Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Dec. 14, 1904)
10 5 CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA Román ol Vltémi Boroia "Pardon pane můj le — jikl můžete tik seděli!" koktala dívka "Dovolte abych si k vám přisedla udeřila jsem se hrozně ďo nohy Vy jste cizinec viď te?" Hrabě Leval ukázal na stolici vedle sebe a vybídl lstivou grizet tu k posazenf # Jako čeští hudebníci jsou do Ši rého světa — i v končinách nej vzdálenějších — roztroušeni tak také uherské hudebníky z rodu ci kánskčho lze všade nalézti kde je veselo Uherští cikáni kteří hrají ve své vlastí v Šatech chatrných po ho stincích i v kavárnách a jimž zde kdokoli tyká jsou v cizině a zvlá ště v Paříží velikými pány Sedí ve skvostných šatech zla tým premováním bohatě zdobě nýcb na podiu pro hudebníky určeném jsou to pravé postavy divokých Arpáda a Matyášů- Primas cikánský který zde do ma utrží si dosti smíchu a ústrků nazývá se v Paříži ředitelem hu debního sboru Přičiněním bohaté Šlechty uher- ské jež všecko plna ochoty pod poruje co může jménu uherskému za hranicemi učinili čest (— žel že také náš národ nemá podobných podporovateli!! — ) nabyli tito prostí hudebníci uherských pust mezí nimiž bývá také mnoho na daných talentů světového jména Ba jméno jejich nabylo pověsti tak velíkolepé že na př při po lední výstavě v Paříží výstupová la tam výtečně sehraná kapala £e ských hudebníků z Vale u Dobru šky jako nejlepší "kapela cikán ská" z Uber a dodělala se velko lepého výsledku V době našeho příběhu obstará vali v "Rážové síni" pařížské hudbu také uheršrí cikání I dnes ještě obdivují se cizinci cikánům hrajícím bez not což teprve tehdy — tehdy měli mno hem více obdivovatelů! Zvláště když hráli staré tklivé národní písně uherské jež jsou vesměs původu slovanského — - jak známo mají Maďaři všecku svou kulturu od Slovauújež nyní ovšem považují hlavně proto za nejneoá viděnější 'své nepřátele — což tu stichl hovor ve dvoraně a horko- ' krevní Francouzi poslouchali krás né zvuky houslí basy a flétny jež se zrodily tam pod Tatrami Skleněnou kopulí "Růžové sí ně" draly se jíž ranní paprsky jar ního dne Farkaš Lad známý uherský cíkán posud se svou ban dou brát a hrál hrál vytrvale ne únavně prudce jakoby písefi kterou spustili ani konce neměla A komu hráli? Dvorana obklopena obrovským! benátskými zrcadly duněla již prázdnotou jen u jednoho atolu seděl vysoký snědý muž lokty se opíral o stůl před ním na stole celý les lahví od šampaňského ví na na právo i na levo houf výska jících pařížských kráiek jichž oči zavírají se při svitu slunce — ne jsouť takovému jasu uvykly Žij' jen m v noci! O něco dále čekají ospalí pod řimující Číšníci konec zábavy Snědý bavící se muž jest-hrabě Leval Primas stojí bezprostředně u něho skláof se k jeho uchu a hraje mu na housle písně jež rád slyší které si poručil Euženíe grisetta ze studentské čtvrti spí opřena o hraběte noby má položené na lenochu vedlejší stolice ruce jí visí bezvládně dolů — ÉampaBské jí přemohlo Mohla směle spátí VA I v Dostálať skvěle svému slibu jejž hraběti Hajóšovi učinila Hrabě Leval celou noc ide strá vil v zábavě V hotelu kde bydlit byla v komnatě najaté jeho dcera Zuzana samotinká Očekávala vlečka znepokojena otce který ji nikdy ani na jedinou noc nnrHti Zavřela dvéře a přistoupivši k oknu dívali se oa ulici a dychtivě očekávala drahého otce Také tam u okna usnula Náhle ozvalo se zaťukání na dveřích Zuzana vyskočilarozespalá vrá vorala ku dveřím a tázala se: "Tos ty tatíčku můj?" "Posílá mne pan hrabě Leval" odpověděl z věnčí jiný mužský hlas "Co chcete?" "ťřinášlm komtese od pana hraběte Levala psaní" Zuzana otevřela dvéře Do komnaty vstoupil komorník v livreji Zuzana přijala dopis jejž sluha přinesl otevřela ho rychle a četla V psaní tomto stálo: "Moje drahá Zuzanko! Podařilo se mně nalézti knížete Westerburga jsem n něho Vše jsem ním již umluvil vše se po dařilo Přijď za mnou ihned s doručitelem tohoto listu Tvůj otec" Zuzana váhala malou chvíli Přečetla si několikráte záhadný tento list Zdálo se jí že jest to otcův rukopis a sluha který psaní přinesl také v ní vzbuzoval důvěru Zuzana bez podezření se chopí la pláště přehodila si ho přes ra mena a šla za sluhou Před hotelem stál skvostný ko čár Sluha pomohl Zuzaně vstoupiti dovnitř sám pak vyskočil na ko zlík a povoz v prudkém trysku odjel KAPITOLA'34 Osudná chvíle Kočár zastavil se před hotelem Imperiál Sluha v jívreji dovedl dívku ku dveřím komnaty v prvním posebo dí dvéře rychle otevřel Zuzana vstoupila a a hrůzou poznala že stojí před ní hrabě Hajáš Sluha tiše se vzdálil a zavřel dvéře za sebou Hrabě Haj4š ďábelským úsrně vem na rtech popošel k zděšené dívce "Polekala jste se viďte?" pra vil dotknuv se ramene dívčina "hleďte jak jsem mocným vůči vám Jsme sami a vy jste úplně v mé moci To jest upozornění abyste mne neklamala Ale přes to buďte klidná nebude vám ani vlas zkřiven na hlavě — chci je oom i vámi o různých věcech o amotě promluvili' Hrabě ukázal f lehkým posufi kem na křeslo "Pane hrabě otevřte dvéře rte máme naprosto ničeho o čem by chom spolu mluvíti " "Vy snad ne ale já ano Opa kuji tedy: za těmito zavřenými dveřmi nehrozí vám nižádné ne bezpečí" "Proč tedy jste mne sem vlákal?" "Protože vás miluji Zuzano protože nedovedu na vás zapome nouti a protože hned v Goergéoi jsem vám řekl a také jsem se za Dříiáhi že musíte býti mou Ale nikoli násilím nýbrž dobrovolně z vlastní valí vůle" "To se nikdy nestane!" "O tom rozhodou já Zuzano! Alt pftdevlíra mol povězte u- pllmněa otevřeně: milujete kuile te Waittrburga?" "Neodpovím vám u lidnou o látku" "Odpovím tedy za vás sám "Nemluvte hrabě Pusťte mne odtud budete li mne dále rfitě pronásledovat! zahynu sebevraž dou" "Toužím po čisté lásce Při jměte ji a ujišťuji vás Že budete Šťastna'' "Neodpovím vám na nic" "Zdá se' komteso Že mně ne chcete rozuměli? Mluvím přece jasně" "Netrapte mne tolik pane hra bě nenávidím vás nevýslovně od prvé chvíle kdy jste mně přišel do cesty" Hrabě ukázal na dvéře ' "Tyto dvéře otevrou sc pouze na můj rozkaz! Na urážky dovedu vám také odpovědřti urážkami napínejte tak svou nenávist Což mně nerozumíte' Miluji vás jak jsem nikoho nikdy posud nemilo val a nemohu vám učiniti váŽněj Šího nabídnutí než abyste se stala mou chotí!' "Máte li pane hrabě úmysl tak poctivý proč tedy jste sahal k prostředkům tak podvodným? Měl jste přece pomyslili i na to že tato návštěva zde může mne při pravili o mé dobré jméno!" "Otec vás střeží jako tygr Ke mně jest vždy chladný a odměře ný a protože jsem ho postřelil také mně nedůvěřuje Potpíšil jsem si tedy užiti této příležitostí abych vám spanilá komteso do kázal že násilím mohla byste býti mojí kdybych chtěl Hleďte před hodinou jste neměla ani tušení o tom Že v pozdních hodinách noč nich budeme ray šarni dva v za vřené komnatě pospolu — Kdy bych nebyl plný šlechetné touhy mohl bych vás ve chvíli jako hra Čku zničit Ale hrabě Hajóš její vy považujete za tak špatného o tevře vám tyto dvéře ještě dnes a dá vám tři dni na rozmyšlenou Po třech dnech — odpovíte lí mně záporně budu vám zase nepříte lem nepřítelem takovým jakým jsem vám byl v Goergéní Ode jděte pokojem uvažte si má slo va" "Nehledejte ve mně příčinu proč vám nemohu důvěřovat! roz pomefite se oa minulost já jiem ve vás poznala jen Špatného Clo věka Kdyby láska vaše byla Čistá a opravdová jak mně teď hrdě namlouváte jako byste v kancelá ři s někým smlouvu uzavíral sni žila bych se vzbudili v sobě důvě ru snažila bjch se vzkřísili v sobě takový cit abych vám mohla věřití Máte k tomu příležilú! vhodnou vyhledejte mého otce usmiřte ho za všecka ta hrozná utrpení jež jste mu svým výstře lem způsobil a pak varn snad budu moci odpovědčtí na slova jež Jíte mně teď řekl Ale kdy byste neměl k tomu dosti trpěli vostí kdyby zlý duch vás tolik pojedl v srdcitakže by byl schopen sáhnout! i k prostředkům násil ným budiž staniž se co uznávátf za dobré já jsem slabou dívkMi takového tvora rozdrtiti není velí kou slávou!'' Hrabě Hajóš přistrčil si stolici blíže k dívce pravou rukou ucho pil dívku za ruku "Řekněte mně aspoB jediné slo vo" řekl tichým hlasem těžce od dychuje — "slovo jež mně po stačí abych počal nový Život! Jediné slovo! Jen! jed né slovo Zuzano!" "A jak zní toto slovo?" tázala sft dívka dívajíc se do rozpále ných očí hraběte "Douřej a to mně posta čí Zuzana zavrtěla hlavou "Nikoli to vám říci nemohu! Dokažte dříve že jste hoden mé ruky a pak budu jinak o vás smý lleti" "Dobře tedy dokáži vám to hned Mnohem skvěleji než il m)líic" Hrsiě sáhl do nipisuí kapny a vyňal c ní slolený list "Přičtěte si tyto řádky!" řekl králce a pnU lín Zuistj "Milý hrabě! Hrabě Leval zmizel sc svou derrou opět t Vídně Zdá se tc hrabě sám unesl svou dceru v ra chvatu Šílenosti Protože mám za to že asi odjeli za mým synem odstraůtc ji opairně a nenápadně s cesty a vykonejte rfSc aby se ne jcu s mým synem nemohla selka ti ale i aby Leval s komtessou byli z ciziny vypovězeni Kníže Westerburg " Bledé líce Zuzaoíno zbledlo ještě více když četla tento dopis knížete VVesterburgf otce jejího milence "To však není ještě vše Zuza no JJyl sem za vámi posláo tajný zřízenec policejní z Vídně neboť rodina Westcrbnrgova Žár livě střsži každé hnutí svého syna Prohlásím li však Že jste neodjela za Westerburgem nýbrž za mnou budou všecky vám nepřátelské sírany rázem utišeny To snad po stačí abych u vás vzbudil dů věru?" Zuzana zamyšleně dívala se před sebe Slova hraběte HajóŠe ji překva pila a popletla "Kníže tedy bdí nad mými kro ky a domýšlí se o mně b4h ví co zlého" uvažovala v duchu "Soad nechce způsobili veliký skandál aby mne se svým synem rozloučil? Oh otče můj to jsi si měl lépe rozmysliti!" "Nuže — neodpovídáte?" tázal se hrabě "Dáte mně tento list Wester burgův?" "Chcete-li ho abych u vá vzťudil důvěru tož si ho nechte " "Nespatří ho nikdo kromě mého otce" "Vezměte si ho Zuzano" "Děkují vám" "A?" "Doulejte pane hrabě Zítra vám přinese můj otec můj vzkaz" Hrabě Hajóš mlčky přitiskl ru ku dívčinu ke rtům a prudce jf po líbil při tom si myslil: "Jíž jsi lapena teď již budeš mojí!" Hrabě ohlédl se po dveřích ve doucích dí vedlejšího pokoje "Za těmito dveřmi bydlí mladý Westerburg' Chcete ho vídčtí?" tázal se hrabě "Nikoli Dopis jeho otce u tvořil velikou a snad nikdy nepře kroČiteloou hráz mezi námi Pusťte mne domů hrabě bylo dosti oa této zkoušce" "Zítra tedy mně vzkážete?" "Ano' "Dostanu odpověď určitou a bezpečnou?" "Zajisté" "A smím douíati že vaše srdce nadobro přestane mne nenávi děli?" : "Pusťte mne prosím vás ne přejte si abych ztrtíla rotnjt'' Hrabě pomalu se zvedl a otevřel dvéře V tomže okamžiku stiskl hrabě Hajóš knoflík elektrického zvoně ní jímž oba sousední pokoje byly spojeny Mladý kníže který se chystal k odjezdu ranním vlakem byl posud vzhůru Zachvěl se zvedl se a kvapil ku dveřím Otevřel dvéře V tomže okamžiku ubírala se koratessa Zuzana Levalova po li rokých těžkým červeným plyšo vým kobercem pokrytých schodech dolů Kníže zaraženě ponlížel za dív kou Na prahu vedlejšího pokoje stál hrabě Hajóš a hlasitě se smál Kníže ohlédl se na hraběte a tento ukázal za dívkou "Byla tady nabořt u mne — hlaďte jasnosti takové jsou vel koměsiftké vllyl" lekl lítat Iajól a Učeným rozmarem Kuíle htčl sc vtlinouti n Zlí tanou ale nalilo rozmyslil obtátil se a pozvat si hraUu do svítit) pekejc Hrabě se v duchu smál Úkol jejž otec zamilovaného knížete na něho vložil znamenitě byl vynonán # l i Co so potom dělo v pokoji mla dého knížete neřekl hrabě Hajóš nikdy nikomu Jen jedno je jisto Když hrabě odešel z ložnice Westcrburgovy v hotelu Imperiál klesl mladý kníže do křesla u stolu a na dlouhou dobu se za myslil Pak rozsvítil svíčku na stole a vytáhl z kapsy zlaté hodinky Na kroužku u hodinek byla při pevněna červená stužka Kníže díval se dlouho a smutně na tuto stužku až posléze ji odvá zal a držel ji nad svíčkou— spálil ji " "Konec! Všemu je konec na věky Teď již dovedu na ni zafomenouti " A druhého dne vyjel z nádraží zvláštní vlak v němž kníže We sterburg se vracel # # # Hrabě Leval když posláo svou dcerou hledal nazejtřf hraběte II a jóše v hotelu obdržel zprávu že hrabě odjel v průvodu mladého knížete z Paříže U bývalé komnaty Hajóšovy protahovat se lokaj který na do tazy hraběte Levala mezi jiným prohodil "Panstvo už odjelo Pan hrabě Hajóš řekl mně jen tolik že — kdyby se po něm ptal vjrsoký pán černými kníry — mám bo uvésti do ložnice jeho jasnosti a ukázat! mu oá stole špetku popele' "Pan hrabě čekal mne ukažte mně ten popel" Sluha uposlechl Na stole leželo několik drobků popele a mezi oím také Ždibec nethořelé červené stužky Tvář hraběte se zasmušila Znal dobře historii této červené stužky Dyl to dáreček jejž z vlasů Zu zaninýcb sí kníže vzal a na srdcí ho nosit A teď byla tato stužka spálenal Proč ji kníže spálil? Chtěl se tím odloučili í od po slední a jediné památky jež ho k Zuzaně vázala? Hrabě Leval mlčky sebral tento popel Schoval si ho opatrné v tobolce lokajovi udělil bohaté zpropitoé a zasmušile odcházel z budovy Sluha lhostejně pokrčil rameny a myslil sí že žádná spálená stuž ka nebyla posud tak dobře zapla cena' Hrabě Leval obrátil se přímo k Zuzaně "Dnes ráno jsi mně řekla že hrabě Hajóš přilákal tě k sobě' lstivým způsobem a že tě žádal o ruku Odevzdalas mně dopis kní žete Westerburga a řekla mně že jeho zřízenec mne tady střeží Žá dalas mne abych mu na to vše dal odpověď Nuže chtěl jsem mu odpověděti " Pří těch slovech vytáhl z kapsy krátký revelver "Chtěl jsem mu tímto zde od pověděli protože mu vidím do ledví a vím že každé slovo jeho jest Špatností Jsem beztoho jeho dlužníkem kuli kterou na mne vypálil mám posud v těle Ale hrabě Hajóš nakvap odjel Odjel náhle í knížetem Na stolku v komnatě kde byl kníže ubytován joem nŠel tvou spáleoou stužku Kcí co se to stalo? Co jsi učinila že kníže se zbavil í této jediné památky na tebe na tebe již tolik miloval?" Zuzaně stydla krev v žilách Hleděla ztrnule na otce chtěla nécc říci ale hlas jí vyschl v hrdle Klesla bez vědomí na divan