10
kVJ
CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA
-
ij notnia 03 viifmj Poreíe íyj
''Učinila jcsm radostí co isem
mohla" odpověděla císařovna
obvyklou něžnou milostivostí "Ale
lida bych ještě nČco viděla! Ráda
bych věděla co řekne centrál a
vás v těchto uherských fiatech
svatebních spatří?
"Snad ani nebude moci promlu
vitt tak bude překvapeni Oh
vždyť jsem si nikdy nikdy ani
netroufala sníti o takovém Stěstíl"
"Přijďte zítra ke mně a povězte
mně co se stalo když vis ženich
vás spatřil
"Prosím veličenstvo''
"Nyní pak iděte do svého po
koje a vyčkejte takto ustrojena
pana barona
"K službám veličenstvo"
Císařovna propustila Tulii
Julie odebrala se do svého bytu
Na chodbách a na schodech jí
ustupovali lokajové překvapeně z
cesty tělesni gardisté a dvorn
dámy pak s rozkoší se za ní dí
vali
"Opravdová postava nevěsty!"
říkali st
julie našla na stolku lísteček
Hajduk podával jí zprávu Že v
služebních záležitostech bude do
večera zaměstnán ale v sedm ho
din večer obejme svou sličnou ne
véstunechťna cčho trpělivě čeká
Bylo teprve deset hodin ráno
"Do sedmi hodin abych čekala
takto nastrojená? uvažovaTa Ju
lie "Ne toho bych nesnesla
Do večera přestrojím se ještě jed
nou jejímu veličenstvu pak ozná
mim že se Hajduk vrátí až večer"
Julie stanula před zrcadlem a
kochala se svým obrazem který
se v něm obrážel
Mezitím se dvéře tiše pomalu
Otevřely a někdo tiše zavolal:
" "Juliel Julie! "
"Kdo to?" tázala se Julie pře
kvapeně "Takový hlas Pro
bůh snad to není "
"Jsem to já já!" ozval se dři
véjší hlas "Jsem kněžna Lukre
cie ale tiše! Neříkejte nikomu
ani slávka chci svému drahému
dobrému choti uchystati překva
pení"
Kněžna Lukrecie vklouzla do
komnaty a Julii — vymřel v hrdle
tu as
Dívala sc ztrnule bledá zaraže
ná na Lukrecií
Kněžna byla v prostých šatech
cestovních
Přicházela přímo z dráhy a chtě
la prošiti Julii aby připravila její
ho chotě na shledání se s ní
"Konečně jsem tady také já!''
pravila Lukrecie plna radosti
"Oh kdybyste věděla kolikerá
neštěstí a kolikeré nehody mne
stihly než jsem se sem dostala!
Ale — hle teď teprve vidím jak
zasmušile na mne pohlížíte?
Snad se ani neradujete že jsem
přišla? A pak hlehle jak jste
nastrojena! Kam se chystáte?
Do dvorního plesu? Což vás zvou
již í na dvorní plesy? To je krásný
pokrok! Jenomže jest sníu-
tek dvorní plesy se nekonají!
Co znamenají tyto šaty Julie? Vy
jste nevěstou viďte? Bohudíky!
Jest již Čas abyste i vy byla Šťast
na má drahál Slyšela jsem ve
Vídni že otec Tímotei dli v Pešti
a že již vystoupil ze řádu Jest on
snad Šťastným ženichem?"
'Pro lásku boží odkud přichá
zíte?" ptala se Julie sebravši
všecky své 6Íly aby neomdlela
Vždyť viděla v tom okamžiku
jak všecky její naděje její štěstí
radost celý život její se ničí
"Odkud jsem přišla? Inu z
Mexika! Ob nelze tak rychle
říci co vše se se mnou stalo! Pro
následovali mne honili mneštvali
mne žila jsem jako pronásledova
né dravé zvíře V posledním čase
ujala se mne slečna Lea Resbar
teva — kdyby by jí nebylo dávno
již bych byla mrtvolou Nuže
pojďte obejměte mne! Nevítejte
mne tak ledově tak chladně jako
byste se na mne hněvala?!''
KoěŽna Lukrecie vztáhla ruce k
objetí
Ale Julie se nehnula
Točil se s ní pokoj země celý
světí
Kněžna Lukrecie mluvila se
srdcem přeplněným jako dítě jenž
se k rodičům svým náhle vrátí
Nemyslila ani nezkoušela ani při
liš zděšenou tvář Juliinu jenom
mluvila mluvila vyptávala se
'Co děli mfti Araht iodrnú
- — j j
Štěpán ? Jest zdráv ? Vzpomíná
na mne? Mluví o mně? Test asi
nesmírně smutným! Ubožák ani
neví jsem-li Živa či mrtva!?
Ah mohu si již představit! jeho
radost až mne uvidí al mu po
běhnu vstříc a vpadnu mu v obje
tí až ho zulíbám! Prosím vás
neříkejte mu nic Schovám se
až bude mít přijití A pak
rychle vystoupím! Oh sotva
se mohu dočkati abych ho již
spatřila"
Z očí Juliiných vytryskly slzy
V hrozné té chvíli překvapení
nemohla se rychle rozhodnout! co
by měla dělati!
Jak má říci pravdu?
A má ji vůbec říci?
"Ne ne! Rcknu-li jí něco po
děsí se také a byla by s to vr
hnouti se do Dunaje a má duše
byla by obtížena věčnou výčitkou I
uvažovala chvějící se julie "Vi
dím že Bůh nechce abych byla
Hajdukova Podruhé již sňatek
náš přerušuje Julie nešťastné
stvoření tobě již nezbývá nic ji
ného než odříkání odříkání! "
"Vypláčete Julie?" tázala se
Lukrecie s překvapením "Ublí
žila jsem vám?
'Ob nikoli buďte klidnakněž
no mně neschází nic Jenom ne
očekávaný váš příchod mne tak
velice překvapil neboť zde pova
zují vás všichni za mrtvou vypra
vuje se že vás mexičtí voíáci za-
" _ t —
vraždili '
"A můi uboh choť také oro
- r —
mne truchlí viďte? '
"Ano truchlil také"
"liž netruchlí?"
"Netažte se kněžno Posaďte
se abychom si vymyslily způsob
jak ho překvapili'
'lulie vv se třesete na celém
těle Tuším něco Řěkněte
mně to upřímně vždyť mne to ne
může uraziti— považovali jste mne
za mrtvou Vv iíte npvřsfmi
'
mého Štěpána Julieí '
"Ano jsem kněžno Oh — ale
uhe naučila se odříkání!'
"Mfij Bože já tedy přišla isem
sem způsobit žal tak nesmírný?!
Ob proč jen Lea Resbarlova můi
život zachraňovala! Proč žiji? Proč
jsem v Mexiku nezahynula v těch
strašných útrapách?!''
Lukrecie klesla na divan a pla
kala
Julie ji pomáhala
Královský dar může si tedy o
bléci do rakve Může s ním odejiti
uvadnout umřít utrápit sel
Kolik' krásných á milých snů se
v tu chvíli rozplynulo!
"Víte co" pravila Lukrecie
náhle "Já odtud odejdul Nikdo
mne neviděl přicházen nikdo mne
zde neznát Proč bych se stavěla
vašemu štěstí v cestu? Hajduk
by se z toho mohl znovu rozstoná
ti Ne ne já budu obětí iá vám
půjdu z cesty! ' r
"Čeho byste tím dosáhla kněž
no? Náš sňatek jest určen na
pozejtřek Není zákona který by
ve dvou dnech manželství rozvá-
tall Ji tím Ie kntlna lije a mou
povinnou! jot odříci ie"
"Zákon ve dvou dnech mne
ncroxvcde od mule — ale smrt
učiní to ta jediný okamžik!"
iuitUtti u lom kneauo
vldyť vím Ie liajduka nesmírně
milujete"
"Oh nelze vyjídfiti slovy jak
velice ho miluji! ' vzdychla si Lu
krecie "A teď kdy neviděla jsem
ho tak dlouho kdy Žil odloučen
ode mne tím více jsem po něm
toužila Ah s jakou radostí jsem
přicházela z nádraží sem jak se
mně srdce chvělo! Myšlénka Že
ho za nedlouho uvidím Že ucítím
jeho objetí jeho sladké polibky že
uvidím jeho upřímný pohled že
uslyším jeho hlas jeho milostná
slova — vše to uvádělo všecku
mou krev do varul A hleco
na mne Čeká? Smutek žal a
zoufalství! "
"Pamatujte se kněžno" pra
vila Julie smutně "Smutek žal
a zoufalství náleží mně! Vy kněž
no jste chotí Hajdukovou a Ště
pán svou kněžnu nesmírně milo
val! Já vyhnu se vám z cesty
ačkoliv vím že srdce mé při tom
pukne a se zakrvácí! Mám my
šlénku která mně právě napadá a
— myslím že bude dobrá
Převléknu se teď Hajduk přijde
teprve o sedmé hodině večer Vy
kněžno obléknete se k sedmé ho
díně do těchto svatebních Šatů a
budete na něho čekati zde v tomto
pokoji Ostatní svěřte mně
Hajduk sem přijde bude překva
pen ale pak bude zase milovati
a zbožBovati svou kněžnu!
"Proč bych oblékala se do
oněch šatů?''
"Překvapení bude milejší Pro
sím vás učiňte mi po vůli"
"A co chcete vy udělati?'
"I toho se do večera dozvíte
Neplačme nenaříkejme vpravme
se do svého osudu skloQme se
před vůli Páně1'
Kněžna Lukrecie slíbila že ve
čer se oblékne do svatebních šatů
Juliiných
"A teď kněžno promiňte že
vás na krátký čas opustím Zbývá
mně ještě něco ve vedlejší komna
tě vykonati"
"Polibte mne Julie a neklfite
mně vždyť Bůh mně vidí do duše
že jsem nechtěla vašeho neštěstí
Julie objala kněžnu
"Vím -vím Isme neĚťast
ay! zašeptala tiše a z očí vy
tryskly jí velké slzy
Julie s kněžnou se objaly a' po
líbily
Lukrecie splakala nad velikým
neštěstím Juliiným Julie oplaká
vala Hajduka jejž od svého dět
ství milovala láskou tak čistou a
snivou a jež nyní na věky ztratila!
Julie převlékla se v druhé kom
natě sbalila si všecky památky
vzala k sobě všecky své klenoty a
0
také své úspory a sedla si u stolu
Psala psaní
Psaní na rozloučenou svému že
nichu manželi jioé
Toto psaní zmáčené slzami
znělo takto:
"Drahý Štěpáne! Můj milovaný
ženichu! Moje všecko na tomto
světě! Kooíc vřelé slzy chápu
se péra abych se s tebou na věky
rozloučila Nebes pán jest proti
nám a před svatou vůlí jeho jest
se nám ukloniti Tvá žena kterou
jsi zbožňoval kterou jsi zahrnoval
svou nadšenou láskou mladá a
sličná Lukrecie se vrátila Přišlal
Neumřela jak ti říkali jest zde a
plna nedočkavé touhy do to
běl Její příchod znamená naše
rozloučení Nyní iiž kdvž isem
m t
se již domnívala Že jsi můi ne
mohla bych s klidnou duší dívati
se na vaše milování jako jsem u
činila v Mexiku Také v mých
ňadrech bije slabé srdce ženské v
němž by se mohla čistá a nepo
skvrněná láska snadno proměoiti
v nenávisť! Koho bvch obvifio
vala Že je příčinou mého neštěstí?
Kdo zavinil že jsem s prahu ráje
znovu odstrčena a že mé rty na
darmo hledají nadarmo Ktnt po
nebeském Mahu! Nikdo!
Nikdo! Nrjníně vřak ty nebo
Lukrecie! Nechte mnfc tedy
má muka a mé trlpcnl! Odiicu je
sebou Kim ie obrátím kam
půjdu nevím ani sama Ale ustou
plni vám nadobro z cesty nikdy o
mně více neuslyšíte! Na blízku
Lukrecie mohla bych byli pouze
sokyní sokyuí plnou hněvivých
vASul a černé nenávisti A rciproč
bych tvou choť nenáviděla? Mílu
ji a cti mou památku jako já
uchovám si ve svém srdci laská
vou tvou tvář až do posledního
svého vzdechu K Lukrecií buď
dobrým a něžným Snad naši otco
vé se něčím hrozným provinili že
nás nebesa tak těžce zkoušejí Je
jímu veličenstvu císařovně polib
za mne poníženě a úctyplně ruku
Drahocenný její dar svatební šaty
a démantový náhrdelník s sebou
nebéřu protože mně již dary tyto
nepatří A přece jak ráda bych si
je vzala s sebou do hrobu až
umru! Buď s Bohem můj
Štěpáne! Budiž s Bohem
všecka radosti mého srdce všecko
blaho a spáso mé duše! Buď s
Bohem ty drahý ty dobrý
Tvá nešťastná
Julie
Z prsou Juliiných vydral se
těžký a bolestný vzdech
Poslední vůle její byla napsána
naděje její všecka klesla do hrobu!
Všecka! 1
Zalepila list do obálky a scho
vala ho do kapsy
Pak se vrátila zase k Lukrecií
Nutila smutnou bolestnou tvář
svou k úsměvu chtěla ukázati
svou sílu chtěla ukázatj že ona
slabá žena dovede s krutými ra
nami osudu zápasiti
Lukrecie dáma neobyčejně vy
nikající a jemná poznala a viděla
to hned Ale nepromluvila Co
mohla také říci když stěží mohla
se dočkati aby se se svým chotěm
shledala!
"Svatební šaty i s démantovým
šperkem položila jsem vedle v po
koji na stůl" pravila Julie kněžně
Před sedmou hodinou se do nich
ustrojte způsobíte mně tím ra
dost"
"Slíbila jsem vám jíž má dra
há že se do nich obléknu Kam
jdete teď?''
"Mám cosi vyříditi"
"Budete dlouho pryč?"
"Tentokráte dlouho paníkněž
no Velmi dlouho Buďte s
Bohem miluite svého mule mi
lujte hodně aby si Štěpán nikdy
na mne nevzpomněl!"
Julie pronesla poslední slova s
jakýmsi důrazem
'Co tím chcete říci?' tázala se
Lukrecie s překvapením
Ale odpověď nedostala Žádnou
Julie vyšla z pokoje V ruce dr
žela pouve malou černou příruč
brašnu
V síní zavolala si služebnou
V pokojí mém dlí host ieiž
nesmíte na světě nikomu vyzraditi
Rozuměla jste?
Rozuměla slečno"
Pokud pan generál baron Hai
duk o sedmé liúdiuě večer nepři
jde nesmí nikdo do mých pokojů
vstoupiti Ani ne vy Rozumíte?"
"Rozumím slečno '
"Nyní pak vezměte toto psaní a
dejte pozor na vŠeco vám řeknu1
"Prosím"
"Až pan baron vstoupí do mé
ho pokoje počkáte pět minut a
pak půjdete za ním a odevzdáte
mu tento list Pět minut do Dři
chodu baronověl Rozumíte?''
'Ano rozumím Milostivá sleč
na jest dne velmi pohněvána
vždyť přece konám vždy své po
vinnosti věrně neměla jste na mne
nikdy žádných stížností"
"Pravdu díte jsem trochu roz
čilena není však divu mám mno
ho práce za dva dni jest svatba''
Julie odkvapila
Rty pevně svírala aby nemusela
vzlykati oči napolo přimhouřila
aby loučení s hradem v němž to
lik Malcnotti a Štfitf ji obklopo
valo nebylo jí tak Iflkým
Spěchala přes most na prlttký
břeh šla na oAJraíl a koupila si
lístek směrem k llortobldi
Císařovna byla zvědava jaké
asi způsobí svatební fiaty překva
pení K večeru při procházce si
na ně vzpomněla a umínila si Že
se k Julii podívá V oné truchlivé
sklíčenosti jež následkem smutné
ho osudu císaře Maxmiliána vše
chen Život při dvoře tísnila laho
dilo císařovně Alžbětě mohla-li
působením dobrodioí myšlénky
své jiným směrem odvrátili
Bylo náhodou sedm hodin když
sc na procházku vydala
Na dvoře hradním u schodů
vedoucích k příbytku Juliina po
tkala ílaiduka který nodle nravirlpl
— j i r —
u dvora panujících zastavil se tři
krokv nřprt rÍRařnvnnit nhrítíl t'f
j j H w-vwHVM W k CA I W f
k ní a salutoval
"Kampak kam?'' tázala se cí
sařovna s vlídným úsměvem
"Ku své nevěstě" odpověděl
Hajduk s hlubokou poklonou
"Já rovněž se k ní ubírám Nu
ale jen na několik okamžiků ne
bojte se nebudu blaho vaše ru
šili"
'Ah veličenstvo taková mi
lost " koktal Hajduk s pře
kvapením a ubíral se s císařovnou
do bytu Juliina
Lukrecie stáb před velikým zr
cadlem obrácena zády ku dveřím
a zapínala si právě démantový ná
hrdelník
V drahocenných šatech podo
bala se andělu
Hajduk otevřel dvéře a její ve-
ičenstvo první vstoupilo do po
koje
Pak vešel i Hajduk přes práh
"Nuže drahá Julie zde vám
nř i it £ A ím nn k IXa 21
vám to bude spolu slušetil"
Císařovna se blaženě usmála
Hajduk se rovněž smál a to bla
ženě
Byl tolik Šťasten!
V tom okamžiku se Lukrecie
obrátila
"Vaše veličenstvo kořím se s
hlubokou pokorou " šeptala s
pohnutím
Hajdukovi stydla krev v těle Na
sličných tvářích vznešené paní
ztrnul úsměv
"Co to? Co se tu stalo? To
jest má Žena Lukrecie!'' pravil
lajduk zaraženě
"Skutečně kněžna Lukrecie"
šeptala císařovna "Tedy zprávy
byly nepravé "
"Štěpáne! Drahý Štěpáne! Ano
jsem to já tvá milující Lukrecie„
tvá věrná žena! Pojď obejmi
mne přiviň mne k sobě neboj se
mne Julie se již smířila Julie
mně odpustila Vždyť nejsem y
ničeho příčinou Nemohu přece 1
za to Že mne nepřátelé nezabili!"
Hajduk přistoupil k Lukrecii a
uchopil ji vášnivě za obě ruce
"Ženo! Stal jsem se hrozně
nešťastným Ale na tebe se ne
smím hněvali ne ne! Kde
jest Julie?"
V tom vstoupila komorná
"Milostivá slečna posílá vaší
excellenci tento list pane generá
le' pravila služka a odevzdala
dopis Juliin
Hajduk četl s tlumeným vzlvko
tem poslední slova Juliina
"Veličenstvo! NeiiasněiŠÍ naní
našel Co máme dělati v tomto
hrozném postavení?" tázal se sko
ro zoufale
"Milujte svou choť tím iato na-
vinen Lukrecii sobě Bohu i zá
konům'' pravila císařovna s po
hnutím a slavnostně
Lukrecie vrhla se císařovně V
nohám a s pláčem vzlvkaiíc oro-
nášela třesoucím se hlasem díky
Hajduk stál se založenýma ru-
kama a zamračen s vvievenow
tváří uprostřed nokoie V ňult
jeho vířila bouře zoufalství
