Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920, November 23, 1904, Page 10, Image 10
10 W ffcAŘíWNA AI7RFTA iV 4 - Román oi Vílími Doroi Kyn- "Ah pan důitojník mne přede !? nťrtifcl si "Jak vidím j za "Teprve teď byly ilcřny Hrtvy přřkiipiny "Ah tedy ona pytlíková dcera v rumunských Katech — jett kom tessou?" koktaly obě udivením Marion sklonila hlavu na prsa upřevši oči k zemi ctila u oka Obfi slečoy io uctiví vzdálily vyšly z pokoje a nechaly bratra se sestrou o samotí Armand vzal nižní Marioa ruku "Zutuku" ftkldítce "nemáš mne?" "Ne neznám" "NepamatujeS se na Armanda který si s tebou tak často v lesích budínských hrával?" "Pamatuji ale otec můj vždy říkal že to byl jen sen" "Otec náS ti nikdy neřekl kdo vlastně jsi?" "Předevčírem se o tom zmínil poprvé KdyŽ byl na smrt pora něn šeptal mně to do ucha a po ručil mně při tom abych nikomu o tom neříkala'' "Dnes to již není tajemství Věc taková nesmí se zatajovati Proč bych měl otce našeho pocho vati jakožto pytláka? Proč bys ty zůstala prostou venkovankou?' Marion poslouchala se sklope nýma očima Armand se díval dlouho a po zorně na dívku je krásna nezel nez jsem st myslili" myslil si jinoch v duchu Pak přivinul se k ní blíže "Pověz mně Zuzanko nemilu ješ mne již? ' ptal se jí a uchopil oběma rukama sklopenou její hla- vičku "Bylí jsme tehdy malé děti Vždyť ani nevím kdy to bylo" koktala Marion "Ani si netrou fám věřiti tomu že bych měla tak hezkého bratra vojáka7 "A přece jsem tvým bratrem nevlastním bratrem Zuzanko Ale proto tě mám tolik rád že ani vlastní bratr by tě více nemiloval "Tatínek umře" "Ale zůstanu ji a já budu o tě pečovat A pak — vždyť žije ještě tvá drahá mamá Ob té ubohé ta se pro tě naplakala a mnoho a mnoho nocí probdělal jak se teď potěší a zaraduje až se dozví že pospícháš k ní 1 Musím jí o tom podati telegrafickou zprávul" "Má maminka že Žije?'7 "Ano Žije" "Otec můj nikdy o ní nemluvil Když jsem se po ní ptala vždycky zvážněl a odpověděl mně jen po vzdechem Z toho jsem se domy řlela že matka má jest již mrtva Oh Armande zaveď mne k níí Pojďme k ní! " "Jakmile se obrátí osud otcův ihned odjedeme Samotného ne smíme no zde necnati Mocni se aby se co nejdříve pozdravil'' Modlím se Armande vroucně se modlím!" "ťozaeji se musis přestrojili v zámku bude dojista někdo kdo dovede šiti dámské šaty Od této chvíle počínajíc jsi opět komtes sou jméno tvéjest Zuzana Koz umíš sestřičko?" "Rozumím Armande" "Vidím že jsi moudrou dív kou" "Jakmile se osud otcův obrátí odjedeme ihned odtud" Marion objala Armanda klesla mu na prsa a plakala Armand sklonil se k hedvábně měkkým vlasům dívčiným rty při tiskl jí na vlasy a líbal ji vřele V tom otevřely se pomalu a potichu dvéře a na prahu objevil se hrabě Hajóš Přišel po špičkách chtěl mlu vit! a dívkou kterou vášnivě si od prvního spatření zamiloval ale stanul nyní zaraženě na prahu I to nadporučík nu poličme ho kam patří — Marion jest tiž má!" A nepozorováni vykloiul opčt ze duří KAPITOLA 27 U tSžka otcovu "Jak se daíl otci?" tázal se Ar mand vraceje se večer se Zuzanou do pokojr prvního v nčmž dlela u leže poraněného Ani lépe ani ošetřovatelka hraběte "Stále stejně hůře" "Kdy zde byl lékař naposledy?" "Před půl hodinou" "Co říkal?" Čeká zítra obrat Zítra přibude sem také vídeňský dvoruí lékař" "Prosím vás" pravil Armand ošetřovatelce "nechte nás na ma lou chvíli o samotě" Ošetřovatelka se zvedla a odešla do vedlejšího pokoje V tom okamžiku otevřel hrabě Leval oči a zmateně třkavě po hlédl na obě své dětí jež se u jeho lůžka obialv 'Armande!" řekl hrabě Leval láskyplně "Tns ty?" Ano já drahý otče já a malá Zuzinka "To jest smutné shledání! Jsem asi těžce nemocen? "Budeme tě pečlivě ošetřovat! a uzdravíš se "Kde jsem?" "V loveckém zámku prince Ku dolfa" "Znáš hraběte Hajóše?" "Ano jižjsem ho poznal" "Jest to muž velmi zlý Zničil rrě chtěl mne zabiti A víš proč? Pro Zuzanu synu můj!" "Jakou je Zuzana — či jak ji zde zovou Marion?" "Podívej se na ni poznáš to hned" "Dobrá a mírná" "Tichá a šlechetná Oh já jsem vychovával malou svou dce rušku velmi pečlivě! Ale mluv již co dělá kněžna Helena má milo vaná choť?" Posud na tě nezapomněla Če ká na tě čeká plna touhy Vlasy jí sešedivěly krásné tváře po bledly štíhlá postava její trochu 6e ohnula ale v srdcí jejím přes to kvete vřelá láska" VÍ již že jste mne našli" "Ví Poslal jsem jí krátkou zprávu telegrafickou a nyní právě jí píši list ' "Rád bych Helenu viděl Odvezte mne domů cítím již la umru ať skonám jí na blízku "Nemůže odjetí odjeti jsi velmi těžce nemocen nesnesl by dlou hé cesty Ale zavolám kněžnu Helenu sem zítra večer bude moci býti jíž tady" "Dobře tedy zavolej ji telegra íuj jí Cítím že bych jí měl ještě odprositiPojď blíže synu můj Podej mi ruku ať vidím jak jsi beze mne výrost jaký se stal z tebe voják '' Armand přistoupil těsně k po steli a uchopil žhavou rozpálenou ruku otcovu "Kdo pečoval o tvé vychování?" "Moje nevlastní matka" "Byla k tobě hodná?" "Jako vlastní matka" "Ubohá Helena!" vzdychl si nemocný "A co Klarissa? Co dělá má druhá dcera?" "Z té se stalo hezké veliké děv če Podobá se tobě velice" "K ní je Helena také dobrou?" "Klarissu zahrnuje láskou pro tože se tobě podobá" "Co říkáš Zuzance?" "Vyrostla že bych ji ani nepo znal" Miluj ji Armande Umru-lí bude Zuiamta vtrlicc potřebovali tvé Ukvoti" "Mám ji rád otče pravil Armand a pohledl a bolestným po hledem na Zurinku "Ob Armande!'' tašrptala Ma rion a kle 1 hraběti na rameno NaMalo na okamlik ticho Hrabě Leval byl unaven hovo rem Odpočíval ni "Zavolrj ošetřovatelku" řekl Armand sestře "Již kvapím!" odvětila Marion a rychle odkvípila do vedlejší komnaty Ošetřovatelka se vrátila Armand po uůkem ji zavolal k sobě a tiše jí šeptal: ťHlax tti£l I anlX 1?aXn n tom zpravit! plny doktory Ať ihaed přijdou' usetrovatelka plna radosti po hlédla na hraběte ležícího opět se zamhouřenýma očima bez pohnutí na lůžku "jeden pan lekat pravil 2e je naděje na zachování Života pakli pan hrabě dnes v noci vědomí na bude" "Upravdur " tázal se Armand a oči jeho zaleskly se živou radostí "Ano tvrdil to Ostatně zavo lám pana doktora ihned nemocný jest již kolik dní beze stravy ' Ošetřovatelka odběhla Marion stanula u bratra a pozo valí spolu nemocného Dříve jsi pravil že musím rychle odtud abych již potěšila svou matku a vyhnula se ohnivým pohledům hraběte Hajóše Snad bych ale hned nemusila od- cházeti?" "Musíš ' odpověděl Armand tiše "Ještě se o mne strachuješ?" "Před Hajóšem? Toho jsem vy zval na souboj pro urážky' na cti i na tobě spáchané Tak kavalír nejedná jako jednal on Za toužil po tvé lásce a když viděl že mu je otec v cestě odstranil ho rukou zločinnou '' "Proč tedy mne zapuzuješ od sebé?" ' lady mQ2e ti každá hodina a každá minuta přinéstinové nebez pečí Chci abys odtud odjela" "K matce?'' "K matce" "Ale vždyť ona přijede sem" Armand mlčel "A pak — kdož ví jak bude 1 naším otcem? Ráda bych zde zů stala pokud nebudeme moci ode jeti všichni pospolu" "Není možná!" řekl Armand zasmušile Hrabě Leval se opět pohnul trochu se zvedl a pohlédl na syna "Mám hlad" zašeptal Líce Armandovo zalesklo se ra dostí Slova: "Mám hlad ' znamenají u těžce nemocných velmi mnoho "Bude zde hned vše po čem touzis draný otce jiz jdu a opa třím ti vše ' spatří Potluhni Ziirartko učiň" jak ti pravím Viř mní le tlíc jen tvé dobro" "b nohem krline lety Rorr geRtkél leptala Marion 1 pohnu tím 1 tadívala sn na hory "Vodu pády bystřiny ikily — Marion vál Armand objal a políbil dívku a pnMdil ji do vlnku Na peronu pěkné budovy ná draíní zvonili po třetí stroj rychlíku pronikavé za hvízdl kola železničních vorů za rachotila a vlak a hlomozem a hlukem odjel Manou seděla u okna ve voze první třídy a opřela si čelo o sklo Dívala se a bolestným pohledem na tesy gocrgenske zahalené v ranní šero a zamžené a pomalu tiše ronila slzy Čarovný dětský věk její zůstal tam v lesích byl Nazejtfí ráno věděl již celý zá mek i celá ves že hraběti Levalo vi daří se lépe a že bude snad za chován při životě Lékaři aspoň" se tak vyjádřili Nezlí vsak svítalo a zprava o tom se roznesla zavedl Armand Zuzanku na nádraží koupil jí lístek do Budapešti požádal prů vodčího vlaku aby dal na slečnu pozor y Budapešti pak aby sedl 8 ní do kočáru a zavezl ji do paláce hrabat Telekyův kde odevzdá ji matce Průvodčí slíbil radostně vše možné neboť cítil v hrsti knížecí zpropitné Marion klesla se vzlykotem Ar- mandovi na prsa "Posíláš mne od otce nemocné ho?" chvěla se se vzlykotem "Otec se uzdraví a za krátko budeme také v Budapeští Tvou matku kněžnu Helenu sem ani nepovolám půjdeš tedy k matce která bude radostí plakati až tě Druhého dne dopoledne hrabě Armand opět u pricce Kralevič ho povolal k sobě "Před chvílí byl u mne hrabě Hajóš a oznámil mně Že" vy pane hrabě vyzval jste ho velitelem stráže a jedním lékařem na sou boj proto Že prý se urážlivě vyjá dřil o vaší sestře "Ano výsosti Žádal jsem hra běte o satisfakci protože má se stra má stejné jméno jako já jméno toto nesmi pyti Dlátem po káleno jako byl hrabě HajóŠ u činil" "Uvážil jste že tento souboj upoutá na sebe pozornost? "Myslím jen na to výsostibych urážky smyl" "iiraDe iiaios va9 pozaoa za odpuštění" "To arci je něco jiného" á 1 n 1 v 'roneente to mne souboj ne smí býti v Goergéni konán Vznik la by z toho ostuda" "Počkám do zítřka Hrabě Ha jóŠ nechť se vysloví co nečestné _ š m y w 1 a no vi o me sestře ze si dovolil o ní tak nevážně mluvit! " "Mám za to že jen sluha jeho je na všem vinen Dal jsem ho již potrestali ' "Šlechetné srdce vaší výsostí porozumí mému pobouření Pro sím pokorně račte sem povolati hraběte i se sluhou promluvil bych s nimi před jasnou tváří vaší výsostí" "S radostí" Princ ihned zazvonil a nařídil vstoupivšímu lokajovi aby hrabě Hajóš ihned se sem dostavil zá mecký správce pak nechř přivede sem jeho osobního myslivce Správce dostavil se hned Tvář jeho byla všecka vzrušena 0Č1 vybouleny oddychoval si těž ce a ruce se mu třásly ' ií i sánu tázat se princ správce "Sam sa samotea koktal v hrozném zmatku "Sluha pana hraběte mně v noci utekl Ani ílnnu nn ntm naihuln "To je chyba pane Kyncle ne myslil jsem Že jste tak nespolehli vý% Sluha Hajošův nechť jest rychle vypátrán Vojsko tomu lépe rozumí— nechť ho hledají stráže!" Pan Kyncl rychle zmizel z dvo rany princovy Po té přišel hrabě Hajóš Armand hněvivě na něho pohlí žel "Pane hrabě" řekl Rudolf "vy jste prý urazil komtessu Levalo vou Měl jste k tomu příčiny a právo?'' "Odpuštění výsostí já jsem se jen zastal svého sluhy" "Což ma tolik věříte?" "Neměl jsem posud příčiny abych o jeho věrností pochyboval Pronesl cosi o dceři Trajánově a já tomu uvěřil" "Víte Že jsem ho dal zavřití?" "Nikoli" "A sluha váš v noci utekl" "Ahl" "Kdyby byl nevinný kdyby slova jeho byla pravdivá nebyl by uprchl NemHte pane hrábl?" "Ni mohu Hel ani ano ani ne výsruii HothoJnl jest to poně kud podftMé" "Zníte Msrion dávno?" "Teprve několik dni" "Víte o ní něco bliiHlhol" "Jenom co o ní mluvil můj sluha" "Nu!e kpmtefja Maric Levalo vá bude povýšena za dvorní dámu cíiařovninu Pane nadporučíku hrabě Levalo luidrte spokojen tikovou silislíkcl?'' "Plání vátí výsosti jest mně rozkazem Ale '' "Jen smíle a upřímní pane hrabě!" dodával princ mladému hraběti odvahy "Pan hrabě Hajóš je-li kavalí rem mohl by učinili odproSující vyjádření " "Nemám důvodu abych žádal za odpuštění" pravil hrabě Hajóš "Ale protože sluha můj uprchl a tato skutečnost ve mně probudila podezření lituji velice Že jsem o sestře vaší pane hrabě o Marion byť I jen na okamžik špatně smý- tipi 1 n iir vvtanrnt 102 v if-tn věci mohu učinili" "Spokojíte se tím hrabě?" tá zal se princ 'Vaše výsost přeje si mír po važuji tuto záležitost pro pana hraběte Hajóše za skončenou" "To mne těší" řekl kralevič a potřásl přátelsky Armandovi ru kou "A komtesse Marii račte říci aby zůstala klidná aby nedba la pomluv zde budou ji všichni ctíti a vážiti si jí" "Marion jíž odjela ráno k mat ce výsosti kterou deset let nevi děla" odpověděl Armand "Tím lépe tedy Věc aspofi rychle byla ukončena' KAPITOLA 28 Ve Vedreš-Aferánf Vedreš Abráfi jest malá vesnice v biharske 2upe v Uhrách neda leko Debrecína u Velkého Vara- dína Vesnici tuto tvoří jediná a dlou há křivá ulice Leží napolo na kopci a napolo v údolí kdo s jedné strany přichá zel musil u kostela vozy zabrzdí- ti sice by koně nezastavili až dole pod kopcem Za vsí zvedají ne vinice před nimiž prostírá se široká lučina na níž vine se sem a tam jako stříbrná stuha potok ben-ťský Za potokem jsou lesy a za lty jsou paty uher ského rudohoří Na konci vesnice klape u poto- kn mlýn Vedreš Abrář! jest hezká pří jemná ves obyvatelstvo její není Špatné člověk unavený a duše zlo mené snadno tam může naléztí osvěžení Asi čtrnáct let před událostmi ' jež jsme právě vypravovali vy ptávala se bledolícl dívka ve smu tek oděná po vsí po rolníku To máši Kováčovi Dívka tato nebyla příliš mladá Žal činil tváře j'jí ještě star šími ' Příchod její nikoho ve vsi nepo lekal Ani jedno děvče ani jedna žena nestala se žárlivou že by tato pří chozí odloudila jí snad hocha neb muže Byla tichá skromná počestná Starého Tomáše Kováče znalo ve vsi každé dítě Bydlil na dolejším konci vesni ce — přes to Že dům jeho stál na kopci Dům jeho byla ovšem jen cha lupa z nepálených uhnětených ihel došky pokrytá měl jenom dvé světničky do nichž by se ani dvacet lidí nevešlo" "A proč pak hledáte dušičko starého Kováče?" povyptával se rychtář "Je mým kmotrem Jen proto" "A odkud přicházítemladá?" "Z Budapešti prosím" "PeĚtbudín jest hezké město viďte dušičko?"