v
10
m r SARnvNA aí jrfta
Román oi Vilím Roroit
"To nikdo víru ncvAdtl pro
roclvl tvé l lo také IČlké 1 lekl
belgický král vlídně
"Nebylo lo těžké proifm" od
vřtila dívenka "vldyť jcjl výsost
Štěpánka nosila vlily při sobě po
dobiznu priocovul"
To bylo veselosti
Štěpánka v blaženém zmateni
přivinula se k Rudolfovi
Pánové přiťukl! si ctnými Čilo
mi provolávali ilivu i připíjeli
mladým looubeocóm princi Ru
dolfovi a princezně Štěpáncel
KAPITOLA 33
Král pařížských hbfáki
Euženíe Harrisonové odebrala
se do "Růžové 1(06"
Po celou dlouhou cestu myslila
jen na Zuzanu jíž odvrátila od
kraje hrobu
"A takový bude jednou též Yn Oj
osudí" pravila ai v duchu "Krása
pomine a pak Čeká na dívky jež
nedovedou pracovali chudoba a
bída"
V "Růžové aíni" byla zábava v
nejleplím proudu
Byl zde také kníže Oktáv Du
puy muž v Paříži velmi oblíbený
a populární měl vlak nadmíru ve
liké tajemství o nímž svit nevě
děl
Nikdo netulil odkud a jak si
kníže Dupuy peníze opatřil
Kníže Dupuy byl kdysi muž ve
líce bohatý
Pohyboval se v kruzích Bcjvyř
lích v jednadvacátém roce i Írán
couzaká císařovna ho ráda vídala
kolem icbe
Rozhazoval peníze oběma ruka
ma
Pomáhal přátelům kteří se octli
v tíini pomáhal chudým
Žebráky -jež na ulici potkával
objednal si do bytu vyslechl je
vyzkoumal jejich postavení a
řekli-li mu pravdu pomohl jim
skvěle z bídy
Ale jeho dobrota jeho láska k
bližnímu byla olklívě zoeužitko'
vána
Vznešení přátelé ho oklamali'
Zničili ho zneužitím jeho ochoty
1 výpůjčkami jednoho krásného
dne pak ozval se v paláci kníže
cím i na jebo panství dražební bu
ben Prodali mu vlečko
Kníže Dupuy vlak ai nezoufal
Přísahal pomstu viem kdož
lehkomyslným a ničemným způo
bem rozhazují peníze kdežto mi
lionů jiných Udí hladoví
Stal ae nepřítelem pánfil
Najal si v malé světničce na
předměstí útulek a odtrd vycházel
den co den v roztrhaných olumě
lých Šatech tváří líčidlem bar
vami a falešnými vousy znetvoře
nou postavil se na některý z
osmadvaceti mostů pařížských a
'— žebral
Žebral v krčmách ve výčepech
v kořaloách rozséval koukol roz
iířoval fcvémrzoutské myllénky
Hule do stolu i rukama v pěsť
zaťatýma mluvil proti panskému
řádu proti bohatství proti kapi
tálu Světlo velikých měst světových
mi stín velmi temný
Jest to také přirozeno neboť
čím vřítí třlo tím větlí vrhá stín
V Paříži žíjí tisícové o hladě a
v bídě A to v bídě zoufalé!
Hlad přivede I ntjčistií duli k
pádu
Pak následuje krotíte! hladu
pálenka
Ta ochromuje mysl otupuje
mozek Číoí z človíka zvíře
A takových lidí zvífeckých jest
v Paříží také velmi mnoho!
Knížete Dupuye obklopovaly
podobné postavy
Nazývaly ho "Červený tygr" o
r % onVAVATAVAVAVAVAVAVAf'
původní jméno jeho ao nestarali
ontatní Irtirat knlíe Dupuy pod
jménem Robert Nelly
Dupuy ilal so sáhy mámou po
stavou mrri Irbráky mezi lenochy
a mezi buřiči Přicházely ho po
slouchat i tmavé poutavý z Lon
dýna z Urusselu a a Itálie
Žebrota Dupuyovi vynálela
Pití horečku kořaUčoí jenom
předstíral a shromažďoval si jen
peníze
Za několik let mři v Paříži opět
palác
Kníže Oktáv Dupuy a "červený
tygr' byly postavy tak se rozlilu-
jící že by si nikdo ani netroufal
sníti o tom že obě tyto osoby jsou
jeden a týž muž
O "Červeném tygru" vědělo se
jeo tolik Že má pěkdé "místo
na jeho mostě přechází více dob-
rosrdečných lidí a "červený tygr '
umí také letřiti Krom! toho pa
matuje na avé bídné kamarády
platí jim lihoviny i chléb a to jako
knfžel J
PařížStí žebráci jmenovali ho
svým králem
A jméno "Červený tygr ' změni
lo se poznenáhlu na "král pařil
akých žebráků"
A v paláci knížete Dupuye za
tím scházela se den po dni skvě
lejší společnost
Onen muž který za dne žebral
žil večer způsobem opravdu koí-
(m
Žil ve tpojfní vynikajícími
členy mějta ale jenom proto aby
využil jejích vlivu
Ve dne snes! a strpěl pokyny a
káránf policejního strážníka ria
uiicí a v nocí ae bavil policejním
ministrem
O událostech politických zpra
ven byl vždy do nejmenlích pod
robností a v kruzích policejních 1
aoudníckých nemohli vypátrat
odkudž béřou paříŽStí nuzáci své
ňplně přesné zprávy (
Dupuy— jako vlíební velcí páni
pařížltí— docházíval také do "Rů
žové síně"
Zde poznal Hugem'! Harrisono
vou k níž choval upřímnou ná
klonnost
- Eužeoie nebyla takovou jako
ostatní dámy v "Růžové síni"
V jejím počínání bylo cosi zdr
žeolivého jakási upjatost
KdyŽ přít! Euženíe do "Růžo
vé síně" oné nocí kdy odvedla
Zuzanu oď břtbu Sekvany spěl jí
kníže Dupuy vstříc a zavedl si jí
ku svému atolku
"Že konečně přicházfl" pravil
Dupuy podávaje děvčeti ruku
"Viděl jsem tě na břehu Sekvany
ve stromořadí"
"Viděl Jste také kým jsem
lla?"
"Ano viděl"
"Což kdybyste věděl kdo byla
ta dívka!"
"Chci ee tě na to zeptati Ale
dříve než budeme o oímluvíti tu
mutíi ae aama o něčem vyjádřili"
"O čem?"
"Napij se dříve trochu lampaB
ského" "Děkují mám hlad najím se
dříve"
Dupuy pokynul sklepníku v
livreji a objednal pro Euženii Ve
čeří "Nu o čem tedy se mám vyšlo
víti?'' - tázala se Euženíe
"Chce! mne mílovati?"
"Již zase ae tak ptáte kníže?"
zvolala dívka mrzutě — "Děsím
a lásky velikých pánů to jsem
vám již fekla kníže Ráda ae ve
valí společnosti pobavím Sym
patísují e vámi velíce ~ oh ale mé
ardce touží po lásce jiné zhola ji
né než jakou byste mně mohl vy
poskvtoouti mílí kníže!" _
"A jmění? Na mé bohatství ne
myslil f"
"Myillm velice myslím vlJ ť
potřebuji peněz nesmírní Aleia
lf ua si mno neveimrte a o llku
na oČkolik hodin v "Růžové stuí"
se nechci volnosti tbavovsti"
''Zkrátka — neciíccl mne milo
vati" pravil Dupuy
"Vezměte ai mne Uiitťujl vá
le bude te mne dobrá léna'1
Dupuy se usmál
"KuŽenic v této zábavné síni
nechať ji navltěvuje společnost
sebe skvilejlí se o manželství ani
nemluví"
"Oh nehněvám se na vás pro
tato slova Ale vy jste ao mna
ptal a já jsem vám odpověděla -—
mluvme o jiném'
Cikánská hudba spustila mar
eeillesu
Při této nedlené národní fran
couzské písni vzplanuly oči Du
puyovi zvláštním leskem
Celá tvář jeho se změnila prsty
bubnoval na atole do taktuhlavbu
pak pokyvoval na cikány pobízel
je aby nrau jen aai naasenou a
vzletnou tuto písefi
"A teď mluv o té a kterou
jsem te spatřil ve stromořadí u
Sekvany" naklonil se kníže k Eu
ženii "Neboť věz že bledé líce
onoho děvčete jakož i smutný
jeho pohled i v tom pološeru ve
černím mně vnikly hluboko do
srdce Cítím že skutečná a pravá
láska vkradla se mni do ardce
Vidím v duchu stále onu bledou
dívčí tvář v níž zrcadlí ae nevin
nost utrpení a zármutek
"Ona dívka jest hraběnka Zu
zana Levalova''
"Jakže?" zvolal Dupuy pře
kvapením
"Otec jejího znám Byl kdysi
před mnohými léty pobočníkem
generála Bazaina Znám též hi
storii jeho druhého manželství
WU bUlCJI T 1111
"Pozorovala jsem že přijeli za
knížetem Westerburgem"
"Komtessa Zuzana miluje kní
žete?"
"Snad Já nalla jsem jí v noci
na moste sekvansxem cnteia ae
připravit! o život a to jenom pro
to že kníže spálil stužku kterou
mu darovala' -
"Tak?" pravil Dupuy ae Živým
účastenstvím
"Dozvěděla jsem ae náhodou
že dívka byla vlákána do pasti
jistý průvodce mladého knížete
vzbudil v něm domněnku 2e kom
tessa Zuzana jest ženou zbloudi
lou Řekla jaem to oné dívce a to
ji odvrátilo od smrtí vrátila ae by
svou čest ospravedlnila"
"Rád bych $ tou dívkou mlu
vil"
"Znáte-)í jejího otce myalím
že nebude shledání těžké"
"Kdo to byl jenž Westerburga
Oklamal?"
"Jmenuje ae hrabě HajoV
"Dlkujívim"
"Komtessa Zuzana Jest dívkou
ku podivu sličnou To bych řekla
Že se líbí pařížským pánům sytým
života Je jako svítíce Žena mého
druhu aotva ai troufá ji oaloviti"
"Myslil tedyže jest do Wester
burga zamilována?'
"Jsem o tom přesvědčena '
"Kdo ti to řekl?"
"Sluha který aloužil hraběti
HajóSovi v hotelu Imperiál"
Dupuy ae zamlčel
"Oatatně —'' řekl pak náhle
"po tom mně nic není- Zamiloval
jsem ae do ní pří prvním spatření
na jediný pohled a neustanu- po
kud nebude mou ženou! Zdá ae
mně že jsem skoro leplí čístlí
llechetnějlí od té doby když jsem
ji spatřil!"
"A přece e stromoiaai u aeic
vany dosti tmavé!"
"Moje oči vidi i skrze temnoty
pekelné"
♦To mne tělí V srdci valem
kníže plane plamen čisté Usky
Jak by bylo nyníaměloé kdybych
vám teď řekla: Kníže vezměte
mne sebou a užijme svita!
ipclfhnouti na
Mluvme o ji
Vi lilo jak Ira te
knltrcl vřrnoitl 1
ním I"
"Mám vám dát tahrátl vaM
písničku?'1
'KoilioJně ale dříve muiím
piti abych uměla ipívati A pik
— nesfifme tak opiiSlěnil bvoiejie
sem několik krattavic bavme sr
bule jil ránol Ať žije plstil a
lánkal "
Euienie chopila se Čile se lam
psůikým a vyprázdnila ji al na
dno
Smála se k tomu ale v očích ae
jí leskla utajená slza
Vzpomněla si na Zuzanu v jc
jíž blízkosti cítí se Člověk tak Či
stým a tak dobrým
KAPITOLA 40
Palác knížete
Slylíme li mluvili o nepřátelích
společnosti objeví se v duchu ná
lem tmavé otrhané postavy
Schůzky jejich představujeme si
v podzemních doupatech za za
vřenými dveřmi při svítíc pochod
ní a revolvery dynamitem a dý
kami na stolech u nichž se radí
A přece bývají to ve skutečno
sti pánové vzneiení a jemní
To jest vůdcové jimž bývá ne-
návisť ku společnosti a zákonům
spíle zřídlem důchodů než zásadou!
A ti ae neradí v podzemních
doupatech
Scházejí se v síních skvěle ozá
řených a bohitě zařízených aby
své plány ukulí
Tak zvaný "plebs massa lido
vá lid anebo spílc vyvrhelové
lidu dozvídají se v krčmách a pu
tykách o úmyslech svých vůdců
Tito v nichž síla lihovin stup-
Suje líiéúé a temné myllénky v
moc přesvědčení — jsou jenom
slepými nástroji v rukou svých
vůdců kteří při elektrickém světle
srkají fiampafiské a pochutnávají
si na zvěřině využitkujíce lehko
věrnost trpících ba můžeme říci:
hloupost pošetilcův!
Pařížský král žebráků vybíral aí
ve výčepích své důvěrné přátele
Vybral si celkem čtyry jímž se
příznil když se mu zavázali přís
nou přísahou za niž jim zajistil
stálý blahobyt Že on Robert
Nelly "Červený tygr" král paříŽ
iké lůzy jest vlastně — knížetem
Oktávem Dupuyem!
Bylí to vyzkouleoí čtyři věrní
přátelé
Věrnost jejích ostatně opatroval
revolverem
"Jakmile objeví ae proti vám
nejmenlí podezření" řekl jím Du
puy "zastřelím vás bez milosti'
A soudruhům nestálo za to aby
ho zradili
Ani pařížská vláda nebyla by
jim mohla poskytnout! tolik peněz
a tolik blahobytu kolík jím vyná
telo přátelství Dupuyovo
A pak byli vlichni nekalé minu
losti Bylo již v jejích zájmuaby
svět více nevyslovil pravého jejích
jména
Ukážeme blíže jen jednoho to
hoto přítele který byt uúnuu
pafížského žebráckého krále jest
to ostatně velrni dobrý ná! známý
jenomže v jíoé postavě a v jiných
poměrech
Jednoho dne řečnil Dupuy jako
"Červený tygr" ve výčepu nazva
ném "u jednooké aovy"
fj atolu v koutě aeděl muž sil
né veliké postavy velmi opále
ných tváří opíral se lokty o atůl
a poslouchal Před sebou měl
sklenici silné lihoviny
Byla to postava otrhaní a aeliá
jako vlečky ostatní
Pil velikými douSky a vrtěl hla:
vou jakoby ae mu nelíbila Du-
puyova řeč pokallával odplivo
val až na konec vzkřikl mu do
řečí %
"Oslovina!" zvolal zvučným hla
sem
Oči viech přítomných ae k ag
mu obrátily
"Ven níml — Vyhoďte bpj''
ozvalo ae f druhé strany
"Kdo to byli'1 tátsl se Dupuy
hromovým hlasem
"Já' odpověděl mul tltmceni
opálený a vyhrnuv ai otrhaný ru
káv na prsvé ruce rozhlížel ae pi
travě po přítomných
"UmlS -li něco moudřejllho nci
)á mluv áml" oklik! ho Dupuy
"Na poli ideálů nechť zvíiěd lepil
myllénkal A na poli činů čin ni
"Slylme! Slylmel" řvali ve vý
nřjlí čepu sc vlčeli strsn
"Jsem Alfons Batdl" ozval ae
silný ramenatý opálený muž hlu
bokým hlasem
Hlas jeho byl jako zvuk veliké
ho aidu
"Zaměiitnáním jsem darmo-
chlebl" pokračoval anědý muž
"Jsem srdcem i dusí nepřítelem
světa Moje zásada jest — dyna
mit I "červený tygr" mluví o poli
tice! Dynamit a — konec
dnelní společnosti!"
"Ten mluví dobře! Ať Žije! Ať
Žije Bard darmochlebl''
A Alfons Bard mluvil celou ho
dinu takže Dupuy počínal se ve
dle něho cítit velice nepatrným
Otrhaná chátra obklopila Bar-
da objímala ho a připíjela mu
Dupuy — dal přinést! Šampaň
ské a tím dorazil poblouznílé soudruhy
Pak si sedl k Bardovi
"Odkud přichází!?" — tázal ae
"Z vlasti svobodného národa—
z Mexika"
"Viděl ji áčínek svých alov?"
"Viděl ale neboj se mne "čez-
vený tygře" ji o tvé místo nesto
jím"
"Nebojím íe o ně! Pařížští bíd
níci mne zbožňují V Londýně a
v Brusselu nestane se Žádné vět!(
skal za avého spolupracovníka
Mne nazývají zde králem přijal
bych tě tedy za svého ministra'"
"Tu jsem čifi se mnou co setu
líbí-4'
"Ob tak to neíde Dříve chci
tě poznatí
"Cbceí věděti mé tajemství?"
"Ano cokoli z tvé minulosti
abych věděl kdo jsi"
"Pojďme jinam kde bychom
mohli promluvili o samotě Zde
jsme ode vSech pozorováni"
"Pojďme"
"Odejděme nepozorovaně a ne
nápadně Vidím že jsi akutečný
Žebrácký král opíjíš hladové lam
panským Dej jim jíst a pak pů
jdeme"
"Jíst?" žasl Dupuy "Nasyce
ný člověk nestará se o vady spo
lečností Jakmile nasytím svůj
lid bude po ideálech I"
"Pravdu díl! Ani já bych ne
křičel kdybych byl syt a poctivý
Alfons Bard se zvedl a nená
padně vylel z výčepu
Po malé chvíli následoval h
Dupuy
Seznámení pak stalo se v jiné
krčmě tímto způsobem:
"Slylel jsi někdy o Juarezovi?
"Oh ano Byl to hrdina za
svobodu Obnovil řílí mexickou'"
"Ano"
'Uuíkz mě! proslíiléio gene
rála"
"Ano Vím také jak se jme-
noval"
"Nuže?"
"Eskobedo" -
"Tak jest"
"Co o něm vífcT'
"Jeo tolik že dal zajmout! me
xického císaře Maxmiliána a ře by V
k němu neletrným Byl tyranem a'
ukrutníkem" -
"Ale víi o něm též že nenávi
děl utiskovatele? Že byl nepříte
Iv lat TsrclllUf vw iyviw?eiw jivii
svobodě lidu?"
"I to jbem o něm četl Ale přec
ai myslím že tento Eskobedo byl
velikým ničemou"
"Zoál jeho činy?"
"Nikoli"
"Nesmí! tedy nad ním aoudíti
Podívej se na mne: generál Esko
fcedo jsem já!"
Dupuy byl opravdu překvapen
"Ty? Vy? A přece jste
n-tijimiH