10
W ffcAŘíWNA AI7RFTA
iV
4
-
Román oi Vílími Doroi
Kyn- "Ah pan důitojník mne přede
!? nťrtifcl si "Jak vidím j
za
"Teprve teď byly ilcřny
Hrtvy přřkiipiny
"Ah tedy ona pytlíková dcera
v rumunských Katech — jett kom
tessou?" koktaly obě udivením
Marion sklonila hlavu na prsa
upřevši oči k zemi ctila u oka
Obfi slečoy io uctiví vzdálily
vyšly z pokoje a nechaly bratra se
sestrou o samotí
Armand vzal nižní Marioa
ruku
"Zutuku" ftkldítce "nemáš
mne?"
"Ne neznám"
"NepamatujeS se na Armanda
který si s tebou tak často v lesích
budínských hrával?"
"Pamatuji ale otec můj vždy
říkal že to byl jen sen"
"Otec náS ti nikdy neřekl kdo
vlastně jsi?"
"Předevčírem se o tom zmínil
poprvé KdyŽ byl na smrt pora
něn šeptal mně to do ucha a po
ručil mně při tom abych nikomu
o tom neříkala''
"Dnes to již není tajemství
Věc taková nesmí se zatajovati
Proč bych měl otce našeho pocho
vati jakožto pytláka? Proč bys
ty zůstala prostou venkovankou?'
Marion poslouchala se sklope
nýma očima
Armand se díval dlouho a po
zorně na dívku
je krásna nezel nez jsem st
myslili" myslil si jinoch v duchu
Pak přivinul se k ní blíže
"Pověz mně Zuzanko nemilu
ješ mne již? ' ptal se jí a uchopil
oběma rukama sklopenou její hla-
vičku
"Bylí jsme tehdy malé děti
Vždyť ani nevím kdy to bylo"
koktala Marion "Ani si netrou
fám věřiti tomu že bych měla tak
hezkého bratra vojáka7
"A přece jsem tvým bratrem
nevlastním bratrem Zuzanko Ale
proto tě mám tolik rád že ani
vlastní bratr by tě více nemiloval
"Tatínek umře"
"Ale zůstanu ji a já budu o tě
pečovat A pak — vždyť žije ještě
tvá drahá mamá Ob té ubohé
ta se pro tě naplakala a mnoho a
mnoho nocí probdělal jak se teď
potěší a zaraduje až se dozví že
pospícháš k ní 1 Musím jí o tom
podati telegrafickou zprávul"
"Má maminka že Žije?'7
"Ano Žije"
"Otec můj nikdy o ní nemluvil
Když jsem se po ní ptala vždycky
zvážněl a odpověděl mně jen po
vzdechem Z toho jsem se domy
řlela že matka má jest již mrtva
Oh Armande zaveď mne k níí
Pojďme k ní! "
"Jakmile se obrátí osud otcův
ihned odjedeme Samotného ne
smíme no zde necnati Mocni se
aby se co nejdříve pozdravil''
Modlím se Armande vroucně
se modlím!"
"ťozaeji se musis přestrojili v
zámku bude dojista někdo kdo
dovede šiti dámské šaty Od této
chvíle počínajíc jsi opět komtes
sou jméno tvéjest Zuzana Koz
umíš sestřičko?"
"Rozumím Armande"
"Vidím že jsi moudrou dív
kou" "Jakmile se osud otcův obrátí
odjedeme ihned odtud"
Marion objala Armanda klesla
mu na prsa a plakala
Armand sklonil se k hedvábně
měkkým vlasům dívčiným rty při
tiskl jí na vlasy a líbal ji vřele
V tom otevřely se pomalu
a potichu dvéře a na prahu objevil
se hrabě Hajóš
Přišel po špičkách chtěl mlu
vit! a dívkou kterou vášnivě si od
prvního spatření zamiloval ale
stanul nyní zaraženě na prahu
I
to nadporučík nu poličme ho
kam patří — Marion jest tiž má!"
A nepozorováni vykloiul opčt
ze duří
KAPITOLA 27
U tSžka otcovu
"Jak se daíl otci?" tázal se Ar
mand vraceje se večer se Zuzanou
do pokojr prvního v nčmž dlela
u leže poraněného
Ani lépe ani
ošetřovatelka
hraběte
"Stále stejně
hůře"
"Kdy zde byl lékař naposledy?"
"Před půl hodinou"
"Co říkal?"
Čeká zítra obrat Zítra přibude
sem také vídeňský dvoruí lékař"
"Prosím vás" pravil Armand
ošetřovatelce "nechte nás na ma
lou chvíli o samotě"
Ošetřovatelka se zvedla a odešla
do vedlejšího pokoje
V tom okamžiku otevřel hrabě
Leval oči a zmateně třkavě po
hlédl na obě své dětí jež se u jeho
lůžka obialv
'Armande!" řekl hrabě Leval
láskyplně "Tns ty?"
Ano já drahý otče já a malá
Zuzinka
"To jest smutné shledání! Jsem
asi těžce nemocen?
"Budeme tě pečlivě ošetřovat! a
uzdravíš se
"Kde jsem?"
"V loveckém zámku prince Ku
dolfa"
"Znáš hraběte Hajóše?"
"Ano jižjsem ho poznal"
"Jest to muž velmi zlý Zničil
rrě chtěl mne zabiti A víš proč?
Pro Zuzanu synu můj!"
"Jakou je Zuzana — či jak ji
zde zovou Marion?"
"Podívej se na ni poznáš to
hned"
"Dobrá a mírná"
"Tichá a šlechetná Oh já
jsem vychovával malou svou dce
rušku velmi pečlivě! Ale mluv již
co dělá kněžna Helena má milo
vaná choť?"
Posud na tě nezapomněla Če
ká na tě čeká plna touhy Vlasy
jí sešedivěly krásné tváře po
bledly štíhlá postava její trochu
6e ohnula ale v srdcí jejím přes to
kvete vřelá láska"
VÍ již že jste mne našli"
"Ví Poslal jsem jí krátkou
zprávu telegrafickou a nyní právě
jí píši list '
"Rád bych Helenu viděl
Odvezte mne domů cítím již la
umru ať skonám jí na blízku
"Nemůže odjetí odjeti jsi velmi
těžce nemocen nesnesl by dlou
hé cesty Ale zavolám kněžnu
Helenu sem zítra večer bude
moci býti jíž tady"
"Dobře tedy zavolej ji telegra
íuj jí Cítím že bych jí měl ještě
odprositiPojď blíže synu můj
Podej mi ruku ať vidím jak jsi
beze mne výrost jaký se stal z tebe
voják ''
Armand přistoupil těsně k po
steli a uchopil žhavou rozpálenou
ruku otcovu
"Kdo pečoval o tvé vychování?"
"Moje nevlastní matka"
"Byla k tobě hodná?"
"Jako vlastní matka"
"Ubohá Helena!" vzdychl si
nemocný "A co Klarissa? Co
dělá má druhá dcera?"
"Z té se stalo hezké veliké děv
če Podobá se tobě velice"
"K ní je Helena také dobrou?"
"Klarissu zahrnuje láskou pro
tože se tobě podobá"
"Co říkáš Zuzance?"
"Vyrostla že bych ji ani nepo
znal"
Miluj ji Armande Umru-lí
bude Zuiamta vtrlicc potřebovali
tvé Ukvoti"
"Mám ji rád otče pravil
Armand a pohledl a bolestným po
hledem na Zurinku
"Ob Armande!'' tašrptala Ma
rion a kle 1 hraběti na rameno
NaMalo na okamlik ticho
Hrabě Leval byl unaven hovo
rem Odpočíval ni
"Zavolrj ošetřovatelku" řekl
Armand sestře
"Již kvapím!" odvětila Marion
a rychle odkvípila do vedlejší
komnaty
Ošetřovatelka se vrátila
Armand po uůkem ji zavolal k
sobě a tiše jí šeptal:
ťHlax tti£l I anlX 1?aXn n
tom zpravit! plny doktory Ať
ihaed přijdou'
usetrovatelka plna radosti po
hlédla na hraběte ležícího opět se
zamhouřenýma očima bez pohnutí
na lůžku
"jeden pan lekat pravil 2e je
naděje na zachování Života pakli
pan hrabě dnes v noci vědomí na
bude"
"Upravdur " tázal se Armand a
oči jeho zaleskly se živou radostí
"Ano tvrdil to Ostatně zavo
lám pana doktora ihned nemocný
jest již kolik dní beze stravy '
Ošetřovatelka odběhla
Marion stanula u bratra a pozo
valí spolu nemocného
Dříve jsi pravil že musím
rychle odtud abych již potěšila
svou matku a vyhnula se ohnivým
pohledům hraběte Hajóše
Snad bych ale hned nemusila od-
cházeti?"
"Musíš ' odpověděl Armand
tiše
"Ještě se o mne strachuješ?"
"Před Hajóšem? Toho jsem vy
zval na souboj pro urážky' na cti i
na tobě spáchané Tak kavalír
nejedná jako jednal on Za
toužil po tvé lásce a když viděl že
mu je otec v cestě odstranil ho
rukou zločinnou ''
"Proč tedy mne zapuzuješ od
sebé?"
' lady mQ2e ti každá hodina a
každá minuta přinéstinové nebez
pečí Chci abys odtud odjela"
"K matce?''
"K matce"
"Ale vždyť ona přijede sem"
Armand mlčel
"A pak — kdož ví jak bude 1
naším otcem? Ráda bych zde zů
stala pokud nebudeme moci ode
jeti všichni pospolu"
"Není možná!" řekl Armand
zasmušile
Hrabě Leval se opět pohnul
trochu se zvedl a pohlédl na
syna
"Mám hlad" zašeptal
Líce Armandovo zalesklo se ra
dostí
Slova: "Mám hlad ' znamenají
u těžce nemocných velmi mnoho
"Bude zde hned vše po čem
touzis draný otce jiz jdu a opa
třím ti vše '
spatří Potluhni Ziirartko učiň"
jak ti pravím Viř mní le tlíc
jen tvé dobro"
"b nohem krline lety Rorr
geRtkél leptala Marion 1 pohnu
tím 1 tadívala sn na hory "Vodu
pády bystřiny ikily — Marion vál
Armand objal a políbil dívku a
pnMdil ji do vlnku
Na peronu pěkné budovy ná
draíní zvonili po třetí
stroj rychlíku pronikavé za
hvízdl kola železničních vorů za
rachotila a vlak a hlomozem a
hlukem odjel
Manou seděla u okna ve voze
první třídy a opřela si čelo o sklo
Dívala se a bolestným pohledem
na tesy gocrgenske zahalené v
ranní šero a zamžené a pomalu
tiše ronila slzy
Čarovný dětský věk její zůstal
tam v lesích
byl
Nazejtfí ráno věděl již celý zá
mek i celá ves že hraběti Levalo
vi daří se lépe a že bude snad za
chován při životě Lékaři aspoň"
se tak vyjádřili
Nezlí vsak svítalo a zprava o
tom se roznesla zavedl Armand
Zuzanku na nádraží koupil jí
lístek do Budapešti požádal prů
vodčího vlaku aby dal na slečnu
pozor y Budapešti pak aby sedl 8
ní do kočáru a zavezl ji do paláce
hrabat Telekyův kde odevzdá ji
matce
Průvodčí slíbil radostně vše
možné neboť cítil v hrsti knížecí
zpropitné
Marion klesla se vzlykotem Ar-
mandovi na prsa
"Posíláš mne od otce nemocné
ho?" chvěla se se vzlykotem
"Otec se uzdraví a za krátko
budeme také v Budapeští Tvou
matku kněžnu Helenu sem ani
nepovolám půjdeš tedy k matce
která bude radostí plakati až tě
Druhého dne dopoledne
hrabě Armand opět u pricce
Kralevič ho povolal k sobě
"Před chvílí byl u mne hrabě
Hajóš a oznámil mně Že" vy pane
hrabě vyzval jste ho velitelem
stráže a jedním lékařem na sou
boj proto Že prý se urážlivě vyjá
dřil o vaší sestře
"Ano výsosti Žádal jsem hra
běte o satisfakci protože má se
stra má stejné jméno jako já
jméno toto nesmi pyti Dlátem po
káleno jako byl hrabě HajóŠ u
činil"
"Uvážil jste že tento souboj
upoutá na sebe pozornost?
"Myslím jen na to výsostibych
urážky smyl"
"iiraDe iiaios va9 pozaoa za
odpuštění"
"To arci je něco jiného"
á 1 n 1 v
'roneente to mne souboj ne
smí býti v Goergéni konán Vznik
la by z toho ostuda"
"Počkám do zítřka Hrabě Ha
jóŠ nechť se vysloví co nečestné
_ š m y w 1 a
no vi o me sestře ze si dovolil o
ní tak nevážně mluvit! "
"Mám za to že jen sluha jeho
je na všem vinen Dal jsem ho již
potrestali '
"Šlechetné srdce vaší výsostí
porozumí mému pobouření Pro
sím pokorně račte sem povolati
hraběte i se sluhou promluvil
bych s nimi před jasnou tváří vaší
výsostí"
"S radostí"
Princ ihned zazvonil a nařídil
vstoupivšímu lokajovi aby hrabě
Hajóš ihned se sem dostavil zá
mecký správce pak nechř přivede
sem jeho osobního myslivce
Správce dostavil se hned
Tvář jeho byla všecka vzrušena
0Č1 vybouleny oddychoval si těž
ce a ruce se mu třásly
' ií i sánu tázat se princ
správce
"Sam sa samotea
koktal v hrozném zmatku "Sluha
pana hraběte mně v noci utekl
Ani ílnnu nn ntm naihuln
"To je chyba pane Kyncle ne
myslil jsem Že jste tak nespolehli
vý% Sluha Hajošův nechť jest
rychle vypátrán Vojsko tomu lépe
rozumí— nechť ho hledají stráže!"
Pan Kyncl rychle zmizel z dvo
rany princovy
Po té přišel hrabě Hajóš
Armand hněvivě na něho pohlí
žel
"Pane hrabě" řekl Rudolf "vy
jste prý urazil komtessu Levalo
vou Měl jste k tomu příčiny a
právo?''
"Odpuštění výsostí já jsem se
jen zastal svého sluhy"
"Což ma tolik věříte?"
"Neměl jsem posud příčiny
abych o jeho věrností pochyboval
Pronesl cosi o dceři Trajánově a
já tomu uvěřil"
"Víte Že jsem ho dal zavřití?"
"Nikoli"
"A sluha váš v noci utekl"
"Ahl"
"Kdyby byl nevinný kdyby
slova jeho byla pravdivá nebyl by
uprchl NemHte pane hrábl?"
"Ni mohu Hel ani ano ani ne
výsruii HothoJnl jest to poně
kud podftMé"
"Zníte Msrion dávno?"
"Teprve několik dni"
"Víte o ní něco bliiHlhol"
"Jenom co o ní mluvil můj
sluha"
"Nu!e kpmtefja Maric Levalo
vá bude povýšena za dvorní dámu
cíiařovninu Pane nadporučíku
hrabě Levalo luidrte spokojen
tikovou silislíkcl?''
"Plání vátí výsosti jest mně
rozkazem Ale ''
"Jen smíle a upřímní pane
hrabě!" dodával princ mladému
hraběti odvahy
"Pan hrabě Hajóš je-li kavalí
rem mohl by učinili odproSující
vyjádření "
"Nemám důvodu abych žádal
za odpuštění" pravil hrabě Hajóš
"Ale protože sluha můj uprchl a
tato skutečnost ve mně probudila
podezření lituji velice Že jsem o
sestře vaší pane hrabě o Marion
byť I jen na okamžik špatně smý-
tipi 1 n iir vvtanrnt 102 v if-tn
věci mohu učinili"
"Spokojíte se tím hrabě?" tá
zal se princ
'Vaše výsost přeje si mír po
važuji tuto záležitost pro pana
hraběte Hajóše za skončenou"
"To mne těší" řekl kralevič a
potřásl přátelsky Armandovi ru
kou "A komtesse Marii račte
říci aby zůstala klidná aby nedba
la pomluv zde budou ji všichni
ctíti a vážiti si jí"
"Marion jíž odjela ráno k mat
ce výsosti kterou deset let nevi
děla" odpověděl Armand
"Tím lépe tedy Věc aspofi
rychle byla ukončena'
KAPITOLA 28
Ve Vedreš-Aferánf
Vedreš Abráfi jest malá vesnice
v biharske 2upe v Uhrách neda
leko Debrecína u Velkého Vara-
dína
Vesnici tuto tvoří jediná a dlou
há křivá ulice
Leží napolo na kopci a napolo
v údolí kdo s jedné strany přichá
zel musil u kostela vozy zabrzdí-
ti sice by koně nezastavili až dole
pod kopcem
Za vsí zvedají ne vinice před
nimiž prostírá se široká lučina na
níž vine se sem a tam jako stříbrná
stuha potok ben-ťský Za potokem
jsou lesy a za lty jsou paty uher
ského rudohoří
Na konci vesnice klape u poto-
kn mlýn
Vedreš Abrář! jest hezká pří
jemná ves obyvatelstvo její není
Špatné člověk unavený a duše zlo
mené snadno tam může naléztí
osvěžení
Asi čtrnáct let před událostmi '
jež jsme právě vypravovali vy
ptávala se bledolícl dívka ve smu
tek oděná po vsí po rolníku To
máši Kováčovi
Dívka tato nebyla příliš mladá
Žal činil tváře j'jí ještě star
šími '
Příchod její nikoho ve vsi nepo
lekal
Ani jedno děvče ani jedna žena
nestala se žárlivou že by tato pří
chozí odloudila jí snad hocha neb
muže
Byla tichá skromná počestná
Starého Tomáše Kováče znalo
ve vsi každé dítě
Bydlil na dolejším konci vesni
ce — přes to Že dům jeho stál na
kopci
Dům jeho byla ovšem jen cha
lupa z nepálených uhnětených
ihel došky pokrytá měl jenom
dvé světničky do nichž by se ani
dvacet lidí nevešlo"
"A proč pak hledáte dušičko
starého Kováče?" povyptával se
rychtář
"Je mým kmotrem Jen proto"
"A odkud přicházítemladá?"
"Z Budapešti prosím"
"PeĚtbudín jest hezké město
viďte dušičko?"
