8
Poustevník na skále svatojanské
Román z pobřeží od Emilie Flygaré Car lén o vé
PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA
"QUII III©
PGknfoTitiL
Georg neodvážil se promluviti
slova dffv dokud nebyli oba za
uzavřenými dveřmi
Pak tekl chvatně zbavuje staří
ka břemene a svíraje ho ve svém
' objeti: "Buďte jist oejmilejŠI
pane Igaelie že nebude li osobně
přítomen bude rozhodně účasten
eelou svou duší! Jak bude blažen
toho dne — ano cítím v nitru že
fcude toho dne samou radostí pla
kati když už se naplakal tolik
zármutkem A jistě bude přesvěd
čen že jeho pravá ruka jebo ví
žený přítel zde všechno řídí a se
teši jakobř i on vše řídil a tišil
se kdyby nu byl osud dovolil
zústati na draním Helgenasu
Nyní byl Ignelius nucen vy
táhoouti kapesník: vzpomínka na
jeho dřivě)šího pána byla tak
vžita do jebo bytosti že splývá s
ní takřka v jedno
"Ob zavzdychl jednou jsem
se kojil nadějí že jeho sňatek
bude se slavit zde Ale kde se
slavil a kteří příbuzní a přátelé
byli při něm přítomni — o tom
nevěděl ani nejstarší sluha"
"Probůhoeirluvme již o tom!''
přerušil ho Georg čile "Uvažuj
me raději o tom jak ku podivu
milostivě prozřetelnost zařídila že
dovolila synu Wilhelma von U
slavit! sňatek v těchto salonech —
a ke všemu jaký sňatek pane
Igneliet"
' Eb ano ano Bab byl velmi
milostiv pane kapitáne! Jsem ve
líce potěšen Žt jednou a ke všemu
popr-é za své dlouhé služby budu
moci býti přítomen takové lavno
sti zdejší Ale slibte mně pane
kapitáne nyní když jste tak šťa
sten alespoB něco!"
"Co si přejete starý příteli?''
"Nu abyste až nastane doba
kdy zde budete pane kapitáne
sám vládnouti dal ony schody"
Stařík pokyvoval významně
pohlížeje ven oknem
"Buďte bez starosti pane Igne
lie: budou jednou odpoíívati na
dně mořském — slibuji vám to
určitě!'
"I když se slečna (nastávající
paní baronka) bude tomu brániti?
Ona je trochu přepjata v podob
nýcb otázkách a myslí že ony
nejsou oiiak nebezpečny!'
"Ani á si nemyslím že by byly
nebezpečny!" namítal Georg po
ciťuje najednou zvláštní nepřijetu
nost jejíž původ Ignelius ani
zdaleka netušil "Ale pouze a
jedině proto bych jednou přerušil
všechny ty neblahé pověsti od
straním je! Moje Elvira je příliš
andělská než aby odporovala
přání které pronesu"
"Hm bm!" zabroukal stařík
pochybuje ale bned po té připo
jil: "No no slečna je v celku
větším andělem než se tvářil"
Kdy byl toble stařík pronesl
pokračoval ve své cestě do ostat
ních místností
Georg zašel do svého pokoje
aby vybalil ze zavazadel svatební
dary
Ale n?byl to uzavřít! svAj
sluch před slovy která se v něm
ustavičně ozývala
Ignelius pronesl je sice jakoby
se rozuměla sama sebou kdežto
Georg Tipomněi teprve nyní že
ieho manželka měla by slouti ba
ronkou '
1 Kdyby byl Georg baronem a
Elvira dcerou chudého lodníka
bylo by profi nevýslovným potě
šením kdyby ji slyšel tak jmeno
vali ': avšak týní Může
kapitánova manželka býti oslovo
vána jebo lodníky tímto titulem?
Georgovo čelo se svraštilo: cítil
opravdovou nechuť když vzpo
mněl jak často bude jeho sluch
takovým způsobem urážen Ale
přece nepožádá Elviru aby se
zřekla svého titulu především
proto že má nafi ona právo a pak
též proto že by se taková žádost
jistě nezamlouvala vojenskému ka
pitánovi "Ale mně a mé hrdosti se pro
tiví" broukal si "když žena ne
soucí mé jméno nepokládá za
nejvzneŠeaější titul že je manžel
kou váženého muže!"
XIII
První květen neděle se při
Tbližil Než nezůstaneme toho dne pro
Georga a Elviru neobyčejně bia
ženébooa Helgenasu Jejich
slavnost byla oslavována též na
jiném místě zemi
SGraívernské kaple rozléhaly
se zvony po tiché krajině Všude
bylo ticho a sváteční klid Modrá
bladina při opati Svtojanské
skály zrcadlila ostře všechny drob
né čluny kteréž naplněné slav
nostně oděnými rybáři jejich
manželkami a dětmi kolétaly se k
břehu
Skřivan už dávno ukončil svoi
chvalozpěv: závodil s Nisem o
přednost vítati ráno a být prvním
který toho doe probudí ubohého
samotáře
Ale jeho vzbudil jiný zpěv mno
heno důrazněji: byl to jásaný sbor
zahlaholivší v jeho nitru kde ho
stili dnes duchové smíru spokoje
nosti lásKy a naděie
Toho rána pal svému synu:
"Milý Georgu milé dítě Pro
sfš mne o požehnání pro sebe a
svou nevěstu a zajisté poznáváš
již že se toto nad Tebou vznáší
Nemohl jem celou dnešní noc
spát nikoliv neklidem a zármut
kem nad poblouzněním uplynu
tých dn& — bůh se smiloval nad
hříšníkem a sejmul jebo břímě se
srdce - nemohl jsem spáti poně
vadž jsem musil každým okaraži
kem velebiti a chválili Bobakterý
i hříšníkům slibuje smíření na
zemi! Oj tak i já pocítím ještě
jednou klid a spokojenost pozem
skou a budu blažen blaženosti
svého oyoa: navštívím ho svými
modlitbami v zamilované budově
kterou jsem kdysi jmenoval svou
a která nyní je jeho O synu
drahý drahý synu mé slzy se
roní Budiž Bůh požehnán že
ona která nás s nebe Žehná neof
u mne přítomna: dnešního dne
bych snad prozradil všechno
Richarde Leopoldino
dovedl jsem nepat tato jména
aniž se mi ruka cbyěla aniž se má
duše otřásla hrůzou nade mnou!
Bože Otče na nebi nyní je vše
urovnáno: milené stíny jsou nsmí
řeny a znají už dávno pravdu:
můj druhý anděl vyžebral u nich
odpuštění pro mne
Richarde Leopoldino! Snad
řeknete brzo: 'Buď nám vítán
ubohý pokání Činící samotáři —
zde je uchystáno místo pro tebe
vedle ní!'
Ach můj Georgu neměl bycb
se radovati? Nyní budu klidně a
spokojeně očekávati den kdy u
volní pouta duše mé Možná že
se tak brzo nedostaví avšak blíží
se mi stále víc a nepřijde li
počká li třebas dalších dvaot let
budu přes to trpěliv neboť vím
že můj záchrance žije: mámť
víru
Víro 6 nejkrásnější božský
dare podivná moci kteráž dove
deš udělati černé sněhobílým kte
ráž na svých neviditelných křídlech
povznáších ducha z prachu k
světla příbytkům budiž po
žehnána!
Dnes milý Georgu budu osla
vovati slavnostní chvíli Tvou a
sé Šlechetné dcery poutí k hrobu
Tvé matky Víš že jsem tam byl
pouze několikrát: neměl jsem k
tomu síly Ale does až bude po
službách Božích chci tam jiti
Ó jak vábně a mile znějí zvony
— blažená chvíle kdy budu blá
sati že ta kteráž odpočívá tam
pod náhrobkem postaveným jí
láskou synovskou dostala k sobě
společníka
Milovaný synu klečel jsem na
jejím hrobě: tiskl jsem své rty k
milé zemi kryjící její pozůstatky
Tak krásním jak posvátným a
jak plným klidu připadalo mně
místo jejího odpočinku!
Přivezl jsem sebou několik vět
viček gerania a břečťanu abych
brob vyzdobil než hle hrob
byl nž ozdoben svěžím kvítím a
mladým vonným březovým listím
Patrně Nisse ta upřímná duše a
snad ještě někdo vzpomněli does
na brob Tvé matky
Byl jsem tím velmi povzbuzen:
mým nitrem neprobíhaly už bou
ře jako když jindy stával jsem na
tom místi Nyní budu tatr častěji
cboditi! Neboť neklamal li jsem
se slyšel jsem ve větru šumícím
kol hrobu jakoby mni někdo
šeptal 'brzo'"
Odpoledne když byl Letsler
chvíli hovořil s Nisssm o svateb
ním veselí slaveném právě na
Helgenasu vyplnil nedávno mu
Georgem uložený úkol podávaje
Nissovi značnou sumu peněz
kterou měl tento podle oejlepšího
svého svědomí rozděliti mezi chu
dé obyvatele sousedních břehů
"Georg vyhlédl si práví tebe
Nisse k takovénu krásnému po
slání neboť ví že by je nikdo ne
vyplnil svědomitěji než ty kterýž
při každém obdarování oblažíš je
i několika vlídnými slovy Pro
s be a pro své bratry ponechej si
Nisse tnhle sumu jakož i tu
kterou jsem už dávno pro tebe
ukládal a s které můžeš žiti až
mne zde více nebude Kdybych
neměl zvláštního úmyslu tímto
domkem byl by i on tvým: nevím
komu bych ho mohl spíše přáti!''
"Ale ai zde psne Letslere ne
budeti'' odpověděl dobrosrdečoě
Nisse "nebydlil bych zde ani o
den déle: unudil bych se k smrti
zaklínám se při bibli svých před
ků a jako Že chci býti vždycky
poctivým Avšak hlt-ďia co se
týče těch chudinských peoěz tedy
je to hezké od pana kapitána G
nrga a icam takřka v pokušeni
býti hrdým že mne uznal zt
hodna vyplnili tento úkol který
také na sebe přijímám a podle
nejlepšího svého svědomí vypl
nim Ale toho druhého pane
Letslere nejsem věru hoden Což
nebyl jsem sám Šťasten Ze jsem
zde mohl býti a nemám se zde
skutečně jako v ráji?
"Jak je to co mohu pro tebe
vykonati nepatrným vůči tomu
velkéTiu co's vykonal pro mne
ty? Jakým nešťastným Člověkem
isem byl když jsi přišel sem?
Naučil jsi mně nésti mé břímě
naučils mne jak mám sobě ulehčiť
— pamatuješ se ještě na ono
ráno kdvž jsi mně řekl že jiem
zbaven zlých mocností?''
Nisse přikyvoval Byl příliš
rozechvěn než aby mohl promlu
viti a jeho obličej a především
jeho zraky vyjadřovaly velkou a
radostnou vděčnost kterou poci
ťoval nad řečí Letslerovou
Když tu seděli blaženě pospo
lu samotář a jebo věrný druh
ozvaly se lehké kroky v předsíni
Nisse rychle vstal a otevřel
dvéře A po té vyšel a usedl u
břehu
"Dobrý večer pane Letslere!"
oaval se mírný a laskavý blas
Bvla to Fauny kteráž přišla
navštívit starého přítele
"Bůh tě pozirav noje milova
ná druhá dcero!"
Let&irr BětBohl a také oecbtž!
rřekooati rozechvění a poprvé za
dlouhé známosti s mladou dívkou
napřáhl k ní ruce tuše dobře Že i
ona potřebuje přituliti se k srdci
které by jejímu rozumělo
Ochotně a něžně sklonila Pan
nv hlavu na prsa otcovského
přítele Neplakala aniž mn dá
vala sebe menším posufikem na
jevo Že cítí nějaké silnější rotě
chvění Dlouho vytrvala v této
poloze která jí byla zajisté velmi
milá oeboť když několikrát nad
zvedla tvář a chtěla se vymknouti
klesla jí tato zase nazpět
U tohoto srdceodpočívala často
tvář Georgova
Kcnečoě povstala úplně a s
hlubokým dojmem se silou pře
kypující ale-oeklamající Letslera
pravila: "Přicházím od místa
kde jste paoe Lstslere byl dne
přede mnou Modlila jsem se tam
za Georga a za jeho nevěsiuneboť
jsem jista že duch jeho matky
odnese mé modlitby k Bobu"
"A věru nebylo does vysíláno
Čistších a posvátnějších modliteb
za jejich Štěstí nad tyto!" odpov
děl Letsler mnohem rozechvěoěj
ši Faoniným klidem než by byl
všemi známkami velkého bolu
nebo chladného zármutku
"Milé dítě" připojil po té
Letsler stahuje ji něžně na po
bovku vedle sebe "bije tvé srdce
pro mne? Jednou chtěla jsi po
hlédnout! do mého srdce abys
mně ulehčila a potěšila — dovol
mně nyní pokusit se tebe utěšiti!
Mám na štěstí tolik bohaté zkc
šenosti abych aiespon chápal tvé
dojmy''
"Děkuji vám srdečně za tato
očžni a laskavá slova!' řekla
Fanoy a pozvedla své krásné oči
Georgovo modré nebe k otci Ge
orgovu: "Áie nejmiiejší pane
Letslere jsem mladá a silná: bylo
ty mne nehodno skládati svůj
zármutek sa toho který již vytr
pěl tolik a velkých zármutků
Mimo to jsem ostatně sama si
připravila svůj osud"
"Ovšem mužnášlechetná žen'
— ale nikoliv ve prospěch svého
Štěstí"
"Neznamená jebo štěstí pro
mne více? Ale nesmíme se
nyní pane Letslere rozsmutniti!
Vzpomínejme raději na jejich bia
ženost Jaká tam bude dnes
bujarost ó kéž bycb byla
jista Že se Georg bude círit tak
šťasten jak bycb si přála by
šťasten byl!''
Lestsler tuše dobře co slova
ona znamenají odpověděl okam
žitě: "Jai-li dosti silná abys se
mobla O tom přesvědčili milé
děvče tedy si přečti jebo poslední
dopis''
"Ano ano přečtu si její" sou
hlasila okamžitě Fannyaž Letsler
takřka svého návrhu litoval
Ale její prosebný hlas překonal
všechno jebo rozpakování Mimo
to neodvážil se předpokládali že
by do takové umírněné duše jakou
byla Fannioa žárlivost vmetla je
dovaté střely: Fanoy bude jisti
uprostřed svébo zármutku oblaže
na vědomím že vlastni svým s ří
káním připravila jeho blaženost
a mimo to myslil si Letsler dále
zbožňováni Eiviry které on v
každém řádku prozrazuje ji oe
lépe přesvědčí že ieho dřívější
láska úplni pohasla což neuhasí
li plápol v ní duši alespoň ji
uchrání od nebezpečného pot tou
žení Že je mu dosti drahá jinak
než jako přítelka z mládí
Vyndal proto dopit Georgův a
podal jí je s vroucím a neklid
oým pohledám i# ona garerventv
ši se sklopila hlavu
Když čtla studoval pozorně
Letlrr jtjf tvářnost
Chvílemi probíhal lehký stín
jejím čelem ale převládajíc! výraz
jejího obličeje dokazoval pouzt
vřalou účatt
Když dočetla odložila p-aní bez
poznámky a její pohled k zemi
upřaoý zdál se prošiti aby byU
ušetřena všech otázek
Letsler pioto také nepronesl
ani jediné Pozoroval v duši Fan
nině takový hluboký zármutek
který jen Bůh bude moci vyléčiti
Aie od toho doe měla ona v
jeho srdci místo zrovna tak velké
jaké zaujímala Elvira
Fanny opustila Svatojanskou
skálu nikoliv však proto aby se
okamžitě vrátila na Strand
Hoch který ji vtzl dostal jiný
rozkaz: člun zamířil k ostrůvku
Gcorgofu
Slunce chýlilo se již ke kooci
své dráhy když člun přistál k
němu a to na straně že veslař
neviděl do jeskyně kam se jebo
mladá vládkyně okamžitě ode
brala V této jeskyni přivítala jednou
Fanny jako mladé děvče Georga
a jeho matku: tam seděla v prvých
letech mládí ruku v ruce s mladí
kem a ztrávila mnohou veselou a
růžovou chvilku tam sedávala i
později když oba dospěli k věku
ze city hovořily zřejmější řečí po
jebo boku a poslouchala bo jak
on zpola zastřenými slovy s ohni
výjúi povzdechy i planoucími po
hledy vypravoval pověst lásky
která bude žiti na věčnost ale
zatím uhasla dříve než mohla
opravdově vzplanouti na zemi
Tam usedla nyní v této chvíli
zklamána v nejkrásnějším snu
svého života v jeho nejkrásnější
skutečnosti samotná a opuštěná a
plakala zármutkem
Ano nyni plakala Fanny neboť
pouze nebe moře a zapadající
slunce viděly její slzy: pouze Bůh
je počítal
Sklonila svou rozpálenou tvář
k chladicí kamenné zdi jeskyně a
bylo jí jakoby smrttlný chlad se
v tomže okamžiku vkrádal do jejl
teplé krve
"Ó" uvbžovbU s touže rozko
ši jakou jen zármutek pociťuje
"kéž by chladila vic až by ko
oečnč každá jiskérka mého života
vyhasla! Kdyby mne smrt přijala
lehce do svého objetí — jak by
mně bylo blaze moci vyklouzoouti
úrapám Než mám právo
býti tak sobeckou já kteráž mám
otce jehož jsem podporou!"
A posvátný úao! povinnosti dal
pobloudilým myšlénkám Fanni
ným jiný směr
"Nikoliv" zavzdycbla "nemám
k tomu práva! Dokud mám na
světě úkol pro který žiti nemohu
se těšili božskou nadějí bych pro
střed tohoto nesmírného trápení
vše opustila a chvátala do náručí
Toho jenž praví: 'Pojďte ke tuně
vy všichni kteříž jste sklíčeni a u
mne najdete klidu ' Ach ano
najdu ho vždyť nemyslil že se
má tento klid bledati pouze v
smrti: ne ne zde Ho musíme
bledati zde máme hledat! klid
Jen kdybych Ho našla ano
kdybych Ho našla ale on ne
bude spokojen s těmi zmatenými
s těmi bouřlivými mými city
Večerní chlad posýlal studený
vánek kol jeskyně u moře Vanul
též Stol téSíteríž vzdychala uvaiiř
Ale žádný blahodárný vánek ne
chtěl scbladiti palčivá trápení
udržující jejl duši v napjetí
Pavně přitiskla ruku k prudce
bušícímu srdcí
"Nemůže! biti klidněji'' bědo
vala řečí která pouze v nás má
slova "oemftžeš jednou návyk
nouti trápení — vždyť to není nic
nového Ne nové to není!
Ale trápení - Snadno se nese
břímě když nás ostatní vidí
kdežto my se bojíme abychom
nebyli politováni Osamotníme li
však s sebou je konec s naší silou
a hrdostí — ano ano úplný ko
nec: musila bycb zabynouti kdy
bych občas oerozjizvila ránu a ne
nechala ji vykrvácet"
Seděla chvíli vzpřímeně Ale
když po té znova sklonila hlavu k
studené borské stěně proběhla
bleskurychle její duší nová my
šlénka "Co odpočívám tváří na tvr
dém studeném kamení sklání se
ona jistě k teplejšímu místečku
Slunce zapadá nastala asi doba
kdy se svatební hosté shromažďu
jí Jak asi je ona krásná jak
on bude jí nadšen když ji uvidí
ve svatebním šatu! A já
)L ke mni neodletí ani půl
jeho myšlénky Oh ne jak by
to bvlo možoé — - všechny jabo
myšlénky patří jí jedině )I: aoi
jedna jediná neodletí k ubohé
Fanoy A přec jsem bo mohla
též nazývali svým mohla jem
býti nevěstou! Ale pak by nebyl
mnou tik nadšen neboť ej( po
doba by ho pronásledovala i do
mého objetí Oh můj Bože
proč si ho nemohu oškhvéti a
(ho nenávidět'' Jsk j oprávněn
idniti mně srdce aby je potom
odhodit od sebe Co bude z
mého života? Dlouhý den zármut
ku bez včera — ale ne nikoliv
bez vačtra — budu li chttti po
čkali!" Fanoina klidná mírná mysl vy
klouzala pořád a pořad z kruhu v
němž uvykla žiti Divoké cul
sliy řádily v jejím nitru a oaa ie
zdrceně poslouchala nejsouc si
vědoma kam ji ve svém bouřli
vím viru zanesou
jak asi záři vysoké salony vše
mi svými světly Ale světla
uhasnou bluk utichne a novo
manželé přijmou blahopřání a
objímání na rozloučenou Konečně
budou zbaveni všech oněch chlad
ných íormalit a osamot ! se svou
láskou Nevidím dobře onu
místnost slabé osvětleaou
vonící květy neslyším až sen
ona pološeptná slova ooy vzde
cby Usednou na malou po
hovku jí černé vlasy zastlni
jeho čelo jeho ruce ovinou se kol
jejího pasu A já - j i"
Slzy Faoniny neproudily už
mírně nýbrž prudce a bez zasta
venf Jejím trápením bylo souže
ni žárlivosti čím st Elvira kdysi
v duchu trápila tím se ioulila'
nyní Fanoy ve zvětšené miře ne
boť se trápila ve skutečnosti
Tento večer patřil k nejhroz
něším jejího života: byltě první
kdy poanala temoou stránku lá
sky kdy zoáti se naučila hloubku
a silu vlastního soužení
Následkem - překypujícího
rrautku zapomněla Fanny na svou
povaha
Nyní bylo slunce dávno ui za
horami
Moře ztemnělo stíny se pro
dlužovaly a pouze odlesk té nebo
oné napjaté plachty bylo lze ještě
v dáli zříti
"Jsem svědav'' myslil si hoch
sedlci v kolébajícím se člunu
"kdy dnes pojedeme domů?"
Dodal si odvahy a volal:
"Už se stmívá slečno!"
Fanoy procitla ze svých nebla
býct) snů
"Přijdu!1' odpověděla vstávajíc
rychle
Působil na ni dobře hlas tohoto
hocha: vždyť to byl hlas lidský
a ještě před malou chvílí domoí
vala se Že je úplně samotná
"Otče na nebesích'' a vztaho
vala sepjaté ruce k modré obloze
oa níž vysvitla jají známá hvězda
"otče slituj se nade mnou
oyní nyní potřebuji Tebe!"
A Pán hvězd smiloval se zase
oad ubohou proseboicí tak že její
cesta dlouhým životem nebyla
zcela bez růží
Tyto kvetly v jejím vlastním
srdci
XIV
Scény z jitra drnbébo dne
Baron Heooiog oblečený v no
vý překrásný župany seděl před
zrcaďlaaa a holil se
Každou chvíli však ustával od
práee při černi opíraje levý lo
ket o stůl v neblahé roztržitosti
urovnával si zlatě vyšívanou do
mácí čepičku (svatební dar Ven
delín) bned oa právo do čelabnad
likmo bned zase do zadu aniž se
mu některá tato podoba přiliš za
Před druhým zrcadlem stála
jeho manželka mladá baronka a
připínala poslední jehlici do kraj
kového límečku
Na tváři manželovi rozkládal
se asráčtk na maalelčini rose
cbviný neklid prozrazující strach
že každé slovo každý posuoik z
její strany bude příčinou hromo
bití Cbtějíc býti nyní rosumnou
rozhodla se Vendeta le se nepro
viní slovy ani poiuOkya poněvadž
její tailetta byla již takřka botová
chtěla zcela mlčky usadoouti u
stolu a dívali se oknem van '
Aby měla dosti místa pro lokty
sundala velkolepý klobouček kte
rýměla předešlého dne na sobě s
levé skoby u záclony na níž visel
a pověsila jej zabalený ochran
ným závojem na pravou skobu
Acb že si Vendela nepočíoala
při svém rozumném Imyslu lépe
— to byt hned posuoěk
Baron zahlédl v zrcadle záblesk
bílébo pštrosího péra
"Tul5e íiřák za který jsem
dal sedmáct říšských tolarůmůžeš
poslati do města a prodali některé
kramářce! Nevím jsi li tak re
nonce ve vkusu že ani nevil jak
bys si jej usadila ale to vím že's
včera vypadala velmi nevkusně a
odporně Byl jsem docela nespo
kojen s tvou toilettou!"
"Ab drahý Henningu vždyť
jsam byla "
PokraťoTan! bud
i f
llil
lite?
A Mile
a Minuté
ib cvcryv5
rence on tho limiing
tou Koute
All ptuvioiiH luťonls
went glimmering down
among the things that
were v hen our Chi
cago Spvcial coverod
148 miks at the ratc
oí 9860 niilesan hour
No womlir this train
is regardcd as a flyrr
It is a ilycr
Iťs a "binl oí a
train"
Leavra Omaha 700 a m
Acnra Chicago a jo p m
První český hudební závoá~
Veškeré dechvé a smyčcové nástroje
a všechny příslušnosti k nim
iin mo H 1 Mi w Mi] Mb
Česré tahací harmoniky t!
Jednatel firmy: V F Červený a Synové 1 Hradce
Králové hotovitelů světoznámých hudebních nástrojů
Louis Viták 204 Wabash Ave Chicago Iň
FAUST rW HVO V TRHU
čepuje Žoviální náš hostinský
O chutný rákuwk nfnfu Johos nikdy nouze Kromě výtečným st louiským mai
vazem oiilouíí vAs léi vvbornými ío a likéry a Jemnými doutníky
Navttfvie jej a podruhé Jinam neujdete
jjiiiiiniiiiiiiiiiiiiiiiiiiimimuiimmi iiiiiíiiiiiiiiiiiiiiiiiiHiuiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiniiiiiimtt
Vkusné TT0ť4: -e letztlT tizní ltiat Mt n íepi ě
1 Zařízený X13SV1H6C Výtečná vína jemné likéry
I vi tni O a vooné doutníky
1 Anton ljinneniann 0 eHeB kraiaou "d4 I
I rok 13té a Dormu nl Tel L 272? Anton LínutjmaQQ
ŤíflIlllltllIllllllllllllUtlttlIIIIItlIllltltlIlllllllllllllllllllflttlHlIIIIIIIHIIIIIIlItlItlIIIIIIIIlIMlIlHlimtlItinWĚ
mu mm mnu
-VYRÁBÍ-
v sudech i lahvích a po celém západě rozesý'á výtečný ležák
L E Mak l Oqs Oo
OVel :obchodníci a Importéři
LÍTETpTIIŇr a LIKÉRŮ
Jíáxtapcirmjj L Klntcht 8r FrlrU TbfU
Tel 544ěL— 1001 Farna ul Omalia
Fred Krug Browing (Jo
OMAHA NEB RAŠKA
' Státní vzorný pivovtat
"Vatl nejlepěl drala Ie£&lsvk
'Tabixurt av Eactrav feldé t ovidUcaVeb at rr laUxrlch
Vyiovjl w JravftaémAi at mA -n é msŤ3£í
S AŠE ZASADÍ t Kfjiepíi materiál a aejleptí teckalcká éovednast
ai Trllki peéllTMt a bckaéni patnast
HAŠE 85AHA: CspekaflU beccaitra
HA8Í ODIĚ5A Stále se sretf ajíd sfcl
Dopisy se ocnotnf yyflznjf dle přáni
sta isos Brew's Oo
Stáři a spololilivi sládci
--£Yaří a lanvnjí výborné plvoš--Teleřon
119 r m OMAHA NEBR
Pro stůl
Ti kdož dovedou oceniti výborný stolní nápoj
oblíbí si zajisté naše "GOLD TOF' lahvové pivo
Jest lehké perlící se a řízné a jako jest zdravé jest i
chutné Vyrobeno jest i nejlepšího chmele vybrané
ho ječmene a čisté vody — neniť v nčm ani jediné přísa
dy jež by byla škodliví neb nezdravá Neni to laciné
pivo v nižádném smyslu ale jest to jedno z oejlepších
a ti kteříž je jednou okusili stali se řádnými našimi
zákazníky
Dodává se v bednách a sice v lahvích kvarto
vých neb palmových Objednejte si n tvého obchod
nika aneb telefonem— Tel Omaha 1542 So Omaba 8
JETTER EEfUS CO Taň l iM TíSnfi jití
SOUTH OMAHA NEB
