10
CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA I
_ V
1T KAfflJft Af VMAmi Raaía
"Chodívala dn rhrmu avatčha
Matyáše moJlit tc Možná Že lla
tam
"Podívám le hned "
Hajduk odešel do chrímu iva
tomatíjskčho Julie byla zde skutečně
Klečela u prostranního oltáře a
vroucni se modlila
liajduk dotkl se jejího ramene
Julie se ohlédla
"Tos ty Štěpáne?" Šeptala tiše
a mírně "Půjdu hned počkej!"
"Jenom so modli drahoušku
Slib mně znova Že miluješ věrně a
opravdu svého věrného Štěpána!''
"Až do smrti ti náleží mé srdce
Štěpáne!''
"Julie řekl bych ti něco"
"Co?"
"Bavil jsem se celou noc ale
již mně z hlavy opojení vyšlo"
"Vždyť nejsi zvyklý pilkám!"
"Dnes v noci jsem pil''
"Stalo se ti něco?"
"Otec Timotej se mně přiznal
že "
"Nemluv dále! Otec Timotej
jest pro mne mrtev"
"A přece bych ti rád řekl "
"Copak?"
'"Abychom nečekají až uplyne
rok smutku Duch Lukreciin ne
bude se hněvati odbudeme-li si
sňatek co nejdříve To jest touha
tré duše vřelé přání mého srdce
"Ty nejlépe víš co se sluší''
"seracnuu se o teDe a abych se
upokojil můžeme nedbati před
sudků Nuže — ano? Za dvě ne
děle bude svatba!''
"Ano í má duše bude klidnější
Mám beztoho v poslední době zlé
sny proto chodím denně sem se
modlit Ani nevím proč ale i já
jsem plna strachu
"Slibme si zde před Pannou
Marií že za dvě neděle budeme
před Bohem i před lidmi svoji"
Jjlie vážně stiskla ruku Hajdu
kovi modlila se také Otčenáš i
pak se vrátili spolu do královské
li o hradu
Císařovna Alžběta vydala právě
nařízení Že dvůr odebere se za ně
kolik dní do zámku v Jedlové (v
Cioedoelloe)
Zámek v Jedlové jest stejně o
blíbeným sídlem císařským v U
hrách jako v Rakousku letohrádek
v Schofenbrunnu
Zámek stoji uprostřed nádher
neno parku za nimž daleko se
rozprostírá obory a Jesy
Sem dochází nejvy&ší dvůr k
osvěžení na hony k projfždce
V době kdy náš příběh se ode
hrával byla císařovna vášnivou
jezdkyní Nejednou vykonala ce
stu z Jedlové do Fothu odtud do
Harasty a nazpět do Jedlové na
koni aniž by průvod její byl s to
'jí následovali
Všichni členové panovnického
rodu oblíbili si v jedlovskčm zám
lku žiti nenuceně po občansku a
všichni rádi a s radostí se zde
i zdržují
"Slyš Štěpáne" pravila Julie
Hajdukovi "odjedeme krátce do
Jedlové! — Přičifi se abys mohl
jiti s námi!"
"Ty bys to mohla lépe vymoci"
"Kterak?"
"Poprosíš císařovnu aby nám
' dovoljla odbýti v Jedlové slav
nostní zasnoubení''
"Vždyť jsme již zasnoubení
slavili"
"To bylo jen docela důvěrné
stalo je to jen mezi námi V Jed
lové mohlo by se zasnoubení dítí
rálskou důstojnost"
"Poprosím její veličenstvo"
"A milostivá císařovna dojista
dá nám k tomu svolení Oh já
znám drahé dobré srdce naší
zbožSované císařovny!"
KAPllOLA 17
VJeJlové
korunovace trávila
a podzim ča
irdce tvého miluje který ti o ol
my tlí le jeit mrhal
Ubohá Julie!
Kdyby to byli vedřla!
leto
Od uherské
rodina císařská léto
sto i vánoce na královském
hrádku v Jedlové
Tehdy konaly ge zde často dvor
ni hony k nimž byli zváni také
členové uherské vznešené společ
nosti
V RákoŠi byjo často viděti le
sem mihnoucí se skupinu jezdců
statečných mužů Štíhlých dam
V čele oněch jeli vždy císařovna
s císařem
Byli to tehdy Šťastní veselí cí
selští manželé!
Jedlová stala se majetkem císa
řovým roku 1867 ubry koupily
ji za půldruhého milionu zlatých a
věnovaly ji uherskému králi a krá
lovně
Jednoho jitra překvapil finanční
ministr uherský svět zprávou že
Jedlová byla koupena pro uher
skou korunu
nozsamy zámek tento ma 144
komnat
V době našeho WDravování o
m m ' —
noho dne kdy generál baron Stě
pán Hajduk slavil zde slavné za
snoubení s Julií Šarkadyovou byly
sině zámecké slavnostně osvětleny
V nádherném sadě ořed zám-
1 —
kem zářily barevné lapiony hrály
zde střídavě hudba vojenská a ci
kánská takže i lid obecný měl
pěknou zábavu
Císařovna' Alžběta radovala se
ze zasnoubení Hajdukova s Julií a
přispěla velice k tomu aby toto
se odbylo způsobem skvělým a
pěkným
"Konečně nás dělí od svatby
jenom dvě neděle!" pravil Hajduk
radostně a přivinul Julii na prsa
"SBatek však nebudeme tak hluč
ně slavili Dáme se oddati hezky
po tichu a odjedeme na několik
neděl do Itálie do země umělců
starých památek!"
"Poieďme rariřii An tuA n
Štěpáne! Již jsme se dost dlouho'
zdržovali v cizině Pojďme domů
do svého rodného místa kde jsou
domy slámou pokryté a v nich ku
laté hachraté pece Oh jak ráda
bych již viděla ten náš Hortobáď
Procházka velikým íesem debre
čínským jest krásnější než korso v
Nizze anebo náměstí svatého Mar
ka v Benátkách!"
"Pravdu díš drahá Julie!" od
pověděl Hajduk "Podíváme se na
naše ataré sídlo na bývalý zámek
naší rodiny — a bude-li možno
koupím si ho zase pro sebe Ať
zase náleží staré llajdukovo sídlo
naší rodině A což čárda horto-
báďská kde tebe osud ukrývali
Komu ta asi náleží? Zdali pak si
tamnější lid na nás vzpomene?
Ano! Podíváme se do své" otčioy
10 Duae oase svatební cestář'
V očích Juliioých zaleskly
sizy
V parku ozvala so hudba Vcád
nemytu bímcn laociu pani ve
skvělých šatech řády zdobených
dámy odéné v hedvábí a samet
ozdobené démanty a drahými ka
meny Stverylku
"lak rnmjrnj ii tan
šeptala siv duchu Julie a radostí
by klesla na kolena aby za toto
těstí a za tuto blaženost vzdala
díky Bohu
Ubohá dobrá Julie! Ani netuŠi-
a ani se jf nezdálo že v týž Čas
daleko v dáli ujíždí se závratnou
rychlostí vlak blížící se knim a v
tomto fe sedí bledolící milující
paní jejíž srdco prudce buSÍ jejíž
trpělivost stejnou měrou mizí jak
rychle vlak ujíždí
Sotva se může dočkati aby již
byla v Budíně aby běžela do ob
jetí toho muže jejž ze vší síly
se
Téhol dne sedil v palici Tele
kjově v Pclti na divaně bledě rů
lovém hrabě Leial e tvou chotí
Heleně bylo máti v obličeji ne
pokoj hraběti rozmrzelost
"Ze zasmušilého pohledá tvého
tuším Že se ti nedostalo na budln
ikém hradě ncjlepšlho přijetí?"
pravila Helena
"Dobře tuŠIS Jeho veličenstvo
přijel dnes ráno z Jedlové a přijal
mně "
"Milostivě?''
"Nel"
"A já myslila "
"Byl přísný Mluvil ke mně od
měřené ledové ťohled jeho vni
kal mně do hloubi duše neřekl
co si myslil ale já to vím"
"Co si myslil?"
"Ze jsem zavinil smrt své první
ženy"
"Snad přece ne sice by tě ne
byl k sobě připustil
"Ze slov vyslovených jsem cítil
výčitku a obvinění '
"Co pravil?"
"Abych miloval své dítky
Abych se přičinil ve veřejném Ži
votě státi se říši užitečným aby
svět zapomněl na minulost
"To ti řekl?"
Ano to mí pravil jeho veličen
stvo"
"Zmínil jsi se o tom Že děti tvé
isou u nás ze ie vychovávám ze
jJA
"Ano"
"A líce jeho veličenstva ani při
tom se nevyjasnilo?
"Zasmušilo se ještě více Hele
no
"Ob Bože můj a já tolik dou
ala v toto milostivé píijetí"
"Dvorní bodnoitáři rovněž při
jali mně zdrženlivě Slovem všicb
ni byli chladní nejspíše nebylo
ještě nikomu známo mínění jejího
veličenstva Ale proto neklesej!
Začínáme vlastně teprve teď svůj
Životl První mou povinností jest
usmiřiti památku zesnulé a vycho
vati své děti! Ale potřebuji
ztraceného svého důstojenství a
také svého ovzduší Chci žiti tam
chci býtí tam kde jsou všichni
mně rovníl Zmocnila se mne ja
kási neodolatelná touha dokázali
světu Že jsme za svou lásku za
piatiii cenu veiikou a že 1 my po
všem tom co jsme vytrpěli zašlu
hujeme vážnosti lidí! Nekle
sej Heleno!"
Hraběnka Levalová přivinula se
láskyplně k svému choti
"Nemluvme teď o budoucnosti
daleké' pravila mírným hlasem
"Osud nás všecb jest v rukou bo
žích Nereptejme proti vůli boží!
Musíme se především přičinit! by
hněv jeho veličenstva se rozply
nul Císařovna nám již odpustila
budeme li toho hodni odpustí nám
i jeho veličenstvo císař pán"
Cím mám se státi hodným je
jich milosti?"
Musíme zíti život užitečný a
vzorný'
"Na příklad jaký?"
"Zastaňme zde v unracn a
chopme se mecenášství literárního
nebo uměleckého'
"En já voják mám se takový
mi věcmi zabývati? '
Vstup tedy do aktivní vojenské
služby Buď vojákem opravdu I"
O to bych musil prošiti A já
nebudu prošiti o nic!"
"Budu tedy prošiti já Chceš?
Dovolíš?"
Ty bys chtěla prošiti císaře o
místo pro mne?"
"Ano"
"Jak jsi dobrá!"
"UčiBme pokus"
Hrabě Leval pohlížel upřeně na
svou choť
"Dobrá" pravil "jdi tedy a
zkus své štěstí Vypros mně vřa-
dění do činného vojska Bůh ti
vnukl tuto myšlénkul"
KAPITOLA 18
Kapitán Mcrť upiJI v nelibost
Kdyi v kUlttre všecko utichlo
schoval velitel ttrile poj kabát
láhev vína a odebral se ním
nahoru do crly Ley Rcshartové
Dívka seděla vytikna na laiku
U!a ltu éVú ktvia a ír:
1 n A
rozčileni— div le neseŠílela
"Přišel jsem jik jsem vám stí
bil" pravil velitel stráži "Přála
jste si slečno vína přinesl jsem
vám je"
"Cp se mnou zde chcete?" ptala
se Lea nepokojně
"Já nic Buďte přesvědčena
slečuo Že já docela nic Pan
generál Eskobedo však si přeje
abychom vás do vykonání rozsud
ku hrdelního drželi ve vazbě
"Jsem blízka Šílenství ale po
sud mne smysly nadobro neopil
stily"
"Co tím chcete říci slečno?"
"Abyste mně tady nenamlouva
věci neuvěřitelné
"jsem dalek podornych umy
slůl"
"Vždyť to vidíml"
"Co pak?"
"Pravil jste pane kapitáne že
musím zde podle přání Eskobedo
va zůstati do provedení rosudku
nad císařem a jeho věrnými sou
druhy?"
Ano a pravím a tvrdím to
znova
"Což císař nebyl posud zastře
len?"
"Nikoli"
"Nu vidíte jaký jste zlýl Proč
mně říkáte nepravdu?''
"Vždyťmluvím pravdu slečno!"
"Co se tedy stalo?"
usare 1 generály přivedli jsme
předevčírem zase zpět sem do klá
Stera Zítra znova budou vyvede
ni a myslím Že se sem již nevrátí'
"To je hrozné! '
"Ano tak zní vyšší rozkaz 1
před tím se vojáci musejí sklonili
tomu se musejí podrobili '
"Pane kapitáne!'
"Ráčíte?"
"Cítil jste vždy dobře s nešťast
ným císařem"
"Nepópírám toho"
"Dovolte mu uprchnouti — za
bohatou odměnu!'1
"Nemohu"
"Postarám se o vás na celý ži
vot'
"Lituji ale nemohu''
"Proč byste nemohl?1'
"Protože jde při tom o můj ži
vot Eskobeda by mne dal ihned
zastřeliti Ale věřte slečno Že
všecko namáhání bylo by marné
císaře nelze zachránili Juarez
zamítli prosby hlav korunovaných
o život nešťastného císaře"
"Já nechci prošiti o milost pro
Maxmiliána"
"Co tedy?"
"Mám slib Juarezův i Eskobe-
dův že císař bude jen na oko za
střelen Pušky nebudou nabity
kulemí Bude zastřelen jako hrabě
Harrish"
Velitel stráže se trpce pousmál
"íarviii ea e rrr 2j at o í " ta1 n
wviu u o v Ltam oc
Lea '
"To jest smutný smích slečno
Leo Příbuzným hraběte Harrishe
6líbili také 1 politiky že budou
na něho stříleti výstřely na slepo
ve skutečnosti však ho přece za
střelili To bylo jen plané chlá
cholení zdvořilá lež že bude za
střelen jako hrabě Harrish! Dobře
Že to vím) Tím spíše musíte zde
zůstati Jak by vám bylo hořce
abyste se po tomto zlém činu měla
hned dověděli Že duši vaši kla
mali lživým slibem!"
"Mluvíte vážně?" tázala se Lea
zaraženě
"Docela vážně slečno"
"Eskobedo tedy lhal?"
"Ano užil podobné lži "
"To mně zaplatí draze o tom
vás ujišťuji Kdo bude při vyko
návání rozsudku veleti?''
"Jí"
"Ah!" zvolala Lea s překvape
ním a div Že veliteli stráží nepadla
kolem krku
"Pan kapitinel"
"RiČítel"
MVy víte le jsem bohatá!''
Vím"
"Dám vám ze svého věna milion
zlatých budou li va&i vojáci stří
let! slepými náboji Milion zla
tých jc:t ttra!ní " pn ta
jil stojí ca to abyste pro ni vydal
svůj život v nebezpečí Musíte si
počínali opatrně — těch deset či
dvanáct vojáků jimž budete vele
ti insdno podplatíte Rezniy
slete si to pane kapitáne"
"Je to svůdný slib" odpověděl
velitel stráží "ale "
"Nechcete se státi křivopřísež
níkem viďte!'' přerušila ho dívka
rychle " "A což Eskobedo ten
zachovává svou přísahu? I
mne obelhal! Dal vražditi a zabí
jeli kde toho jeho zájmy kázaly!"
"Uvidím s kým budu jednati
Dostanu li takové vojáky kteří
mne rychle pochopí zachráním
život císařův Ale určitě to ne
slibuji" "Ještě něco"
"Prosím"
"Kdyby se vám nepodařilo vy
konali něco pro císaře půjde
Eskobedo "
"Kdo ho pošle?"
"Já!"
"A kam?"
"Na onen svět pane kapitáne
Mohu se při tom na vás epo'e
hnouti?'' "Proti Eskobedovi nikdy! Jeť
nadšeným vlastencem a já jsem
jen ubohý podřízený důstojník
Ano kdybych nebyl" ve službách
republiky ale když jsem již tady
oemohu se zaplésti do piklů V
poslední chvíli budu-li mocí něco
pro císaře učinili učiním to rád
ale nic více '
"Dobře neprosím vás o více
Upozorňuji vás že vás očekává
milion zlatých podaři li se vám
tato lesťl"
'Buďte trpělivá slečno zajetí
vaše nebude trvati déle než do
zítřejšího večera Já sám přijdu
vám otevřít vězení a zároveři vám
oznámím co vše se stalo"
'Děkuji vám Očekávám vás
se srdcem nepokojným rozčilená
tolik že i spaní se mně vyhne! Já
nedám se slovy upokojitil Potře
buji svobody Maxmiliánovy bych
nabyla opět svého klidu"
Velitel stráží odešel
Ubíraje se po schodech do své
kanceláře stále uvažoval o ne
smírném obnosu jejž mu Lea slíbila
"Nebylo by to špatné!" bručel
si do vousů "Ale nenímožná
Ne ne! "
Dole v kanceláři očekával ho
generál Eskobedo
"Kde jste byl?" tázal se ho ge
nerál hrubě
Byl jsem v cele slečny Ley
Resbartové"
"Proč?"
"Nebylo jí dobře a prosila o ví
no Odnesl isem lí ie '
"Víno vězni?" pravil Eskobedo
oči se mu divě zaleskly
"Pardon slečnu Resbartovu ne
zavřel jsem sem jako nějakou vin
nici Měl jsem rozkaz docela jiný
a myslím že stojíme na základě
zhola nespravedlivém a bezpráv
ném" "Vy si troufáte odmlouvat! mně
svému představenému?"
Velitel stráže mlčel
"Došlo na vás oznámení le
straníte císařským Pozoruji že
udání toto jest pravdivé! Co říká
te tomuto obvinění?"
"Jen tolik že jsem až posud
poctivě plnil své povinnosti"
"Císaři dovolil jste více než
jste vlastně směl1'
"To jest neoprávněné tvrzení"
"Cím je vyvrátíte?"
"Svými slovy''
"Tak? A vy se domníváte že
budu považovati vaše slova bez
podmínečně za pravdu?"
"Nedal jsem příčiny k opáČné-
mu mínění"
VMyslíte?"