Šťastném kruhu
rodinném blažení posud žil y Mí
ramare A kněžna Lukrecie sama
byla andělem a nebe sestouplým
Bydlila dlouho se mnou a mohu
směle říci že jsem nepoznala po
sud ženy již bych mohla k ní po
roynati Rozmyslete si komtes
so co děláte vždyť vaše vlastní
duše se pobouří až budete svého
smilování nad lotrem želili''
''Z jakého důvodu bych vraha
ukrývala?1' tázala se Zuzana zcela
klidně
"Bard byl přítelem knížete Du
puye a čím byl kníže Dupuy vám
o tom netřeba mluvili"
Zuzana změřila pohledem váž
ným a s čelem svraštělým bohatou
milionářku ze zámoří
Lea porozuměla tomuto pohle
du pozdravila a odešla za komisí
Zuzana zakryla si tváře rukama
a hlasitě zavzlykla
"Zuzano Zuzano! Přišla jsi na
scestí musíš se rrátítil Musíš se
obrátili ilea budtl ttracertil1
leptala si Zuiina se ilnml v
očích
KAPITOLA 38
řoloitiM
Jfit večer
V kapli v ktáluře panen Voili
lek scháiejí se hosté pohřební
Na oltářích plana množství sví
ček Před hlavním oltářem stojí ka
taíalk komtessy Klářiny Levalo
vé Kolem oěho jest květinový
háj 'ilrv její jest pokryta milým
jí druhdy kvítím a u hlavy rakve
svítí a obou stran dvě veliké vo
skovice Rakev jest jen prostá Úplně
stejná jakou i ostatní jeptišky
mívají
Kněz bez assistence pouze a
dvěma ministranty modlí se za
duševní spásu zesnulé
Na kůře zpívají jeptišky Žalost
ný dojemný pohřební zpěv
Varbaoy smutně doprovázejí
tklivý zpěv přítomným derou se
slzy do očí oplakávají drahou ze
snulou již všichni milovali
U rakve asi na dva kroky stojí
klekátko
Na klekátku klečí v hluboký
smutek zahalené hraběnka Leva
lová a její dcera Zuzana
Z tváří zírá jim utrpení v očích
pálí je slzy žalosti
Klarissa měla býtí dle poslední
ho přání jejího pochována v rodin
né hrobce neučinily ji tedy místo
v hrobce klášterní
U dveří chrámových čekal po
hřební vůz a zřízenci pohřebního
ústavu v slavnostních smutečních
uniformách stálí kolem kataíalku
čekajíce až budou mocí rakev od
nésti Pobožnost zádušní blížila se ku
konci když z řad přítomných vy
stoupila bledolící mladá paní a
a dívkou asi osmiletou již za ruku
vedla k rakví přistoupila
Obě byly oděny smutečně ale
velmi prostě velmi chudobně
Malá dívenka držela v ruce ně
kolik květinek
Bledolírí Žena byla její matkou
Blížily se po špičkách k rakvi
Dívenka položila květiny do
rakve a dala se do pláče
Matka bázlivě se ohlédla pak
klesla na kataíalk a náhle takže
ani okolostojící toho nepozorova
li zastrčila malé psaníčko skuli
nou u hlavy do rakve
A jak přišla uchopila opět dítě
své za ručku a skromně odstoupí
la do pozadí mezi ostatní pří
tomné Hraběnka Levalová ukryla tvá
ře své na sepjatých rukou a nepo
zorovala v modlitbách svých tento
výjev
Ale Zuzana ho dobře viděla
Viděla i to že mladá žena v
smutečních šatech něco zastrčila
do rakve
Kněz posvětil mrtvolu jeptišky
jedna po druhé obcházely rakev a
kropeokou se svěcenou vodou po
stříkaly křížem svou družku
Smuteční zpěv umlkl jen var
hany ještě hučely
Zřízenci vynášeli rakev z kaple
Zuzana pohledem sledovala ble
dolící mladou ženu dítkem
Ve dveřích kráčela těsně vedle
ni
Zuzana ji oslovila
''Znala jste mou sestru?" tázala
se neznámé
"Ano"
"Kdo jste?"
"Jmenuji se Markéta Fehéro
„i
v
"Co jste data do rakve?"
Mladá žena sklopila oči a zma
teně koktala:
"To jest tajemství urozeni
komtesso a mohla bych vám je
říci jen v tom připadl když jako
sestra zesnulé nikdy o něm nebu
dete mluvit"
"Proč bych o něm mluvila?"
"Povím vám to tedy"
"Nuže?"
"Byla to podobizna hraběte
Hajoše"
KomteiRi £uiaukd)l Milecli
la jméno lirabtlt llsjole bylo
jakoby ji tmlje uštkla
"Kdo vám to poručil abyste to
učinila?"
"Komteua Klářina li toho
plála a já chtčla iplolti poslední
jejt přání"
"Co pravíte?"
"Potoila jsem komtciiu Kla
rissu jen náhodou žíla iem va
veliké nouzi a komtetia Klarissa
taťukala ume na dvéře Přinesla
mně pěníte Když se rozhlédla v
mém chudobném příbytku utkvěl
její pohled na malém obrázku
který byl jedinou ozdobou mé
světnice Aj toť milý hrabě Ha
jol I' pravila 1 dětinskou radostí
"Oh dala bych mnoho za to
kdybych mohla a ním mluvili I"
Těchto několik slov vyklouzlo
bezděky komtesse Klarisse se rtů
a pronesla je s upřímností tak roz
tomilou že jsem jí zamlčela odkud
znám hraběte a jak se kc mně
tento obraz jeho dostal Komtessa
Šla pak do kláštera a prosila mne
abych k ní Často docházela a vy
pravovala jí mnoho velmi mnoho
o hraběti HajoSovi jejž dobře
znám A já jsem k ní docházela
Mladá jeptiška mně pomáhala
Pomáhala mému dítěti a já za to
vypravovala jsem jí o hraběti Ha-
jošovi Mnoho a hezké věcí neb
jsem pozorovala že vypravování
mé lahodí sličné kvapem vad
noucí komtesse Ale srdce mně
při tom krvácclokdyž jsem musila
hraběte Hajoše chválití A
když hraběnce přítížilo padla mně
kolem krku a prosila mne abych
jí až umře dala do rakve podo
biznu hraběte Hajoše aby ním
byla spojena v hrobě aby tam i a
jeho podobiznou zctlcla A
dnes jak jste viděla komtesso
přinesla jsem jí onen obrázek #
Byla to jediná památka moje z dob
minulých Ale dala jsem ho ze
snulé protože nám prokázala
mnoho velmi mnoho dobrodiní
To jest stručný příběh ooé podo
bizny" Zuzana pozorně vyslechla kaž
dé slovo její
Nádra její naplnila se podivný
mi pocity
Bolestný skoro plačtivý hlas
Markéty Fehérové voikal lí hlubo
ko do srdce
Tušila bezděky pravdu a zamra
žílo ji náhle když si vzpomněla
na to že jí Bard slíbil že do ve
čera Hajoše v souboji zabije
"Podle toho víže vás k hraběti
Hajošoví těsnější přátelství?" pra
vila Zuzana
"Ano Zesnulé jsem vychvalo
vala tohokdo zničil můj Života za
bil mou duši Ale nemluvme o tom
komtesso břichy minulosti nelze
více napravit! Věztež co jsem
komtesse Klarisse utajila hrabě
Hajoš jest — otcem mé dcerušky
Adély
Komtesse Zuzaně hrnula se
krev do obličeje
Zděsila se opravJu
Oklamaná zapuzená žena stála
zde vedle ní a nepronesla ani jedi
né špatné slovo o Hajošoví který
ji učinil tak nefiťastoou!
"A já činím úklady jeho živo
tu" pomyslila si "ačkoli mně jen
zdáním ublížil!"
Aby ukončila tuto trapnou roz
mluvu podala ruku paní Markétě
a itisknuvši jí vřele pravici pra
vila: "Považujte nyní mne místo
Klsríssy za avou opatrovníci Po
kud lze pozemskými statky zmír
nit! bolest srdce a žal duše přič!
ním se abych vám pomohla"
Markéta Fehérová přitiskla ru
ku Zuzaninu ke rtům a roníc vřelé
slzy šeptala jí dík
"Netoužím po blahobytu'' — -pravila
nižní — "život mne na
učil trpěti anáSeti a pracovat!
Mám jen jednu touhu komtesso
jen jednu! Moje dceruška nemá
jména Vy znáte hraběte Hajoše
promluvte s ním řekněte mu že
učím Jeho dítě aby ctilo tvého
otce 1 l- lliba mni ipoaobll
sebe vlili bídu a utrpení — l'fc
Jiem mu nikdy nikdy nekloula
Promluvila li a ním komici 10
snad 10 uiltnt nad mým ubohým
sirotkem a podepíšu liMinu jl
mému ddlii dá jiulao Př'm j
o jediný podpis toho jsmul jsem
byla druhdy vším a kdo mne leh
komyilnl od sebe odiltíll'"
Zurana uvalovala v duchu dál
"Já ) ho mám otopoládati?"
leptala zápasíc sama sebou
"Já toho člověka nenávidím no
návidíni ho Ale oikolil Buďte
klidná paní má pro vás pro vale
dítě překonám v sobi antipatii!!
jil k hraběti HajoSovi cítím"
V očích Markéty Fehérové třpy
tily se slzy viděla jil v duchu že
jediná naděje jejího mateřského
srdce so blíží k uskutečnění — po
mocí této nové dobroditelky
Bledé líce její polily se slabým
nachem vrátila se všecka Iťastna
k svému dítěti
# #
Zuzana sotva se vrátila spě
chala rychle do světnice jež byla
v sousedství jejich komnat
Chtěla mluvit! Bardem Ale
pak teprve ti vzpomněla že bo
dopoledne spustila na divaně do
sklepení se sochami
"Není divu že jsem na Barda
zapomněla vždyť dnešní den byl
pro mne hrozný!'' pravila si a
vrátivši se do přijímajícího salonu
zatáhla táhlo u zvonce
Divan vystoupí! nahoru ale
Barda na něm nebylo
"Z podzemní místnosti vyjití
nemohl protože mám klíč od že
lezných dveří u sebe" uvažovala
Zuzaoa "Ubožák ten asi čeká
tam dole netrpělivě na mneí Celý
den byl o hladu a žízni! Bude se
asi hněvat!!'
Zuzana znala ústrojí divanu
Posadila se na divan stiskla
péro a divan pomalit ae spouštěl
dolů
Měla sebou pouze rozsvícenou
svíčku
Bylo pozdě večer
V podzemním sklepení byla tma
jako v hrobce
Svíčka vrhala světlo sotva na
několik kroků před ní
"Barde! Bardel" volala Zuza
na "Kde jste?"
Na volání nedostalo se jf žádné
odpovědí
Držíc svíčku u země jala u
Barda bledati
Bard ležel zde naznak na zemí
Na čele zela mu krvácející rána
Udeřit se pří pádu když nara
zíl na nohu vestálky Noha kněžky
byla rovněž potřísněna krví
Zuzana mohla snadno uhodnou
tí jak přišel Bard k poranění
"Snad spadl 1 divanu než do
spěl k zemí?" uvažovala Zuzaoa
"Můj Bože jen aby mu nic neby
lol Bardel Barde!" — budila
muže bez vědomí na zemí ležícího
ale ten nchtěl se pohooutí
"Nezbývá mně nic jiného než
dát! ho na divan a vyoésti ho na
horu Nahoře snad rychleji přijde
ksobě"
Zuzana naklonila s k němu a
pokoušela se zvednout! ho
Neměla však k tomu dost síly
Bard byt tuze těžký
Zuzana poklekla k němu a na
slouchala zdali mu srdce bije
Srdce jeho bilo tiše a nepraví
dělně-
"Žije! Žije!" šeptala s radostí
Pak postavila hořící svíčku k
jedné soše a nařídila si opět stroj
divanu
Zanechala Barda o samotě
úmyslem že častě z rána půjde
do zahrady a železnými dveřmi do
zahrady vedoucími propustí maže
na smrt pronásledovaného a uby
tuje ho u některého chuďasa —
snad práv! u Markéty Fehérové
KAPITOLA 59
Vrtouřeiý kllj
Ve vtecb zemích dychtivě se
četly zprávy o nádherné svatbě
princově
i)
1!
r
1
í a
4iJ h
1 t
1 w r