Poustevník na skále svatojanské
Román z pobřeží od Emilie Flygaré Carlénové
PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA
íl III©
PriKntoTánl
Proč právě to otče? Ostatně i
z tobo lze dobře tižiti Musíme
totiž prozatím vypustili z mysli
všechny větší spekulace a nikdy v
budoucnu i kdybych mohla dělati
dobré obchody jako ty nevezmu
sí na pomoc podloudnictví -vzbudiloť
ve mně takovou oškli
vost že se tak brzo z mého nitra
nevytratí ''
Za několik dnu po té iozmluvě
vypravovalo se že se kapitán
Letsler navrátil domu
Fanoy která tenkráte náhodou
seděla u otce zatajovala s velkou
námahou silný dojem touto novin
kou u ní vzbuzený
Chtěla vstáti a vyjiti ven avšak
Holmer poznamenal velmi čile:
"Počkej chvilku milé dítě!" A
jakmile osaměli připojil lstivě po
Šilhávaje: "Chci ti jen říci něko
lik slov zcela důrazných dej
si nyní dobrý pozor a hleď aby ti
tato partie nevyklouzla z rukylOn
se tě nebude ptáti máš li nějaké
věno nebo nemáš"
"Rozumím avšak toť to
též jako že nesmíš otče míti
naději z návštěvy kapitána Let
slera: tato týká se jedině jeho otce
a i kdyty sem přijel nesmíš se
otče o mně domnívali že bych
jednala jak jsi naznačili"
"Ne ne avšak "
Při obědě následujícího dne
když Fanoy skoro už po desáté si
říkala v duchu: "On asi nepřijde!"
ozvaly se rychlé kroky nádvořím
a když ona chvatně dolů pohlédla
nemohla ani uleknutím dýchati-
Byl to on
Sotva nabyla Fanny rozvahy
stál již Georg v pokoji
Ale jak bylo toto sejiti odlišným
od onoho které se zde uskutečnilo
před několika lety! Nesevřel ji
nyní ve svém objetí s bouřlivou
prudkostí: chopil se pouze její
ruky a vtiskl na ni polibek —
vřelý sice nikoliv však takový
jako jej Fanny cítívala za dřívější
doby
"Už je konec navždy konec!"
šeptal nějaký blas v jejím nitru a
zakusila bol který odporoval ve
škeré snaze jej zatajili
Nicméně přece sejí to podařilo
a když uplynuly první okamžiky
mohla se ona i smáti a vítati Ge
orga u nich starých dobrých
známých
"Děkuji ti drahá Fanny za
tvé přivítání! Z celé duše toužil
jsem po starém drahém Strandu
kdež jsem zažil chvilky nejčistší
rozkoše že jsem ještě nikde tako
vé nezažil A tuhle ještě někdo
toužil po tobě!''
Při tom ukazoval Georg na
Sema kterýž velkými radostoými
skoky lísal se k ní
"Buď mi i ty vítán!' řekla
Fanoy a sklonila sek svému mi
láčku kterého pOBlala kdysi za
lepších času Georgovi na pa
mátku
Fanny nemohla ze ubránili to
nu aby zároveB nevyronila slzu
na hlavu Semovu
Georg se musel odvrátití Stěží
krotil obvyklou svou prudkost
těží tajil že Fanny nyní jako
vždycky když ji vidci má oá bej
obvyklý svůj vliv
Georg ti svatě umínil že si dá
pozor aby nějakou ukvapeností
oevymobi na ní v kiíiíé dobé od
mítnutí Jeho otec i jeho srdce
napovídalo iru: "Fanny musí míti
čas aby se mohla přesvědčit! že
tvé ucházení není žert!''
Nyní vešel sem Holmer a celou
hodinu co Fanny byla venku a
chystala oběd — dnes by jej jistě
Georg aepokládal za zbytečný —
vypravoval patron široce a dlouze
o svém velkém neštěstí a o tom
že umíněaosti Fannině má děko
vat! z větší části za ně
Georg použil veškeré schopno
sti aby odvedl rozmluvu v jiný
směrale marně: Holmer měl pořád
tutéž myšlénku že je totiž zničen
"Musím nyní poslední dny ži
vota svého ztráviti v chudobě"
opanoval ustavičně Holmer
"Ne nikdy dokud vám přátelé
mohou pomoci!'' pravil Georg
Nechtěl se ještě o svých dalších
plánech zmíniti dokud neuslyšel
míněni Fannina
Když odpoledne připomenul že
se již musí vrátití nabídl mu Hol
mer zdvořile aby přenocoval na
Strandu kterýžto návrh přijal
Georg se zjevným potěšením
Druhého dne byla velká bouře
a on dal se bez velkého zdráhání
přemluviti aby se tam zdržel i
tobo dne
Za obou těchto dna neuskuteč
nilo ae nějaké důvěrnější dohod
nuti mezi Georgem a Fanny
Georg si myslil: Oaa mne ne
důvěřuje a jakou důvěru může
ostatně míti k tomu který ji to
likrát oklamal!
Fanay si myslila: Oa je nějak
odměřený má cosi na srdci patr
ně zasnoubeni s ní!
Elviry nebylo vůbec zmíněno
když byl Georg ze slušnosti vyá
dřil od ní pozdrav Za to bylo
tím více hovořeno o ztroskotání a
o starém Stormbomovi
Třetí den neposkytl záminky
aby se zde mohl déle zdrzeli
"Budu vítán vrátím li se zast?
ptal se Faony
"Jsi nám vždycky vítán Ge
orga ale ptáš se jako bys
měl v úmysiu zdrželi se déle na
Svatojanské skále?"
"Chci se zdržeti nemusím se
do Torekowa vrátiti leč až bude
lze započíti práci na lodi"
Když byl Georg odejel uvažo
vala Fnoy o okolnosti proč oo
zamýšlí přezimovati aa Svatojan
ské skále Je-li už zasnouben s
Elvirou proč uení u ní? Ooa ho
rozhodně neodmítla Odjel
snad dobrovolně? Z jaké příčiny
pak? Bezpochyby aby navštívil
otce Ale to se mohlo stáli také
na kratší dobu Nesmím hýli
slabou umínila si když se
ponen hlu dostavila spone ta ob
lasněnf majících vlastně totéž za
barveni Tam doma těší se na sebs otec
a syn Georg nemůže sem při
jíždéti příliš Často
A jak smýšlel Georg?
jeho rozhodami spojiti osud
svůj s osudem Fanay byio neo
blomoé ale nečinilo ho šťastným
iniž ho zbavilo zářné podoby
Elviřiny ustavičně ho prouásle
dující
"Není to hrozoé otče!" řekl
jednou večer nemoha za t a i c i svou
netrpělivost "že tahle zima z
které jsem si sliboval tolik nepři
nese mně vlastně ničeho! Nejlépe
by bylo kdybychom už měli
jaro "
"Ach rroj drahý synu vždyť
máme teprv polovic prosiace: oež
nastane dubea můž-š ještě slaviti
zasnoubení i sňatek!"
"Ano pěkně jej oslavím — ah
ne musím oaučiti nitro trpělivo
sti Takovým způsobem seto
tak brzo neuskuteční! Brzo se
přesvědčím co mohu očekávati
aby pak mé city mohly skromné
utkvéti na jednom místě neboť
jako chci býti poctivcem tak jsem
přesvědčen že nenabudu nadvlády
nad sebou dříve dokud nebudu
navždy spojen s jedaou z nichl"
Prosinec chýlil se ku konci
Mnoho let uplynulo od dobv
co trávil Georg posledně Štědrý
den na Svatojanské skále Ten
tokráteTpodnikl vše set byl aby
jeho milovaný otec alespoň jednou
na této osamělé skále mohl zažiti
posvátnou chvfli v rozkoš: a spo
kojenosti
Všechny připravy děly se potají
Nisse zaopatřil s pevniny velkou
pěkoou jedli Mladá hospodyň
z Grafverů přichystala voskové
svíčky
A když statný vánoční stromek
v jehož koruně svíčky zářily v ně
kolika řadách byl v posvátný večer
vánoční Nissem přinesea do po
koje Letslerovs vyvolá! "pokoj
né blahé a slavnostní dojmy v
duši otcově i synově
Dlouho do noci přinášel Georg
všechny své drobné dárky pti
čemž s neobyčejnou pečlivostí
vymýšlel vše co by bavilo a těšilo
otce A tak veselým tak rozobně
nýrn a tak nadšeným a takřka dě
tinským byl Georg oyníže Letsler
uemobl odolati mocnému účinku
chováni se synova
Též srdce Nissovo mělo tobo
večera velkou radost ne sice z
toho že mladý kapitán bohatě
obmyslil i jeho jako proto (a při
té myšlénce pošilhával Nisse od
mfsy s krupičnou kaši kterou po
sypával skořicí oa Gorga) že
"když se kapitán dlouho vždycky
zdržuje na Strandu kdykoliv tam
zajede jistě se příští měsíc něco
stane!''
A Nisse spokojeně přikyvoval
a odkvapil do svého pokojíčku
aby tam z malé zahrádky ve sta
rých neckách ulomil svěží zelenou
větévku: tato větévka míla býti
uložena do bible na památku jeho
předpovídáni
Pro Faony neměl tento štědrý
večer mnoho radostí Následující
štědrý den bude stejně smutný
jako letošoí myslila si! Brzo si
však vyčítala tuto nevděčnost:
vždyť příští vánoce mohou býti
ještě smutnější — a kdož ví
bude li moci příště s někým st
dělili Letos alespoň ješié mohla
a vděčné vzdechy chudiny osvěžo
valy jeji nitro: poznávala že vedle
lásky je na zemi mnoho hezkého
Georg přijížděl k ní Častěji a
byl si pokaždé podobnější
Již předpokládali Fanny že se
zmýlila ve své domněnce Že Ge
org je zasnouben i Elvirou i
stále méně byla s to odmítat!
přesvědčení že oa jednou vloží
svůj osud do její rukou
A co nemohla předpovídali byl
konec podobné chvíle Poslední
rozhodami o jeji největši blaženo
sti aneb oejvětším zármutku spo
čívá úplně v tom co Georg povi
o době ztrávené na Helgeaasu
Finny nepřátelila se příliš s na
děí ale také nebyla sto úplně ji od
sebe odpudili neboť vábáof Ge
orgovo a ucházením se dokazova
lo jak si vše vážoě promyslil
Konečně dostavila se rozhodu
jící chvíle
Georg strávil opětně několik
dnů na Strandu a měl v úmyslu
zůstati tam ještě den ale když
bo Faony k tomu nevybizela tu
stoupla mu rozladěnost do hlavy
— a byl hned konec převahy nad
city
"Mislíš Fanninko že příliš
dlouho váhám a Že příliš často
sem přijíždím?"
"Ab Georgu měl bys mnelépt
znáti!"
"Jako i ty Fanninko měla bys
mne lépe znáti abys věděla vy
držím li dlouho s tím sřfkánim —
což nemůžeš mně poskytoouti
povzbuzujícího slova?'1
"Nerozumím ti!"
"Ah ano rozumíš mně velmi
dobře! Jak by bylo možno abys
ty ty kteráž jsi mně rozuměla
když jsem byl hochem a kteráž
budeš mně rozumtti i když se
stárnu nepochopila kdybys chtěla
mou nynější sklíčencst?"
"Drahý Georgu já ''
"Drthá milovaná Fanninko
pamatuii se dobře Da tvá slova
když jsme se posledně loučili:
'Nespoléhej na mou slabost Ge
orgu oedojde li psaní!' Alé vidíš
Fauninko počítám zatím na tvé
šlechetné srdce víš že jsen
býval dosti pošetilý a povídát
ti že to ani nikdy nebude lepši
aeujmeš li se mne čím dřív tím
lip Slyšíš milovaná Fanny'
a pfi tom chopil se obou jej
rukou stiskl je ve svých a jenu
pohled Jebronil vřele: "nebuď n
mne příliš přísni!'"
Faony nemohla se okamžitě
přemoci jak toho bylo zapotřebí
aby kíidoě vyiádřila co vyjádřit
chtěla ale připadalo ji že prva
slov Gcurgova obsahuií na oe
štěstí příliš dokonalé přiznaí
Snažila se proto jemně vy
'nknouti ruce a pohled oevědomf
važoosti jímž ho od nebe odpu
zovala obsahoval ostřejší výčitku
ež bv ji byly proslovily jeí rty
Kuneioě pronesla zcela nenucené:
Co tě přivedlo nyni ke mně
Georgu?"
"Což jiného ne li naděje Že
nně odpustíš a že budeš mou!"
"A pr č m toho při ješ?''
"Proč" Georgovy tvář
silcě vzplanuly ''Jak se možel
tak ptáti?"
"pooévadž mám právo se to
dověděli Cbceí býfi upřímným
a říci mně přímo cítii-li čest nebo
lásku?"
"Věř obé!"
"Dovím seto Vím že sotva
slib který jsi mně posledně dal
vychladl oa tvých rtech už jsi na
mne zapomněl pro tu na kterou
jsi se snažil zapomenouti u mne
Pak jsi odjel do světa Poněvadž
ti pohnula lítost nad tvou lehko
mysloontí dopsal jsi moě a uji
šťoval mne několika dopisy ž
oi ne pokládáš za sooubeoku Od
pověděla jsem ti odmítavě neboť
toto ujišťování posílal jsi mi z
cizích krajů — chtěla jsem se pře
svědčiti jak budeš jednali až se
vrátíš dnmů ''
"Nuže Fanny nyní jsi to po
znala!'' "Ano viděla jsem jak jsi
jednal když isi ořišel na Svato
lánskou skálu ale nemám vědo
mosti o tvém jednáni oooho mě
sice co jsi žil na Helgenasu
Mnžt-Š na své svědomí jakoby nás
nyni matka slyšela říci Že's se
také tam pokládal za mého že
oicha?"
"Za ženicha jsem se nemohl
pokládali Fanninko dokud jsem
nedostal od tebe odpovědi ale"
Nyní vypadl Georg z konceptu:
lhát nechtěl a říci Fanny jak ji
byl nevěren také nechtěl Neboť
upřímnost byla by jistě dobrá a
vhodná avšak tou by ji urazil že
by už nemohl pomýšleti na nějaké
smíření
Fanny víak též nebyla naklo
něna šetřili v tomto důležitém
okamžiku jeho nebo sebe Ne
chtěla dovolili aby jejich společné
blaho bylo budováno na fa
lešném základě
' Georgu řekla upřímně a její
oežoé nevýslovně krásné oči
upřely se s prosebným pohleděn
na jeho "uesm i se mně vyhýba
li! Vzplanula opět v tobě láska
k Elviře? Neboj se mi říci pravdu
vše ti mohu odpustiti avšak niko
liv kdybys mne oklamal"
"Nutíš mne Červenali a styděli
se před sebou samým Fanninko
a též před tebou nejvěrnější a
nejčistší ženou!"
"Tak miluješ miluješ
ji přiiia — vím jak si uvČdomujcš
tento cit'
"Ano Fanninko miluji ji váš
nivě čehož jsem se nejedoou hro
zil ba byl jsem tak sláb (musím
se přemáhali abych se ti ze všeho
prozradil avšak když chceš vše
věděli nemůžeš alespoň říci Že
jsem tě oklamal) ano Lyl jsem tak
sláb že kdyby mne byla Elvira
trochu povzbudila byl bych
ó Fanoy Fauny proč mne k tomu
nutíš byl bych možná zapo
mněl na svůj slib zapomněl na
ebel"
Na tvářích Fanniných střídaly
se červené a bílé růže co srdce
bušilo jao dosud nikdy Dbrani
valať se chápali co lhostejnost
Elviřina znamenala
Ale Fanny byla by sebou po
hrdla kdyby se byla o tom zmí
nila před Georgem S potlačova
ným rozechvěním od pověděla mu:
"Musím se proto domoívati že
zoufalství nad její cbladností při
vedlo tě ke mně?1'
"Nikoliv při věčném Bohu ne
to není pravda Fanninko! K
tobě přivedlo mne vroucí přáni
usmířiti mou lehkomyslnost k
tobě přivedla mne moje čest k
tobě přivedla mne čistá upřímná
láska kterou láska k Elviře utlu
mili nemohla k tobě přivedlo
mne vědomí že mne učiníš šťast
ným a že i já tě učiním Šťastnou
neboť o tom jsi zcela přesvědče
aa že až mne jako milovaná man
želka doproyodíš na mou loď
žádná podoba ženy nevnikne mezi
jaše 6rdcel"
"To ví pouze jediný Bůh!"
Do hlasu Faonina vnikla jakási
cbladnostale nevýslovně bolestná
' Řekni mně ještě něco!" po
iiračovala "Myslíš Že lze chlad
Elviřin někdy překonali?''
"Na takovou otázku nemám
ptává odpověděli i kdybych byl
ak pošetilý a domýšlel se Že
právo mám Ale Fanny takovou
isem tě ještě nikdy neviděl
-ťdíš zde tak klidná tak rozhod
autá! Ptáš se pořád ptáš —
což nevíš že i já Be chci ptáti z
celé duše a srdce ptáti věříš li že
oych při své ohnivé divoké pova
te byl trpěliv a meškal zde celý
ýden a očekával příhodnou chvíli
kdyby to co od té chvíle čekám
íebylo mně dražší nad vše na
větě? Jedním slovem ty moě
nuslš Fanninko zase věnovali
vou úctu svou lásku nemohla
isi dosud ode mne oddáliti a když
když mně dáš tolik let vyžebráva
uý slib věrnosti — tenkrát milo
vaná Fanninko můžeš býti pře
vědčeaa že's mne k sobě upou
tala pouty která pouze smrt může
rozvázati!''
"Aco pouty ale nikoliv pouty
lásky !" Faony zavrtěla jemně
sličnou hlavou "Ty mne už ne
miluješ Georgu ba ani z polovi
ce jako před několika lety když
jsi pronášel tutéž prosbu jako
dnes "
A nyní překypovala Fauny pře !
bytkem zármutku že by se byla
dala do pláčeavšak silná ženskost
v ní překonala tuto slabost Když
byli předešle v podobné takřka
situaci bylo by odpustitelno kdy
by se dala do pláče avšak dnes
byla by to skvrna na jejím žea
ském sebevědomí nikoliv ať
to stojí co stojí — do pláče se
nedá
Prudkost jejího hlasu a pohybů
prozradila však trápení jež pře
máhala v též míře jak by to
byly slzy učinily
Gsorg který stál po celou dobu
před ni vrbl se nyní k ní na po
hovku chopil se znova jejich
rukou a štváa hlasitými výčitkami
svědomí přísahal že nebude jak
těživ šťasten nebude li moci při
jati Štěstí z její ruky
"Ty důvěrnice mého dětství
ideále mého mládí ty kteráž jsi
žíla Žiješ a věčně věčně budeš
žíť v mém nitru — nezamítej
nne! Cítím smrtelný chlad u
rdce když vzpomenu na brozoá
slova: 'Navždy být od tebe odlou
čen ' Fanny Fanny neodvra
cuj se ode mne věř mým
slovům ona míní poctivě s námi
oběma"
"To vím Georgu — vím £e v
této chvíli věříš že nemůžeš býti
šťasten leč se mnou Ale neza
pomínej že's před nedávnem po
kládal za neobyčejné štěstí kdybys
se byl stal Elviřioým manželem
— a až se k ní vrátíš budeš sou
dili opět tak V těchto zá
pasech mezi vášní kteri vzplanula
pro ni a mezi bledou náklonností
z mládí která čas od času vzplane
nro mne trní tvoie síla Budeš
nespokojen tebou a celým živo
tem proto Georgu poslechni
rady tvé přítelky z mládí: snaž si'
objasoiti pěkná poblouznění do
nichž tvoje Šlechetné srdce a citli
vé svědomí se zamotalo a až se ti
podaří vidéti úplně jasno v těchto
poměrech pak poznáš že's láskou
miloval pouze jednu a touto jedí
nou že je Elvira Její planoucí
duše celá její bytost je tak pro
tebe zaujata že já Georgu já
sama musím uřnoti Že je ona pro
tebe jako stvořena
"A kde plane plápol čistší
když ne u tebe? Ó Faony věř
moje pošetilost mne oslepila!"
"Mé srdce je vroucí a miluje tě
dosud — avšak přes to chápu že
je ještě mocnější a ohnivější láska
nad tu kterou sama mohu vzbu
dili nebo cítiti Tato mocnější
láska je mezi tebou a jí S Elvi
rou povzneseš se kntbi se
mnou musil bys zůstati na zemi''
"Ale Fanoy" řekl Georg a po
zoroval ji s nepřrtvařovaným vý
rázem úzkostného neklidu "jak
jsi došla tak daleko že neodmítá
(c mou prosbu nicméně mluvíš o
našem uvaž Fanny o tvém a o
mém rozejiti jakoby se rozumělo
samo sebou Velký BožesnaJ
to nemyslíš vážně!"
"Snažila jsem se neublížit ti
formaloým odmítnutim: chtěla
jsem abys pochopil stejně jasně
jako já že svazek mezi námi se
úplně porušil Jednou jsem li
řekla Že bych se raději sřekla
svého nejvčtšího Štěstí než abych
je sdílela s jinou Dnes ti pravím:
přijala bych třebas i polovic tvého
srdce kdybych byla přesvědčena
že ti pomohu k štěstí Ale pře
svědčila jsem se o opaku a poně
vadž se tak stalo věř roně Ge
orgu Že učiníš nám oběma dobře
když nebudeš plýtvati u mne
prosbami! Rozhodla jsem se dosti
pozdě oa tomto úmyslu ale když
jsem se jednou rozhodla je týž
neodvolatelný: nelze jej zmčniti
nikdy"
Georg raněný do srdce couvl
nazpět Znal povahu Faoninu a
věděl že tato slova skutečně ob
sahují co vyslovuji Na smrt
bledý zvolal: "Nikdy nikdy?"
Ó jak trápil Fanny jeho bol!
Ona která už jindy měla mnoho
souženi nemohla by trpěli i jeho
bolem — nemohla by bo utěšili a
smířili s nim samými
Najednou zvolal Georg prudce
jakoby se domníval že pouze tím
docílí u ní změny: "Ah Fanny
dosud jsem ti ani neřekl že přiná
Ším tentokráte otcův souhlas s
jeho nejvroucoější požehnání
Svého prvoějíího přání se on
vzdal touži aby už tě mohl se
vříti ve svém objetí jako milova
nou dceru"
"Poděkuj mu vřele za tento
pozdrav Georgu Je mi velkým
potěšením zrovna dnes avšak ne
mohu změniti ničeho poněvadž
jsem neměla v úmyslu vložili jeho
nepřízeň na vážkvstvým štěstím
mohu nyní tím méně položití na
ně jeho souhlas A nyní Georgu
slib mně při ca kra přátelství i
mládí Že se rychle rozhodneš! Až
se to stane ukliduíš se A spo
lehni na mé ujištění že nebudeš s
Elvirou vy lílati zbožnější modlitby
za své štěstí než já!"
Georg seděl mlčky i rukou
Fanninou sevřenou ve své Ten
tokráte nebojovala jeho obvyklá
nezkrotitelná prudkost v jeho
nitru: co v této cbvilí cítil to
ještě jaktěživ netušil 1
Tentokráte byla to úzkost po
divuhodného rozsahu: bylo mu
jakoby s vědomím ie ztratí Fan
ny ztrácel Část sebe Má po
hřbíti odevzdali zapomenutí po
svátný neposkvrněný cit předsta
vujfcí neilepŠÍ část jeho já cit
jenž byl jeho svědomím kdykoliv
se proti němu provinil a jeoŽ
mu přinášel nebeskou rozkoš
když se pokládal jeho bodoým
Není to sen hrozný sen? Za
plašiti podobu Fanninu — což
nepřirostla ona tak do jeho duše
že jí nelze už zaplašili! Jest
nějaká náhrada na světě pro
zármutek když jsme ztratili tako
vou ženu? A ona která pro jeho
Štěstí vyvolila si sebezapření ona
by osaměla a byla by opuštěna a
obklopena všemi starostmi Vždyť
nenusí překonávali pouze trápeni
srdce
Hluboké těžké vzdechy vze
dmuly prsa Georgova
"Myslím že chápu všechno co
zakoušíš drahý milý Georgu!"
řekla Fanny s blahým a konejši
vým hlasem jenž musil těšiti
"Ale buď silný Georgu — prová
zíť tebe mé nejlepší přání! A věř
pro mne starosti a péče jsou pra
vým blahem možná jednou
uslyšíš že Bůh v milosti své po
žehnal mé snaze nebo neobávej
se Georgu že zármutek plynoucí
ze srdce oebromuje mé síly:
naopak on je oživuje' on posilu
je touhu abych byla vždy hodna
tvé úcty jako máš ty mužnou silou
a pevným rozhodnutím zasloužili si
mé úcty
Pokrafovioi bud
Ztráta
♦♦ráznosti
nedostatek cbutí
k jídlu
onen pocit zemdle-
nosii a maláttiosti
zmlzi ryohle užíváním
rVFoboka
1 1 Ono poailnje oslabenou soustavu tělesni a znovu ji buduje
I dodává chuti k jídlu a povzbuzuje trávení čistí pleť
: jídlu a povzbuzuje i
a dokonalé zdraví navrací
Lz4 } dcMtatl skrz mlatnf jednatel nebo pMmo od
Dr PETER FAHRNEY 112-114 So Hoyne Ave
CHICAGO ILL
První česky hudební závod
Veškeré dech-vé a smyčcové nástroje 1
a všechny příslušnosti k nim
a SI
Cenníky zasílám
zdarma
Jednatel firmy: V F Červený a Synové z Hradce t
Králové hotovitelů světoznámých hudebních nástrojů
Louis Viták 204 Wabash Ave Chicago 111
Cestě tahači harmoniky
FAUST TIS' PIVO V TRHU
Čepuje žoviální náš hostinský
Jolin Oiulrísčolc v IXrtrodní ?íiii
O chutnť lákuM-k není u Job na nikdy nouze Kromé výtečným st louiským mal-
Tgzem onsloužl y&i tčz výbornými vlny a likéry a Jemnými doutníky
Navštivte jej tpntlruhé línám nnpfijdetfl
iiiiiiMiiHiiiiiitiiiiiiiiiiiiuniiiiiiiiiiiiiiitiiiiiiiiiiiii!iiiiiiiuiiiiiiniiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiitiiiiiiiiiiiii!
JaMzeítf Hostinec
§ Yl-ltDÍ O
i Anton Linnemann
= roh 13té a Dorcus ni
NiiMiiiiiiiiiiiiMiiiuiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiMiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiir
MetzflT řízoý Ie2ai stále oa čepci
Výtečná vina jemné likéry §
a vonné doutníky S
O přízeň krajana žádá =
Tel L 272 Anton Linoemann E
STOliZ BlWli ťiPMÍ
— — — — ¥ I KflDI
v sudech I lahvích a po celém západě rozesý'á výtečný ležák
L N Ftiok l Soa- Oo
CVel :obcliodníci a importéři-
Hástopcirmyi L Klntcht Sr Frlct TbeU
Tel 544===—-- 1001 Fama ul Omaha
Fred Krug Brewing Co
OMAHA NEBRASKA
NtWtní vzorný pivovar"
Tatí zxejlepél drun ižáls-a
KAŠE zlSADYi Sejlepií materiál a nejlepM technická dovednost
a— — Tcllka pečlivost a obchodní opatrnou!
SAŠE SXAHAi CupokoJlU obaxlTo
NA$E ODMĚNA Htále se zvětšující obcho4
Dopisy ge ochotné vyřizují dle přání '
Mqíz Bros Brew'g Co '
Steiři a spolelilivi alétclci
v Vaří a labvnjí výborné plvo--
Teleřon 119 n OMAHA NEBR
Pro stůl
Ti kdož dovedou oceoiti výborný stolní nápoj
oblíbí si zajisté naše "GOLD TOP" lahvové pivo
Jest lehké perlici se a řízné a jako jest zdravé jest i
chutné Vyrobeno jest z nejlepšíbo chmele vybrané
ho ječmene a čisté vody — neníť v oéra ani jediné přísa
dy jež by byla Škodlivá neb nezdravá Není to laciné
pivo v nižádném smyslu ale jest to jedno z oejlepšich
a ti kteříž je jednou okusili stali se řádnými našimi
zákazníky
Dodává se v bednách a sice v lahvfcn kvarto
vých neb paintových Objednejte si u stého obchod
nika aneb telefonem — Tel Omaha 1543 So Omaha 8
JETTEH EREWIIG CO fatt i ialinUl TtĎarnfi jíto
SOUTH OMAHA NEB
fám