í t
V
10
i
%
i ' t
4
1 it
: i f
" í
' !
A
' i
X
v
i
-JÍ
A
t
Y
r
i i
!
v
k
'i
-r
i
_ - - _ ~ r_ u
r ť h in nr n m h ' j l a li
Koala oJ Viléma Boroie
"Ale oetavraMlte se?"
"Mni Život je břemenem '
"Pojďme i mostu mohly by
chom upozornili na icbc sttáloí-
ka"
Zuzana obrátila te jako itroj
Křičela k stromořadí v sadech
Euženie ubírala te tísní vedle
ní
"Vidím ie jste ke mni příliš
nedůvěřivá pravila Euženie div
ce "Povím vám několika slovy
co jsem zvěděla a pak buďte
a Bohem komtesso"
"Co můžete věděti? Mou duSi
nezná aoi můj vlastní otec''
"Kníže Westerburg spálil dnes
v noci jistou stužku Červenou "
Při těchto slovech se Zuzana
náhle zastavila a vzpřímila
"Co? Co pravíte?'' koktala roz
čilena
Euženie poznala účinek svých
slov a situace byla jí hned úplní
jasna
"Komtesso vy musíte Žiti' po
kraČovala Euženie "abyste doká
zati mohla knížeti svou nevin
nosí'
"Svou nevinnost?" zachvěla se
Zuzana "Kdož o tom mluví?
Westerburg jest o mé nevinnosti
přesvědčen"
"Neviřte tomu komtesso Slu
ba hraběte Hajóše mně řekl že
kníže viděl vás odcházeti z hotelu
Imperiál a že hrabě Hajóš ukázal
při tom za vámi výsměŠkem
Anebo jasně řečeno: hrabě vzbu
dil v knížeti přesvědčení' že jste
se té noci vracela z onoho velkého
paláce beze cti"
"To že hrabě udělal?"
"Jean mně to řekl a tací lidé
vědí vše vře vyslídí''
"A já "
"Vy jste považována knížetem
za velmi {patnou Bylo by Sílené
odejiti se světa a nevyhledali ho
abyste mu mohla říci co se stalo
Povězte mu jak vás hrabě prosil
o jedinké slovo a pak můžete
umřití aledříve ne pakli vám není
čest vaše lhostejnou"
Zuzaně bylo tak jakoby jí běl
mo spadlo s očí
Cítila že žena před ní stojící
že žena pomalovaného obličeje a
prudkého hovoru mluví každým
slůvkem pravdu Divila se žasla
Divila se špatnosti hraběte Ha
jóSe a žasla nad tím že jí vSe to
říká taková — grizetta
"Neznáni vás ani nevím komu
za tuto laskavost děkovat!'' pra
vila Zuzana "Ale prosím Boha
aby vám za to oběma rukama po
žehnal" "Jmenuji se Euženie Harisono
vá bydlím v Le quartier latin A
byla bych Šťastna kdybych se
mohla někdy dověděti že se vám
podařilo dokázali svou nevinu
Neboť to jest velmi těžké jest to
nejstrašněji v celém životě
Pak — jakoby si náhle na něco
vzpomněla pokračovala:
"Komtesso myslím že mne bu
dete ještě potřebovati — Jean
jest jediný svědek který slySel
i viděl výstup váS s hrabětem Ha
jšem Já si tohoto lokaje naklo
- ním a oo k vůli mně odbalí valeho
největlíbo nepřítele pana hraběte
Hajóše!"
"Otec můj vás vyhledá bude-li
toho potřeba Děkuji vám sleč
no za vaii dobrotu děkuji vám '
"A vy byste si netroufala ke
mně přijití? Ke mně jež vás
chci s takovým soucitem zachrá
nili?" Zuzana mlčela
Z očí vytryskly jí slzy
Všecka se třesouc podala Euže
nit ruku a vzlykajíc leptala:
"Odpusťte mně že jsem vám
nemůfcte býti Ipatnou ne ne"
"Doprovodím vás domů"
"Nebojím sc nenámahejte se
slečno"
"Tedy půjdu s vámi atpofi kou
sek cesty Pokud neopustíte břeh
Sekvany"
"Děkuji"
Obě dívky ubíralyse vedle sebe
Na první pohled se zdálo £
zde kráčí satan a andělem
Zuzana — vtělená něha a nevin
nost Euženie — pařížský motýl
noefiátko s malovanou tváři její
pohled chůze i pohyby byly doce
la jiné než u dívek boduýchl
A přece v prsou oné grizetty
bušilo srdce velmi citlivé a velice
šlechetná!
V nejbližSích řadách domů
ubíral se za nimi vysoký muž
Chvílemi se zastavoval a zase
více pospíchal
Jednou je také předešel a díval
se jim do tváří
Oči Zuzaniny byly sklopeny a
na zem upřeny ta jinocha nepo
zorovala Euženie lhostejně se po něm
ohlédla považovala ho za nočního
rytíře
Jinocn sledoval je ulici za ulicí
Euženie doprovodila Zuzanu až
k hotelu v němž bydlila s otcem
Zuzana podívala se nahoru kde
zářilo světlo ještě ve dvou oknech
"Otec můj bdí neulehl si Do
jista chová již obavy o mne'' pra
vila Zuzana
"Jenom si pospěšte nahoru a
upokojte hraběte Řekněte mu do
slova vše co jste ode mne slyšela
Otec váš bude již věděli co by měl
učinili"
Zuzana zazvonila
"S Bohem slečno dobrou noc
přeji!" pozdravila Euženie dívku
jež jí ještě jednou a plna vděčno
sti děkovala
Euženie zabočila do nejbližší
postranní uličky
Ve vratech hotelu zaskřípěl a
zarachotil klíč
"Zuzano!" ozval se na blízku
mužský hlas
Zuzana poděšena se obrátila
Stál před ní jejích průvodce
Stihlý mladý muž
"Znáš mne?"
"Velký Bože tos ty?" zakoktá
la Zuzana s úžasem "Armande
drahý Armande! Pojď na má
prsa!"
"Nedotýkej se mnel Nesahej na
mne' řekl Armand přísně
Poznal jsem v jaké chodíš spo
lečnosti a víra tedy co jsi!
Poctivé děvče nechodí v tuto dobu
samo po ulicích"
"Armande! Kdybys věděl "
"Viděl jsem vše!"
"Neviděl jsi nic! Víš odkud
přicházím'"
"Tuším to "
"Od pokraje hrobu Armande
Chtěla jsem se usnrtiti chtěla
jsem se vrhnoutj do Sekvany ale
ona žena jež se zdá býti špatnou
mne zachránila Armande nepo
hlížej na mne tak strašně oeobvi
Buj mne i ty vždyť trpím nevinně
tolik div že neklesnul Pojď
oahoru otec náš posud bdíl
Zaraduje se velice se zaraduje!''
"Nepůjdu nahoru Jest zde v
Paříži se mnou také tvoje matka
Přišli jsme pio tebe a jsi li bodnou
dcerou poctivou půjdeš hned se
mnou Ne-lí Zuzano pak
tě zabiju já sám já jemuž jsi
svým odchodem tolik a tolik utr
pení způsobila! "
"Moje matka je v Paříži?" še
ptala Zuzana s překvapením
"Ubohá nešťastná žena! Přišla
za tebou ale ty toho nejsi bod
ná ne ne ne! '
llQLbArwanenřnaiiv fakťL_
Tůjdd?' tilrpul Atmand a
uihcpil til ku ta tuku
"Prosím %ás" frkla komUsM
portftovi "osnímu lakaě mé
nni otci te přibyli duPllíe moje
matka s bratrem a h jsem u nich
Dobrou nec!"
"Dobrou noci" odpověděl por
týr a tavřet tase vrita
Armand odváděl tcMrus sebou
"Ani mně nensbldnel své rámě
Armande!" tázala se dívka líto
stivě
"Dříve musím zvřdčti jsi li
toho hodna abys se se mnou ved
la Co jsem al posud viděl svědč
vSe proti tobě
KAPITOLA 38
První setkání krilevlcs Rudolfa 1
princeznou Štěpánkou
Belgické hlavní město Brusse
tonulo v moři praporů
Jednotlivé domy byly ozdobeny
věncovím z oken a balkonů visely
koberce a plyšové draperie
Tisíce lidi tlačilo se na ulicích
s obou stran jízdní dráhy stálo v
řadáeh vojsko parádních krojích
Všichni toužebně čekali korun
ního prince rakouského
V královkém zámku rovněž pa
noval veliký ruch
Král i královna a všichni Členo
vé královské rodiny oděli se 1
nádherné šaty aby osvědčovali v
každém ohledu svoa přízeň
princi tak vznešeného reďu
Sloupová sin královského hradu
a schodiště proměnily se v oprav
dovou zahradu
Schody byly pokryty modrobí
lymi sametovými koberci a na
každém schodu stáli s obou fctrao
dva důstojníci Čestné stráže krá
lovské
V jedné síni strojili princeznu
Štěpánku
"Měla na sobě bledě modré šaty
Ve vlasech voněly jí njalky
Klenotů nedostala žádných
Kromě malých náušnic pomněn
kovčho tvaru neměla na sobě žád
ného jiného šperku
"Malá dceruška starostova 'vy
kladačka karet' oděná v bílé šaty
a se Širokou modrobílou stuhou
na rameui přiběhla všecka pospí
chajfc do dvorany
Přinášela velikou kytici uvitou
z fijalek a ze sněženek
Hlavní město belgické chtělo
pozdravili rakouského následníka
trůnu prvními květy jarními
'Výsosti! Výsosti!' pravilo děv
čátko jež v královském paláci
úplně zdomácnělo "Račte se na
mne podívali Jsem hezká? Šaty
moje byly ušity podle plánu mé
mamičky A což tato kytice?
Místo hrdých kamelií nádherných
růží a drahých orchídeí skromné
kvítí polní! I to si vymyslila moje
mamička! Drahých kytic ze
vzácného kvítí dostal již asi ra
koňský princ hojnost alé tako
vouto posud neí '
Arcikněina Šiěpánka s rozmi
lým úsměvem dívala 6C na šaty
dívčiny
"Jsi hezká velmi hezká má
Klemeotinko" pravila a pohladila
jí hnědou kučeravou hlavičku
"I ta je krásná velmi krásná
vím že se princ z ní potěší!
Závidím ti tvůj úkol neboť i já
bych mu ráda nesla kytici vstříc ''
"Prosím výsosti račte si ji
vžiti a odevzdati ji" odpověděla
dívenka chvatně
"Nikoli drahé dítě Já jsem
královská dcera a my nemůžeme
jiti hostům vstříc a podati jim ky
ticí"
"To je divný zvyk!"
"Jest tomu tak již Ale víš co
malá Klemeotinko?"
"Prosíml"
"Vyndám si z vlasů kytičku a
tu také připojíme do tvé kytice
Tím způsobem dostane rakouský
princ císařský i ode mne kytici"
Ach to bude pěkné!" pravilo
dítě radostně "Dám si pozor na
každý kvítek aby Žádný z kytice
nevypadl" i
vlasů )l tni ntkolik kíikft a i
tvta je do kyt rt tutoitovy dmu
tky tíiiif
"VéSe výioM by jíl thtíla v
dřli prince?" ivatlala Klementina
se smíchem
"nim ho sledil sena nebo
nrpamatuji V dětských lílrcli
jtem ho viděla'
"Nemáte jeho podobiznu?''
"Mám"
"Výsosti ukalto mně jil Jsem
nesmírně zvědava jaký Jest tento
statný princ"
"Ukáži"
"Kde jest obrázek?"
Sněhobílé tváře ŠiěpánČiny po
lily se slabým nachem
"Zde v kapse" Šeptala dívence
"Pojď k oknu k záclonám ukáži
ti ho"
Arcikněžna přistopila k oknu
Klementina běžela k ní a zvěda
vě Čekala
Princezna Štěpánka vytáhla z
kapsy malou podobenku
"To je princ Rudolf" pravila
a ukázala obraz Klementině
Klementina dlouho se dívala na
rysy korunního prince
"Krásný mladý pán Toznám
ho teď ihned jakmile vystoupí ze
železničního vozu" pravila staro
stova dceruška
"Líbí seti?"
"Nesmírně" odvětila malá dí
venka s dětskou upřímností
Princezna Štěpánka schovala si
opět podobiznu a Klementina s
velkou kytici odkvapila
Musila se ještě odebrat! domů a
pak na nádraží
Zvláštní dvorní vlak s kterým
rakouský korunní princ přijel vjel
s hukotem do brusselského oá
draží
Hudební sbor hrál rakouskou
hymnu
Král se svou suitou čekal prince
na nádraží
Když se princ objevil u okna
propukl lid v nadřené volání
slávy
Princ Rudolf s úsměvem děko
val na právo i na levo a křepkým
krokem vystoupil z vozu
Zamířil přimo k belgickému
králi který ho objal a dvakráte
políbil
Po úředních pozdravech vystou
pila malá dceruška brusselského
starosty a pronesla při odevzdáni
kytice několik smělých slov
Princ sklonil se k děvčátku
pohladil je na tváři a tázal se ho
jak se jmenuje
Při tom držel princ kytici již
od Klementinky obdržel poně
kud křivě takže z ní několik jed
notlivých fialek vypadlo Princ
mluvě s dívenkou díval se na
fialky jež z kytice vypadly
"Jen je seberme pane korunní
princi řekla Klementina — "ty
dala do kytice princezna Štěpán
ka"
Klementina se sehnula aby
fialky sebrala ale — 1 korunní
princ se sehnul
"Tak?" oravil "Tedv kvítka
princezny Štěpánky upadla?"
Jenom ti kdož byli nejblíže
Ivšeli o čem mluvil s dívenkou
Bylo tedy všeobecné překvapení
když hosté viděli Že princ právě
přibyvší sbírá s koberce na zemi
květy vypadlé z kytice městem
Brusselem jemu věnované
Deset hodnostářů přiskoČiloaby
pomohli v tomto sbírání ale Ku
dolf v okamžiku je sebral sám
ubíraje se z nádraží udělal si z
nich kytičku kterou si zastrčil do
knoflíkové dírky na svém vojen
ském kabátě
Princ Rudolf přibyl do brussel
ského královského hradu s fialka
mi princezny Štěpánky na prsou
V paláci přivítala Rudolía krá
lovna
Večer byl ekvělý dvorní ples
město pak bylo nádherně osvět
leno
Po ulicích procházely hudební
abory a hrály střídavě hned belgi-
Tli prvním m tkáni promluvila
Aitptnka sotva uf kolík ilbv
Ale liiky své vidřla
DtrfuU itatoMova vrátila ta
tatím tlu pilic a povídřli jí co
rif ns uáiluU přihodilo
Princ ph uliké slavnost! neměl
traku pro nic jtného Dfl pro
Kfnou pUvovlanou hlavu bt&
páiicínti pro její velké fialové
oči rlaléplavé vlasy drobounká
ÚMtfkd třešňového tetu f
"Málka má děla pravdu" my-V
slil si Rudolf v duchu "jest to
Milený aodil"
Vrčrr v dvorním plesu zahájili
princ a Siípánka tanec
Při tanci pronesli navzájem ně
kolik zdvořilých slov ale pak ne
mluvili spolu celý večer
Princ si ulehl
Okny padal do jeho ložnice do
sud jas osvětleného města
Venku na ulicích hlučel lid ještě
v pozdních hodinách nočních pro
hlížHi si osvětlení a výzdobu
Princ Rudolf usnul
Byl unavený a duše jeho zůsta
la po setkáni v Brusselu klidnou
Druhého dne přihodila sezvlášt
ní událost
Princ se dozvěděl ře malá Kle
mentina jež podala mu na nádraží
kytici města Brusselu nastydla
při prohlídce města a že leží v ho
rečce
Otec její brusselský starosta
byl všecek zoufalý protože Kle
mentina byla jeho oblíbeným dítě
tem již miloval jako modlu
Korunní princ vsedl ihned do
kočáru a doprovázen svým hofmi
strem jel do příbytku starostova
Starosta byl hrozně překvapen
touto neočekávanou a nesmíme
velikou poctou
"Slyšel jsem s lítostí" řekl ko
runní princ "že vaše rozmilá dce t
ruška se rozstonala Přišel jsem
se na ni podívati a přát jí uzdra
vení co nejdříve"
Zavedli Rudolfa k malé pacjfe
entce
Klementina ležela na lůžku
nebesy
Tvářičky měla rozpálené byla
bez vědomí a v horečce
Když princ Rudolf vešel do po
koje nemocné stála u lůžka prin
cezna Štěpánka a dávala na hlavu
dítěte ledové obklady Štěpánka
byla zmatena
Neočekávala že princ Rudolf
sem přijde
"Ah vaše výsosti" zachvěla se
princezna překvapeně
A utírala si ruce jež si při kla
dení obvazkň smáčela
"Výostí" řekl Rudoí "buďte
opatrná nelze věděli co malé ne
mocné schází Může také dosUti
osýpky"
"Miluji velice mou malou pří
telkyni Klementinu"
"Ale musíte i sebe milovat!
Mohla byste se snadno rozsto
nat! "
"Proč přišla sem vaše výsost?
Proč také nemyslíte na chorobu?
Malá Klemetínka jest tak rozmilá
že člověk zapomtne i to Že mohla
by býti nakažlivě nemocna"
"Dovolíte lí vrátíme se spolu
do paláce"
"S radostí"
"Malá holčička jak se zdá ve
lice se nachladila Co říkají lé
kaři?" "Dostane prý nejspíše osýpky"
odtušil starosta
"Slyšela jste Štěpánko? Vaše
výsost nesmí sem přijití potupo-
trt
KUU 8c rwieineuiiu ucuzuibvi
Já jiem voják mné oícgr }'jA
dobného neuškodí"
"Oh prosím vás navštěvujte
ji každý den a povězte mně pak
vždy jak jste se s Klementinkou
shledal Malé dítě toto jest
hodné a já bych již sni nedovedla
biti bez ního"
Rudolf a Štěpánka spolu odch
zeli-
Posadili se do jednoho kočár
a sedíce vedle sebepmjeli něWil
SO
an
í koi
'HO
i -"v