Poustevník na skále svatojanské
Román z pobřeží od Emilie Flygaré Carlénové
PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA
Pokratorlai
"Nikdy nebyla dcera vašeho rodu
tak slaba jsem přesvědčen že
bys se přece přemohla
A když jsi očekávala že Faaoy to
nepřemnže jak jsi mohla ty
šťastní podrobiti ji dvěmi tak
krutým zkouškám? Myslím že
jsi včera večer už dost vyzkoušela
svůj vliv (tyhle dvéře jsou milé
díté příliS teaky) Davčřuj zku
šenosti starcové: v prvém milost
ném opojení to ještě ujde avšak
nikoliv později chceš li aby tvé
štěstí potrvalo '
Příchod Ueorgův ukončil tuto
rozmluvu
Ještě však mohla Elvira naše
ptati Letslerovi do ucha: "Uscho
vám si všechna ta slova v srdci a
víř mně: upřímně bych si přála
kdybych toto pozváni mohla od
Siniti!" A když nyní při společné roz
mluvě : zase se jednalo o zimě
a osamocenosti na SvatojansKé
skále řekla něžně s pohledem pů
sobícím blaze ach blaze na nitro
Georgovo:
"Chci s tebou otče sdíleti spo
lečnost svého pána a muže: Georg
musí sem někdy v zimě přijeti!"
svou
' Druhého dne řídila Fanoy svůj
malý člun k břehu grafverskémo
Nepokládáme se za oprávněna
nahlédnout! do jejího srdce když
ona poprvé zhlédla loď Georgovu
briggu Elviru-Korneliio níž často
hovořila a snila Nicméně dovo
líme si prozraditi že zjev briggy
jejích dvou jmen podrobilo
Fannino přemáhání mnohem kru
tější zkoušce než jakou pře
dešlého dne přestála
Kdyby byla Elvira položila ru
ku na její srdce co jí Georg po
máhal po lodních schodcích ne
byla by soudila tak jak soudila
ve skutečnosti: uznala by jistě
neobyčejnost obětování Fanny
která vyhověla jejímu přání
A Fanny byla s to vyhověti
tomuto přání pouze proto poaé
vadž poznávala že nepochází od
Georga
Také Letsler navštívil dnes po
prvé loď Georgovu: poprvé byl
hostem a svého syaa
Nesčetnými vlnami lámaly se
dojmy které se nyní střídaly mezi
stěnami kajuty
Pro Georga byl dnešní den ob
tížnější než včerejší Vzpomněl
S přesnou jasnosti případu kdy
žádal Fanny o dovolení aby směl
ejím jménem pojmenovati briggu
Která tentokráte existovala pouze
v jeho fantasii: na celní yachtě v
době nebožtíka Pettera Grana
bylo toto přání proneíeno a též
přijato A Georg nemohl se rovněž
ubránití vzpomínce na to co se
asi v tomto okamžiku odehrávalo
v nitru Fanninu Avšak
Malý stal pro čtyři osoby byl
již připraven
Dnes ukázala se Elvira ve svých
nejkrásnějších vlastnostech
Neušio jí že Georg alespoň
pro chvíli neprojevoval tutéž
volnost jako včera ale ona byla
schopna tak jemného rozeznávání
když je nestiOovala vášeB že
dobře chápala že tato společnost
na lodi musí míti za nisledek
určitou stísnčncst nevyplývající j
z lásky ani ze soustrastí i
A kdo iinv ne-h ona měl to
napravili a kdo ji nyní pozoroval
ne-lí Fanny samotná Proto se
snažily obě sličné ženy povznésti
se ve vzájemné úctě a to i v úctě
toho kterébo obě zboífiovaly
Ani na sekundu neztratila Elvi
ra rovnováhu před svými hosty
Nikdy se Elvira nezdála Ge
orgovi tak pomilovaníhodnou jako
tentokráte když s nejupřímněji
dověrností blížila se k Fanny a
úctyhodnou pozorností sledovala
zrak Letslerov toužíc po jeho
souhlase kterého jak poznávali
stále víc si získávala
Jednou když Letsler vyšel na
palubu opustila Elvira kajuta
čímž Georř a Fanny na několik
minut osaměli
A kdyby je byli Elvira mohla
viděti byla by hoed cítila tichý
čistý dojem jakého nabyla pozdě
ji když se dověděla z úst Georgo-
vých celou krátkou rozmluvu
"Tys šťasten Georgu" řekla s
upřímným důrazem v hlase "a
nikdo nemá z toho jistě větší po
těšení než já"
"Ano odpovéděl Ueorg "za
kusil isem už zde na zemi nebe!
Neřekl bych to kdybych nebyl
přesvědčen že čím větší mé štěstí
je tím větší je též tvé uspokojení
z tobo žVs mně k tomu dopomo
hla Ó Fanny kéž bych mohl
viděti i tebe šťastnou — nyní si
to mohu už přáti!"
Při těch slovech nemohla Fan
ny zabrániti purpurovému mráč
ku který přeletí jejím obličejem
(Tohle jediný Georg před
manželkou zatajil)
"Můžeme býti šťastni razným
způsobem" odpověděla "a já
jsem pro nynějšek šťastna vědo
mím Že mohu býti jiným pro
spěšná"
Když Fanny opustila loď i
Svatojanská skála zase přijala sa
motáře a oba manžele zvolal Ge
org uspokojeně: "Nemám býti
hrd otče když se manu nadíti
trvalé blaženosti? Moje Elvira
mne nejen miluje: ona z lásky ke
mně se i přemohla"
"Nikoliv jen já'' řekla Elvira
klesajíc vášnivě do náručí manže
lova "jen já mohu býti hrda na
tebe kterýž jsi s takovou dobrác
kostí a rozumem se mnou jednal
když jsem se ukázala tak chybnou
a tebe docela nehodnou jako tře
ba včera O můj drahý Georgu
jak ti nicméně Žehnám že's byl
takový! Ale současně projím
tebe vroucně a pokorně zde
přítomnosti tvého otce abys mně
odpustil rci že mi odpouštíš
a ačkoliv neodvažuji se ti dáti
ukvapený slib budu nicméně stále
ve své mysli vyvolávat! tvou po
dobu jak se mi v duši vznáší od
včerejška a od dneška — a tu
doufám že tudu vždy silná proti
jakémukoliv pokušení!'
"Nejen ti z celé duše a srdce
moje drahá Elviro odpouštím
nybrz o nikoliv tak neroz
umným a slabým přece nebudu!
Ale tys okouzlující nroR#hnic{
není liž pravda otče?"
Nadšen jejich Štěstím sevřel je
Letsler oba ve svém objeti
A po té vyšel na skálu: nemohl
odolati touze aby ještě jednou
nezahlédl za Fanny za malým
člunem v dálce mizícím
XVII
iobo léta kvetly mladým man
želům růže horkého léta
Ke konci února tančil Georg ra
dosti se svým prvorozeným dítě
tem v náručí a když vojenský
kapitán viděl jaký nesmírně hlu
boký a čistý cit upevnil kořeny v
jeho ohnivém srdci nebyl už tak
starostliv o blaženost Elviřina
Tato blaženost dostoupila jak
se zdálo nyní své výše a slibovala
býti trvalejší poněvadž Elviřina
rozmarná a dráždivá povaha byla
z větší Části zmírněna její láskou
Vzájemnými svými pohledy ří
dili se mladí manželé a veselí jak
děti a blažení jak andělé probíhali
ruku v ruce květnicí svého života
O vánocích pronesla Elvira
přání které četla v zracích Ge
orgovycn a tento spoienaje v
pevnou důvěru kterou k němu
nyní projevovala navštívil otce
avšak nikoliv Strand
Když se vrátil a když jí o tom
vypravoval řekla s pohledem pro
nikaiícím do itho srdce: "Milý
Georgu mohla bych nyní říci:
proč jsi tam nezajel vždyť bych
se proto na tebe nezlobila než
ujednaii jsme mezi sebou že ne
budeme před sebou tajiti žádné
myšlénky a proto se přiznávám
že mám velkou radost z toho Že
jsi nejel Nemám práva sdíleti
jediného tvého vřelého pohledu a
na ní bys jinak poblížeti nemohl
leč vřele"
A nebyl tu už nikdo kdo se ra
doval z ieiich ítřstf tině iako
#-- — - — # —
vojenský kapitán?
Ano byl tu Ignelius a jeho ra
dost byia takřka vetší neDoť se
týkala nejen štěstí Georeova a
Elviřina nýbrž též upřímné nadě
je že jejich vlivem — ratolestí
starého a nového rodu — navždy
uhostí se klid na milém Helgeni
su A o těchto svých slunných
myšlénkách psával každý den v
psaních určených bývalému pánu
Od té doby co se Ignelius zase
s ním spatřil a se přesvědčil Že
opravdový klid hluboký mír za
kotvil v nitru těkavého psance
od té doby neměly místa světské
starosti v jeho prsou
"Zlé dny už minuly pane ba
rone!" říkával častěji svému ny
nějšímu pánu jehož pohledy mu
odpovídaly s důvěryplnoa nadějí
"Ale můj drahý Georgu" pro
nesl vojenský kapitán jednou
večer koacem března "divím se
věru jak e můžeš takový statný!
námořník tak Klidně zdržován na
sonši že se o moři nikdy nezmí
níš! Ono je sice pokryto ledem
ale led se pobne brzo — mohn tě
tím už potěšiti '
S veselým úsměvem odpověděl
Georg který dnes poprvé po
dlouhé době přivedl manželku do
salonu a byl nyní velmi horlivě
zaměstnán upravováním pro ni
stoličky a podušek: "Nevím otče
je-li to zrovna tak velké potěšení!
Tentokráte nebudu mít společní
ka a odjeti ode všech svých dra
hých víš otče sám je-li to
zrovna závidění hodno — "Měl
bys se za to styděti!" odpověděl
vojtnský kapitán se srdečným
smíchem "Když máš v úmyslu
vrátiti se rozhodně v říjnu domů
myslím že není brzo chystati se
na ni v dubnu!'
"Není přiznávám se však
dříve musíme vyslechnouti co
řekne Elvira"
"čím déle se to zdrŽítim budu
zdravější — jak mám za to a
doufám že nemyslíš docela vážně
milý Georgu abych zůstala doma"
Pohlédla na manžela a aním
pohledem jemuž Georg odporo
vati nemohl i přes svůj zdravý roz
um A ví Bůh co by byl odpo
věděl kdyby vojenský kapitán
nebyl vzal docela váioě ruku dce
řinu a nebyl pronesl otovsky
něžně: "Pohlédni především do
zrcadla milé dítě a poznáš že ti
tvé bledé tváře připomenou že
uplyne rozhodně několik měsíců
než se tvé zdraví a ruměnec ustá
lí a po té vzhlédni dveřmi do
pokojíčka: tam vidíš kolébku své
ho dítěte — měl by hošík tak
brzo si stěžovat na nedostávající
se mu mateřské ošetření?"
"Ach to bude velmi těžké
než otče vždyť jej mohu vzíti s
sebou?"
"Nu rád bych věděl jaké by
měl Georg pohodlí ve své kajutě!
Ujde snad když kapitán čas od
času veze s sebou manželku avšak
zařídili svou loď na dětskou ko
můrku to myslím Georg sám
zamítne"
"Už nemusí zamítat milý otče
neboť nahlížím sama že by to
bylo pošetilé Ale Vendela
která je velmi něžná a hodná
bude jistě pečovati o mé dítě jako
o své"
"Odpověz tedy ty Georgu!"
pronesl vojenský kapitán který
byl trochu dopálen na lásku
která nechtěla nic slyšeti o rozumu
a míře nýbrž ke všemu vtírala se
i do okrsku mateřské lásky Zatím
však zdraví Elviřino nedovolovalo
mu pověděti svou
Georg který měl týž strach
nepřál si ničeho tolik jako aby
mohl se vyhnouti výroku v tom
případě ve kterém proti Elviře a
svému srdci byl nucen dán tchá
novi za pravdu ale po posledním
výroku tohoto bylo mu to
možno
"Bůh a ty můj nejdražší andíl
ku víte" řekl nčžně avšak roz
bodně ''jak mne mrzí že tě mu
sfm opustili Tentokráte však
musím jeti sám a snad nebudeš
chtít mou neoblomnost zkoušet! !'
"Dnes poprvé říkáš musím —
ze slova tono vyznívá takřka ja
kýst rozkaz -"I
když vyznívá milá Elviro
odpověděl jf a nechtěje ztratit
rozvahy neodvažoval se vydati
nebezpečným pohledům "nedá
vám jej já nýbrž nutnost"
Vojenský kapitán potěšen že
vidí svého zetě — při jehož slabo
sti se skutečně obával že zaběhne
příliš daleko — konečně jednou
ukázati svůj význam udeřil bo
rázně na rameno a řekl vesele
"Tak to má býti! Muž má milo
vati svou manželku nade všechno
na světě ale spozoruje li že by to
vypadalo příliš hrozně za jejího
vedení musí někdy ozvati se do
toho také svým slovem"
fclvira byla v pokušeni diti se
do pláče a použiti mnohem ne
bezpečnější zbraně líčené nevol
nosti Ale překonala šťastně obě
tato pokušení a jecMně silný výraz
zkormoucenosti zbyl na jejím
obličeji když nepronesši slova
sklonila hlavu na prsa Georgova
On jenž si dobře pamatoval
její prudkost onoho večera na
Svatojanské skále dovedl nyní
dobře oceniti sílu kterou projevi
la a proto překypoval jeho pohied
vřelostí a vděčností
"Jak budu moci zde žiti až
odsud odjedeš" zašeptala ko
nečně
"Svou láskou ke mněk našemu
dítěti a k tvému otci — tak nebu
deš dd v létě postrádati! A
ostatně nestojí zima jako letošní
za několik měsíců osamocení?
Nezapomínej má drahá že jsme
se před několika týdny obávali
delšího rozchodu!'
"Ach ovšem toť pravda Ale
oeodjížděj příliš brzo!'
"Pokud budu moci odůvodniti
své nezaměstnání zůstanu doma
ale muž musí rád vykonávali za
městnání které si byl jednou vy
volil"
"Má je míti snad raději než
manželku?"
"Mám rád své zaměstnání
svou manželka však zbožňuji
Tyto city bují nejlépe jsou-li po
spolu
Aby se Jslvirs povznesla ve
vážnosti u muže pokusila se El
víra spoutati svůj zármutek který
byl u ní každým dnem prudší
Slzy nebyla s to zadrželi: celé
hodiny vyležela vzlykajíc na po
hovce a rukima přitisknutýma ua
srdci neklidně bušícím a skoro ani
na minutu nebyla to pustili od
sebe svého muže do krajaosti
zbožBovaaého
Georg zatím přecházel mnohdy
v zoufalství nad tímto zármutkem
který nehledal aniž nalezl útěchy
Jsa sklíčen tázával se tchána o
radu
"Musíš odjeti čím dřív tím
lépel Až odjedeš a až ta rána ji
zasáhne budeme míti na ni ubo
hou více vlivu '
Georg očekával totéž ale hleděl
se stísněným srdcem vstříc blíží
címu se dni loučení
V noci předcházejícího rána
kdy ono loučení mělo se uskuteč
nit nezavřela Elvira oči I po
slední stopa jejího přemáháni zmi
zela a ona rozčilovala sebe a
Georga tak Že on když nastalo
ráno a rozhodná chvíte se přiblí
žila stěží nalézal slova útěchy aby
ji jimi uklidnil
"Neodvracuj se" prosila bo
"nepokoušej se zatajili svůj ne
klid své trápení — projev mi je:
cítím tím útěchu když vím že se
trápíš jako já!"
"Ó můj miláčku když tě to
potěší tedy můžeš s radostí po
hlédnouti do mého nitra hleď
jak je rozdrásáno tvým i mým
zármutkem neboť trápím se nejen
za sebe nýbrž i za tet! Ale moje
zbožňovaná Elviro dej mně ve
chvíli loučeoí nějaký větší důkaz
lásky než je tento bezmezný zá
rmutek který takřka uráží Boba
— poskytni mně něco co bude
mne těšiti po dobu co budeme od
sebe odloučeni!"
"Co co? Cbci ti dáti všechno!
Jest pro mne nebeskou radostí
když slyším že chceš ještě na
mni důkaz lásky která se příliš
zřejmě projevuje — čeho jen si
Žádáš?"
"Žádám mnoho: žádám těabys
těmi výbuchy svého bezmezného
zármutku neseslabovala mou sí
lu Musímť se styděli sám
před sebou že jsem tak sláb ano
musím se stydět před tebou kdž
se ti nyní svěřuji že jsem byl ně
kolikrát v pokušení zůstat doma
celý rok považ Elviro z
lásky ze zármutku nad tvým zá
rmutkem dospěl jsem tam Avšak
dál chvála Bohu nedošlo a jsem
přesvědčen že budeš proto nyní
sama šťastna Vždyť nechceš
moje hrdá Elviro kteráž víš jak
dovede čistá láska ženy rozohnili a
posílili muže v jeho vážném za
městnání vždyť nechceš zatím
potlačit v něm sílu a vidět svého
manžela proměněného v muže
kterého si máš vážiti v pouhého
milence? Nikoliv přebytek tvé
lásky může tě oslniti avšak do té
míry nikdy — o tom jsem pevně
přesvědčen: ano jsem přesvědčen
že právě tato důvěra k mé slabo
sti činí tě silnou!"
V slovech Georgových tkvěla
hluboká vážnost a současně v
hlase něco přesvědčujícího Elviru
že by ztratila příliš mnoho kdyby
nyní ospravedlnila jeho předpo
kládáoí
Strach dodal proto Elviře oné
odvahy o kterou ji byl zármutek
připravil
Tiše a oddaně sklonila Bvé roz
pálené čelo na jeho rámě "Ne
bjdu už slába milý Georgu! 1
když se nemohu povznést k oné
síle kteroa by tvá slova ve mně
měla probudili chci ti přes to
ukázat že jsi se marně nedovolá
val nejlepšího citu v prsou ženy:
její ctižádosti týkající se vážnosti
manželovy Oh nesnesu pouhé
myšlénky aby se mohlo říkat že
sedíš a bavíš se doma manžel
kou kdy jiní námořníci chystají
se brázdit mořel Ne jeď a Bohem
můj miláčku — chci býti rozum
ná abych si tím uchovala tvou
lásku a tvou vážnost!"
"A tyto nepatřily tobě nikdy
tolik má milovaná Elviro jako v
tomto okamžikul Nyní jsi man
želkou váženého námořníka: tvůj
otec bude také spokojen a já mobuj
odjet bezpečně v naději že si bu
deš moudří počÍQSt Mimo to
máš druhého Georga kdežto já
budu míti pouze ubohého Sema"
"Sema ' zvoiaia Etvira
Ale najednou začervenavši pro
prudkost svého hlasu a pohybu
rázem ae přerušila
"Soad nejsi Žárlivá na Sema
drahoušku?" řekl Georg I úsmě
vem
"Ne ab nejsem roz
bodně nejsem — avšak Ach
a m (_!-
isem opravdové aecaoi iasxa
mne mnoho změnila Než ne
mluvme už o tom slyším mně
se zdá otce!"
"Chceš si ponechat Sema do
mas ' ptal se ueorg nezně co
zřejmě dokazovalo že jí poroz
uměl
"Jak jsi hodný ale nemohu ti
ho vzít Neboť vím ač on často v
tvých vzpomínkách připomíná po
dobu nepatřící mněže tato podoba
' příliš šlechetná než aby po
škodila zájmy tvé manželky"
Ano při sám Bůh pouhá
podoba té kterou myslíš je
příliš čistá než aby připustila
by třeba jediná myšlénka zablou-
la na neDravou cestu a také
žádná myšlénka neodloučí se oa
tebe tebe jedině mnou milované
Ó buď přesvědčenaže se všechny
budou a vroucími modlitbami
vznášet kol tebe!"
Vojenský kapitán zaklepal
"Jak to dopadá s loučením
milé děli? Cekám vás dole
V salon t čekali ie Vendela a
ířenning j
Elvira byla nad tím zoufalá že
má svědky při posledním loučení
Za to však považoval její otec a
rovněž Georg tuto náhodu za roz
umnou Zbývalo poslední objímání
Již poklekl Georg před kolébku
synovu přijal srdečné objeti svého
tchána blahopřání Henningovo a
Vendelino a nyní blížil se k man
žaloe a rozechvěním které nebyla
a to veškerá jeho mužná síla pře
moci Sotva že se jeho ruka ovi
nula kol ní a jeho rty dotkly jejích
k poslednímu polibku na rozlouče
nou hned zbledla a ztratila vě
domí "Nech ji' zašeptal vojenský
kapitán a vzal Elviru z obětí její
ho manžela a kladl na pohovku
"Odjeď pospěš si milý synu než
ona zase nabude vědomí aby pro
zírala svůj bol znova!"
Ještě jednou spočinuly rty Ge
orgovy na jejích rtech jejím čele
jejích rukou které tiskl k svému
srdci
Za několik okamžiků po té
zmizel
Měsíce uplynuly
Zármutek Elviřin se nevyčer
pal ale posléze změnil v tichou
touhou která jí však nepřekážela
aby zase cítila život svěže a vesele
kol sebe
Jestliže v zápase mezi svými
city před krátkou dobou zapomně
la na nové povinnosti které měla
plniti staly se jí tyto nyní mnohem
světějšími a dražšími A nikdy
nebyla takovou něžnou a pozornou
dcerou jako nyní: radost a pohodlí
otcovo bylo pro ni každodenní
starostí jejím nejmilejším stu
diem neboť pozorovala velmi
dobře jak i on postrádá Georga
Ale cizí společnosti neviděla
ráda: ve svém dítěti svém otci v
psaních Georgových nalézala vše
co za odloučení od milovaného
manžela si přála a' potřebovala a
vyjma tu neb onu návštěvu u Ven
dely bylo zcela zhyteřnn chtíti ji
přimčti aby hledala zábavu mimo
domov
"Rád bych viděl zdali by se
nezamlouvala mladé paní malá
cesta?" řekl vojenský kapitán je
dnoho dne a když Elvira v nej
bližším okamžiku zaslechla zmín
ku o Svatojanské skále padla otci
do objetí a radostnými zraky
'O jak jsi otče laskav a
hodný — jak ti bude Georg za to
povdččen Tam pojedu rozhodně!"
A nyní byla Elvira sám život a
sama čilost
Ale právě v nejparnější léto
určené pro tu cestu přišla do toho
velká překážka překážka která
odstranila radost i blaženost
jejího srdce
Vojenský kapitán ochuravěl
stejně rychle jako nebezpečně
brzo vyvinula se choroba v těžkou
a nakažlivou nemoc která v kraji
skolila mnohou oběť
Dnem i nocí bděla Elvira v ne
únavném neklidu a neumdlévající
vytrvalostí Nemohlať dosti uká
zati jak je vděčná za štěstí v ne
štěstí že je nyní doma "Považ
otče považ" šeptala úzkostlivě
"což kdybych byla své vůli dostá
la: kdybych nyní nebyla doma —
oh nikdy nikdy bych si nebyla to
prominula"
"Ach ubohé prudké srdce vím
dobře jak bys se trápila a rmouti
la a i já bych vzdychal bolestněji
kdybych byl nucen postrádati
tvých láskyplných pohledů tvé
nižné péče Ale milované dítě
zapomínáš nyní na všechay ostatní
povinnosti pro otce: musíš se še
třiti — vždyť sama ochuravíš
ustavičným pobytem v pokoji ne
mocného"
"Buďsi otče — přes to neopu
stím svého místa!''
"A kdybys ty tak mlada a
SťaaMt semfola kdvbrs ode
šla na věčnost od svého manžela
svého dítěte?"
"Kdyby se to stalo našlo by
mé dítě jistě jinou matku snad
rozumnější a lepší než jsem já a
můj Georg truchlil by pro mne
ano truchlil by velmi velmi! Ale
jakobych se musila sama sebe
oŠklivčti tak by se musil ošklivěší
i on jenž je hodný a laskavý kdy
bych k vůli své jistotě opustila
tebe v nemoci'
Něžnýavděčaý úsměv přelétl
rty vojenského kapitána
"Tak zůstaů u mne drahá dce
ro Poznávám že to nebude trvati
dlouho Bůh mně dopřál na
světě mnoho rsdostí ale také
jsem měl dost atarostí že mohu s
klidnou oddaností následovali až
mne Bůh k sobě povolá O tvou
budoucnost milé dítě jsem bez
starosti: Georgovo srdce a po
vaha jsou mi rukojmím Rozlou
čím ae několika řádky a nim jenž
mně býval oejoddanějším synem
— neobyčejně milovaným synem"
S tichými slzami políbila Elvira
ruku otcovu a zůstala u něho až
smrt zavřela navždy jeho oči kte
ré ještě v poslední chvíli měli pro
ni láskyplný pohled
Upřímně milovala svého otce:
opřímný prudký a beznadějný
byl proto její zármutek
PnkraCoTia! bud
CJatO I
] J3s
Blažené stáří
dobré zdraví
je zaručeno tím
kdo užívají
DRA
PETRA
PBOKO
Podpírá starou chatu dodává nové životní
síly posiluje žaludek dodává sílu údům
Keíkodné ve stém slazení a příjemné chuU Je to všeobecn j m lékem
ee°°PRO STARÉ LIDI
Li Je dostat! potu skrz mktnl jednatele nebo pHmo od
Dr PETER FAHRNEY 112-114 So Hoyne Ave S)
chicago ill _yy_3j
První česky hudební závod
r vi i a — : -
vesKere neennve a smvccove nasiroie
a všechny příslušnosti k nim
Miny no Ur a iro tím ástri
České tahači harmoniky Cenffir"ín
Jednatel firmy: V F Červený a Synové z Hradce
Králové hotovitelů světoznámých hudebních nástrojů
Louis Viták 204 Wabash Ave Chicago 111
VK 'B
'a
7áphvatv trat vfMeeav Zíebvatr a
Cítil UVai DrTun(t imlíl po Jnn~
denním ofiTnl Ur K:fnee fe rre
Kmtorer Zatetl yro t m ItMrr na Mou
lim OMrtw II (lrm Dr K Kila Ltd
Ml Area u ťalladeloala Fa
FAUST rj„W PIVO V TRHU
čepuje žoviální náš hostinský
Toliii Ondriléelc v IVftrodní íSíni
O chutný zákmek není u Johna nikdy nouze Kromě výtečným st loulským mal
vazem otmlouií viU též víbnrnými vín v a likéry a jemnými doutníky
NaUívle Jej a podruhé jinam nepůjdete
aiiiiiiiiitiiiiiiiiiiiiiiiimiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiniiiiiiiiiiitiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiitiiiiiiii umis
z: tri
I zařízen? Í10StlHeC
Metzflr řízaý ležál stále na čepu 3
Vvtefná vína iemné likérv
' 4
= Wiatni W a vonné doutníky
I Anton Linnemann 0 pHzeB kriana ?ádá I
= roh 13té a Dorcas nl TeL L 2727 Anton Linnemann
ňiHiiiiuiiiiiiiiiiiiiiuiiHUiiiumiiminiimiiiMiiMiiiMiiiiiiiiiiiniiiiiiiiiiiiiitiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiitiii
STOÍÍZ Hffilií CO FMV
-VYRÁBÍ-
v sudech I lahvích a po celém západě rozesýlá výtečný ležák
€"-Ve! :cbchodnícI a ImportéřKTI
T TXarv— -T7-TTOT o X TIT ú ' t— TT
O—l JL V aJ C4 XJOXJJJX VU_
Sátupcl'irmyi L KIracht Sr Frlck rteU
Tel 544=r— 1001 Faraa ul„ Omaha
Fred Krug Brewing Co
OMAHA NEERASKA
£tfitiií vzorný plvovfir"
"Vati nejlepéi droix ložáiltu
Cv"blZ3Lt m Eactxav 'tolatcté aovLCUcatcb m -v lavhvícii
Vyiiovn 3cavaV3ézrvu at tahané he nepítKltí
HAŠE zlSADYi HeJleaŠÍ materiál a aeJMÍ tecbalcká dorednost
mam— TUká pečlivost a bchodní vpatrnftut
HAŠE ftSAHAt ranakajltl nwnrtia
SAÍE ODXLtA HUle w zrřttnjíd obehad
Dopisy se ochotné Yytizují dle přání
Mots Bros liew'J Oo
Stáři a spQleiilřvi slétcioi
-s-?3#Vaří a lanvnjí výborné plvo--Telefon
119 r- OMAHA NEBR
Pro stůl
Ti kdož dovedou ocenití výborný stolní nápoj
oblíbí si zajisté naše "GOLD TOP" lahvové pivo
Jest lehké perlící se a řízné a jako jest zdravé jest i
chutné Vyrobena jest z nejlepšího chmele vybrané
ho ječmene a čisté vody — neníť v něm ani jediné přísa
dy jež by byla škodlivá neb nezdravá Není to laciné
pivo v nižádném smyslu ale jest to jedno z nejlepších
a ti kteříž je jednou okusili stali ae řádnými našimi
zákazníky '
Dodává- se v bednách a sice v lahvích kvarto
vých neb paintových Objednejte si u svého obchod
nika aneb telefonem — Tel Omaha 154a So Omaha 8
JETTER EREIIKG C0„ Taří i laJTSjí Tflriž sítí
SOUTH OMAHA NEB
mě
Předplaťte se na
Pokrok Západu
nejlacinéjší týdenník na sápaděVpouze $100 ročné