Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Nov. 16, 1904)
10 J4 tTiTiATATAfA1rATAT lAtATATAtATATATA lTAATA'ATT-K CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA Román oi Vilím BoroJ A' ti "Tvá nutká ho odněkud při nesla Snad od tvé kmotry Dej ti na tea kflžck pozor jest to velkcré tvoje dědictví po matce'' : "A kdo mač byt kmotrou?" "I to je Žeru ubohál Však ji jednou navštívíme Ale teď vy skoč buď trochu veselejší uvař něco k obědu _ V noci byl jsem ve vsi) přinesl jsem nové zásoby po travin Udílejme si dobrý obČd zažcBme starosti a žal'' "Vy jste byl v noci dole?" tá zala se dcera překvapené "Ano byl" "A já jsem to ani nepozoro vala" ' "Spala jsi sladce Snad jsi prá vě snila zase o panském přepychu a nádheře!" "A zase odcházíte?" ptala se dívka jakoby posledních slov otcových neslyšela Ano" ' "A kam?" "Projdu se v lesene2 oběd při pravíš" "Jenom nechoďte daleko nevím proč ale dnes se o vás strachuji" "Proč Sem nahoru k nám li lidé netroufají přijití A divé zvěře se nebojí Ta nás zná ta nám neublíží" Trajan přehodil si pušku přes rameno a odcSel Marion osamotněla Zvedla se s kmene mechem za rostlého nasbírala na blízku ně kolik 'suchých (vžtví a Šla dolů do chatrče aby na otevřeném ohništi rozdélala onen Ur # Dole na úpatí hor v loveckém zámku panovel čilý ruch Kralevič Kudolí s hosty přibyl na hooy Arciknížata vévodové hrabata baroni tvořili průvod princovi a všichni byli nadšeni krásou ro mantického kraje Lovci kočáry sluhové kupili se na dvoře Lovecké psy svolávali lesními rohy Vznešená společnost lovecká re jíž chystala Princ Rudolf přicházel již v lo veckém úboru I v Šatech mysliveckých byla postava jeho bohatýrskou Růžové tváře jeho kypěly zdra vím a Životem Vesele plaý rozmaru proSrl zá mek a zastavoval se a myslivci i se sluhy vyptával se jích co nového v Goergéni co dělá jejich rodina jak se vede paní a což dětí? Pak teprve se ptal po lese a po stavu zvěře Společnost lovecká byla pohromadě Trubky zavřeštěly a princ Rudolf se svými hosty ode bral se do lesa Na tento průvod byla rozkošná podívaná Hustý les ozýval se hlukem ro hů trubek nadbáněČo veselým smíchem a hovorem lovecké spo lečnostil Vrchní lesní ubíral se plfímo za princem ' Odvaha korunního prince byla všeobecně známa a personál lesní i lovčf obrátil na to všecku pozor nost k tomu aby princ nikdy ne zůstal pozadu Pušky rachotily Vybouření dravci obrovští hně dí medvědi bručením a nevrle' se ukrývali v houštiny Honci lov ci a páni za nimit Objevilo se na jednou asi pět medvědů Lovecké společnosti zmocnila se opravdová horečka Nádlesní přičiflovali se aby byli dravci arcivévodům nadbáně ni v přílišné horlivostí vzdálili se od prince " - — — — - Korunní princ nedbal píJiá na společnost se strany blížil se k němu hnědý medvěd vzal ho na mušku a zaujal v Ure ku jeho po zornost Medvěd počal z prvu ustupovat Utekl se v houští jakoby pozo roval hrozící mu nebezpečí Korunní princ v patách za ním Odloučil se od společnosti osa měl se svým medvědem jejž pro následoval Rudolf namířil Namířil a střelil Obrovský medvěd poraněný za řval a vztýčil se na obě zadní nohy Princ poznovu namířil a znova vystřelil Po výstřelu se rozzuřený med věd vrhl na korunního prince Di voce řval z plna hrdla a roztaže nou tlamou těžce oddychoval Rudolf vytrhl z pasu lovecký nůž Stanul pevně na svém místě a očekával medvěda čekal aby ho mohl uchopili za hrdlo Medvěd vrhl se na korunního prince Prínc vztáhl nůž k bod nutí ale smekl se v trávě a klesl k zemi Postavení bylo strašné Nikdo nebyl na blízku V hlubinách lesa ozývaly se vý střely a křik Princ nadarmo by byl pomoci se dovolával hluk a hlomoz by hlas jeho přehlušily Medvěd se rychle blížil V tom okamžiku zachrastilo blízké křoví a z něho vyskočil Ru mun prostého zevnějšku Kvapil tryskem pušku přitiskl k líci namířil a vystřelil Medvěd zachroptěl a svalil se u nohou princových k zemi Princ rychle vyskočil Byl poněkud bledý kořen o který klopýtl odřel mu tvář z níž krvácel Na prsou měl myslive cký kabát roztržený — byly na něm stopy drápů dravcových "Pojď se mnou abych tě odmě nil' pravil' k svému zachránci "Byl to pěkný výstřel" Cizinec zavrtěl hlavou "Kdo jsi? Pověz mně aspoň" své jméno když odmítáš mou odmě nu" "Jmenují se Traján " pravil cizinec a jak přišel zmizel zase rychle v houštinách Na jiné straně v lese následoval po malé chvílí výjev docela jiný Družina jež obklopovala hrabě tČte líajóže setkala se náhle na malé mýtině s mužem divokého zevnějšku "Pytlák TrajánPzvolal nádles nf a v domnění že koná pouze svou povinnost přiložil pušku a vystřelil Chybil však a Traján rychle se Ukryv za strom opáčil výstřel a střelil nádlesního do nohy Hrabě Hajóš po té vystřelil též a Traján s výkřikem klesl k zemi "Otče můj! Otče můj! " zaúpěla Marion jež přilákána prvním výstřelem sešla vrchu dolů Když spatřila otce tvého v krvi oa zemi klesla s nářkem k němu a s hlasitým pláčem raněného bu dila k vědomí Traján pokoušel se zvédnouti se Neměl však k tomu síly Marion vzala otcovu hlavu do svých dlaní a zoufale se ptala: "Chceš mně něco říci tatíčku? Vzpamatuj se tvá dcera zůstala by v Širém světě ošiřelá opu štěná I" "Milá Marion" Traján umlkl Oči jeho obra cely se v sloup několik okamžiků zápasil o Život "Nakloň f ke mně blil Ten kteitní list jetvůj ať to nikdo neslyší Pravé jméno tvé je hraběnka Zuzana Levaloval Buď Šťastna má dcero Bůh Nikdo x tich těžce raněného slov Hrabě HajAš dceři lesa mohl kdož stáli kolem neslyšeli těchto který na spanilé oči nechali po slouchal pozorně ale kromě něko lika prvních slov nezaslechl ni čeho Miramon klesla k otci Šeptala mu něžná milostná slo va ale Traján jí již nerozuměl Oči se mu zavíraly ruce mu klesaly — ztratil vědomí Křoviny zašustily Rychlými kroky blížil se korun ní princ "Co se tu děje?" tázal se rozči leně a rozhlédl se vyčítavě po pří tomných "Zabili jsme pytláka!" pravil hrabě Hajóšpopošed princi vstříc "Byl to Člověk nadmíru nebez pečoý b zlý' "Ublížil vám někdy?" tázal se princ "Ne" "Loupil snad zvěř?'' "Nadlesní pravil že nikoli" '-'Proč tedy jste to učinili?'' ' "Byl nepřítelem vaší výsosti!" "Proč si to myslíte?" Hrabě Hajóš nedovedl odpově děli "A co tato dívka?" tázal se Ru dolf ukazuje na děvče nad otcem se sklánějící a bědující "Toť dcera pytlákova" "Dopravte raněného do mého lovČího zámku A pamatujte si hrabě že tímto činem ukončil jste naše přátelství Neuzdraví li se Traján nechoďte více nikdy před mou tvář! Opatřte rychle lékaře! Učifite vše možné aby Traján byl zachráněn! Rozumíte? Chci aby byl zachován na živu! " Pak obrátil se k ubohé plačící dívce "Nešťastné dítě nevím kdo jsi ale chovám k tobě opravdovou a hlubokou soustraať VstaCpojď s námi nestrachuj se následní trůnu rakouského postará se o tvou budoucnost" Princ Rudolf sklonil se k dívce a zvedl ji se země A lovci mlčky tiše smutně od oášeli z lesa těžce poraněného sa motáře Trajána v němž laskaví čtenáři poznali již hraběte Levala KAPITOLA 35 Nevlastni syn tílé paní Venku metl podzimní vítr s je kotem ulice Počet chodců na hlavních uli cích budapešťských se ztenčil mnohé byly úplně prázdny Byl chladný nevlídný podzimní den V palici hrabat Telekyův sedě la hraběnka Levalová nevlastním svým synsm Armandem Lcvalem u okna a dívali se spolu na ulici níž vrchr smítal prach vysoko do vzduchu a na níž nebylo Člověka koro ani viděti Vlasy hraběnky Levalové pro slavené druhdy krásky kněžny Heleny Regensburgové byly již šedivé Zdálo se že napadlo na ně jíní anebo že si je snad rýžovou moučkou posypala Krásná pani seŠedivěla postava její se poněkud zkřivila a líce jí zbledly také seŠedívěly Jenom oči její tvořily opak její ho zevnějšku Živé ohnivé oči její připomínaly že sličná panf nesešndivěla věkem ale spíše ža lem utrpením slzami tajně proli tými Nevlastní jejf syn Armand byl nadporučíkem „Jinochu sotva čtyfiadvacetileté mu velice slušela pěkní uniforma vojenská kdo by viděl kněžnu již šedivou v jeho společnosti sku tečně by si mohl myslili že sedí zde matka a vlastním synem "Víš aký máme dnes den Ar mandě?" tázala se kněžna jinocha a 1 prsou vydrat se jí tílký bo lestný videch "Vím matinko Dots jest to mu deset tet co zmizel otccnil 10 Zuzanou" "Dl Mt" — vadychU si opět kněžna — "A já liji posud po sud Jsem na světě! Z toho jet vi děli jakou silou člověk vládne! Oh mi drahá malá Zuzanko mé dítě milé dltí není dne a ní ho diny abych na tebe si nevzpomí nalal Kdfe jsi? Žiješ — či jsi umřela? — Kde jest tvůj otec? Kde jest můj choť který po tako vé veliké tragedii teprve mohl býti mým? Na tyto otázky ni kdy a nikde odpovědi nedosláváml Nikdo ničeho neví! Nikdo jich ni kdy nespatřili" "Vy matko oplakáváte chotě a malou Zuzanu Já a moje sestra Klarissa truchlíme zase pro otce Oh kdybychom byli měli otce v době kdy jsme ho nejvíce potře vali kdy jeho rady a pokyny byly by nám tak vítány! Nebylo ho tu to vyrostli jsme bez lásky otcov ské po tvém boku pod tvým la- ikavým dohledem Necítili jsme žádného nedostatku nepoznali jsme starostí ale přece— nehněvej se proto matičko— v mé duši něco schází nejiem a osudem svým smířen něco mně stále schází" "Jsi muž nadporučík a bolí tě tvoje opuštěnost Co bych měla říci já jež ztratila jsem jediné své dítě a svého manžela? Deset let již je očekávám že přijdou domů! Celých deset let! Kdykoli se dvéře otevrou všecka sc zachvěji vždy se domnívám že přicházejí myslím že sluha je již ohlásí" "Snad je potkalo nějaké ne Štěstí" "Mé srdce mi stále šeptá že Zuzanka žije! Ale kde? Na tuto otázku sama bych ráda došla od povědi!" "Všecko pátrání a hledání zů stalo bez výsledku Musíme se již domnlvati že umřeli matinko — abychom starostmi snad o rozum nepřišli!" "Nikoli v myšlénku na takovou ztrátu nelze mně se vpráviti milý synul Čitím že den po dni mně sil ubývá že se kvapně blížím k svému konci Není divu vždyť více nocí v pláči probdím než prospím" "Co přece říkal můj otec když jsi ho naposledy viděla?" ''Nepamatuji se že by se byl se mnou loučil" "Zmizení jeho bylo asi následek přepjatých nervů Můj otec snad byl blízek šílenosti " "To bych nemyslila Byl vždy klidné a chladné povahy" Oba na chvíli umlkli Po delší době pohlédla matka na nevlastního syna "Řekla bych tiněcoArmande'' "Poroučej jen mamičko" "Tys byl ke mně vždy dobrý Nikdy jsi mně neublížil nikdy jsi mně nevyčetl že tvoje matka pro mne umřela Poznala jsem že mne máš rád" "Nu ano Nehněval jstra ee Proč bych tobě dával vinu za hří chy otcovy?" "Tvůj otec neměl Žádoých hří chů Armand" "NeobviQuji honechciani vzpo mínat! na svá dětská léta Ubohá dobrá moje matka — ob ta vystá la mnohol" "A jaký byl můj osud? Třináct let žijeme spolu pod jednou stře chou Kolik pěkných dní jsem měla za těchto třináct let? Které ho dne jsem neplakala? Ty by se daly velmi lebce spočítatii "Nikdy jsem ti osud tvůj nezá viděl mamičko" "Jen proto Že jsi vždy smýšlel tak Šlechetně ebei tě o něco po prosili" "Splním ochotně jakékoli tvé přání" "Děkuji ti Armande" Hraběnaa Levalová na chvilku umlkla Dívala se zamýšlenS před sebe j jakoby fcc roitpomtnala na minu lou! "V pnou cítím velikou bolest" — pravila po krátké pomlčce — "Myallm řo jsou to předzvěsti konce al zabiji pomalu ale Jistě Nepronesený stesk Jest čer- vem v srdci který i srdce nejsih nějšl zhlodá A což teprvé slzy potají prolitél Kdy nikdo jich ne vidí v noci v tichu potmě — oh j ty slzy slzy takové srdci neuleví ty otravují a ničí náš Život 1 Mně dostalo se mnoho žalu a také i příliš mnoho taioých slzí Nemo hu již dlouho žiti Odejdu na onen svět tam kde prý již není žádného utrpení Ale na svou ma lou dcerušku na svou drahou Zu- zanku ani na onom světě nezapo- menu i tam budu po ní toužiti plakati vzdychati Prosím tě Armande neustaň" je hledati Pá trej po nich vyptávej se piš do ' novin a až je jednou najdeš a mne tu již nebude přiveď je ke i mně na hřbitov k mému hrobu já to budu věděti a cítitil Vždyť jsi mně jednou řekl že bu deš Zuzanu milovati — oh tehdy mně tvá slova tolik lahodila" "Budu je hledati á pátrati po nich matko" — odpověděl jinoch "Však jsem až posud Činil vše možné abychom je našli Malá Zuzanka si zasluhuje abychom jí hledali vždyť byla tak dobrá jako anděl!" Hraběnka Levalová pohlížela s blaženým úsměvem na svého ne vlastního syna Uchopila jinocha za ruku a po hladivši ji spokojeně pravila: "Děkuji ti drahý Armande dě kuji ti Oh tys velice hodnýl" "V úředních kruzích hledají po dnes mého otce A vy mamičko neoddávejte se tolik zármutku vždyť jsme zde my já a sestra Klarissa a milujeme vás!" f "Pravdu díšl" řekla hraběnka smutně "Vy byste mohli žíti ve Vídni v přepychu a v nádheřeale jste tady u mne dokazujete že jsem si nikdy nezasluhovala toho aby mne svět odsuzoval" Do komnaty vstoupil komorník Podával na stříbrném podnosu ' jjj mladému hraběti Levalovi složený ' a zalepený telegram - J "Depeše!" — pravil jinoch i k rychle papír rozbalil "Odkud?" tázala se hraběnka Levalová % "Z Goergéoě" 1 - "Tam nikoho neznám" h "Ah jak bys neznala! Vždyť J tam se zdržuje právě dvůr prince Rudolfa!" % ' A "Na to jsem nemyslila Čti mi prosím tě jakou zprávu dostáváš % ode dvora princova" Mladý hrabě Leval četl tuto de pěší: X: "Jeho císařská a královská vý % aost žádá mladého pana hraběte 1 Levala aby přijel nejbližším via kem do Goergéně — Hofmistr" "Prínc mne volá?" zachvěl se mladý Leval dívaje se na depeší ' "Od té doby kdy můj otec zmi zel nikdy jsme nedoufali ode dvo ra Žádné pozvání Co se tu asi stalo? Zve mne na hony? Či volá mne úředně? Volá vojáka?" "Myslím" pravira Levalová "že zve tě k zábavě Synové vzne šenějších rodin zdržují se z pra vidla při dvoře princově Soaď le o tobě mluvilo a princ tě zve" "Možná Netuším však ani kterak jsem si této veliké cti za sloužil Musím však ihned se vy pravili Nejbližší vlak odjíždí za čtyři hodiny Vy mamičko zů stanete tu sama a Klarissou Ne rmuťte se tady! V zimě budeme choditi do divadel do plesů za pomeneme trochu na zármutek Ano ano mamičko! Tak hezká a mladá nesmíte ještě umřití!' Na rtech kněžny Heleny objevil se hořký úsměv "Hezká a mladil" vzdychla si "S bílými vlasy se zsinalou tváří se srdcem zlomeným — to jsem hezká mladá panf na mou věru!"
