Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Feb. 15, 1905)
10 I 11 CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA Romái oi Viléma Borolt vTLTXSXTZXXXl IX XX tl tltífl!9 f s v 1 1 a t a a 1 1 1 1 t £if "Zvítězil jsem!" ischvěl sekni le Dupuy "Zulícl tygr jeit tkrn cen tle tipni se Životem rov nováha du4e jeho Jest itracena Rychle pro lékaře! Dim ho odtud odvézt! musím ae ho zbaviti Zu zana vrátí te tem a hrábl Leval Sílený aněnýbyl by nám v cestě" Dupuy vyíel z komnaty "Barda!" zvolal kníže "Tu jsem" odvětil hledaný "Co dělil?" "Spím" "Kde?" "Pod stolem" Bard roztáhl se pohodlně na koberci u stolu Pil tolik Ze byl líný odebratise do postele ''Nemáme aoi jediného sluhu?" tázal se kníže "Žádného VSichni nás zde o pustili Co chceS?'' "Poslati pro lékaře" "Proč?" "Hrábí Leval jest postřelen" Bard se usmál "A Sílil" dodal kníže "Buď rádi" "Jak může! tak mluvit!!'' Bard se zvedl se země i posadil se opět u stolku "S hlavou střízlivou bych nikdy nesvolil abys jeho dceru pojal za choť" "Přivedu sem lékaře" "Nedělej to!" "Hrabě snad těžce je raněn' "MáS Zuzanu rád?" "Na to nemusí! se snad již ani ptáti" "Pak zavřeme tedy do některé sednice pana hraběte Levala a ty si vezmi jeho dceru sice — dozví-li se o tvém dnešním činu — nikdy tvojí nebude'' "Já že mám hraběte zavřití?" "SlySeli jsme již tisíckráte že cíl posvěcuje prostředky Jsem opilý ale ručím ti svým slovem že na něho dám několik měsíců pozor Ty zatím může! býti bla žen se Zuzanou "Já že bych měl hraběte ukrý ti?" váhal kníže oerozhodně - "Mám ho zavřití ukrýt!?" opa koval Bard posměšně "O tom nemusfS tuze uvažovat! Postavení jest přece jasnél Hrabě Sílí a tys bo poranil Bude-li zdráv a na svobodě bude ti jen Ikodití A zavřei-li ho co se ti může státí? Nic! Nežli vSe vyjde na jevo bude! zetěm hraběte a rodina jeho tě nebude moci pronásledovat!" Dupuy váhal RozmýSlel se jeltě Posléze vSak podal ruku Bardo vi a požádal ho aby dal pozor na hraběte Levala Dupuy ponechal tuto věc úplně Bardoví Když te o tom dohodli posadil se kníže vedle Barda a smutně pravil "Proč jen tolik pijeS Barde? Jak rád bych ti svěřil je&tě i jiné věcil" "Tato výčitka ae mne netýče Dupuyi Tys byl střízlivý a zmoc nili se tě Já piji a přece mne ne odsoudili oa smrt dovedl jsem se zachránit! Jenom mluv směle tvůj přítel Bard ti stojí t radosti k službám" "Co myslil mohu po tom co se stalo zůstat! zde ve svém paláci? Vždyť teď již vi celá země že jsem také králem žebráka" "Palác náleží tobě sem vkročí jen ten koho sem chce! vpustit!" "Ano ale přece Mohl bych sem přivésti Zuzanu jako svou paní?" "Proč ne? Co je komu po tom Že jsi si žebrotou opatřil avé jmě ní? Jí oa tvém místi zůstal bycb tady ale nestýkal bych se se světem" "Co! je možno v paláci mém tomu se vyhnouti? Tomu oevtlíml Nemyslím le by to bylo rooinot Soudruii a stoupenci moji budou mne volat! a já jsem jit syt tiko vého' stranictví" "Chce! li se ji! pro ženu odříci svých stoupenců pak můře! zde ve svém paláci iíti jako poustev ník Oststn dělej jak sám u zná!'' "Kam dáme Levala?" "Na takové místo odkud nikdo neuslyší jeho křik Jenom mně důvěřuj já již najdu pro něho dobré místečko" "Musím si nalézti spolehlivého sluhu" "Takových dostane! dost ve sprostředkovacích ústavech- Jest třeba jen tam dojiti '' "Já bych rád viděl v paláci spo lehlivou ženu" "Přiveď si EuŽenii" "Ta nepůjde'' "A přece by se nám dobře ho dila" "Půjdu k ní požádám ji" "Jenomže je otázkou bude-li a tebou vůbec mluvit! I ona ví že jsi králem lůzy" "Euženie jest nadmíru chudob ná" "Chudá děvčata jsou v podob ných záležitostech hrdější než bo hatá Ale přes to zkus a promluv ani" # Nazejtří odebral se Dupuy vy hledat Euženii V studentské Čtvrti záhy ji vy našel Pověstná grizetta jež noci trá vila ve společnosti velkých pánů pařížských v "Růžové síni1' vařila právě když kníže k ní přišel Nebyla aoi uvedena do rozpaků Tváře její byly červené od Žáru plotny rukávy měla vyhrnuty před sebou měla bílou zástěrku a na hlavě hedvábný malý Šáteček Dupuy překvapeně na ni po hlížel "Takto jsi opravdu siičnoul" zvolal kníže beze všeho lichocení "Ah to jste vy kníže?" zako ktala Euženie "Čeho si přejete u mne?" "Přišel jsem vás prošiti" "Mne — chudou?" "Palác můj jest prázdný viecko služebnictvo mne opustilo časopi sy velice roztrousily mé jméno" "Jest to tedy skutečné pravda že jste králem pařížských žebrá ků pane kníže?" "Byl jsem jím Euženie" "Ani bych tomu nebyla uvěřila lile hle jaký vy jste podivíni' "Pojď se moou" "Kam?" "Do mého paláce Povede! mně domácnost než si přivedu paní" "Chystáte se ku svatbě?" "Nevyhýbej se odpovědi Pů jde!?" ' "Půjdu ale mám své podmín ky!" "Jaké?" ''Mohu si vzíti t sebqu svou matku a své sourozence?" "Svolují k tomu" "A ještě něco!" "Nuže?" "Budete mne považovati pouze za svou hospodyni" "Ano jemm za hospodyni'' "Nikdy nesmí vás napadnout! abyste mne pronásledoval svou láskou!" "Dobrá" "Kdy mám se odstěhovali?" "Teď hned ano ihned" t "Ale bez "Růžové síně" nemo hu býti živa " "Bude! tam moci jiti každého večera ačkoli ti toho třeba nebude" "AU moje krev po tom Hulí abych tam byla kulte " "Ruku a to le přijímá! veden! mé domácnosti "Tu jest'' Dupuy stiskl jemnou ručku tlič né Kuřenic Sličná Ktuciit uJiÍ!ui!i it jeltě té hol dne se svou matkou a se svými souroienci do paláce Dttpuyova Dupuy byl nyní tvčdav na zprá vy i Brussellu Rád by věděl kdy se vrátí pani Levalová se svými dětmi do Pa říle V paříiském obydlí hraběcím mu řekli le je Čekají ve dvou — třech dnech Dupuy každodenně docházel se vyptat a když konečně určitě se dověděl dobu příjezdu vyšel na nádraží a Čekal na vlak přijíždějí cí z Brusselu - Dlouho očekávaný vlak přijet a přivezl hraběnku Levalovou Ar manda Klarissu a také Zuzanu Se srdcem plným radosti kvapil přibyvším vstříc aby byl prvním kdo je v Paříži pozdraví 'Co víte o mém choti?" tázala se pani Levalová "Naposled jsem se sním setkal v Brusselu" odpověděl Dupuy poněkud zmateně "Ale z Brusselu již odešel'' "Neviděl jsem ho Do Paříže se sotva vrátil" Hrabě Armand řekl knížeti tato slova: "Rád bych vám řekl něco veli ce důležitého Račte nás laskavě dnes večer navštívit!" "Přijdu zcela určitě" odpově děl Dupuy Večer skutečně objevil se přes ně v obydlí Levalových Vyjma starého hrabete byla cela rodina pohromadě Hrabě Armand nabídl knížeti křeslo a vážným slavnostním hla sem pravil: "Nemluvil jsem ještě se sestrou Zuzanou co cítí k vám po tomco se v Brusselu přihodilo Jste těžce kompromittovan knize vyfiio o vás na jevo Že jste členem trestné společnosti a že jste obyčejoým žebrákem I kdyby vás sestra Zuzana sebe více milovala a třeba že já s radosti jsem pozoroval vaši náklonnost přece po tom co se přihodilo nemohu k tomu připu stit! abyste i nadál byl ve spojeni se Zuzanou Byl jsem ráno u jeho veličenstva belgického krále prosit o milost pro vás ale sestru svou vám dáti nemohu k tomu nemohu svoliti" Kníže pohlížel zasmušile před sebe kdežto na lících Zuzanioých vzplanul žhavý ruměnec Milovalať knížete— milovala ho nesmírně! Slovům bratrovým však ne mohla odporovati Sklonila hlavu k prsoum a za mlkle čekala co bude dále Hraběnka Levalová také se o zvala "Stálo nás mnoho obětímnoho ano velmimnoho utrpěni" pra vila pani hraběnka "abychom si zíikali opět milost a přízeň" víden ského dvora Připravili se o oi nesmíme Také já bych vás byla přijala a radostí za svého zetě ale s nepřítelem společnosti s útoční kem nemůže moje dcera v sfiatek vejiti Věřte mně kníže že jste nás připravil o velikou radost o nové naděje a mne bolí že vás musím odmítnouti" "Co jsem učinil vykonal jsem pro komtessu Zuzanu" "Vím o tom" "A přece?" "Přece musíme známost svou přeruÉití protože vySlo brussel ským vyšetřováním na jevo Že jste " "Nejsem již tím čím jsem byl Nemám již ani jediného přítele nebo soudruha" "Ale jméno vale jest pokáleno kníže a to postačí" Dupuy obrátil se k dívce "A vy komtfino Zutaoo - co tomu llkite?" "Mou novhnostl jest poslech noutl mého bratra a matkuknlte" "Tedy moe odmítáte ?" "Holt vidí mou duli l vás mi luji Dokátala jtem vám lo til i íhutkí!? !'}'! jom prniti o vál livot knlie Ale mně je rotkatem vlc co si moje matka přeje" "Slibuji vám le odjedeme a Pařile Odjedeme do nového dílu světa kde budeme moci a mým velikým jměním nový livot po čiti" "Otaite se mé matky nebo hra běte Armanda" odpověděla mu dívka smutně Armand i Levalová vrtěli hla vami "Zuzanino místo jest doma ve vlasti nemůžeme vám ji dáti ne ne nikdy!" "Musím se tedy vpravit! do vůle osudu" odpověděl Dupuy hluboce sklíčeně "Lásku svou zaplatím bolestí Za mou sebevě- domost a onu obrovskou vůli Že jsem nezahynul ale žebrotou po čal život nový jest mým podílem odstrčení a zapuzeni Jsem tedy člověk zničený protože jsem Že bral a protože jsem se chtěl po mstit! tomu kdo Zuzanu potupil Neptám se proč si toho zasluhuji Odcházím bez hněvu a bez nená visti a přeji si z celého srdce abyste nikdy nikdy neměli příii ny litovati tohoto odmítnuti" Zuzana stěží zdržela se slzí Na smrt bledá seděla u okna a rozčileně si pohrávala listím kvě tin na okně Dupuy chystal se k odchodu Poklonil se zdvořile a volnými kroky zaměřil k Zuzaně Stanul před ni a vzal ji za ruku "Dovolteabych naposledy směl oolíbiti tuto ruku která otevřela mně dvéře žaláře" pravil stfsně ným hlasem a přitiskl pravici Zu zanínu ke rtům Dívka tifa zavzlykla "Oh můj Bože" zachvěla se v pláči "proč jen musím tolik tr pěli!" "Zuzano" leptal Dupuy tiše aby ho jen dívka slyšela "Musím a vámi mluvili sice provedu něco hrozného "Čekejte mne" "Kdy?" "Ráno" "Kde?" "U vás" "Děkuji vám" Dupuy uklonil se ještě jednou před rodinou a sklíčeně odcházel Doma v paláci vyšla mu Euže nie s úsměvem vstííc "Všecko je v pořádku již jsem sluhy přijala' pravila vesele "Dobrádobrá" odpověděl kní že "Jsi hodné děvče věděl jsem že ti mohu můj dům svěřit!" V duchu pak si myslil že nepo třebuje již ani Euženie ani ostat oího služebnictva Bez Zuzany v Paříži nezůstane Odejde odtud někam do světa kde není znám a kde po třetí bude mocí počiti nový Život KAPITOLA 50 Osudné Jitro V paláci Dupuyově vše spalo spánkem spravedlivých Jen majitel paláce bděl Kníže uzavřel ae ve svém pokoji a rovoal avé listiny dopisy házel do krbu aby shořely a Šatstvo rovnal si do příručního kuířfku Když ho práce tato unavila po sadil se do křesla a zadíval se do vzduchu Díval se před sebe do vzduchu který byl stejoi prázdný jako jeho duSe "Po třetí poČíti nový Život není malou úlohou! ' pravil jakoby aám a sebou rozmlouval "Po druhé jsem ještě měl dost sily dost vůle byl jsem mladý a snaži vý Ale teď? Kam mim jiti se srdcem zabitým a duši Ihostej nou — a čeho se mám chopíti? Mám jezditi světem aby CROÍ čas utrhl1 Abych rychlili dopclk pltitavu smrti? Tcť k tmlchul Znám plece I cctu nejblilll: kuli ti _ i ta lllt iio niavy umm smttil Káno snad spatřím Zu- 8tA Chci jí licí aby se mnou uprchlal Vldť i jrjl matka uprchla a jejím otcem do svítal Miluje li mne tiČmf to Uudu l nlínhati le ii budu opatrovali jako vzácný květ pokud nebadc me oddáni Ano ano to ji chci říci!" Dupuy vSsk hned tavrtČI hla- X"" vou "Ne! To nemohu učinitil Kletba rodiny by mne provázela a také uevíni mři li bych dosti síly k tomu abych plísaze své dostál! VSecka krev ve mně vře když si ' na ni vzpomenul Proč pálím tyto kupy psaní? Proč přemýšlím kam mám se odebrat abych hledal za pomeoutl a nový život? Kuli! Kuli! A hned bude mé rozbouře né srdce klidné '' Zatím míjela noc Král pařížské lůzy seděl bez po hnuti v křesle! Srdce mu prudce bušilo myšlén ky ieho se honily celý život jeho se mu v malé chvíli zjevil před o- Čima Kolkolem bylo ticho jako v hrobě Vnitřek paláce byl hezký Palác sám byl jako vymřelý Na ulici jen noční vítr občas zarachotil se sklem ve svítilnách Za dlouhou chvíli hrčel kolem kočár a pak zase všecko utichlo a umlklo V tom venku něco zarachotilo Na obloze objevil se první čer vánek "lakoby vrata v paláci se přira zila!" pravil Dupuy a zamrazilo bo po zádech Měl pocit takový jako by se bál ' příští chvile A zase tiše poslouchal Po malé chvíli otevřely se v pa láci dvéře u pokoje Pak se blížily tiché kroky Někdo stanul před dveřmi tiše zaťukal a stiskl kliku Dupuy se zvedl Údy mu vypovídaly službu Mrazilo ho po celém těle Klopýtajíc přistoupil ku dve- řím a Septem se ptal: "Kdo to?" Ale odpovědi nedostal Tázal se tedy hlasitěji: "Kdo to?" "Já Euženie" odpověděl mu Septem hlas za dveřmi Dupuy třesoucí se rukou otevřel dvéře - ♦ Dvéře se otevřely a na prahu objevila se Euženie se Zuzanou Kníže Dupuy ztrnule stanul uprostřed pokoje Zuzana klesla na stolici Euženie se vřítila Zuzana si vzdychla a zvedla te náhle jakoby procitla ze ana Rozhlížela se překvapené po pokoji "Nebojte se Zuzano ' pravil Dupuy plný něžnosti "Prosím vát na kolenou milujte mne! Sepja týma rukama vás prosím neodvr- hujte mne od sebe! Nemohu bez vás žiti bez vás nemá pro mne všecko mé bohatství žádnou cenuf Dáme se oddati a pak usmíříme vaši rodinu! Pohleďte jak kle čím před vámi v prachu Máte li srdce politjjte mne nedbejte o svět" Zuzana se zachvěla Teď teprve poznala velikoiif svého kroku Neměla nikdy tvolovati k tomu to rannímu dostaveníčku! "Milovala jsem vás DupíiyVy měla jsem vás ráda" odpověděla mu dívka cnvcjicím te masem "Ale takové pohany bych nedo vedla přežiti" "Čím isem vás pohanil?" otázal se Dupuy boiestní "Ze vás zbož fiuji? Či snad tím že v prachu před vámi klečím? Tím Že vám nabitím tvé srdce tvé jmění celf svůj Život Tím že prosím i bo 'i K