Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920, December 28, 1904, Page 10, Image 10
10 CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA Kotula ol Vilím BoroJt "1 7 4v t pr 7f KAPITOLA jQ štlflnka Dech belgického krále Leopot da Štěpánce dostalo iq knížecího vychování Nebyla sice určena pro trůn královský tle belgický král klad velikou váhu oa vychováni svých dítek Přés to viak l: byla Štěpánka po knížečku vychováua byla Stě páaka vtělenou prostotou a skrom nostf V době kdy náš děj se odehrá vá byla sedmnáctiletou Z fialových krásných oči jejich zářila jen dobrota rozmilý půvab a příjemnost Její vlasy hebké jako bedvábl byly zlatě plavé rty malé a Červe né jako třešně postava Stihlá i outlá chůze lehká a pružná hlas dojemný příjemný jako sladká hudba ' Milovala velice děti a byla vše cka Šťastna mohla li si s nimi hráti Ve velkém parku bruselském bylo možno viděti ji vždy v urči tou hodinu jak' si s houfem dětí vesele hrála na schovávanou nebo jiné hry Občanské děti užily přátelství královské princezny ale ku cti jejich musíme doznati že nikdy se nestaly dotěrnými Když Štěpánka povyrostla a ne mohla se již v sadfth s občanský mí dětmi přátelili pozvala si lepší a hezčí z nich do královského hradu do své zvláštní komnaty určené ku hraní Děti z lidu bavily se po dlouhý čas dopoledne od jedenáctí do dvanácti se Štěpáokou vesele a spokojeně Do královského hradu dochází vala také dceruška bruselského starosty Klementina Byla to desetiletá snědá bacu á dívenka rozumná a hovorná: dy výroky svými í dospělé iv ten a k ooaivu Klementina vyznala se také v kartách1 podávajíc 'sBatek' A vři nnkauíti mnftklii $4f "S Í? £{fm roztomilým žvátlaním když 'Jíť ploaovážnosti z karet véštila O £ysvět(va1a chytře a bezky 6 A N' $ + 3 v řartác& a při tom se vždy smála a2&ylaJlaa žertů 'z 8 £ " ťř0 v-faánpsti stala se nad ! Jy er?' íru pfelíJSeáou iv fouzích nejvýš mfí S? Zmirhtčl -irrí&t-tíni ftlninlr ci i niliti JThti1iO7 3 JP 'i £ - T s M-frř íti# jednoho kWMJCi£ e ipět íMWltínl ílieífa si 40 M(lířeMrďflft4 -V o 5 jt x F -Z j smícřfawtjaáWaTy? 6 5© Malá :0 aoita vzpom na toto uméni malé wkládackvl Víidinl tlačili se bilte k děvfát ku a pozorovali je 1'rioccítia Štěpánka se nakloní ta 1 vyáhla 1 klina Kiementinina tři karty ji-dait po druhé "Zde je prvol karta Co ie to?" — tázala se princezna kartu Klementině "Ceta " "Druhář" 'Vojín " "Třctl?" "SBatek" Při slovech "vojín" ozval se veselý smích 'Nuže co znameaají ty tři kar ty máli Klementmko? tázala se pnncezoa Štěpánka s úsměvem Klementina svraštila své hezké růžové Čelo a — rovněž se usmí vajíc přemýšlela "Ačkoli se pánové a dámy tomu smějí praví tyto tři karty že je ji výsost princezna Štěpánka se pro vdá Z cesty dojista z daleka přijde krásný mladý vojín a pojme za choť naši zlatou princeznu " Ty — malý blázínku! Vždyť jsem ještě dítě! pravila Štípán ka ale celá vznešená společnost tleskala jásala a smála se O tomto proroctví dověděl se celý dvůr a rozneslo se také po celém městě ba i po celé zemi Mluvili o něm jako o milé věci časopisy se o něm rozepisovaly vc sterých variacích a jako pří všem i na ni se záhy zapomnělo Nemluvil již o tom nikdo I princezna Štěpánka snad již na ni zapomněla když přišla zpráva že syn rakouského císaře kralevič Rudolf přijde do Bruselu že jest na studijof cestě a že chce po zoatí také hlavní město belgické O šlechetných činech o odváž né statečnosti o hrdínnosti o ne obyčejné náklonnosti korunního prince ku vědám slyšeli již i v Bruselu V královském hradě způsobila zpráva o jeho příjezdu velikou ra dost ale i celé město se radovalo Prioce Rudolfa předcházela dob rá pověst láika obtfbeoost Ale při této zprávě si nikdo ani nepomyslil že by se mohl princ také ohlížet! po krbu Kdož by si byl vzpomněl na dětinské proroctví Klementioino 2 všichni považovali za žert! Belgická královna hrdě proho dila že přijde její uherský krajan Neboť Rudolf jest také princem jherským a ona krMovsa jest rodem Maďarka neboť jest z rodu palatina Josefa "Princ Rudolf je také naším jříbuzným' pravila královna 'a museli bychom ho uvítati a pa íčoou úctou a obřadností kdvbv icházel jen jako dědic císařské íorou rakouského Ale přichází Jm Qjjoli chodícfr?K?rijůrntftikaí 2ko nái příbuzný uvítáme 4áli 'lt#pláW harsřvfcle a s otevřenou náručí" ca CS vzpomíná ""Tvo! prorokujtu v w-c 1 b m_ -mmm -v_J7 XS-lW — ~M _ příu7MkiA V zemi Ba měkký YobČK a křaly Jpilfj Tsiitávodové a arcivévodkyV iivatéCMORjPil? i H i íwwSojjíj poslouchali X '"'Ní11 ĚííhiQ SI s mm n a fcfif ný 3 žcht kí oř 1 A _ t 1 W? Kl Tmí AoebkWc líclqslvf vycarvoo sh?éjBánlia pozorně poslouchala rscfSswiá slova své drahé matky I ona sffJovala ačkoli nemě jaký výsledek bude ce Rudolfa (tání vznešeného ě ve městě i v Cil horečným t&4f prapory cíWkých čer- ohK7venqbílýcb i ar a díníg vi itftiesl 9X1 stiTra&tH c%ftlembIM r- r - ir- nJJ věn rGl zho sněroou talol vmilrné iodin cluřiki 1 M)Mi sympatliil jrt ph irrávě o phchodu jho vsomí korunního piincc HmloJ osvfd ču( v lUlíi tej itíua lak domt vakeho vrliřrtiit va Tato lánka a tyto synipathie hluboce dojaly jejich vrličenttva i korunal ho tuiuce Princ Rudolf vlak prosí nadmíru škrte vate veličen stvo celou UcIríí abyste ráčil po minomi všechnu levnější náJIuru a lesk taé i aamvšlené skvělé přijetí — neboť jeho výsosti jeit velmi dobře inlmo íe takové přivítání vyžaduje pří občanitvu velikých hmotných obětí Jeho výsost korunní princ přeje si při jiti do kruhu vašich veličenstev krásnou řili belgickou projiti jen jako prostý obyčejný cestovatel" Belgický král vyslechl a rnfr ným úsměvem slova vyslancova Když kurýr dopověděli odvětil mu král Leopold takto: "Slýchal j em od maličkooti Žt koho národy milují ten že Cht mi lováo Můj národ moji poddáni isou také takoví Zevnější lek a nádhera kterou chce osvědčili hlavní město belgické při uvítáni prince Rudolfa jest pouze bledým ttínem neobmezené té úcty a lásky kterou každý pravý Bdgi čdn cítí k jeho veličenstvu rakou skému císaři a jeho vzn Šené rodi ně Upokojte jeho výsost pán korunního prince Že počínajíc nejmenŠími kvítky jež můj národ jeho uvítání snesl každý vy tryskl z látky srdcí belgických a že způsobilo veliký zármutek kdv bych slavnosti ony odřekl Oče káváme s přepychem královským a celou vroucností svých srdci pýchu rakouských národa - ko ruoního prince Rudolfa!'' Vyslanec jeho veličenstva císaře a krále Františka Josefa vyslechl vzletná slova belgického kráie s hlubokým pohnutím KAPITOLA 37 Andél i satan Kahlenberg se opět zazelenal Zlsté paprsky jarního slunce ozařovaly kraj lesy pole i údolí byly plny květů Po viooucích se silnicích hrčely nákladní vozy — šťastní vídenští majitelově letohrádku stěhovali se již do volné přírody V jednom stromořadí zastavil se povoz se znakem Z kočáru vystoupila hraběnka Levalová a její syn nadporučík Armaod Leval Hraběnka kráčeja opírajíc se o ruku synovu do lesa Chvíli vedli se mlčky Hraběnka Levalová změnila se k nepoznání Krásná štíhli postava její byla jako zlomená záda její byla slir bena tv4ř zsinalá vlasy bilejako sníh "Tyto stromy asi dobře znáš Armaode ' "Ano jsou to ttařf známí ale proč to říkáte matko?' "Vzpomněla jem si na -onen nezapomenutelný den na švábhedi u Budína když jsme se Setktli a císařovnou Alžbětou Pamatuješ e Armande co jsi mně tehdy říkal?'' "Pamatují" "Pravil jsi žs jste chodili se svou matkou na Khlenbtrg sbliat květiny a že tvoje matka při tom plakávala Viď to bylo to mí sto?" "Což netrápí srdce vaše dosti útrap ješiě 1 bolestným vzpomío kami se mučíte?' "Vzpomněla jem si na to bez děky když jsem toto místo spatři la Dostala jsem se sem i jál Se srdcem zlomeným duší sklíče hou Bez radostí -bez naděje Nepřivedla mne v tato místa tre- ruka osudu? ' amičkoť' pravil Armand něž ýmiuvDl pohlížel matce do 0 t?Acte čiU takové vlci nelze A lato la? suratoT zapomínat! niliéuka mua holi lim vlit ! vli ho toho latu a itrmuiku mé ho příčinou ct tl mul který Hraběnka náhl umlkla "Nuliuc núuulosti v 1 J l' doba přítomná nám pomohl duit suroitl Pátrání mé vdlo jíl k jakémusi výilcdku I)olal mii 1 Paříte psaní od hraběte HajUe Pise mně ie se selkai se uiaouu a Otce le viděl v "Rolové Mm" "OJpusťArmaode le přijímám tvá slova a pochybuotti Jsi ke niit tak dobrým tolik mne litu j I Že považují tě ta schopného i toho že by dovedl ve mně msroé oadéje vzbudili Oh kdyby to byla pravda kdybychom jim byli ua stopě měla bych jistě naději že přivolám nazpět svou jedinou dceru f 'Úmysl můj jest že otáži sete legraficky hraběte Hajóše a pakli dostaou odpověď příznivou odjedu ihned do Paříže a přivezu Zuzanu domů i kdybych se proto měl otci svému postavili na odpor Lidé si šeptají i o Zuzaně iž mluví Nesnesl bych aby se někdo oa mou sestru křivě díval O Zu zaně se vypravuje v kruzích šle chtických že ujela za knížetem Westerburgem To jest ostuda matko má a já tomu učioím ko oec _ X "Co pravfšf Ze se tak mluví o mé dceři?' zachvěla se hraběnka Levalová "Ano mamičko A třeba Že Zuzana jest jen nevlastní mou nestrou prcce na ni oiCeho nedo pustím — vždyť mi také moje jméno" "Měla bych k tobě prosbu Ar mande ' ' "Čeho si přejete?" "Půjdu stebou do Paříže Ne věřím že by mé mateřské prosby Zuzanou nepohnuly" "Vždyť jste chorobná — jak byste mne mohla na cestě tak M Attílnl nf Af 1 fit! )' "Naděje dodá mně síly abych mohla cestu vykonali" "Přání vaše považuji za rozkaz matko" odvětil Armand "Nebu du hraběti Hajóšovi ani telegrafo vali ale odjedeme nejblížším vla kem do Paříže'' "Ano dítě a vezmeme s sebou také Klarissu" Nad Paříží snesla se noe ale noc odpočinku a klidu to nebyla V Paříži život neustává skvělé řady světel na boulevardech teprve ráno se zhasínají Na ulicích jen lidské postavy se mění Za dne hemží se ulicemi prostí vojáci vezdejšího boje za chléb a cizinci kteří se přicházejí obdivo vat pamětihodnostem pařížským v noci ubírá se unavený dělní do mfl a závistivě se ohlíží za ujíždě jícími kočáry lehkokrevoých bohá čů pro něž den v tu dobu teprve počíná Jenom prostranní ulice jsou do sud prázdné V stromořadí podél Sekvany plíží se jen několik temných po stav — to jsou stíoové postavy skvělé Paříže Na mostě který vede k pařížské radnici tojl Zuzana Opírá se o Železné zábradlí mo stu a hluboce zadumána pohlíží do Šedýh vln řeky Na hladině Sekvany obrážejí se světla a nábřeží lesk jejich chvěje se po vlnách V fiadrech Zuzaoiných chvěje se srdce stejnou Měrou "Zde jsou bránice" Šeptala ti še "Přivedla mne sem ideální čistá láska panenská Jediné po hnutí přes zábradlí a bude pc všem boji VduŠi mého otce pálí touha po pomně a dnes jest ještě silnější než jindy dnes mno hem více naléhá abych ho po ilechla abych se Westerburga nespouštěla ač víro že mně z toho vyplyne jen bol a Žal K Šla bych! Oh šla bych vždyť jsem tak ráda vydala se lí lim za nim ! Ale - st lha moje jil sholelat Jsem na vJy a jeho srdce vypuienal Proč tedy pod stiipov#ii bo rnovař Abych vi těla jak len jtjl tbof Rimnou opovrhuje? Abych byla na oko chladnou? Lhoslr jnoul Ne ne! Pro mne livol pícsial jit býtl tivottm Nedovedu déle tmi Má uťoiiá mat Wul Opu stila fcfm těl Vím le pláčel la pro mne nsfíkál ač si toho netasluhuji niboť jem nebyla tvou dobrou a věrnou dceroul Mosty ipátt čol jsou již shořeny nemohu tutoupiti ku předu tské jfti nemohu — budiž tedy tento želetný most pařížský mým útoči štěm Jak se ta voda viol a hučll Jako by mne také volala volala do svého objetll Do své ho studeného objetí do pusté říše smrti ' Zuzana vystoupila na ozdobu Železného zábradlí Chytila se blízkého sloupu sví tilny a chtěla se vymrŠtiti na ho řejší obrubu zábradlí aby odtud do vody skočila V tom blížily se k mostu od břehu dvě černé postavy Při chůzi hlasitě mluvili Zuzana je zaslechla Rychle seskočila na most a při tiskla se ku sloupu pod svítilnou Blíží:! se postavy byly žena a sluha v livreji Žena byla EuŽenie známá gri zetta ze studentské čtvrti muž pak byl sluhou který v pokoji v hotelu Imperiál obsluhoval hrabě te HajóŠe Hrabě Hajóš napsal totiž Euže nii několik zdvořilých slov jimiž se omlouval že ji nemůže navští vit! jak jí byl slíbil a oznamoval jí že ae za krátko zase vrátí do Paříže a že i pak bude snad po třebovat! jejich obratoých služeb proti hraběti Levalovi Sluha odnesl tento lístek Euže- nii teprve v nocí téhož dne kdy hrabě odejel věděl dobře že malá grizetta ve dne vyspává "Váš hrabě mu&f býtí pán veli ce roztomilý' řekla Euženie slu hovi "Já jsem již zapomněla že je na světě Náš bohémský život je takový že druhého doe se již nepamatujeme na to co se stalo Lokaj se smál "Arože pan hrabě ííajóš je veliký kavalír " "Hleďte iá isem ani nevěděla jak se jmeouje Rekl mně nějaké číslo a zde v dopise také jen místo podpisu napsal číslo svého pokoje v hotelu " 1 Pan hrabě je veliký čtverák'' "Myslíte?" Lokaj se smál "A vrátí seí" "Vrátí" "Oznamte mně to až přijde S hrabaty tak roztomilými ráda vy- cházím po dobrém'' "To věřím I" "Co děláte teďí" "Nic docela nic' "Doprovoďte mne do "Růžové síně'" Lokaj se zarazil "V kočáře?" "Blázínku kdybych měla na kočár nepotřebovala bych vašeho průvodu Pěšky a postranními uličkami abychom si nadešli 'Což vám můj kavalírský hrabě tik špatně platil Že dnes nemáte již peněz slečno?' "Na hraběte nemohu si naříká ti Ale mám matku hodnou dob rou matku' a mám šest malých bratří a sester o něž se musím starali Ano ano! Osm krků spotřebuje mnoho velmi mnohot" Sluha si odkašlal as tváří ne smírně hloupou vychvaloval Euže nii jak j hodnou a pečlivou dce rou ♦'Hodnou dcerou?" řekla Euže nie trpce a z hluboká si vzdychla 'Já jsem dcerou nadmíru špatnou a nehodnou pane muj ai co mám dělati? Je to můj osudí Pracovali neumím a takt jsem prácí Dikdy nemilovala!'